DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 2. ledna 2017

Několik otázek – rozhovor s grindovou mlátičkou ATARAXIA ze Slovenska.


Několik otázek – rozhovor s grindovou mlátičkou ATARAXIA ze Slovenska.

Recenze/review - ATARAXIA - Ataraxia (2016)

Ave, představ prosím našim čtenářům vaši kapelu. Kdy byla založena, jaký styl muziky hrajete apod.?

Sevas! Sme kapela Ataraxia z Ružomberka zo severného Slovenska. Vznikli sme v lete 2014 a po pár zmenách členov hráme vo štvorici crustovejší grindcore alebo grindcorovejší crust. Rok 2016 je pre nás prelomový, protože dvaja členovia sú ostrieľaní borci z Košíc, z kapiel Killchain alebo Obliterate, a tak už sa cítime viac interregionálna kapela. Zostava je Gabi – spev, Kubez – gitara, Sťu – basa a Marko – bicie.


Kde a za jakých podmínek jste novou desku nahrávali, kdo měl na starosti zvuk, produkci, mastering?

Nový album sme nahrávali v dedinke Badín neďaleko Banskej Bystrice (Slovensko). Sídli tam malinké, ale zato veľmi príjemné štúdio SPK Audio a jeho majiteľ Miro Spevák, ktorý nám zbúchal komplet celú nahrávku vrátane masteringu. Podmienky boli skvelé, prakticky sme to zbúchali za pár dní plného nasadenia. Čo sa týka produkcie, tak tá je čisto kapelná záležitosť.

Jakým nákladem a na jakých nosičích byla novinka vydána (CD, digital, vinyl, kazeta)?

Začiatkom augusta 2016 sme „vydali“ nový album v digitálnej podobe cez bandcamp a práve sme ho prostredníctvom labelu Slovak Metal Army v decembri vydali na CD, v zatiaľ limitovanom počte 300ks.


O čem pojednávají texty, kdo je jejich autorem a jakým způsobem vznikaly?

Naše texty vznikajú väčšinou spontánne, ale mnohokrát ich téma alebo motív v nás rezonuje už dlhšie. Väčšinou je to frustrácia z doby a spoločenskej situácie okolo nás, ale objavíte u nás aj témy jako nádej, súdržnosť a podobne. Každý v kapele občas prispeje buď celým alebo úryvkami nejakých textov, ale najčastejšie píše texty Gabi a Kubez.

Kdo vytvořil logo kapely, kdo se stará o grafiku a webové stránky? Co vy a sociální sítě? Přikládáte těmto věcem velký důraz?

Logo kapely vytvoril gitarista Kubez. Ono to ani logo moc nie je, skôr sme chceli niečo jednoduché. S grafikou sme od vzniku kapely spolupracovali s našim dobrým kamošom Rasťom Kmeťom, ktorého fotografie a štýl máme odjakživa radi. Ideme s dobou, takže o aktuálnom fungovaní kapely sme aktívni aj na internete. Všetko je v našej réžii, takže ľudia nás môžu priamo kontaktovať.



U jakého labelu jste svoji desku vydali a proč právě tato společnost? Jste spokojeni s tím, jak vás label zastupuje, propaguje a stará se o vás?

Album vydávame pod záštitou labelu Slovak Metal Army, ktorý vznikol prerodom dávneho Immortal Souls a spojením ďalších aktívnych ľudí v slovenskom undergrounde. Kto si nepamätá 90. roky ani cez skvelé nahrávky, tak Immortal Souls kedysi vydali kľúčové albumy nielen slovenského death metalu a organizovali priam svetové koncerty v našich končinách. Spokojnosť je na oboch stranách a my sme nesmierne radi, že vznikla, resp. opäť ožila takáto obojstranná podpora.


Které kapely patří mezi vaše vzory, kde berete inspiraci?

Máme radi severský crust, portlandskú scénu okolo kapiel His Hero Is Gone, Tragedy a pod., ale v neposlednom rade švédsky death metal a rôzne grindcorove klasiky. To by bolo asi tak ku kapele jako celku, no milujeme rôzne žánre a subžánre, čiže inšpirácia je vždy a všade pokiaľ nemáte v hudbe predsudky.

Posílali jste svoji nahrávku na firmy (na které), jaká byla odezva?

Osobne sme nahrávku rozposlali do pár firiem, ale odozva zatiaľ nie je žiadna, preto by sme ich z rešpektu k nim neradi menovali. So „vznikom“ Slovak Metal Army sa táto propagácia obnovila a my sme len radi, keď sa naša hudba dostane k viac poslucháčom.

Kolik máte za sebou koncertů, kde hrajete nejraději (klub, festival) a které vystoupení považujete za nejlepší?

Ešte nie toľko, aby to stálo za reč haha, ale niečo cez desať ich bude. Ide o kvalitu a kvantita príde s ňou. Určite radi hráme v domovine (Ružomberok a Košice), ale zároveň radi hráme všade, kde je dobrá atmosféra, skvelí ľudia a ešte lepší zvuk. Najlepší koncert ešte len príde!


Jaké máte plány do budoucna, čeho chcete s kapelou dosáhnout?

Chceme čo najviac hrať, tvoriť nové skladby a zároveň sa tým baviť a baviť našou hudbou aj iných. Máme v pláne zopár koncertov, v rámci ktorých chceme spropagovať nový album.
Na jakých kontaktech vás fanoušci najdou?

Určite nás nájdu na facebooku, bandzone alebo bandcamp, ale pokojne nás môžu kontaktovať aj mailom alebo dať si s nami pivo na koncertoch.

Děkuji za rozhovor.

Ďakujeme za podporu a pozdravujeme všetkých čitateľov Deadly Storm!


email: ataraxiark@gmail.com
https://ataraxiark.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/ataraxiark/
http://bandzone.cz/ataraxia
https://www.facebook.com/slovakmetalarmy/

A few questions – interview with grind machine ATARAXIA from Slovakia.



A few questions – interview with grind machine ATARAXIA from Slovakia.

 Recenze/review - ATARAXIA - Ataraxia (2016)

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Hi! We´re Ataraxia from Ružomberok in the north of Slovakia. The band came into existence in summer 2014 and after a few line-up changes it is now a four-piece and we play crusty grindcore or grindy crust. The year 2016 has been a real breakthrough for us because the two band members who joined us are experienced guys from Košice, from the bands Killchain and Obliterate so we feel like a more interregional band. The line-up is: Gabi – vocals, Kubez – guitar. Sťu – bass, Marko – drums.

 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

New album was recorded in a small village called Badín, not far from Banská Bystrica (Slovakia). There is a small but cozy studio SPK Audio and its owner is Miro Spevák who managed the whole recording including mastering. Conditions were great and we basically made the whole album in a few days of hard work and we took care of production ourselves.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We “released” the album in a digital form on Bandcamp and now we’ve just released CDs through Slovak Metal Army label in a limited number of 300 pieces for now.



Who is the author of the lyrics and how were they created and what do they deal with?

Our lyrics are usually created spontaneously but a lot of times their theme or motif resonates inside us for a longer time. Mostly they are about the frustration with this day and age and social situation around us but you can also find themes like hope, unity and so on. Everybody in the band sometimes contributes with either whole lyrics or at least a passage but Gabi and Kubez usually write them.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Kubez. It is hardly a logo in the traditional “metal” sense because we wanted something simple. Since the creation of the band, we’ve worked on the graphics with our good friend Rasťo Kmeť whose photography and style we’ve always liked. We try to keep up with the times so when it comes to band´s activities, we are active on the Internet as well. We deal with everything that is concerned with the band so people can contact us directly.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Album is being released under Slovak Metal Army which is a rebirth of old Immortal Souls and a cooperation of other active people in Slovak underground scene. Who doesn’t remember the 90´s by great albums, Immortal Souls released key albums (not only) of Slovak death metal and they organized gigs of world-known bands here in our country. Therefore, the satisfaction is on both sides and we are immensely happy that this mutual support has come alive again.



Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

We like Scandinavian crust, Portland scene around bands like His Hero Is Gone and so on and last but not least Swedish death metal and various grindcore classics. That’s mostly about the band as a whole. I love various genres and subgenres so there is inspiration everywhere unless you have prejudice in music.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have sent the recording to several labels but there hasn’t been any response yet. Therefore, out of respect towards them, we don’t wanna name anybody. With the “creation” of Slovak Metal Army, this promotion has been renewed and we are very pleased that our music will reach more listeners.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Not a number worth talking about..haha..but I think that approximately ten. We aim for quality and quantity will go hand in hand with it. We definitely like to play “at home” (Ružomberok and Košice) but at the same time we like to perform in every venue with a good atmosphere, great people and good sound. The best concert will only come!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to play as much as we can, write new songs and at the same time have fun with it and entertain others. We have a few upcoming gigs where we want to promote our new album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

They can of course find us on Facebook, Bandzone or Bandcamp but feel free to contact us by email or have a beer with at concerts.

Thanx for the interview.

Recenze/review - GUTTED - Martyr Creation (2016)


GUTTED - Martyr Creation
CD 2016, Xtreem Music

Kobercový nálet bicích, kulometná palba kytar, řev bestie. Vítejte v brutální death metalové bitvě, která má jen jednoho vítěze. Jsou jimi maďarští šílenci GUTTED, kteří nás loni počastovali pořádně krvavou porcí extrémní hudby. Novinku "Martyr Creation" jsem si pustil zcela nepřipraven a měl jsem najednou pocit, že zažívám totální vyhlazení své mysli. Má střeva cákla na podlahu, mozek se rozstříkl na chladnou zeď a končetiny jsem si s chutí sám amputoval. Bylo už na čase, protože muzika ve stylu GORGASM, IMMOLATION, DEEDS OF FLESH, NILE, HATE ETERNAL, ORIGIN mi začala pronikat do krve takovým způsobem, že ji hnisavě zahušťovala. Odpadávalo mi maso od kostí a stával jsem se postupně, s každým dalším songem, svým vlastním skeletonem.



Pentagram, zaražený do země, působí z obalu mocným dojmem. Krásně doplňuje veškeré šílené antihumánní zlo, které je z novinky cítit na sto honů. GUTTED zkrátka svému krvavému řemeslu rozumí, jsou mu plně oddáni a je to hodně znát. "Martyr Creation" mi přijde oproti třem předešlým dlouhohrajícím deskám a jednomu EP méně grindové. Nové album je techničtější, temnější a syrově zvukově ošetřené. Fanoušci, kteří kapelu viděli naživo, můžou stejně jako já potvrdit, že je to smršť, nekompromisní valivé tsunami, které po sobě zanechá jen spoušť plnou utrpení. Jestli máte rádi songy, které vás provrtají jako ta nejnabitější brokovnice, tak neváhejte ani chvilku. Neodehrává se zde sice nic novátorského, ale proč si pořádně nezařádit, no nemám pravdu?! Technický brutální death metal, který vás stáhne z kůže!



sumarizace:

Novinka maďarských GUTTED je krutá, zlá a ošklivá. Morbidní melodie se střídají s ještě nechutnějšími motivy. Tohle je brutální death metal v jeho klasické podobě. Syrový, masakrující. Z desky cítím obrovský tlak a energii. Možná se občas kapela nevyhne určité monotónnosti, ale to tak nějak k tomuto stylu patří, jako k hrobníkovi lopata. Užívám si houpavé melodie, chrlím spolu se zpěvákem chorobné texty. Jsem u poslechu po lokty ponořen v krvi a spolu s GUTTED provádím pořádně nechutnou pitvu. Pokud se potřebujete odreagovat od dnešního ošklivého světa, neznám nic lepšího, než si narvat do hlavy "Martyr Creation". Co na tom, že zde ožívají mrtvoly a pánům chirurgům všichni na operačním sále zemřou? Tak to má být a tak je tomu v brutálním death metalu správně. Letošní album vás smete jako tsunami. Berte a nebo nechte být! Skvělá řeznická práce!



Asphyx says:

The new album by Hungarian GUTTED is cruel, bad and ugly. Morbid melodies are changed by more disgusting motives. This is a brutal death metal in its classic form. Raw, cruel. I feel the huge pressure and energy from this album. There is some monotonous passages, however this is something typical for this style like a shovel for a grave digger. I enjoy their melodies and I have to sing the lyrics with the singer. During the listening of this album I´m lying in the blood and with the GUTTED I´m doing a disgusting necroscopy. If you have to clean yourself from today´s ugly world I don´t know better way how to do it than listen to the "Martyr Creation". Who cares that death bodies are coming back to live and every person who is being operated by surgeon will die? This is how it´s supposed to be in the real brutal death metal. This album is going to take you like a tsunami. Take it or leave it! Amazing butcher work! 

Tracklist:
01. Chaos of the Beginning (Intro)
02. Cosmos of Humans
03. False Happiness
04. Consuming Life
05. Deeper than Hell
06. Fades Away
07. Kings of Emptiness
08. Hell Dwells Inside
09. Into Oblivion
10. Atrophied Existence (Outro)

 band:
Sándor Hajnali - Vocals, all lyrics
Gábor Drótos - Guitars, song writing
Sándor Tamás - Drums
András Horváth - Guitars (Live Musician)
Péter Lipák - Bass (Live Musician)

neděle 1. ledna 2017

Recenze/review - INSULTER - Crypts of Satan (2016)


INSULTER - Crypts of Satan
CD 2016, Witches Brew

 Zničili mu všechno v co věřil, zničili mu všechno, za co celý život bojoval. Měl najednou pocit, že se hroutí základní hodnoty, které vyznával. Dlouho nad tím přemýšlel, ale už to nešlo takhle dál, musel něco udělat. Jinak by se nemohl podívat do zrcadla. Jednoho dne už nemohl vydržet ten tlak v hlavě, seběhl do sklepa, vykopal kvér po dědovi a šel bojovat za práva jediného pravého black/thrash/death metalu.

 Přímo na bojišti, v té nekonečné vřavě, potkal německé šílence INSULTER, kapelu, která uznávala stejné pořádky jako on. Slovo dalo slovo, CD bylo vyměněno za kořalku a měl celý život doma na co vzpomínat. Satan, temnota, destrukce. To jsou věci, které všichni v hudbě uznávají. Old school metalový feeling, žádné pózy, ale přímý úder do syrového kusu masa. Vezměte staré SODOM, KREATOR, opepřete je kousky DESASTER, americkými i evropskými death metalovými legendami, přidejte špetku doomu a blacku. Vše podělte prašivinou a výsledek dvakrát krvavě podtrhněte. Jsem ve svém živlu! Hell!



Na "Crypts of Satan" lze nahlížet okem dnešního kritika a nenechat na kapele nit suchou, jenže já patřím stejně, jako ten chlápek v úvodu, do staré gardy old school metalových bojovníků v záloze. Proto si prvotinu INSULTER neskutečně užívám. Slyším z ní ozvěny opuštěných hrobů, lámání exhumovaných kostí, pořádnou pařbu pod pódiem. Novinka má v sobě sílu, drive, obrovský kus feelingu. Co na tom, že už tu všechno bylo? Alespoň nemusím poslouchat pořád dokola jen staré kapely. Bouchám pěstí do stolu, podupávám nohou, odcházím od klávesnice, pořádně protřepat palici. Zkrátka, dělám vše, co dělávám u alb, které mi proniknou do krve. Oceňuji nadšení, poctivost, uvěřitelnost, dobré nápady i zvuk. Black thrash metal ze starých katakomb! Skvěle!


sumarizace:

INSULTER jsou jako zlo z dávných dob. Archivní black/death thrashové postupy, rezavý zvuk, touha zničit tenhle svět. Tohle všechno v jejich novince "Crypts of Satan" slyším. Album je určeno pro všechny hudební patrioty, pro milovníky starých časů. Hudba je to jednoduchá, zákeřná, ale má v sobě velkou sílu a energii. Berte a nebo nechte být. Dejte si pivo a nic neřešte! Na hromadě plesnivých kostí stojí německé komando INSULTER a snaží se nám vysvětlit, že peklo opravdu existuje. Věřím jim to! Black/thrash death metal, který je plesnivý jako stará rakev! Ďábelský rituál!

Asphyx says:

INSULTER are like some evil from ancient times. Archival black/death thrash methods, rusty sound, desire to destroy this world. These all I hear on their news "Crypts of Satan". The album is for all music patriots, for lovers of old times. The music is simple, insidious, but it has a big strength and energy. Take or let it be. Have a beer and don't sweat anything! There is standing the Germany squad INSULTER  on a pile of moldy bones and try to explain to us that the Hell really exists. I believe them! Black/thrash/death metal, that is musty like an old coffin! Diabolical ritual!

Tracklist:
1. Into The Pits Of Gehennah
2. Demon Reborn
3. Thrashing Hell
4. Black Blood Desecration
5. Destroy All Holiness
6. Rites Of Possession
7. Satanic Bier
8. Into Battle

band:
Stimme: Unholy Masochist
Gitarre: Alcoholic Patrolator
Bass: Michi von Einst
Schlagwerk: Infernal Firedemon

https://www.facebook.com/InsulterGermany/
http://www.witchesbrewthrashes.eu/
https://witchesbrewthrashes.bandcamp.com/album/crypts-of-satan

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sedmdesátý třetí - Kino Oko je lepší než kino Svět


Příběh sedmdesátý třetí - Kino Oko je lepší než kino Svět
Ležíme v posteli, koukáme do stropu a jen tak probíráme svět. Nohy propletené navzájem. Cítím její dech, je jako kočka, která vrní. Mám ji pod rukou, ukrytou stejně, jako to dělávají labutě se svými mláďaty. Je tak krásná! Čeká nás nedělní odpoledne s několika filmy. Vymyslela to její kamarádka Jarmila, holka s obrovskými brýlemi, divným pohledem a občasným šílenstvím v očích. Milovala nezávislé kino a Kačka jí slíbila, že půjdeme s ní. Kytka s Mirkou souhlasili, Prcalík rovnou řekl, že si zajde radši na pivo. Vyzvedli jsme ještě Janu. Nechtělo se nám. Ale znáte to, pro kamarády všechno. A já se těšil, že se budeme muchlovat ve tmě. Jenže všechno bylo jinak.

Zdravíme se s Jarmilou, která má na sobě květované šaty a vypadá jak prototyp současné biomatky (je to stejně někdy úsměvné, jak se historie pořád dokola opakuje). Na Kytku působí jako nepřítelkyně mužů, trošku nevoňavá, ale směje se, tak jí všechno odpouštíme. Vlezeme bočním vchodem do kina Svět. Tam je nahoře, úplně pod střechou shromaždiště všech filmových šílenců. Jsou tam stolečky, na každém popelník a čajová konvice. "Škoda, že není pivo": pronese Kytka a všichni se otočí. "My u nás pivo nepijeme, to je přízemní, možná bude víno": usměje se pan uvaděč a chlápek, který to celé řídí, v jedné osobě. Představí se jako Jarda a nám je hned jasno, s kým bude ten večer největší sranda.

Mluví totiž přiteplale a hrozně rád se poslouchá. Jarmila mu visí na rtech a je určitě jejím guru. "Tak není lesba, ale on taky nevypadá jako chlap, mám v tom hokej": pošeptá mi ještě Jana a já se nepřístojně usměji nahlas. Všichni se na mě otočí a já se omluvím, že mi kamarádka říkala jeden filmový vtip. Usedáme, Jana nám potají nalévá do šálků s čajem rum z placatice. Možná to nebude tak špatný, přitulím se ke Kačence a snažím se jí zajet rukou pod svetr. Jenže Jarmila mě okřikne, že bude přednáška. Jarda je ve svém živlu. Asi půl hodiny uvádí film a my ani ke konci jeho nudných slov nevíme, o čem bude. Když konečně začne promítání a Kytka si naschvál do tmy říhne, jsem už docela unaven.

Na plátno přijdou kluk a holka, on ji otočí a šoupne jí ho do zadku. "Á bude porno nebo umění, to si nechám líbit": usměje se Jana a zase nás okřiknou. Jenže pak zjistíme, že oba milenci jsou brácha se sestrou a že šukají z radosti z toho, že zabili své rodiče. Ty zakopali a zalili betonem do sklepa. A celé to trvá přes dvě hodiny. Nevím, jestli se mám smát, brečet, být šokován a tak raději šmátrám Kačence po noze. Štípnu ji naschvál, ona zaječí a Jarmila nám řekne, že od téhle chvíle jsme bez čaje. Ve filmu pořád brácha brousí ségru a já jsem hrozně rád, že už je konec. Všichni se zvednou, mlčí a jdou kouřit na vzduch.

Stojíme kousek vedle, cítíme se divně a Jarda je zase středem pozornosti. Vysvětluje nám, o čem vlastně celý film byl a my vypadáme jako tupci, protože my tam viděli jen sex a vraždu. Bohužel následuje další kousek umění. Okupujeme bufet, který je dole v kině. Několik vodek nám trošku zvedne náladu a přijdeme tak (zaplať Satan) o další přednášku. Usedáme, Kytka sem tam něco zahlásí, ale já už nemám slov. To co následuje, předčí všechna má očekávání. V novém filmu od nějakého slavného umělce je divadelní točna, na které jsou samí stojící nazí lidé. Staří, svraštělí, beze slov. Jana prohlásí něco o tom, že to je jak v bazénu v šatnách a já už se jen řehtám. Někdy tak v polovině celého díla, kdy se točna pořád točí a lidé jsou pořád staří, svraštělí a s nepřítomným pohledem, zdrháme pryč. 

"Ty vole, to byl ale promrdanej den!": řve smíchy Kytka a my napodobujeme scény z obou filmů. Je večer a zaplujeme do jedné malé hospůdky ve městě. Dáme pár piv, kroutíme hlavami nad vším tím uměním, kterému ve svém mládí nerozumíme a nic nám neříká. Pak Janu napadne, že by si to chtělo spravit chuť. Kousek od nás je kino Oko, kam chodíme každý měsíc aspoň jednou. Jsou v něm staré přísné paní uvaděčky s baterkami a v kytičkových šatech, které nás kontrolují, zda neprovádíme nepřístojnosti, lístek stojí pár korun a můžeme se na sedačkách muchlovat. Souhlasíme, kupujeme vstup a těšíme se na starou francouzskou komedii s Četníky. Moje ruka je dávno pod Kaččiným trikem, naše zamilovanost z nás dělá jedno teplé tělo, klubko mladých háďat.

Filmu rozumíme, smějeme se nebo spíš řehtáme. Kino Oko je rozhodně lepší než kino Svět. V předních řadách, kam je levnější lístek, sedí romská komunita, lížou plátno, jak se říká. Když tak vzpomínám, říkám si, že jsme tenkrát viděli všechny ty skvělé filmy vlastně náhodou. My tam chodili, že byla uvnitř tma a ještě to znělo před rodiči dobře. "Bereš své děvče do kina, na kultúúru?": říkávala moje babička a občas mi dala i nějakou tu korunu. Miloval jsem čekání ve frontě na lístky, klidně i v zimě, protože jsme měli jeden druhého, navzájem si třeli ruce, doplňovali rum do žil a po filmech chodili do hospod probrat děj, znovu se zasmát komediím, bát se u thrillerů, líbat se u romantických komedií. 

Kino Oko mělo svoji nezapomenutelnou atmosféru, jiskru ve vzduchu, všechny ty postavičky, od sprosté prodavačky lístků, přes elegantního starého pana promítače, až po převážně mladé návštěvníky, kteří na tom byli jako my. Chtěli mít chvilku pro sebe, být za pár korun v teple a ještě si užít se svým protějškem mnohdy nádherné nejen filmové zážitky. Viděli jsme tak s Kačenkou americké černobílé komedie, celou plejádu skvělých herců, klasiky, i sci-fi, komedie. Bez rozdílu stylu, shlédli jsme vše. 

 Sedávali jsme na sklápěcích vrzajících dřevěných koženkových sedačkách s pohledem na spousty džínových bund před námi. Kačenka třeba naschvál, abych se dobře poměl, nenosila do kina podprsenku. Staré paní, sedící vždy po stranách kina, uváděly s baterkami déle příchozí (smělo se jen do patnácti minut, jinak už vás na film nepustili), tolerovaly muckání a objímání, nevadilo ani líbání, ale jakmile to někdo moc rozjel, byl vyveden. Nám se to stalo asi jen pětkrát.

Smějeme se s Četníky a protože je nám uvnitř dobře, kupuji všem lístky ještě na Vinetoua. Dávají třetí díl (vidíme ho asi popadesáté), holky zase brečí když hlavní hrdina umírá a my kluci máme cestou z kina chuť opět zachránit celý svět, být poctiví, pomáhat slabým. Vyprovodíme Janu, pak pod lampou s Kačkou cvrlikáme jako dvě hrdličky a potom už musíme domů. Dám si ruce hluboko do kapes, vezmu to přes park, hned kolem kina Svět. Tam zrovna někdo vysvětluje jedné holce, že se nesmí dívat na ten film očima někoho, kdo vidí jen soulož mezi sourozenci a vraždu. Dívka má nechápavý výraz a já si začnu naschvál pohvizdovat ústřední melodii z francouzské komedie. Nechávám všechen filmový svět za sebou a pohltí mě šedivé sídliště.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 31. prosince 2016

Recenze/review - MONSTERWORKS - Black Swan Annihilation (2016)


MONSTERWORKS - Black Swan Annihilation
CD 2016, Eat Lead and Die

 Vždycky mě fascinovaly a dodnes tomu tak je, záběry lovících šelem. Zpomalené okamžiky, chvilky před prokousnutím šíje. Příroda ve své syrové podobě, krása dravce vyhlížejícího si svoji kořist, hlubiny oceánů, zrození a smrt. Představoval jsem si, jak stojím kousek opodál, s kamerou, jako tichý svědek, součást veškeré té nádhery. Chyběla mi jen hudba, která by vše doplnila, uzavřela v dokonalý celek. Pro novozélandské MONSTERWORKS mám velkou slabost, zobu jim jejich alba z ruky, jsou pro mě výjimečnou kulisou, muzikou, nabitou k prasknutí energií a talentem. Určitě znáte ten pocit, když zjistíte, že jste vy i album jedním organismem. "Black Swan Annihilation" jsem se poklonil, přidal hlasitost a pustil si další přírodopisný film. Krása vypálená na CD, přemýšlivost, inteligence, nespoutanost, přirozenost a jiskřivý smutek. Nálady v odstínech, které dokáže znázornit snad jen kaleidoskop. 



Z "Black Swan Annihilation" přímo prýští perfektně odvedené muzikantské řemeslo. Doslova cítím, že pánové se zavřeli do zkušebny, popustili uzdu svým fantaziím a hráli si s motivy jako kočka s myší. Tvorba MONSTERWORKS se těžko k někomu připodobňuje a myslím, že to není snad ani potřeba. Fanoušci podobných záležitostí stejně dají spíš na dojem, na ochutnání, než na nějaký podrobný rozbor. Těch vlivů je zde opravdu hodně, jedná se převážně o melodické metalové a rockové kapely. Není to ale příliš důležité, hlavní je schopnost novozélandských mě připoutat k přehrávači, vymáčknout ze mě roztodivné emoce, spoustu radosti, smutku, pohody, chvění. Miluji ty chvíle společných setkání, četbu knihy ve večerních hodinách, když už je všude klid. Jsem jako v úvodu zmíněná šelma, čekající, větřící, samozřejmá. Krásná deska!


sumarizace:

Pro novozélandské MONSTERWORKS mám velkou slabost, zobu jim jejich alba z ruky, jsou pro mě výjimečnou muzikou, nabitou k prasknutí energií a talentem. "Black Swan Annihilation" jsem se poklonil, přidal hlasitost a pustil si ji znovu. Krása vypálená na CD, přemýšlivost, inteligence, nespoutanost, přirozenost a jiskřivý smutek. Nálady v odstínech, které dokáže znázornit snad jen kaleidoskop. Z "Black Swan Annihilation" přímo prýští perfektně odvedené muzikantské řemeslo. Tvorba MONSTERWORKS se těžko k někomu připodobňuje a myslím, že to není snad ani potřeba. Fanoušci podobných záležitostí stejně dají spíš na dojem, na ochutnání, než na nějaký podrobný rozbor. Těch vlivů je zde opravdu hodně, jedná se převážně o melodické metalové a rockové kapely. Není to ale příliš důležité, hlavní je schopnost novozélandských mě připoutat k přehrávači, vymáčknout ze mě roztodivné emoce, spoustu radosti, smutku, pohody, chvění. Miluji ty chvíle společných setkání, četbu knihy ve večerních hodinách, když už je všude klid. Cítím se jako šelma, čekající, větřící, samozřejmá. Krásná deska! 

Asphyx says:

I have to admit that I have slight passion for those New Zealand MONSTERWORKS. I am eating their albums right from their hands. Their music is very exceptional for me and they are full of energy and talent. I bowed to the album “Black Swan Annihilation” and I added some volume and played it again. This is beauty burned to a CD. The thoughtfulness, intelligence, unbridled, naturalness and sparkly sadness. Moods in shades which can be represented by a kaleidoscope only. From the album “Black Swan Annihilation” oozes out the perfectly good musical craft. It is difficult to assimilate MONSTERWORKS´s music to other bands and I think it is not even necessary. Fans of similar music will probably listen to something which hits them from the first hear/taste and they do not care about any detailed analysis. These is a lot of influences especially some melodic metal and rock bands. But that is not really important here. The important thing is that these New Zealand guys can bind me to the player and squeeze all those whimsical emotions out of me. But also a lot of joy, sorrow, comfort and vibrations. I love those moments of meetings, reading a book during the evening and there is peace everywhere. I feel like a beast, waiting, sniffing, self-evident. Beautiful album!

Tracklist:
01. Immortalist 04:26
02. To Have Done What Must Be 04:54
03. Unbridled Force of Nature 02:40
04. Black Swan Annihilation 09:00
05. Vanishing Point 06:09
06. Unbeheld 03:02
07. Archivo Omnia 07:57

band:
Drums: James
Bass: Hugo
Guitars: Marcus
Guitar and Vocals: Jon

pátek 30. prosince 2016

Recenze/review - HOATH - Codex III: Crown of the Mind (2016)


HOATH - Codex III: Crown of the Mind
CD 2016, Saturnal Records

 Stojím, jsem v očekávání. Temnota přichází. Rozvěsil jsem zatím, než přijdou ostatní, po stěnách staré kosti, nakreslil pentagramy a těšil se na dívku, která se rozhodla poskytnou svoje tělo i mysl k obřadu. Už přicházejí! Postavy v kápích. Ne, to není žádná hra, nic pro mladé nadržené novinářky. Tohle je krutá a syrová realita. Starý opuštěný kostel, nové CD finských black/death metalistů HOATH v přehrávači. Pravá krev z obětovaného kohouta, zaříkávání, stíny nemrtvých. Zbývá už jen pár slov, poslední zaříkávání a konečně se budu moci setkat se svými death metalovými předky.

 Okultní, tajemná, se zastřeným zvukem, spoustou symbolů, přesto studená a surová je hudba HOATH. Nepátrejte po jejich původu, protože kapela přišla ze samého pekla. Daří se jí zhmotnit ozvěny z podsvětí velmi zajímavým způsobem. Není to chaos, ani zvuková koule, vše je jasně čitelné, dobře se poslouchá. Novinka mě zaujala hlavně svojí atmosférou. Opakování motivů opravdu připomíná vyvolávání zlých duchů. Padám do nekonečné temnoty. Vítejte na setkání všech death metalových spiritistů.



"Codex III: Crown of the Mind" je albem, které bylo nahráno ve zdánlivě opuštěných chodbách Hádovi říše. Z oprýskaných zdí trčely hřeby, ke kterým byli kdysi přikování všichni ti, kteří slepě věřili jakékoliv víře. Lidský odpad, na který vám dělá problém jenom pohlédnout. Utrpení, tma, šílenství. Tohle všechno z novinky HOATH slyším a užívám dosytosti. Deska je jako nějaký pokrm z plesnivých červů, kteří jste pod pohrůžkou nuceni sníst. Zahalte své tváře do plášťů beznaděje, umírejte jen s lehkým stenem na rtech. Jsme tady, abychom hnili ve svých vzpomínkách. Finští tmáři nahráli album, které z hlavy jen tak nevyženu. Byl jsem proklet, uhranut a zničen. Pokud máte chuť, napijte se z kalichu hořkosti také. Jestli máte podobné záležitosti rádi, neváhejte, tmy je zde pro každého dost. Peklo!


sumarizace:

HOATH a jejich album "Codex III: Crown of the Mind" mi připomínají nějakou hodně zlou a  ošklivou okultní seanci. Mocné kytarové motivy, hlas povolaný z temnot a skvělý zvuk. Ano, při poslechu mám opravdu pocit, že peklo existuje. Jasně a hmatatelně, jako na novince HOATH. Tahle hudba by klidně mohla znít při uvítání zbloudilých duší při příchodu do podzemí. Oceňuji temnotu, všechny černé skladby i určitou nihilistickou náladu, kterou zde cítím z každého tónu. Obraťte všechny kříže směrem dolů, vyžeňte kněze z kostelů, už napáchali dost zla! Černé okultní death metalové album, které je cítit sírou! Inferno!

Asphyx says:

HOATH and their album "Codex III: Crown of the Mind" reminds me some very bad and ugly occult session. Powerful guitar motifs, voice called up from the darkness and great sound. Yes, when I 'm listening I really feel that the Hell exists. Clearly and tangibly like the news of HOATH. This music could easily sound when the lost souls come in the underground. I appreciate the darkness, all black tracks and certain nihilistic mood that I feel from each tone. Turn all crosses down, expell the priests from churches, they've already done evil enough! Black occult death metal album that smells of sulfur! Inferno!

Tracklist:
01. Embodiment of Ultimate Existence
02. With the Lightning of Eye
03. Crown of the Mind (No Secret Veiled)
04. Behold the Soul (Profane Research)
05. By Spell and Hoofs of Steel
06. Upon the Sixth Theorem
07. Of Virgin Moon and Serpent
08. Anael
09. Proclamation of the Crowned and Conquering Child
10. Courage, Pride and Triumph
11. To the Mother of Abominations
12. Exultant upon the Ruined Earth

band:
VHLM - vocals
SHTRG - guitars
INFCTN - bass
VNM - drums

čtvrtek 29. prosince 2016

Recenze/review - YOUDASH - Astrophobia (2016)


YOUDASH - Astrophobia
CD 2016, vlastní vydání

 V křesle uprostřed místnosti sedí chlap. Kývá se monotónně dopředu a vzad. Občas vydává divné zvuky. Zbyl tu sám, v opuštěné psychiatrické léčebně. Pořád si myslí, že ještě alespoň jednou přijde sestra a píchne mu injekci plnou uvolnění a lásky. Nestane se tak, muž raději bere do ruky kus trubky a vyráží ven. Ještě předtím, než se poddá všem hlasům šílenství, tak si vyryje do ruky střepem nápis YOUDASH.

 YOUDASH jsou progresivní death metalisté z Polska, kteří se toho rozhodně nebojí. Pro poslech jejich novinky "Astrophobia" je nutné popustit uzdu své fantazii. Je to náročná hudba, naléhavá, svojská, která nebude vyhovovat každému. Rychlé pasáže střídají různé refrény, ruchy, pazvuky. Tempo se mění každou chvíli a slabším jedincům se budou tvořit mžitky před očima. Musíte se oprostit od zbytečností, jen tak si poslouchat a nechat vaše srdcem, aby šlo za všemi ozvěnami tepajícího mozku. Mám na podobnou hudbu zrovna náladu, tak proč se jí nepoddat.




Z tvorba YOUDASH je slyšet inspirace MESHUGGAH, THE DILLINGER ESCAPE PLAN, ale i třeba southern rockovými kapelami. Chce to rozhodně pečlivý a dlouhodobější poslech, podobné desky nelze moc vnímat během pár okamžiků z různých internetových serverů. Musíte se naladit na správnou vlnu, stát se hledači, užít si ten zvuk, nápady. Někdy je album možná až moc chaotické, občas mi pasáže dokonce moc nesedí, ale jako celek je deska velmi chutnou záležitostí. Neříkám, že převratnou a dokonalou, ale rozhodně se jedná o nahrávku, která by mohla zaujmout nejednoho milovníka progresivnějších věcí. Berte dnešních pár slov jako upozornění, že v sousedním Polsku do toho mlátí kapela, která se snaží dělat muziku po svém, jinak. Ne vždy jí to vychází, ale za moji maličkost jsem spokojen. 



sumarizace:

Polská, progresivní death metalová kapela YOUDASH, je skupinou, ze které doslova tryská talent na všechny strany. Jejich nové album  "Astrophobia" je po okraj narvané nápady, energií a tlakem. Pokud rádi u hudby přemýšlíte a ochutnáváte z pestré palety bohatého talíře extrémního metalu, bude vám určitě chutnat. Fascinuje mě lehkost a samozřejmost, s jakou je singl nahraný. Poslech je srovnatelný s pohledem do kaleidoskopu. Pestré riffy, zajímavé bicí a všemu nasazuje korunu vokál, vytažený až odněkud ze samého nitra. Songy působí velmi vyrovnaně, chutně, naléhavě a přesto jsou až uklidňující. Deska se tak pro mě stává jakousi meditací. Progresivní death metal, který připomíná průlet vesmírem. Vynikající záležitost. Noblesní album! Velmi doporučuji!


Asphyx says:

 Talent gushing right and left, this is the Poland, progressive death metal band YOUDASH. Their new album "Astrophobia" is to the brim full of ideas, energy and pressure. If you like thinking by listening and tasting from a variet range of rich menu of extreme metal, you will definitely like it. I am fascinated by the lightness and obviousness the album is recorded. Listening is comparable with the view into a kaleidoscope. Colourful riffs, interesting drums and vocals, pulled up from somewhere inside. Songs are tasty, urgently, however, relaxing. The album is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! I  recommend very much!


Tracklist:
1. Astrophobia/Intro
2. Celestial Phenomena
3. Hunting Among The Stars
4. Deathstar
5. Devouring Cell
6. Astral Anxiety
7. Forceguide
8. Strip Tease (Acid Drinkers cover)

band:
Ropa - screams, lyrics
Leń - guitar
Matz - bass
Buczek - drums 

středa 28. prosince 2016

Recenze/review - SCYTHELORD - Toxic Minds (2016)


SCYTHELORD - Toxic Minds 
CD 2016, vlastní vydání

 Miluju tvoje holý kosti! Krásně naskládané na hromadu. Nahoře lebka, která ti vždycky tolik slušela. Hezky se směješ! Zeširoka, tak jak jsi to vždycky uměla. Vůbec mi nevadí, že máš čelist uraženou od kovové trubky. Pořád tě mám rád. Chodil jsem ťukat na tvoji rakev, navštěvoval tě v márnici, čekal, kdy budeme konečně zase spolu.

Další death thrashová kapela, tentokrát s příhodným názvem SCYTHELORD, mi tento příběh připomíná. Jakoby se odněkud z podzemí vylila řeka plná špíny, nenávisti, lidského soužení, posledních věcí člověka a vy jste se v ní začali topit. Zástupy kostlivců opět obsazují naši zemi. Chřestí kostmi do rytmu a vy máte neodbytný pocit, že vás někdo sleduje. Je to vaše vlastní černé svědomí. Občas se mi zdá, že svět se v hnus obrací, kolem jsou jen samé zlé věci a potřebuji na chvíli vypnout. Ponoření do "Toxic Minds" mi pomáhá zachovávat alespoň poslední zbytky zdravého rozumu. Tohle album řeže, zadírá se pod kůži, je návykové jako nějaká nová droga.

Slyším zde vlivy INCUBUS, MORBID ANGEL, ENERGIC CRUSHER. Hudbu i vokál si neskutečně užívám. Připomíná mi doby, kdy ještě kapely dokázaly odjistit v mé zkažené duši granáty plné šílenství. SCYTHELORD zkrátka musí mít rád každý old school metalový nadšenec. Splňují ty nejvyšší požadavky na dobré death thrashové album. Doslova mě fascinuje a přitahuje určitý neklid, připomínající snad chvíle před popravou. Má to drive, sílu, energii, maniakální vyznění. Takhle položenou hudbu mám rád a koluje mi v krvi. Dokud žijeme, tak rychlost vítězí. Poklekněte před hromadou kostí, pokloňte se svým death/thrasovým předkům. Parádní album!

sumarizace:

"Toxic Minds" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na death metalisty SCYTHELORD. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Maniakální uctívači old school death/thrash metalu jsou zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD SCYTHELORD absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!

Asphyx says:


"Toxic Minds" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these death metal band SCYTHELORD. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These maniacal which worship old school death/thrash metal are here! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by SCYTHELORD something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!

Tracklist:
01. Oath To Retribution
02. Toxic Minds
03. Masquerade Of Hate
04. Die For Nothing
05. The Flail Of God ( Warlord )
06. Palace Of Glass
07. Bloodshed At Dawn
08. War At Sanity's End
09. Red Shift
10. Scythelord

band:
Joel: Lead/Rhythm Guitar, Vocals
Frank: Bass, Lead Guitar
Gene: Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine