CD 2016, Pulverised Records Zahuštěné šlápoty, postava bez tváře, hejno krkavců hledajících mršinu. Z křídel padlých andělů stéká do větru hnis. Leží tu uprostřed cesty, opuštěná, studená, nemrtvá. Vaše minulost. Umírám touhou poznat, jak se to vlastně stalo. Rozmlouvám rozvláčně se stíny a přemýšlím, proč, pro všechny svaté, proč? Včera ještě krásná dívka, plná života byla zohavena, zneuctěna a teď tu běhá okolo vrah. Číst podobné zprávy v novinách, když žijete jen kousek od místa činu, je bolestivé. Najednou dostáváte strach o svou rodinu, ohlížíte se ráno v temné chodbě domu, sledujete jako ohař pořád okolí. Nikdy ho nenašli, zbyl jen smutek a pláč. Prázdné místo v srdcích pozůstalých. Smrt si nevybírá, je krutá, ošklivá a je lepší před ní zavírat oči. Nemyslet na ni, oprostit se od toho neodbytného pocitu, že to jednou čeká i nás. Někdy je to ale těžké, obzvlášť, když kývnete na to, že sepíšete pár řádek o švédských VANHELGD. Tahle bezbožná smečka přichází letos se svým čtvrtým albem, které je další z odpovědí na chladná rána na opuštěném hřbitově. Je doslova narvaná studenými melodiemi, vypjatým vokálem plným hnusu, špíny a odmítání dobra. Švédi krásně a se zručností sobě vlastní balancují někde mezi temnotou, zimou a tmou. Cítím zde inspiraci ASPHYX, AT THE GATES, DISMEMBER, GRAVE, ale i lehkých blackových náznaků. Hudba je zde naléhavá, až "vtíravě" přitažlivá, zároveň odmítavá, ošklivá a rozkládající. Působí velmi hnilobným doomovým dojmem.
Představte si mlýnek na maso, meloucí jen samou tmu. Představte si obrazovku vaší televize, kde právě našli v úvodu zmiňovanou dívkou. Ne, není to žádný americký umělý seriál, ale syrové ozvěny severu. Stejně jako hudba VANHELGD, která vás pohltí, uzavře do temné komory, kde budete o chlebu a vodě trpět na věky věků. Budete se modlit, aby vaše duše mohla konečně přejít na druhou stranu. Už zase jde zástup nemrtvých, už opět zanechává za sebou mokvající stopy hnisu. Cesta do pekla je dlážděna ostrými hroty našich špatných činů. "Temple Of Phobos" je albem, které mě dostalo na lopatu. Přijdu si jako prokletý, zavržený, odsouzený k nekonečným depresím. Zhasněte! Umlčte všechny zvuky a slyšte slova plná mokvajících ran. Takhle nějak by mělo vypadat death metalové album, které mě dokáže přišpendlit na zeď. Členové severské death metalové legie odvedli vynikající práci.
sumarizace:
VANHELGD letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. „Temple Of Phobos“ může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Doporučuji! Vynikající temný old school death metal! Absolutní kult!
Asphyx says:
VANHELGD come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. „Temple Of Phobos“ may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I recommend! Excellent dark old school death metal! Absolute cult!
TRACKLIST
1. Lamentation Of The Mortals 2. Rebellion Of The Iniquitous 3. Den Klentrogenes Klagan 4. Temple Of Phobos 5. Gravens Lovsång 6. Rejoice In Apathy 7. Allt Hopp Är Förbi
Když se tenhle smuteční průvod vydal na cestu, říkal jsem si, že něco není v pořádku. Za zvuků doomových CHALICE OF SUFFERING se šlo pohodlně, hudba se k rozloučení hodila velmi dobře. Jen mě zarazila trojice průhledných postav, motajících se kolem nosičů rakve. Vyrazili jsme na svítání, směrem nahoru na kopec. Tam na hřbitově, s výhledem do kraje, se odehrál celý obřad. Vzpomínalo se, vyzdvihovaly se dobré stránky nebožtíka. Rodina truchlila a kousek opodál stály bývalé milenky s napuchlými tvářemi od pláče. Všechno se zdálo být klasické, tradiční, stejně jako příjemně plynoucí hudba. Ať na ty éterické bytosti. "Přišli si pro něj": pronesla do řeči kněze snad stoletá dáma na vozíku. Říkali o ní, že už občas blouzní. Ona je stejně jako já viděla a slyšela jejich tichý pláč. Prvotina doomových CHALICE OF SUFFERING byla vybrána na poslední cestu pohřbívaného tak nějak automaticky. Ctí totiž všechny náležitosti stylu, je bolestivě poklidná, mezi náhrobky až hmatatelně smutná. Mám sto chutí zmizet, "odplakat" si to rozloučení s blízkým zemřelým někde v klidu. Jenže to nejde. Pohřeb je veřejná věc a nemůžu ostatním odepřít vzpomínky. Americký záhrobí šepot je takovou studenou hrou na schovávanou. Některé melodie oceníte až za několik dní, musíte mít náladu, hlavu čistou a pokud možno neposkvrněnou vztekem. Pak tato deska vynikne jako černá labuť v houfu ostatních. Pozoroval jsem vodní hladinu se sluchátky na uších a divil se, co všechno dokáže stvořit vítr ve spojení s vodou. Pro poslech potřebujete širokou melancholickou duši a radost z prodlužujících stínů v srdci.
Hraje se zde pro milovníky ESOTERIC, EVOKEN, TYPE OF NEGATIVE. Má maličkost je spokojena, napojena na desku, prolnuta s naším i oním světem. Hudba je zde předvídatelná, někdy možná až syrově obyčejná, jenže když já v ní pořád cítím velký kus zahnívající mysli. Hodnotím muziku podle toho, zda se mnou něco dělá, jestli ve mě vyvolává nějaké emoce. CHALICE OF SUFFERING mě mají na lopatě, i když moc dobře vím, že všechen ten smutek už byl podobně zhudebněn i jinde. Nevadí mi to. Oceňují krásně čistý zvuk, atmosféru větru proplétajícího se mezi náhrobky i určitou temnou auru, která pro mě dělá z dobrých alb ty ještě lepší. Vždyť jinak bych si toto album určitě na poslední cestu nevybral. Už zase vychází ze zatáčky další průvod. Pohřbívá se každou středu. To může přijít kněz z vedlejší vesnice. Pokud u toho chcete také být, mohu vám "For You I Die" jen doporučit.
sumarizace:
Doom metal v podání amerických CHALICE OF SUFFERING je velmi smutný. Pánové přesně vystihli náladu nekonečných procházek mezi náhrobky. Všude je smutek, tma a smrt. Z desky je cítit obrovské nadšení pro záhrobí. Nálada je pochmurná, skladby monumentální a bolestivé. Nechce se mi ani věřit, že je to první album kapely. Beru CD do ruky čím dál tím častěji a rád se nechávám unášet pomalými tóny "For You I Die". Venku zase mrzne a do našich duší vstupuje nekonečná temnota. Album, které vám probodne srdce kouskem ledu!
Asphyx says:
Doom metal made byAmericanCHALICE OF SUFFERINGis verysad. Gentlemen exactlydescribed themood of endlesswalksamongthe tombstones. There is sadness, darkness and death everywhere. You can feel huge enthusiasmforthe dead on the album.The mood issombersongs aremonumentalandpainful.I can't even believe thatthis is the firstalbumof the band. I takethe CDto my handmore and more often, and I let me be carried by"For You I Die".Outsideit freezesagainand the darkness is coming into our souls. The album, that willpierce your heartwith a piece ofice!
Track list: 1. Darkness 2. Who Will Cry 3. For You I Die 4. Alone 5. Screams of Silence 6. Cumha Do Mag Shamhrain 7. Fallen 8. Void
Album Line-up: John McGovern - Vocals Nikolay Velev (Nangilima) - Keyboards / Guitars Will Maravelas (We Are Legion, Plague of Stars) - Guitars / Bass Aaron Lanik (We Are Legion, Plague of Stars) - Drums Robert Bruce Pollard (Wandering Oak) - Tin Flute Allan Towne (We Are Legion, Mastiff) - Guest Vocals Kevin Murphy - Bagpipes / Irish Gaelic Vocals
Ave
PURGATORY! Poslouchám vaši letošní novinku „Omega Void Tribvnal“ už nějaký čas
a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že
jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album
se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Zdravíme, Jakube! Moc si
ceníme těch krásných slov ohledně naší nové nahrávky. Moc děkujeme za podporu a
mimochodem i za česko-anglický rozhovor! Veškeré recenze a zpětná vazba od
fanoušků a médií jsou velmi pozitivní. Dokonce existuje spousta lidí, kteří nás
znají mnoho let a nikdy se jim moc naše hudba nelíbila. Ale díky této nahrávce
se to změnilo a už nám přišli na chuť. Vypadá to, že jsme něco museli udělat
dobře, haha!
Hráli
jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte
už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Prophet of
Demonic Wrath“.
Už jsme se snažili zapojit
několik písní do seznamu ještě před vydáním alba a před koncertem. Od té doby
jsme neměli zase tolik koncertů, kde bychom skladby mohli zahrát. Ale teď už
máme za sebou hodně příležitostí, kde jsme mohli skladby vyzkoušet více než
jednou. A po nespočet zkouškách se cítíme více a více připraveni, abychom nový
materiál hráli naživo! Jakmile lidé poznají, že hrajeme novinky, tak většinou
sledují a poslouchají více pozorně. Je těžké a v tuto chvíli vlastně moc
brzy k tomu abychom určili potencionální „hit“. Každá píseň z alba
„Omega Void Tribvnal“ má z našeho pohledu svoji osobitost a my si užíváme
hraní každého songu. Kromě písně, kterou jsi jmenoval je tu ještě další a to
především „Chaos. Death. Perdition“, stejně tak jako „Codex Anti“ – to jsou
obrovská riffová monstra a je neuvěřitelné jak masivní energii vytvoří, když se
hrají naživo. Zároveň jsou to nejrychlejší songy z alba a líbí se nám jak
je odstřelujeme z obličejů diváků!
Album
má pro vás netypický bílý obal. Kdo je jeho autorem a co má znázorňovat?
Přiznám se, že tentokrát jsem si musel chvilku zvykat, ale po nějaké době jsem
musel mít tenhle motiv i na tričku. Je vynikající, originální, apokalyptický!
Obal alba vytvořil SB (www.deathworship.com). Stal se naším
kamarádem už před mnoha lety. Je to místní muzikant, naprostý blázen
s jasnou vizí temnoty a smrti. Během celého procesu kdy jsme dávali
dohromady „Omega Void Tribvnal“ jsme si uvědomovali, že chceme album se syrovým
a klasickým typem umění. SB měl stejné myšlenky. Po několika konzultacích a
prvních pokusech přišel s nápadem použít „The Temptation of St. Anthony“
od Jeasquese Callota. Okamžitě jsme si uvědomili, že tenhle typ umění je přesně
to, co sedí k neústupné, násilné a temné atmosféře našeho alba. Potom už
jen experimentoval s barvou. Bílá tomu celému přidala na originalitě, ale
přesto album působí oldschoolově, tak jsme to tak nechali. Ačkoli jsme se
tohoto „odvážného rozhodnutí“ trochu báli, jakmile jsme viděli finální produkt,
bylo nám jasné, že jsme zvolili správně. Navíc, staré stehy a měděné stopy,
které jsou použité po celém nákresu, znázorňují znepokojující neskutečný pocit
temnoty, která číhá na každém rohu existence! Mimochodem: Jak někteří navrhují
bílá trička a my tak aktuálně uvažujeme o tom, že necháme takový design
vytisknout. Do té doby máme ale skvělá „Omega Void Tribvnal“ trička a
zapalovače se speciálními kresbami od Thomase Westphala z Necromaniac
Artworks a Petera Handzuse známého jako Digital Wortex.
V death
metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, satanismu. O
čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco
sdělit, předat nějaké poselství?
Pět textů napsal náš basista
Peter. Další tři napsal náš kamarád ve zbrani AK AndyChrist „Deathmonger“ (HATESPAWN / CHARON). Dělal i vokály na mnoha našich prvotinách. Tentokrát se nás
zeptal, zda nemůže také napsat jeden či dva texty k nadcházejícím písním.
No a nakonec musel ten parchant udělat tři, haha! Asi nemusím vysvětlovat, že
vložil svůj propastný hlas i do „Omega Void Tribvnal“. Vzhledem k tomu, že
je naše hudba násilná a rouhačská, temná a děsivá, majestátní, ale zároveň
bláznivá a morbidní, tak naše texty musí atmosféru hudby ještě podtrhnout. Na
novém albu se texty točí kolem negativní filozofie a ani-religiozity a o
užívání metafor. Představ si, že až umřeš, tvůj duch se bude konfrontovat
s kosmickými zjeveními. Uvědomíš si, že narození, život a smrt jsou jen
bezvýznamné výskyty. Že za tím vším vlastně není žádný význam. Že všichni
bohové, všechny pravdy, všechno je umělé. Že člověk nenalez žádnou pravdu, ale
pouze tu, kterou si sám vytvořil. Závěrečné drcení a depresivní odhalení předtím,
než sestoupíš do věčné temnoty.
Novinka
má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Přesto lehce odlišný od předchozích alb.
Podepsán je pod ním opět Patrick W. Engel. Ten vám dělal i předchozí nahrávky.
Uvažovali jste tentokrát jinak? Měl Patrick odlišné zadání? Některé pasáže na
mě působí až „doomovým dojmem“. Mimochodem, hrozně moc se mi líbí, že je krásně
slyšet baskytara. Dodává to celé desce ještě větší tlak.
Patrick je zvukový mág, kterého
jsme hledali už dlouho. Nebylo vůbec pochyb o tom, že budeme spolupracovat
s ním. Obecně je jeho vize toho, jak má znít death metal a jak se má
dělat hudba v souladu s našimi názory. A z toho důvodu byl
inženýrem, mixovým a masteringovým inženýrem a producentem v jedné osobě,
opět! Místo ale bylo tentokrát jiné. Náš starý přítel z MUSICAL MASSACRE
investoval hodně práce a peněz do transformace jejich zkušebny a studia. Potom,
co jsme nově přestavěnou zkušebnu viděli, tak jsme věděli, že musíme produkovat
naše album právě tam! Takže Patrick prostě sbalil svoji přenosnou studiovou
techniku a použil některou techniku z nového studia. Navíc, nejenom že
vždy přispívá svými nápady do procesu nahrávání, ale také ve studiu udržuje
profesionální a zároveň uvolněnou atmosféru. Hned jak uslyšel pár našich
novinek, tak věděl, že naše hudba je teď temnější a více atmosférická. A proto
se snažil formovat velmi násilný basově těžký zvuk, který stoupá jako zeď
z hukotu a temnoty. Jsem pokaždé sakra ohromen jeho prací!
„Omega
Void Tribvnal“ vychází opět u War Anthem Records na CD a na vinylu u Animate
Records.
WAR ANTHEM RECORDS vlastně
vydává CD, DigiCD a dokonce i LP desku „Omega Void Tribynal“! ANIMATE RECORDS
opravdu vydali vinylovou verzi posledních vydání, něco jako „20 let
Undergroundu“ nebo „Deathkvlt – Grand Ancient Arts“. A nejdříve jsme si
mysleli, že to bude stejné, jako předtím, ale nakonec to nějak nevyšlo. Ve
finále jsme extrémně spokojeni s vinylem, protože to vyšlo jako velmi
ušlechtilý Gatefold LP s vytištěnou vnitřní vložkou 12x12.
Poslední
dobou to vypadá, že se vinyl jako nosič stává čím dál tím víc oblíbenější.
Pozoruješ tento „trend“ také? Prodáte na koncertech víc CD nebo vinylů? Vím o
vás, že jste velcí milovníci vinylů, máš za poslední dobu ve své sbírce nějaký
opravdu vzácný kousek?
Ano, tohoto trendu jsme si
dobře vědomi. Když někdo chce vydat vinyl, musí akceptovat čekací dobu více než
půl roku, nebo ještě déle! Jako zázrakem se nám povedlo vydat LP verzi „Omega
Void Tribvnal“ právě v čas abychom ji mohli prodávat na koncertě. Řekl
bych, že jsme v tomto případě měli dost veliké štěstí. Pořád si myslím, že
prodáváme víc CD nosičů a Digi-CD nosičů, než vinylů. Ale počet vinylů rozhodně
stoupá. Ale ať už se jedná o trend, nebo ne je bezva, že lidé pořád chtějí mít
něco skutečného v rukou. Lidé chtějí znovu prožívat tu radost
z vinylu – jeho vizuály, haptický pocit, ten pocit rituálu a vůbec celý
zvuk desky. A lidé chtějí něco, co se nedá konvertovat na mp3 formát nebo něco,
čeho se tak snadno nemůžou chopit piráti jako u CD. Vždycky pro nás bylo
důležité mít naše publikace na vinylech a ano, my jsme taky vinylový blázni.
Mimochodem: Sám mám ve své sbírce pár sakra skvělých nahrávek a jsou to pro mě
velice vzácné kousky! Ale jaké jsou skutečné rarity? Když to budeš vnímat jako
„trend“, tak máš pak tisíce barev na nahrávku a to stojí za houby.
Minulý
rok jste se několikrát objevili i u nás v České republice. Pamatuji si na
skvělý koncert v Praze, pak jste vystoupili i v Plzni na Phantoms of
Pilsen a potom jste měli menší turné s HYPNOS a DYSANGELIUM. Jak se vám u
nás líbilo a co říkáš na české fanoušky? Vidíš třeba nějaký rozdíl mezi
koncerty v Německu a v Čechách?
Hlavně Phantoms of Pilsen
byl skvělý zážitek. Crew byla hrozně milá a nápomocná a pivo bylo samozřejmě
sakra dobré, haha! DYSANGELIUM se stali našimi přáteli velice rychle během
několika víkendovek, které jsme s nimi dělali v poslední pár letech!
Jsme velice poctěni, že nás opakovaně zvou na jejich koncerty a je neskutečné
je vidět, jak jsou namotivováni. Všude s sebou berou svoji neskutečnou
backline a my jsme mohli jejich backline zařízení použít kdykoli jsme
potřebovali. Díky bando bláznivých death metalových psychopatů! HYPNOS jsou
našimi přáteli už dávno. Teď už jsou českou legendou a naprosto si takovou
slávu zaslouží, protože mají skvělé soustředění, jsou všestrannými a
ambiciózními hudebníky! O tom se ostatně všichni přesvědčili v Uherském
Hradišti v prosinci 2015. Doufám, že tam natočili nějaký dobrý materiál,
jak doufali. Jsme rádi, že se vrátili na pódium, protože víme, že opravdu žijí
tvorbou muziky. Mezi českým a německým koncertem není zase takový rozdíl, jak
by se mohlo zdát, ale pár jich je. Z nějakého důvodu přijdou
v Čechách vždycky nějací týpci, kteří ani nejsou metaloví fanoušci. Vypadá
to, jakoby prostě šli do svého oblíbeného klubu na pivo – nezajímá je, jestli
tam zrovna hraje metalová show nebo ne. To se obvykle v Německu neděje.
V poslední
době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině
to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se
najde. Máš nějakou oblíbenou u které si myslíš, že má na to, „oživit staré
časy“?
Podle mě je super, že je
spousta mladých lidí, kteří kašlou na moderní a přeprodukovanou produkci a
snaží se zachytit ducha starých hrdinů. Je fajn, že hodně lidí připomíná
původce jejich oblíbeného stylu hudby, že opravdu hledají v klasických
nahrávkách a oslavují tyhle kapely tak, jak si zaslouží. A já si myslím, že
hodně nových kapel je opravdu dobrých, ne-li sakra skvěláých Je tu ale samozřejmě i
vlna kapel, která přijde a nikdy nemůže dosáhnout takového vrcholu, jako její
hudební předkové. Ty skutečné diamanty se ale vždycky ukážou, protože o dobrých
kapelách se nemlčí a rychle se to o nich na scéně šíří. V naší lokální
Death/Black Metal scéně máme spoustu skvělých kapel jako je II, ARCHAIC,
THORNS, ABYSSOUS, VIDARGÄNGR & NOCTURNAL WITCH! Mě se tedy osobně líbí
death metalová scéna ve Finsku – KRYPTS, LIE IN RUINS, CORPSESSED, LANTERN a
další!
V roce
2013 jste oslavili dvacet let v undergroundu. Jste už dnes pamětníci. Když
porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď
přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není
takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?
Celý svět se sakra změnil a
to od základu…Potencionální přístup k fanouškům, labelům, promotérům a
bookerům atd. obrovským způsobem vzrostl, to máš naprostou pravdu. Na druhou
stranu je tady jen malé množství kapel a tím pádem se můžou kapely dostat
v podstatě kamkoli chtějí. Nahrávání celého alba se stalo velmi
jednoduchým úkolem. Vzhledem k tomu, že máme dnes k dispozici moderní
vybavení, může v podstatě každý nahrávat své nápady u sebe v ložnici,
přidat pár skvělých bicích paternů a nakonec vlastně může mixovat a masterovat
všechno sám. To znamená, že vydání alba může být vzrušujícím zážitkem tak
akorát pro kapelu, nebo pro jedince, který to dělá – ale pro nikoho jiného už
to není taková pecka. Když chce kapela uspět, musí mít buď štěstí a získá
úspěch čistou náhodou, nebo makáš jako černej na financování, promování a
distribuci sebe sama dokud nedostaneš dobrou smlouvu s labelem a dost
podporovatelů, kteří Ti pomůžou na Tvojí cestě. Každé vydání pro nás bylo
klíčové a znamenalo obrovský skok – ať už první pásky a později dva EPs, nebo
později naše první album v roce 1993 a 1994. Dnes se může stát, že když
vydáš album, nikdo se z toho neposere. Album musíš promovat jako blázen na
všech sociálních médiích atd….
Fenoménem
současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí.
Jaký vztah mají PURGATORY ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už
jen stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen
záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?
Internet změnil svět a
spojil všechny se všemi. Ale lidé, kteří používají internet k tomu, aby si
vytvořili celý nový život, novou identitu a kteří z internetu čerpají
veškerou sociální interakci a spokojenost, těch je mi upřímně líto. Koho sakra
zajímá, co znamenáš na internetu? Připadá mi, že mnoho lidí je posedlých samo
sebou. Celý sociální proces se přetransformoval do virtuální reality, což je
vlastně jen poloviční reality. Mít „CD“ na pevném disku, to je prostě jen součást
dnešní doby, ve které žijeme. Je to rychlejší, a když už ho nepotřebuješ, není
jeho ztráta skutečnou ztrátou hodnoty. Když někomu spadne iPod do záchodu,
ztratí veškerou muziku. Vidí vůbec tihle lidé hodnotu v hudbě? Ve formátu
mp3 není žádná hodnota, absolutně žádná. Takže zastáváme názor: „Serem na to!“.
Internet je jen nástroj. Můžeš ho používat rozumně pro propagaci Tvojí hudby,
abys informoval fanoušky, abys prodával svoje věci online, nebo rychle
odpovídal na žádosti ohledně koncertů, apod. Živé video na YouTube je taky
super věc a užít si „youtube session“ jednou za čas je fajn. Pustíš si živá
videa, nebo profesionální videa dalších kapel a to je radost. Ale skutečným
potěšením je kupování vinylů, CDček, navštěvování koncertů, potkávání se s přáteli
a místními metalovými blázny a popíjení. Tohle přece nic nenahradí!
Často
slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá
návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Německa? Pro nás
jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny,
které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové
koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Musím říct, že tohle si
uvědomujeme taky. V České republice jsme měli pár koncertů a je pravda, že
návštěvnost nebyla moc veliká. Nevím, zda to bylo způsobeno reklamou, která
zklamala, nebo tím, že v té době probíhaly jiné koncerty v okolí. Je
to opravdu škoda, protože víme, že čeští fanoušci umí dost pařit!
V Čechách jsme měli koncerty, kde byli fanoušci doslova šílení a to se
v Německu moc často nestává. Ale je pravda, že s návštěvností jsme
měli a v některých místech stále máme problém. Nicméně se zdá, že Německá
scéna ožívá stále víc. Ačkoli téměř každá šňůra jde přes Německo, ačkoli máme
nespočet metalových festivalů a ačkoli máme spoustu koncertů po klubech, pořád
máme na většině koncertech docela vysokou návštěvnost. Hlavně tady v Sasku
je scéna nabitá novými kapelami a promotéry. A s nimi přichází i noví fanoušci, kluby které je podpoří a organizují metalové akce. My rozhodně více
upřednostňujeme atmosféru klubu – především když je to akce, která je dobře
zorganizovaná a když organizátoři vědí, co dělají. Je pravda, že na festivalech
zažíváme skvělé zkušenosti, ale není to tak osobité a známé jako v klubu.
Co
chystají PURGATORY v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým
delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?
Protože jsme nedělali šňůru
opravdu hodně dlouho, jsme dost hladoví po tom, ukázat celé Evropě a možná
ještě dál, čeho jsme schopni a rozšířit trochu té magořiny! Ve většině případů
nám naše práce nedovolují cestovat do zahraničí na více jak víkend, ale snažíme
se to změnit! Protože zpětná vazba na „Omega Void Tribvnal“ je zatím víc než
dobrá, pracujeme na několika speciálních gigách v zahraničí. A koncert nedaleko Sokolova 20. srpna 2016 je mimochodem oficiální! Pak doufáme, že
vydáme rozdělené EP s finskými bastardy LIE IN RUINS a to v průběhu
letošního roku. Dál budeme hrát na několika letních festivalech tady
v Německu – jako je Party-San Open Air, Chronical Mosher Open Air a
Protzen Open Air. Zavítáme také do Nizozemí na Stonehenje Festival. Sledujte
stránky www.purgatory666.de kde se
objeví další informace o následujících koncertech!
Děkuji
za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených fanoušků a
budu se těšit zase někde na setkání s vámi!
My také děkujeme a ještě
jednou díky za Tvojí podporu! Doufám, že se zase uvidíme v České Republice
nebo na nějakém divném místě kde probíhají death metalové rituály! Zdravíme
všechny čtenáře! Chaos! Smrt! Zatracení!
Ave PURGATORY! I have been
listening to your new album "Omega Void Tribvnal" for some time now
and still I am discovering new and new pieces of darknes in it. I must admit
that I expected good work from you but I didn´t expect that you're gonna kick so much ass. The album for me really did
great. What are the reactions of fans, and
what about their reviews?
Cheers Jakub! We really
appreciate your words about our new record. Thanks for your support and the
Czech/English review by the way! The feedback by fans and press is very
positive. Many others haven chosen words similar to yours. There are even some
people that have known us for many years without really enjoying our stuff but
just now really got hooked up on the new material. Seems like we must have done
something right haha!
Have you played some of the
new songs at the concerts? How is it working with your fans? Do you have some
potential hit? Personally, I'd guess that the second song "Prophet of
Demonic Wrath" is a major hit.
We've already tried to incorporate
a few new songs into our setlist before the release of the album and the
release shows. Since then, we didn't have many shows to play but by now we've
played almost all songs live at least more than once. And after countless
rehearsals we're feeling more and more secure in playing the new stuff! Once
the people recognize that we're presenting something new, many of them are
watching and listening carefully. It's hard and probably still too early to
choose a potential hit song. Every song on „Omega Void Tribvnal“ has its own
character in our perspective and we enjoy playing each and everyone of them.
Next to the one you named, especially „Chaos.Death.Perdition.“ as well as
„Codex Anti“ are huge riff monsters and the power they create live is enormous.
They're also the fastest songs on the album and we definitely enjoy blasting
off the audiences' faces!
The album has an atypical
white packaging. Who is the artist and what does it represent? I must admit
that this time it took me a while getting used to it but after sometime I had to have this theme on a T-shirt. It's
excellent, original and apocalyptic!
The cover art and layout was
done by SB (www.deathworship.com). He has become a friend of the band within
the last few years. He's a local musician and a sick maniac with a certain
vision of darkness and death. During the whole process of puzzling together the
pieces of „Omega Void Tribvnal“ we began to imagine a raw and classic type of
artwork. SB was just thinking the same way. After a few consultations and first
tries, he came around with the idea to use „The Temptation of St. Anthony“ by
Jeacques Callot. We immediately thought that this piece of art fit perfectly to
the relentless violent and dark atmosphere of the album. Then he experimented
with the colouring. White gave it an original yet old schoolish feeling so we
went with that. Although we had a few concerns about this „brave decision“ as
well, we knew that we chose correctly just when we saw the final product.
Besides, the old stitches and copper prints used within the whole layout convey
an unsettling surreal feeling of the darkness lurking in every corner of
existence! By the way: As other people requested a white shirt as well we are
thinking of actually printing such a design. Meanwhile, we still have a sick
„Omega Void Tribvnal“ Shirt and Zipper with special artworks by Thomas Westphal
of Necromaniac Artworks and Peter Handzus aka Digital Wortex.
Death metal sometimes
forgets about the lyrics. You sing about darkness, death, Satanism. What are
the lyrics on the new album and who is the writer? Are you trying to say
something through them or convey some kind of message?
Five of the songs' lyrics
have been written by our bassist Peter. The other three were done by our old
warbrother AK AndyChrist „Deathmonger“ (HATESPAWN / CHARON). He did guest
vocals on many of our youngest releases. This time he asked if he could write
some lyrics to one or two upcoming songs, too. Eventually, the bastard had to
do three haha! No need to explain that he contributed his abysmal voice to
„Omega Void Tribvnal“ as well again! As our music is violent and blasphemous,
dark and eerie, majestic as well as sick and morbid, the lyrics have to
contribute to the atmosphere of the music of course! This time the lyrics to
the new album revolve around negative philosophy and anti-religiousness and use
a certain kind of imagery. Imagine that once you die your spirit is being
confronted with a cosmic revelation. You realize that birth, life and death are
nothing but a meaningless occurence. That there is no meaning behind it all.
That all gods and all truths are man-made. That man has not found any truth but
the ones he created himself. A final crushing and depressing revelation before
you descend into the perpetual black.
The new album has a really
dark and sharp sound...Nevertheless slightly different from the previous
albums. Patrick W. Engel is signed under the sound again. He has also done the
previous recordings. Have you considered someone different this time? Did Patrick
have some different assignment? Some passages affects my up "doom
impression." By the way its really nice to hear the bass. It delivers
across the board, even more pressure.
Patrick is the sound
magician we have always been looking for. There was no question that we would
work with him again. His vision of how Death Metal should sound and how music
should be produced in general is according to our views. Therefore he was
engineer, mix- and mastering engineer and producer in one person again! The
location, however, was a different one. Our old friend of MUSICAL MASSACRE
invested a lot of work and cash into transforming their rehearsal room into a
studio. Once we saw their rebuild rehearsal room, we knew that we just had to
produce the new album there! So Patrick just packed his portable studio
equipment and used a few of the given structures at the new studio. Besides, he
is always contributing ideas during the whole recording process as well and he
is maintaining a professional but relaxed atmosphere. Once he heard the new
material a few times he knew that our stuff become much darker and more
atmospheric therefore he tried to shape a very violent and bass-heavy sound
that builds up like a wall of drone and darkness. We're fuckin amazed by his
work every time!
Omega Void Tribvnal" is
published by War Anthem Records on CD and the vinyl is released through Animate
Records.
Actually WAR ANTHEM RECORDS
is releasing CD, Digi-CD as well as LP of „Omega Void Tribvnal“! ANIMATE
RECORDS did indeed release the vinyl version of the latest releases like „20
Years Underground“ or „Deathkvlt – Grand Ancient Arts“ and at first we thought
things would be just the same this time as well but the deal didn't really work
out somehow. In the end, we are extremely satisfied with the vinyl release as
it comes as a very noble Gatefold LP with printed innersleeve and a 12-inch
12-page booklet.
Lately, it seems that the
vinyl as a medium is becomng increasingly popular. Are you aware of this
"trend" as well? Are you selling more CD or vinyls at the concerts. I
know about you that you are great lovers of vinyl records. Do you have in your
collection some really rare piece from last time?
Yes we are very well aware
of this trend. If you want to print a vinyl at the moment, you have to accept
waiting times of more than half a year or even worse! Miraculously, we got our
LP-versions of „Omega Void Tribvnal“ just in time to sell them at our release
shows. We were quite lucky in this case, I guess. I'd say that we are still
selling more CDs and Digi-CDs than vinyls but the amount of vinyls is
definitely increasing. Be it trend or not, I think it's cool to see that more
and more people want to have something real in their hands. People want the joy
of vinyl again - its visuals, its haptical feel, the ritualistic character of
putting on a vinyl record and even its sound. And they want something that
cannot be converted into an mp3 or even pirated as easily as a CD. It has
always been very important for us to have all our releases available on vinyl
as well and yes we are vinyl freaks, too. By the way: I personally have some
fuckin´ cool releases in my collection and for me these are rare pieces! But
what are real rarities? If you´ll see this as „trend“ at the moment you have
thousands of fuckin´colours per release and this sucks.
Last year you repeatedly
appeared here in the Czech Republic. I
remember the great concert in Prague,and
then you've got in Pilsen on Phantoms of Pilsen and then you had a small
tour with HYPNOS and DYSANGELIUM. How did you like it and what do you think
about the Czech fans? You definitelly must be noticing some striking
differences between concerts in Germany and the Czech Republic?
Especially Phantoms of
Pilsen was an amazing experience. The crew was very kind and caring and the
beer was fucking great of course haha! DYSANGELIUM have become big friends of
us during the few weekenders we did with them in the last couple of years! We
feel honoured that they repeatedly want us on their shows and its very
impressive to see how motivated they are. They carried a whole fucking backline
with them all the time and everytime and we were free to use their backline
gear where and when we needed to. Thanks a bunch you death metal psychos!
HYPNOS are friends of us since the good old days. They have become a Czech
legend by now and they truly deserve it as they are very focused, versatile and
ambitious musicians! Everyone could bear witness to that especially at Uherske
Hradiste in December 2015. I hope they shot some good material there in the way
they intended to. We're glad that they're back on stage because we know that
they truly live for making music. There aren't as many differences between
German and Czech concerts as one might think but there are a few at least. For
some strange reason there are always some guys at Czech concerts that aren't
even metal fans. It seems like as if they just go to their regular club to have
a few beers – They don't care if there is a metal show or not. You usually
don't have that in Germany. Then we sense that.
Lately a lot of young bands
are trying to play "old school death metal again " Most of them are
not very good but we can find a few new bands that understand what it is about.
Do you have a favorite band in recent times which you think can "revive
the old times"?
I think it's a good thing
that many youngsters give a big „fuck off“ to modern and over-produced
productions and try to capture the spirit of the old hereos. It's a good thing
that many people actually remind the originators of their favourite musical
style, that they're doing some research on classic records and celebrate these
bands as they deserve it. And I do think that quite a lot of these new bands
are really good if not fucking amazing! There is of course a wave of bands that
comes along that cannot nearly achieve what their musical forefathers have
done. The true diamonds, however, will always shine through since the word
about good bands spreads quickly among the scene. In our local Death/ Black
Metal Scene you have really good bands like II, ARCHAIC THORNS, ABYSSOUS,
VIDARGÄNGR & NOCTURNAL WITCH! I personally like also the current Death
Metal scene in Finland with bands like KRYPTS, LIE IN RUINS, CORPSESSED,
LANTERN and so on!
In 2013 you celebrated
twenty years in the underground. You are a witness today. When you compare your
early days and the present day scenario - do you notice any changes? I mean now
there is huge access to the fans, labels, promoters etc.. I often hear that
"there's nothing like it used to be in the old days ." What do you
think?
The
whole world has fucking changed from the bottom up... The potential access to
fans, labels, promoters and bookers etc. has grown a lot, you're absolutely
right there. On the other hand the sheer amount of bands stands against your
chances of actually getting your foot in anywhere as a band. Recording a whole
album has become an easy task. With the help of modern production tools almost
anyone can record his ideas in his bedroom, add some perfectly sampled drum
patterns and eventually mix and master everything by himself. Therefore,
releasing an album might be very exciting for the person or band doing it, but
it's actually nothing super special anymore to anyone. If you want to „make it“
as a band, you're either lucky and have success by pure coincidence or you're
working your ass off by financing, promoting and distributing yourself until
you get a proper label deal and enough supporters to help you on your way. When
we released our first tape and later two Eps and even later our first album
back in 1993 and 1994 every release meant a huge leap forward for us. If you
release an album today there is the chance that noone will give a shit about it
if you don't promote it like hell on all available social media channels and so
on...
Phenomenon of our time is
the internet. Sometimes I think that some people do not live elsewhere. What
relationships does PURGATORY have with downloading music over the Internet? A
lot of "fans" just download
music, watch a concert on youtube and the physical medium they consider
only as a thing of the past." I wonder how you perceive this
"phenomenon" ?
The
internet changed the whole world and it connected everyone with everyone. But
the ones who use the internet to create a whole new life, a whole new identity
and who get most of their well-being and social needs through the net are
pitiful creatures in my eyes. Who really gives a shit who you are on the net?
Many people seems so over-obsessed with themselves. The whole social process
has shifted into a virtual reality, which is actually just a half-real reality.
Having a 'CD' on your hard drive is just another symbol of the age we live in.
Its quick to use and if you don't need it anymore, its loss is not really a
loss of value. Once these peoples iPod drops into their toilet, all their music
is lost. What kind of value do these people see in their music? There is no
value in mp3s, not at all. We say „Fuck this shit!“ The internet is only an
instrument. You can use it wisely to promote your music, to keep your fans
informed, to sell your stuff online or quickly answer a concert request and so
on. A live video on youtube is also a cool thing and enjoying a youtube session
with some friends once in a while to check out live videos or professional
videos of other bands is a pleasure as well. But the real deal is buying vinyls
and CDs, visiting live shows, meeting your friends and local metal maniacs and
having a drink together. Nothing can replace that!
At the concerts in the Czech
Republic I often hear that people do not visit gigs, and due to which there is
a low
attendance. What experience do you have in Germany? For us you're a big
country with lots of bands and promoters. Often there are great bands which avoid our small country on
their tour. What about gigs in your country? Do you prefer clubs or festivals?
Yeah
we realized that as well. We had a few shows in the Czech Republic that weren't
attended by many. I can't tell if it was the promoters fault or if there were
many concerts in the near or whatever. It's a real pity because we know that
the Czech fans can party hard! We had shows within the Czech Republic were
people just went fucking crazy, unlike anytime here in Germany. But rest
assure, we had and in certain places we still have the same problems here in
Germany. Nevertheless, the German scene seems to revive more and more. Although
almost every tour is travelling through our county, although we have a ton of
metal festivals and although we have a lot of club shows everywhere, too, the
attendance seems to be quite high at the majority of shows. Especially here in
Saxony the scene is literally flourishing with new bands and promoters. And
with them come new fans and clubs supporting and organizing metal shows. We
definitely prefer the atmosphere of a club show especially when it's
well-organized and if the promoter knows what he's doing. Festival often make
up for a cool experience as well but in most cases they're not as personal and
familiar as a club show.
What are the plans for
PURGATORY in the next upcoming months? Will you support your new album by some
longer tour and are you planning to visit us in the Czech Republic?
We
didn't tour for many years, that's why we're damn hungry to finally spread some
madness aroung Europe or even further away! In most cases our jobs and
occupations kept us from actually going abroad for more than just a weekend but
we're working on it! The feedback to „Omega Void Tribvnal“ was very impressive
so far, therefore we're just now working on a few special gigs abroad. A gig in
the near of Sokolov on the 20th of August 2016 has just been made official by the way! Then we wish to release a split-EP with the Finnish
bastards of LIE IN RUINS in the run of this year. Next to that we will play a
few summer festival shows here in Germany like Party-San Open Air, Chronical
Mosher Open Air and Protzen Open Air. We will also hit the Nederlands for the
Stonehenje Festival. Check out www.purgatory666.de for further info and
upcoming gigs!
Thank you for this interview
and I wish you great CD sales and gigs full of crazy fans. I am looking forward
to our meeting again!
Thanks
in return Jakub and thanks again for your support! Hope to see you again out
there in the Czech Republic or some other weird place of Death Metal rituals! A
hail to all your readers! Chaos! Death! Perdition!
FLESHCRAWL & SKINNED ALIVE - Tales of Flesh and Skin
split cassete, CD 2016, Brutal Art Records Tři řetězy, studené a rezavé, které vás spoutají, dodali němečtí death metaloví válečníci FLESHCRAWL, tři přátelé ve zbraní SKINNED ALIVE. Jedná se přesně o ten sběratelský kousek splitka, který ve vás rozdmýchá vzpomínky na devadesátá léta minulého století. Obě kapely hrají poctivě, reálně, ostře a s patřičnou patinou. Nic pro slabé povahy, nic pro hledače dokonalých, vypiplaných skupin. Tady je ještě svět v pořádku. Na podobné kousky hniloby nemá vlastně ani moc cenu psát nějaké recenze. Tohle je hudba pro srdcaře, pro pamětníky, kteří si rádi svoji sbírku doplní o další krásný artefakt. Split vyšel na kazetě a CD, něco jsem zaslechl i o vinylu. Pokud tedy máte rádi starodávný, klasický death metal od jedné legendy a od neméně dobrých "začátečníků", tak rozhodně neváhejte. Ukázka vám budiž vodítkem, cože se to vlastně na albu odehrává. Rozplývám se nad coverem (mám CD verzi), užívám si parádní old school zvuk, protáčím nahrávku stále dokola. Těch šest skladeb pro mě znamená radost, uvolnění a přiznám se, neubráním se ani určité nostalgii. Pokud jste prokletí, podobně jako já, tak neváhejte, stojí to rozhodně za to.
Split "Tales of Flesh and Skin" mi připomíná exhumaci dvou hrobů současně. Obě německé kapely dodaly skvělou trojici morbidních skladeb ve starodávném stylu. Nahrávku ocení převážně old school death metaloví gurmáni, kteří rádi tráví dlouhé hodiny ve stínu. Setkání FLESHCRAWL & SKINNED ALIVE se rozhodně povedlo a je syrovým masem, hozeným vám přímo do obličeje. Šest ostrých skladeb vás rozseká na malé části. Old school death metal ve své krystalické podobě! Skvělý morbidní zážitek!
Asphyx says:
Split "Tales of Flesh and Skin" reminds me of the exhumation of two graves at the same time. Both German bands gave great trio of morbid songs in old-time style. The recording will appreciate mostly old school Death Metal foodies who love spending long hours in the shade. Meeting FLESHCRAWL & SKINNED ALIVE has done well and it is raw meat thrown in your face. Six sharp songs cut you into small pieces. Old school death metal in its crystalline form! Great morbid experience!
