DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 14. června 2016

Recenze/review - RIBSPREADER - Suicide Gates - A Bridge To Death (2016)


RIBSPREADER - Suicide Gates - A Bridge To Death
CD 2016, Xtreem Music

Dobrovolnou trepanací je označován trepanační zákrok, který na sobě nechá dotyčný vykonat bez akutních zdravotních potíží. V roce 1964 přišel nizozemský student medicíny Bart Hughes s teorií, podle které je mozek dospělého člověka utlačován lebkou a nedochází tak k jeho úplnému prokrvení a okysličení. To má mít za následek omezení některých jeho funkcí a celkové zhoršení psychického stavu. Hughes viděl v trepanaci cestu, jak umožnit mozku pulsovat v rytmu srdečního tepu, tím se dokonaleji prokrvit a tak fungovat lépe. Zdroj Wikipedie

 Podstupuji dobrovolnou trepanaci každý den, když poslouchám novinku švédských maniaků RIBSPREADER. Kapela kolem Roggy Johanssona mi implantovala do hlavy destičku s nápisem old school swedish death metal! Novinka je již tradičně soukolím drtícím vše živé, složeným z ledových typických melodií, nehostinnosti severu a jakéhosi zvláštního smutku, který dodává sám kapelník. Materiál je to bezesporu očekávaný, předvídatelný a vlastně stále stejný. Nevadí mi to. Já si novinku opět užívám. Líbí se mi a nikdy mě asi neomrzí ta kombinace zimy, špíny, smrti a smutku. "Suicide Gates - A Bridge To Death" je volným pokračovatelem alb předešlých. Je morbidní ve své jednoduchosti, naléhavé, plné na hromadu naskládaných lebek, drtičů kostí, žentourů rozemílajících na prach starou prašivinu. Přiznávám, jsem ve svým živlu a vaří se mi krev v žilách.
Podobnost s ostatními Roggovými kapelami není náhodná, rukopis je jasně čitelný a rozeznatelný. Pokud tedy máte rádi PAGANIZER, THE GROTESQUERY, BONE GNAWER, REVOLTING a spoustu dalších severských smeček (CARNAGE, GRAVE, ENTOMBED, EDGE OF SANITY), mohli byste být spokojeni i tentokrát. Pokud ale jen ohrnete nos a prohlásíte něco o tom, že je to pořád to samé, budu vás chápat. Tentokrát se hraje opravdu jen pro věrné fanoušky, kteří netrpělivě čekají, cože to zase vyleze na severu za bezbožnost. Brána do podzemí byla opět o něco víc otevřena a je jen na vás, zda vstoupíte. Osobně bych návštěvu téhle záhrobní seance doporučil všem těm, kdo nehledají nic novátorského, ale ocení spíš takové to švédské chřestění pytlem plným kostí. Nadzvedám víko od rakve, pomalu se ukládám ke spánku a plně se oddávám nové desce RIBSPREADER. Jsem spokojen, užívám si tu tmu, našlapuji s razancí, to abych ještě nějakou tu lebku rozpůlil pod tíhou mých okovaných bot. 



sumarizace:

 Tančíme na hrobech našich death metalových předků, přemýšlíme o nesmrtelnosti a řinčíme kostmi do rytmu jediného pravého death metalu. Švédský kult ožil opět s neskutečnou silou a energií. Jestli jste si mysleli, že téhle hydře uniknete, tak jste se pekelně mýlili. Chytne vás, omámí a pokouše zuby ostrými jako hroty nožů. Při poslechu mám občas strach vylézt na světlo boží. Tisíckrát prokletý, obětovaný, zavržený. Takový se cítím při "Suicide Gates - A Bridge To Death". Doomová nálada otevřených hrobů na mě dýchá ze všech stran. Tohle album je povinností pro všechny old school death metalové maniaky. Vítejte v pekle! Švédské smrtící album, které vám zatluče hřeby do rakve! Vynikající chorobná deska! Kult!

Asphyx says:

 We are dancing on the graves of our death metal's ancestors, we think about immortality and rattle  bones to the rhythm of the only one true death metal. Swedish cult is alive again with incredible strength and energy. If you thought you'll escape this Hydra, you are hellishly wrong. It grabs you, drug and bite with teeth sharp like tip of knives. When I listen, I'm sometimes scary to come into the light of God. A thousand times cursed, sacrificed, cashiered. So I'm feeling with "Suicide Gates - A Bridge To Death". Doom mood of open graves breathes from all sides at me. This album is a obligation for all old school death metal maniacs. Welcome to hell! Swedish deadly album that knocks nails in your coffin! Excellent morbid CD! Cult!


Line up:
Rogga Johansson - Guitars, Bass, Vocals (Down Among The Dead Men, Echelon, Johansson & Speckmann, Megascavenger, Necrogod, Paganizer, Putrevore, Revolting, The Grotesquery, ex-Soulburn, ex-Bone Gnawer)
Jeramie Kling - Drums (Infernaeon, ex-Skineater, ex-Wombbath)
Taylor Nordberg - Guitars (lead) (Dritt Skit, Infernaeon, Scab, ex-Wombbath)

 Tracklist:
1. Descent Of The Morbid
2. Centuries Of Filth
3. Eligi
4. The Suffering Earth
5. A Worthless Breed
6. World Dismemberment
7. In Mankind's Rotting Grip
8. The Remains In The Wall
9. Under Ash-Filled Skills

Minirecenze/minireview - SUICIDAL ANGELS - Division of Blood (2016)


SUICIDAL ANGELS - Division of Blood
CD 2016, NoiseArt Records

Ať mocný Zeus spálí bleskem celý svět! Ať nás uvrhne to temnoty a nechá nás rozsápat vzteklým strážcem podsvětí Kerberem! Řečtí retro thrash metalisté SUICIDAL ANGELS sice nemají tři hlavy (mají o jednu navíc), ale i přesto dokáží občas pořádně kousnout. Jejich alba sice mají od skvělé prvotiny "Eternal Domination" sestupnou tendenci, přesto lze na novince nalézt pár dobrých riffů, užít si pořádný mosh-pit i skočit z pódia do davu odžínovaných postav. Jsou splněny všechny potřebné atributy pro to, aby mladí noví fanoušci rychlého thrashe byli na vrcholu blaha. Bohužel, chybí takové to tolik důležité kopnutí přímo do obličeje. Ocenil bych alespoň nějaký přesah, originalitu. Zdá se mi, že řečtí thrashovi psi nám trošku zlenivěli.

 Jsou odehrány všechny staré riffy, odhalekány texty plné vzteku, ale co dál? Myslím si, že s retrem se nedá vydržet navěky. SUICIDAL ANGELS mají prostě smůlu, že dnes je podobných smeček, drtících to zase ve starých kolejích, hrozně moc. Jedna zní jako druhá, originalitu aby člověk pohledal. Ono se na to sice zase bude tancovat, skákat a řvát, ale skladby si nikdo pamatovat pořádně nebude. "Division of Blood" rvu do hlavy horem dolem a pořád nic. Uznávám provedení, zvuk, ale chybí mi rebelie, neurvalost, vztek. Pár dobrých nápadů to nezachrání. Ortodoxní thrasheři budou asi spokojeni, já považuji album za lehce nadprůměrné. Tomuhle psovi vypadaly všechny zuby.

 sumarizace:

 "Division of Blood" je dalším obyčejným albem v řadě. Chybí mi větší drive, síla, postrádám energii. SUICIDAL ANGELS se nedá upřít snaha, mají dobrý zvuk, produkci i obal. Jen těch nápadů je příliš málo. Snažil jsem se do nahrávky dostat dlouhou dobu, ale bohužel se mi to nepovedlo. Můj verdikt je tak jasný. Obyčejný průměrný thrash, který vůbec nepálí. Hodnotil bych tak maximálně šedesáti procenty.



Asphyx says:

"Division of Blood" is the next ordinary album in a row. I miss bigger drive, power, energy. I can't deny SUICIDAL ANGELS the effort, they have good sound, production and cover. But there're only a few ideas. I've tried to get to the recording for a long time, but unfortunately It failed. My verdict is clear. Classic average thrash that doesn't burn at all. I would evaluate maximum of sixty percent.

