DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 8. června 2016

Recenze/review - PHOBOCOSM - Bringer Of Drought (2016)


Phobocosm – Bringer Of Drought
CD 2016, Dark Descent Records

Táhnu tu káru s lidským utrpením, ostatky, špínou a hnusem už několik let. Sbírám po ulicích oběti násilí, trápím se nad kusy zohavených těl. Jsem svědomím, stínem, jsem jako houba, nasávající do sebe veškeré lidské zlo. Otupěl jsem. Přijdu si někdy jako tichá socha, sledující, stojící jako nějaká výčitka. Brodím se po kolena v bažinách z překapané tmy. Ocitám se často v jiné dimenzi, někde tam mezi naším a oním světem. Často potřebuji pro vyrovnání dobré a negativní energie nasát taky kousek světla. Dnes mi ale není přáno. Opět si dávám na záda popruhy z prašivé kůže, nasazuji krok do rytmu plouživého death metalu a vydávám se do ulic hledat mrtvá těla. Jsem rasem, jen s tím rozdílem, že se soustřeďuji jen na lidské příběhy. PHOBOCOSM, kapela z Kanady, hrající temný, táhlý smrtící kov je mi velmi vhodným průvodcem na mých nekonečných cestách. Umí perfektně doplnit mé zhoubně zákeřné nálady.

Čtveřice ponurých skladeb, vtěsnaných do 35 minut. Druhé album v řadě a opět pod zástěrkou tmy. Tentokrát si na své přijdou zase všichni milovníci dlouhých stínů, nekonečných rozjímání, okultních seancí. Pro poslech je nutné se zklidnit, otevřít svoji mysl temné vesmírné energii a ponořit se po kolena do rašeliniště lidských hříchů. Berte a nebo nechte být! Tohle není esence zla pro každého. Mnozí z vás nepochopí, budou odmítat přistoupit na tu pomalou, vtíravou hru. Až doomová nálada je někdy možná až příliš rozvláčná, místy opakovaná, jako nějaká špatná mantra. Zastavte své kroky, pohlédněte do hlubin samotného pekla a rozjímejte. Svět je náhle naruby, opentlený pavučinami těch nejjedovatějších pavouků. Naše představy o odchodu ze života poklidně a ve spánku opět vzaly za své. Na novince „Bringer of Drought“ se umírá v nekonečných křečích, s pomalu pohasínající jiskrou v očích. Krutě, zle, ošklivě.



Pokud bych měl tvorbu Kanaďanů přirovnat k jiným kapelám, volil bych špinavce z IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION. Směr je myslím jasný, pravidla nastavená. Není to ale zase tolik důležité. Hlavní je usednout, nastavit správně reproduktory po místnosti, to aby vynikl hutný zvuk a pak se nechat jen unášet v těžkém vzduchu nad nekonečným močálem. Rozpadám se, marně sbírám části svého těla. Rozložený, opuštěný, se stoletou tíhou všech neřestí na zádech. Takový si přijdu při poslechu novinky PHOBOCOSM. Oceňuji nasazení, černou energii, určité pnutí, které cítím z každého zachvění. Kývu se, pomalu, ale s vražednou jistotou, jako oprátka právě sundaného oběšence. Opakování je krvavá matka vesmíru. Tahle deska je jako nekonečná cesta s nejasným cílem. Jistota je jediná. Smrt.



Temní death metalisté PHOBOCOSM letos vydali nahrávku, která obrátí váš svět naruby. Světlo bude náhle už jenom tmou, zlo zvítězí nad posledními kousky dobra. Ne, před tímhle plíživým a ošklivým death metalem není úniku. Při poslechu si připadám jako bych stál po kolena v bažinách z krve a utrpení. Kanaďané si pohrávají se smutkem, špínou a ošklivostí velmi elegantně. Přiznám se rovnou, tomuto albu jsem zcela propadl, je pro mě prokletím. Byl jsem uhranut, zvrhnut a pohřben budu moc být jen za hřbitovní zdí. Tady žádné modlitby nepomáhají, svět pokryl černý mrak. Z nebe už zase prší krev! „Bringer Of Drought“ je jako zlá mantra, opakovaná k samé dokonalosti. Už dlouho jsem neslyšel album, které by tolik připomínalo překapanou tmu. Death metalová nahrávka, která je dokonalou esencí zla!

Asphyx says:

PHOBOCOSM and their new album, full of total evil, are here! You can find here the songs that are dark, manic and ugly. If you like dark moldy death metal, so don't hesitate. The CD resembles an upturned prayer. Canadians can make much evil and dirty atmosphere. When I'm listening, it's like a just opened long old tomb. The smell of rot and death itself. Sharp riffs of PHOBOCOSM sounds and corpses are exhumed. Do you feel the fear? The blood is falling down the sky! I would recommend this recording to all lovers of the dead. Dirty death metal, recorded in the hell! Inferno!


Seznam skladeb:

Engulfing Dust
Tidal Scourge
Ordeal
Fallen

Čas: 35:04

Sestava/band:



Samuel Dufour : Guitar Jean-Sébastien Gagnon : Drums Etienne Bayard : Bass, Vocals Robin Milley : Guitar Yan Thiel: Guitar Xavier Berthiaume: Keyboard/samples

Recenze/review - ONO - Reconstruction and Synthesis (2016)



ONO - Reconstruction and Synthesis
CD 2016, The House of What You See

Ty chvíle, kdy hodně brzy ráno vstanu, vylezu z domu a jdu dolů z kopce na tramvaj, mají něco do sebe. Potkávám chrchlající kuřáky, těšící se na první cigaretu, opilce, loučící se s pomalu odcházející nocí. Když pak ještě zahalí město ranní smog a skrz prach se leskne slunce, jsem v povznesené náladě. Nevadí mi ani, že jdu do práce, mezi ocelové stroje, k šumícím převodům soukolí. Náladu si často doladím nějakou hudbou ve sluchátkách. Když jsem si tuhle nasadil slovenské experimentátory ONO, kteří se zhlédli v nekonečném industriálnu, deathu, vzdálenému šumění opuštěných továren, doomu i smrti, vše mi scvaklo v jeden celek. "Reconstruction and Synthesis" je ze své podstaty zajímavým a zvláštním albem. Pánové jsou nálado - tvůrci, kteří vás přepojí na vesmírnou energii. Popisovat jejich hudbu je přinejmenším komplikované, zdá se, že má slova mnohdy nestačí. Je to přeci jenom extrém, ne příliš lahodící lidskému uchu. Na své si přijdou všichni hledači, rozkrývači temných vrstev. Celkově působí nahrávka nihilisticky, beznadějně a smutně. 



Zkoušeli jste někdy hrát na honěnou v zrcadlovém bludišti? Tak to zkuste. Vezměte si novinku "Reconstruction and Synthesis" do sluchátek a uvidíte, co se začne dít za věci. Kupříkladu já jsem zmateně hledal nejbližší kovový stroj, ke kterému bych se schoval do bezpečí. Doráží na mě ambientní plochy, dráždí mě kovové částečky prachu. Někdy nedokážu desku vstřebat celou, občas dokonce i nadávám a nelíbí se mi, ale vracím se nakonec vždycky. Jak říkám, nejvíc vynikne ráno, když je mozek odpočatý a nasákne tímhle šílenstvím postupně, jako houba krví. ONO si se mnou hrají jako kočka s myší. Troufám si tvrdit, že se album povedlo. Ne vše mi úplně sedí a občas se ošívám, ale jako celek ve mě vzbuzuje popsané emoce. A to je věc, kterou u desek oceňuji nejvíce.

sumarizace:

Dají se vůbec podobná alba hodnotit slovy? Myslím, že moc ne. Jsou spíše soundtrackem z jiného světa, který se nachází ve zcela jiných dimenzích. Novinka "Reconstruction and Synthesis"se mi líbí. Přenáší na mě různé typy nálad a atmosféra mě dokáže pohltit. Nalezneme zde odkazy na industrial, death, doom i ambient. Každý si vybere to své. Pokud rádi objevujete skrytá zákoutí hudby, nahrávka je určena přímo pro vás. Album, které nahlodá vaši mysl!

Asphyx says:

Is it possible to evaluate similar albums by words? I don't think so. They are rather soundtrack from another world, which is in absolutely different dimension. I like the news "Reconstruction and Synthesis". It bring me different types of mood and atmosphere can absorb me. You will find here links to the industrial, death, doom and ambient. Everyone chooses its own. If you like finding the hidden corners of the music, the recording is meant for you. The album which will weaken your mind!


tracklist:

 01 A Farewell to Conscious Shores
02 Reconstruction and Synthesis
03 Desolatry
04 At Sixes and Sevens.
05 Lucid Transmutation
06 Reformation/Absorption

Band:

Ƨ - Voice, ᗄ - Guitars and voice, ⊥ - Guitars, voice and programming

úterý 7. června 2016

Minirecenze/minireview - DARK FUNERAL - Where Shadows Forever Reign (2016)


DARK FUNERAL - Where Shadows Forever Reign
CD 2016,  Century Media Records
Kobercové bombardování je speciální druh náletu, během kterého je do boje nasazeno velké množství letadel. Úkolem kobercového bombardování je celkové zničení rozlehlého území. Nejčastěji se používá pro zničení průmyslových oblastí nepřítele.

Tahle definice mě při poslechu dlouho očekávané novinky legendárních black metalistů DARK FUNERAL napadala asi nejčastěji. Album "Where Shadows Forever Reign" opravdu působí jako infernální snaha kapely o totální vyhlazení vašich mozkových závitů. Vynikající zvuk, chlad, odlidštěnost spáleného bojiště. Black metal má bolet, je neustálou negací všeho. Ukrývám svoji tvář do dlaní, už zase přilétají bombardéry. Kolem mě jsou samé vyděšené tváře budoucích obětí. Švédští kacíři nahráli dokonalou ortodoxní black metalovou desku. Je stará a nenávistná zároveň. Je opatřena hnilobou, sírou a krutostí. Je mršinou, hozenou do ksichtu všem pochybovačům. Spálí vás na popel.



Osobně nejvíc oceňuji energii, černotu, chlad -  to všechno namíchané přesně v tom dokonalém poměru, že se vám budou kroutit palce u nohou. DARK FUNERAL ani po dlouhých letech neztratili nic ze své síly, ze svého umu. Černé řemeslo v jejich provedení ocení jak všichni pravověrní fanoušci, tak okolo jdoucí, kteří dostanou chuť na pořádnou prašivinu. Švédi našeptávají, řvou vám do ucha slova plná zášti, špíny a hnusu. Temnota severu, smíchaná s hnijícími kostmi rozdrcenými na prach. Jsem rozříznut vejpůl, exhumován zaživa, proklet a zašit se sraženou krví v srdci. Reálný black metalový útok na moji mysl se povedl na výbornou. Tahle deska je ošklivá jako samotná smrt. 

sumarizace:

Švédští kacíři DARK FUNERAL nahráli dokonalou ortodoxní black metalovou desku. Je stará a nenávistná zároveň. Je opatřena hnilobou, sírou a krutostí. Je mršinou, hozenou do ksichtu všem pochybovačům. Spálí vás na popel. Černé řemeslo v jejich provedení ocení jak všichni pravověrní fanoušci, tak všichni ostatní, kteří dostanou chuť na pořádnou mršinu. Reálný black metalový útok na moji mysl se povedl na výbornou.Tahle deska je ošklivá jako samotná smrt. Vynikající černé album!

Asphyx says:

Swedish heretics DARK FUNERAL recorded a perfect orthodox black metal album. It's old and hateful at the same time. It is equipped with decay, sulfur and cruelty. It's carrion thrown in the face of all doubters. It burns you down to ashes. Black craft in their way will be appreciated by all orthodox fans and everyone who fancys listening of  pretty carcass. Real black metal attack on my mind was successful.This record is ugly as Death itself. Excellent black album!

Recenze/review - PYROMANCER - MMXV (2016)


PYROMANCER - MMXV
CD 2016, Godz ov War Productions

Věci by měly být v rovnováze. Pokud existuje na jedné straně dobro a přehnané úsměvy v televizních reklamách, růžové pozlátko zdánlivé dokonalosti, tak musí jako protipól také být absolutní zlo. Když bychom tuhle teorii měli převést na hudbu, tak američtí black deatheři PYROMANCER jsou na samém okraji temné strany. Přeneste se tak se mnou a touhle kapelou do zvukově nedokonalých dob prvních SARCOFÁGO, HELLHAMMER, ale i třeba ARCHGOAT, DIOCLETIAN, REVENGE. Primitivní, archaické pasáže se střídají se zahnívajícími kousky prožrané plesniviny. Poslech je stejný jako návštěva staré opuštěné márnice. Podobná hudba je určena jen pro odolné jedince, pro hledače extrémů, tmy a možná pro pár starých hrobníků. Ostatní bude spíš odrazovat. Zdá se, že Ježíš na kříži trpěl za naše hříchy úplně zbytečně. Alespoň z téhle desky je to slyšet a cítit, jako síra odkapávající odněkud z jámy pekelné.




Jestliže máte někdy chuť proklít někoho do desátého kolena, tak mu raději pusťte album "MMXV". Schválně jsem zkoušel nahrávku na svých přátelích a příliš jich tedy nevydrželo. Zdá se, že dnes všichni očekávají od blacku a deathu čisté postupy, dokonalou techniku a pečlivě vystavěné vokály. Nic takového zde nenajdete. Tohle je extrém, vytažený odněkud z osmdesátých let, obestřený zahnívajícími kousky nečistých těl. Kdysi se kacíři pohřbívali za hřbitovní zdí. PYROMANCER pár mrtvol vyhrabali, exhumovali nesvaté ostatky a celá tahle inspirace pak pro ně byla poslední kapkou jedu před nahráním celé desky. Pochopím, že se album bude líbit jen pár posluchačům. Sám na něj někdy nemám náladu. Když ale padne nad městem temný mrak a do kostí se mi vloudí mráz, můžu přísahat na to, že pro navození totální atmosféry zmaru pro mě bude tato nahrávka samozřejmostí. Zlo zase jednou zvítězilo!


sumarizace:

"MMXV" je albem, na kterém se potkává Satan s nenávistí. Nahrávka zní absolutně nihilisticky, riffy jsou ostré, až primitivní, zákeřné. PYROMANCER moc dobře ví, jak má znít poctivé peklo! Na novince jsou zohaveny svaté ostatky a vyhlášena válka celému světu. Hroby se otvírají a ven vylézají vzteklé bestie. Tahle hudba by se měla hrát o půlnoci na opuštěných hřbitovech. Zlo zase jednou zvítězilo a zničilo vše živé. Totální blasfemický black death metal! Ďábelské album!

Asphyx says:

"MMXV" is an album where Satan meets hate. The recording sounds absolutely nihilistic, riffs are sharp, even primitive, insidious. PYROMANCER knows well how honest the Hell should sound! On the new album there are holy relics disfiguring and there's the war on the whole world declaring. The tombs are opened and angry beast are coming out. This music should be played at midnight on abandoned cemeteries. The evil has once again triumphed and destroyed all living things. Total blasphemous black death metal! Devilish album!

pondělí 6. června 2016

Recenze/review - CANDLEMASS - Death Thy Lover (2016)


CANDLEMASS - Death Thy Lover
EP 2016, Napalm Records

 Do mého srdce vstoupil chlad. Ruce se kroutí v ledových křečích, nepomáhají ani cviky proti zkřehlosti. Vždycky jsem si myslel, že zemřu tak jak jsem celý život žil, rychle a bez otálení. Jenže jsem se mýlil. Ležím tu teď, na katafalku, opuštěný se svojí samotou. Nakonec zůstanete pokaždé sami. Sami se svým svědomím. Vybral jsem si starou, prochladlou márnici, sepnul ruce do rubáše a jal jsem se rozmítat nad svým osudem. Zabývám se posledními věcmi člověka a éterem mi hlaholí vznešené, ledově tříštivé tóny nového EP božských CANDLEMASS. Pro mě jedna z nejosudovějších kapel, srdcová záležitost v časech dobrých i zlých. Pomalé, šourající melodie, všude přítomný odér smrti. Novinka je jako ostří nože, vytaženého ze sněhu. Klasika, doomová tradice. Každý si neseme s sebou svůj kříž. Těžký, smutný, nekonečný. Jako nové EP "Death Thy Lover".

 Má slova plynou tak nějak sama, musím se ke psaní kývat u klávesnice. Zažívám pocity transformace. Jsem najednou poutníkem, jdoucím po lesních pěšinách. Můj cíl je jasný, v úvodu zmíněná márnice. Tady se nehraje hudba pro mladý, to je vám doufám jasné. Odkazy sahající až někam k BLACK SABBATH, TROUBLE, SOLITUDE AETURNUS, HEAVEN AND HELL. Pokud jste pamětníci, těch stop najdete určitě více. Ctím tradice a pokládám batoh na zelenavý kámen. Návrat k přírodě, do lesů, do reality, k jednoduchosti. Tohle všechno s novým EP "Death Thy Lover" zažívám. Klaním se čistotě, té krásné síle mocných pomalých melodií. Jako hodně mladý jsem si často dělával legraci, že až budu starý, propracuji se k doom metalu. Mýlil jsem se. Tvorbou CANDLEMASS jsem byl kdysi zasažen poprvé stokrát překopírovanou kazetou "Epicus Doomicus Metallicus" (1986). Od té doby jsem oddaným fanouškem, letos opět velmi spokojeným.  


Tolik typická, pro tuhle doomovou legendu rozpoznávací propíchnutá lebka, je pro mě opět ve středu zájmu. Zastavuji se nad útesem, dole pode mnou se rozprostírá vlnící se moře lesů. Mám sto chutí skočit a ztratit se ve vší té zeleni. Ještě ne, říkám si a po několika kilometrech do kopců nalézám malý hřbitov. Ztracený v krajině, jakoby nepatřičný, s mramorovou márnicí. Konečně jsem na konci své cesty. Sem, do krásné přírody, do strání, do samoty patří novinka "Death Thy Lover". Zde vynikne všechen ten smutek se samozřejmostí, jako by byl všeho součástí odnepaměti. Tohle je spíše zpověď fanouška, který je s novinkou náhle blahoslavený duchem. Já ten smutek, sílu, jiskření, naléhavost a vlastně všechno to, co mám na muzice rád, z novinky cítím. Jsme s deskou jedno tělo i duše. Víc psát vlastně ani netřeba. 


sumarizace:

CANDLEMASS mi svým novým EP málem způsobili zástavu srdce. Jejich doom metal je totiž neskutečně nakažlivý. Jsem albem doslova prokletý. Mohutné stěny z kytar, smutný hlas a nekonečnost. To jsou slova, která vystihují letošní nahrávku asi nejlépe. Pokud máte rádi pomalé melodie, staré hřbitovy a dokážete uklidnit svoji duši, budete s novinkou spokojeni jako já. "Death Thy Lover" jsem si nejvíc užíval na dlouhých procházkách deštivou podzimní krajinou. Moje duše byla lehká, smutná a vznešená. Takhle nějak si představuji hudbu, která by měla znít na mém vlastním pohřbu. Jsme jenom prach, vznášející se věčností. Skvělé doom metalové album, u kterého umrznete! Až na věky, amen!


Asphyx says:

CANDLEMASS  caused me almost a heart attack on their new EP. Their doom metal is incredibly infectious. I'm cursed with this album. Huge walls of guitars, sad voice and infinity. These are words that describe this record probably best. If you like slow tunes, old cemeteries and you can soothe your soul, you will be satisfied with the news like me. "My Scourge, My Plague" I enjoyed on my long walks in the rainy autumn landscape. My soul was light, sad and noble. This is how I imagine the music that should sound at my own funeral. We're just dust hovering in eternity. Great doom metal album freezing to death!  Forever, amen!


Tracklist:
01. Death Thy Lover 06:50
02. Sleeping Giant 05:30
03. Sinister N Sweet 06:34
04. The Goose 06:34

Line Up:
Leif Edling - Bass (Avatarium, Krux, Leif Edling, The Doomsday Kingdom, ex-Abstrakt Algebra, ex-Witchcraft, ex-Nemesis, ex-Trilogy)
Mats "Mappe" Björkman - Guitars (rhythm) (ex-ATC, ex-Zoic)
Jan Lindh - Drums (ex-Creozoth, ex-Zoic, ex-Warning)
Lars "Lasse" Johansson - Guitars (lead) (ex-Creozoth, ex-Zoic, FAT.MO.MAC, ex-Shock Tilt)
Mats Levén - Vocals (Aeonsgate, Cem Köksal, Krux, Ludor, ex-Abstrakt Algebra, ex-Southpaw, AB/CD, FAT.MO.MAC, ex-Adagio, ex-At Vance, ex-Fatal Force, ex-Yngwie J. Malmsteen, ex-Firewind (live), ex-Gus G. (live), ex-Therion (live), ex-Sabbtail, ex-Capricorn, ex-Dogface, ex-Swedish Erotica, ex-Treat, ex-Symphonic Rhapsody of Queen (live)) 

Recenze/review - HELLSWORN - Repulsive Existence (2016)


HELLSWORN - Repulsive Existence
CD 2016, Underground Movement
Slovo skelet (latinsky sceletus, řecky σκελετός) znamená v řečtině doslova vysušený a označovalo mumii. Postupně (v latině) však získalo daleko rozšířenější význam kostra.

Už jsem měl všeho současného světa plné zuby a tak jsem se raději vydal za kamarády do podsvětí. Stojíme v předsálí do pekla, plácáme si na pozdrav dlaněmi. Jsem zase mezi svými. Rozebíráme death metalové novinky a já se cítím ve svém živlu. Jeden opravdu hodně starý kostlivec mi představuje britské rouhače HELLSWORN a dává jim velké doporučení. Tady, v zemi, kde se musí chřestit kostmi a kde je krev jen vzpomínkou na bolest, si dávají rande jen ti nejoddanější. Vzpomínáme spolu s kapelou na DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, ENTRAILS, GOD MACABRE, NIRVANA 2000. Jestli je možné, aby se vybělené lebky smály, tak se tomu právě teď děje. Někdo přinesl starý kazeťák, vložil tam z CD přehranou kazetu "Repulsive Existence" a všichni se dáváme do nekonečného tance. Nemít na našem světě tolik povinností, asi bych se už nevrátil. Rozdávám všem pivo a sleduji, jak jim protéká mezi žebry. Všude kolem se vnáší pach hniloby. 



HELLSWORN se pohybují v podsvětí s jistotou starých mazáků. Kapela vznikla v roce 2010 a letošní novinka je jejich prvotinou. Je plná toho nejošklivějšího chladu, odéru otevřených hrobů. Basa se v šíleném studeném tempu potkává s chorobou postiženým vokálem. Okolo chodí stará známá Smrt a já si tak říkám, že téhle smečce to všechno zlo věřím. Je to sice klasika, ale jak známo tradice je dobré dodržovat. Uchyloval jsem se k této desce častěji než k některým současným opěvovaným albům. Je mi tady mezi tou plesnivinou, olezlými zdmi a nemrtvými příjemně. Patřím sem, jsem toho všeho součástí. Starého psa novým kouskům nenaučíte. Pokud to máte nastavené podobně jako já, tak rozhodně neváhejte. Od této desky vás budou muset odtrhávat kleštěmi. 


sumarizace:

HELLSWORN nám na svém debutovém albu předložili misku až po okraj plnou červů, ledových melodií a klasického švédského death metalu. Album zní jako ozvěna ze samotného pekla. Pokud jste příznivci old school death metalu, měli byste být na pozoru. Britská mašina na zabíjení sice hraje stejně jako stovky dalších kapel, ale přidává k tomu pořádně prohnilou duši. Takhle nějak si představuji poctivou hrobnickou práci. Doufám, že se brzy dočkáme dalšího alba. Všude kolem se válejí ohlodané kosti a záhrobí ožívá přímo před očima. HELLSWORN se povedlo zhudebnit onen svět. A to se v tomto stylu cení! Old school death metalová deska, která je přesnou definicí švédského death metalu! Velmi dobře! 


Asphyx says:

HELLSWORN give us a bowl full of worms, icy melodies and classic Swedish death metal on their debut record. The album sounds like an echo from the hell. If you're fans of old school death metal, you should be ware of this album. British slaughtering's machine is playing as well as hundreds of other bands, but it adds a pretty rotten soul. This is how I imagine a honest gravedigger's work. I hope it will come next album soon. All around are lieing gnawed bones around and the Crypt comes to life right before your eyes. HELLSWORN managed to set to music the next world. And this must be appreciated! Old school death metal CD, that is the right definition of Swedish death metal! Very well!


Hellsworn is:
Tom Hinksman - vocas, guitar
Tom McKenna - guitar
Neil William - bass
Ryan Wakelam - drums

MORE INFO:
www.underground-movement.net
www.facebook.com/unmov

neděle 5. června 2016

Minirecenze/minireview - DEATH ANGEL - The Evil Divide (2016)


DEATH ANGEL - The Evil Divide 
CD 2016, Nuclear Blast Records

 DEATH ANGEL vždy patřili mezi mé nejoblíbenější thrashové kapely. Mám rád jak jejich klasická, tak progresivní alba. Jsem takovým tím oddaným fanouškem, který se těší na každý další počin, sleduje dění kolem smečky, navštěvuje koncerty, vždyť to znáte. Vždy mě fascinovala energie, která z "malých velkých mužů" doslova tryskala a pokaždé mě smetla. Stejně jako každá dlouho hrající skupina, měla tato legenda slabší chvilky, ale celkově jsem si pokaždé našel to svoje. Letos tu je novinka "The Evil Divide" se smrtihlavem na obalu. Pro mě je to zajímavá a pořádně vypečená záležitost. Mark Osegueda je ve svých 47 letech stále jasným "vzteklým" poznávacím znamením mrtvého anděla, ostatní také pořád skládají a hrají absolutně natlakovaný thrash - a já si to celé užívám s velkou radostí. Novou desku cítím jako návrat ke starým pořádkům až někam k "The Ultra-Violence" (1987), samozřejmě s novým modernějším zvukem.

 Nápadů mají pánové pořád dostatek, i když samozřejmě občas dochází k opakování. Oproti jiným "starým" kapelám mají ale DEATH ANGEL jednu obrovskou výhodu, pořád v jejich tvorbě cítím takové to správné thrashové pnutí, rebelii a kopance přímo mezi oči. Letos se Kaliforňané nikam neposouvají, ale spíše znovu dokazují, v čem jsou si nejsilnější v kramflecích. V klasickém, tradičním thrashi, který má v jejich podání nezaměnitelný vlastní ksicht. Je to jednoduše tradice, energetický nápoj, pro někoho možná obyčejné album, pro mě krásný "vzpomínkový" zážitek. U jiných skupin bych prskal a ošíval se, ale DEATH ANGEL mě mají zase na lopatě. Za mě spokojenost přesahující sedmdesát procent.




Letos dostanete od DEATH ANGEL přesně tu porci thrashové energie, kterou máme všichni tolik rádi. Ožije před vámi to nejlepší, co kdy kapela složila. Novinka nikam Američany neposouvá, ale je solidní odpovědí na jejich tradiční stará alba. Pořád cítím z "The Evil Divide" elektrizující energii, stále si jednotlivé skladby užívám. Má to drive, má to felling, má to pořádné rockové koule. Pokud jste staří, poctiví fanoušci téhle kalifornské mašiny, budete spokojeni i letos. Kope to pěkně! Thrash metal made in DEATH ANGEL! Dobrá práce!

Asphyx says:

This year you'll get from DEATH ANGEL exactly the amount of thrash energy that we all like so much. It comes alive the best that the band wrote. The news doesn´t move the American anywhere, but it's a solid answer to their traditional old albums. I still feel the energy from "The Evil Divide", I still enjoy each song. It has drive, it has felling, it has big rock balls. If you're old, honest fans of this machine from California, you will be satisfied this year. It kicks well! Thrash metal made in DEATH ANGEL! Good job!


Tracklist:
01. The Moth 04:38
02. Cause for Alarm 03:22
03. Lost 04:57
04. Father of Lies 05:05
05. Hell to Pay 03:12
06. It Can't Be This 04:16
07. Hatred United, United Hate 05:17
08. Breakaway 04:01
09. The Electric Cell 04:38
10. Let the Pieces Fall 05:47

Line Up:
Rob Cavestany - Guitars
Mark Osegueda - Vocals
Ted Aguilar - Guitars
Damien Sisson - Bass
Will Carroll - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý čtvrtý - Ty vole, ty hoříš jako Palach!


Příběh čtyřicátý čtvrtý - Ty vole, ty hoříš jako Palach!

Prcalík po několika našich společných brigádách prohlásil, že už makat nebude, že ho to štve, nezajímá a že radši bude čerpat peníze od otce. My jsem s Kytkou takové štěstí neměli. Naši živili dva neustále hladový krky na škole a Kytkova situace po smrti jeho otce byla více než šílená. Počítali jsme každou korunu, které jsme pečlivě vydělávali na různých místech, při různých zaměstnáních. Poznali jsme jak to chodí v továrnách, na poště, v úklidových firmách, v prodejnách. Někdy jsem si už přišel, že jsem prošel snad sto povolání. Jako student zemědělské školy jsem musel mít povinnou praxi-brigádu, za kterou sice platili málo, ale byl se mnou Kytka, který chodil vedle do třídy a tak se to dalo přežít. 

Bylo léto roku 1992, já stál spolu s Kytkou na vlakovém nádraží dole v Boleslavi. Měli jsme na sobě čínské kecky, roztrhané a posmutněle chudé. V ruce spacáky, v srdci únavu z nevyspání. Za chvilku přijede vlak do Chotětova, kde budeme tři neděle pomáhat o žních. Prcalík s Janou se uvolili, že si prý postaví někde kousek vedle stan a budou se na nás chodit dívat, povzbuzovat nás a vůbec se nám smát. "To jsou fakt super prázdniny, se na to příště vyseru": cedil Kytka mezi zuby. Odezíral jsem to z jeho rtů, na uších mi duněli mí oblíbení SODOM a chtělo se mi šíleně spát. Konečně jede vlak. Rozbalujeme chleba se sekanou. Chtěli jsme původně oba řízky, ale prý na ně nejsou peníze. Vystupujeme v Chotětově a jdeme do družstva. Tady se ještě nic nezměnilo, napadá mě a pomalu vplouváme do socialistického zemědělství.

 "Takže pánové, začínáme v deset, až oschne rosa. Zatím si vás vezme na starost tady Franta!": hlaholí ve tváři i srdci pořád rudý předseda a šéf celého tohohle panoptika. Seznamujeme se s Frantou, který nás zavede do nějakého skladu. Tam sedí chlap, který připomíná Krakonoše. Přesívá nějaké semeno a pořád dokola opakuje: "Já mít tolik mrdky, tak to tady vošukám všechno!". Jdeme radši ven, někam do letního svítání. Seznamujeme se s pár místníma holkama, který na nás koukají jako na pouťovou atrakci, chichotají se a šeptají si jak puberťačky. Je jim sice kolem třiceti, ale chovají se tak na čtrnáct. Inu vesnice. Konečně začíná být teplo a my nasedáme na valník. Řídí ho starý šedivý podivín, který má místo jednoho chodila špalek dřeva, prý mu ho usekl kombajn. Mačká tím pahýlem plyn a drkotáme si to směr pole.

 Rozdělují nás k jednotlivým kombajnům a my čekáme, kdo přijde. Kytka je přidělen k pánovi v brejličkách, je to místní, velice svědomitý a pohodový učitel. Já mám asi nejstarší kombajn a můj šéf nikde. "No Venca se asi zase vožral": říká mi pan učitel, startuje stroj a začíná podrobně Kytkovi všechno vysvětlovat. Já čekám do jedné hodiny na sluníčku v pozoru a konečně se ke mě kymácí postava s jasnou opicí na zádech. Uff, to bude zase něco, pomyslím si a Venca mi podává takovou tu leklou ruku. Je to jako se dotknout mrtvoly. "Jedem, jsem Venca vole": prohodí jen a nasedáme do starého ruského, rezavého a sotva se ploužícího kombajnu. Dvakrát za úplného mlčení obkroužíme pole a najednou Venca vyskakuje. Řve na mě do hluku otáčejících se železných soukolí: "Tak sem ti to ukázal a teď je to na tobě!" Jsem vyplašený a usedám za celé tohle lomozící monstrum. Tahám za nějakou páku a vysypávám celou hromadu zrní na zem. "Ty vole, co to je za pako?": vrací se Venca a já beru do ruky lopatu. 

 Do pozdního oběda - svačiny, včetně polední přestávky házím v asi 40 stupních zrní zpět na vůz. Je mi blbě. Jediný, kdo mi pomáhá, tak je Kytka. Ten si pana učitele pochvaluje, jaká je to prý pohoda. Já pomalu asi dostávám úžeh. Jdu k maringotce a tam hezky ve stínu sedí Venca. V ruce lahváče, úsměv na tváři a na můj protest mi sděluje, že on bude na mě dávat hodnocení do školy, tak ať prej držím hubu a jdu makat. Chce se mi normálně vzteky brečet. "Zkurvený jezeďáci, zasraný prázdníny": cedím mezi zuby a pomalu se sunu zpět k tomu ďábelskému stroji. Ten den ještě málem urvu komín, kterým se sype zrní na valníky, pak jednou zabořím do kopce lištu - radlici, kterou zapomenu únavou zvednou. Jinak mi to ale docela jde. Tedy až na rozžhavený mozek. Ve dvanáct v noci je padla a my jdeme na ubytovnu. Sprcha a usínám v sedě, když dojídám již lehce zelenou sekanou. Jsem totálně vysílený a jediné, co považuji za světlo na konci tunelu, tak je zítřejší příjezd našich kamarádů. Kytka si myslí, že už spím a do tmy vzlyká nad ztrátou svého táty. Svět je kurevské místo k žití.

 "Nazdáááááár nejrychlejší kombajnisti ve vsi!!!!": vpadne Prcalík do naší cely. Za ním jako vždy vysmátá Jana. "Hele, stanujeme kousek od lesa, tak doufám, že se tam uvidíme": dodává Prcalík a my ho oba svorně s Kytkou posíláme do prdele. Pak vysvětlujeme, jak se věci mají a oba naši přátelé skřípou zuby vztekem. Pak je procházka po vsi, jeden lahváč před konzumem a my s Kytkou musíme jít zachraňovat žně. Venca se překonává a přichází ve 12 hodin. Všichni už mají spoustu práce za sebou a já mám co dělat, abych mu nedal pěstí. Směje se mi hajzl normálně do ksichtu. Odemyká mi kombajn, já usedám se sluchátky na uších a začínám makat. Druhý den mi jde vše o hodně lépe. Dokonce se přistihnu, že za zvuků SODOM sekám pšenici s odhodláním. Večer jsem ale tak utahaný, že nemám náladu ani na blbý Vencovy kecy. Prcalík nás láká na pivo, ale my jdeme s Kytkou spát jak zpráskaní psi. 

 Třetí den se mi klasicky rozloží všechna bolest ve svalech a na pole dojdu víceméně automaticky. Jako nějaký otrok, kus čehosi připomínajícího kus hadru. Venca přijde až ve dvě, totálně namol a já se neudržím a za slovní podpory Prcalíka, který se nám přišel smát na okraj pole, dávám svému šéfovi pěstí rovnou do tváře. Podívá se na mě takovým tím divným pohledem křiváka a jde pryč. Pak se vrátí, něco kutí na kombajnu, já ho ale příliš nevnímám, zrovna přijíždí traktor s valníkem a já musím manévrovat a vysypávat zrní. Opět protáčím SODOM. Je snad největší vedro, co jsem kdy zažil. Jsem do půl těla, popíjím občas minerálku Poděbradku. Mám takový ten pocit zadostiučinění, že jsem se za sebe postavil. Nad pole se blíží tma, slunce zapadá nad obzorem a já se dostávám kupodivu do docela dobré nálady.

 Svítím do tmy, vyplaším rodinku divokých prasat. Směju se do SODOM, myslím na to, jaký by to byl guláš, a nejednou podél kombajnu běží Prcalík a mává na mě rukama. Dodá mi to ještě lepší náladu a opětuji mu pokynutím ruky stylem komunistického hodnostáře. Dokonce si stoupnu a dělám, že jsem superman. Kamarád si ťuká na čelo a skáče mi na kombajn. Ukazuje dozadu. Otáčím se a padne na mě děs. Dole od řemenů, které se začaly na tom starém ruském monstru prokluzovat, začal kovový kolos hořet. Otevírám okénko a řveme na sebe s Prcalíkem. "Ty vole, hoří ti kombajn!": křičí můj spolubojovník do blikajících světel a ohně. Pokouším se otevřít dveře do kabiny, ale nejde to. Nejdřív si myslím, že jsou zaseknuté, ale když Prcalík vyleze nahoru, zjišťujeme, že mě ten kretén jako pomstu zamkl na visací zámek. "Sežeň Vencu nebo tady uhořím": skoro brečím strachy a pokouším se proskočit přední sklo. Prý jsem vypadal jako žába, rozplácnutý a rozplizlý, s tváří deformovanou a se strachem v očích (říkalo se pak po letech v klidu v hospodě). 

 Nemůžou toho debila sehnat. To už stojí všechny kombajny, přijeli i hasiči a svlažují můj stroj i moji uvězněnou maličkost v rozžhavené kabině. Než najdou všichni kleště a ucvaknou zámek, chytne mě plamen lehce záda a vlasy - a mám pocit, že polykám oheň. Konečně vysvobozený padám hubou do černé půdy. Kolem svítí kužely světel a najednou mě vezou na pohotovost. Z dálky slyším, jak Kytka říká Janě, která mě pořád hladí po ruce: "Ty vole, ten hořel jak Palach!" Samozřejmě jsem se ihned stal cílem posměchu jak lékařů, tak sester. Něčím mi to namazali, ovázali a odvezli zpět do družstva. Bolelo to jen trošku, díky otupujícím lékům. Usínám a když se pak ráno poměrně brzy probouzím, ve spacácích musím cestou na záchod překročit Janu i Prcalíka. 

 Nějak nevím co dělat a tak jdu normálně s Kytkou na pole. Přijede stará škodovka, vystoupí rudolící šéf celého družstva a máme spolu dlouhý rozhovor o tom, jak nemám nikde nic říkat, že jsem jim způsobil nějakou tu škodu apod. Jsem prohlášen nevinným, ale do konce brigády už nepracuji a jsem spíš u lesa s kamarády a pivem. Hodnocení do školy sepíše sám pan předseda a je vynikající. Jana mě poprvé od mého dětství ostříhá podle kastrólu (doslova) a vypadám jako debil. Stydím se moc a i ve vedrech nosím oranžovou kšiltovku Tatra. Moje metalová čest je hodně pošramocena a když celé tohle šílenství skončí, musím v Boleslavi k holiči. Jdu bohužel, díky ohořelé lebce, úplně dohola. Na akcích vypadám jako exot a neustálé hlášky o skinheads mi lezou krkem. Vlasy pro mě byly hodně důležité, byly vyjádřením rebelie, prostředkem, potřebným pro pořádnou pařbu na koncertě, poznávacím, mnohdy mastným znamením. Jo, obrečel jsem je, přiznávám.

 Jsme všichni pozváni na dožínky, kde se sežereme jako psi - jsem tak trošku za hrdinu, ještě jim prý nikdo o žních nehořel. Opilý se potácím na záchod, kde stojí Prcalík a mlátí Vencu do obličeje. "Ty hajzle, tys mi málem zabil kamaráda": dává mu další a další ránu. Musím ho odtrhnout a vyvést ven, jinak by ho snad zabil. Uklidňujeme se na schodech před sálem. Jdu pak tančit na nějakou místní kapelu, která mě svým projevem dost irituje. Je mi to jedno, jsem rád, že jsem to celé vůbec přežil. Přezdívky Palach jsem se několik měsíců zcela pochopitelně nezbavil. Vlasy mi časem dorostly. Jen když okolo Chotětova dodnes občas jedu autem, tak mě zamrazí v zádech. A do kombajnu jsem už v životě nevlezl. Zbylo mi jen oprávnění s dodatkem k řidičskému průkazu. 
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine