Recenze/review - GROTESQUE CEREMONIUM - Demonic Inquisition (2016)

GROTESQUE CEREMONIUM - Demonic Inquisition

CD 2016, Satanath Records

Hroby se otvírají, lebky praskají touhou po pořádném, plesnivém death metalu. Přivolávány jsou hromy a blesky, tma a smrt. Tentokrát v Turecku. Za kapelou/projektem GROTESQUE CEREMONIUM stojí jediný maniak se jménem Batu Çetin. Jedná se o první dlouhohrající album (ještě bylo v roce 2014 vydáno EP "Blasphemous Goat Observance"). Je to taková pocta starým, devadesátkovým kapelám. Tma je náležitě zkapalněna, stíny upěchovány a rozsekány na malé kousky. Následně pak složeny a vypálený pekelným ohněm do pomyslných drážek CD. "Demonic Inquisition" se od prvního okamžiku zle pitvoří a působí jako dobré album. Sice mu chybí "něco navíc", ale jako solidní základ ke kopání hrobů jej mohu jen doporučit.

My, co se rádi přehrabujeme ve starých kostech, navštěvujeme márnice a klid nalézáme jenom mezi náhrobky, budeme s nahrávkou GROTESQUE CEREMONIUM navýsost spokojeni. Milovníci náročnějších kompozic a umělejšího zvuku si odmítavě povzdychnou a prohlásí něco o přílišné monotónnosti, o stereotypu, Jasně, budou mít svůj díl pravdy a označení alba - death metal pro dědky, bude mít své opodstatnění. Mě se skladby líbí. Dávají mi možná až nostalgicky na vědomí, že vše je dnes v muzice komplikované a přeřvané. Ještě existují kousky pavučin, které vás omotají realitou, stáhnou vás do podzemí a přenesou na časové ose zpět. Jsem tomu rád, protože u podobných alb mám pocit, že jsou reálná, zahraná od srdce, s krvelačností v očích. "Demonic Inquisition" je plesnivou odpovědí na ozvěny ze záhrobí.

sumarizace:

GROTESQUE CEREMONIUM a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s temnotou z devadesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou death metalisté GROTESQUE CEREMONIUM. V Turecku moc dobře vědí, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! "Demonic Inquisition" je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!

Asphyx says:

The new album by the GROTESQUE CEREMONIUM attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets darkness of the 90s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be death metal guy (Batu Çetin) GROTESQUE CEREMONIUM. They really know how to do the right deathful job in Turkey. The album "Demonic Inquisition" is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus!

Tracklist:
1. Defiled Spirits of Unholy Torments
2. Demonic Inquisition
3. Burned at the Stake
4. Malefizhaus & Hexengefangnis
5. Barbaric Apostasy
6. Agonized Screams of the Damned
7. In the Cauldrons of Hell
8. Crushing Morbid Death
9. Profanation (Incantation Cover)

band:
Batu Cetin : everything

Total playing time: 42:24

https://www.facebook.com/grotesqueceremonium/
http://grotesqueceremonium.bandcamp.com/
http://www.satanath.com/

Recenze/review - ASPHYX - Incoming Death (2016)

ASPHYX - Incoming Death

CD 2016, Century Media Records

Stojím ve vánici a do tváří mě sekají jemné částečky ledu. Blizard. Smršť. Bez kompromisů. Nárazové chvilky se střídají s pasážemi, kdy se můžete temně nadechnout. Mrzne vám krev v žilách, zpomaluje se tep, propadáte pomalu šílenství. Mám právě puštěnou novinku Asphyx - "Incoming Death".

Nové album ASPHYX - "Incoming Death" je old school death metalovým úderem přímo mezi oči. Je pokračováním dvou nahrávek předešlých, je precizně opracovaným kouskem ledu, který je vám vražen přímo do srdce. Holandská mašina, seřízená v přesně namíchaném poměru nářezu a chladu. Nový bubeník Stefan Hüskens (DESASTER) dodal na ještě větší (neučesané) razanci, Martin van Drunen svůj charakteristický hlas a Paul Baayens další porci studených riffů. ASPHYX jsou zkrátka kapelou, kterou musíte milovat (i když vyznívají pořád "stejně"). Novinka to jen dokazuje.

"Incoming Death" se mi zdá (oproti dvěma předešlým) možná trošku víc doomovou deskou, možná více propracovanější, ale to není zase tolik důležité. Hlavní jsou nápady, které samozřejmě pořád vycházejí ze samé podstaty "nových" ASPHYX - ze záhrobí, ze smrti. Pro mě je také hodně důležité, že jim tu jejich "pumelenici" zase žeru i s navijákem. Tahle smečka má zkrátka svůj jasný nátisk, svoji porci zběsilosti, kterou jim můžou ostatní skupiny závidět. Zvukově je novinka opět krásnou ukázkou toho, že i v dnešní době lze namíchat skladby v dobré kvalitě a přesto neztratit "starý" feeling. 

K obalu a provedení myslím netřeba nic dodávat, tady si přijde každý fanoušek opravdu na své. Šílenství opět propuklo. Silně, mocně, přesvědčivě, chladně. Tak jak to umí jen tito Holanďané. Víka od rakví nadskakují, zombie konečně ví, jakým směrem se vydat a já jsem (ze své podstaty) opět ztracen. Do konce roku sice ještě nějaký ten měsíc zbývá, ale i tak si myslím, že "Incoming Death" patří mezi nejlepší desky, které v death doomu letos byly vydány. Kult!

sumarizace:

Šílenství opět propuklo. Silně, mocně, přesvědčivě, chladně. Tak jak to umí jen tito Holanďané. Víka od rakví nadskakují, zombie konečně ví, jakým směrem se vydat a já jsem (ze své podstaty) opět ztracen. Do konce roku sice ještě nějaký ten měsíc zbývá, ale i tak si myslím, že "Incoming Death" patří mezi nejlepší desky, které v death doomu letos byly vydány. Nové album ASPHYX - "Incoming Death" je old school death metalovým úderem přímo mezi oči. Je pokračováním dvou nahrávek předešlých, je precizně opracovaným kouskem ledu, který vás zmrazí. Holandská mašina, seřízená k zabíjení! ASPHYX jsou na "Incoming Death" bestií, která se probudila znovu k životu! Perfektně namíchaný poměr studených doomových pasáží a zběsilé smrti dělají z novinky chladný kousek nože, který vám zajede přímo do srdce. Vynikající old school death doomové album, při jehož poslechu potkáte samotnou smrt! Kult!

Asphyx says:

The madness erupted again. Strongly, powerfully, convincingly and coldly. Only these Dutch know how to do it. The coffins´ lids are bouncing. Finally, zombies know which way to go and I am lost (inherently) again. Although there are a few months to the end of this year, but I think that “Incoming Death” is one of the best album of death doom this year. The new album by ASPHYX – “Incoming Death” is the old school death metal punch right between eyes. It is a continuation of two previous records. It is a precocious piece of ice which would freeze you. The Dutch machine constructed to kill! ASPHYX are like a beast which has just woken up from death on their new album called “Incoming Death”! It is a perfectly mixed ratio of cold doom passages and furious death and it makes a perfectly sharped knife from this album. It will go right into your heart. An excellent old school death doom album. You will meet the death itself on this album! Cult! 

"Incoming Death" track listing:
01. Candiru
02. Division Brandenburg
03. Wardroid
04. The Feeder
05. It Came From The Skies
06. The Grand Denial
07. Incoming Death
08. Forerunners Of The Apocalypse
09. Subterra Incognita
10. Wildland Fire
11. Death: The Only Immortal

ASPHYX is:
Paul Baayens - Guitar
Alwin Zuur - Bass
Martin Van Drunen - Vocals
Stefan "Husky" Hüskens - Drums

www.facebook.com/officialasphyx
www.asphyx.nl
http://www.centurymedia.com/

Recenze/review - DARKTHRONE - Arctic Thunder (2016)

DARKTHRONE - Arctic Thunder

CD 2016, Peaceville Records

Retro je obecné označení pro něco minulého, zaniklého, bývalého, může se jednat o označení pro cokoliv zpět v čase.

DARKTHRONE na novém albu "Arctic Thunder" opět jasně definují význam tohoto slova. Jejich hudba jako by nepodléhala zubu času. Záměrně zastaralý zvuk, starodávné postupy, ozvěny z osmdesátých let. K téhle kapele podle mě existují pouze dva přístupy. Buď je milujete a byli byste za ně ochotni vypustit duši a nebo vám přijde jejich tvorba primitivní a dávno přežitá. Oba názory jsou vlastně možné. Pro poslech je opravdu nutné se naladit na osmdesátá léta minulého století a oprostit se od současného vnímání hudby jako takové. Chce to vinyl, soustředěný poslech, otevřené okno do chladného večera a pak vám garantuji, že budete spokojenými archiváři. Stejně jako já.

 

Fenriz a Nocturno Culto jsou zkrátka šílenci, kteří vyznávají staré pořádky. Zůstali v době, kdy světu vládli CELTIC FROST, MAYHEM, BATHORY, HELLHAMMER, VENOM. Tam patří a okem tehdejších časů je nutné se na jejich novinku "Arctic Thunder" také dívat. Jasně, některé pózy, oblečení i projev jsou lehce úsměvné, ale také hodně uvěřitelné. Muzika je to opravdu blackově jednoduchá, ale návyková a velmi dobře vstřebatelná. Člověk si přijde, jako když před třiceti lety potkal na ulici svého kamaráda a vyměňoval si s ním navzájem kazety. Novinka má přesně tu správnou chladnou sílu, kterou mám tolik rád. Je jako čekání na vlak v zimní noci, kdy mrznete na zastávce, jste jako rampouch, který musíte holýma rukama odnést do sněhu, je jako vzpomínka, kterou máme my, staří bastardi usazenou někde vzadu v hlavě. Jak říkám, je to retro jak se patří! Doporučuji.

sumarizace:

Peklo zase hoří! Není divu, když nám k tomu hrají norští maniaci DARKTHRONE. Kapela, která připomíná dávné thrash/black metalové poutníky ze starých časů je přesně tím typem skupiny, která musí chytnout za srdce všechny milovníky old schoolu. Pojďte si spolu se mnou zavzpomínat na dobu, kdy se ještě hrálo reálně, bez pozlátek a zbytečností. „Arctic Thunder“ je hodně syrovou, nekompromisní deskou, nahranou snad v samotné márnici. Jako bychom právě potkali dámu, zvanou Smrt. Hudba je tady hodně stará, plesnivá, ošklivá a nepostrádá jakousi černou jiskru, kterou jsem vždy u kapel obdivoval. Málokdo umí vyvolat samotného Satana. DARKTHRONE se to povedlo. Vítejte na exkurzi v samotném pekle. Podávat se budou jen ty nejkrvavější kousky pokrmů. Nejlepší je, že Hádova říše v podání téhle norské mašiny, je velmi přitažlivá, nakažlivá a zákeřná. Líbí se mi tady a místo toho, abych dál něco psal, tak si nahrávku raději znovu pustím. Starodávná deska, nahraná s neskutečným feelingem! Album, které odtrhává maso od kostí! Skvěle!

Asphyx says:

The Hell is on fire! And it is like this because of DARKTHRONE, the maniacs from Norway. A band which reminds the old trash/black metal pilgrims from the old days who were the exact type of band which catch your heart if you are a fan of the old school music. Let´s bring back in memories the times when music was played in real way without any gloss or disutility. „Arctic Thunder“ is a very raw uncompromised album which must have been recorded in a mortuary. It´s like we just met lady whose name is Death. The music is very old, moldy, ugly and it doesn´t lack of black sparkle which is the main thing I have always admired about bands. There is only a few band which are able to call the Satan itself. DARKTHRONE made it happen. Welcome on an excursion to the Hell. There will be served only the bloodiest meals. The best thing is that Hades world which is created by this Norwegian band is very magnetic, catchy and cruel. I like it here and instead of writing something I´m going to play this record again. An old album which is recorded with an unbelievable feeling! An album which would chop your meat of bones! Great!

Tracklist:
1. Tundra Leach
2. Burial Bliss
3. Boreal Fiends
4. Inbred Vermin
5. Arctic Thunder
6. Throw Me Through the Marshes
7. Deep Lake Tresspass
8. The Wyoming Distance

Band:

Gylve Fenriz Nagell Ted Skjellum

https://www.facebook.com/Darkthrone-101075189934422/

https://www.reverbnation.com/darkthrone

http://peaceville.com/

Recenze/review - TRAP THEM – Crown Feral (2016)

TRAP THEM – Crown Feral

CD 2016, Prosthetic Records

Letím vzduchem. Několikrát se otočím kolem své osy a padám rovnou přímo na hlavu. Neuvědomil jsem si, že mě nikdo nechytá. Skákal jsem vždycky hrozně rád. Líbilo se mi to propojení mezi mnou, kapelou a fanoušky. Ta energie, ta síla, to tsunami, kvůli kterému jsem kdysi začal vůbec extrémní muziku poslouchat. Dnes už jsem na to starý a těžký. Bojím se, ale hrozně rád stojím kousek od plovoucích lidí nad hlavami, od té žhavé lávy, která stéká z pódia.

K tomu, aby k podobným úkazům docházelo, potřebujete kapelu, která umí svojí hudbou vyvolat v posluchačích šílenství. Troufám si tvrdit, že američtí grindcore/crust/punkoví maniaci TRAP THEM tohle umí na výbornou. Letošním albem "Crown Feral" to alespoň opět dokazují. Je to hudební anarchie na hranici lidských možností. Masakr vašeho mozku, šílenství, které propukne už jen vložením CD do přehrávače.

TRAP THEM pokračují v nastaveném směru. V jejich tvorbě můžete vystopovat vlivy ROTTEN SOUND, EXTREME NOISE TERROR, NAILS, NAPAM DEATH, ale i švédských death metalových velikánů. Netřeba ale přirovnávat, o tom tahle hudba vůbec není. Spíše se jedná o prokletí hlukem, špínou, o zhudebněný chaos vaší mysli. Nečekejte žádné umění, tady si intelektuálové hlavami moc nepokývají. "Crown Feral" je spíše deskou, která více vynikne naživo. Ve vaší hi-fi věži bude někdy až moc monotónní a stereotypní. Doporučuji tedy raději pár čistě alkoholových a průhledných panáků, k tomu stejně odvázané kamarády a volume na hranici snesitelnosti. Jen dopředu upozorňuji, že pak budete mít sto chutí skočit ze stolu a rozsekat dveře sekyrou. Nevím, jak se to kapele povedlo, ale do novinky napěchovala dohromady smrad, sílu, špínu a šílenství. Paráda! 

sumarizace:

Zažili jste někdy tsunami? Že ne? Tak si pusťte novou desku "Crown Feral". Nějak nechápu, kde se v téhle kapele bere tolik energie. Novinka je totiž jedním slovem vynikající. Už dlouho jsem neslyšel nahrávku, která by mě přišpendlila rovnou na zeď. Američané TRAP THEM hrají sice pořád stejně, ale na novince jsou ještě šílenější, hlasitější, zběsilejší než dřív. Jeden skvělý masakr střídá druhý, vy sedíte s pusou dokořán a nakonec máte sto chutí rozmlátit nábytek ve svém pokoji. Kombinace grindu, punku, deathu, crustu a špíny mi připomíná srážku s náklaďákem plným hnisu. Tohle je úder kladivem přímo do vašich mozků! Absolutní smršť! Dost bylo řečí, jdu raději pařit! Album, které vám vytrhá zuby i s kořeny! Excelentní záležitost!

Asphyx says:

Have you ever seen a tsunami, haven't you? So plax the new album "Crown Feral". I can't understand where this band takes so much energy. The news is in fact  excellent. I haven't heard such a record for a long time that  pinned me down directly to the wall. The Americans TRAP THEM play always the same, but on the new album they are even crazier, louder, more furious than before. One great massacre after another, you sit open-mouthed, and at the end you want to smash the furniture in your room. The combination of grind, punk, death metal, crust and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The album, which will pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!

Tracklist:
1. Kindred Dirt
2. Hellionaires
3. Prodigala
4. Luster Pendulums
5. Malengines Here, Where They Should Be
6. Speak Nigh
7. Twitching In The Auras
8. Revival Spines
9. Stray Of The Tongue
10. Phantom Air

band:

Ryan McKenney, Brian Izzi, Brad Fickeisen, Galen Baudhuin

http://trapthem.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/TrapThem/

http://prostheticrecords.com/

Minirecenze/minireview - FAUSTIAN DRIPFEED - Between This and Death (2016)

FAUSTIAN DRIPFEED - Between This and Death 

EP 2016 digital, vlastní vydání

Rána jsou již chladná a proto je nutné volit do sluchátek nějakou studenější muziku. Mé oko tentokrát padlo na melodicky laděný death metal v provedení norských FAUSTIAN DRIPFEED. Norové předkládají takový obyčejný, tradiční a vlastně ničím výjimečný materiál. Odehrány jsou všechny postupy švédské školy a pětice skladeb je spíše takovou ochutnávkou, než klasickým albem. Bohužel, jedná se o prvotinu a tak se kapela nevyhnula klasickým chybám. Nápady jsou zde nevýrazné a zvuk prostě nezabíjí. Je to škoda, protože určitý potenciál zrovna z téhle smečky cítím. 

Marně jsem hledal nějaký výraznější moment, kousek něčeho, co by mě odrovnalo, rozsekalo a rozdrtilo. FAUSTIAN DRIPFEED jakoby se báli do toho opřít. Hra s melodiemi také příliš nefunguje a tak si pořád dokola říkám, kde je vlastně všechen chlad, kterým se kapely podobného ražení tolik rády chlubí. Pokud máte rádi melodický death metal, tak berte mou kritiku spíše jako takové povzdechnutí. Třeba si novinku "Between This and Death" na rozdíl ode mě užijete. Já se budu držet raději osvědčených jmen.

Asphyx says:

Next album of classic melodic death metal in a row. The band combines melody with death metal expertly, with enthusiasm and grace. But it's still the same. Well, not exceptional album that doesn't insult. For fans of death metal tunes obligation.

tracklist:
1. Genetically Modified Homicide
2. Murder Circus
3. Kalibrer Ditt Moralske Kompass
4. Chris Hansen BBQ
5. A World of Emptiness 

band:

Mikael - Bjørnar - Pål

http://faustiandripfeed.bandcamp.com/releases

https://www.facebook.com/faustiandripfeed/

Recenze/review - FATALIST - The Bitter End (2016)

FATALIST - The Bitter End

CD 2016, F.D.A. Rekotz

Vyzvala mě zase k tanci. Říkala, že mě miluje a že zůstaneme navěky spolu. Zůstali jsme. Říkala si Smrt a měla nejdřív krásnou sexy tvář. Jenže pak jí začalo odpadávat maso z tváří, syčela na mě a nutila k nekonečným orgiím na nočních hřbitovech. Podlehl jsem, miloval jsem ji z celého svého srdce. Nosil jsem ji za úplňku kosu, zametal cestu před jejími kostnatými šlápotami. Nechával jsem si pouštět žilou, když měla zrovna chuť. Zbyl ze mě skeleton s děsem v očích. 

Zdá se, že devadesátkový švédský death metal nikdy nezemře. Důkazem budiž letošní americká akvizice v podobě maniaků FATALIST. Ti na sebe upozornili již dvěma demy a jednou kompilací. Další skvadra, která umí pořádně zachřestit. Pytel plný kostí, rozdrcených nadšením, oddaností, krutostí. Mašina, která odpálila pořádnou nálož a vypustila všechny své démony na dnešní, hloupostí zohavený svět.

Když se zaposloucháte pozorněji, zjistíte, že tahle parta miluje staré DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, WOMBBATH. Podobu čistě nenáhodnou lze vypozorovat i s jejich současnými kolegy BLACK BREATH. Splněny jsou všechny požadavky stylu, sází se na energii, na čerstvě vykopané hroby, na rouhání ve jménu severských melodií. Pánové se rozhodli nevymýšlet nic jiného a jejich novinka tak bude vyhovovat asi jen ortodoxním příznivcům death metalového Švédska. Kope to pěkně, to vám tedy povím. Pokud máte chuť na pořádnou mrazivou mlýnici, tak rozhodně neváhejte. Nečekejte ale také nic jiného. Osobně jsem spokojený, dobrého severského řemesla není nikdy dost. A je úplně jedno, že ho hrají Američané. Předkládají ho totiž s přehledem a pravým děsem v očích. Smrt je tak blízko!

sumarizace:

„The Bitter End“ je prvotinou (dlouhohrající) amerických maniaků FATALIST. Album se rozhodně povedlo. Je krásnou ukázkou toho, že klasický severský death metal stále žije. Pánům se povedlo přenést ducha devadesátých let do současnosti opravdu velmi dobře. Nahrávka se skvěle poslouchá, nápady jsou vynikající a ještě navíc to má tu správnou rockovou energii. Při poslechu jako by kousek ode mě ležela zmrzlá mrtvola s vytřeštěným pohledem. Skvělý zvuk, dokonalé záhrobní inferno! To jsou FATALIST. Kapela se předvedla na svém prvním albu ve velmi dobrém světle. Na CD jsou slyšet ozvěny ze samotného záhrobí. Peklo opět promluvilo. Mocně a hlasitě. Rozšlapejte staré kosti, otevřete páchnoucí hroby! Tohle je hudba pro všechny poctivé hrobníky! Švédské, klasické death metalové album, které způsobuje lavinu! Pandořina skříňka byla otevřena! Pořádně studený masakr!

Asphyx says:

The album „The Bitter End“ is the first long-play album by the Americans maniacs called FATALIST. And they did a good job. The album is a great example of the classic northern death metal which is still alive. These guys successfully transported a ghost of 90ths into today and they did it nicely. The record is easy to listen, ideas are great and most of all the album has the right rock energy. When I listen to this album I feel like there is a frozen dead body with a scared look on its face right next to me. Great sound, perfect inferno from the world beyond! That is FATALIST. This band showed us good what they are capable of on their first album. You can literally hear the beyond´s resonances on the record. The Hell have spoken again – powerfully and loudly. Break old bones, open stinky graves! This music is for every true sexton! Swedish classic death metal album which makes avalanches go! Pandora´s box has been open! The real cold massacre! 

Tracklist:
01. Aberration
02. Bloodfest
03. Coloured Red
04. Devoured
05. Fear of Death
06. A Hollowed Shell of the Body
07. In Diluted Thoughts
08. Suicidal Aftermath
09. Symphony of Chaos
10. The Bitter End
11. Tortured Existence

band:
Neil Burkdoll-Guitar, Bass, Vox Wes Caley-Vox, Lead Guitar, Bass Griffin Figueroa-Drums Ex-Members: Art Hayes-Bass Tyler Castro-Drums Mike Pinkerton-Main Vocals Matt Drexler-Lead Guitar

https://www.facebook.com/fatalistband

http://fatalistosdm.bandcamp.com/

http://fda-rekotz.com/

Recenze/review - INTESTINAL EXTIRPATION - Swallowing Humans For A New Amorphous Breed (2016)

INTESTINAL EXTIRPATION - Swallowing Humans For A New Amorphous Breed
CD 2016, Goressimo Records

Už zase porcují lidská těla, opět se ozývá okolím nářek ženských hlav oddělených od těl. Ne, to není žádný záznam, z dnes tolik oblíbených televizních poprav, to jen chilská smečka INTESTINAL EXTIRPATION  vydala další svědectví o lidském hnusu. Album "Swallowing Humans For A New Amorphous Breed" je krutou výpovědí, houpavou brutal death metalovou procházkou po starých jatkách. Chilané zvládají své krvavé řemeslo velmi dobře, ale také nejsou těmi, kdo by přinášel něco nového, neotřelého. Hraje se spíš na jistotu s nutnou dávkou stereotypu, zvraceností ošklivých slov a občasných změn tempa. Nic nového v márnici, ale spíše solidní výkon při bourání masa.

Zaobírat se podobnými smečkami má jednu obrovskou výhodu. Jejich tvorba ve stylu starých brutálně death metalových skupin mi pročistí mozkové závity. Riffy jsou zde opravdu mnohdy velmi primitivní, sází se spíš na ortodoxní přístup a co největší krutost, než na promyšlenost a propracovanost. Je to zkrátka přímý úder mezi oči a je jen na vás, jak si to přeberete. Osobně se po nějaké době poměrně nudím a neustálé čekání na nějaký zajímavý moment je neskutečně dlouhé. Tohle je album, které ocení asi opravdu jen nekompromisní zastánci stylu. INTESTINAL EXTIRPATION vydali lehce nadprůměrné album, u kterého mám obavy, že zapadne mezi tuny ostatních brutalistů. Schválně, zkuste je a uvidíte. Přinejhorším se trošku umažete od krve.

sumarizace:

INTESTINAL EXTIRPATION na své první desce jasně ukazují, že budou skládat hudbu vhodnou do nemocničních piteven. Chilané přehrávají všechny klasické motivy brutálního death metalu. Jejich novinka nepostrádá drive, sílu a energii. Problém mám snad jen se vzájemnou podobností jednotlivých songů. Produkce i zvuk jsou na velmi dobré úrovni. Vše je syrové, ošklivé a bolí to. A o to jde v tomto stylu death metalu především. Muzika je vhodná pro všechny nemocniční zřízence, pro patology, pro řezníky i pro všechny ty, kdo se rádi přehrabují ve vyhřezlých střevech. Krutost, zběsilost, absolutní nasazení. Takoví jsou INTESTINAL EXTIRPATION na svém novém prvním albu. Brutální death metal, který sice není z nejoriginálnějších, ale řeže velmi dobře.

Asphyx says:

INTESTINAL EXTIRPATION shows us on its first album that they will compose music which fits in hospital dissecting room. These Chileans guys play all of the classic motives of brutal death metal. Their new album is not lack of drive, energy and power. The only problem I have is with the similarity of the songs. The production and the sound are on very good level. Everything is raw, ugly and it hurts. And that is the death metal about. This music is the best for the ones who are hospital attendants, for pathologists, for butchers and for everyone who likes to fork out in prolapse guts. Cruelty, fury, an absolute appointment. This is how INTESTINAL EXTIRPATION sounds on their new album. The brutal death metal which is not very original, however it cuts very well.

Tracklist:
1. Barbaric Butchery
2. Broken Bodies Scattered All Over The Ground
3. Mamacologically Paralyzed
4. Chunks Of Guts
5. Intestinal Extirpatioon
6. Slow And Grotesquelly
7. Inhuman Practices
8. Horrendous Carnage

https://www.facebook.com/intestinalextirpationslam/?fref=ts

http://www.goressimorecords.com/

Recenze/review - MERCYLESS - Pathetic Divinity (2016)

MERCYLESS - Pathetic Divinity

CD 2016, Kaotoxin Records

Pařížské katakomby (francouzsky Les catacombes de Paris) začaly vznikat již ve starověku, kdy Římané pod Paříží dolovali kamení. Od 7. dubna 1786, kdy proběhlo vysvěcení podzemních prostor, se katakomby staly úložištěm lidských ostatku ze zrušených hřbitovů, které musely ustoupit nové městské zástavbě. Do roku 1814 již byly do katakomb umístěny ostatky více než šesti milionů lidí. V současnosti mají katakomby cca 190 kilometrů chodeb v hloubce kolem 20 metrů pod celou Paříží, z nichž je jen část (asi 2 km) zpřístupněna návštěvníkům. Ve 21. století se začal kus hroutit, a tak je museli podepřít pilíři.

Měl jsem tu čest asi před desíti lety tohle místo, opředené legendami a strachem navštívit. Když jsem pak letos poprvé poslouchal novinku francouzských kultovních death metalistů MERCYLESS, spojilo se mi vše v jedno. Na stěnách mého pokoje najednou ležely vyskládané hromady lebek, znovu jsem si četl nápisy o epidemiích, o násilných činech, o nekonečné smrti. Pomalu se mi do žil vkrádal strach. Kapela sice pochází z Mulhouse, Alsace, ale jejich nové album "Pathetic Divinity" působí dojmem, že muselo ve slavných nekonečných katakombách vzniknout. Vítejte v záhrobí!

MERCYLESS se drží svého čertovského kopyta a hrají stejným způsobem, jako hrávali v devadesátých letech. Znamená to, že v jejich tvorbě můžeme vystopovat ranné PESTILENCE, ASPHYX, kolegy MASSACRA, CANCER, LOUDBLAST, ale i třeba takové OBITUARY, SINISTER. Jedná se přesně o ty old school death metalové orgie, které musí mít rád každý oddaný fanoušek starodávných melodií. Já, jako skalní srdcař undergroundových kapel musím MERCYLLES jen pochválit. Líbí se mi zvuk, nápady, obal i zastřeně krutý vokál. Mám v podobném stylu death metal nejraději a tak si užívám všechny ty podzemní melodie s až oddanou úctou. Francouzi mě mají zkrátka na lopatě a já se nechám jejich novinkou "Pathetic Divinity" pokaždé strhnout do těch nejtemnějších pařížských katakomb. Tohle je kult všech kultů. Maniakální deska!

sumarizace:

Tančíme na hrobech našich death metalových předků, přemýšlíme o nesmrtelnosti a řinčíme kostmi do rytmu jediného pravého death metalu. Francouzský kult MERCYLESS ožil opět s neskutečnou silou a energií. Jestli jste si mysleli, že téhle hydře uniknete, tak jste se pekelně mýlili. Chytne vás, omámí a pokouše zuby ostrými jako hroty nožů. Při poslechu mám občas strach vylézt na světlo boží. Tisíckrát prokletý, obětovaný, zavržený. Takový se cítím při "Pathetic Divinity". Doomová nálada otevřených hrobů na mě dýchá ze všech stran. Tohle album je povinností pro všechny old school death metalové maniaky. Vítejte v pekle! Francouzské smrtící album, které vám zatluče hřeby do rakve! Vynikající chorobná deska! Inferno! Kult!

Asphyx says:

We are dancing on the graves of our death metal's ancestors, we think about immortality and rattle  bones to the rhythm of the only one true death metal. French cult MERCYLESS is alive again with incredible strength and energy. If you thought you'll escape this Hydra, you are hellishly wrong. It grabs you, drug and bite with teeth sharp like tip of knives. When I listen, I'm sometimes scary to come into the light of God. A thousand times cursed, sacrificed, cashiered. So I'm feeling with "Pathetic Divinity". Doom mood of open graves breathes from all sides at me. This album is a obligation for all old school death metal maniacs. Welcome to hell! French deadly album that knocks nails in your coffin! Excellent morbid CD! Inferno! Cult!

Tracklist:
01. Blood of Lambs
02. Pathetic Divinity
03. A Representation of Darkness
04. My Name Is Legion
05. Exhort the Heretic
06. Left to Rot
07. Eucharistic Adoration
08. Christianist
09. How Deep Is Your Hate?
10. Liturgiæ

Line up
Max Otero – guitars & vocals
Gautier Merklen – guitars
Matthieu Merklen – bass
Laurent Michalak – drums

http://www.facebook.com/mercylesscult?ref=ts&fref=ts

http://www.kaotoxin.com/
http://www.kaotoxin.com/product-category/kaotoxin-artists/mercyless-kaotoxin/