Tracklist:
01. Capital of War
02. Division of Blood
03. Eternally to Suffer
04. Image of the Serpent
05. Set the Cities on Fire
06. Frontgate
07. Bullet in the Chamber
08. Cold Blood Murder
09. Of Thy Shall Bring the Light

Line Up:
Nick Melissourgos - Vocals, Guitars
Orpheas Tzortzopoulos - Drums
Aggelos Lelikakis - Bass
Gus Drax - Guitars (lead) (Black Fate, Gus Drax, Paradox, Sunburst, ex-Biomechanical)


pondělí 13. června 2016

Minirecenze/minireview - SUSPIRAL - Delve into the Mysteries of Transcendence (2016)


SUSPIRAL - Delve into the Mysteries of Transcendence
CD 2016, I, Voidhanger Records
Halucinace způsobená dlouhodobým pobytem v podzemí opět došla svého zhmotnění. Tentokrát v podobě španělských black deatherů SUSPIRAL, kteří se někdy v roce 2014 rozhodli sloužit temnotě. Po vzoru TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLASPHEMY, PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, DIOCLETIAN je zde pěchováno zlo do úhledných balíčků a doporučeně posíláno na adresu samotného rohatého. Jedná se víceméně o pocitovou záležitost, žádné velké technické dovednosti zde nehledejte. Skladby jsou hodně rozvláčné, svým způsobem naléhavé. Kapela se sice nevyhnula určité monotónnosti, ani klišovitosti, ale jako celek v pohodě obstojí. Podobných záležitostí je poslední dobou hrozně moc a tak tahle smečka možná trošku zanikne. Byla by to škoda. Určitý potenciál a odlišnost od desítek jiných zde cítím. 

Základy podobné hudby sice byly položeny už dávno, ale přesto se SUSPIRAL pokoušejí objevovat další a další zhuštěné stíny. Skladby si v podstatě jen tak plynou, postupně se vám vtírají do přízně, našeptávají, nahlodávají váš mozek, až si vám postupně přetvoří ke svého pokřivenému obrazu. Proti provedení, zvuku, produkci, ani obalu nemám žádných námitek, i když vyloženě jsem si z novinky na zadek nesedl. Dovedl bych si představit možná ještě víc zla a špíny, tlaku a jiskření. Občas se pánové nevyhnou hluchým místům a ztrácí na intenzitě, ale to bych přikládal počáteční nesmělosti. Pokud tedy ještě nejste přejedeni tmy, myslím, že tento kousek zákeřnosti by se vám mohl líbit. Už zase se nad močálem válejí chuchvalce krvavé mlhy, opět se probouzejí nemrtví. Všechno je zdá se v pořádku.

Sumarizace:

SUSPIRAL na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. SUSPIRAL se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!




Asphyx says:

SUSPIRAL are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. SUSPIRAL move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!


Minirecenze/minireview - NERVOSA - Agony (2016)


NERVOSA - Agony
CD 2016, Napalm Records

 "Teda holky, já vám řeknu, že je na vás radost se koukat": napadá mě jako první, když si pustím novinku brazilské dámské kapely NERVOSA. Jenže u hudby jde o image jen z části, jak známo. Slečny jsou ctitelky postupů slavných DESTRUCTION, KREATOR, EXODUS. Hraje se tady (již na druhém albu) tradiční thrash metal, zajímavý hlavně tím, že ho hrají ženy. Nepřijde mi ničím jiným výjimečný, i když parádně a poctivě zahraný. Odsýpá to pěkně, to zase jo, ale k nijakému mému pohlcení hudbou nedochází. Je to opět solidní, perfektně produkčně zvládnuté album, jenže mě chybí něco navíc. Fanoušci kapely budou zajisté na vrcholu blaha, a je to tak v absolutním pořádku, ale já mám pořád neodbytný pocit, že jsem tohle všechno už někde slyšel. Normálně mi to tolik u kapel nevadí, mnohdy to dokonce kvituji, ale tentokrát jsem tak nějak na rozpacích. 

 Dívám se na novinku jakoby z vrchu, pořád se mi do ní nedaří proniknout. Možná mi vadí ječivější hlas, možná předvídatelné postupy, ale to jsou věci, které asi mnohé neodradí. Všechno je zdá se vlastně v pořádku, já si dávám novinku "Agony" do hlavy už nějaký ten čas, a mé hodnocení se usadilo někde na sedmdesáti procentech. Pořád mi u těchto divoženek něco chybí. Nějaký přesah. NERVOSA mají obrovskou výhodu, že naskočili na "novou vlnu thrash metalu", ale myslím, že jinak by zase tolik neobstály. Album se tváří trošku neuceleně, rozháraně, nedrží moc pohromadě. Občas si jej asi pustím s chutí, ale nikdy o něm nebudu tvrdit, že mě rozsekalo. Tak asi tak, zbytek je na vás. Poslechněte a uslyšíte sami. Třeba vás thrash ladies osloví víc než mě.


sumarizace:

Brazilské thrashové Amazonky NERVOSA letos vydaly své druhé album. Opět je plné energického thrashe, který je klasický a tradiční. Jedná se určitě o solidní záležitost, ale mě přeci jen chybí něco navíc. Novinka "Agony" je odpovědí na staré postupy, na zlatou éru thrashe a je zahrána opravdu velmi dobře. Škoda, že dámy nedodaly více zajímavějších pasáží, pestřejších momentů. Každopádně, nahrávka určitě potěší každého retro thrashera. Thrash metalové album, které je nabroušené jen někdy!

Asphyx says:

Brazilian thrash Amazons NERVOSA released their second album this year. Again, it is full of energic thrash that is classic and traditional. This is definitely a solid stuff, but after all I 'm missing something extra. New "Agony" is the answer to the old methods, the golden era of thrash and it is played really well. It's a pity that the ladies didn't give more interesting passages, more colourful moments. Anyway, every retro thrasher will be pleased with this recording. Thrash metal album that is sharpened only sometimes!

Tracklist:
01. Arrogance 03:08
02. Theory of Conspiracy 04:17
03. Deception 03:54
04. Intolerance Means War 03:29
05. Guerra Santa 02:52
06. Failed System 03:43
07. Hostages 03:25
08. Surrounded by Serpents 04:32
09. Cyber War 03:02
10. Hypocrisy 04:28
11. Devastation 03:32
12. Wayfarer 06:17

Line Up:
Prika Amaral - Guitars, Vocals (backing)
Fernanda Lira - Bass, Vocals
Pitchu Ferraz - Drums

Promotion - festivals!

neděle 12. června 2016

Recenze/review - REFUSAL – We Rot Within (2016)


REFUSAL – We Rot Within
CD 2016, F.D.A. Rekotz

Hnilobné procesy lidského těla mají hodně podobné zákonitosti jako reálný death metal. Debut finských REFUSAL je toho jasným důkazem. Kapela hraje od roku 2008, má na kontě spoustu demonahrávek, splitek a kompilací. Letos poprvé přichází s plnohodnotným albem a abych pravdu řekl, tak kombinace smrti a grindu mi dělá více než dobře. REFUSAL připomínají podmořské torpédo, právě vypuštěné k akci. Následuje chvilka napětí, dobrý „nepříjemný“ zvuk a potom výbuch. Následky si dovedete sami asi dostatečně představit. Šlape to pěkně, to vám povím. Někdy se možná tlačí na pilu až moc, některé pasáže bych si dovedl představit kratší, ale jako celek splňuje tahle kapela všechny předpoklady dobré undergroundové úderky. Pánové kopou ve stylu NAPALM DEATH, NASUM, ROTTEN SOUND ale přidávají i studenější kousky jako vystřižené od DISMEMBER. Hudba zde připomíná dunění hromů, nepostrádá potřebný feeling a je vhodná nejvíc asi pro páteční posezení s kamarády v nějakém zaplivaném pajzlu.

Proti podobnému uchopení hudby nemám žádných výraznějších námitek. Možná si jen občas povzdychnu nad tím, že je to stále stejné. Jenže když ono to vůbec nevadí! Tady se opravdu hraje pro maniakální skákání po pokoji, pro zběsilé koncerty plné mosh-pitů, pro okamžiky plné hudebního násilí. REFUSAL nepředvádějí nic nového, jsou věrni všem old schoolovým odkazům, ale jsou také pořádně ostří a zapamatovatelní. Nebudou asi nikdy smečkou, kterou si budu dávat do hlavy v pravidelných dávkách, ale rád se k nim občas, když budu mít chuť na pořádně syrové maso, vrátím. Člověk si musí občas vyčistit hlavu muzikou, která připomíná lavinu odjištěného kamení. Co na tom, že bývám po poslechu zmuchlaný jako hlava boxera po zápase. Nevadí mi to, mám podobné extrémní nálady moc rád. Uvolňují mě, odstraňují ze mě stres. Schválně, zkuste to taky a uvidíte sami.

Jsem zavřený v kleci a proti mně stojí parta rozzuřených hladových pitbulů. Nějaké přemlouvání, pokusy o podplacení, případně přemýšlení nad nesmrtelností Krista je asi zbytečné, napadá mě. Lepší bude obětovat nějakou tu končetinu a modlit se, abych nebyl roztrhaný celý. Z tlam jim odkapávají sliny radosti nad tím, že vidí zase kousek živého masa. Ve vzduchu je cítit vztek, krev a určité napětí, které lze s klidem přirovnat i k novince „We Rot Within“. Naposled se nadechuji a skáču do toho po hlavě. Nemá cenu ztrácet naději, i když bývá mnohdy umlácena tupými předměty až na samé dno. Pořád naivně věřím, že nad touhle smečkou vyhraju. Poslech se stává opravdovým soubojem o teritorium. Užívám si to, konečně někdo jen tak srabácky nepreluduje, ale taky umí pořádně kopnout do vrtule. Svět tady odhaluje svoji pravou, krutou a nekompromisní tvář. Jsme stejně jen obyčejné šelmy, které v určitých momentech nechávají na povrch vyplavat raději pudy, než zdravý rozum.



Death grindová mašina REFUSAL se toho rozhodně nebojí. Jejich kombinace krutosti, špíny, hnusu a hudební nenávisti se povedla. „We Rot Within“ je albem, vhodným pro všechny extrémní hudební maniaky. Je silné, nepostrádá dobré nápady a obsahuje v sobě pořádně studené kousky tmy. Dávám si ho rád do uší ve chvílích, kdy potřebuji pořádně pročistit hlavu. Nápadů mají REFUSAL na rozdávání a zdá se, že ve Finsku se zrodila další z kapel, které to umí pořádně rozjet. Kombinace old school death metalu a grindových postupů musí dělat dobře snad každému, kdo má rád reálnou, morbidní hudbu. REFUSAL jsou pro mě velmi příjemným krvavým překvapením. Doporučil bych ji všem, kdo rádi skáčou z pódia, tráví dlouhý čas v mosh-pitech a obdivují metal, který se hraje hezky od podlahy. Tohle death grindové album vám nakope zadky opravdu pořádně. Skvělá krutá práce!

Asphyx says:

REFUSAL  recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house.  Honestly, does a fan of a death need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind maniacs is here and full of strength and it showed us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album. 


Seznam skladeb:

1. Dignity in Void
2. Dead End Society
3. Get Insight
4. Short on Ammo
5. Cannibal Instinct
6. Do Your Part
7. G.O.A.
8. Doomed
9. We Rot Within


Čas: 32:09


Sestava/band:


Niikka Lius - Vocals Tero Pirhonen - Guitar Patrick Franck - Guitar Timo Pirhonen - Bass & Backing vocals Aleksi Roitto - Drums


http://www.fda-rekotz.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý pátý - Kazetový útok na Jeleniu Goru


Příběh čtyřicátý pátý - Kazetový útok na Jeleniu Goru

"Ahoj kluci, tak připraveni?": hlaholí Jana do slunečného prázdninového dne. "Jasně, že váháš": odpovídá Prcalík. Jako jediný má zase jen kraťasy, peněženku, pas a černé brýle proti sluníčku. Prý nic jiného nepotřebuje. Jak by taky ne, když mu všechno pokaždé odtaháme, mumlám si pod vousy. Je pět ráno a čekáme na autobus do Jablonce nad Nisou. Tam přestoupíme na spoj přímo do Jelenie Gory, polské to Mekky kazetových trhů. Z Mladé Boleslavi jedeme jen čtyři, ale cestou nabírá tenhle courák další odžínované exoty, kteří se rozhodli utratit své těžce vydělané peníze za pár chvilek radosti nad novou hudbou. "Mě se chce chcát": už zase otravuje řidiče Prcalík a nějaká paní se ohrazuje, že je to už potřetí. "To ti mám jako nachcat do batohu?": nedá se náš kamarád a já přemýšlím o tom, proč pořád všechno tolik vyhrocuje. Raději nasazuji na uši walkman značky Sony (taky od Poláků) a snad po tisící přehrávám Arakain - "Thrash the trash" (1990), nahrávku, kterou jsem dostal od Jany k vánocům. 

Jedeme směrem na Turnov, kroutíme si to serpentinami do Jizerek. Prcalík s Kytkou na zadních sedadlech dělají, že jsou piloti a bzučí hubama, že se zase všichni otáčejí. Pak ten den nebývale veselý Kytka vytáhne pivo a v tom teplu mu vypění na opuchlého pána s nůší. Následuje výměna názorů, já se snažím studem vstřebat do sedačky. Jana kroutí hlavou a pak mi pošeptá, že je moc ráda, že si sedla vedle mě. Působím asi solidně, mám brýle a to se počítá. Dávám jí pusu na tvář a až do Jablonce nad Nisou si představujeme, co si všechno koupíme. Nápadů je spousta, realita našich peněženek omezená. Nevadí to, jde i o ten zážitek, o to že jsme spolu. V Jablonci nad Nisou je nad autobusovým nádražím hospoda se zaplivanými schody před dveřmi a partou punkerů, kteří už jsou docela našrot. Jeden má na rameni potkana a všichni pak jdeme svorně na autobus do Polska. Nějaká opilá punkerka se mi snaží propíchnout ucho připínacím špendlíkem, ale nedám se. 

Na hranicích nás kontrolují úplně všechny. Zapisují si doklady, nějaké punkáče si i fotí. "Konečně Polsko!": pronese do šumu cinkajících lahváčů korpulentní paní v letech, která si jede pro nějaké oblečky. "Mrdáááááááááááát": řve Prcalík a já si říkám, že to dneska bude stát zase za to. Stavíme ještě asi třikrát na záchod, což vzhledem k počtu několika málo kilometrů vypadá na opožděný courák. Konečně Jelenia Góra. Všichni se vyhrnou z autobusu a rozprchnou se po okolí. Každý už ví, co a jak. Já taky, už jsem tady byl několikrát. Zavedu své kamarády do tržnice, kde na dekách na zemi, ale i na stolech a vůbec všude leží tuny metalového materiálu. Na své si přijde každý. U nás v Čechách předražené kazety, CD i trička tady vyjdou na pár stovek. Jsme ve svém živlu a kupujeme jako diví. Ten seznam různých skvostů, artefaktů, mnohdy v šílených kopiích a kvalitě nám dělá takovou radost, že nevycházíme z úžasu. Co na tom, že někdy jsou na páskách songy zkrácené, trika ušitá nakřivo. Jsme v ráji a nechceme si to kazit.

"Jsem na suchu": hlásí Prcalík, který má v ruce igelitku plnou kazet a pár CD. "My taky": odpovídáme svorně a najednou nevíme co s časem. V nedaleké hospodě vybalujeme všechny úlovky a zjišťuje prvních pár podvodů. Prcalík to tak nenechává a jde zpět na tržnici. Tam se hádá, řve slova jako: "Švině polskýýý", kurva, kurvy kurvááá". Pak jen z dálky vidím, jak za plentou vylézá obrovská postava polského válečníka, který našeho přidrzlého kamaráda jednou ranou uzemňuje. Jdeme mu na pomoc, ale Poláků je nějak moc (inu jsme v Polsku a tak se není čemu divit). Utíkáme a ocitáme se na kruhově obestavěném hřbitově. Tady je klid, pohoda, ticho. Strávíme zde zbytek času, už hladoví a bez piva. Cestou do Jablonce si Prcalík neustále mne napuchlou tvář, my mu říkáme, že si za to může sám, on nám nevěří a v tomto rozhovoru dojdeme pěšky k nám na chalupu do Nové Vsi nad Nisou. Házíme jen rychle igelitky do chodby a valíme to dolů do hasičské hospody. 

Hraje tam nějaká místní kapela, něco šílenýho, ukníkanýho, falešnýho, debilního. Prcalík se zvedá a protože objevil v kapse ještě 500 korun, jde za zpěvákem a platí mu za to, aby prý držel radši hubu. Pak už je to o pivu, o tom, co si kdo koupil, kdo co komu nahraje. Sednu si chvíli bokem, sleduji své kamarády a přeju si moc, aby to nikdy neskončilo. Jsme fanatici, hudební fanoušci, které nevytrhne z debaty ani jeden místní vesnický chlapec, který má neskutečnou touhu se prát. Nakoupíme radši lahváče a jde se na chalupu. Rozložíme před domem všechny igelitky, já vytáhnu ze stodoly halogen a kazeťák a skoro do svítání se pouští samé pecky. Nad loukou se ozývají výkřiky o MEGADETH, SODOM, DEATH, KREATOR, BATHORY........a v přehrávači se střídá legenda s legendou (což jsme tenkrát ještě nevěděli) 

Druhý den odpoledne, když dorazíme do Boleslavi na panely, jsme tajemní a nechceme nikomu prozradit, co jsme nakoupili. Kopírujeme jen těm nejlepším kamarádům. Musíme si do další návštěvy Polska zachovat status těch, co se toho nebojí a udělají pro muziku cokoliv. Prcalík všem tvrdí, že vymlátil hospodu Poláků a všichni se tomu ještě dlouhou dobu smějeme. Tentokrát se kazetový útok na Jeleniu Goru opravdu povedl.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 11. června 2016

Report, photos, video - PANYCHIDA – křest nové desky Haereticalia - The Night Battles, DOOMAS, AVENGER, PAČESS – club Divadlo pod Lampou, Pilsen – 10. 6. 2016

Panychida
OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

„Suma sumárum, asi by to šlo!“: odpověděl jsem na asi už snad desátý dotaz na to, zda půjdu na ten křest nové desky plzeňské PANYCHIDY. Znáte to…rodina, práce, pak samostatná položka výdajů na muziku. Je toho všude moc. Moc koncertů, moc kapel, moc nových CD. Jeden aby se roztříštil na nekonečné množství částí. Pak by možná mohl stíhat všechno. Nakonec vlastně rozhodlo to, že mi zbyly nějaké peníze a hlavně taky to, že účast přislíbila spousta kamarádů. Šel jsem tak hlavně korzovat, pokecat, relaxovat. No a taky podpořit plzeňskou scénu. Můj dnešní report tak bude spíše o fotkách, o videu. A taky trošku o pivu.
Doomas
Samozřejmě, muziku jsem si užil taky. Mám rád nestory AVENGER i slovenské heavy doomaře DOOMAS. No a tu PANYCHIDU si naživo taky dám. Novou desku jsem sice ještě neslyšel a pagan black jde tak trošku mimo můj záběr zájmu, ale zvědavý jsem byl, to zase jo. Nezbývalo tak nic jiného, než v pátek chvilku doma popovídat s rodinou, nabít baterie do foťáku, kouknout na celý koncert SAXON z roku 2012, co jsem si koupil do sbírky a kolem sedmé usednout na tramvaj a vydat se na Chodské náměstí, kde kousek od kostela sídlí klub Divadlo pod Lampou. Cestou si uvědomím, že jsem v Plzni opravdu už hodně dlouho nikde nebyl. Buď jsem byl v práci nebo se mi místní akce kryla s něčím lákavějším, povětšinou v Praze.


Pačess
V Divadle pod Lampou je to pořád stejné, pivo solidní, obsluha tak akorát. O žádný zázrak se nejedná, ale ani o žádný průšvih. Taková klasika.

Platím vstup, přisávám se k prvnímu pivu a celý večer se oddávám hlavně konverzaci, diskuzím, smíchu a vůbec společenským aktivitám (děkuji všem za kladné reakce na můj blog, moc si toho vážím přátelé!). Padá do mě jeden kousek pěnivého moku za druhým a dostávám se do takové té nálady, kdy je mi fajn, mám všechno na salámu a jsem zvědavý na první kapelu.
Panychida
AVENGER předvedli ten večer skvělé vystoupení. Ale to už je u nich dobrým zvykem. Na téhle skupině se mi líbí, jak krásně na sebe roubuje černotu a špinavou smrt přivezenou až z nitra Šumavy. Volynští mají nového pěvce a ten sedl v pátek večer do kapely, jakoby tam patřil odjakživa. Bylo to ledové, ostré, temné, i když pánové už nejsou ve svých letech žádní velcí divočáci - chvílemi to bylo dokonce takové unylejší, statické. Za mě každopádně ale parádní set.
Avenger

PAČESS se k pivu hodili velmi dobře. Zpívají a hrají o něm. Byla to taková melodická metalová hudba podobná ve spoustě pasážích BATHORY, případně MASTER´S HAMMER. Obě legendy mám rád, Mr. Pačes a jeho družina mě ale příliš nepřesvědčili a vlastně ani nebavili. Hudebně by to i celkem šlo, ale vokály mě vyloženě vadily. Šel jsem raději na pivo.

Pačess
PANYCHIDA slavila a křtila. Tahle dnes už „legendární“ česká pagan black metalová skupina sice není žádnou mojí srdcovkou (pohybuji se přeci jen trošku v jiných vodách), ale uznávám ji. Kluci jsou zkrátka profíci každým coulem a je to znát. Bylo to cítit i z jejich vystoupení, které se opravdu povedlo. Jako death metalová sudička přeji jejich novince „Haereticalia - The Night Battles“ pořádné prodeje a samé spokojené posluchače. Podle ohlasů (a co jsem tak slyšel v kuloárech) se jedná v tomto stylu o epesní záležitost.

Naživo byla PANYCHIDA pro fanoušky strhující. Na mě někdy moc "skočná a veselá", ale přítomní to cítili jinak - já téhle hudbě fakt nerozumím, dokonce jsem se přistihl, že oceňuji úplně jiné pasáže než dav (takhle to dopadá, když pošlete starého death/thrashera na pagan:)). Řádilo se, slavilo a já si říkal, jak je to super, že i v dnešní době vznikne nová hudba, vyjde nové CD. Takže nakonec byl koncert plzeňských blackerů v pořádku, jen já byl úplně mimo:)).
Panychida
Novinku PANYCHIDA - „Haereticalia - The Night Battles“(2016) objednávejte zde/ new album PANYCHIDA - „Haereticalia - The Night Battles“(2016) order here:
http://www.panychida.com/trznice-merchandise
DOOMAS ze Slovenska nám přivezli pořádnou porci „příjemného“ heavy doomu. Viděl jsem tuhle smečku nedávno v Praze, kde hráli za odpoledního slunce. To bylo taky to jediné, co mi jejich vystoupení (v hlavním městě) trošku kazilo. V klubu to bylo ještě lepší než minule. Je to sice klasika, ale tvořená srdcem, přátelé! Je hodně cítit, že tahle parta věří tomu, co hraje a já si jejich set užil na výbornou! Skvělý zážitek a pro mě nejlepší kapela večera (alespoň tak jsem to cítil!)! Díky za to bratia.
Doomas

Report, photos, video - TRENDKILLER FESTIVAL VOL. 0 - MASTER, WARHAMMER, DEATHRITE, DOOMAS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 5. 2016

Návštěvnost se vyšplhala (velmi hrubým odhadem) na nějakou stovku návštěvníků - nejvíc jich bylo samozřejmě na PANYCHIDU (zajímavé bylo, kolik má tahle skupina fanynek). Organizace v pořádku, stejně jako zvuk, který obzvlášť na DOOMAS doslova dunivě zabíjel. 
Doomas
Byl čas na cestu domů. Dal jsem ještě pivko, pak pomalu došel k Michalovu autu a celou cestu si liboval (díky za odvoz!), že nemusím nikam řídit přes půlku republiky. Plzeňské podsvětí zdá se, pořád ještě žije. Víc takových akcí, víc možností pro setkávání a pokec o muzice! Za mě osobně se páteční zádušní mše povedla. Jen když jsem usínal, tak se mi zdálo, že Ježíš slezl z kříže a hrozil mi rukou. Ukázal jsem mu pořádné FUCK YOU a spal spokojeně dál. Ten večer jsem rád a s úsměvem zčernal. Pohoda byla, muzika byla, pivo bylo. Co si víc přát? Příjemná akce, díky za ni.

OSTATNÍ FOTKY ZDE/OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound



Promotion!
info:


info:
http://www.mortifilia.cz/metal-madness/index.html

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine