Recenze/review - WARFATHER - The Grey Eminence (2016)

WARFATHER - The Grey Eminence

CD 2016, Greyhaze Records

"Slunce se ponoří do tmy a měsíc bude krvavý, než přijde velký a strašlivý den," varuje bible (Joel, 2:31).

Člověk se stal člověku vlkem, některé druhy zvířat byly dávno vyvražděny, matky zabíjely vlastní děti, svět se zdál být naruby. Každý si představujeme apokalypsu jinak. Všichni ale nějak podvědomě cítíme, že nastane. Proroci hlásají, že brzy. Stačí se prý rozhlédnout. Nevím, nedokážu posoudit. Co ale vím na sto procent je, že mezinárodní uskupení kolem Steveho Tuckera (ex -MORBID ANGEL) dokáže pocity spojené s počátkem konce naší civilizace zhudebnit. A to velmi uvěřitelně, jasně, krutě a ošklivě, drsně, syrově i surově. 

K minulé desce "Orchestrating the Apocalypse" (2014) jsem měl jen samá kritická slova. Nelíbila se mi. Vadil mi zvuk, riffy, provedení i nápady. Nebylo to nic pro mě. Letos jsem byl ale schlamstnut rovnou a bez varování. Novinka "The Grey Eminence" je pro mě totiž něčím neskutečným. Určitě znáte ten pocit, když si pustíte nějakou novou desku poprvé a máte co dělat, aby to s vámi netřísklo o zeď. Byl jsem doma sám a mezi zatemnělými žaluziemi pronikly jen kousky šedého světla. Musel jsem se jít podívat ven z okna, jestli apokalypsa opravdu už nezačala. WARFATHER mají konečně pořádný zvuk (opět Erik Rutan). To ale není vše. Úžasné jsou hlavně kytarové motivy skladeb i temná beznadějná atmosféra, která se vznáší v průběhu celého alba jakoby v pozadí. Měsíc je opravdu krvavý a v řekách plují mrtvé ryby zahalené tmou.

Nápady jsou jasně poznamenané Tuckerovým kytarovým rukopisem. Songy jsou propracované, se zajímavými a neotřelými melodiemi, mají tu správně nihilistickou náladu a dávají na zřetel velmi lehkou podobnost (berte to ale hodně s nadhledem) s klasiky žánru jako jsou NILE, IMMOLATION, MORBID ANGEL, BEHEMOTH, LOST SOUL a spousty dalších. Jen je vše tentokrát zaobaleno do větší brutality. "The Grey Eminence" působí velmi mocným, až černým a neurvale silným dojmem. Změny v sestavě okolo pana kapelníka se zdá více než osvědčily. WARFATHER působí jako buldozer, který před sebou necelých 52 minut hrne vše živé i neživé. Na povrch zemský vylezly všechny zrůdnosti, kterých je schopno jen lidstvo a přidáním poslechu tohoto alba je náš konec jasně a čitelně zpečetěn. Vynikající záležitost pro všechny milovníky hudební krutosti! Jsem ztracen!

sumarizace:

„The Grey Eminence“ je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání WARFATHER je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Krutost, tma a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Apokalyptický temný death metal, který vás smete z povrchu zemského!

Asphyx says:

"The Grey Eminence" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by WARFATHER is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Cruel, darkness and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Apocalyptic dark death metal that will sweep you away from the earth!

Track Listing: 

1. Orders Of The Horde
2. Headless Men Can No Longer Speak
3. Judgement, The Hammer
4. For Glory Or Infamy
5. The Dawning Inquisition
6. Heedless Servant
7. Carnage Of The Pious
8. Grey Eminence
9. Fair And Final Warning

Band:

Steven Tucker: Guitar, Vocals, Warfather
Jake Koch : Guitar 
Bryan Bever: Drums

https://www.facebook.com/WarFatherHorde/?ref=ts&fref=ts&qsefr=1

https://greyhazerecords.bandcamp.com/album/the-grey-eminence

http://greyhazerecords.com/

https://twitter.com/War_Father

Recenze/review - SANCTION – Crypts of the Imbalance (2015)

SANCTION – Crypts of the Imbalance

CD 2015, vlastní vydání

Opakování je matka moudrosti. Člověk se učí z bolesti celý život. Je jako kámen, postupně opracovávaný a doladěný zkušenostmi. V muzice to platí dvojnásob. Každý z nás si oblíbí jiný styl, každému dělá dobře odlišný způsob vyjádření emocí. Na chilských SANCTION mě fascinuje jedna věc. Tahle smečka na své prvotině předkládá jakýsi záznam ze záhrobních večírků, doslova narvaný starodávnou energií a plesnivým humusem devadesátkového death metalu. Potud by to nebylo nic zase tolik zajímavého. Jenže ona je v té jednoduchosti a dokola opakovaných riffech taková porce síly, že nestačím zavírat pusu. Možná namítnete, že to už tu všechno bylo tisíckrát. Bylo, nepopírám, mě se ale líbí to odhodlání, ten kus vynechávajícího srdce, který zde cítím. Kombinace deathu, thrashe, zastřeného zvuku a „kick-off“ způsobu hraní mi dělá dobře na mé staré duši.

Pánové si vzali za vzor staré dobré DEATH, OBITUARY, MASTER, semknuli se u „venomovských“ vyhrávkách a ponořili se do bažin zapomnění. Tohle dílo mi připomíná předčítání ze starých death metalových knih. Nápady nejsou z nejoriginálnějších, celkový sound taktéž, ale kope to jako splašený kůň. Pro někoho další retro v řadě, pro mě osobně příjemný vzpomínkový zážitek. Tam, někde v dalekém Chile je jednoduše kapela, která ctí staré pořádky jako já a umí je přenést a zhmotnit na hudební nosič. Líbí se mi na něm ten v mnohém nedokonalý přístup, který je absolutně vyvážený nadšením a odhodláním. Je pro mě krásným „odpočinkem“ od současných dokonalých alb. Přijdu si při poslechu jakoby vtažený do celkového dění, těším se na každý další motiv, na novou melodii. Společné chvíle se tak stávají obřadem, vzájemně prospěšným a temně naladěným.

Jednou, jako malého kluka mě kamarádi zavřeli na noc z legrace do márnice. Bylo to na vsi, v horách, nikde nikdo, jen hrobník, který chodil každou druhou hodinu kouřit. Neslyšel mě a já zjistil, že ve vedlejší místnosti ležící těla mi vůbec neublíží. Měl jsem strach, jako už děti mívají, ale zároveň jsem získal určitý klid a nadhled. A přesně takové pocity mám i při poslechu „Crypts of the Imbalance“. Jsem znovu zavřený v temné místnosti, do okénka pod stropem proniká jen kousek měsíčního světla. Děsí mě zpočátku každý zvuk, každé zavytí psa dole ve vsi. Všechno je tak přirozené, svým způsobem krásně obyčejné, s nádechem lehkého napětí. Mám to takhle rád. Dodává to hudbě celkovou atmosféru, já sedím, poslouchám a nechávám na sebe vše působit. Výsledkem jsou songy, znějící snad odněkud z čerstvě vykopaného hrobu. Světlo sice po celou společně strávenou dobu neuvidíte, ale na to jsme my, undergroundoví nadšenci dávno zvyklí.

První album chilských SANCTION řeže jako rezavý nůž. Ostré riffy, nahrané ve starých márnicích, zastřený vokál a mocné nasazení. To všechno na novince naleznete. Je hodně znát a slyšet, že pánové hrají death metal srdcem, upřímně a s odhodláním. Pro nás, staré fanoušky z devadesátých let, je nahrávka krásnou vzpomínkou na časy, kdy pro nás byly procházky podzemím samozřejmostí. Líbí se mi, že skladby mají spád, jsou neurvalé a syrové. CD bych tak doporučil všem, kdo se rádi po nocích toulají na hřbitovech, vzývají u obráceného kříže samotného rohatého a modlí se směrem dolů, do samotného pekla. Tohle je underground přesně podle mých představ. Pevně doufám, že si kapela najde nějaký velký label a nakope zadek ještě většímu počtu fanoušků. „Crypts of the Imbalance“ je albem, které otevírá staré hrobky! Velmi dobře!

Asphyx says:

The first album by the Chilean SANCTION cuts like a rusty knife. Sharp riffs which were recorded in old dead houses. Blurred vocal and powerful attitude. That is everything you can find on this album. You can tell that these gentlemen play death metal with their hearts, honestly and with passion. For us – the old fans of 90ths, is this record an excellent memory of the days when we were walking in underground all the time. I like that these songs have fall, are rough and raw. I would recommend this album to everyone who likes to go around graveyards during nights, who invoke the Devil itself by the upside-down cross and who prays to the down world. This is the underground I like. I hope this band will found a good big label and kick ass to bigger amount of fans next time. “Crypts of the Imbalance” is an album which opens old tombs! Very good!

Seznam skladeb:

1. Ex Mortis
2. Cataleptic Brains
3. Incubator Of Silence
4. Centuries Of War
5. Endless Maze Of Demise
6. Crypts Of The Imbalance
7. Painful
8. Sanción De Los Muertos

Čas: 27:28

 

Sestava/band:

Bastián Bello: Rythm Guitar/Vocals

Gabriel Pailamilla: Lead Guitar

Cristian Duarte: Bass Guitar

Felipe Cerda: Drums

https://www.facebook.com/SanctionChileOfficial

https://myspace.com/sanctiondeath

https://soundcloud.com/sanction-chile

Recenze/review - DIPHTERIA - The Human Exuberance (2016)

DIPHTERIA - The Human Exuberance

CD 2016, L´inphantile Collective

Turbulentní proudění je takové proudění vazké tekutiny, při kterém se proudnice navzájem promíchávají. Částice tekutiny vykonávají při proudění kromě posouvání i složitý vlastní pohyb, který vede ke vzniku vírů (bouřit = lat. turbo – odtud také název proudění). Rychlosti jednotlivých částic tekutiny se nepravidelně mění, tzn. částice již nemají ve všech místech neměnnou rychlost, proudění tedy není stacionární.

Tolik o turbulencích z hlediska fyzikálních jevů. Jenže přátelé, ony ještě existují také turbulence hudební, to když si pustíte nějaké album a ono začne vibrovat celým vaším tělem, začnou se vám tvořit v žilách shluky do sebe navzájem narážejících krvinek a všechno tohle dění vám způsobí ledový pot na čele. Je tu nové album DIPHTERIA - The Human Exuberance! A je to turbulentní masakr vaší mysli! Natlakovaná, nekompromisní směs deathu, grindu, deathcore, metalcoru a techniky. 

Je to skvělé album pro všechny moderněji naladěné fanoušky, kteří mají rádi americké uřvance WHITECHAPEL, švédské neurvalce NASUM, ale klidně i polské DECAPITATED. Osobně v některých momentech slyším i starou dobrou SEPULTURU, to když se kapela grooově houpe. Dohromady se pak jedná o rozsekávku, o drtičku kloubů i ušních bubínků. Zvuk je takový dnešní, moderní, na mě až moc přeřvaný, ale tak už to zkrátka chodí a k téhle muzice i patří. Obal jest vyveden patřičně zběsile a krásně sedí k předkládanému nákladu hudby. 

"The Human Exuberance" dělá ve své kategorii dojem propracovaného a technicky velmi dobře zvládnutého alba. Oceňuji nasazení, dobré motivy, vadí mi snad jen občasné sklouzávání k monotónním a stereotypním sypačkám. Jenže jak známo, to by pak nebyl takový nášleh. Možná bych ocenil za moji maličkost víc deathu a grindu a ještě méně deathcore. To berte ale jen jako takové lehké povzdechnutí, jinak je to ve svém ranku pořádný nasypaný nátřesk, který vás sestřelí tak, že budete mít co dělat, aby vám zůstala hlava na krku. Pro poslech musíte mít samozřejmě uši srolované tím správným směrem a pak ještě dostatečný čas, aby vám pronikla novinka pořádně do žil. Nemám s nahrávkou pražádný problém, poslouchám ji s chutí a stále objevuji nové kousky syrového masa. Na české poměry vynikající záležitost. Teď je na čase, podívat se ven za hranice a získat si i tam pořádné ostruhy. 

sumarizace:

Česká death/grind/core mašina DIPHTERIA vám způsobí svým novým albem "The Human Exuberance" turbulence ve vaší hlavě. Album působí jako nekompromisní náklad, jako lavina valícího se kamení, jako tsunami, které právě propuklo. Jedná se o moderně znějící záležitost pro všechny fanoušky drtivých riffů, sypajících bicích a krutého vokálu. Letošní nahrávka se opravdu povedla a je krásnou ukázkou toho, jak by to mělo vypadat. Při poslechu budete zavaleni lavinou z toho nejostřejšího deathu, grindu, core koktejlu. Masakrující album, které vám utrhne hlavu i s páteří!

Asphyx says:

The Czech death/grind/core machine DIPHTERIA will make turbulence in your head with their new album 'The Human Exuberance". The album is like an uncompromising expense, like an avalanche of rushing stones, like a tsunami which just broke. It is a modern-sounding affair for all the fans of crushing riffs, flowing drums and brutal vocals. This year´s recording is just really good and it is a beautiful example of how it should be like. When listening you will be indundated by an avalanche of the sharpest death, grind, core cockatil. A massacre album which will cut your head off with the spine!

Tracklist:

One Eye Control

Monkey Dance

Parasite

Sun is Kissing the Earth

Made to Kill

Equal

Monuments of Hope

Outro

White Dogma (ala - grind)

Sestava:
Roman Vician / Vocals
Daniel Weis / Guitar
Ivan Jakubek / Guitar
Michal Chalupka / Drums
Martin Mrázek / Bass

https://www.facebook.com/diphteria666/?fref=ts

http://bandzone.cz/diphteria

http://www.neonarcis.com/ 

Recenze/review - CARNIVOROUS VORACITY – The Impious Doctrine (2015)

CARNIVOROUS VORACITY – The Impious Doctrine

CD 2015, Amputated Vein Records

Blesk z čistého nebe. Pěst, vypuštěná z ramene přímo mezi oči. Miluju box. Je férový, i když drsný. Je to jeden z mála sportů, kde se snad ještě sází na poctivý přístup (v tréninku). Španělští brutální death metalisté přistupují ke své hudbě podobným způsobem. Také hodně trénují, mají skvělou techniku a ještě ke všemu jsou syroví jako čelisti právě zakousnutého pitbula. Muzika je to hodně podobná třeba takovým DEVOURMENT, GUTTURAL SECRETE, ale třeba i SUFFOCATION. Kombinace staré smrtící školy v podání takových INTERNAL BLEEDING, proložená GORGASM, ale i modernějším přístupem. Bohužel, tahle zdánlivě slyšitelná pestrost časem sklouzává do čistého průměru. Tedy alespoň u mě. Pro fanoušky stylu se bude jednat bezesporu o velmi dobrý kousek syrového masa. Mě vadí vzájemná podobnost všech songů a sklony k občasnému preludování. Také mi přijde, že takto nastavených adrenalinových skupin je poslední roky deset na jednom rohu.

Přes všechny mé připomínky ale musím ocenit takové věci, jako je zvuk, který je náležitě surový, nekompromisní a dunivě ostrý. Vokály jsou doslova zabijácké, i když stále stejné. Intenzita velká, naléhavost šílená. Je to jednoduše profesionálně odvedený výkon a masakr. Potud všechno v absolutním pořádku. Mé maličkosti chybí vlastní výraz a obličej. Je to jako s boxery. Těch máte také obrovskou spoustu, všichni vytrénovaní a divocí, ale jen někteří mají talent. Já když novinku CARNIVOROUS VORACITY poslouchám, tak ztrácím po několika skladbách pozornost. Všechno se valí jako lavina, ale pořád stejným způsobem. Občas mě sice vytrhne z letargie nějaká ta mezihra, ale celkově se mi hudba slévá do jednoho nepropustného monolitu. Chvílemi dokonce moc nevím, co si s CD počít a moje myšlenky těkají všude okolo, jen ne u desky.

Někdy to bývá těžké. Sedím před bílou stránkou wordu a nevím, co napsat. Mám to nastavené tak, že se mnou slyšená muzika musí něco dělat, vyvolat u mě nějaké emoce, nenechat mě v klidu. U „The Impious Doctrine“ jsem letargický, občas dokonce znuděný a nedělá to se mnou vůbec nic. Oceňuji přístup, nadšení a perfektně odvedenou práci, ale to je málo. Svět je sice plný hnisu, nenávistných a nervních lidí, prašivých jedinců s krutostí v srdci, ale CARNIVOROUS VORACITY se všechno tohle zlo na CD přenést nepovedlo. Odcházím od přehrávače s pocitem, že jsem slyšel další, tuctovou smečku, které mi do budoucna nedala nic nového. Snažil jsem se desku narvat do hlavy horem dolem, ale nepamatuji si zhola nic.

CARNIVOROUS VORACITY jsou podle mě obyčejnou, průměrnou kapelou, která sice umí dobře hrát, ale jejich hudba je poměrně nevýrazná. Nějak moc nevím, co si s jejich hudbou počít. Je sice technicky perfektně zahraná, zvuk je také dobrý, ale je také stereotypní a stále stejná. Špatné je, že mě nenapadají ani žádná slova, jak bych jejich tvorbu popsal. Zkrátka a jednoduše „The Impious Doctrine“ ve mně neprobouzí žádné emoce a to je pro mě velký problém. Brutální death metal, který je zahraný precizně, ale který mě vůbec nebaví.

Asphyx says:

CARNIVOROUS VORACITY are just an ordinary and average band which can play well, however their music is not anything special. I just don´t know what do think about their music. Technically speaking, the music is perfect, so is the sound. On the other hand the music is stereotypical and monotonous. The worst thing is that I cannot think about any words to describe their work. To simplify it – “The Impious Doctrine” didn´t make me feel any emotions and that is a big problem for me. Brutal death metal which is well played however it is boring for me. 

Seznam skladeb:

Raised Toward Heaven

Epiphanies of Perverse Egocentrism

Steeped in Magnanimity

Grotesque Expiation of Dissolute Lambs

Secularize

Anatomic Human Degradation

Serpent´s Nest

The Threshold of Obliteration

Antropophagous Infaniticide

Transferable Malignity

Čas: 36:01

 

Sestava/band:

Seyrot – zpěv

Mika – basa

Turbine – kytara

Edgar – bicí

Xabat - kytara

http://www.amputatedvein.com/

https://amputatedveinrecords.bandcamp.com/album/the-impious-doctrine

http://www.facebook.com/pages/Carnivorous-Voracity/252419134815347

https://www.reverbnation.com/carnivorousvoracity

Tisíc článků plných hudební zběsilosti/ It was published thousands of articles!

Stalo se tak 5. 8. 2016. Někdy kolem jedné hodiny ranní, když jsme všichni spali jak zákon káže, případně si doplňovali tekutiny na nějaké letní dovolené. Byl uveřejněn tisící článek na mém skromném nadšeneckém blogu. Myslím, že by se slušelo napsat pár slov. A taky moc poděkovat.

Ještě to nejsou ani dva roky a v průměru ke mně denně na stránky zavítá přes 2000 čtenářů doslova z celého světa - a roste to, teď už pomaleji, ale jistě:)). Je to hrozně příjemné, když si třeba diskutujete nad nějakou recenzí s jihoamerickým death metalovým maniakem a neumíte španělsky:))). Je hrozně příjemné potkávat lidi na koncertech a prohodit pár slov, je hrozně příjemné, když vás o rozhovor požádá slavná kapela, kterou od mládí zbožňujete. Někdy si přijdu, že zažívám nějaký příjemný metalový sen.

Rád bych vám za všechnu tu přízeň, trpělivost a ohlasy poděkoval. Nabíjí mě to neskutečnou energií a silou. Underground zdá se, ještě neumřel! Díky moc za to, přátelé!

Slušelo by se poděkovat i mým kolegům, bez nichž bych se k tisícímu článku nedopracoval. Tedy...Michale díky za super reálné fotky, díky Markéto a Duzl za překlady a trpělivost s mými větami, díky má ženo za shovívavost a podporu, díky Michale Kafe za rozhovory...a vůbec díky vám všem, kteří mi pomáháte, máte u mě pivo!

------------------------------------

5. 8. 2016 it was published thousands of articles on Deadly Storm! 

Daily attendance is 2000 and more visitors per day now!

Thank you for all! Thank you my readers, thank  you bands,  thank you my colleagues! 

Mr. Asphyx thanks personally: Michal Radoš for great photos, Michal Kafe for interviews, translators: Duzl and Markéta and special thanks for my wife (translator and corrector)!

http://deadly-storm.blogspot.cz/

Recenze/review - WHIPSTRIKER - Only Filth Will Prevail (2016)

WHIPSTRIKER - Only Filth Will Prevail

CD 2016, PRC Music

Amulet z vyřezávaných starých kostí, pradávné zaříkávání, šamanské jedy namíchané v tom správném staroškolském metalu. Šílený tanec s křečovitou představou temnoty. Hudba a zběsilost jdoucí až na samou podstatu syrové kovové hudby. WHIPSTRIKER je maniak, který se toho rozhodně nebojí. S čelem pomalovaným rituálními znaky čelí dnešní přetechnizované době hrdě a s hlavou vztyčenou. Pro správné pochopení téhle desky je nutné se přesunout po časové ose směrem zpět do dob, kdy světu vládly první desky SODOM, MOTÖRHEAD, VENOM, ale i třeba takových JUDAS PRIEST a punku. Vše je ohlodáno až na morek. Sází se na dobrý riff, nadšení, ochotu přebývat v čerstvě znesvěcených kobkách a "fuck off" rebelský přístup. Vítejte v undergroundu jak vystřiženém z osmdesátých let. 

"Only Filth Will Prevail" pravděpodobně příliš dnešních posluchačů úplně tak nepochopí. Tuhle špinavost musíte mít v krvi, musíte jí být odkojeni, jinak nemáte šanci. Už jenom ten zvuk, pokrytý patinou kovové věčnosti. K tomu zastřený vokál, podupávající bicí Mr. Hugo Golona, kytarové motivy z raw metalových učebnic. Tohle všechno dělá z novinky záležitost pro fajnšmekry, pro milovníky prašivých postupů, otrhaných džísek a piva. Původně jednočlenný projekt získal v průběhu všech těch let, kdy vznikaly desítky splitek, EP a kompilací, přeci jen na větší "košatosti". I tak je ale letošní počin doslova povinností pro všechny fanoušky, kteří k ránu uléhají do svých rakví. Takhle nějak si představuji metal, na kterém se nepodepsal zub času. Skvělou zprávou je, že zrovna tahle skvadra vystoupí spolu s neméně plesnivými APOKALYPTIC RAID  - 6. 11. 2016 v Písku (Local klub Pí). Nezbývá tedy nic jiného, než si ověřit, zda skvělá novinka funguje i naživo. Za moji maličkost vám mohu "Only Filth Will Prevail" jen a jen doporučit!

sumarizace:

WHIPSTRIKER jsou jako zlo z dávných dob. Archivní heavy/punk/thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Only Filth Will Prevail" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí brazilské komando WHIPSTRIKER a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Heavy/punk/thrash metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

WHIPSTRIKER are like some evil from ancient times. Archival heavy/punk/thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Only Filth Will Prevail". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Brazilian squad WHIPSTRIKER  on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Heavy/punk/thrash metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

Tracklist:
1. Waiting For The Doomsday
2. Satan' Slave
3. Nuclear Metal Blood
4. Eletric Bloodbath
5. Flames Of Hate
6. Flag Of Cruelty
7. Armless Dance
8. Death Vigilance (Warfare cover)
9. Armageddon Delight

https://www.facebook.com/whipstriker

http://whipstriker.bandcamp.com/

http://www.prcmusic.com/

Promotiton!

info:
https://www.facebook.com/events/1625040817809814/

Recenze/review - MORTAL TORMENT – Cleaver Redemption (2015)

MORTAL TORMENT – Cleaver Redemption

CD 2015, Gore House Productions

Píše se rok někde kolem léta Páně 1248 a mladý, všemi oblíbený šlechtic se projíždí na svém koni. Usmívá se a táhne za sebou mladého chlapce. Jen tak, z plezíru. Aby řeč nestála a aby mohl večer v krčmě o čem vyprávět kamarádům. Uvláčeného mladíka našli pohozeného v příkopu, kousek od hlavní cesty. Případ nebyl nikdy vyšetřen, zaznamenána je jen sebevražda oběšením jeho matky, která se pověsila přímo na návsi.

Střih……….čas běží.

Píše se rok 2015 a mladý příslušník zlaté mládeže radostně zařadil nejvyšší rychlostní stupeň ve svém SUV. Má v sobě několik gramů toho nejjemnějšího koksu a směje se jak blázen. Nemá žádné starosti, podědil obrovské jmění po otci, který kdysi týral politické vězně. Peláší si to rychlostí kolem 150 km/h východoněmeckým městem a vláčí za sebou sedmnáctiletou slečnu. Její jekot mu dělá dobře. Ví totiž, že se mu stejně nic nestane.

Kolik podobných příběhů ještě budu ve svém životě číst? Moje teorie o tom, že se lidstvo jako celek vůbec nezměnilo, že má jen lepší technologie, se opět potvrzuje. Mrzí mě to. Musím od toho hnusu, který se na mě valí čím dál tím víc ze všech stran někam uniknout. V lesích jsou agresivní cyklisté, v parcích neomalení pejskaři, v televizi jen samá smrt. Kde je prosím vás alespoň nějaké světlo? Poslední dobou mi přijde, že snad už jenom v reklamách.

Promiňte mi dnes můj delší úvod, ale když jsem poslouchal řecké maniaky MORTAL TORMENT, nějak mi podobné příběhy vytanuly na mysli. Jsem jinak spíš v běžném životě optimista, ale také realista. Recenzovaná deska je také hodně upřímná, až krvavě, drásá se v ní, bolí to, pálí a pomalu se zadírá pod kůži. Brutální death metal v jeho klasické podobě. Sem tam nějaký ten slam, jinak ale hlavně samé hudební utrpení. Má jednu obrovskou výhodu. Člověk se odreaguje, vymačká ze sebe všechny negativní myšlenky a očistí se do stavu absolutní nevinnosti. Na první poslech se sice může zdát novinka taková obyčejná, lehce nadprůměrná, jenže…Je zde pověstné jenže. Mě jednoduše moc baví. Muzikantsky velice solidní práce, s příklonem k tradicím devadesátých let, s moderním zvukem. Co víc si přát, pokud si potřebujete proprat mozek po celodenní dřině v práci?

Druhé řadové album kapely se myslím povedlo. Není to sice nic, co by nadzvedlo ze židlí zmlsané techno-moly, ale zase na druhou stranu, úplně jednoduché to taky není. Podobné záležitosti nejlépe vyniknou hlavně při živých prezentacích. Důležité je to, že ke mně novinka promlouvá. Mám při poslechu zasněný pohled, podupávám si nohou a těším se na další příběh o lidském humusu. Násilí nás provází odnepaměti. Zlí lidé mají velkou výhodu proti těm hodným v tom, že nemají zábrany. Vy nikomu bez rozmyslu pěstí do obličeje nedáte. Vy si to stokrát rozmyslíte, abyste nedej Satan někomu neublížili. Oni ten problém nemají a proto mnohokrát vítězí. Zvláštní, jaké myšlenky mě při téhle zvukově násilných chvílích napadají, co říkáte? MORTAL TORMENT si mě podmanili právě svým nekompromisním přístupem, určitým nadhledem a energií. Jejich práce je velmi autentická, i když samozřejmě imaginární, popisná. Když to ale na plná ústa neřeknou oni, tak kdo jiný?

Novinka řeckých maniaků MORTAL TORMENT je jasnou a přímou odpovědí na všechny násilné činy, kterých jsou lidé schopni. Pánové jsou pomocí své hudby zrcadlem všem zvráceným jedincům. Brutální death metal v jejich podání je velmi syrový, nepostrádá potřebný tlak a energii. Občas se sice vkrádá lehký stereotyp, ale není to nic, co by mi kazilo poslech. Zběsilá produkce, velmi ostrý zvuk, opravdu dobré nápady. Tak na mě na svém albu Řekové působí. Při poslechu budete mít mozek vyčištěný hudební kyselinou a budete si ji chtít rvát do hlavy stále znovu a znovu. Doporučuji dát nahrávce čas, její síla se objeví až po nějaké době. Skladby postupně zrají, jako mrtvola, pohozená u silnice. Klidně si můžete vzít do ruky lopatu a jít si kopat vlastní hrob. Krutá, nekompromisní, brutálně death metalová deska, která vám vymáchá obličej v krvi! Velmi dobře!

Asphyx says:

The new album by Greek maniacs MORTAL TORMENT is a clear and straight answer on every single violent act of human kind. These guys´ music is like a mirror of all perverse people. Their brutal death metal is very raw and it doesn´t lack of the energy and pressure. Although you can sometimes feel the stereotype but that is nothing what would change my listening experience. Furious production, very sharp sound, great ideas. This is how I feel about this album. When you listen to this album you feel like your brain is being washed with musical acid and you would have to listen to it over and over again. I would suggest, give the record some time – its power will show in a while, not immediately. The songs are growing inside of you like a dead body which is tossed down next to a road. You can just take a shovel and dig your own grave. Cruel, uncompromising, brutal death metal album which will smash your face in blood! Very good!

Seznam skladeb:

1. Epileptic Defecation
2. Tender/Dismember
3. A Million Skulls to Bludgeon
4. Cleaver Redemption
5. Sculpting the Dead
6. Necropitogyron
7. Masturbating the Deranged
8. Whorified
9. Fucked In the Eye Socket And Left to Die
10. Hymn to the Rotten

Čas: 33:16

 

Sestava/band:

George – bicí

Anastasses – kytara

Giannis – zpěv

Alex Ad Ventus – kytara

Angelos - basa

http://www.facebook.com/mortaltorment

http://www.reverbnation.com/mortaltormentgreece

http://mortaltorment.com/

https://gorehouseproductions.bandcamp.com/album/cleaver-redemption

http://www.gorehouseproductions.com/

Recenze/review - BLOOD INCANTATION - Starspawn (2016)

BLOOD INCANTATION - Starspawn
CD 2016, Dark Descent Records

Padají mi do očí zahuhlané chuchvalce pavučin. Koukám skrz ně do jarního světla. Zdá se, že obloha se zase zatáhla a stíny dosahují délky nekonečného strachu. Nálada je pochmurná, vznáší se kolem jako kapky krvavé rosy. U hudby, která je nahrána na první dlouhohrající desku amerických tmářů BLOOD INCANTATION, se transformuji v šelmu. Jsem jako nějaká dosud neznámá hmota, po okraj nasáklá špínou. Pokud máte chutě nastavené na něco progresivního, technického, atmosférického, ambientního a funerálního, tak neváhejte. Pánové hrají transcendentální death metal toho nejhrubšího zrna. Jedná se přesně o ten druh zahnívající pochoutky, kterou ocení hlavně všichni hledači nových chutí, fajnšmekři, případně zvěstovatelé konce světa.

Přirovnávat tvorbu BLOOD INCANTATION k jiným kapelám je trošku troufalé, přesto zde cítím nějaké styčné body s TIMEGHOUL, DEMILICH, GORGUTS, DEATH, MORBID ANGEL, NUCLEUS, MITHRAS. To vše pak zabaleno do svitku plného červů. Jedná se vyloženě o náladotvorné dílo, které si vás omotá kolem prstu postupně, nahlodá vás, jako krysa uzavřená v kleci a přivázaná na vašem hrudníku. Člověk má při poslechu "Starspawn" pocit, jakoby se vznášel nad vlastním mrtvým tělem a šestým smyslem zkoumal, cože se to vlastně stalo a proč mu ze srdce vytéká tolik krve. Je to krásná, i když pro posluchače náročná, morbidní práce, plná zajímavých motivů, nálad, špinavé atmosféry opuštěných zaprášených cest i smutku. Osobně jsem podlehl téhle desce brzy a velmi rád, stal jsem se jejím otrokem. 

sumarizace:

Takhle propracované, vznešené album, jsem už hodně dlouho neslyšel. Tolik emocí, nálad, melodií, kolik se povedlo narvat do nové desky BLOOD INCANTATION, se povede málokdy. "Starspawn" je jako výstup na nějakou pořádně vysokou horu. Když dosáhnete vrcholu, budete po zásluze odměněni a odlétnete spolu s BLOOD INCANTATION  do oblak. Propracovaná, velmi osobní a naléhavá, taková je nová nahrávka. Má slova příliš nestačí na to, abych dokázal všechno popsat. Pánové vyprávějí dlouhé příběhy o smrti a dokážou mě zcela pohltit. BLOOD INCANTATION  letos vydali album, které je svým způsobem dokonalé. Připomíná ledový diamant. Nemám více slov. Nádhera a temnota!

Asphyx says:

So sophisticated and noble album I haven't heard for a long time. It managed to make this album full of emotions, moods, melodies. "Starspawn"  is as climbing to the top of  a very high mountain. Being on the top, you are rewarding  and flying away  into the clouds together with BLOOD INCANTATION. Sophisticated, very personal and urgent, this is the new recording. My words aren't enough for describing everything. Gentlemen are telling long stories about death and these can absorb me completely. BLOOD INCANTATION released this year an album, that is in a way perfect. It reminds an icy diamond. I have no words more. Beautiful and dark!

TRACKLIST
1. Vitrification Of Blood (Part 1)  (13:09)
2. Chaoplasm  (5:32)
3. Hidden Species (Vitrification of Blood Part 2)  (6:58)
4. Meticulous Soul Devourment  (4:16)
5. Starspawn  (4:20)

LINE-UP
Jeff Barrett - Fretless Bass
Isaac Faulk – Drums
Paul Riedl - Guitars/Vocals
Morris Kolontyrsky - Guitars

http://darkdescentrecords.bandcamp.com/album/starspawn
http://www.darkdescentrecords.com/
https://www.facebook.com/Blood-incantation-508899805936788/

Recenze/review - SODOMIZED – Raised in Meat (2015)

SODOMIZED – Raised in Meat

CD 2015, vlastní vydání

Jsem opět nočním lovcem. Stávám na vyvýšených místech a sledují celý svůj revír. Odděluji slabé kusy od stáda, prokousávám jim hrdlo a saju jejich krev. Často bojuji o holý život. Moje kořist se totiž většinou brání takovým způsobem, že mě poraní. Jsem hlídačem, pastýřem svých oveček. Jako zabiják jsem se narodil a usmrcuji ze své přirozenosti. Stejně jako brutálně grindoví šílenci SODOMIZED ze Spojených států. Ti také svoji hudbou dokážou navodit pocity lovené zvěře. Jsou maniakální, syroví a masakrující, jako rozzuřená šelma. Jako já, když se vydám na lov. Kapela funguje od roku 1992, vydala pouze pár demonahrávek a jeden singl. Teprve až loni se vzepjala k u nich nevídanému výkonu a vyvrhla mezi nás, nebohé smrtelníky, svoji prvotinu. Ta útočí stejným způsobem, jako to v dávných dobách a svých počátcích dělali takové kapely, jako třeba CANNIBAL CORPSE, INTERNAL BLEEDING, MORTICIAN, LIVIDITY, FLESHGRIND a podobní brutalisté.

Na „Raised in Meat“ jsou přehrávány všechny klasické stupnice, opakující se riffy i chorobný vokál, který často jednotlivým skladbám dominuje. Je to jednoduše takový ten tolik oblíbený surový chlív. Nesází se ale jen na brutalitu jako takovou, pánové dodávají (v rámci žánru) i pěkně ostré melodie. Nečekejte zázraky, ani žádnou progresi. Tady se útočí rovnou, bez vytáček. Určitě jste někdy viděli zpomalené záběry lovících šelem. Ta jistota, s jakou prokousávají hrdlo své kořisti, ta samozřejmost s jakou zabíjejí je až napínavá a přitažlivá. U SODOMIZED je to hodně podobné. Dalo by se říct, že takových lovců běhá po světě velká spousta, ale jen někteří jsou mistry ve svém oboru. Pokud bych měl tuhle smečku zařadit do nějakého žebříčku, volil bych asi vrchol druhé brutálně death metalové ligy. Nic převratného, ale spíše poctivá, tradiční a pořádně morbidní práce. Výhodou je, že se mi album velmi dobře poslouchá a mám chuť se k němu vracet.

Vztah mezi lovcem a kořistí bývá mnohdy navzájem tak propojený, že se někdy až divíte, že k obřadu pozření a umrtvení nedošlo už dříve. Nažraný lev se povaluje hned vedle stáda antilop a jen spokojeně zívá. Nikdy, na rozdíl od lidí, neloví jen tak, ze zábavy. SODOMIZED to mají nastavené úplně stejně. Také nijak „zbytečně“ nevybočují z řady, používají jen samé ověřené tradiční postupy. Pro někoho to bude možná málo, pro mě se ale jedná o záležitost, u které si spokojeně klepu nohou o podlahu. Dostanu svoji dávku hudební krutosti, očistím své mozkové závity a odcházím od přehrávače skoro až znovuzrozený. „Raised in Meat“ jsem si dávkoval poslední dobou velmi často a s nadšením. Vím, že album není nic převratného, ale ke vzájemné chemii mezi mnou a jejich muzikou došlo. A toho si cením víc, než dokonalého technicky zdatně zahraného produktu. Líbí se mi to odhodlání a syrovost, kterou ve skladbách cítím.

SODOMIZED jsou velmi zručnými brutálními řemeslníky. Jejich novinka sice není z nejoriginálnějších, ale řeže dobře, jako pořádně nabroušený skalpel. Proti takto podané hudbě nemám žádných výraznějších námitek. Na „Raised in Meat“ nalezneme tradiční, klasický brutální death metal, pořádně okořeněný grindem. Nahrávka byla stvořena snad v nějaké opuštěné tovární hale, kde se scházejí samí amatérští patologové. SODOMIZED splňují všechny mé požadavky na dobrou, propracovanou a temnou desku. Fanoušci žánru by měli být určitě spokojeni, stejně jako já. Američané připomínají rozzuřenou a hladovou šelmu, právě puštěnou z klece. Brutální death metalové album, které je syrové jako exhumovaný hrob! Hodně kruté a morbidní CD! Doporučuji!

Asphyx says:

SODOMIZED are very experienced brutal craftsmen. Their new album is not the most original, however it cuts very well. It is like a nicely sharped scalpel. This kind of music is not something I could degrade. You can find traditional classic brutal death metal on “Raised in Meat” album and it is greatly spiced grind. The album must have been recorded in an abandoned factory´s hall – where are only amateur pathologists. SODOMIZED fits in my “good well prepared dark album” list. If you are a fan of this genre, you should be satisfied – just like I am. These Americans seem like a furious and hungry beast which has just been let out from its cage. 

Seznam skladeb:

1. Raised in Meat
2. Feast of the Dead
3. Festering Human Filth
4. Splattered Fetus
5. Impaled
6. Cannibalistic Devourment
7. Female Genital Mutilation
8. Sodomize the Corpse

Čas: 26:04

Sestava/band:

Eric Newton - Guitar/Vocals Rob Lesniak - Bass Dan Baker - Drums Bob Limbsplitter-Lead Guitar Joe Baker-Guitar

https://www.facebook.com/SodomizedOfficial