CD 2016, Napalm Records Thrash metáááááááá! Němečtí DUST BOLT slaví letos své desáté výročí. Když zakládali v roce 2006 svoji kapelu, tak se shlédli v thrashových veličinách jako jsou SODOM, KREATOR, DESTRUCTION, EXODUS, METALLICA, TESTAMENT. Výsledkem je trojice ostrých řadových alb a jedno EP. Letošní novinka "Mass Confusion" mi přijde jako takový mix americké a německé školy. Oproti svým vzorům mají v sobě pořád ještě takové to jiskřivé mládí, které se do jejich neučesaných skladeb promítá. Jejich hudba splňuje všechny náležitosti stylu. Někdy je propracovanější, často až punková, má ten správný drive a sílu.
Bohužel, pokud album posloucháte delší dobu, postupně zjistíte, že je to sice perfektně zahrané retro, ale chybí tomu alespoň nějaký kousek originality. Zmiňme jako příklad americké VEKTOR, položme jejich letošní novinku vedle DUST BOLT a ihned zjistíme, že Němci přeci jen pokulhávají. Novinka "Mass Confusion" je bezesporu dobrým albem, na zařazení mezi klasiky toho ale ještě spousta zbývá. Mě podobné návraty baví, užívám si je, ale po nějakém čase stejně sáhnu raději po starých pákách. Každopádně, pokud vám v hrudi tepe srdce pro pravý nefalšovaný thrash metal se vším, co k tomu patří, tak neváhejte ani chvilku, DUST BOLT vám zpříjemní nejeden večer. Jak říkám...THRASH METAÁÁÁL!
sumarizace:
Německé thrashové komando DUST BOLT letos vydalo své třetí dlouhohrající album. Opět je plné energického thrashe, který je klasický a tradiční. Jedná se určitě o solidní záležitost, ale mě přeci jen chybí něco navíc. Novinka "Mass Confusion" je odpovědí na staré postupy, na zlatou éru thrashe a je zahrána opravdu velmi dobře. Škoda, že pánové nedodali více zajímavějších pasáží, pestřejších momentů. Každopádně, nahrávka určitě potěší každého retro thrashera. Thrash metalové album, které je nabroušené jen někdy!
Asphyx says:
German thrash commando DUST BOLT released their third long playing album this year. Again, it is full of energic thrash that is classic and traditional. This is definitely a solid stuff, but after all I 'm missing something extra. New "Mass Confusion" is the answer to the old methods, the golden era of thrash and it is played really well. It's a pity that the gentlemans didn't give more interesting passages, more colourful moments. Anyway, every retro thrasher will be pleased with this recording. Thrash metal album that is sharpened only sometimes!
Tracklist: 01. SickxBrain 02. Mass Confusion 03. Allergy 04. Turned To Grey 05. Blind To Art 06. Mind The Gap 07. Exit 08. Empty Faces 09. Taking Your Last Breath 10. Portraits Of Decay 11. Masters Of War 12. Into The Void (bonus)
band:
Lenny (Vocals/Guitar) Flo (Guitar) Bene (Bass) Nico (Drums)
CD 2016, Witches Brew Vážení přátelé, pojďme se spolu s kapelou LETHAL SHÖCK poklonit všem heavy metalovým bohům. V undergroundu se začínají dít za velkou louží pěkné věci, to vám tedy povím. Znovu povstávají v zaplivaných klubech kapely, které ctí dlouhé vlasy, džínové vesty, prastarý zvuk i postupy. Nová vlna heavy metalu k nám ještě nedorazila, ale určitě nás také nemine. Než se toho ale chopí někdo poblíž, nahlédněme pod pokličku chicagských maniaků LETHAL SHÖCK. Rovnou musím přiznat, že pro podobné skupiny mívám velkou slabost. Líbí se mi poctivý přístup, hra na ortodoxii i hudba, která sice není z výjimečných, ale poslouchá se velmi dobře.
Máte po krk komerčních festivalů, naleštěných časopisů, kde se to hemží reklamami na zaručeně tvrďácké oblečky? Štve vás přístup skupin, které se svíjejí v podivných klipech a sdílejí kdejakou blbost na internetu? Točí vás, že na koncertě stojíte kilometr od svých oblíbenců a pijete hnusné pivo? Tak tohle všechno u LETHAL SHÖCK nehledejte. Všichni máme rádi JUDAS PRIEST, IRON MAIDEN, všichni milujeme heavy metal v jeho klasické podobě a počátcích. To je bez debat. Co takhle zajít na nějakou kapelu do klubu, kde před vámi odpálí skladby plné energie, speed metalu a poctivosti jako za starých dobrých časů? Jestli vás oslovili třeba takoví NIGHT DEMON, budete spokojeni i s "Evil Aggressors". Jen je potřeba se naladit správným směrem. Tohle je undergroundový heavy metal zahraný srdcem! Víc myslím dodávat netřeba.
sumarizace:
"Evil Aggressors" je albem, které je poctou starých heavy metalovým klasikům. Je nahráno s velkým nadhledem, s citlivým přístupem a velkou silou. Já z téhle desky opravdu cítím ducha osmdesátých let. Je po okraj plná zajímavých melodií, skvělých vokálů a jiskřivé nálady. Američané moc dobře vědí, jak nahrát dobrý riff. Nahrávka plyne převážně klidně, ale je velmi přitažlivá a nebál bych se říct i sexy. Takto nějak bych si představoval poctivý a dobře zahraný heavy metal! Perfektní deska! Buďte heavy! Buďte LETHAL SHÖCK!
Asphyx says:
"Evil Aggressors"is an album thatis a tribute tothe oldheavy metalclassics. Recordedwith greatinsight, with a sensitive approachandwith great force.I really feelthe spirit ofthe eighties from this album. It'sfull to the brim of interesting melodies,greatvocalsand sparklingmood. Americansknow very wellhow to record some goodriff. The recordinggoesmostlycalm but it's veryattractiveandI'm not afraidtosay it'ssexy too.This is howI imagine honestandwell playedheavy metal! Perfectalbum! Beheavy! BeLETHAL SHÖCK!
Track List:
01. Sulfur Heart 02. Atomik Obedience 03. Up The Voltage 04. Endless Midnight 05. I Am Your Hero 06. Fear (The Devil’s Child) 07. Iron Fisted Assault 08. I Rock (In Hell) 08. Evil Aggressor
band:
Patrick Shöck - violence & voice Steve Beaudetth - six stringed shreddery Justin Fernal - brute force beatings, yawps
Ave
MORTIFILIA! Máte venku čerstvou novinku „... When I Killed The
God“. Právě ji poslouchám a říkám si, že jste dnes jednou
z mála českých kapel, které hrají melodický death metal.
Jak vlastně nové skladby vznikaly? Kdo je autorem hudby? Mě
vždycky zajímá, jak která kapela tvoří. Kdo přinese riffy, kdo
má hlavní slovo, kdo je pořád nespokojený apod. Jakým způsobem
tvoří MORTIFILIA?
Zdravím
tě, Asphyxi! Ano, máš pravdu, v Čechách se melodickýmu death
metalu fakt moc kapel nevěnuje. U nás tohle stylový vyhranění
bylo celkem jasný hned od začátku, všichni jsme vyrůstali na
západě Čech a chtě nechtě jsme řádně nasáklí tím naším
starým dobrým západočeským bigbítem, který melodiemi vskutku
nešetří. A teď si k tomu přičti tu naší zálibu v death
metalu a vyjde ti z toho, že ani nic jinýho hrát nemůžeme, haha,
drží se nás to, je to jak prokletí!
Co
se týče tvůrčího procesu v MF – muziku mám na svědomí já,
všechno kromě zpěvu to smolím a nahrávám doma, klukům posílám
k nastudování takřka komplet hotový věci. Na zkoušce už pak
jen ladíme detaily, Vrbís si promejšlí bicí, a když je hotovej
i zpěv, nahrajeme, poslechneme, tu notičku přidáme, tu notičku
ubereme, zkrátka nedáme si pokoj, dokud ona pomyslná třešínka
nedřepí na dortu se vší parádou.
Album vyšlo v krásné digipackové CD edici i jako vinyl. Je vidět, že s provedením jste si dali opravdu záležet. Kdo vlastně stojí za grafickou stránkou nové desky a kdo je autorem obalu? Z kolika prací jste vybírali a proč nakonec zvítězil černobílý? Nic ve zlém, ale je to teprve druhý obal MORTIFILIE, který se mi líbí (spolu s předchozím k „Fate“).
Musím
tě opravit, album vychází jen jako CD. Ale máme slíbeno, že až
se doprodá náš předchozí vinylový počin Fate, vyjde v této
podobě i ...When I Killed The God. Mimochodem, máš už Fate na
vinylu?
Za
obalem stojí naše vydavatelství Magic Disk Musick v čele s
Berrym. Stejně jako u Fate spolupracoval s jedním místním
grafickým studiem. Berry si vzal obal komplet na starosti a měl od
nás ve všem, jak se říká, volnou ruku. Jsme tomu rádi, opravdu
má pro grafiku cit, málo platný, nás zajímá přece jen víc ten
obsah… Autorem coveru je Mexikánec Erick Gonzaga, je to asi rok co
nás oslovil s nabídkou spolupráce a poslal i nějaké ukázky
práce, takže když jsme řešili co na obal, šli jsme takříkajíc
najisto. A proč černobílý? Zkoušeli jsme všechny možné
varianty, ale tahle vypadá nejlíp!
První, co mě velmi mile překvapilo, byl zvuk novinky – je studený, průrazný a živočišný zároveň. Nahrávali jste u Honzy Kapáka v Hellsound studiu. Jak probíhalo samotné nahrávání? Kolik dní trvalo a kdo všechno do výsledného zvuku mluvil?
Díky za pochvalu, přesně kvůli tomu jsme se do Hellsoundu vrátili – studený, průrazný, živočišný zvuk. To je ono! Všechno výše uvedené nám Honza dokázal splnit, byli jsme s ním maximálně spokojeni, je to zkrátka šmátek na svým místě. Hodně se nám líbil zvuk Fate, o tom žádná, ale chtěli jsme na nahrávku dostat víc syrovosti, takové té správné „špíny“. V tomhle jsme si s Honzou nadmíru rozuměli, vše šlo jak po drátkách. Nahrávání včetně mixu a masteringu trvalo cca deset dní, tedy deset dní nabitých bujarým veselím a radovánkami. Výsledný zvuk jsem měl na starosti já s Honzou, dohodli jsme se, že do toho nebudeme remcat všichni, dopadlo by to jak vaření pejska s kočičkou. Kluci dostali domů nahrávku k připomínkování, ale musím říct, že naše názory se nijak výrazně nelišily a s celkovým zvukem jsme všichni víc než spokojeni.
„... When I Killed The God“ jste vydali u Magic Disk Musick. Jak jste s tímto labelem spokojeni?V Čechách se jedná o jméno, které opravdu (právem!) dobře zní, ale přeci jen je to spíše domácí label. Nelákalo vás třeba oslovit někoho venku, kdo by „rozšířil“ vaší muziku i do zahraničí?
Nejedná se o naší první spolupráci, u MDM jsme toho vydali poměrně dost, navíc je Berry náš kamarád a bývalý manažer, takže obě dvě strany dobře ví, co můžou jedna od druhé očekávat. První dvě oficiální CD jsme vydávali v zahraničí, konkrétně u španělských Mondongo Canibale Records, tedy u bubeníka Haemorrhage, ale jak asi víš, zázrak se nekonal, furt musíme stát v šest u píchaček.
Když si projíždím vaši tvorbu, ušli jste opravdu dlouhou cestu. Je hodně znát, že na sobě jako kapela pracujete. Jak často vlastně MORTIFILIA zkouší? Jste poctivou skupinou, která se pravidelně schází nebo jste spíš pankáči, kteří tomu nechávají volný průběh?
Zkoušky máme celkem pravidelně, nepodceňujeme je, pokud o víkendu nehrajeme, tak se scházíme každou neděli. Když jsme začínali, tak jsme zkoušeli i dvakrát týdně, ale to jsme ještě byli bezstarostní cucáci, dnes už je to z časových důvodů pasé. Důležitá je i příprava doma, ale odehrané hodiny ve zkušebně v žádným případě nic nenahradí.
Vaše tvorba je ovlivněna severskými, převážně švédskými kapelami, které v devadesátých letech hrály melodický death metal. Posloucháte je dodnes? Máte vůbec nějaké vzory, někoho, kvůli komu jste kdysi začali hrát death metal?
Tak jasně, sever nás hodně ovlivnil, to je bez debat. A hlavní vzor? V době našeho vzniku jednoznačně Dismember a deska Massive Killing Capacity. Nijak se tím netajíme, začínali jsme v roce 1997 jako hard rocková kapela, ve stejný sestavě jako dosud, ale samozřejmě pod jiným názvem. Moc nám to však nedávalo, tápali jsme, pořád jsme hledali ten správnej směr, chtěli jsme hrát rychlejší a hlavně tvrdší muziku. A jednoho dne nám Vrbís, takto náš bubeník, pustil tuhle nahrávku z roku 1995 a bylo rozhodnuto. Jo, cesta nalezena!
Už nějaký ten pátek se pohybujete na scéně, pořádáte skvělý METAL MADNESS FESTIVAL, jezdíte koncerty a vůbec jste činná kapela. Neleze na vás někdy ponorková nemoc? Já si nějak nedovedu představit partu chlapů, kteří jsou pořád spolu. Chodíte třeba jen tak na pivo? Pokecáte? A co rodiny, taky už nejste žádní zelenáči a vaše protějšky musí mít s vámi svatou trpělivost.
Za těch takřka dvacet let, co jsme takhle hezky pohromadě, určitě nějaký ty krize proběhly, vzpomínám si asi na dvě hádky a jedno trucování, ale pro chod kapely nic zas tak zásadního. Už se mě na to pár lidí ptalo, čím to, že jsme tak dlouho spolu, no a když jsem o tom tak podumal, zjistil jsem, že se spolu vlastně my čtyři moc nebavíme, jsme všichni spíš takoví plaší, chvílemi až nezdravě zamlklí, rozumíš, takový ty do sebe uzavřený povahy, haha. Zkrátka čtyři šumavští podivíni. A tím pádem, s těmito osobnostními rysy, to se ani nejde pořádně pohádat. Asi tak.
Na pivo jsme spolu chodili dřív, ještě v počátcích kapely, hlavně ve výše zmíněném období tápání. Dnes si dáme společně do nosu už jen na tom našem festu. Myslím, že jednou za rok je to tak akorát.
A rodina? Naše ženy a družky jsme poznali až dlouho potom, co Mortifilia vznikla, takže všechny dobře věděly, do čeho že to jdou. A jelikož se mi má manželka dívá přes rameno, musím napsat, že u mě dobrý!
Často se zapomíná na lidi, kteří se kolem každé kapely motají, pomáhají jí. Na řidiče, na organizátory apod. Máte někoho ve svém okolí, komu byste chtěli poděkovat? Kdo všechno je vlastně v „teamu“ MORTIFILIA?
Tak ani náš tým se léta nemění, jsme to stále my čtyři, náš textař Marek a hlavně Berry, který stál společně s námi u našeho vzniku a byl cca do roku 2012 i naším manažerem. A jelikož neoplýváme literárním nadáním, o promo všech akcí, které jako kapela pořádáme, se nám stará náš kamarád Bhut, takto člen Echoes zinu. Břímě festu nám pomáhá nést víc lidí, ale jmenovat nebudu, nerad bych na někoho zapomněl, však oni dobře ví...
Jste ze Sušice, což je poměrně daleko od všeho „hlavního“ dění v Praze. Často se setkávám s tím, že moravské kapely nehrají moc v Čechách, české zase na Moravě. Ono se taky trmácet přes půlku republiky, když pak někdy přijde pár lidí, je k vzteku. Máte to ale blízko do Německa. Kde se vám hrálo nejlépe, kde byli nejlepší fanoušci a kam se vždycky rádi vracíte? Co vy a zahraniční koncerty?
Republiku máme projetou celou skrz naskrz, nejraději se vracíme do Ostrova, máme tam za tu dobu skvělé kamarády, těšíme se k nim jak malí kucí, fakt.
V Německu jsme párkrát hráli, je to tam stejný jak tady, vážně nemohu říct, že by nás to nějak obohatilo. Pravda, od posledního koncertu tam už uběhlo pár let, chystáme se tam znovu letos v listopadu (to se mimochodem chystáme i na tebou zmíněnou Moravu), tak uvidíme, jestli se to nějak nezměnilo.
Ve vaší novější tvorbě je doslova hmatatelný větší příklon k melodičnosti. Jsem tomu rád a líbí se mi takový ten chlad a zima, který z vaší hudby cítím. Jakou cestou se chce MORTIFILIA vydat v budoucnu?
Určitě budem pokračovat ve stejném stylu, žádný experimenty s harfou vážně čekat netřeba. Možná krapet přitvrdíme, možná krapet vyměknem, ale dokud to nezabalíme, pořád to budeme my, tím jsem si víc než jist. Do dalšího počinu ještě daleko, tři čtyři roky a budeme mít jasno.
Pořádáte skvělý METAL MADNESS FESTIVAL v Sušici. V krásném prostředí, s perfektním zázemím. Byl jsem už na druhém ročníku a zase si to neskutečně užil. Ta atmosféra je neopakovatelná. Jak jste byli spokojeni vy, jako pořadatelé? Bylo něco, co vám třeba kazí radost nebo co byste chtěli ještě zlepšit? A co kapely? Podle jakého mustru je vybíráte?
My si přímo vrněli blahem, kamaráde! Počasí skvělý, lidi skvělí, kapely skvělý, co víc si přát? Jasně, pořád je co zlepšovat, nerad bych to tady nějak veřejně ventiloval, ale něco málo bodů k nápravě máme.
K těm kapelám – pár podmínek pro jejich výběr máme, ale tou asi nejpodstatnější je, že se nám musí líbit jejich muzika.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji novému albu dobré prodeje a vám osobně jen to nejlepší. Budu se těšit zase na nějakém vašem koncertě!
I my ti děkujeme, Asphyxi, za prostor a za podporu! Ať se daří!
Ave MORTIFILIA!
You have released your new album “…When I Killed The God”.
Currently, I listen to this album and I just told to myself that your
band is one of the few Czech bands which play a melodic death metal.
How did your create your new songs? Who is the author of your music?
I always wonder how bands compose. Who makes the riffs, who is the
leader, who is always dissatisfied, etc. How MORTIFILIA compose?
Greetings, Asphyx!
Yes, you are right. There are only few melodic death metal bands in
the Czech Republic. We chose this music style immediately. We all
grew up in the west Bohemia and we were willy-nilly soaked by our
good west bohemian “bigbeat” and there is a lot melodies in this
music. Just add our passion for death metal and you have to realize
that we had no other choice, haha. It is like a curse!
About the composing
in MF – I am the leader of our music and I do everything except
from vocals at home. I just send to the guys almost complete
materials so they can learn it. When we have rehearsals we are only
tuning details, Vrbís thinks about drums and when the vocals are
ready we record and listen. When we need to we add or take away some
notes. We just don´t stop until we have the imaginary strawberry on
the top of the cake.
The album was
released in a beautiful digipack CD edition and as a vinyl. I can see
that the whole look of your album was made carefully. Who did the
graphic for your new album and who is the author of the cover? From
how many works were you choosing and did you decide for the black and
white version? No offense, but this is the second MORTIFILIE´s cover
which I like (with the last album “Fate”).
Let me just correct
you, your album was released just in a CD form. But we were promised
that when our last vinyl Fate is sold out we can released the new
album “…When I Killed The God”. By the way, do you have Fate on
vinyl?
The publishing Magic
Disk Musick with the leader Berry did the cover of our album. Just
like with the album Fate he worked with the local graphic studio.
Berry was responsible for the whole cover and we absolutely believed
in his work. We are really glad and he has the feeling for graphic.
We just care about the music and we don´t really understand the
graphic…The author of our cover is Mexican Erick Gonzaga. He
approached us to work with him and he send us some examples of his
work. So when we talked about our cover he was our first choice. And
why black and white? We tried a lot of possibilities and options and
this looked the best!
The first thing
that was surprised for me was the sound on your new album – it is
cold, cutting and animalistic at the same time. You recorded by Honza
Kapák in Hellsound studio. How did the recording go? For how long
did you do it and did you talked about the final sound?
Thank you for the
compliment. That was why we came back to the Hellsound – cold,
cutting and animalistic sound. That´s it! All of this, Honza gave it
to us and we were absolutely satisfied. He just knows what he is
doing. We really liked the sound of Fate album, no doubt about that,
but we wanted to make our new album more raw and “dirty”. That
was a thing we and Honza agreed and everything went so well. The
recording, including the mix and mastering, took about 10 days so it
was 10 days full of happiness and celebrating. The final sound did
Honza and me and we agreed that it should be just a two people´s
responsibility. Because if everyone has something to say, it would be
a mess. The rest of the guys took the album at home so they could say
something about it but our opinions were not too different and all of
us are happy about the final sound.
“…When I
Killed The God” was released by Magic Disk Musick. Are you happy
with this label´s work? They have (rightly!) a big name in the Czech
Republic but it is still just more local label. Have you ever thought
about cooperating with someone abroad who would “spread” your
music to the foreign countries?
This is not our
first collaboration with MDM. We released a lot of material with them
and Berry is our friend and former manager. So both sides know what
to expect. The first ofical CDs were released abroad, by Spanish
Mondongo Canibale Records (by the drummer Haemorrhage). But as you
probably know it was not a miracle and we have to work like normal
people every day.
When I am going
through your work you did a long journey. I can see that you work on
yourself. How often do you train? Are you a real band which train all
the time or are you more like rebels which don´t really care?
We do rehearsals
quite regularly, we don´t underestimate them and if we don´t play
on the weekend we meet every Sunday. At the beginning of our band we
did rehearsals twice a week but we had no other responsibilities at
that time. Now, we don´t have a lot of time to do so. You have to
prepare at home also but the hours you play in the studio are
irreplaceable.
Your work is
influenced by Nordic mainly Swedish bands which played melodic death
metal in the 90ths. Do you listen to them today? Do you even have any
idols, someone because of who you started to play death metal?
Well the North
influenced us, that is for sure. And the main idol? When we were in
the beginning of our band we loved Dismember and their album Massive
Killing Capacity. It is not a secret that we started in 1997 as a
hard rock band in the same group as now but with a different title,
obviously. But we were not really satisfied, so we wondered for our
real direction. We wanted to play faster and harder music. And one
day our drummer Vrbís played this album for us from 1995 and that
was it. Yeah, our direction was found!
You have been in
this scene for a long time now. You organize the great METAL MADNESS
FESTIVAL, you do concerts and are an active band. Do you even have
cabin fever when you are sick of each other? I can´t imagine a group
of guys being together all the time. Do you go for a beer together to
chat? And how about families, you are not teenagers and your partners
must be very patient.
During the 20 years
when we are together we had some crisis and I remember two fights and
one sulk. But it was not that important for the function of our band.
A few people already have already asked me how it is possible that we
are still together. When I thought about it I realized that we don´t
really talk that much, we are more shy and sometimes we don´t even
talk. Do you know what I mean? Introverts, haha. We are just four
weirdos from Šumava. So this is why we don´t really fight, it´s
because of our personalities. We used to go to the pubs in the
beginning of our band especially during the time we were searching
for our direction. Today we drink together only on our festival. I
think once a year is enough.
And families? We met
our wives and partners a long time after we created MORTIFILIA so
they all knew what they are about to have. And since my wife is
looking over my shoulder I have to say that I am happy.
People around the
band are often forgotten – drivers, organizers, etc. Do you have
someone around you which you would like to thank? Who is in the
MORTIFILIA “team”?
We don´t really
change people in our team. There are 4 of us, the author of our
lyrics Marek and Berry who has been with us since the beginning and
until 2012 he was also our manager. And we have no idea about the
literature so all the promos for our event are done by our friend
Bhut (Echoes zin member). When we do the festival there is more
people who help us, but I don´t want to tell you the names because I
don´t want to forget about any of them. They know…
You are from
Sušice which is a long way from the “main” events in Prague. I
often see that Moravian bands don´t play in Bohemia and vice versa.
Well the travelling on the other side of the republic is a lot and
there might be only a few people on the concert which could be
frustrating. But you are close to Germany. What do you like the most
for concerts? Who has the best fans and where do you like to return
all the time? How about you and concerts abroad?
We have played
almost everywhere in the Czech Replubic and we love to go back to
Ostrov where we have a lot of good friends and we love it there.
We played in Germany
few times but it is the same as here. I can´t say it was something
special or different. The truth is that it has been a long time since
our last concert there and we are going to go there this year in
November (and we are going on Morava also). So we´ll see if
something has changed.
I can feel the
more melodic side of your work today. I am glad for this change and I
like the cold and freeze which I can feel from your music. What
direction do you want to go in the future?
We will definitely
continue in this style of music, we don´t want to do any harp
experiments. Maybe we would do more of a hard music, maybe softer.
But until we decide to quit, it will be us. That´s for sure. It´s
going to take a while before our next album, three or four years and
we´ll see.
You organize a
great festival in Sušice called METAL MADNESS FESTIVAL. In a
beautiful environment with a great background. I attended the second
year already and I was so happy with the result. The atmosphere is
unique. How were you satisfied as organizers? Was there anything you
were not happy with and you want to change it in the future? How
about the bands? How do you choose the bands?
We
were so happy, my friend! The weather was great, people were amazing,
bands also. What more do you need? I mean sure, there is always
something which could be better but I don´t like to share it
publicly. But we have some things we need to work on.
And about the bands
– there are just a few conditions which lead us in choosing. But
the main thing is that we need to like their music.
Thank you so much
for the interview. I wish your new album great selling numbers and to
you a luck in your personal lives. I am looking forward to see you at
some concert!
We also thank you,
Asphyx. For your support and the interview! All the best!
Musel
jsem je vidět. Bylo to jako nějaké prokletí. TURBOCHARGED.
Od roku 2015 a jejich posledního alba “Militant” moje death
punková srdcovka. Švédský smrtící buldozer, který má ve svém
středu charismatického vládce podsvětí Ronie „Ripper“
Olsona. Nevím a dodnes se mi nepodařilo zjistit, jak vlastně
hudební fanouškovství vzniká, ale já to mám nastavené tak, že
si sednu, pustím CD a pak se to nějak stane. A tvorba těchto
šílenců mě doslova smetla. Líbí se mi ten undergroundový
přístup, to sveřepé uctívání starých postupů, ta hniloba a
špína, která je z jejich alb cítit na sto honů. Zkrátka a
jednoduše, kult jak má být a pro mě velký koncertní sen.
Turbocharged
Byla neděle ráno a já začal mít krátce po probuzení cestovní
horečku. I po těch letech, co vyrážím na koncerty, tak ji pořád
mám. Brzký oběd jsem zhltnul jako hladový vlk. Následovala
kontrola peněz, foťáku, dokladů, vždyť to znáte. Starý fotr
zase na cestách. Šílenství samo o sobě. Už bych měl jen sedět
u televize, nadávat a hltat pivo po hektolitrech. Jenže když mě
to pořád baví.
Do Olomouce je to z Plzně nějakých 370 kilometrů, k domu dálnice D1 se svým drkotáním. Cesta ležela na bedrech Michalových (díky moc!). Vyzvedl mě v Plzni v pravé poledne a už jsme se řítili směr Praha, pak Brno a nakonec Olomouc. O českých řidičích nemá cenu psát. Je to stejně marný. Každopádně jsme byli po nějakých čtyřech hodinách na místě, připraveni na metalové zlo.
Pořadatel
slíbil začátek v pět hodin a to bylo pro nás něco jako
znamení z nebes - museli jsme oba druhý den do rachoty. Jsme z daleka, ale přesto jsme se cítili v Olomouci hned jako mezi svými. Připadal jsem si jako za starých časů, kdy ještě fungovala "vzájemná metalová soudržnost".
Mallephyr
Pivo mě zpočátku trošku vyděsilo. Pamatuji si Ježka jako takový divný patok, ale asi změnili sládka, protože se pilo opravdu velmi dobře. Za mě spokojenost.
V klubu se mi moc líbilo, je to prostředí přesně podle mého gusta. A přátelé, já to zase musím zmínit. Ty vaše krásné moravské holky, to je opravdu radost pohledět. V příštím životě se tam určitě ožením (kouká mi přes rameno manželka a tvrdí že mi dá asi do držky:))).
Celý
večer otevřeli jak konzervu plnou červů místní deathaři
CRYSTALEPSY.
Jednalo se o solidní brutální smrtící kov s pořádným nádechem
slammu. Bylo to ostré, guturální, špinavé, šílené a morbidní.
Zkrátka a jednoduše, klasická řezničina se vším, co k tomu
patří. Ten večer jsme zastihli olomoucké patology v dobré formě.
MALLEPHYR
jsou od nás z Plzně auž
nějakou dobu jsou kapelou, na kterou chodím hrozně rád. Jejich
vystoupení mají v sobě drive, temnotu a skladby mám pořádně
zalezlé pod kůží. Viděl jsem je před týdnem v Plzni, kde
celý klub rozsekali a v Olomouci to bylo hodně podobné (lepší, živočišnější). Bylo
to černé, ošklivé, rouhačské, okultní a zlé. Takhle si
představuji reálný black death metalový koncert! Démonická
záležitost!
INFEST sice byli na plakátu vyvedeni největším písmem, ale pro mě nejsou kapelou, jejíž tvorbu bych nějak hltal. Spíš bych řekl, že mě z desek nebaví. Naživo to bylo hodně podobné, i když samozřejmě o trošku lepší. Ta energie tam přeci jen byla, i když na mě to bylo hrozně monotónní a stereotypní. Šel jsem po pár skladbách na pivo.
TURBOCHARGED
přišli,
vyložili
v klubu asi tunu prašivých kostí a já byl od prvního tónu
na vrcholu svého old school death metalového blaha. Měl jsem co
dělat, abych nevyskočil z kůže a nerozmlátil si pěsti o zeď.
Před očima mi ožila undergroundová veličina a rychlost smíchaná
se špínou zase jednou zvítězila na plné čáře. Žádné
zbytečnosti, kudrlinky a přetvařování, ale úder flákotou
plesnivého masa přímo do obličeje. Smrt, thrash, punk, crust,
zima a chlad. Plnil se mi další z mých snů a připadal jsem
si jako krysa, tančící na ostrých střepech skla. Co dodat víc? Načerpal
jsem energii na celou zimu dopředu. Absolutní kult a totální
inferno! Great gig!
Návštěvnost byla něco kolem čtyřiceti lidí. Příjemné bylo potkat kamarády, se kterými se vídáme různě po republice. Díky za pokec kluci a holky, bylo mi opět ctí! Poklonu musím vyseknout panu zvukaři. Už se nám dlouho nestalo, že by se během celého večera neustále pohyboval mezi fanoušky a staral se, aby bylo vše v pořádku.
Cesta
domů byla dlouhá, možná bych se nebál říci i nekonečná. Z Olomouce je to fakt dálka, ale hřálo nás u srdce, že jsme viděli TURBOCHARGED. Mise byla splněna a já uléhal do postele spokojený a s hlavou otočenou na sever. Švédský death metal na mě fungoval i ráno v půl páté, kdy jsem po necelých třech hodinách vstával do práce. Pondělí a další den na autopilota, říkám si a jsem stále plný nedělních zážitků! Old school death metal forever!
Mr. Asphyx
Posílám za sebe i za svého kolegu do Olomouce jednu hnilobnou pohlednici se samými pochvalnými slovy. Jsem moc rád, že i v dnešní době existují lidé, kteří podobné koncerty pořádají. Muselo to stát spoustu práce, peněz a odříkání. Díky moc za to, byl to pro nás večer, který si zapíšeme krvavým písmem do naší knihy mrtvolných koncertů na čestné místo. Skvělá akce!
