Rozhovor - VIRTUAL VOID - Mír je, když se střílí jinde!

Rozhovor s českou black/thrash metalovou skupinou VIRTUAL VOID.

přeložila Markéta, děkujeme!

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

Ave VIRTUAL VOID! Sedím zrovna na chalupě v Jizerských horách pod kaštanem a mám nasměrované reproduktory ven z okna. Řve mi tady k pivu, pohodě a létu vaše letošní novinka „Rest in Piss“ a já ji střídám se starými alby Venom, Motorhead, Celtic Frost, Hellhammer a pořád dokola si říkám, že jste ji měli vydat před dvaceti lety, když jsem byl ještě mladý a plný síly. Vaše album na mě působí až „omlazujícím účinkem“! Díky za to, jen si říkám, jak vaše nové CD pobírá nová, mladá generace fanoušků? Jsou vůbec nějací? Ptám se, protože od pár dříve narozených kamarádů jsem slyšel takové to.“Ty vole, tohle je muzika pro starý“ a pak si aktualizovali profil na facebooku.

SEKERSSON: Pokud na Tebe naše deska působí omlazujícím účinkem, tak je to paráda a velmi nás to těší. A pokud její poslech střídáš s výše uvedenými ikonami, tak nás to těší o to víc a je to pro nás čest. Tyhle kapely jsou pro nás absolutní modly, kterým se budem vždy klanět.

Před tebou zmíněnými dvaceti lety vzniklo první demo Virtual Void s názvem "Kill Your Memories", takže sis ho teoreticky mohl už tenkrát vychutnat. Z tehdejší sestavy zbyl v kapele ale pouze Milan "Moloch". To je zakládající a jediný původní člen.

No a teď ohledně té mladé generace. Pokud jsou tím myšleni současní teenageři, tak ty naše muzika nejspíš moc zajímat nebude. Ono s těma puberťákama je problém v tom, že málokdo z nich něco hledá. Většinou naplno hltají všechny ty bezcenné sračky, co jim do hlavy ze všech stran cpou média a ani si neuvědomují, že existuje i něco jiného. Zkrátka trend diktuje, že zrovna teď je na vrcholu sračka s názvem XY a tak všichni poslouchají sračku s názvem XY protože je to v kurzu. Stejně tak to ale mají i s oblečením, filmy a vlastně s celým životním stylem. Ale to je myslím nenápadný účel celého současného systému. Udělat z nás konzumní idioty, kteří nad ničím moc nepřemýšlí a hlavně se snadno ovládají. Ale zatím to těm zasraným "skrytým vládcům" ještě moc nevychází. Zkrátka procento těch, kteří to prokouknou a jdou proti proudu je pořád dost velké:-). Jak dlouho ale?

Přesto si myslím, že se i mezi mladými najde pár takových, které naše hudba osloví, nejsou jich davy, ale jsou. Vždycky se takoví našli. Já byl s pár kamarády na základce taky za exota, když jsem nosil triko Iron Maiden a poslouchal metal.

Nicméně my určitě neděláme muziku cíleně, abychom se někomu zalíbili a rozhodně ji nepřizpůsobujeme žádným trendům ani módním vlnám. To že je teď v oblibě obrovská retro vlna je jen náhoda a nikdo nás nemůže obvinit z toho, že se na ní vezem. Jak říká Milan, Virtual Void dělal a dělá tu samou muziku se stejným přístupem celých dvacet let existence. Skládáme hudbu tak, jak ji skládat chceme a jak se líbí nám. Pokud to osloví i jiné lidi, je to skvělé no a pokud nás pošlou do hajzlu s tím, že je to nezajímá stejně se z naší strany nic nezmění:-).     

Jestliže jsem byl z vaší předchozí desky „Ride to Hell on Fucking Whores“ nadšený a spokojený, tak letošní počin „Rest in Piss“ mě doslova rozsekal. Normálně se nebráním vlastně jakékoliv hudbě, která řeže a pálí, ale tentokrát mi přijde, že jste ji nahráli snad „jen pro mě“. Doslova mě fascinuje zvuk. Kde jste nahrávali a jakým způsobem? Novinka je snad ještě větší „plesnivina a rez“ než minule. Mluvili jste hodně do zvuku?

SEKERSSON: Nahrávali jsme opět u Martina Roženka v GM studiu v Jablunkově. Je to pro nás v podstatě domovské studio a jít natáčet někam jinam nás ani nenapadlo. S Martinem je skvělá spolupráce a myslím, že to vždy běží jak na drátkách. S veškerými plody naší vzájemné spolupráce jsme doposud naprosto spokojení, takže v tomhle směru opravdu nemáme důvod něco měnit. Základy jsme nahráli za dva dny a pak po víkendech postupně dotáčeli zpěvy, druhou kytaru atd. Ono my se s tím natáčením až tak moc nepářem. Většinou to naklepem na první dobrou a pak se jen opravují drobné chybky. Naše muzika je přímočará a jednoduchá, takže si to můžem dovolit. No a co se týká zvuku, tak byl náš záměr udělat to tentokrát syrovější a špinavější než minule. Jirka si před časem koupil komplet kytarový aparát Mesa Boogie z konce osmdesátých let, což se na výsledném zvuku jistě dost projevilo. Můj vlastní aparát taky není žádná novinka, takže to do toho starého hávu taky docela sedne. Navíc já už roky  hraju  pouze na Jolanu D-bass, která pomalu získává kultovní statut:-). Ještě před pár lety si mě někteří zvukaři na akcích dobírali řečmi jako "Člověče co to máš za basu, to ještě hraje?" no a dneska už většinou drží hubu:-) Co se bubnů týká, tak tam taky upřednostňujeme co nejpřirozenější zvuk. Takové ty extra čisté a vyšperkované nahrávky nejsou nic pro nás. Já teď třeba hodně ujíždím na zvuku, který mají britští Conan, to je prostě pecka.

Samozřejmě to jak celá deska zní ve výsledku, je z velké části dílo Martina Roženka. Ale ten to vše udělal podle našich představ a požadavků, takže můžem s klidem říct, že jsme do zvuku mluvili dost. Milan chtěl původně natáčet naživo a v GM studiu je to technicky možné, ale tentokrát jsme ještě vyměkli. Nicméně příště do toho zřejmě půjdem, takže příští fošna bude ještě víc plesnivá, syrová a rezavá:-).  

GEORGE: Jak říká Sekersson, u Martina jsme doma. Je to skvělý zvukař, který přesně trefí zvuk, jak si představujeme. Nejsme moc nároční, ale víme, jak to chceme. Předchozí album jsem nahrál na kytarový aparát ENGL. Tímto děkuji za zapůjčení Martinovi z GM Studia. Tehdy jsem ještě neměl svůj „opravdový“ kytarový aparát. Mým snem byla právě Mesa a ten sen jsem si splnil po cestě na slovenský Gothoom fest. Hned ten večer jsem ho zapojil a odehrál na něj koncert. Ze zvuku jsem byl unešený, což přetrvalo doteď. Je zlý a syrový. To se nám do našeho zvuku hodí. Asi měsíc potom, co jsem ho koupil, se ozval kluk, který mi ho prodal. Chtěl ho koupit zpět. Měl smůlu :)

Vaším typickým poznávacím znamením je divočák, který je znázorněn již na vašem druhém albu. Copak o to, kresba je to pěkná, jen si říkám, jestli není pro vás trošku zavádějící. Pořád si myslím, že cover by měl hlavně vyjadřovat, co se na albu odehrává. Nic proti, ale neuvažovali jste třeba o něčem víc „retro“? Když slyším novinku, seděl by mi tam spíš nějaký obal jako na DARKTHRONE.

MOLOCH – To prase byl jenom takový momentální nápad, který měl hlavně evokovat ty 80 léta. Mejdni, na kterých jsem tehdy ujížděl měli svého Eddieho, Helloveen dýni, německé thrashovky měly taky maskoty a řada dalších. No a hlavně první deska Bathory,Venom a samozřejmě Motörhead! To byly jasné inspirace pro obal na "Ride ti hell…..". Dokonce jsme měli i trička, které na první pohled vypadaly jak od Motörhead, akorát pod prasetem bylo místo "England"  "Freeland" (protože jsme s Frýdlantu Nad Ostravicí).

SEKERSSON: Divočák se stal našim maskotem, proto je na obalu desky znova. U předchozí nahrávky to byla v podstatě parafráze na slavné obaly od Motörhead, Venom a Bathory. Některým lidem se to líbilo, jiní nás za to zase kritizovali. Každopádně v tradici jsme chtěli pokračovat a Pavel Ulrych nám nakreslil další kresbu. Mě osobně se líbí moc, zkrátka obal metalové desky jak prase:-). Příště bude na obalu určitě zase divočák. Třeba i víc undergroundový.  

Jako kapela působíte neskutečně pohodovým dojmem. Zase mi to připomíná staré časy, kdy se chodilo normálně na pivo, tam se něco vypilo, založila se každý večer nová kapela a po těch měsících nikdo mimo názvu (ten byl nejdůležitější) nevěděl nic. A další pátek nanovo. Vy už jste pamětníci. Hrajete od roku 1995, mě by docela zajímal recept na to, udržet tak dlouho kapelu pohromadě. Existuje něco takového?

MOLOCH – No prostě jsem moc chtěl, ale taková idylka to zase nebyla. Po prvních dvou, třech demáčích se kapela prakticky každou chvíli rozpadávala, neustále někdo odcházel a já jsem pořád hledal nové a nové lidi. Ne vždy jsem měl ve výběru šťastnou ruku. Zajímavé je, že sestava se ustálila až jsem přestal tlačit na pilu. Když kapelu vlastně léta táhneš sám, logicky ti dojde energie. Proto jsem kapelu před deseti lety v podstatě rozpustil, nikam to nevedlo. Myslel jsem si, že je to konec, ale když mě po půl roce začaly zase svrbět ruce oslovil jsem Peťu Sekerssona, se kterým jsme se už znali ze Skoričmass a že si jako zahrajem mé oblíbené Venomy a tak. No a v tu chvíli, kdy jsem to všechno začal mít daleko více v piči, to začlo fungovat a vlastně s jednou malou změnou funguje sestava dodnes. Možná proto na tebe působíme dojmem, že jsme jako v pohodě. Sice se občas navzájem naserem, ale není to tak zlé.

Včera jsem si byl večer zaběhat. Potkal jsem cestou 25 lidí, většinou po skupinkách. Všichni čuměli do mobilů. Normálně na mě padl splín a říkal jsem si, že začínám být těžce mimo. Co jsem tak vyrozuměl z jednoho rozhovoru s vámi, budete na tom podobně jako já. Jak vlastně vidí VIRTUAL VOID dnešní svět? A tím nemyslím jen mladíky ve virtualitě, ale i co se týká hudby? Změnila se doba, vztahy, promotéři, fanoušci apod. hodně?

SEKERSSON: V tomhle jsem na tom úplně stejně jako ty. Já jsem mimo už pár let. Nemám chytrý telefon, nemám fuckingbook, na horách se orientuju podle papírové mapy a jsem ve všem těžce mimo:-). Vůbec mi to zatím nevadí, horší by bylo, kdybych do toho rychle rozjetého vlaku dnešní doby měl znova nastoupit. To by byl asi průser:-).    

Co se pohledu na dnešní svět týká, tak jsem docela velký pesimista. Všechno to směřuje k nevyhnutelnému konci a já jen doufám, že budu mít to štěstí a dožiju ještě v klidu a míru. Ale vzhledem k tomu jak vše v poslední době nabírá obrátky tomu věřit přestávám. Ono ten můj pohled se odráží i v textech, takže kdo je čte, ledacos mu to řekne.   

GEORGE: Když je řeč o lidech čumících do mobilů, tak se mi vždy představí cedule v chatě u Popradského plesa v Tatrách. „Wi-Fi tu nemáme. Rozprávajte sa medzi sebou!“. To je trefné. Nesnáším, když sednem do hospody a hned všichni položí mobily na stůl, je to závislost. Je třeba jít s dobou, ale ne tímhle způsobem. V pohledu na svět jsem taky pesimista. Svět se řítí do sraček. Jak už kdosi řekl, „Mír je, když se střílí jinde“. Doufám, že tento stav u nás vydrží co nejdéle.

Pořád mi vrtá hlavou jedna věc. Už druhé album jste vydali u Pařátu. Chápu, že je to dobré pro to, aby se album dostalo k relativně velkému množství čtenářů, ale já si myslím, že by pro vás byl asi nějaký klasický label lepší. Pařát je zaměřený jen na české fanoušky, je to papírový magazín, ale vy hrajete muziku, která by si zasloužila větší propagaci i v zahraničí. V dnešní době, kdy se vrací různé „retro vlny“, by asi nebyl problém nějaký label oslovit. Neuvažovali jste o spolupráci s nějakou zahraniční společností? Třeba by byl i vinyl, který by vaší hudbě slušel asi nejvíce. Jak máte vlastně nastavena práva a povinnosti u Pařátu? 

MOLOCH – Uvažovat o spolupráci se zahraničním labelem můžeš jak chceš, ale musí to někdo udělat. Já jsem z kapely nejméně jazykově vybavený a ostatní na takovou práci nemají čas ani chuť, takže se rochníme v malém českém chlívku.

SEKERSSON: No my jsme se spoluprací s Pařátem spokojeni. Je to prostě tak jak se vším dneska. Je třeba to lidem naservírovat přímo pod nos. No a oni si toho buď všimnou a nebo ne. Co se invaze do zahraničí týká, tak naše desky se dostaly i tam. Ono ale záleží kdo je tam pak chytne do pazourů. Pokud to bude někdo, kdo ujíždí na metal core, tak je nám jasné jak to dopadlo:-). Vinyl je náš velký sen a věřím, že se nakonec splní. S našimi nahrávkami můžeme disponovat jak chceme, takže pokud má nějaký vydavatel zájem určitě se domluvíme:-).

Když jsme spolu dělali minule rozhovor, zmiňovali jste, že byste se nebránili vyrazit na víc koncertů, případně zamířit i někam do zahraničí? To bylo v roce 2013. Splnil se vám tenhle sen? A vůbec, já si myslím, že povědomí o kapele hodně zvedají koncerty. Dnes je to těžké, mnohdy se hraje pro pár lidí, ale ti pak mají osobní zážitek, koupí si CD, vyfotí se s kapelou apod. Jak jsou na tom vlastně VIRTUAL VOID s koncerty? Máte pořád chuť vyrazit ven?

MOLOCH: Na velké festy se bez podpory labelu nebo bez známých nedostaneš. Možná se mýlím a jenom nejsme dost dobří :)). A co se týče malých koncertů, míval jsem klukům za zlé, že se jim moc nechce jezdit, že mají furt nějaké aktivity, ale dneska jsem vlastně rád. Než hrát na akci někde ve dvě odpoledne pro nikoho, na to se můžem vysrat. Raděj dvakrát do roka na povedené akci. No a taky mi začínají odcházet záda, takže musím opatrně. Už mi není 40.:))

Vypálil jsem si vaše CD do auta, to aby mi originál případně neukradli, přepálil jsem si jej i do mp3 přehrávače, to abych mohl chodit ulicemi a pořád jej poslouchat. Mám ho vlastně neustále k dispozici a když dostanu chuť, tak si jej pustím. Jak se vy stavíte k ostatním formátům, ke stahování hudby, k dnešní digitální produkci? Neuvažovali jste třeba o tom, dát album na bandcamp, kde by byla možnost za poplatek stáhnout v dobré kvalitě mp3?

SEKERSSON: Já se nebráním jakémukoliv dostatečně poslouchatelnému formátu, ale pravdou je, že hudbu, která se mi opravdu líbí chci mít ve fyzické podobě. Na rozdíl od Milana, který propadl kouzlu vinylů, stále kupuji CD. Mám prostě rád, když vytáhnu obal a listuji si v něm. Kupovat si za peníze mp3ku by mě ani nenapadlo. Měl bych pak strach, že mi klekne HDD a všechno bude v háji:-) Navíc pro mě je příjemný a takřka sváteční obřad sednout si do křesla, pustit si CD, kochat se obalem, číst si texty a prohlížet obrázky. Fyzický nosič je pro mě zkrátka pořád důležitý.

Samozřejmě nebudu lhát, taky si muziku občas stahuju, ale jako zloděj si nepřipadám. Album si poslechnu a když mě zaujme, tak si ho objednám a koupím. Když mě to nezaujme, tak to prostě smažu. Nevidím na tom nic špatného.

Všechny naše starší desky jsou také k dispozici k volnému stažení ve formátu mp3. Alba "Ride to hell... " a "Rest In Piss" zatím ne, teda aspoň ne s našim vědomím:-), ale "Ride to hell..." si lidi můžou celé poslechnout na našem bandzone profilu a "Rest in Piss" tam během nějaké doby taky bude k dispozici. Obě tyhle desky plus album "Dictatorship" lze ale stále koupit na fyzickém CD a to za velmi lidovou cenu.    

Dopil jsem další pivo a dočetl další knihu. Pořád mi hraje vaše novinka a chalupa se otřásá v základech. Před chvílí si stěžovala jedna stará sousedka, ať prý „ten bordel vypnu“. Tak jsem přidal na hlasitosti a říkám si, že o tomhle je rock´n´roll! Jak vlastně vnímáte současnou muziku? Zajímáte se o dění na scéně, sledujete časopisy, koukáte na pořady o metalu (třeba na Rebel)? Nebo jste konzervy jako já a řídíte se hlavně instinktem?

MOLOCH: Cha cha, Rebel to je síla co??  Zvláště ty rádobyvtipné upoutávky. Znáš ten pocit, kdy je ti trapně za někoho a vlastně k tomu nemáš nejmenší důvod.  A ta czechparáda. Mi to připadá jako by tam Pařízek dával jen ty největší agro sračky, aby ten nový Citron mezi nima vypadal jako superhvězda.

SEKERSSON: Nějak extra dění na scéně nesleduju, takže v tomhle se řídím hlavně tím instinktem jak říkáš. Spoustu kapel jsem objevil a objevuji náhodně nebo mi byly doporučeny. Pořady o metalu nesleduji, protože nemám televizi:-) Vzdal jsem se této "vymoženosti" už před lety a vůbec mi nechybí. Články občas samozřejmě čtu, psanou formu mám asi nejraději.  

GEORGE: Tele... co? :-D taky ten krám nemám. Současnost hudební scény mně moc neoslovuje. Jsou samozřejmě výjimky. Nejvíce zajímavé muziky mám z doporučení Molocha a Sekerssona. Nejraději se vracím ke starým nahrávkám mých oblíbených kapel.

Jaký je vlastně v současnosti ostravský/severomoravský underground? Žije to u vás? Chodí lidé na koncerty? Od nás, z Plzně je to daleko, ale když už se mi povede na Moravu vyrazit, tak mi „vaši“ lidé přijdou takoví „upřímnější“, víc si hudbu i všechno to kolem užívají apod. Jak to vidíte, cítíte vy?

MOLOCH: My máme jeden problém, u nás ve FM a okolí letí hlavně grindcore, který rozhodně nehrajeme. Známí a kámoši nás podpoří, díky jim za to, ale málokdo ten náš old school black metal skutečně žere. Občas se sice najde exot jako ty, ale těch je jako šafránu. Jinak scénu moc nesleduju. Řeknu ti jednu úsměvnou historku. Nedávno jsem se potkal na jednom koncertě s Rostičem, bubeníkem z Dobytčího moru. A teď se podrž, bylo to na koncertě Marie Rottrové. Náš rozhovor probíhal asi v takovémhle duchu: "hoooj, tebe bych tu nečekal"  Rostič: "mi stači ten kraval na našich koncertech"  já: "no, já sem na tom stejně, teď sem byl na Neckářovi" , Rostič : "já zase na Nohavicovi" :)))

Žádnou paniku, zase tak moc "neměknem". Na Venom inc do OV se určitě chystáme. Co, nepotkáme se tam jako v Brně?

GEORGE: Já hraju s kapelou, na koncerty občas chodím jako divák a dělám i zvukaře, takže to vidím ze všech možných stran. Přijde mi, že koncertů a festivalů je stále více a lidí chodí stále méně. Aspoň co se týče menších akcí (neberu velké festivaly, kde se hraje mainstream, tam bude vždycky hodně lidí). A když už přijdou, tak jsou takoví chladní. Nedávno jsem ozvučoval motorkářský sraz a měl jsem pocit, že si tam chlapi přišli pokecat a že je ta hudba vlastně ruší. Z našich koncertů nejraději vzpomínám na Huslenky na Valašsku. Tam se fanoušci předvedli, tak to má vypadat. Perfektní atmosféra, hned se i muzikantům líp hraje.

Už jsem dopil všechno pivo a vaše deska snad po padesáté dohrála. Venku jsou nad Ještědem červánky a štípou mě všude po těle komáři. Budu to muset celé ukončit. Rád bych poděkoval za čas strávený s otázkami, popřál vám osobně i celé kapele co nejvíc úspěchů, pohody, klidu a jen samé narvané sály plné fanoušků. Díky moc za rozhovor, ať se vám daří!

SEKERSSON: Díky moc i Tobě za rozhovor a za zájem. Jsme opravdu rádi, když se setkáme s kladnou reakcí na naši muziku. Ale kdo by nebyl, že?:-)

Ať se daří i tobě a snad se konečně někde potkáme a pokecáme u toho pivka, bez mobilů, bez internetu a bez televize:-)

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

https://www.facebook.com/Virtual-Void-54788793517/?fref=ts

http://bandzone.cz/virtualvoid

http://www.paratshop.cz/cs/

Interview - VIRTUAL VOID - Peace is when the shooting is happening somewhere else!

Interview with Czech black/thrash metal band VIRTUAL VOID.

translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

Ave VIRTUAL VOID! I am currently in my cottage in the Jizerské Mountains under a chestnut tree. My speakers are directed out the window. There is beer, happiness and summer and to this your new album “Rest in Piss” is playing. I mix it with old albums of Venom, Motorhead, Celtic Frost, Hellhammer and I cannot help to think to myself that your album should have been released 20 years ago, when I was young and full of energy. You album feels like it has a “rejuvenating effect”! And I want to thank you for that! However, I always wonder how is your album taken by the new young generation of fans? Do you even have any of those young fans? I have to ask this question because some of my older friends told me things like: “Dude, this music is for the olders” and after that they updated their Facebook profile.

SEKERSSON: If our album seems to have a “rejuvenating effect” for you, that is great and we are happy about it. And if you are mixing our albums with the old mentioned icons that is even better for us and it is an honour. Those bands are our absolute idols who we will always worship.

The 20 years ago you mentioned – that was the time we released first demo by VIRTUAL VOID called “Kill Your Memories”. So technically, you could have enjoyed it at that time. From the original band members there is only Milan “Moloch”. He is the founding and only original member.

And now about the young generation. If you meant today´s teenagers, our music is probably nothing they would be interested in. The problem with the teenage kids is that not a lot of them are looking for something. Most of them just listen all of the useless shit which is given to them through all the social medias. They don´t even realize there are other kinds of music. After all, trends dictates that now the hit XY is on the top and all of them just listen to the XY shit, just because it is in right now. But it is the same with fashion, movies and basically with everything connected with their lifestyle. But I think it is the unobtrusive purpose of the current system. They want to make us consumerist idiots who don´t think about anything and are easy to control. But yet, this is not really working for the “hidden rulers” thankfully. The percentage of people who see through it and go against the stream is still big enough. :)) But for how long?

Nevertheless, I believe that there are some young people who would enjoy our music. There is not thousands of them, but there are some. I was a weirdo in primary school with a few of my friends when we had Iron Maiden T-Shirts and listen to metal.

However, we don´t do music somehow specifically or directly aimed to people to love us. We don´t personalize our music to trends or popular waves. The fact that now we have the retro wave is just a coincidence and no one can accuse us of being on the wave. As Milan said, VIRTUAL VOID did and do the same music with the same attitude since 20 years ago. We compose our music as we want it to be and how we like it. If other people enjoy our music, that is great. But if they say it is a piece of shit and it is not interesting, there is nothing we can do:))

Your last album “Ride to Hell on Fucking Whores” was a great album and I was so excited and your new album “Rest in Piss” just totally ripped me off. Normally, I am not against any music which cuts and burns but this time I feel like this album was made “just for me”. I am literally fascinated by the sound. Where did you recorded and how? The new album is even more like “mould and rust” than the last one. Did you talked a lot about the sound?

SEKERSSON: We recorded in GM studio in Jablunkov with Martin Roženek. It is basically our home studio and we have never even thought about recording in other place. We always have a great collaboration with Martin and everything is always very smooth. All the results of our collaborations are great so far so there is basically no reason to switch to someone else. We recorded the basics in 2 days and during weekends we did vocals, second guitar, etc. We don´t put that much time into recording. We usually do it in first take and then we just correct some small mistakes. Our music is straightforward and simple so we can do that. And sound speaking it was our aim to do more raw and dirty album than the last time. Jirka have recently bought a full guitar amps Mesa Boogie from the end of the 80s which is noticeable in the final sound of our album. My own amp is also a little bit older so it is also something which fits the retro feeling. Additionally, for years I had been playing only on my Jolan D-bass which is getting a cult statute. :)) A few years ago some sound engineers made fun of me at events by saying: “Man, what bass do you have? Does it even play?” and now they mostly just shut up. :)) With drums we like to have the most natural sound we can. We don´t like those extra clean and embellished records. Nowadays I really like the sound of the British Conan band that is amazing.

Of course the whole sound of our album is thanks to Martin Roženek. But he did everything according to our wishes and requirements, so we can calmly say that we have something to do with the final sound. Milan wanted to record live and it was technically possible in the GM studio. But we chickened out. However, we want to do it with our next album. So the future album will be more mouldy, raw and rusty. :))

GEORGE: As Sekersson said Martin´s studio is our home. He is a great sound engineer who hits the sound how we want. We are not too demanding but we know what we want. I recorded the last album on guitar amp ENGL. So I would like to thank Martin from GM studio for lending it to me. At that time I didn´t have my “real” guitar amp. I have always dream about having Mesa and after going to the Slovakian Gothoom fest I bought it. I turned it on and played my first concert with it that night. I was blown away by the sound and I still am. It is cruel and raw. It fits our sound. Like a month after I bought it the guy which sold it to me called. He wanted it back, too late:)).

Your typical hallmark is a wild boar sign which has been there since our second album. The drawing is nice but I am just wondering if it is a little bit misleading for you. I still think that cover should show what is happening on the album. I don´t mean it in wrong way but have you ever thought about something more “retro”? When I listen to the new album I would say that there should be a cover more lie DARKTHRONE have.

MOLOCH: The pig was just a momentary ideas which was supposed to evoke those 80s. Iron Maiden which we loved at that moment had their Eddie, Halloween had a pumpkin, German trash bands had their mascots and others had something. And mostly the first album by Bathory, Venom and of course Motorhead! These were the clear inspiration for the “Ride to Hell…” album. We even had T-Shirts which looked like Motorhead T-Shirts but below the pig there was “ENGLAND” “FREELAND” (because we are from the Frýdlant Nad Ostravicí).

SEKERSSON: Wild boar was our mascot and that is why it is on the cover again. With the last records it was more like a paraphrase of the famous covers by Motorhead, Venom and Bathory. Some people like it, some criticise it. However, we wanted to continue with this tradition and Pavel Ulrych drawn another picture for us. I personally really like it and it is just a metal record cover as fuck (or as pig)! :)) The next time there will be the wild boar again. Maybe more underground.

As a band you seem so relaxed. Again, it seems like the good old days when people were going for a beer to pubs, they drunk something and they were founding new bands every night. And after months no one except title (which was the most important) didn´t know anything about it. And the next Friday it was the same thing again. You are like veterans. You have been playing since 1995 and I would love to hear your recipe for such a long time playing band. How did you manage to hold this band together for that long? Is there such thing as a recipe for that?

MOLOCH: Well I just wanted this so much, but it doesn´t mean that it was easy. After the first two or three demo records was the band basically always broke. There was someone leaving all the time and I was just looking for new people. The choices were not always the best. The interesting thing is that the band settle down after I started to take it easy. When you are trying to lead a band by yourself you just loose energy in one point. That was why we basically broke the band 10 years ago, because there was no point in holding it together. I thought it was the end but in half a year my hands started to itch and I contacted Petr Sekersson who I had known since Skoričmass. I asked him to play my favourite Venoms and others with me, just for fun. And when we didn´t give a shit anymore, it started to work so well. Basically with only one small change the band is going on till today. Maybe that is why you think we are “cool” and OK about everything. Sometimes we pissed each other but it is not that bad.

Yesterday I went jogging in the evening. I met like 25 people and all of them were staring on their phones, although they were in groups. I felt so sad and I told to myself that I don´t fit in this world. From one of the interviews with you I found out that you feel almost the same. What VIRTUAL VOID think about today´s world? And I don´t mean just teenagers in virtual world, but also music. The world has changed, the relationships, promoters, fans, etc. A lot has changed, don´t you think?

SEKERSSON: I am the same as you are. I have been “out” for a few years now. I don´t have a smart phone, fuckingbook and when I am in the mountains I orient myself by paper map. So I am basically out in everything J. But I don´t really care, it would be worse if I would try to hop on this modern period train now. That would be a fail.:))

Looking at this world I have to say I am a pessimist. I think everything leads to its end and I just hope that I would be here to see just the peace and quietness. But considering today´s fast life I don´t believe that I would not see the end of the world. You can hear what I think about today´s world in my lyrics. So if you read them, you know.

GEORGE: Speaking about people staring at their phones, I always remember a sign in cottage by Poprad´s Tarn in the Tatras: “We don´t have WI-FI. Talk to each other!”. That is so poignant. I hate when you sit in a pub and all of you just put phones on the table, interesting. I know it is important to follow the world but not like this. I am also a pessimist when speaking about the world. The world leads itself into a bag of shits. As someone already said: “Peace is when the shooting is happening somewhere else”. I hope this situation will last with us as long as possible.

I keep wondering about one thing. I released a second album by Pařát. I understand that it is good because it can get to a relatively large number of readers. But I believe that having some classic label would be better for you. Pařát is focused on Czech fans and that is it. It is a paper magazine and you play music which deserves more publicity, even abroad. Nowadays there is probably is not a big problem to find and reach a label because today there are a lot of “retro waves”. Have you ever thought about working with a foreign company? You might get a vinyl which would suit your music a lot. How about you and setting rights and obligations by Pařát?

MOLOCH: You can thing about foreign collaboration as much as you want, but there must be someone who would do that. I have the least language practice from our band and the other don´t really want to do that or they don´t have time for it. So we are happy in our small Czech sty.

SEKERSSON: We are happy about our Pařát collaboration. It is the same with everything today. You have to serve yourself right in front of people´s faces. And then it is up to them – either they notice you or not. About the abroad invasion, we have some albums in foreign countries. But the other thing is who has them in hands there. If it is someone who loves metal core, we know how it ended. :)) Having a vinyl is our big dream and I believe it will eventually come true. We have freedom in our records so we can work and dispose them as we want to. So if there is some label who is interested, we can work something out.

When we did our last interview you said that you would like to have more concerts, or having them outside our country. It was the year 2013. Did you fulfilled this dream? And anyway, I believe that people´s knowledge about band always rise thanks to concerts. It is probably hard today and there are times when a band plays just for few people, but those people then have a great experience, buy CDs, takes pictures with the band, etc. How about VIRTUAL VOID and concerts? Do you still desire to go outside our country?

MOLOCH: You need a big label´s support and important friends to play on big festivals. Or maybe I am wrong and we are just not good enough. J And about small concerts – I was always angry about guys not wanting to go on concerts and having other activities. But today, I am actually glad. Rather nothing than play at 2 in the afternoon somewhere for no one. We rather play only two times a year but on a good event. And my back hurts a lot so I have to be careful. I am not 40 anymore. :))

I made myself a copy of your CD to put it in my car – just in case someone steals my car. And I put it in my MP3 player so I can listen to it walking the streets. I just have it with me all the time and when I want to, I play it. How about you and other formats, downloading music and today´s digital production? Have you ever thought about putting your album on bandcamp where people could download it in a good MP3 quality for a little bit of money?

SEKERSSON: I am not against any sufficiently listenable format. But the truth is that I always want to have music I like in physical form. Unlike Milan, who love vinyl I always buy CDs. I just like when I can take out the cover and read it. I would never buy MP3 song for money. I would be afraid of my HDD dying and everything would be gone. J Additionally, it is a pleasant and almost festive ceremony to sit in a chair, play a CD, enjoy the cover, read the lyrics and look on the pictures. A physical medium is just very important for me.

Of course, I also download music, but I don´t feel like a thief. I listen to the album and when it is good, I buy it. When I don´t like it, I just delete it and that´s it. I don´t think it is a bad thing to do.

All of your older albums are available for free in MP3 format online. Except for “Ride to hell…” and “Rest In Piss” – at least not by us:)). But you can listen to the album “Ride to hell…” on our bandzone profile and “Rest in Piss” is going to be there as soon as possible. But you can buy both of these albums plus the album “Dictatorship” as a physical CD for a really good price.

I just finished another beer and another book. And still I can hear your album in my head and my cottage is shaken. A minute ago some old neighbour complained on me to “Turn the mess off!”. So I added some volume and I told to myself that this is rock´n´roll! How do you feel about today´s music? Are you interested about music scene, do you read magazines, watch metal shows (like Rebel)? Or you are just conservatives and go by your instinct?

MOLOCH: Haha, Rebel is cool right?? Especially those pseudo-funny trailers. Do you know the feeling when you feel embarrassed for someone else and you have no reason for it? And the Czechparade. I just feel like Pařízek puts just the biggest agro shits ever so the new Citron looked like a star.

SEKERSSON: I don´t really care about the musical scene, so for me I follow my instinct. There are a lot of bands which is find just by an accident or someone recommended them to me. I don´t watch any metal programs, because I don´t have any TV. J I give up this “convenience” a few years ago and I don´t miss it. Of course I sometimes read articles because I probably like the written form the most.

GEORGE: Tele…what? :-D I also don´t have a TV. Nowadays music scene is not very exciting for me also. Of course, there are some exceptions. The most amazing music I know was recommended by Moloch and Sekersson. I like to go back to the old records by my favourite bands.

How about today´s Ostrava/Northmoravian underground? Does it go well? Do people go on concerts? From Pilsen it is far away but when I can I always like to go to Morava because your people seem more “honest” and they enjoy everything more than us, even music. What do you think about this?

MOLOCH: There is one problem. In our FM and around there is mainly grindcore which we don´t play. Our friends always support us and we have to thank them for that, but there is not a lot of people who would absolutely love our old school black metal. Sometimes, there is some crazy guy like you, but not enough. But I don´t really follow the scene. I will tell you one funny story. A while ago I met Rostič (the Dobytčí Mor drummer) on one concert. The concert was Marie Rotrová´s (old famous Czech pop singer). Our conversation went like this: “Heeeey, I would not expect you here!” Rostič: “I have enough of the noise in our concerts” Me: “Well, same. I was just on Neckář´s (famous Czech pop singer) concert.” Rostič: “Well, I was on Nohavica´s concert (famous Czech folk singer) :)))

But don´t panic we are not too soft. We are going on Venom Inc to OV. Are we going to meet you, like in Brno?

GEORGE: I play with the band and sometimes I go on concerts just as a listener and I do the sound engineering. So I can see it from a lot of point of views. I think that there are more and more festivals but less people. At least the small events (I am not talking about the big festivals where they paly mainstream, there will always be a lot of people). And when people come they are cold. A while ago I did the sound for motorcycle event and I felt like there were people who went there to chat and the music was distracting for them. The best of ours concerts for me was the one in Huslenky on Wallachia. The fans were so great there, this is how it should look all the time. Perfect atmosphere, it is just so great for the musicians to play in such atmosphere.

I´ve finished all the beer and your album finished for the fiftieth time. There is alpenglow over Ještěd and all over my body are mosquito’s bites. I have to finish all of this. I would like to thank you for your time and I wish you personally and to the whole band as much success as possible, peace and quiet and a lot of halls full of fans. Thank you so much for this interview!

SEKERSSON: Thank YOU for this interview and for the interest. We are really glad to have some positive response to our music. But who wouldn´t, right?:))

We wish you luck and hope to meet you soon and get a beer together. Without any phones, internet and TV:)).

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

https://www.facebook.com/Virtual-Void-54788793517/?fref=ts

http://bandzone.cz/virtualvoid

http://www.paratshop.cz/cs/

Recenze/review - KLONQUE - Burn Particularly (2016)

KLONQUE - Burn Particularly

EP 2016, vlastní vydání

Lidská mysl má nekonečnou fantazii. Hudba je krásná právě v tom, že nezná hranic. Stejně jako usedá malíř před své plátno a tvoří krásu nebo temnotu, tak jsou i kapely, které si ihned zamilujete. Jednou z nich je progresivní death/thrashový projekt/skupina KLONQUE. Stojí za ním pánové z HOLY MOSES - Thomas Neitsch a Peter Geltat. Oba maniaci jakoby měli tvůrčí přetlak a tak se zavřeli do studia a nechali své nápady doslova vyvřít na povrch. Vznikla tak jejich prvotina s názvem "Burn Particularity". Album, ke kterému se vyplatí najít cestu. Je to sice náročný poslech, ale je to také pestrý zážitek. Přirovnal bych jej k nějaké obrovské hostině, kde nejprve bezradně stojíte nad tabulí plnou spousty dobrot. Potom váhavě ochutnáváte a když se vaše buňky uklidní, nacpete se až k prasknutí. 

U podobných nahrávek nemá cenu k někomu přirovnávat. Lepší je si sednout, nasměřovat své radary na vesmír a pak se všemu plně oddat. Musím se přiznat, že jsem byl vší tou energií doslova smeten z povrchu zemského. Nejdříve mi vadila lehká preludia a nemohl jsem hudbu uchopit. Pořád ve mě ale hlodat neklid, byl jsem přitahován. Je hrozně cítit, jak oba muzikanti skládali pro radost. Svět se najednou při poslechu neotáčel kolem své osy, ale rotoval jako centrifuga. Vypjatá, expresivní, matematická a zároveň neklidná a těžká, taková je nová deska. KLONQUE si mě rozebrali, dosadili do rovnice o několika neznámých a výsledkem je dvakrát podtržená vzájemná přitažlivost. "Burn Particularly" je jako rozžhavený kus železa, který vám někdo hodí do ruky. Klaním se pokorně k zemi a přidávám volume až na hranici snesitelnosti. Skvělé album!

sumarizace:

Otevřete svoji mysl! Jsou zde KLONQUE! Při poslechu je nejlepší si sednout, nasměřovat své radary na vesmír a plně se hudbě oddat. Musím se přiznat, že jsem vší tou energií doslova smeten z povrchu zemského. Je hrozně cítit, jak oba muzikanti skládali pro radost. Svět se najednou při poslechu neotáčel kolem své osy, ale rotoval jako centrifuga. Vypjaté, expresivní, matematické a zároveň neklidné a těžké, takové je nové album. KLONQUE si mě rozebrali, dosadili do rovnice o několika neznámých a výsledkem je dvakrát podtržená vzájemná přitažlivost. "Burn Particularly" je jako rozžhavený kus železa, který vám někdo hodí do ruky. Klaním se pokorně k zemi a přidávám volume až na hranici snesitelnosti. Skvělé album!

Asphyx says:

Open your mind! The KLONQUE are here! When listening the best thing to do is to sit down, direct your “radars” on the space and fully betake yourself do this music. I must admit that all of this energy swept me off the earth. You can feel how these two musicians compose for fun. The world didn´t rotate as it supposed to but it was moving like a centrifuges. Extreme, expressive, mathematical and at the same time restless and heavy – that´s the new album. KLONQUE dismantled me, fit me into an unknowns equation and the result is double-underlined mutual attraction. “Burn Particularly” is like a red-hot pieces of iron which has been thrown in your hand. I bow down humbly and I am turning the volume above the limit of tolerability. A great album! 

Tracklist:
01. Klonque – Parasites (4:19)
02. Klonque – You Think You Know (4:09)
03. Klonque – The Hunt (5:02)
04. Klonque – The Last Stand (5:44) 

bands:

Hackedpeter - Guitars Funthomas - Guitars Gerheavy - Drums

http://www.klonque.rocks/

https://www.facebook.com/klonque/

https://soundcloud.com/klonque

https://www.youtube.com/channel/UC8rM28aKeeTZGXcrLcdfArA

Recenze/review - SODOM - Decision Day (2016)

SODOM - Decision Day

CD 2016, Steamhammer

K SODOM mám tak osobní vztah, že se mi na jejich nová alba píšou slova šíleně těžce. Obzvlášť, když nebudou oslavná. Kapela, která kdysi utvářela německý thrash, je pro mě srdcovkou a tak nějak podvědomě pořád očekávám album ve stylu "Agent Orange" (1989), "Better of Dead" (1990) nebo mé oblíbené "M - 16"  (2001). Nic takového samozřejmě už nepřijde a i na koncertech budou vždycky víc fungovat osvědčené fláky před novinkovými věcmi. Má to tak nastavené každá legenda a SODOM nejsou výjimkou. Kdo tuhle trojici muzikantů znáte, víte že už někdy v roce 2010 se na albu "In War and Pieces" začala přiklánět přeci jen k větší melodičnosti (to jsem jim to ještě zobal jako otrávené zrní). Zkrátka a dobře, časy, kdy se koketovalo s blackem a deathem jsou nenávratně pryč.

"Decision Day" je šíleně dlouhou deskou. 55 minut je na thrash metal hrozně moc. A je také albem, které jsem vstřebával jako skelnou vatu. Takový ten naléhavý feeling, určitá temnota v některých skladbách, tam pořád ještě občas je, ale novinka je také plná úplně zbytečných výplní. Tam, kde by měly (a všichni to očekáváme) přitlačit SODOM na pilu a prohodit vás výlohou v masně, najednou zvolní a šoupnou tam bezradný riff. Sóla, která vám mají zkroutit palce u nohou a vyvolat ve vás hrůzu, jsou jen jemným pohlazením. Hlavně ale chybí tlak, síla, energie, věci, které jsou pro dobrý thrash rozhodující. 

SODOM se vydali cestou, která už není pro mě. Oceňuji snahu o změnu, líbí se mi i obal (zato zvuk je mdlý a nevýrazný, jak u nějakých začátečníků), ale i přes moji mnohdy až nostalgickou snahu se mi do téhle desky proniknout nepodařilo. Mě "Decision Day" přijde jako takové album zahrané na jistotu, pro label, aby se neřeklo. Pár pěkných melodií, ale jinak nic. Bohužel. Ale to logo, to mají samozřejmě pořád nejlepší, to je bez debat.

sumarizace:

"Decision Day" je dalším albem SODOM v řadě a opět je krásným úkazem toho, jak se to nemá dělat. Nevýrazné riffy, slabý vokál, příliš dlouhé skladby. Chybí mi údernost, energie, síla, Mám raději pořádný, poctivý a plesnivý thrash metal, než tuctové, tisíckrát slyšené motivy. Přijdu si jako na hostině, kde jsem nucený jíst samé pokrmy bez koření, bez přísad. Ne, já nechci průměrné jídlo bez chuti, mám raději krvavý steak. Pár dobrých nápadů tohle album mezi mé oblíbence neposune. Já vlastně ani nevím, co bych měl napsat dalšího. Kdybych měl říct číslo, dal bych tak šedesát procent. Musel bych ale zavřít obě oči a zakrýt si uši. SODOM nahráli další obyčejné album, nic víc, nic méně.

Asphyx says:

"Decision Day" is the next album of SODOM in a row and it’s again a wonderful sign how it shouldn’t be done. Bland riffs, weak vocal, too long songs. I miss the punch, energy, power. I prefer good, honest and moldy thrash metal more than dozen, for thousand times heard themes. I'm coming like on a feastnqk where I had to eat the same food without spices, without additives. No, I don’t want to eat tasteless food, I prefer rare steak. A few good ideas can’t move this album amoung my favourite bands. I don‘t even know what I could write more. If I had to say a number, I'd give about sixty percent. But I would have to close both eyes and cover my ears. SODOM recorded the next ordinary album, nothing more, nothing less.

Tracklist:
01. In Retribution
02. Rolling Thunder
03. Decision Day
04. Caligula
05. Who Is God?
06. Strange Lost World
07. Vaginal Born Evil
08. Belligerence
09. Blood Lions
10. Sacred Warpath
11. Refused To Die


Line Up:
Tom Angelripper - Bass, Vocals (Onkel Tom Angelripper, ex-Dezperadoz, ex-Die Knappen, ex-Bassinvaders)
Bernemann - Guitars (ex-Crows)
Makka - Drums (Everflow, ex-Despair, ex-Voodoocult, ex-Rotting Christ (live), ex-Rumble Militia (live), ex-Flaming Anger)

https://www.facebook.com/sodomized

http://sodomized.info/

http://www.spv.de/

Recenze/review - MORTIFILIA - ... When I Killed The God (2016)

MORTIFILIA - ... When I Killed The God

CD/LP 2016, Magick Disk Musick

Na polozmrzlých stráních podhůří Šumavy se povalují krystalku ledu. Stoupám pomalu do kopce a do chřípí mě udeří vůně čerstvé půdy. Jaro ještě nemá velkou sílu a k večeru bývá zima, ale já už dávno vím, že dny se začnou prodlužovat. Jen nesmíte poslouchat nové album sušických bardů MORTIFILIA - "... When I Killed The God". Melodický death metal obsažený na této desce totiž dokáže přivolat zimu zpět. Je nasáklá hlubokými lesy, horskými potoky s ledovou vodou i stráněmi strmými tak, jako svěže vystavěné hradby studených melodií kytar. Nečekejte nic převratného, ale pokud hledáte solidní a poctivé řemeslo, budete spokojeni jako já. Již minulé album "Fate" (2012) napovídalo příklon k větší vzdušnosti, lehkosti, i zemité progresi. Letos je tento směr rozvíjen, košatě a bez zábran. A hlavně, na novince skladby neskutečně pálí, jsou zapamatovatelné a velmi dobře se poslouchají. Jakoby nápady opravdu vytryskly odněkud z temných nekonečných hvozdů Šumavy.  

MORTIFILII lze pořád přirovnat k melodicky znějícím death metalovým skupinám devadesátých let (UNLEASHED, EDGE OF SANITY, DARKANE, AT THE GATES, DARK TRANQUILLITY). Nutno ale také rovnou poznamenat, že se kapela vymanila ze zavedených klišé a má dnes svůj vlastní ksicht jako málokdo. Album je dokonalým kouskem metalové radosti i co se týká provedení. Obal i booklet dělají z nahrávky překrásný sběratelský artefakt. Černobílá kresba je sice jednoduchá, ale je v ní obsaženo vše potřebné. Upřený pohled tří lebek a jednoho "třetího oka" dává jasně na srozuměnou, co se bude na desce dít. Nápady jsou přívětivě srozumitelné, ihned vstřebatelné a mají přesný směr a účel. Zmrazí vás, zakonzervují na věky věků a vy se stanete součástí vší té pomalu tající nádhery. Osobně považuji letošní počin za to nejlepší, co MORTIFILIA stvořila. Už hodně dlouho se mi nestalo, abych si přinesl CD domů, zapnul přehrávač a poslouchal jej neustále dokola - a hlavně - pro radost!

Hudba by měla být o přenosu emocí mezi muzikanty a posluchačem. Povedlo se! Mé žíly jsou plné krystalků ledu. Z novinky "... When I Killed The God" cítím pozůstatky smutku odcházející noci. Připadám si jako malý kluk, který sleduje svého dědu, jak zručně vyřezává ze dřeva kus věčnosti. MORTIFILIA přistupuje k metalu ještě hezky postaru, s odhodláním v srdcích. Dlouhá léta dřiny jsou po zásluze korunována letošní deskou. Kapele se (jako jakýsi bonus) dokonce povedlo přenést na nosič svoji pověstnou koncertní energii. Pomalu šlapu do kopce, vrchol je ještě daleko. Studí mě v žaludku. Kosti jsou zkřehlé a do uší pronikají ostré hroty nového alba  "... When I Killed The God". Vnímám, že se prodlužují stíny. Melodické death metalové album, které dokáže přivolat zimu! Excelentní ledová záležitost!

sumarizace:

Z novinky "... When I Killed The God" cítím pozůstatky smutku odcházející noci. Nápady jsou jasně srozumitelné, ihned vstřebatelné a mají přesný směr a účel. Zmrazí vás, zakonzervují na věky věků a vy se stanete součástí vší té pomalu tající nádhery. Osobně považuji letošní počin za to nejlepší, co MORTIFILIA stvořila. Už hodně dlouho se mi nestalo, abych si přinesl CD domů, zapnul přehrávač a poslouchal jej neustále dokola - a hlavně - pro radost! Hudba by měla být o přenosu emocí mezi muzikanty a posluchačem. Povedlo se! Mé žíly jsou plné krystalků ledu. Pomalu stoupám do kopce, vrchol je ještě daleko. Studí mě v žaludku. Kosti jsou zkřehlé a do uší pronikají ostré hroty nového alba  "... When I Killed The God". Vnímám, že se prodlužují stíny. Melodické death metalové album, které dokáže přivolat zimu! Excelentní ledová záležitost!

Asphyx says:

From the new album “…When I Killed The God” I feel remains of sadness leaving during the night. The ideas are clearly understandable, you can imbibe them immediately and they have a precise direction and purpose. It freezes you, conserve you for ages and you will become a part of all this slowly melting beauty. Personally, I think this year´s album was the best what MORTIFILIA could have created. I can´t even remember when was the last time you took a CD home, turned on my player and listened to the album over and over again – and – just for fun! Music is supposed to be about emotions transmission between musicians and listener. They did it! My veins are full of ice crystals. I slowly climb uphill, the peak is far away. My stomach is cold. My bones are aching and there are sharp spikes of the new album “…When I Killed The God” in my ears. I can feel shadows changing. A melodic death metal album which can summon the winter! An xcellent ice matter!

Tracklist:

1. N.D.E. (Intro)
2. How Many Days Are Left
3. Day When I Killed The God
4. Silent Scream In The Dark
5. World In Blood
6. Kill The King
7. The Last Stand
8. Against All
9. We Have It In Us
10. Voices In My House
11. Greetings From The Other Side
12. Set Me Free

band:

František Knetl - kytara, zpěv Petr Turek - kytara Standa Makrlík - basa Pavel Vrba - bicí

http://www.mortifilia.cz/

http://bandzone.cz/mortifilia

https://www.facebook.com/mortifilia

https://madmusickcz.bandcamp.com/album/mortifilia-when-i-killed-the-god-digipack-cd-2016

http://www.madmusick.cz/online_store/CD/MORTIFILIA-When-I-Killed-The-God-digipack-CD-2016.html

http://www.mortifilia.cz/metal-madness/