DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 17. července 2016

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh padesátý - Divoká řeka Jizera


Příběh padesátý - Divoká řeka Jizera

Prcalíkovi tak trošku (nebo spíš hodně) závidíme, že může jít dovnitř do restaurace a dát si toho čerstvě vytaženého pstruha, kterého před chvílí číšník ulovil přímo z okna hotelu v Železném Brodě. Seděl na parapetu, nad zářivě hnědou Jizerou, s nahozenou udici a nám se sbíhaly sliny. Copak o to, nějaké peníze jsme měli z brigády, ale šetřili jsme na naši vodáckou misii. Ta měla vypuknout každou chvíli. Čekali jsme na lodě, které měl přivézt Prcalíkův v Německu podnikající otec, který nějakou tou markou na svém synovi nešetřil. "Sere na mě, tak ať platí": shrnul svůj vztah k tátovi náš soukmenovec a hrnul se do dveří restaurace. My šli na malé náměstí, usedli na lavičku a začali jsme pojídat kilometr točeného salámu. Já měl tátu holdujícího alkoholu a Kytka byl poloviční sirotek. Jana zase pro změnu neměla ráda podobné podniky.


"Na to, jak s tím machrujou, tak nic moc": jde k nám trošku jako frajírek Prcalík a každému podává lahvovou Plzeň. Chvíli nahlas mudruju, protože já jsem založením suchozemec. Vodu miluju, ale jako plavec. Na kánoe si troufám poprvé v životě. Já vlastně ani nevím, koho tohle šílenství napadlo. Místo toho, aby se doma chlastalo na panelech, případně vyrazilo na nějaký koncert, tak stojíme sbalení u břehu Jizery a vyhlížíme dodávku pana Prcalíka staršího. Konečně je tady a mě připadá ta kanoe neskutečně velká. Kluci chvíli losují, kdo s kým pojede a dopadne to samozřejmě pro mě nejhůř. Jedu s Janou, oba bez jakýchkoliv zkušeností. Prcalík i Kytka už mají jako vodáci něco za sebou. Dávám věci do sudu, který je prý vodotěsný, házím pár lahváčů do lodě, usazuji Janu dopředu (prý se tomu říká háček) a pokouším se nastoupit. Nejde mi to a poprvé padám do vody. Zatím je to docela legrace.

"Ahoooooooooooj": volají nějací vodáci na Janu, která se mi svlékla do plavek. Povedlo se mi prvních pár úderů pádlem do vody a kanoe se rozjela. Sice nám pořád zatáčí doprava, ale mám takovou radost, že se to monstrum hýbe, že mi ani nedojde, že se blížíme k jezu. Mohla si Jana vyděšeně řvát, mohla ječet. Mohli na nás mávat místní a hulákat něco o tom, že tenhle jez se nesjíždí. Já s tím prostě neuměl a tak jsem středem projel zpěněný hřeben vody, pak dlouhý hup a dole rotující voda. Nějakým zázrakem jsme to prosvištěli a po chvíli zdánlivého ticha se ozval hurónský potlesk. Prý to nikdo nesjel už hodně let. Kdybyste tak věděli..., pomyslím si a jsem rád, že je dole klidná hladina. Prcalík s Kytkou jedou jak Indiáni a přijde mi, že oni udělají jeden pohyb, posunou se o několik metrů a my se pořád točíme v kruhu. Začínám být naštvaný.

Pokouším se projet kolem omaskáčovaných rybářů, ale nepovede se. Zamotám nás do vlasců a nebýt Jany a jejího poprsí, asi by mě padesátiletý nevrlý prutař rozčtvrtil na místě. "Jsou to rybomrdi": prohlásí Jana, když se vytrháme z vlasců a naše spanilá jízda může pokračovat. V dálce slyším Slayer, střídaných s Bathory. To kluci na klidné vodě relaxují, pijí pivo a zdraví mladé vodačky. Pro ně je život krásný, já bojuji o život. Pořád se pachtíme v kruzích a je až obdivuhodné, že to se mnou Jana vydrží. Nevadí ji dokonce, že nás na jedné mělčině převrátím. Uplavou nám kousek sudy, které sice chytíme, ale ten můj SAMOZŘEJMĚ NENÍ VODOTĚSNÝ. Mám mokré vše. Tričko Vader vlastní výroby, čínské kecky i hlavu a brýle. Nevidím, neslyším, jsem vyčerpaný. Prý jsme už ujeli šest kilometrů. 

Nikdy bych nevěřil, kolik lidské tělo vydrží. Byl jsem galejníkem, odsouzeným pádlovat do své smrti. Aspoň si tak přijdu. Konečně nějaká hospoda. Vrávorám k výčepu, klepou se mi nohy. "Hele vole, ujíždí ti loď": volá na mě vousatý chlápek, který se stylizuje do námořníka. "Na to mrdám": odpovídám naštvaně, ale přesto běžím a skáču do vody. Jsem najednou zelenáčem, terčem posměchu. Když se všichni vydovádí a už je to nebaví si ze mě dělat srandu, dávám si pivo. Klášter, pohoda, vedle mě Jana, které to sluší jako nikdy předtím. Všichni si myslí, že patří ke mě. Ujeli jsme deset kilometrů. Čeká nás ještě pět. Házím do sebe dalších několik piv a pak se pokouším nasednout do lodě. Celá hospoda napjatě sleduje, zda se mi to povede. To víte že ne a tak jsem hrozně rád, když jsme za zatáčkou.

"Ahoooooooooj": zase nás někdo předjíždí. "Nasrat": vymýšlím nový pozdrav, který vlastně pak používám až do konce celého tohohle bláznovství. Loď jede sama, nad řekou se jako nějaký chrám sklánějí stromy. Stávám se v krátkém snu součástí přírody, sleduji srnky, které se přišly napít, mám sto chutí ulehnout do trávy a zůstat tu. Koukám Janě na kalhotky, které se jí z džínových kraťasů vyhrnou a přemýšlím, jestli bychom naši dohodu o sexu neměli přerušit. Pádluje tak nějak s lehkostí, jsou ji vidět prsa i zezadu. Sundává si horní díl plavek, po tom, co se mě zeptala s takovým tím krásným úsměvem, který umí jen smyslné ženy. Zasněně souhlasím a mám srdce někde v krku. Otáčí se směrem ke mě a já se najednou cítím jako v ráji (tedy nebýt té kánoe, pádel a smradlavé řeky). Zaklání se (a prohrábne vlasy), pamatuji si ten pohyb navěky a já ji v tu chvíli miluju celým svým tělem. "Pozoooor": zařve na mě a já se praštím do hlavy o větev. Padám do hlubiny, kde je místo dvou bílých prsou jen špína, popadané větve z nedávné bouřky a bahno.

Jana pro mě skočila. Byl jsem dobrý plavec, ale po ráně do hlavy ne příliš zdatný a schopný jakéhokoliv pohybu. Připomínal jsem prý kládu, s bílým břichem, rotující v proudu Jizery. Pak jsem se potopil a nemohla mě najít. Probudila mě až kanoe, které mi z jedné strany narážela do hlavy, z té druhé to byl obrovský šutr na mělčině. Jana pak říkala, že si myslela, že mě v životě nenajde. Prcalík zase, že jsem musel být jak vorvaň (tak mi říkali až do konce našeho dobrodružství). Pravdou je, že jsem přišel o brýle, jednu kecku a na hlavě jsem měl velkou bouli. Jedinou útěchou mi bylo to, že první co jsem po svém podvodním zážitku viděl, bylo houpající se poprsí Jany, která se mě v slzách pokoušela dostat na břeh. Mám tvrdou hlavu a tak vše dopadlo dobře.

Do další hospody, kempu, kde jsme měli nocovat, jsme se dostali až k večeru. Raději jsem plaval a táhl kánoi i s Janou za sebou. "Jste někde šukali ne?": hlásí Prcalík z břehu, s lahváčem v ruce a já si přijdu, jako poutník, který v poušti našel vodu (fuj!). Někdo začíná tleskat a Janě dochází, že si v tom zmatku zapomněla vzít horní díl plavek. Když konečně cítím pod nohama pevnou zemi, jsem šťastný a všichni se diví, že ji líbám, jako papež, když přiletí na návštěvu do nové země. Přistupuji na hru a začínám všem vykládat neuvěřitelné příběhy o tom, jaký jsem zdatný vodák. Vytahuji kánoi pro jistotu na břeh a do hospody doslova běžím. Přisávám se k půllitru a cítím v kostech, že tenhle večer bude divoký. Usedá ke mě nějaký vodácký guru a dává mi rum. Konečně se cítím ve svém živlu a začínám vyprávět.

Snad poprvé v životě se mi stane, že mě poslouchá celá hospoda. Co na tom, že mé příběhy jsou vymyšlené? Z hlavy, s alkoholem ruce a pro pár rumů si vymýšlím zážitky z Jižní Ameriky, kde jsem sjížděl divoké řeky. Trošku mě znervózní mladý Pražák, který tam byl doopravdy, ale mám načteno spousty indiánek a tak mě nedostane. Najednou je kolem mě houf asi třiceti lidí a já se přistihnu, jak na mě mí kamarádi koukají s úžasem. "Ty vole, vorvani (tuhle přezdívku získal můj kamarád v Africe, doplňuje tlemící se Kytka), vyprávěj ještě....to je můj vodácký bůh": směje se Prcalík a všichni přistupují na moji hru. Najednou si všimnu, že je u mě taková malá, černovlasá holka. Takový ten typ s hnědýma laníma očima, pro které byste byli schopni udělat cokoliv. Kouká na mě jako na svatý obrázek a já se čepýřím jako tetřev. 

Když jdu čůrat bokem do trávy, odchytí mě Jana a že prý jestli s ní dneska budu spát ve stanu. Dávám ji jednu pivně rumovou pusu a opilecky navrhuji trojku. Plácne mě z legrace po tváři a jde spát. Já jdu tokat s děvčetem dál. Pokračuje to dobře. Sice nemám jednu botu, ani brýle, jsem pohmožděný, ale ženský jsou ženský. Alenka, panenka, tak jí říkám a mám dojem, že se tak opravdu jmenovala, mi ve svém modrém stanu vynahradila všechno to utrpení, které jsem dosud zažíval. Byla jemná, byla krásná a byla na celou noc moje. Tedy vlastně ne na celou, protože někdy k ránu mě vodácký šéf vytáhl za nohy ze stanu, seřval a chtěl zabít. Byla to jeho dcera. Stál jsem tak u Jany, slyšel její přerývavé dýchání. Bylo mi v opilosti hloupý se k ní dobývat do stanu a taky jsem se chtěl vyhnout posměchu a tak jsem usnul jen v plavkách u šňůry před vchodem.

Probudil mě smějící se Prcalík a taky šnek, který se mi plazil po tváři. Bolela mě hlava, třásl jsem se zimou a na nohy mě postavil až Kytkův rum. Na náš odjezd se přišli podívat všichni. Alenka, panenka ke mě vzhlížela jako k bohovi, její otec měl kloubky na rukách bílé vztekem a ostatní čekali, jak na kánoi nastupuje ten, který sjel většinu divokých řek světa. Copak o to, nástup se mi povedl, jenže pak do lodě vlezla Jana, já udělal pár záběrů a otočil jsem nás na polovičního eskymáka. Byl jsem zase hlavou u dna, naštvaný a tak trošku ponížený. "To je borec a ještě vtipnej": slyšel jsem z dálky, ale až potom, co mě Jana zase vytáhla nad hladinu. Schlamstla nás divoká řeka Jizera a my pokračovali podobným způsobem dalších pět dní. 

Když pro nás Prcalíkův otec přijel, aby nás vyzvedl, byl na mě žalostný pohled. Zničil jsem hodinky po dědovi, ztratil, rozmočil všechny doklady, neměl peníze. Narazil jsem si taky ještě záda, hnul kotníkem a začal nenávidět vodu. Měl jsem v sobě ale asi opravdu vorvaní zarputilost, protože jsem přežil. V Bakově jsme se zdrželi déle, potkal jsem tam zase Alenku panenku, tentokrát bez otce. Jen jsem místo jejího těla raději využíval jejího pohostinství - měla v sobě zaplaťpánbůh takový ten ošetřovatelský "mateřský" instinkt a tak mě kurýrovala, jako nějaká hodně sexy zdravotní sestřička a kuchařka v jedné osobě. Neskutečně dobře vařila a já potřeboval jíst víc než co jiného. Ostatní doladil alkohol a mládí. 

Vodák ze mě nikdy nebyl a asi už nebude, ale musím říct, že to má rozhodně něco do sebe. I když abych pravdu řekl, milejší než divoký proud rozzuřené řeky pro mě jsou vodácké hospody s dobrým pivem, rumem a pevnou zemí pod nohama. "Ahooooooooj": nebo radši: "Nasráááááát".

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 16. července 2016

Recenze/review - BLAZE BAYLEY - Infinite Entanglement (2016)


BLAZE BAYLEY - Infinite Entanglement
CD 2016, Blaze Bayley Recordings

Nutno rovnou přiznat, že mám pro "dělníka poctivého heavy metalu" Blaze Bayleyho velkou slabost. Hrozně se mi líbí určitá až buldočí sveřepost a odhodlanost, kterou z jeho tvorby i vystoupení cítím. Tenhle pán, proslavený svým krátkým účinkováním v IRON MAIDEN je plně oddaný základním myšlenkám pravého poctivého anglického metalu. Z novinky sálá obrovská porce energie, veliká erupce nápadů, které musely z kapely i samotného mistra doslova vytrysknout. Někde jsem nedávno četl, že album má šíleně špatnou produkci. Co k tomu dodat? Snad jen, že posluchač, který tohle napsal, zná muziku jen za pár posledních let (ano, zpěvák je vytažený dopředu, ale komu to, prosím vás vadí?). Naopak, syrový zvukový podklad dodává "Infinite Entanglement" na uvěřitelnosti. 



Mám k heavy metalu současných dní poměrně shovívavý vztah, vyhledávám si pro sebe spíše jednohubky, desky, které mě osloví a nepustí. Zbytek jde mimo mě, ale letošní počin jsem si ládoval do hlavy stále častěji. Nejvíce na mě kupodivu funguje v autě, to když se řítím dálnicí, nechávám za sebou ubíhající krajinu. Novinka je narvaná rychlými skladbami, je upřímná, jdoucí až někam k samotným základům stylu. A hlavně, kapele se povedlo vyhnout pompéznosti, pozlátku a vatě, která bývá u jejich kolegů tolik často ke slyšení (a mě odrazuje). Nalezl jsem si zde pro sebe vše potřebné pro krásný odpočinkový zážitek. Ty chvíle o dovolené, naplněné četbou, lehkým popíjením vychlazeného piva a šumících stromů budu mít navěky zafixované v hlavě. Díky za ně, zase tolik jich člověk v životě nemá.



Jsem stará metla, poslouchající pořád hudbu spíše srdcem, než hlavou a rozumem a mezi mnou a "Infinite Entanglement" došlo k vzájemnému absolutnímu souznění. BLAZE BAYLEY je pro mě neskutečný sympaťák, srdcař, člověk, kterému jeho muziku doslova zobu z ruky. Já nedokážu moc při podobných deskách uvažovat, hodnotit je z nadhledu, spíše se nechám schramstnout, rozdrtit, stejně jako hlína od svého sochaře. Novinka je nebývale pestrým albem, je živelnou výpovědí o starém úžasném hudebním stylu. Nechte si vyprávět heavy metalové příběhy od jednoho z nejpovolanějších. Heavy metal!



sumarizace:

Novinka "Infinite Entanglement" je úžasným albem. Obsahuje v sobě veškeré atributy skvělé heavy metalové nahrávky. Je syrové, dynamické, s perfektními nápady a plně znějícím hlasem. BLAZE BAYLEY je ve své vrcholné formě. Vypráví mám uvěřitelné, upřímně odvyprávěné příběhy a zručně balancuje na hraně mezi chladem, silou a jakýmsi smutkem, který z novinky cítím. Jsou CD, která vás rozsekají. "Infinite Entanglement" je jedním z nich. Pokud máte rádi heavy metal v jeho základech, upřímný a uvěřitelný, tak neváhejte. Naleznete zde jedenáct poctivých skladeb, které vás doslova pohltí. Klaním se panu kapelníkovi až k zemi, tohle je přesně album, které mě zasáhlo neskutečnou silou přímo do srdce. Absolutní heavy metalový a úžasný zážitek! Díky za něj!


Asphyx says:

The new album “Infinite Entanglement” is an amazing album. It contains all the attributes of a great heavy metal record. It is raw, dynamic, with excellent ideas and full-sounded voice. BLAZE BAYLEY is in its top form. They tell us believable and honest stories and they balance on the edge among cold, strength and a kind of sadness that I feel from their new album. There are some CDs which cut you and the “Infinite Entanglement” is definitely one of them. If you like heavy metal in its basics, honest and believable, then do not hesitate. There are eleven honest songs which will literally swallow you. My compliments to Mr. Bandleader – this is the exact type of album which struck me with its incredible strength right into my heart. An absolute heavy metal and incredible experience! Thanks for that! 


Seznam skladeb:
1. Infinite Entanglement
2. A Thousand Years
3. Human
4. What Will Come
5. Stars Are Burning
6. Solar Wind
7. The Dreams Of William Black
8. Calling You Home
9. Dark Energy 256
10. Independence
11. A Work Of Anger

Sestava:
Blaze Bayley – zpěv
Chris Appleton – kytary
Karl Schramm – baskytara
Martin McNee – bicí

Rozhovor - OBSCENITY - Texty jsme hodně diskutovali a tentokrát jsou takové, že člověka řežou přímo v osobních záležitostech.


Rozhovor s death metalou skupinou OBSCENITY z Německa. Odpovídal Hendrik Bruns.

přeložila Markéta, děkujeme!

Recenze/review - OBSCENITY - Retaliation (2016)

Ave OBSCENITY! Přiznám se rovnou, že vaše novinka „Retaliation“ mě totálně rozsekala. Je v ní absolutně vše, co má v death metalu být. Jaké jste zaznamenali reakce od fanoušků? Co recenze? Jste se svojí prací spokojeni?

Ahoj Jakube, doufáme, že jsi pořád naživu. Omlouváme se za tuhle pozdní odpověď, ale měli jsme rozhovorů jak na*ráno… Reakce byly super, spousta lidí nám řekla, že jsme našli ideální cestu mezi předešlými a současnými nahrávkami. To se odráželo i na recenzích. S Retaliation jsme naprosto spokojeni a každý z nás je nadšený když posloucháme nahrávku.

První, co člověka vyloženě uhodí do očí, tak je skvělý obal od Paola Girardiho. Mám tohoto umělce ve velké oblibě. Minule vám obal dělal Remy Cueillier. Proč ta změna? Mimochodem, obal novinky je úžasný, jen když se na něj dívám, tak pořád přemýšlím, co má vlastně znázorňovat? Je skvělý, ale pro mnohé asi moc abstraktní. Jak jste vlastně cover vybírali?

O změně z Remyho k Paolovi není vlastně co říct. S každým albem chceme perfektní výsledek a tentokrát nám s tím pomohl Paolo. Velice se nám líbila jeho morbidita a temné obrazy. A tak se celá kapela rozhodla s ním spolupracovat. Kresba vlastně vystihuje Paolovu interpretaci našich textů. Poslali jsme mu jednotlivé texty z Retaliation a on na základě textů vytvořil tohle velkolepé umělecké dílo.


V death metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, zlu. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?

Texty jsme hodně diskutovali a tentokrát jsou takové, že člověka řežou přímo v osobních záležitostech. Tobias měl na starosti realizaci textových témat. Každý si v textech může najít interpretaci toho svého, tak jsou naše texty postavené.

„Retaliation“ vyšlo u Kolony Records. Minulá nahrávka byla vydána u Apostasy Records. Proč ta změna? Nebyli jste spokojeni? Zajímá mě to, protože v dnešní době je label velmi důležitý. Dává o albu vědět, propaguje jej a já jako laik nevidím mezi oběma labely velký rozdíl.

Podepsat smlouvu s Kolony nám trvalo opravdu hodně dlouho. Tenhle label na nás udělal opravdu silný dojem a přišel s tím, co jsme očekávali. Doufáme, že chápeš, že nemůžeme zacházet moc do detailů. Ale ve skutečnosti je to tak, že Tomasz z Apostasy dělá úžasnou práci s labelem. Je jedním z nejlepších tady v Německu.


Novinka má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Kdo je pod ním podepsán a kde jste novinku nahrávali? Zajímal by mě i způsob tvorby nového materiálu. Jakým způsobem vlastně skládají OBSCENITY? Kdo má to poslední slovo, kdo řekne, že „tak je to správně, takhle to necháme?“

Nahrávky byly částečně pořízeny ve studiu (Art temple) a v Christophově domě. Stefano Morabito (16th cellar studio) dělal mix a mastering alba, protože nás všechny přesvědčil s předchozí produkcí u Apophys, Fleshgod Apocalypse a Hideous Divinity. Já a Christoph jsme písně předem uspořádali a později se vše zakončovalo s celou kapelou. A teprve až když všichni řeknou, že je práce hotová, tak to vytesáme do kamene, ale dřív ne.

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Abych byl upřímný, oldschoolový death metal mě moc nebere….nemám to moc rád. Nudí mě poslouchat zvuk špatného riffingu a všechna ta klišé, která se v tomhle druhu muziky objevují. A nechápu proč je kolem téhle muziky takový povyk. Často se stává, že se styly opakují a jsou populární víckrát, jako třeba devadesátky. To ale netrvá moc dlouho a tohle už by mělo být pryč. Možná za rok bude zase nový styl…možná thrash, možná hardrock…uvidíme, co budoucnost přinese. Je třeba sledovat společnosti zabývající se marketingem metalu. Ty jsou za to zodpovědné…


Jste už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?

Hmm, pamětníci…haha ok. Učili jsme se v průběhu těch let. Naučili jsme se hrát na nástroje a známe svoje schopnosti. Jako kapela jsme svůj hudební styl nezměnili…ale okolnosti se změnily. Všechno ohledně nahrávání, labelů, distribuce…Nejdůležitější je dnes internet…můžeš se přihlásit k labelu, poslouchat hudbu na YouTube, nahrávat a stahovat hudbu...všechno se změnilo na hyper rychlost a hudební průmysl ztratil svoji hodnotu v posledních 15 letech…

Fenoménem současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí. Jaký vztah mají OBSCENITY ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už jen stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?

Na stahování je super to, že můžeš mít hudbu kdekoli s sebou. Já osobně mám rád pouze vysokou kvalitu nahrávek a to ve formátu .vaw. Muzikanti hodně hrají ve studiích, aby dosáhli nejvyšších výsledků. Nechápu, jak někdo může poslouchat celé album přes YouTube. Ta kvalita je příšerná. V poslední době je na koncertech až moc zboží, ale lidi musí pochopit, že to je vlastně to, z čeho kapela žije a ne z prodávání stažené hudby, CDček, LPček, apod.


Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Německa? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

Loni jsme navštívili festival v Čechách s názvem NTEY a moc se nám tam líbilo. Nebylo to poprvé, co jsme byli v Čechách, hráli jsme u Vás již několikrát. Měli jsme jednotlivé koncerty a šnůry například s Hypnos, Krabathor, Disfigured Corpses…jen pro příklad. A samozřejmě jsme hráli dvakrát na Obscene Exterem Fest…jeden z nejlepších festivalů v Čechách! V Německu jsou festivaly postavené jinak. Máme Wacken – největší festival na světě a na druhé straně máme klubové koncerty v obchodech s hudbou, kde je třeba 35 diváků…Všechno je možné…


Co chystají OBSCENITY v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?

Jednáme teď s bookingovou agenturou…což znamená, že chceme hrát v Evropě, pokud to vyjde…A na konci roku 2016 chceme dát dohromady pár věci, které jsme během pár posledních měsíců sepsali. Možná nás v Čechách uvidíš…doufám v to. Abychom se mohli společně napít českého piva…hodně slavného piva…

Děkuji za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených fanoušků a budu se těšit na setkání s vámi!

My děkujeme za rozhovor a za poslech našeho alba Retaliation! Zůstaňte obscénní!


Interview - OBSCENITY - We have discussed a lot about the lyrics, which are deeper cuts into personal matters.


Interview with death metal band from Germany - OBSCENITY. Answered Hendrik Bruns.

translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - OBSCENITY - Retaliation (2016)

Ave OBSCENITY! I have to admit that your new album “Retaliation” totally killed me. It has everything what should be in death metal. How do your fans react on it? How about reviews? Are you satisfied with your work?

Hey Jakub, we hope that you are still alive. Sorry for that late answer, but we have a shitload of interviews at this time ….

The reactions were great, many people told us that we have find the perfect way between our previous and current recordings. Reviewers reflecting this many times in different ways. We were totally satisfied with Retaliation, all of us have an intense enthusiasm to the songs when were listen to that.

The first thing that hits you in the face is the great cover by Paolo Girardi. I really like this artist. Last time the author of your cover was Remy Cueilier. Why the change? By the way, the cover of your new album is amazing. But it makes me think all the time – what does it mean? It is amazing, however for someone it could be too abstractive. How did you choose the cover?

There is nothing to say about the change from Remy to Paolo. On every Album were looking for the best results , at this time we talked to Paolo. We really like his morbid and dark paintings and the whole band decided to work with him. The Artwork is reflecting Paolo’s interpretation of our lyrics. We have sent him individual text fragments of Retaliation and thereof he created this spectacular artwork.


The lyrics are unimportant in death metal sometimes. You sing about darkness, death and evil. What are the new lyrics about and who is the author? Do you try to send some message by our lyrics?

We have discussed a lot about the lyrics, which are deeper cuts into personal matters. Finally Tobias was responsible for the realization of the lyrical themes. Everybody can interpret his own things in this lyrics, that’s they are made for.

 “Retaliation” was published by Kolony Records. The last album was published by Apostasy Records. Why the change? Were you not satisfied? I am curious because nowadays the labels are very important for bands. It makes the publicity for albums, it advertises. And me as a nonprofessional I do not see any difference between those two labels.

It took us a long time before we actually decided to sign with Kolony. The label made a serious impression and came up with our expectations. Hope you understand that we can`t talk about the Details. But in fact, Tomasz from Apostasy make a great label-work. He is one of the best address here in Germany.


The new album has a very dark, sharp sound. Who was responsible for the sound and where did you recorded the album? I am interested in the process of making a new material. How does OBSCENITY compose? Who has the last word, who says “this is right, that is how we leave it”?

The Recordings were partially made in the studio (Art temple) and at Christoph's home. Stefano Morabito (16th cellar studio) was committed for the mix and mastering of the album, since he has convinced our ears with his earlier productions such as Apophys, Fleshgod Apocalypse and Hideous Divinity. The Songs were arranged beforehand by Christoph and me and later finalized in collaboration with the whole band. Only when everybody says that`s right we will carving things in stone.

Nowadays, a lot of young band begins to play the “old school death metal”. Some of them are not very successful, however there are some good new bands which figured out what is this music about. Do you have any favourite band which can bring those “old good days” back to life?

To be honest, I am not in old school DM .. I really don´t like it. It bores me to hear the sound  the bad riffing and the clichés who are in this kinda music. And I can´t understand the hype around that style at this time. We have a recurrency style that comes around once more like in the nineties as it starts. It does not last very long and this time is over in my opinion. Maybe 1 year and we have the new sensation..Maybe Trash maybe Hardrock..we´ll see what the future will bring. Let´s have an eye on the Metal-marketing companies. They are responable for that...


Today, you are like veterans. If you compared the beginnings of your band and your band today, how different would it be? Is there a big change? I mean the attitude of fans, labels, promoters, and so on. I often hear the “it is not the same as it used to be” kind of mumbling.  What do you think?

Hmm, veterans ...hahaha ok. We have learned over the years. We have learned to play our instruments and we know about our skills. We don´t have changed as a band according our musical style.. but I think the circumstances does have changed. All about  recording , the labels , the distribution … The most important thing is the internet.. You can apply for a label, hear the music on YT, down and upload some music.. it has been changed into a hyperspeed area where the  music industy lost it´s  value in the last 15 years...

The today´s phenomenon is the Internet. Sometimes I think that some people just do not live outside of the internet. What is OBSCENITY´s relationship to music downloading? There is a lot of fans who just download music and they do not go to concerts. They watch YouTube videos instead of listen to an album. CDs are old case for “old dads”. I am curious, what do you think about this “phenomenon”?

The good things about downloading are, that you can get music everywhere. Personally I only like high quality downloads in wav. format. Musicians pay a lot in the studios to get the best results for their record . Listen to a album via youtube the whole time is creepy as hell , cannot understand. Nowadays there is a certain oversupply in concerts, but all the people have to know that bands are living from the concerts not from selling downloads, cd´s or lp`s.


In the Czech Republic, there is a low attendance in concerts – at least I have heard that. I want to know what your experiences from Germany are. For us you are a big country with a lot of bands, promoters. You have a lot of concerts by bands which often skip the Czech Republic. Do people go to death metal concerts in your country?  Do you prefer smaller clubs or bigger festivals?

We stayed last year at the NTEY – Festival in Czech and we had a great time. It was not the first time for us to stay there. We have played many times in your country.. We had single shows and tours  for example with Hypnos ,Krabathor , Disfigured Corpses... to name a few. And of course we played 2 times on the Obscene Extreme Fest.. One of the best Festivals in Czech! Here in Germany we have different styles of festivals. There is Wacken , the biggest festival on earth, and on the other side we have club shows in record stores with an audience of 35 people.. Everything is possible..


What are OBSCENITY´s plans for next few months? Are going to support your new album by some longer tour. Do you plan to visit the Czech Republic while the tour?

We´re in negotiation with a booking agency.. That means playing shows in Europe if it works … At the end of 2016 we´re going to arrange some new stuff we have written over the last month.. Maybe we´ll see us in Czech... I ´ll hope so. So we can drink some Czech brew .. really famous beer ..

Thank you so much for the interview. I wish you a lot of sold music, full concerts, crazy fans and I am looking forward to seeing you!

Thanx for having us and give us  a try while listening to “Retaliation” !
Stay obscene !


http://www.facebook.com/Obscenity.Official
http://www.reverbnation.com/obscenity1989
http://www.kolonyrecords.com/
https://kolonyrecords.bandcamp.com/album/retaliation


pátek 15. července 2016

Recenze/review - CENTINEX - Doomsday Rituals (2016)


CENTINEX - Doomsday Rituals
CD 2016, Agonia Records

Oheň, který nepálí, kladivo, které nedrtí, mráz, který nechladí. To je to první, co mě při poslechu nových CENTINEX napadá asi nejčastěji. Už minulá deska "Redeeming Filth" (2014) byla slabá a nevýrazná, ale tentokrát je to snad ještě horší. Tohle je přesně jeden z těch návratů, který jsem moc nepochopil. Kapela, která v roce 1992 stvořila takový smrtící opus, jako bylo album "Subconscious Lobotomy" se najednou motá v kruhu. Postrádám skladatelský um, tah na branku, takový ten "masakr efekt". Říkejte si, co chcete, ale dneska CENTINEX strčí do kapsy kde jaká retro kapela. Přitom se zdá, že jsou splněny všechny potřebné atributy pro dobrou nahrávku. Za mikrofonem i u nástrojů jsou protřelí muzikanti, jen z nich leze švédská obyčejná vata. Nudím se, bohužel a to je u mě velký problém.




CENTINEX jsou nevýrazní, chybí jim drive i feeling, novinka vůbec nekope, nemá potřebnou sílu a energii. Opět se tak setkáváme s průměrným albem, které sice asi bude bourat žebříčky rádoby undergroundových magazínů a naplňovat představy kritiků o správném švédském death metalu, ale u mě se s nijakým nadšením nesetkáte. Muziky je všude velká spousta a nechci zbytečně kazit fanouškům jejich zážitek, ale já si zkrátka nemůžu pomoc. Mám trošku výhodu v tom, že jsem obyčejný posluchač a píši jen své pocity. I tak si ale myslím, že toho mnoho příjemně death metalového Švédi nepřináší. Osobně si je řadím po bok "znovuzrozených" ENTOMBED A.D. a projektu FIRESPAWN. Úmysl všech a pokusy o oživení dávné smrti jmenovaných jsou zajisté čertulibé, pro mě ale nevýrazné a jen lehce nadprůměrné. Nebudu to dále zdržovat. Zkuste nové CENTINEX sami a uslyšíte. Třeba vás nadchnou víc než mě. 


sumazizace:

„Doomsday Rituals“ je druhým "návratovým" albem CENTINEX v řadě a opět je krásným úkazem toho, jak se to nemá dělat. Nevýrazné riffy, slabý vokál, příliš dlouhé skladby. Chybí mi údernost, energie, síla, Mám raději pořádný, poctivý a plesnivý death metal, než tuctové, tisíckrát slyšené motivy. Přijdu si jako na hostině, kde jsem nucený jíst samé pokrmy bez koření, bez přísad. Ne, já nechci průměrné jídlo bez chuti, mám raději krvavý steak. Pár dobrých nápadů tohle album mezi mé oblíbence neposune. Já vlastně ani nevím, co bych měl napsat dalšího. Kdybych měl říct číslo, dal bych tak šedesát procent. Musel bych ale zavřít obě oči a zakrýt si uši. CENTINEX nahráli další obyčejné album, nic víc, nic méně. 

Asphyx says:

"Doomsday Rituals" is the second "comeback" album of CENTINEX in a row and it’s again  a wonderful sign  how it shouldn’t be done. Bland riffs, weak vocal, too long songs. I miss the punch, energy, power. I prefer  good, honest and moldy death metal more than  dozen, for thousand times heard  themes. I'm coming like on  a feastnqk where I had to eat the same food without spices, without additives. No, I don’t want to eat  tasteless food, I prefer rare steak. A few good ideas can’t move this album amoung my favourite bands. I don‘t even know what I could  write more. If I had to say a number, I'd give about  sixty percent. But I would have to close both eyes and cover my ears. CENTINEX recorded the next ordinary album, nothing more, nothing less. 


Tracklist:
01. Flesh Passion
02. From Intact to Broken
03. Dismemberment Supreme
04. Generation of Flies
05. The Shameful Few
06. Doomsday
07. Exist to Feed
08. Death Decay Murder
09. Sentenced to Suffer
10. Faceless 

Band:

Alexander Högbom - vocals | Sverker Widgren - guitars | Martin Schulman - bass | Kennet Englund - drums

Recenze/review - ADE - Carthago Delenda Est (2016)


ADE - Carthago Delenda Est
CD 2016, Xtreem Music

Romulus a Remus byli podle pověsti dvojčata, která založila Řím. Bratři byli dětmi boha války Marta a pozemské ženy Rhei Silvie. Po narození byli vhozeni do řeky Tibery, odkud je před smrtí zachránila vlčice. Ta žila na Palatinském pahorku. Odchovala obě děti. Později byla dvojčata nalezena pastýřem, který je pojal za své syny a společně s manželkou oba chlapce vychoval až do jinošských let.

Pověst, sahající až někam k založení Říma, zná asi každý. Bývá dobré se z historie poučit a neopakovat stejné chyby. Historia Magistra Vitae. Bohužel ne vždy se tak děje. Zdá se, že lidé si toho příliš nepamatují. Ještě, že jsou zde kapely, jako ADE, Italští death metalisté, kteří se problematikou, mýty a legendami starého Říma zaobírají. Jestliže američtí nestoři NILE podlehli kouzlu Egypta, tak výše zmiňovaní mají ke svým předkům ještě blíže. A je to rozhodně cítit. Hudba Italů sice není tolik brutální, jako tvorba jejich vzorů, ale o to víc je opentlena různými mezihrami, starověkými melodiemi, zpěvy. Normálně mi podobné záležitosti spíše vadí, ale ADE mě přesvědčili. Nezapomínají totiž na smrtící kov, který je podstatou jejich skladeb. Ta atmosféra, která je z desky cítit, je jedním slovem pohlcující. Věřím jim to.




Tam, kde jsou kanadští EX DEO legrační ve svém brnění, naplňují ADE skvěle samou podstatu "starověkého death metalu". Já si opravdu přijdu jako na nějakém římském tržišti, kde se prodávají otroci, vypráví sáhodlouhé příběhy o nekonečných válkách a pořádají dlouhé oslavy plné vína a sexu. Hudba je to syrová, i když vznešená, propracovaná. Sází se na gradaci, na jasné a dobře zapamatovatelné melodie. Dočkáme se i chtěných bombastických vyhrávek, preludií a krutosti, vytažené odněkud ze starých pověstí. Slyšte vyprávění o výpravě do Kartága. Osedlejte slony, nakrmte otroky a vydejte se s námi na výlet v čase. Je plný odříkání, krve a špíny. Stejně jako lidská historie. Album si neskutečně užívám, jedinou výtku bych měl snad jen k promo fotkám, které mi přijdou spíš jak z nějakého časopisu pro dámy, než od death metalové legie. To je ale jen drobnost, povzdechnutí starého šedivého psa. "Carthago Delenda Est" vám mohu s klidem doporučit, má opravdu grády.


sumarizace:

"Carthago Delenda Est" je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání ADE je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Apokalyptický technický death metal, který vás smete z povrchu zemského! Kartágo musí být zničeno!


Asphyx says:

"Carthago Delenda Est" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by ADE is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Apocalyptic technical death metal that will sweep you away from the earth! Carthage must be destroyed!


Track Listing for ‘CARTHAGO DELENDA EST’
I. Carthago Delenda Est
II. Across the Wolf's Blood
III. Annibalem
IV. With Tooth and Nail
V. Dark Days of Rome
VI. Scipio Indomitus Victor
VII. Mare Nostrum
VIII. Zama: Where Tusks are Buried
IX. Excidium
X. Sowing Salt

Band:
Traianvs: vocals Fabivs: guitars Caligvla: bass Nero: guitars Commodvs: drums

čtvrtek 14. července 2016

Recenze/review - ASPHALT GRAVES - The New Primitive (2016)


ASPHALT GRAVES - The New Primitive
CD 2016, Vitriol Records

Leží tu, nehodní a opuštění v masovém hrobě. Protivili se Bohu a společnou víru našli až ve smrti. Zasypáni kamením, zaliti betonem, překryti asfaltových povrchem. Už zase vyjeli hrobníci s válci, už opět smrdí ve vzduchu černá hmota, získaná ze země jako zbytek při vakuové destilaci ropy. Stojíme tu teď s lopatami v rukou, spolu s all star skupinou ASPHALT GRAVES a pokoušíme se oživit ducha starých časů. Vzpomínáme dohromady na první desky REPULSION, NAPALM DEATH, RIGHTEOUS PIGS, PHOBIA, TERRORIZER a samozřejmě také na počiny švédských death metalových hrdinů. Puká nám před očima černý krov dávno opuštěných hrobů, drtíme kameny, které zatěžkávají zohavená těla.

Tohle je album, nahrané zkušenými harcovníky (Jason Netherton - Misery Index, ex-Dying Fetus,Shannon Lucas - ex-The Black Dahlia Murder, Brett Purgason - GWAR, Adam Faris - War Torn) pro radost. Z novinky je doslova cítit nadšení a odhodlání zničit vše živé. Skladby se valí v death grindovém tempu, jsou šílené, zběsilé, i když ničím vlastně výjimečné, ani překvapivé. Nevadí to, tentokrát lze "neoriginalitu" odpustit, vše vynahradí energie, napěchovaná s krutou samozřejmostí. "The New Primitive" lze s klidem doporučit všem maniakům, kteří mají dost všeho toho současného učesaného metalu a přeprodukovaných záležitostí. Vykopněte dveře u šéfovy kanceláře, řekněte mu hezky od plic, co si o něm myslíte, roztrhněte řetězy a vyrazte do ulic. Doporučuji ASPHALT GRAVES na uších a pořádnou palici do ruky. Antistresové pomůcky dávno nefungují, lepší bude pořádně ohulit volume doprava.




Zvuk, produkce i celkové provedení odpovídá plně zkušenostem všech zúčastněných muzikantů. Mám podobné desky ve velké oblibě. Líbí se mi přístup - kapela přijde do studia, nabouchá tam jeden masakr za druhým a odejde středem na pivo. Tak to má být a tak je to správně. Tahle hudba vámi bude vibrovat, nechá vás zavzpomínat na časy, kdy jste koketovali s punkem, grindem a milovali smečky, které vám plivli do ksichtu upřímnou krvavě černou slinu. Bez kompromisů, bez technických berliček, bez nudných umělých pomůcek, tak vás ASPHALT GRAVES převálcují. Exhumují vaše nejskrytější pudy. Ne, není to nic, co by zamíchalo kartami a donutilo hudební kritiky k dlouhému plácání jater v diskuzích, je to spíš syrová flákota obalená ve špíně, hnusu a hozená přímo na oltář přetvářky. Vše je osekané, ohlodané až na kost, neskutečně drtivé. Bouchám pěstí do stolu a mám sto chutí řvát na celý ten ošklivý svět. Tenhle výmaz mě bude provázet ještě hodně dlouho. Baví mě to moc! 


sumarizace:

ASPHALT GRAVES nahráli přesně ten kousek zahnívajícího masa, který by neměl chybět ve sbírce každého pravověrného death/grindera. Zakládám album na čestné místo ve své sbírce a užívám si ten hnilobný puch. Hutné kytarové výjezdy, zabijácké bicí a všude kolem vznášející odér márnice. Řekněte mi na rovinu, co si víc může death grindu přát? Otevřete hroby, exhumujte mrtvé a slyšte slova pekelná! Při poslechu si přijdu jako by se mě někdo snažil stáhnout z kůže zaživa. Na albu by mělo být napsáno upozornění, že může způsobovat šílenství. Vítejte na té nejkrutější pitvě. Death grindová all star kapela ASPHALT GRAVES je zde v plné síle a všem ukazuje, jak se má správně dělat masakr. Skvělé, velmi naléhavé a natlakované album! 


Asphyx says:

ASPHALT GRAVES recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house.  Honestly, does a fan of a death grind need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind all star band ASPHALT GRAVES is here, is full of strength and it show us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album. 


Tracklist:
1. Vulgar Theology
2. Megalomaniacs
3. Who Do You Serve?
4. No Feast (Without Cruelty)
5. Scapegoat
6. Negative Future
7. Mass Graves (Disrupt Cover)
8. Angst And Praise
9. Stop Resisting
10. The New Primitive
11. Time To Act (Nasum Cover)
12. Let It Burn
13. Exit From Reality

Line Up:
Jason Netherton (Misery Index, ex-Dying Fetus)
Shannon Lucas (ex-The Black Dahlia Murder)
Brett Purgason (GWAR)
Adam Faris (War Torn)

TWITTER