DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 28. ledna 2017

Recenze/review - MAZE OF SOTHOTH - Soul Demise (2017)


MAZE OF SOTHOTH - Soul Demise
CD 2017, Everlasting Spew Records

 Zajel mi nůž do ramene, poničil mi tkáně a narazil na kost. Zaúpěl jsem bolestí a překvapením. Začal jsem se bránit a zahnal útočníka na útěk. Po čase začala rána hnisat a navěky poznamenala můj život i smrt.

 Prvotina italských death metalistů MAZE OF SOTHOTH mi v mnohém takovou ostrou a zákeřnou ránu, šílené bodnutí připomínají. Kapela se rozhodla zničit svět stylem, jakým to dělají jejich kolegové NILE, MORBID ANGEL, IMMOLATION. Texty plné páně HP Lovercrafta, maniakální melodie a tlak, tohle všechno mě postupně rozkládá a podmaňuje. Album má správně syrový zvuk, démonický obal. Splněno je vše, aby se fanoušek staré dobré smrti v hudbě cítil dobře. Navíc je pak jako nějaký krvácející bonus přidána nespoutanost, živelnost a nebál bych se napsat i živočišnost. Cítíte také ten nekonečný nasládlý zápach rozkládajících se těl? Tahle hudba zabíjí!



Toulám se podsvětím, objevuji si pro sebe nové kapely, rád se nechávám překvapovat. Pořád mě baví vzájemné oťukávání s novou deskou, rozplétání riffů i otevírání dalších neznámých hrobů. MAZE OF SOTHOTH jsou pro mě obrovským překvapením a přímým zásahem do mých soukromých stínů. Album "Soul Demise" sice neboří zavedené mýty a modly, ale dokáže mě nabít energií pokaždé na velmi dlouhou dobu. Rychlost, hutnost, drtivý účinek s fatálními dopady na mé sluchovody. Tohle všechno Italové umí a abych pravdu řekl, jejich nová deska mě oslovila o hodně víc, než novinky mnohých o hodně známých jmen. Vítejte v pekle, maniaci! Chce se mi na tuhle partu deah metalistů pořád křičet. Smrtící album, které ze mě udělalo můj vlastní krvavý stín! Vynikající!


sumarizace:

"Soul Demise" je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání MAZE OF SOTHOTH je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Krutost, tma a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Apokalyptický temný death metal, který vás smete z povrchu zemského!

Asphyx says:

"Soul Demise" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by MAZE OF SOTHOTH is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Cruel, darkness and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Apocalyptic dark death metal that will sweep you away from the earth!

Tracklist:
1. Cthulhu's Calling
2. Lies
3. Seed Of Hatred
4. Multiple Eyes
5. The Outsider
6. The Dark Passenger
7. At The Mountain Of Madness
8. Blind
9. Azzaihg' Nimehc
10. Divine Sacrifice

band:
Fabio - Lead Guitars / Synth
Matteo - Drums
Cristiano - Bass / Vocals
Riccardo - Lead Guitars

https://www.facebook.com/MazeofSothothOfficial/
https://mazeofsothoth.bandcamp.com/
http://everlastingspew.com/

A few questions – interview with MAZE OF SOTHOTH.


A few questions – interview with MAZE OF SOTHOTH

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Maze of Sothoth band was born in 2009 when Fabio felt the need to create a band where he could fully express all his musical creativity. Pure death metal mixing old school and innovative ideas, this is Maze of Sothoth.

With Matteo Cristiano e Riccardo the line-up was eventually complete.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We will never stop thanking David Zampini of "A Mano Armata Dischi” for the excellent job !! we are very happy of the work, passion and professionalism.

The recordings were divided into two studies, first the drums, recorded at "Cool Blue Studio" owned by Marco Preziosa, a sublime work, and then in David’s study , where we continued with guitars, bass and vocals.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

1000 CDs and digital distribution, for the future is probable that we gonna release also vinyl version. 

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ? 

Fabio and Cristiano wrote the lyrics which deal with Lovecraft stuff, including religious and modern society arguments.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Mark Riddick created the logo while we manage web distribution because we consider it really important nowadays for example to spread the news about events or new release.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chosed Everlasting Spew Records because we find in Giorgio a reliable and interested parter in the distribution and promotion.

Therefore we are really satisfied for the incredible job.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Morbid Angel, Sinister, Cannibal Corpse, Slayer, Dying Fetus, Suffocation, Behemoth, Meshuggah, Immolation, Nile, Necrophagist

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No because we produced the album with Everlasting Spew Records. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We have no idea how many gigs we have played in the last years, but usually we prefer club until now. The gig at Centrale Rock Pub in january of this year is probably the best performance till now.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to continue to play for our fans and to express musical creativity.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?


Thanx for the interview.


Recenze/review - HAXXAN - Loch Ness Rising (2017)


HAXXAN - Loch Ness Rising
CD/LP 2017, Hells Headbangers

 "Jestli mě budeš chtít zabít, vezmi si na to prosím rezavý nůž": řekl a ona tak učinila. Vrazila mu ho přímo břicha, zakroutila nenávistí dokola a dívala se do jeho pomalu dohasínajících očí.

 Poslouchám novinku amerických black metalistů HAXXAN a bolí mě vnitřnosti. Jakoby mi někdo nalil do chřtánu kyselinu, proklel mě a připravil si na stůl zmiňovaný rezavý nůž. Černý kov ovlivněný HELLHAMMER, CELTIC FROST, USURPER, SATYRICON a plesnivou atmosférou starých rakví, mi dělal vždy dobře. Američané na své prvotině jasně ukazují, že jejich morbidní hudební svět je podobný mému. Syrové, temné, smutné a šílené, takové je album "Loch Ness Rising".

Mám rád kapely, které se nepřetvařují a jedou si to svoje. HAXXAN hned napoprvé pronikli do přísně hájeného území mého fanouškovství. Seděl jsem, přemítal o nesmrtelnosti padlých duší a najednou mě ožehl černý plamen studeného ohně "Loch Ness Rising". Na hudbě je krásné to, že ze společných pocitů se nemusíte nikomu zodpovídat. Zhasněte všechna světla, užívejte si ten chladný zvuk, ty ozvěny ze záhrobních cel. Nemyslete si, i na vás si Smrtka dávno brousí kosu. Čas čekání si můžete zkrátit poslechem novinky HAXXAN. Pochmurné black metalové album, které muselo být nahráno někde mezi naším a oním světem! Jestli mi ho budou pouštět i v pekle, tak se tam vyloženě těším. Ďábelská nahrávka!


sumarizace:

"Loch Ness Rising" je pro mě vzpomínkou na staré dobré metalové časy, kdy se ještě hrálo hezky na rovinu. Za touhle deskou stojí muzikanti, kteří si říkají HAXXAN. Tohle je hudba pro staré fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít pravý, reálný metal. Líbí se mi odkazy do osmdesátých let, líbí se mi zvuk, líbí se mi i jednotlivé nápady. Navíc je pak přidáno ještě několik kilo plesniviny, tmy a černé energie. Pokud si budete chtít udělat příjemný a skvěle odvedený výlet do starých časů, budete určitě spokojeni jako já. A teď už mě prosím nechte, musím zhasnout všechna světla, otevřít si láhev něčeho dobrého a věnovat se temnotě! HAXXAN nahráli album, u kterého vám budou praskat staré kosti! Vynikající záležitost!

Asphyx says:

"Loch Ness Rising" is a memory of the old good metal days – when people played honestly. This album is made by a musicians called HAXXAN. This music is for old fans who didn´t forgot how the real metal should sound like. I like the heritage of the 80ths, the sound and each idea. And there is a few pounds of mouldiness, darkness and black energy. When you want to do a nice journey to the old days, open a bottle of something good and enjoy darkness! HAXXAN recorded an album which will make your old bones crush! Excellent thing!

pátek 27. ledna 2017

Recenze/review - RUDE - Remnants... (2017)


RUDE - Remnants...
CD 2017, F.D.A. Rekotz

 Otevřu dveře do pekla a dýchne na mě studený zápach smrti. Už na mě všichni čekají. Byl uspořádán večírek na moji počest. Jako hlavní hvězda večera se představí plesnivě znějící old school death metalová kapela RUDE. Dám si pivo nebo radši dvě, zakleknu a začnu třepat hlavou. Vybrali mi dobře, přesně tenhle druh smrtícího kovu mi dělá příjemně na mé zkažené duši. Skáču z pódia, nadšený ze sirnatých riffů, mlátím hlavou o zem, stržen do víru jediného pravého death metalu! Jsem mezi svými.

 Smíchejte staré PESTILENCE, přidejte MORBID ANGEL, opepřete OBITUARY, MASTER, DECEASED, ASPHYX, promíchejte - netřepejte a pak pijte album "Remnants..." plnými doušky. RUDE lze s klidem zařadit mezi skupiny bouchající to v současnosti v podobném stylu. Vzpomeňme na kolegy SKELETAL REMAINS, DEROGATORY, CHAPEL OF DISEASE, DECAYING. Tahle hudba se poslouchá srdcem, bez uzardění a s hlavou hrdě vztyčenou. Pravou víru také nezměníte a RUDE hrají právě pro nás, pro pravověrné. 



Na novinku je samozřejmě nutné koukat okem člověka, který už má v hudbě něco odžito, pamatuje staré postupy i zvuk, má ve svém srdci navždy uloženy desky, které se v devadesátých letech nahrávaly. Nevím, nakolik hudba Američanů osloví dnešní mladé posluchače, ale je to vcelku jedno. Jsem tu pro vás, pro věrné fanoušky old school death metalu a před RUDE se klaním až k zemi. Myslím, že ducha dávných časů se jim povedlo přenést do dnešní doby dokonale. Nečekejte nic novátorského, tady se hraje pro šedivý fotry od rodin, co ještě nezapomněli na to, jak má znít death metal. Maniakální přístup, chorobné riffy i hlas, chlad a špína v melodiích. Tenhle večírek bude trvat pěkně dlouho, to vám garantuji. Smrt je tak blízko. Vynikající pocta špinavému peklu!


sumarizace:

RUDE letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "Remnants..." může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Vynikající temný old school death metal! 


Asphyx says:

RUDE come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "Remnants..." may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! Excellent dark old school death metal! Killer!

Tracklist:
01. Torrent to the Past
02. House of Dust
03. Blood Sucker
04. Interpretations of the Ultimate Finality
05. Remnants...
06. Fracturing the Gates of Truth
07. Sanctuary
08. ReBoot
09. Children of Atom

band:
Yusef Wallace - Guitars/Vocals
Jason Gluck - Bass/Vocals
David Rodriguez - Guitars...
Chad Gailey - Drums

Recenze/review - MALOIC - Death (2017) 


MALOIC - Death
CD 2017, vlastní vydání

 Uzavřen v komoře svých temných snů. Noční můry opět oživly, pozvaly mě do svého zlého světa a já se začal ztrácet mezi realitou a děsem. Už jsem nemohl dál, každé probuzení moc bolelo. Nevylézal jsem ze svého bytu, pak pokoje a nakonec postele. Žádný dopis na rozloučenou jsem nezanechal, stejně už jsem nikoho nezajímal. Vzal jsem provaz a začal se pomalu houpat na vlnách smutných melodií indické kapely MALOIC.

 Obestřel mě smutek a věčnost. Hudba se kolem vznášela ve stylu AMORPHIS, DARK TRANQUILLITY, OBITUARY, AMON AMARTH, RUDRA, SENTENCED. Podobných kapel je spousta, ale MALOIC mě svým přístupem a hlavně muzikou zaujali. Líbí se mi jejich zvláštní cit pro smutek, pro snové chvění, které ze skladeb cítím. Skupina nepřináší mnoho nového (kdo taky ano?), ale spíše rozvíjí již dříve slyšené velmi zajímavým způsobem. 



Definovat přesně, jaké album je v dnešní době to vynikající, které dobré a které stojí za nic, bývá mnohdy těžké. Přenechme to kritikům a pojďme si radši hudbu užívat. Nakonec vám stejně nejvíc řekne vnitřní pocit, muzika je přeci jen hlavně niterná záležitost. MALOIC se stali na nějaký čas mými průvodci pochmurným počasím deštivých dní. Jsou pro mě velmi příjemným překvapením, kouskem studené námrazy kolem páteře. Podupávám si do rytmu a mám obrovskou chuť otevřít okno a skočit. Dole by mě nečekala smrt, ale vykoupení. Máte rádi melodii v death metalu, láká vás chlad opuštěných kostelů? Myslím, že není co řešit. Příjemné album!



sumarizace:

Nové album MALOIC je absolutně úžasným zážitkem. Těch emocí, těch kousků hudebního talentu, odhodlání, průzračné čistoty a nespoutanosti dělá z "Death" niterně vzácný příběh, který umí vyprávět právě jen MALOIC. Oprostěte se na chvilku od stylových klišé a vydejte se spolu s kapelou hledat smutná zákoutí lesních mýtin, sněhových kopců, smrti i severské čistoty. Album si na nic nehraje, plyne samozřejmě, jakoby bylo mou součástí odnepaměti. Deska chutná jako dobře uleželý bourbon, který strávil dlouhá léta v dubovém sudu. Ochutnejte a na jazyku se vám rozplynou ledové kousky plné věčnosti. "Death" je krásnou a tajemnou ženou, jdoucí vznešeně ulicí. Za moji maličkost vám novinku vřele doporučuji! Úžasná, ledově krásná nahrávka!



Asphyx says:

The new album MALOIC is an absolutely amazing experience. So many emotions, pieces of musical talent, dedication, limpid purity and the effervescence make "Death" an intrinsically rare story which only MALOIC can tell. Freed for a moment from the stylistic clichés and go to look for sad corners of forest clearings, snow hills, death and Nordic purity with this band. This album doesn´t pretend anything, it flows naturally like it is a part of me forever. The record tastes like a well-seasoned bourbon which spent many years in on oak casks. Just taste it and there will be ice cubes of eternity melting on your tongue. "Death" is a beautiful and mysterious woman walking nobly down the street. For me I have to highly recommend this album! Amazing, icily beautiful record! 

Track list:
1. Foul Blood
2. Two Twelve Eighty Four
3. Wasted Soul
4. Unborn
5. Dead
6. Massacre
7. Prison of Darkness
8. The Rope

Line up:
Sumanth Shetty - Lead Guitar, Vocals
Jovith Tellis - Rhythm Guitar
Sagar Kumar - Bass
Robin Sequeira - Keyboards
Calvin Menezes - Drums

čtvrtek 26. ledna 2017

Recenze/review - TOMB MOLD - Primordial Malignity (2017)


TOMB MOLD - Primordial Malignity
CD/LP 2017, Blood Harvest

 Ležím na kamenné podlaze už pěkně dlouho. Má zápěstí a kotníky jsou sedřené do krve od železných pout. Hladový, opuštěný, ztracený ve zlém ošklivém světě. Tak si posledních několik dní připadám. Mí věznitelé mě mučí, ničí postupně moje tělo. Mysl mi zlomili až ve chvíli, kdy zavřeli poslední průduch světla. Ztratil jsem naději. Vyhasl jsem postupně, jako plamen dohořívající svíčky. Zmizel jsem a zůstala po mě jen kostra ohlodaná od bývalých kamarádek krys. Čekalo mě ale ještě  větší peklo.

 U posledního soudu bylo zjištěno, že dlouhodobě poslouchám starý death metal a byl jsem odsouzen k nekonečnému utrpení. Znovu mě zavřeli, svázali a pustili mi nové album kanadských death metalistů TOMB MOLD. Konečně jsem nalezl svůj klid a smysl dalších dní na onom světě. Žil jsem snad poctivý život, s hlavou vztyčenou a dokážu se každému podívat do očí, ale zde, na druhé straně platí trošku jiná pravidla. "Primordial Malignity" je pro mě albem, které jen potvrzuje mé kroky po podsvětí. Vybral jsem si kdysi, v devadesátých letech správný směr. Bez old school death metalu bych už dávno nedokázal žít a jak vidno, čekají mě i v Hádově říši samé pěkné zážitky. 



Dvojice šílenců z kanadského Toronta si vzala za vzor staré PESTILENCE, OBITUARY, INCANTATION, MORBID ANGEL švédské GRAVE, BLOODBATH. To vše zamíchala v pořádně hnisajícím koktejlu. Podáváno prosím na červotoči prolezlém prkénku za zvuku umírajících zombie. TOMB MOLD si na nic nehrají, jedou si svoji jasně vytyčenou cestou a rozhodně udělají radost každému milovníkovi dlouhých stínů. Nic převratného, ani zázračného sice nečekejte, ale pokud jste byli kdysi prokleti kouzelnými zaříkávadly poctivého death metalu, mohla by vám novinka "Primordial Malignity" určitě udělat škodolibou radost. A teď už dost slov, musím odběhnout přidat volume a plně se oddat záhrobí. Děkuji za pozornost! 


sumarizace:

První album kanadských TOMB MOLD bylo nahráno v samotném pekle! Nálada celé nahrávky je neskutečně tíživá, jednotlivé riffy návykové a hlas přerovnává kosti v márnici. Natolik je mocný. Kapela působí jako vyslanci od Belzebuba. Od úst jim zní obrácené modlitby, v jejich přítomnosti je cítit síra. Jejich old school death metal je absolutně uvěřitelný, zahraný s totálním odhodláním. Staré postupy z devadesátých let minulého století znějí v jejich podání hodně uvěřitelně. Jsou jako nějaká zákeřná droga, která vám způsobí halucinace. Budou v nich ožívat staří duchové, nemrtví a ocitnete se v tom nejhlubším podzemí. Svět v záhrobí je těžký, smutný a zlý. Stejně jako novinka "Primordial Malignity". Připravte se! Zlo přichází. Kanadský old school death metal s okultní náladou otevřených hrobů! Vynikající záležitost! Doporučuji!

Asphyx says:

The first album by Canadian TOMB MOLD was recorded in the Hell itself! The mood of this record is so heavy. Each riff is very addicting and the voice line up bones in mortuary. That is how powerful it is. This band feels like envoys of the Beelzebub. There are backwards prayers coming out of their mouths. You can smell the brimstone from their presence. Their old school death metal is absolutely believable. They play it with so much determination. Old techniques from the 90ths of the last century sounds so believable with their music. These guys are like some bad drug which makes you hallucinate. There will be old ghost and the undeads coming back to live and you will be in the Hades world itself. This world beyond is hard, sad and cruel. Just like the new album "Primordial Malignity". Prepare yourself! Evil is coming! The Canadian old school death metal with an occult mood of open graves! Amazing thing! I have to recommend this! 


MORE INFO:

Recenze/review - SERPENT ASCENDING - Aṇaṅku (2016)


SERPENT ASCENDING - Aṇaṅku
digital 2016, I, Voidhanger Records

 Sedím a přemítám. Prosýpám mezi prsty prach. Lechtá mě v dlaních a cítím jeho plesnivou vůni. Říkali mi, že to nemám dělat, že se to v krematoriu nesluší, jenže pro mě je tenhle můj rituál takovým mým rozloučením. Vždyť kolikrát nikdo na kremaci nepřijde. Zdává se mi, že jsem převozníkem přes řeku Styx. Bez úplaty převážím každý den, po práci, kdy už jsou z těl jenom jemné částečky prachu, se pro mě tyhle chvíle staly soukromým obřadem. Koneckonců, jsme jenom prach ve který se stejně jednou obrátíme.

 Jarno Nurmi, člověk, který stojí za finskou jednočlennou smečkou SERPENT ASCENDING působí na mě svojí hudbou také jako takový trošku zvláštní pracovník krematoria. Rozmělňuje mě postupně svými riffy. Často lehce monotónními skladbami rozkládá mou mysl postupně, jako nemoc zvaná lepra. Přiznám se, "Ananku" jsem si oblíbil, krásně zní jako kulisa, když vyhrabujeme popel ze zaneřáděných pecí.





Netřeba si dělat nějaké přehnané představy. "Ananku" není nijak novátorským dílem. Charakterizovat ji lze jako takovou "obyčejnou" poctu EMPEROR, starým pomalejším death/doomovým kapelám a samozřejmě smrti. Hudba si na novince jen tak plyne, drásá mě po částech, polehounku, je svým způsobem odpudivá, ale přesto přitažlivá. Sem tam se vkrade stereotyp a potřebuji být naložen v lehkých smutcích, abych album vstřebal, ale celkový dojem je za moji maličkost spíše kladný. Neříkám, že si budu desku pouštět každý druhý den a klanět se jí jako nějaké modle, ale baví mě ji poslouchat. Občas mívám jako každý divné stavy a potom je mi velmi dobrým společníkem. Zvláštní death metalová nahrávka, která je studená jako ruka mrtvoly.


sumarizace:

Deathové poselství o bolesti bylo opět předáno. Finští SERPENT ASCENDING umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zimu je možno s klidem nahradit novou deskou "Ananku". Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death metalové CD, které vás zmrazí navěky!

Asphyx says:

Death metal message of pain was passed on again. Finnish SERPENT ASCENDING can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter  it can be easily replaced with the new album "Ananku". Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death metal CD, which will freeze forever!

Tracklist:
1. Entrance 04:03
2. Rivers Of Lava 02:54
3. Northern Delirium 02:17
4. Karelides 03:42
5. AṇaṅKu I 04:22
6. AṇaṅKu II 03:20
7. Mound Of Ing 04:36
8. Male Atavism 04:55

band:
Jarno Nurmi - Everything

https://www.facebook.com/Serpent-Ascending-282039945193550/
https://i-voidhangerrecords.bandcamp.com/album/ananku
http://i-voidhanger.com/

Recenze/review - NEKROHOWL - Nekrohowl (2016)


NEKROHOWL - Nekrohowl
demo 2016, vlastní vydání

 Kdybyste měli definovat undergroundový death metal, co by vás napadlo jako první? Mě osobně obrovský kus nasazení, špíny, snahy o pořádnou záhrobní rebelii. Když mi přišlo z daleké Bangladéše na recenzi stejnojmenné demo tamních NEKROHOWL, říkal jsem si, že jen poštovné muselo stát nekřesťanské peníze. Vložil jsem CD do přehrávače a vyhrnul se na mě old school death metal, který by se dal šmahem odsoudit za ne příliš dobrý zvuk, za spíš nadšenecké provedení. Jenže já to neudělám. Mám někde v zadu v hlavě neodbytný pocit, že tihle pánové to myslí vážně.

 Odmyslete si nedokonalé provedení a najednou uslyšíte ochutnávku jak vystřiženou z devadesátých let minulého století. Není to zase tolik dávno, co se i v našich končinách hrálo podobným způsobem. "Nekrohowl" je prvotinou, jednoduchou, šílenou ze své podstaty. Je z ní cítit ta obrovská chuť vzít do ruky nástroje a zbourat hlukem svět. Kapele bych určitě doporučil lepší (alespoň nějakou) produkci, pořádné studio, hodiny ve zkušebně a pak to bude to pravé temně krvavé. Jen pro zajímavost, viděl jsem video z koncertu těchto nováčků a to co dělali jejich fanoušci, o tom si našinec může nechat jenom zdát. 

 Pro fanoušky DEICIDE, DYING FETUS, INCANTATION, MONSTROSITY, OBITUARY a ostatních starých legionářů. Říkejte si, co chcete, ale mě NEKROHOWL oslovili a doufám, že brzy vydají plnohodnotnou desku u nějakého pořádného labelu. Budu se těšit! O tomhle je pro mě metal!



sumarizace:

Bangladéští poslové z pekla NEKROHOWL loni vydali demo, které by mohlo zaujmout každého fanouška temného death metalu. Skladby jsou zde ošklivé, zlé, morbidní a je z nich na sto metrů cítit síra. Pokud máte rádi klasickou death metalovou školu a jste příznivci podzemí, tak neváhejte ani chvilku. Zklamáni rozhodně nebudete. Bangladéšanům se povedlo nahrát album, které je doslova narváno nihilismem, černou energií a záhrobím. Svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Nahrávku vám mohu jen a jen doporučit. Temné smrtící album, které vás uštkne jako jedovatý had! Dobrá morbidní práce! 



Asphyx says:

Bangladeshian Apostles from the hell NEKROHOWL released past year a demo, which could interest all fans of dark death metal. Tracks are ugly, evil, morbid and there is smelling sulfur miles apart. If you like classic death metal school and you are fans of the underground, so don't hesitate. You won't be disappointed. Bangladeshians managed to record an album, which is literally stuffed with nihilism, black power and the beyond. When listening the world is very hard place for living. I can the recording only recommend. Dark deadly album that will bite you as venomous snake! Good morbid job!

tracklist:
1. Banishment Bringer
2. Sadist Slaughterous
3. Mortal Incubation
4. Infecting The Crypts (Suffocation Cover)


band:
Sadist – Bajo
Pounder – Batería
Obliterator – Guitarra
Demodulated – Cantante

středa 25. ledna 2017

Recenze/review - MALIGNER - Demon (2016)


MALIGNER - Demon
tape 2016, Blood Harvest

 Propukla další válka s nebem. Síly jsou už dávno větší na straně podzemí. Díky lidské ohavnosti a chamtivosti je peklo připraveno opět k boji. Padají mrtvá těla na dalším bojišti, ozývá se řev raněných. Kdo nezažil a zná válku jen z obrazovek, ten nepochopí. Na trůn usedl další úchyl, poskoci se klaní nových modlám. Je to pořád stejné, neustále dokola, co svět světem stojí. Silnější vždy přežívají a ne že ne. Krev stříká všude kolem, je jen tekutinou bez duše. Smrt, všude byla smrt, říkají ti, kteří přežili.

 Muchlá se mi ve starém přehrávači kazeta death thrashových maniaků MALIGNER ze Švédska. Nechávají mi vzpomenout na dávné časy, kdy jsem sedával s pivem v ruce dlouhé hodiny s uchem přitisknutým na reproduktoru. Bývala tenkrát ta naše metalová válka snadnější, člověk si musel každou kapelu, každý poslech zasloužit a víc si všeho vážil. MALIGNER jakoby pocházeli z devadesátých let, byli jim plně oddáni a klaněli se stejným bohům jako já. Mám tak najednou v ruce limitovanou edici kazety, která sice není ničím výjimečná, ale je jasně hmatatelná a něco vzadu v hlavě mě nutí ji stále poslouchat. Má metalová válka, zdá se, opět propukla.

Máte rádi staré CARCASS, SACRIFICE, DEATH, INFERNAL MAJESTY, BLOOD FEAST, SLAUGHTER (Kanada), MASTER? Líbí se vám sóla jak vystřižená z prvních ANNIHILATOR? Pak neváhejte a jděte i do MALIGNER. Švédi jsou sice lokální kapelou, ale jejich válka je poctivá, syrová a reálná. Je daleko od všech globálních konfliktů i současné hudby, ale pro mě jsou nádhernou ukázkou toho, že otisk osmdesátých a devadesátých metalových let může pořád fungovat. Přesně podobné masakry na pomezí deathu a thrashe mám rád. A vůbec mi nevadí, že je vše pokryto silnou vrstvou patiny, rzi, prachu a pavučin. "Demon" mě baví a užívám si jej jako nějakou starou znovu objevenou knihu. Death thrashový masakr podle pradávných pravidel! Skvěle! 


sumarizace:

Skladby z novinky MALIGNER připomínají čerstvě exhumovaný hrob. Old schoolové melodie od mistrů ve svém oboru jsou plesnivé, ostré, zákeřné a musí potěšit ucho každého pravověrného fanouška. Pokud máte chuť na pravý, nefalšovaný, reálný death metal a thrash, neváhejte ani chvilku. Na "Demon" ho totiž hrají jedni z nejpovolanějších. Všechny songy působí jako úder kladivem do právě otevřené rakve. Podsvětí zase jednou promluvilo. Pořádně hlasitě. Old school death thrash metal, který otevírá dveře do záhrobí. Skvělá hrobnická práce! 

Asphyx says:

 Songs from the news of MALIGNER remind of freshly exhumed grave. Old school tunes from the masters in their field are moldy, sharp, vicious and must please ears of all orthodox fans. If you fancy  real, genuine, death metal and thrash, don't hesitate for a moment. It's played on "Demon" because of the most competent players. Songs cause like hitting with a hammer to the opened coffin. Underworld spoke once again. Really loudly. Old school death thrash metal, that opens the door to the next world. Great gravedigger work!

MALIGNER lineup
Maligno - vocals and bass
Aztiak - guitars 

Asphyxovy zápisky - IV. - Chybí mi moudrost starců


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit. 

Chybí mi moudrost starců

Jedeme s rodinou na chalupu a musíme nakoupit. Je 3/4 na devět a před obchodním domem postává jen asi padesáti členný dav důchodců. "Co tady ty lidi dělají, tati?": ptají se mě děti a já nějak nevím, jak to vysvětlit. "Čekají na otevíračku, aby si mohli koupit věci ve slevě": řekne to za mě manželka. Odbije devátá a pracovník ostrahy s vyděšeným výrazem posune asi metr nad zem žaluzie. Nemusí ani pokračovat. Stařenky, které jinak sedávají prolezlé nemocemi po čekárnách doktorů, odhazují hole, doslova parakotoulem pronikají do obchodu a i ten maník s býčí šíjí má co dělat, aby ten nápor zvládl.



Mají uvnitř plastové krabice, asi půl metru na půl metru. Prej jen za tři stovky. Výrobní cena pár korun, ale bylo na nich napsáno SLEVA. Vysvětlit neomalenost, sprostá slova, strkání apod. dětem vlastně ani nešlo. Kam se poděla soudnost, hrdost a moudrost stáří? Asi zmizela někde ve světě konzumu a byla nahrazena debilitou. Kupujeme rychle rohlíky a jedeme raději na sever.

Cestou vzpomínám na své milé tetičky, které mi během posledních dvou let (jedna před rokem, druhá teď) zemřely ve věku přes devadesát let. Obě byly v koncentračním táboru, obě bojovaly s nemocemi. Nikdy jsem je neslyšel stěžovat, pokaždé, když jsem je navštívil (jak já lituju, že to nebylo víckrát a že jsem je po přestěhování do Plzně zanedbával), tak se smály. Stejně jako obě babičky a dědové. Vždy upravení, staří pánové s cigaretou nebo dýmkou (dědo nekuř mi tady nebo aspoň foukej do kamen!). S koláči na stole, s kávou, která voněla ručním mletím (pořád cítím tu překrásnou vůni). 

Čeká mě pohřeb, rozloučení s posledním členem jedné generace naší rodiny. Je mi smutno, ale usmívám se., protože se mi hlavou míhají všechny ty laskavé zážitky. Všichni mí staří příbuzní se vyznačovali elegancí, svěžím pohledem na svět. Prožili si své mnohdy těžké životy s hlavou vztyčenou. Byli daleci nějakého neustálého brblání. Spoustu společných zážitků budu mít od dětství už navěky vypálených v hlavě a když už nebudu vědět, jak dál, tak nenahodím pro radu internet, ale vzpomenu si, co by udělal můj děda, moje babička, mé zlaté tetičky.

Vyprávím dětem, co mi říkávaly jejich prabáby a přijde mi, jakoby se kruh uzavřel. Všechny ty příběhy, průpovídky, rčení, sousloví, které jsem jako dítě hltal, jako puberťák se jim smál, tak všem přicházím čím dál tím víc na chuť. A nejlepší je, že spoustu z nich už automaticky používám také. Dozrál jsem pro ně. 

Poslední rozloučení s tetičkou bych si nechal pro sebe, je to přeci jen moc intimní věc, ale nemůžu se ubránit srovnání šedovlasých vznešených a moudrých příbuzných s tím davem před supermarketem. Neměly by místo sledování slev raději babičky svým vnoučatům vyprávět pohádky? Neměl by děda pomoct svým "pokračovatelům rodu" s prvním nožem a naučit je chovat se jako chlap? Nemám rád poučování, ani zbytečné řeči, ale poslední dobou mi přijde, že spoustu prcků vychovává spíš 5 palcová a větší obrazovka, než rodiče, stařenky a stařečkové s hrdým pohledem na svět. 

Vrátíme se domů, pustím internet, nahodím facebook. Vyhrne se na mě tuna informačních nesmyslů. Jeden je doprava, druhej doleva, další nemá rád ..vlastně cokoliv a musí to zdělit celému světu. Je toho na mě moc a hlavně samá kumulovaná frustrace a nenávist. Vezmu radši telefon a zavolám mámě. Koneckonců, už je to taky babička. Chvíli poslouchám a říkám si, že ono to nebude s tím světem snad tak hrozné. Používá totiž úplně stejné průpovídky, jako generace našich předků. 

Musím ještě večer do města. Jdu na tramvaj a cestou si broukám jednu melodii ze starého černobílého filmu, které máme s manželkou tolik rádi. Když se otevřou dveře do vozu, dostanu zezadu takovou ránu holí přes nohu, že zaskučím. Otočím se a vidím za sebou zlostný pohled asi šedesátiletého pána. Díky mé váze by mi asi stačilo fouknout, abych ho přerazil vejpůl, ale ani nic neřeknu. Uvnitř už na něj čeká druhý, podobný prskající typ a celou cestu do města nadávají na úplně ty samé věci jako jejich mladší kolegové na facebooku.

"Máme se jako prasata v žitě a pořád nám to není recht": říkávala jedna tetička a pokaždé se zahleděla na starou černobílou fotku své kamarádky, která tenkrát v koncentráku zemřela. Vystoupím z tramvaje, je mi tak nějak celkově smutno a říkám si, jak moc mi chybí a bude chybět moudrost starců.

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine