DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 7. září 2016

Interview - VIRTUAL VOID - Peace is when the shooting is happening somewhere else!


Interview with Czech black/thrash metal band VIRTUAL VOID.

translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

Ave VIRTUAL VOID! I am currently in my cottage in the Jizerské Mountains under a chestnut tree. My speakers are directed out the window. There is beer, happiness and summer and to this your new album “Rest in Piss” is playing. I mix it with old albums of Venom, Motorhead, Celtic Frost, Hellhammer and I cannot help to think to myself that your album should have been released 20 years ago, when I was young and full of energy. You album feels like it has a “rejuvenating effect”! And I want to thank you for that! However, I always wonder how is your album taken by the new young generation of fans? Do you even have any of those young fans? I have to ask this question because some of my older friends told me things like: “Dude, this music is for the olders” and after that they updated their Facebook profile.

SEKERSSON: If our album seems to have a “rejuvenating effect” for you, that is great and we are happy about it. And if you are mixing our albums with the old mentioned icons that is even better for us and it is an honour. Those bands are our absolute idols who we will always worship.

The 20 years ago you mentioned – that was the time we released first demo by VIRTUAL VOID called “Kill Your Memories”. So technically, you could have enjoyed it at that time. From the original band members there is only Milan “Moloch”. He is the founding and only original member.

And now about the young generation. If you meant today´s teenagers, our music is probably nothing they would be interested in. The problem with the teenage kids is that not a lot of them are looking for something. Most of them just listen all of the useless shit which is given to them through all the social medias. They don´t even realize there are other kinds of music. After all, trends dictates that now the hit XY is on the top and all of them just listen to the XY shit, just because it is in right now. But it is the same with fashion, movies and basically with everything connected with their lifestyle. But I think it is the unobtrusive purpose of the current system. They want to make us consumerist idiots who don´t think about anything and are easy to control. But yet, this is not really working for the “hidden rulers” thankfully. The percentage of people who see through it and go against the stream is still big enough. :)) But for how long?

Nevertheless, I believe that there are some young people who would enjoy our music. There is not thousands of them, but there are some. I was a weirdo in primary school with a few of my friends when we had Iron Maiden T-Shirts and listen to metal.

However, we don´t do music somehow specifically or directly aimed to people to love us. We don´t personalize our music to trends or popular waves. The fact that now we have the retro wave is just a coincidence and no one can accuse us of being on the wave. As Milan said, VIRTUAL VOID did and do the same music with the same attitude since 20 years ago. We compose our music as we want it to be and how we like it. If other people enjoy our music, that is great. But if they say it is a piece of shit and it is not interesting, there is nothing we can do:))



Your last album “Ride to Hell on Fucking Whores” was a great album and I was so excited and your new album “Rest in Piss” just totally ripped me off. Normally, I am not against any music which cuts and burns but this time I feel like this album was made “just for me”. I am literally fascinated by the sound. Where did you recorded and how? The new album is even more like “mould and rust” than the last one. Did you talked a lot about the sound?

SEKERSSON: We recorded in GM studio in Jablunkov with Martin Roženek. It is basically our home studio and we have never even thought about recording in other place. We always have a great collaboration with Martin and everything is always very smooth. All the results of our collaborations are great so far so there is basically no reason to switch to someone else. We recorded the basics in 2 days and during weekends we did vocals, second guitar, etc. We don´t put that much time into recording. We usually do it in first take and then we just correct some small mistakes. Our music is straightforward and simple so we can do that. And sound speaking it was our aim to do more raw and dirty album than the last time. Jirka have recently bought a full guitar amps Mesa Boogie from the end of the 80s which is noticeable in the final sound of our album. My own amp is also a little bit older so it is also something which fits the retro feeling. Additionally, for years I had been playing only on my Jolan D-bass which is getting a cult statute. :)) A few years ago some sound engineers made fun of me at events by saying: “Man, what bass do you have? Does it even play?” and now they mostly just shut up. :)) With drums we like to have the most natural sound we can. We don´t like those extra clean and embellished records. Nowadays I really like the sound of the British Conan band that is amazing.

Of course the whole sound of our album is thanks to Martin Roženek. But he did everything according to our wishes and requirements, so we can calmly say that we have something to do with the final sound. Milan wanted to record live and it was technically possible in the GM studio. But we chickened out. However, we want to do it with our next album. So the future album will be more mouldy, raw and rusty. :))

GEORGE: As Sekersson said Martin´s studio is our home. He is a great sound engineer who hits the sound how we want. We are not too demanding but we know what we want. I recorded the last album on guitar amp ENGL. So I would like to thank Martin from GM studio for lending it to me. At that time I didn´t have my “real” guitar amp. I have always dream about having Mesa and after going to the Slovakian Gothoom fest I bought it. I turned it on and played my first concert with it that night. I was blown away by the sound and I still am. It is cruel and raw. It fits our sound. Like a month after I bought it the guy which sold it to me called. He wanted it back, too late:)).


Your typical hallmark is a wild boar sign which has been there since our second album. The drawing is nice but I am just wondering if it is a little bit misleading for you. I still think that cover should show what is happening on the album. I don´t mean it in wrong way but have you ever thought about something more “retro”? When I listen to the new album I would say that there should be a cover more lie DARKTHRONE have.

MOLOCH: The pig was just a momentary ideas which was supposed to evoke those 80s. Iron Maiden which we loved at that moment had their Eddie, Halloween had a pumpkin, German trash bands had their mascots and others had something. And mostly the first album by Bathory, Venom and of course Motorhead! These were the clear inspiration for the “Ride to Hell…” album. We even had T-Shirts which looked like Motorhead T-Shirts but below the pig there was “ENGLAND” “FREELAND” (because we are from the Frýdlant Nad Ostravicí).

SEKERSSON: Wild boar was our mascot and that is why it is on the cover again. With the last records it was more like a paraphrase of the famous covers by Motorhead, Venom and Bathory. Some people like it, some criticise it. However, we wanted to continue with this tradition and Pavel Ulrych drawn another picture for us. I personally really like it and it is just a metal record cover as fuck (or as pig)! :)) The next time there will be the wild boar again. Maybe more underground.




As a band you seem so relaxed. Again, it seems like the good old days when people were going for a beer to pubs, they drunk something and they were founding new bands every night. And after months no one except title (which was the most important) didn´t know anything about it. And the next Friday it was the same thing again. You are like veterans. You have been playing since 1995 and I would love to hear your recipe for such a long time playing band. How did you manage to hold this band together for that long? Is there such thing as a recipe for that?

MOLOCH: Well I just wanted this so much, but it doesn´t mean that it was easy. After the first two or three demo records was the band basically always broke. There was someone leaving all the time and I was just looking for new people. The choices were not always the best. The interesting thing is that the band settle down after I started to take it easy. When you are trying to lead a band by yourself you just loose energy in one point. That was why we basically broke the band 10 years ago, because there was no point in holding it together. I thought it was the end but in half a year my hands started to itch and I contacted Petr Sekersson who I had known since Skoričmass. I asked him to play my favourite Venoms and others with me, just for fun. And when we didn´t give a shit anymore, it started to work so well. Basically with only one small change the band is going on till today. Maybe that is why you think we are “cool” and OK about everything. Sometimes we pissed each other but it is not that bad.



Yesterday I went jogging in the evening. I met like 25 people and all of them were staring on their phones, although they were in groups. I felt so sad and I told to myself that I don´t fit in this world. From one of the interviews with you I found out that you feel almost the same. What VIRTUAL VOID think about today´s world? And I don´t mean just teenagers in virtual world, but also music. The world has changed, the relationships, promoters, fans, etc. A lot has changed, don´t you think?

SEKERSSON: I am the same as you are. I have been “out” for a few years now. I don´t have a smart phone, fuckingbook and when I am in the mountains I orient myself by paper map. So I am basically out in everything J. But I don´t really care, it would be worse if I would try to hop on this modern period train now. That would be a fail.:))

Looking at this world I have to say I am a pessimist. I think everything leads to its end and I just hope that I would be here to see just the peace and quietness. But considering today´s fast life I don´t believe that I would not see the end of the world. You can hear what I think about today´s world in my lyrics. So if you read them, you know.

GEORGE: Speaking about people staring at their phones, I always remember a sign in cottage by Poprad´s Tarn in the Tatras: “We don´t have WI-FI. Talk to each other!”. That is so poignant. I hate when you sit in a pub and all of you just put phones on the table, interesting. I know it is important to follow the world but not like this. I am also a pessimist when speaking about the world. The world leads itself into a bag of shits. As someone already said: “Peace is when the shooting is happening somewhere else”. I hope this situation will last with us as long as possible.

I keep wondering about one thing. I released a second album by Pařát. I understand that it is good because it can get to a relatively large number of readers. But I believe that having some classic label would be better for you. Pařát is focused on Czech fans and that is it. It is a paper magazine and you play music which deserves more publicity, even abroad. Nowadays there is probably is not a big problem to find and reach a label because today there are a lot of “retro waves”. Have you ever thought about working with a foreign company? You might get a vinyl which would suit your music a lot. How about you and setting rights and obligations by Pařát?

MOLOCH: You can thing about foreign collaboration as much as you want, but there must be someone who would do that. I have the least language practice from our band and the other don´t really want to do that or they don´t have time for it. So we are happy in our small Czech sty.

SEKERSSON: We are happy about our Pařát collaboration. It is the same with everything today. You have to serve yourself right in front of people´s faces. And then it is up to them – either they notice you or not. About the abroad invasion, we have some albums in foreign countries. But the other thing is who has them in hands there. If it is someone who loves metal core, we know how it ended. :)) Having a vinyl is our big dream and I believe it will eventually come true. We have freedom in our records so we can work and dispose them as we want to. So if there is some label who is interested, we can work something out.




When we did our last interview you said that you would like to have more concerts, or having them outside our country. It was the year 2013. Did you fulfilled this dream? And anyway, I believe that people´s knowledge about band always rise thanks to concerts. It is probably hard today and there are times when a band plays just for few people, but those people then have a great experience, buy CDs, takes pictures with the band, etc. How about VIRTUAL VOID and concerts? Do you still desire to go outside our country?

MOLOCH: You need a big label´s support and important friends to play on big festivals. Or maybe I am wrong and we are just not good enough. J And about small concerts – I was always angry about guys not wanting to go on concerts and having other activities. But today, I am actually glad. Rather nothing than play at 2 in the afternoon somewhere for no one. We rather play only two times a year but on a good event. And my back hurts a lot so I have to be careful. I am not 40 anymore. :))

I made myself a copy of your CD to put it in my car – just in case someone steals my car. And I put it in my MP3 player so I can listen to it walking the streets. I just have it with me all the time and when I want to, I play it. How about you and other formats, downloading music and today´s digital production? Have you ever thought about putting your album on bandcamp where people could download it in a good MP3 quality for a little bit of money?

SEKERSSON: I am not against any sufficiently listenable format. But the truth is that I always want to have music I like in physical form. Unlike Milan, who love vinyl I always buy CDs. I just like when I can take out the cover and read it. I would never buy MP3 song for money. I would be afraid of my HDD dying and everything would be gone. J Additionally, it is a pleasant and almost festive ceremony to sit in a chair, play a CD, enjoy the cover, read the lyrics and look on the pictures. A physical medium is just very important for me.

Of course, I also download music, but I don´t feel like a thief. I listen to the album and when it is good, I buy it. When I don´t like it, I just delete it and that´s it. I don´t think it is a bad thing to do.

All of your older albums are available for free in MP3 format online. Except for “Ride to hell…” and “Rest In Piss” – at least not by us:)). But you can listen to the album “Ride to hell…” on our bandzone profile and “Rest in Piss” is going to be there as soon as possible. But you can buy both of these albums plus the album “Dictatorship” as a physical CD for a really good price.

I just finished another beer and another book. And still I can hear your album in my head and my cottage is shaken. A minute ago some old neighbour complained on me to “Turn the mess off!”. So I added some volume and I told to myself that this is rock´n´roll! How do you feel about today´s music? Are you interested about music scene, do you read magazines, watch metal shows (like Rebel)? Or you are just conservatives and go by your instinct?

MOLOCH: Haha, Rebel is cool right?? Especially those pseudo-funny trailers. Do you know the feeling when you feel embarrassed for someone else and you have no reason for it? And the Czechparade. I just feel like Pařízek puts just the biggest agro shits ever so the new Citron looked like a star.

SEKERSSON: I don´t really care about the musical scene, so for me I follow my instinct. There are a lot of bands which is find just by an accident or someone recommended them to me. I don´t watch any metal programs, because I don´t have any TV. J I give up this “convenience” a few years ago and I don´t miss it. Of course I sometimes read articles because I probably like the written form the most.

GEORGE: Tele…what? :-D I also don´t have a TV. Nowadays music scene is not very exciting for me also. Of course, there are some exceptions. The most amazing music I know was recommended by Moloch and Sekersson. I like to go back to the old records by my favourite bands.




How about today´s Ostrava/Northmoravian underground? Does it go well? Do people go on concerts? From Pilsen it is far away but when I can I always like to go to Morava because your people seem more “honest” and they enjoy everything more than us, even music. What do you think about this?

MOLOCH: There is one problem. In our FM and around there is mainly grindcore which we don´t play. Our friends always support us and we have to thank them for that, but there is not a lot of people who would absolutely love our old school black metal. Sometimes, there is some crazy guy like you, but not enough. But I don´t really follow the scene. I will tell you one funny story. A while ago I met Rostič (the Dobytčí Mor drummer) on one concert. The concert was Marie Rotrová´s (old famous Czech pop singer). Our conversation went like this: “Heeeey, I would not expect you here!” Rostič: “I have enough of the noise in our concerts” Me: “Well, same. I was just on Neckář´s (famous Czech pop singer) concert.” Rostič: “Well, I was on Nohavica´s concert (famous Czech folk singer) :)))

But don´t panic we are not too soft. We are going on Venom Inc to OV. Are we going to meet you, like in Brno?

GEORGE: I play with the band and sometimes I go on concerts just as a listener and I do the sound engineering. So I can see it from a lot of point of views. I think that there are more and more festivals but less people. At least the small events (I am not talking about the big festivals where they paly mainstream, there will always be a lot of people). And when people come they are cold. A while ago I did the sound for motorcycle event and I felt like there were people who went there to chat and the music was distracting for them. The best of ours concerts for me was the one in Huslenky on Wallachia. The fans were so great there, this is how it should look all the time. Perfect atmosphere, it is just so great for the musicians to play in such atmosphere.




I´ve finished all the beer and your album finished for the fiftieth time. There is alpenglow over Ještěd and all over my body are mosquito’s bites. I have to finish all of this. I would like to thank you for your time and I wish you personally and to the whole band as much success as possible, peace and quiet and a lot of halls full of fans. Thank you so much for this interview!

SEKERSSON: Thank YOU for this interview and for the interest. We are really glad to have some positive response to our music. But who wouldn´t, right?:))

We wish you luck and hope to meet you soon and get a beer together. Without any phones, internet and TV:)).

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

úterý 6. září 2016

Recenze/review - KLONQUE - Burn Particularly (2016)


KLONQUE - Burn Particularly
EP 2016, vlastní vydání

Lidská mysl má nekonečnou fantazii. Hudba je krásná právě v tom, že nezná hranic. Stejně jako usedá malíř před své plátno a tvoří krásu nebo temnotu, tak jsou i kapely, které si ihned zamilujete. Jednou z nich je progresivní death/thrashový projekt/skupina KLONQUE. Stojí za ním pánové z HOLY MOSES - Thomas Neitsch a Peter Geltat. Oba maniaci jakoby měli tvůrčí přetlak a tak se zavřeli do studia a nechali své nápady doslova vyvřít na povrch. Vznikla tak jejich prvotina s názvem "Burn Particularity". Album, ke kterému se vyplatí najít cestu. Je to sice náročný poslech, ale je to také pestrý zážitek. Přirovnal bych jej k nějaké obrovské hostině, kde nejprve bezradně stojíte nad tabulí plnou spousty dobrot. Potom váhavě ochutnáváte a když se vaše buňky uklidní, nacpete se až k prasknutí. 





U podobných nahrávek nemá cenu k někomu přirovnávat. Lepší je si sednout, nasměřovat své radary na vesmír a pak se všemu plně oddat. Musím se přiznat, že jsem byl vší tou energií doslova smeten z povrchu zemského. Nejdříve mi vadila lehká preludia a nemohl jsem hudbu uchopit. Pořád ve mě ale hlodat neklid, byl jsem přitahován. Je hrozně cítit, jak oba muzikanti skládali pro radost. Svět se najednou při poslechu neotáčel kolem své osy, ale rotoval jako centrifuga. Vypjatá, expresivní, matematická a zároveň neklidná a těžká, taková je nová deska. KLONQUE si mě rozebrali, dosadili do rovnice o několika neznámých a výsledkem je dvakrát podtržená vzájemná přitažlivost. "Burn Particularly" je jako rozžhavený kus železa, který vám někdo hodí do ruky. Klaním se pokorně k zemi a přidávám volume až na hranici snesitelnosti. Skvělé album!


sumarizace:

Otevřete svoji mysl! Jsou zde KLONQUE! Při poslechu je nejlepší si sednout, nasměřovat své radary na vesmír a plně se hudbě oddat. Musím se přiznat, že jsem vší tou energií doslova smeten z povrchu zemského. Je hrozně cítit, jak oba muzikanti skládali pro radost. Svět se najednou při poslechu neotáčel kolem své osy, ale rotoval jako centrifuga. Vypjaté, expresivní, matematické a zároveň neklidné a těžké, takové je nové album. KLONQUE si mě rozebrali, dosadili do rovnice o několika neznámých a výsledkem je dvakrát podtržená vzájemná přitažlivost. "Burn Particularly" je jako rozžhavený kus železa, který vám někdo hodí do ruky. Klaním se pokorně k zemi a přidávám volume až na hranici snesitelnosti. Skvělé album!

Asphyx says:

Open your mind! The KLONQUE are here! When listening the best thing to do is to sit down, direct your “radars” on the space and fully betake yourself do this music. I must admit that all of this energy swept me off the earth. You can feel how these two musicians compose for fun. The world didn´t rotate as it supposed to but it was moving like a centrifuges. Extreme, expressive, mathematical and at the same time restless and heavy – that´s the new album. KLONQUE dismantled me, fit me into an unknowns equation and the result is double-underlined mutual attraction. “Burn Particularly” is like a red-hot pieces of iron which has been thrown in your hand. I bow down humbly and I am turning the volume above the limit of tolerability. A great album! 


Tracklist:
01. Klonque – Parasites (4:19)
02. Klonque – You Think You Know (4:09)
03. Klonque – The Hunt (5:02)
04. Klonque – The Last Stand (5:44) 

bands:
Hackedpeter - Guitars Funthomas - Guitars Gerheavy - Drums

Recenze/review - SODOM - Decision Day (2016)


SODOM - Decision Day
CD 2016, Steamhammer

K SODOM mám tak osobní vztah, že se mi na jejich nová alba píšou slova šíleně těžce. Obzvlášť, když nebudou oslavná. Kapela, která kdysi utvářela německý thrash, je pro mě srdcovkou a tak nějak podvědomě pořád očekávám album ve stylu "Agent Orange" (1989), "Better of Dead" (1990) nebo mé oblíbené "M - 16"  (2001). Nic takového samozřejmě už nepřijde a i na koncertech budou vždycky víc fungovat osvědčené fláky před novinkovými věcmi. Má to tak nastavené každá legenda a SODOM nejsou výjimkou. Kdo tuhle trojici muzikantů znáte, víte že už někdy v roce 2010 se na albu "In War and Pieces" začala přiklánět přeci jen k větší melodičnosti (to jsem jim to ještě zobal jako otrávené zrní). Zkrátka a dobře, časy, kdy se koketovalo s blackem a deathem jsou nenávratně pryč.


"Decision Day" je šíleně dlouhou deskou. 55 minut je na thrash metal hrozně moc. A je také albem, které jsem vstřebával jako skelnou vatu. Takový ten naléhavý feeling, určitá temnota v některých skladbách, tam pořád ještě občas je, ale novinka je také plná úplně zbytečných výplní. Tam, kde by měly (a všichni to očekáváme) přitlačit SODOM na pilu a prohodit vás výlohou v masně, najednou zvolní a šoupnou tam bezradný riff. Sóla, která vám mají zkroutit palce u nohou a vyvolat ve vás hrůzu, jsou jen jemným pohlazením. Hlavně ale chybí tlak, síla, energie, věci, které jsou pro dobrý thrash rozhodující. 

SODOM se vydali cestou, která už není pro mě. Oceňuji snahu o změnu, líbí se mi i obal (zato zvuk je mdlý a nevýrazný, jak u nějakých začátečníků), ale i přes moji mnohdy až nostalgickou snahu se mi do téhle desky proniknout nepodařilo. Mě "Decision Day" přijde jako takové album zahrané na jistotu, pro label, aby se neřeklo. Pár pěkných melodií, ale jinak nic. Bohužel. Ale to logo, to mají samozřejmě pořád nejlepší, to je bez debat.


sumarizace:

"Decision Day" je dalším albem SODOM v řadě a opět je krásným úkazem toho, jak se to nemá dělat. Nevýrazné riffy, slabý vokál, příliš dlouhé skladby. Chybí mi údernost, energie, síla, Mám raději pořádný, poctivý a plesnivý thrash metal, než tuctové, tisíckrát slyšené motivy. Přijdu si jako na hostině, kde jsem nucený jíst samé pokrmy bez koření, bez přísad. Ne, já nechci průměrné jídlo bez chuti, mám raději krvavý steak. Pár dobrých nápadů tohle album mezi mé oblíbence neposune. Já vlastně ani nevím, co bych měl napsat dalšího. Kdybych měl říct číslo, dal bych tak šedesát procent. Musel bych ale zavřít obě oči a zakrýt si uši. SODOM nahráli další obyčejné album, nic víc, nic méně.


Asphyx says:


"Decision Day" is the next album of SODOM in a row and it’s again a wonderful sign how it shouldn’t be done. Bland riffs, weak vocal, too long songs. I miss the punch, energy, power. I prefer good, honest and moldy thrash metal more than dozen, for thousand times heard themes. I'm coming like on a feastnqk where I had to eat the same food without spices, without additives. No, I don’t want to eat tasteless food, I prefer rare steak. A few good ideas can’t move this album amoung my favourite bands. I don‘t even know what I could write more. If I had to say a number, I'd give about sixty percent. But I would have to close both eyes and cover my ears. SODOM recorded the next ordinary album, nothing more, nothing less.



Tracklist:
01. In Retribution
02. Rolling Thunder
03. Decision Day
04. Caligula
05. Who Is God?
06. Strange Lost World
07. Vaginal Born Evil
08. Belligerence
09. Blood Lions
10. Sacred Warpath
11. Refused To Die


Line Up:
Tom Angelripper - Bass, Vocals (Onkel Tom Angelripper, ex-Dezperadoz, ex-Die Knappen, ex-Bassinvaders)
Bernemann - Guitars (ex-Crows)
Makka - Drums (Everflow, ex-Despair, ex-Voodoocult, ex-Rotting Christ (live), ex-Rumble Militia (live), ex-Flaming Anger)

pondělí 5. září 2016

Recenze/review - MORTIFILIA - ... When I Killed The God (2016)


MORTIFILIA - ... When I Killed The God
CD/LP 2016, Magick Disk Musick

Na polozmrzlých stráních podhůří Šumavy se povalují krystalku ledu. Stoupám pomalu do kopce a do chřípí mě udeří vůně čerstvé půdy. Jaro ještě nemá velkou sílu a k večeru bývá zima, ale já už dávno vím, že dny se začnou prodlužovat. Jen nesmíte poslouchat nové album sušických bardů MORTIFILIA - "... When I Killed The God". Melodický death metal obsažený na této desce totiž dokáže přivolat zimu zpět. Je nasáklá hlubokými lesy, horskými potoky s ledovou vodou i stráněmi strmými tak, jako svěže vystavěné hradby studených melodií kytar. Nečekejte nic převratného, ale pokud hledáte solidní a poctivé řemeslo, budete spokojeni jako já. Již minulé album "Fate" (2012) napovídalo příklon k větší vzdušnosti, lehkosti, i zemité progresi. Letos je tento směr rozvíjen, košatě a bez zábran. A hlavně, na novince skladby neskutečně pálí, jsou zapamatovatelné a velmi dobře se poslouchají. Jakoby nápady opravdu vytryskly odněkud z temných nekonečných hvozdů Šumavy.  



MORTIFILII lze pořád přirovnat k melodicky znějícím death metalovým skupinám devadesátých let (UNLEASHED, EDGE OF SANITY, DARKANE, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY). Nutno ale také rovnou poznamenat, že se kapela vymanila ze zavedených klišé a má dnes svůj vlastní ksicht jako málokdo. Album je dokonalým kouskem metalové radosti i co se týká provedení. Obal i booklet dělají z nahrávky překrásný sběratelský artefakt. Černobílá kresba je sice jednoduchá, ale je v ní obsaženo vše potřebné. Upřený pohled tří lebek a jednoho "třetího oka" dává jasně na srozuměnou, co se bude na desce dít. Nápady jsou přívětivě srozumitelné, ihned vstřebatelné a mají přesný směr a účel. Zmrazí vás, zakonzervují na věky věků a vy se stanete součástí vší té pomalu tající nádhery. Osobně považuji letošní počin za to nejlepší, co MORTIFILIA stvořila. Už hodně dlouho se mi nestalo, abych si přinesl CD domů, zapnul přehrávač a poslouchal jej neustále dokola - a hlavně - pro radost!


Hudba by měla být o přenosu emocí mezi muzikanty a posluchačem. Povedlo se! Mé žíly jsou plné krystalků ledu. Z novinky "... When I Killed The God" cítím pozůstatky smutku odcházející noci. Připadám si jako malý kluk, který sleduje svého dědu, jak zručně vyřezává ze dřeva kus věčnosti. MORTIFILIA přistupuje k metalu ještě hezky postaru, s odhodláním v srdcích. Dlouhá léta dřiny jsou po zásluze korunována letošní deskou. Kapele se (jako jakýsi bonus) dokonce povedlo přenést na nosič svoji pověstnou koncertní energii. Pomalu šlapu do kopce, vrchol je ještě daleko. Studí mě v žaludku. Kosti jsou zkřehlé a do uší pronikají ostré hroty nového alba  "... When I Killed The God". Vnímám, že se prodlužují stíny. Melodické death metalové album, které dokáže přivolat zimu! Excelentní ledová záležitost!

sumarizace:

Z novinky "... When I Killed The God" cítím pozůstatky smutku odcházející noci. Nápady jsou jasně srozumitelné, ihned vstřebatelné a mají přesný směr a účel. Zmrazí vás, zakonzervují na věky věků a vy se stanete součástí vší té pomalu tající nádhery. Osobně považuji letošní počin za to nejlepší, co MORTIFILIA stvořila. Už hodně dlouho se mi nestalo, abych si přinesl CD domů, zapnul přehrávač a poslouchal jej neustále dokola - a hlavně - pro radost! Hudba by měla být o přenosu emocí mezi muzikanty a posluchačem. Povedlo se! Mé žíly jsou plné krystalků ledu. Pomalu stoupám do kopce, vrchol je ještě daleko. Studí mě v žaludku. Kosti jsou zkřehlé a do uší pronikají ostré hroty nového alba  "... When I Killed The God". Vnímám, že se prodlužují stíny. Melodické death metalové album, které dokáže přivolat zimu! Excelentní ledová záležitost!

Asphyx says:


From the new album “…When I Killed The God” I feel remains of sadness leaving during the night. The ideas are clearly understandable, you can imbibe them immediately and they have a precise direction and purpose. It freezes you, conserve you for ages and you will become a part of all this slowly melting beauty. Personally, I think this year´s album was the best what MORTIFILIA could have created. I can´t even remember when was the last time you took a CD home, turned on my player and listened to the album over and over again – and – just for fun! Music is supposed to be about emotions transmission between musicians and listener. They did it! My veins are full of ice crystals. I slowly climb uphill, the peak is far away. My stomach is cold. My bones are aching and there are sharp spikes of the new album “…When I Killed The God” in my ears. I can feel shadows changing. A melodic death metal album which can summon the winter! An xcellent ice matter!

Tracklist:
1. N.D.E. (Intro)
2. How Many Days Are Left
3. Day When I Killed The God
4. Silent Scream In The Dark
5. World In Blood
6. Kill The King
7. The Last Stand
8. Against All
9. We Have It In Us
10. Voices In My House
11. Greetings From The Other Side
12. Set Me Free


band:
František Knetl - kytara, zpěv Petr Turek - kytara Standa Makrlík - basa Pavel Vrba - bi



Recenze/review - VULVODYNIA - Psychosadistic Design (2016)


VULVODYNIA - Psychosadistic Design
digital 2016, Lacerated Enemy Records

Brutal, death, death core, slam, slam a slam. Tyhle všechny části usekaných a zahnívajících těl najdete na novince jihoafrických maniaků VULVODYNIA. Je to kruté, absolutně odlidštěné album, které je určeno převážně pro fanoušky žánru. Ze skladeb není cítit žádné slitování, krev stříká všude kolem a pod pódiem se houpou a našlapují roztodivné postavy v kruhu. Svým způsobem moderní extrémní záležitost, dalo by se také říct. Nečitelné logo, kývavý rytmus, změny tempa, sázka na hutný a plný sound. Hlas vytažený do extrému a všude přítomná smrt. Občas se sklouzává k monotónnosti a spoustu posluchačů to odežene, ale musím říct, že VULVODYNIA jsou schopni překročit právě ten stylový rámec, který jinak většinu krvelačných hudebních milovníků odradí. Je to surový, syrový nářez, ale hraný zajímavě a vcelku "pestře". 



Vždycky když poslouchám podobná alba, mám pocit, jakoby mě někdo za války nahnal do vesnice někde v džungli, která je odsouzena k vyhlazení. Na kůlech jsou nabodnuty hlavy a lidské svědomí si dalo zase na nějaký čas oraz. Cítím tady inspiraci PATHOLOGY, ABOMINATE PUTRIDITY, DYING FETUS, starými KATALEPSY, DEVOURMENT, GUTTURAL SLUG a spoustou dalších. VULVODYNIA jsou ale mezí tím vších brutálním hudebním hnusem přeci jen něčím výjimeční, jiní a odlišní. Možná to způsobuje parádní zvuk nebo odlišné nápady, ale je to rozhodně kapela, které si všimnete. Je ale také fakt, že zrovna tyhle zahnívající kousky masa ocení hlavně slam brutal death metaloví gurmáni. Pokud jimi jste, tak si nechte rozhodně chutnat. Masakr!


Sumarizace:

VULVODYNIA jsou další kapelou v řadě, hrající extrémní brutal death metal, grind, slam. Jejich tvorba je určena pro všechny extrémní nadšence, pro milovníky mokvajícího masa i zabíjení hudbou. Novinka je hodně šílená, má silný zvuk a spoustu nápadů. Bohužel je také poměrně nezáživná. Pro poslech musíte být opravdu jen fanoušek stylu. Jinak budete šokováni, rozsekáni a zakopáni za nejbližším stromem. Chybí mi větší pestrost. Její nedostatek je ale nahrazen energií a šílenstvím. Album je hodně ostré, nekompromisní a rozseká vás na malé kousky. Budete mít co dělat, abyste se z toho vzpamatovali. Jihoafrický brutální masakr, který vás přenese na samotná jatka!


Asphyx says:


VULVODYNIA is the next band in line which plays extreme brutal death metal, grind and slam. Their music is for every extreme fans, for those who love weeping meat or killing with music. This new album is very crazy, it has strong sound and a lot of ideas. Unfortunately, it is a little bit boring. If you want to listen to it you should be a real fan of this kind of music. Otherwise you will be shocked, chopped and buried behind the closest tree. For me there is not enough colorfulness. It´s defects are replaced by energy and craziness. The album is very sharp, uncompromised and it will chop you on small pieces. You will have to do a lot to make yourself to get over it. The South African brutal massacre which will bring you on slaughter house itself.

band:
Duncan Bentley ♫ Vox and Lyrics | Luke Haarhoff ♫ Guitars (Songwriter) | Byron Dunwoody ♫ Guitars, Producing, Mixing and Mastering, Bass and Drum Programming (Songwriter) | Thomas Hughes ♫ Live Drums | Chase Drewett Live Bass | Kris Xenopoulos ♫ Guitar, Bass (Songwriter + Guitar Solo Duties) 

Tracklist:
01. Psychosadistic Design
02. Drowned In Vomit
03. King Emesis [Feat. Alex Terrible of Slaughter To Prevail]
04. Castration Mutilation [Feat. Som Pluijmers of Your Chance To Die, Ex- Cerebral Bore]
05. Flesh Tailor
06. Unparalleled Insubordination [Feat. Don Campan of Waking The Cadaver]
07. Grotesque Schizophrenia [Feat. Martin Funderud of Kraanium]
08. Lord Of Plagues
09. Depraved Paraphilia [Feat. Adam Warren of Oceano & Chrissy Jones of Clawhammer]
10. Forced Fecal Ingestion
11. Umthakathi [Feat. Chris Buttersworth of Crepitation]
12. Bestial Insemination
13. Wall of Corpses
Bonus Hidden Track: 14. Triple O.G. Slamdown [Feat. Luke Griffin of Human Error, Acrania & Jason Evans of Ingested]

14 tracks of ultra brutal slamming death metal from SOUTH AFRCIA!

neděle 4. září 2016

Recenze/review - INFECTED FLESH - Glorify Bestial Quartering (2016)


INFECTED FLESH - Glorify Bestial Quartering
CD 2016, Sevared Records

Uřízl jsem si ruku motorovou pilou, opálil si pahýl ohněm. Samo hanobení začíná být čím dál tím větším problémem. Každý chce být plastově dokonalý a prefabrikovaný a když to nejde přirozenou cestou, tak nastupují na pořad dne krvavé techniky. "Skalpel, prosím": ozve se chirurgickým sálem a zakuklený doktor s výrazem sochaře začne tvořit. Občas uřízne něco, co nemá, sem tam mu pacient zemře. Co na tom, lidí je stejně moc, pomyslí si úchylná sestra a přidá volume na CD přehrávači. Přáním celé skupiny šílených operatérů byla novinka španělských brutálních death metalistů INFECTED FLESH s názvem "Glorify Bestial Quartering", která se k dnešní krvavé práci perfektně hodí. Vítejte v továrně na morbidní sny!


INFECTED FLESH jsou kapelou Rogera B. (Christ Denied) a Seth Van de Looa (SEVERE TORTURE), doplněná o basu (v podání Chuckyho) a Erika Raye, bývalého bubeníka AVULSED. Jak již zmiňovaná jména napovídají, hudba zde určitě nebude nic pro slečinky chodící na komerční metalové koncerty. Tohle je krev, špína, přehnaná brutalita v textech, ošklivost, temnota a zaschlá krev. Pánové hrají death metal v jeho klasičtější podobě. Sází se spíš na hnusotu a syrovost, než na techniku. Je to tak dobře, skladby vám pročistí jak sluchovody, tak celý žilní systém. Otevřete staré lékařské knihy a budete mít sto chutí vyzkoušet nějaké dávnou překonané postupy. Zabrání vám v tom jen výchova a taky neodbytný pocit, že se "to prostě nedělá". Bohužel, jsou mezi námi jedinci, kteří si servítky neberou. Buďme rádi, že INFECTED FLESH o všem jenom hrají a zpívají, protože jinak  by večer ve zprávách bylo o nějakou tu tunu naporcovaných těl víc. Takhle si alespoň můžeme poslechnout další extrém, který pánům zkrátka a jednoduše věřím. Dobrá řeznická práce!


sumarizace:

INFECTED FLESH nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!

Asphyx says:

INFECTED FLESH gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good! 

Tracklist:
01. Phalloidic Spore Implants
02. Critical Utterances Of Those Sentenced
03. Unearthed In The Permafrost
04. Bonedust Dissemination
05. Glorify Bestial Quartering
06. Stratum Perditionis
07. Hotspots Of Conspicuous Vacuity
08. Tattered
09. Puritanical Slanderous Reprisal
10. Ideographies Of Unheard Transplants

Band:
Roger B.- Vocals, Guitars and Bass Erik Raya - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh padesátý sedmý - Nášivka Vader


Příběh padesátý sedmý - Nášivka Vader


Těšil jsem se moc! Měli jsme sraz s Kačenkou na panelech s tím, že se pak půjdeme projít, budeme tokat do skonání světa a nakonec se podíváme do jedné nové hospody, kterou otevřeli kousek od jejich domu na Starém městě v Boleslavi. Když jsem svoji malou černou vílu viděl přicházet po rozžhaveném asfaltu, málem se mi zastavilo srdce. Dlouhé, hnědé vlasy až po zadek, chůze kočky, která si je jistá svojí krásou a zadek, pro který by spousta chlapů zabíjela. "Ahoj, ty koukáš jak vyvoraná myš!": usměje se na mě, dá mi obrovskou pusu a obejmeme se. Za mnou sedí Prcalík, směje se a dodá: "No ještě vám zbejvá proplíst si jazyky a krky a budete úplný labutě". Mávneme nad tím rukou a přitulíme se ještě víc. 

Po pár větách jsme netrpěliví, chceme být jen spolu. Beru Kačku za ruku a v dubovém háji je příjemný stín. Koukáme dolů na řeku, máme tělo na tělo, džínová bunda mé dívky je příjemně rozepnutá. Strávíme tam celé odpoledne. Pak ještě na chvilku na panely a už si to valíme směr město. Potkávám mámu, která po mě chce doma něco udělat. Kačenka jde tedy napřed a já si říkám, jaké mám velké štěstí, protože jsem se v té rychlosti nestihl převléknout do thrashového. Manšestráky a stará košile mámě nevadí. Uff. Opravím kapající kohoutek a po lehké svačině zdrhám dolů do sklepa. Tam za regálem, ukryta v krabici je moje džínová vesta. Na zádech velká nášivka Sodom, koupená za půlku výplaty z brigády v Polsku. Obléknu se, natáhnu i rozdrbané džíny a čínské černé kecky, sehnané až v Bratislavě (nikde jinde velikost 47 neměli). 

Jdu radši zadem, máma má vy zvyku mávat z okna a na Staré město běžím jako indián. Sto metrů chůze, sto běh. Rozrážím udýchaně dveře do hospody a přede mnou se objeví scenérie, která mi málem vyrazí dech. Na barové stoličce tam sedí Kačenka a pokouší se bránit asi sto kilovému hovadu s holou hlavou. "Tak nedělej dámu, kurvičko!": slintá ji do ucha a mě se zatmí před očima. Mých šedesát kilo na 185 centimetrů se napne jako struna a zařvu: "Ty hajzle!". Pak skočím a stylem lva se na to monstrum hnusný vrhnu. Mé šance, i přesto že mám už poměrně vysoký pásek v karate, jsou poměrně malé. Po pár prvních ranách a mém zdánlivém vítězství se síly obrátí a já jsem mlácen asi pět minut pěstmi, jsou mi trhány chuchvalce vlasů a pak se ozve zvuk, u kterého mi zatrne - nášivka Sodom se odchlípne a koutkem nateklého oka vidím, jak padá vejpůl na zem. 

Po chvilce tmy, po jednom půllitru vody do obličejem od výčepáka, se probouzím a Kačenka mě zvedá na nohy. "Dělej, von šel na záchod a říkal že se vrátí a pak tě dodělá": šeptá mi jakoby z dálky do ucha a já se mátožně postavím. Vypotácíme se ven, já podpírán a pomalu napuchající. Mizíme v uličkách, ale nikdo nás nepronásleduje. Jsem jako raněné zvíře, bolí mě obličej, žaludek a moje hrdost je někde na bodu mrazu. "Seš můj hrdina, víš to?": šeptá mi džínová víla do ucha a já se pomalinku dostávám do normálu. Jdeme do hospody U Dubu, kde sedáme do rohu, já piju na bolest a můj monokl začíná připomínat obrovský modrozelenočervený pomeranč. "Aaaa, tady se nám někdo porval...tak co, koukám, že si asi nevyhrál, co?": ozve se s nádechem škodolibosti za mnou a po ohlédnutí spatřím Prcalíka a celou naši partu.

"No, nevyhrál, ale nejvíc mě sere, že mi ten debil skinheadská zničil nášivku Sodom": smutně promluvím a je mi skoro do breku. Kačka mě tiskne k sobě, hladí po stehně, líbá na tvář (a já dělám že jakože nic) a já se po jejím proslovu o mém hrdinství cítím jako Vinetou, který právě zachránil celou vesnici krásných žen. Večer se ve sklepě převlékám s obtížemi, všechno mě bolí a neustále přemýšlím, jak vysvětlím svá zranění doma. Nakonec volím pravdu a máma jen pokývne hlavou a podá mi led. Usínám s obtížemi, pořád mě tlačí žaludek, ale druhý den už je to o hodně lepší. Tedy až na oko a nášivku. 

Máme zase sraz na panelech, hned po obědě, až obstarám u prababičky pole a odvezu asi 1580 koleček hlíny. Sedíme spolu úplně nahoře, slunce do nás pálí a přede mnou je rozložena džínová bunda. Škody jsou obrovské. Jenže Jana a Kačenka jsou švadlenky s darem od Boha a já mám najednou vše zalátované, zašité a vypadá to líp než dřív. "Ty vole, tak ta je hodně drsná, to vypadá, jako by tě napadl medvěd a tys to přežil. Tomuhle říkám pravá thrashová bunda!": chválí Prcalík i Kytka a já souhlasně kývu hlavou. "Jen by to chtělo nějakou nášivku na záda": prohodím smutně a ten večer uspořádáme pohřeb za Sodom. Zapálí se oheň, dokola se hraje jen kazeta Agent Orange a  jsou pronášena slova pomsty. Házím někdy kolem půlnoci nášivku do plamenů a pak jdu s Kačenkou domů. Má rodiče na chalupě, tak je nám spolu moc krásně až do rána.

Šetřím po brigádách peníze na novou nášivku dlouhé čtyři měsíce. Piju dokonce méně piva, protože si přijdu s tou holou džínovou bundou jako nahý. Jsem vedle Kačenky, kterou zdobí na zádech nápis Saxon, takový nevýrazný, skoro se až stydím. Tokáme spolu po večerech, jezdíme s mojí džínovou kráskou na chalupu a uplyne tak babí léto i kousek podzimu. Je tady listopad, je hnusně a já mám narozeniny. Popíjíme zase U Dubu, já zvu všechny na ferneta a jsem v takové té povznesené, alkoholem poznamenané náladě. "Tak můj milý hrdino...": začne narozeninový proslov Kačenka, která na okamžik před chvíli zmizela, aby mi přinesla překvapení: "protože jsi pro mě vším a zachránil si moji čest a protože tě miluju jako nikdo na světě, tak tady jsme se s ostatníma složili a koupili ti novou nášivku, plachtu na záda!": pokračuje a já rozbaluji překrásný motiv Morbid Reich od Vader. 

Chvíli koktám, jsem dojatý jako nikdy a pak všechny postupně objímám. Jsem nejšťastnější kluk pod sluncem a objednávám další rundu panáků. Můj pohled je skelný, holky nejkrásnější na světě a pivo teče proudem. V naší partě známý můj postupný příklon k death metalu byl korunován té hnusně sychravé listopadové noci nášivkou, kterou jsem měl na zádech potom dlouhá léta. Pocházela dokonce z Německa, kde ji Prcalíkův otec někde sehnal přes známé. Mí kamarádi za ní utratili šílené peníze (tenkrát pro nás bylo osm stovek hrozně moc). Další den byla obřadně našita na má záda a já si konečně na naší šmajchlovací procházce po Radouči nepřipadal s Kačenkou jako nahý. Stal jsem se tím, kdo byl nadále označován jako death metalák - alias Smrťák. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER