DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 10. února 2017

Recenze/review - STORMDEATH - Time to Destroy (2016)


STORMDEATH - Time to Destroy
CD 2016, Witches Brew

 Hurikán si říká STORMDEATH. Vznikl v roce 2008 ve Švédsku a už svým prvním loňským albem "Time to Destroy" srovnal se zemí několik thrashových měst. Máte rádi staré dobré SODOM? Milujete špinavost DESASTER, AURA NOIR? Říkají vám něco staré džínové vesty obsypané nášivkami? Potom si tuhle kapelu určitě oblíbíte jako já. Odsýpá to pěkně, to vám povím. Člověk má najednou pocit, že je mu zase sedmnáct a louská jedno pivo za druhým, nebolí ho hlava, ani kosti. Album je jako vzpomínka, exhumace starých thrashových postupů a hlavně přístupu k muzice. Mám sto chutí skočit rovnou do epicentra hurikánu a roztočit navěky svoji hlavu v nekonečném headbangingu. Řeže to!



Oprostěte se na chvilku od zavedených klišé. Ano, uvolněte se, protože tahle hudba je hrána pro radost. Nutné je velké množství než malé piva, k tomu hezkou holku nejlépe z obou stran a pařba může začít. STORMDEATH jsou jako nějací thrashoví věrozvěsti z dávných časů. kteří přišli šířit jedinou pravou metalovou víru. Já vím moc dobře, že je to retro jako řemen, ale když mě podobné desky baví mnohdy víc, než tuny v současnosti předkládaného papundeklu. Přidávám stále volume a ocitám se mimo realitu, jsem ve staré kobce, kde se pořádá dnešní koncert pro podporu samotné smrti. Thrash metal v provedení, v jakém si ho nechám vždy líbit! Masakr, který vám utrhne hlavu.  Pař a nebo zemři! "Time to Destroy"! 


sumarizace:

"Time to Destroy" je albem, které je takovým velmi příjemným výletem do starých časů. STORMDEATH nám přinášejí další porci klasického thrash metalu, který bude pro spoustu mladých posluchačů působit jako zastaralá relikvie. Je to dobře, pánové hrají pro nás, staré old school thrash metalové fanoušky, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít poctivý, plesnivý thrash metal. Ne, žádnou progresi, změny stylu a podoby zde rozhodně nečekejte. Naleznete zde spíše odkaz starých časů, dávných postupů a vzpomínek. Albu by jistě slušela větší průraznost a energie, ale jako celek na mě působí nahrávka velmi solidně. Přiznám se, že si poslech rád a často užívám. Je to pro mě návrat do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. "Time to Destroy" je jako starý, znovu otevřený hrob, jako předčítání z dávných thrash metalových učebnic. Berte a nebo nechte být! Pro mě osobně, se jedná o skvělý zážitek. Plesnivý thrash metal, která nadzvedává víka od rakví! Jsem spokojený.

Asphyx says:

"Time to Destroy" is an album that is like a very pleasant trip to the old times. STORMDEATH  bring us the next amount of classic thrash metal, which will be for many young listeners like an outdated relic. It's good, guys play for us old school thrash metal fans who haven't forgotten yet how the honest, moldy thrash metal should sound. No, no progression, don't expect turns in style and form. You will find here a link of old times, old methods and memories. The album can certainly stand more punch and power, but as a whole it is very solid record. I admit I enjoy listening very often. It's for me comeback to that times when the world was still in order. "Time to Destroy" is like an old again open grave, like reading from the old thrash metal textbooks. Take it or let it be! For me personally it is  great experience. Moldy thrash metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.


Track - List:
1. We Are The Devils
2. Time To Destroy
3. Built By Lies
4. Pay The Price
5. Accursed
6. Black Sorrow
7. Law Of Death
8. Dreamwalker
9. Gatlingun

Members:
Evil Bastard - Guitar/Vocals
Desekrator - Lead Guitar
Incinerator - Bass
Predator - Drums

čtvrtek 9. února 2017

Recenze/review - ANTHEM – Praeposterum (2016)


ANTHEM – Praeposterum
CD 2016, Mad Lion Records

 Pokolikáté už? Mladý chlápek, s kravatou a vizáží filmového herce. Dívky mu padaly do náručí vlastně samy. A on je zavíral ve svém sklepě na opuštěné samotě. To aby nebyl slyšet jejich křik, když je mučil. Dlouhých dvacet let. Nebýt náhody, nikdy by na něj nepřišli.

 Nevím, kde se v lidech bere ten pokřivený pohled na bolest, ani nevím, proč se nemocní jedinci neodhalí dříve, co ale vím s jistotou je, že mám pokaždé při čtení podobných zpráv obrovskou touhu po vykonání vlastní spravedlnosti. Jenže to nejde, nejsme zvířata. Prý?! A tak se raději zavřu do pokoje a vyřvu všechen bezmocný vztek do studených stěn. Tentokrát jsem k tomu všemu volil poctivé death metalové maniaky z Polska, kteří si říkají ANTHEM. Již druhé album se odehrává pod taktovkou klasické smrti, tak jak ji známe třeba u MORBID ANGEL, DEICIDE a v neposlední řadě i SINISTER. Vítejte v krvavém, nekompromisním pekle!



"Praeposterum" je albem, které ocení pouze ortodoxní fanoušek stylu. Pro poslech musíte být prokleti vlastní krví, pomazáni znesvěcenou vodou a vaše oči musí zářit do tmy, jako ty kočičí. Pokud tohle všechno v sobě nemáte, pokřižujte se a odříkejte deset Otčenášů. Polští neznabozi hrají opravdu jen pro úzkou skupinu vyznavačů death metalové klasiky. To samozřejmě znamená, že si  jejich kruté melodie užívám, doslova se v nich rochním a i když vím, že na ne-death metalistu musí působit zastarale, jsem ve svém živlu. Líbí se mi to obrovské nasazení, nekompromisní a uzavřený přístup. Zkrátka všechny věci, které mnohé odradí. Pokud věříte v peklo na zemi, které si způsobujeme převážně sami, tak budete novince ANTHEM také oddáni. Když budou pořád vznikat podobné smečky, tak nemám o smrt v metalu strach. Tohle není hudba, tohle je zosobněná smrt, která vykostí i toho parchanta z úvodního odstavce. 


sumarizace:

ANTHEM letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný krutý death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "Praeposterum" může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Chci tuhle nahrávku na CD, hned teď! Vynikající temný a morbidní death metal! 

Asphyx says:

ANTHEM come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real cruel school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "Praeposterum" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world. Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I want this record on CD right now! Excellent dark morbid school death metal!

Seznam skladeb:
Jahwe
Praeposterum
Thelema
Cursus
W górach szaleństwa
666
Rytual destrukcji
Rokosz
Artefakt
Liber Al ve Legis

Čas: 32:29

Sestava:
Hajlig – baskytara
Piwo – bicí
Vivi – kytara, zpěv
Wojtas – kytara

Recenze/review - WARFORGER - Global Extinction (2016)


WARFORGER - Global Extinction
CD 2016, vlastní vydání 

 Pořád, i po těch dlouhých letech, co poslouchám metal, si myslím, že základní věcí, která odlišuje špatné desky od dobrých a vynikajících, je energie. A je úplně jedno, jestli se ukrývá v temnotě, síle, rychlosti, zpěvnosti nebo jen ve své vlastní podstatě. Nejhorší, co se vám při psaní recenze může stát je, že nevíte, jak dál. Sedíte už přes hodinu u počítače, pořád odbíháte k přehrávači, ve snaze nějak naladit hi-fi věž tak, aby zaslaná nahrávka zněla dobře. Špatné je, když to nejde.

 A to se mi právě stalo s německými thrash metalisty WARFORGER. Jedná se o prvotinu namlácenou stylem nějaké smečky okresního formátu. Ubíjející nápady, dokola opakované motivy, divný zpěv a zvuk, jako když někdo v dálce čůrá na plech. Nemám ve zvyku házet na kapely zbytečně špínu, skousnu za ty roky ledacos, ale s "Global Extinction" jsme si tedy do oka nepadli. Pořádný thrash má řezat a ne pižlat tupým nožem. Nevím, jestli mají v Německu taky zábavy jako u nás na vsích, ale ani tam by tahle parta moc neexcelovala. Je to moc unylé, bez energie, bez šílenství. A mě vůbec nebaví album poslouchat. Průměr, možná lehce pod, říkám si a jdu si raději pustit něco jiného na spravení chuti.


sumarizace:

"Global Extinction" je nahrávkou, která se vyloženě nepovedla. A to dokonce po všech stránkách. Desce chybí jakékoliv nápady a trpí absencí dobrých melodií. Poslech se pro mě stával čím dál tím víc větším utrpením a nerad jsem se k ní vracel. Kapele bych doporučil, aby si sehnala pořádného producenta, zapracovala na zvuku a hlavně doplnila do svých řad nějakého skladatele. Pokud tak neučiní, budeme se nadále setkávat u nahrávek, které jsou monotónní, nudné a obyčejné jako pondělní vstávání do práce.  Nevím už dál, co bych napsal a tak raději skončím. Přesně takhle by se thrash metal neměl hrát! Bohužel.


Asphyx says:

The album "Global Extinction" is a record which is definitely not good. In every case of this album, it´s bad. This album lack any ideas and it absents good melodies. During the listening I was more and more upset about it and I didn´t like to come back to it. I would suggest some kind of a good producer and take a look on the sound and definitely add some new composer to the band. If not, we´ll meet again and again by this records which are monotonous, boring and ordinary like a morning alarm clock for a work. I don´t know what else to say so I´m going to end it here. This is exactly how a thrash metal shouldn´t sound. Unfortunately. 

Tracklist:
01. Desolation
02. Glass Prison
03. Empires Arise
04. Beyond The Threshold
05. Savior
06. Under Your Command
07. No Future
08. Generic Mutation
09. Sacrificed (Bonus Song With New Guitarists)
10. Forced Into Violence

band:
Mitsh - lead vocals
Koloss - guitar
Pulle - guitar, vocals
Martzen - bass, vocals
Jäger - drums

https://warforger.bandcamp.com/releases
https://www.facebook.com/Warforger
https://www.youtube.com/channel/UCnxihB37D7gcrAlqnhJuMZw

středa 8. února 2017

HYPNOS - "The Whitecrow" - Lyric Video (Album out 24. 03. 2017)



Premiéra lyric videa k titulní skladbě nového alba "The Whitecrow" (25.3. u Einheit Produktionen):



Taken from the Hypnos album "The Whitecrow" (Einheit Produktionen, 2017), www.hypnos-cz.com

Directed & edited by Marek "Frodys" Pytlík

Buy cd, digi-cd+dvd, vinyl, t-shirts & bundles here:
Bandshop: www.hypnos-cz.com
Labelshop: http://shop.einheit-produktionen.de

The regular cd is distributed by:
Germany/Austria: Soulfood
Switzerland: Non Stop Music
BeNeLux: Suburban/Bertus
UK/Ireland: PHD
USA: Amped / Alliance
Italy: Audioglobe
Spain: Avispa Music S.L.
Portugal: Compact Records
Norway/Denmark : Border
Sweden: Sound Pollution
Japan: Disc Union
Australia: Rocker
Israel: Raven
Czech Rep./Slovakia/Poland: Mystic Prod.
France: Season Of Mist
South Africa: Soul Candi Distribution
Finland: Supersound Music
Denmark: Target
Bulgaria: Wizard Ltd.

pre-order here:

Recenze/review - FROWNING - Extinct (2017)


FROWNING - Extinct
CD 2017, Black Lion Records

 Potkával jsem každý den starce, který měl jeden z nejsmutnějších pohledů na světě. Šoural se pomalu, s bolestivým úšklebkem na tváři, jak už to tak lidé v jeho věku dělají. Jakoby byla v jeho vráskách otištěna veškerá bolest světa. Svým způsobem patřil ke koloritu města. Když seděl na lavičce a hleděl do dálky i minulosti. Moc nemluvil, ale pokud už ano, tak to stálo za to. "Nechápu, co se to s lidmi stalo": říkával a já nevěděl jestli se dle něj změnila společnost nebo on. Potom jednoho dne nebyl, vypařil se, přešel do jiné dimenze a já se rozhodl, že si uspořádám vlastní rozloučení se starcem, který vypadal, že zažil snad vše.

 K poslechu jsem zvolil německého smutkaře Val Atra Niteris a jeho kapelu/projekt FROWNING. Funeral doom metalová hudba se zdála být k podobnému rozjímání více než vhodná. Se sluchátky na uších jsem navštívil všechna místa, kde jsem starce potkával a pokoušel se vyvolat jeho obraz v hlavě. Doma za něj už byly zapáleny svíce a celý rozlučkový obřad ve stylu EVOKEN, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, FUNERAL TEARS mohl pokračovat. Nikdo neplakal, nikdo se nesmál. Všichni tiše seděli a vnímali vzpomínky a muziku. Situace a umění se spojilo v jedno a vytvořilo zvláštní, velmi zvláštní, smutnou náladu.



"Extinct" je klasickým funeral doomovým albem. Hudebně v něm nehledejte nic nového. Dokonce nemohu ani napsat, že se dobře poslouchá, protože to je u tohoto stylu poměrně tristní vyjádření. Nakonec je každá nahrávka hlavně o pocitech, o vnímání a propojení mezi posluchačem a tvůrcem. Osobně musím mít náladu, té deprese je někdy až moc, ale musím uznat, že deska má v sobě zvláštní pnutí, takovou tu temně smutnou jiskru, které pro mě odlišuje dobrá alba od špatných. Depresivní, jitřící, vznešená a zároveň zatěžkaná, plazící se, drsně jemná, naléhavá, taková je hudba FROWNING. Až potkáte svého starce nad hrobem, schválně mu koukejte chvíli do tváře. Myslím, že v ní uvidíte podobné hudební zážitky jako na "Extinct". Funeral doom metal par excellence!


sumarizace:

Druhé album FROWNING je velmi příjemným výletem do horské vesnice na dlouhý pohřeb. Jejich funeral doom metal je poctivý, syrový, uvěřitelný. Proti provedení, ani způsobu uchopení smutku, nemám žádných námitek. Doslova mě fascinuje schopnost FROWNING navodit absolutně temnou a ošklivou atmosféru. Poslech si užívám všemi póry svého těla. Svět jakoby najednou zčernal, upadl do beznaděje a já se ocitl v záhrobí. Na onom světě se pohybují FROWNING s elegancí a samozřejmostí. V dálce zvoní umíráček, nemrtví vylézají z děr. Tahle deska mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Vidím zase zástupy nemrtvých. Jdou si pro mě. Funeral doom metal par excellence!

Asphyx says:

The second album by FROWNING is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their funeral doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those FROWNING are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Funeral doom metal par excellence!


Track - List:
1. Nocturnal Void
2. Encumbered by Vermin
3. Veiled in Fog
4. Buried Deep
5. Frédéric Chopin's Marche Funèbre

TOTAL RUNNING TIME: 62:57

Members:
Val Atra Niteris – Everything
Stanislav Govorukha – Guest Vocals (Track 1)
Hekjal – Guest Vocals (Track 2)

Asphyxovy zápisky - VI. - Čertovy prkýnka


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit. 

Čertovy prkýnka

Jakmile napadne první sníh, tak to na mě přijde. Podobné příznaky pozoruji, když potkám nějakou fakt hezkou holku, co má všechno na svých místech a promluví způsobem, že se dá poslouchat. Vstal jsem ve čtyři ráno, dojel v mrazech na nádraží v Plzni. Vlak jel v 5:25 a já měl na uších novou Sepulturu. Na peróně nikdo, jen zrzečka průvodčí, která v sobě měla nějak moc energie, na to, jaká byla hodina.


Usedl jsem, do nevytopeného kupé a myslel si, že budu spát. Nešlo to, byla mi moc zima. Od pusy se mi vznášel bělostný kouř, jako bych bánil z dýmky. "Vždyť mi tady zmrznete, tohle jsou nový vagóny, ty nejdou vytopit nebo aspoň do Rudy ne!": smála se na mě slečna průvodčí a přemlouvala mě ať jdu s ní do první třídy, že tam je tepleji. Ochotně jsem souhlasil. Míjeli jsme zrovna Dobřany a já v o asi dva stupně "vytopenějším" kupé přeci jen klimbnul (a to vím, že v zimě se nemá usínat, jinak už se nikdy neprobudíte). Zdálo se mi chvilku o Brazílii, jak jsem tam na pláži, zrzavá divoška se mnou, jen neměla uniformu...


"Jedete na běžky?": probudila mě opět rudá dívka ze snu a já chvilku nechápal, co ten dotaz znamená. Možná nevypadám jako typický sportovec, ale lyže jsem měl s sebou. Asi to byla jen řečnická otázka. Nad hlavami nám praskaly ojíněné dráty a já si povídáním zkrátil čas až do Klatov. Pokaždé, když šla slečna kontrolovat pasažéry, zase jsem zabral a zdálo se mi jak o Krakonošovi a lyžnících (o tom krásném filmu, který miluju od dětství), tak o Velkém dýňákovi, který nás všechny sežral. Jak vlak stoupal výš a výš, tak se rozšiřoval i můj úsměv na tváři. Blížila se osmá hodina a zastávka Železná Ruda. Konečně jsem v ráji, pomyslel jsem si a zamával slečně zrzečce. 


Na nádraží se mnou vystupují dva staří pánové, jinak obsluha vleku - poznám to podle firemních bund a ti na mě zahlásí něco o bláznech, že prý v mínus osmnácti se na běžky nechodí. To už si to ale směřuju přes Železnou Rudu. Zastavím se vyfotit jeden pension, kde jsme před dvěma lety s rodinou strávili krásnou dovolenou a jsou na něm rampouchy, tak aby děti viděly. Naproti je noční klub, kde sedí asi dvacetiletá prostitutka s vykasanou minisukní. A protože i kurvy jsou lidé, jdu ji raději zkontrolovat, jestli v těch mrazech žije. Něco zamumlá a je to rusky, tak tomu rozumím jen trošku. Pak ji předám uklizečce (taky odněkud z východu), která "musí ten bordel" uklidit a jdu dál. 

Jsem najednou za městem, u hřbitova, který je ponořen skoro celý do sněhu. Jen vrcholky křížků a pomníčků čouhají ven, jakoby mě zdravily. Pamatuji si, že mi děda vždycky říkal (chodili jsme spolu na běžky), že když mi je zima, tak se mám hýbat. Rozeběhnu se tedy, vyplaším frkající koně u silnice a už jsem u Debrníku. Začátek stopy pro běžkaře a konečně příroda. Začíná svítat a i ta troška slunce ohřívá moji tvář. 

Piju vodu z batohu, nastupuji do stopy a ztrácím se v divočině. Ano, celou cestu až na Jezero Laka jsem přes devět kilometrů nepotkal člověka. Jen pár srnek, jednoho divočáka z dálky a jinak nic živého. Dávám si pořádně do těla. Vzpomínám na své první dvoumetrové běžky, to mi bylo asi pět let, zlomil jsem je v deseti, když jsem se na nich pokoušel skákat z můstku. Děda mi tenkrát vynadal, ale bylo na něm vidět, jak se bokem směje. Měl jsem sice chvilku vyražený dech, ale skočil jsem nejdál ze všech kluků. 



Mám čertovy prkýnka rád odmalička. Líbí se mi sporty v přírodě, kdy si krásně vyplavím adrenalin z těla. Nikdo se mnou zase nechtěl vyrazit, každej je línej a prý to moc bolí. Dneska chlapi asi fakt už nic nevydržej, říká to jedna stará paní od nás z práce a co já tak vím, tak mužům kdysi hodně rozuměla. Na Jezeru Laka otáčím své kroky, jedu ještě kousek dál, ale pak už musím zpět, abych stihl vlak zpět. 


Pod Polomem je sezení, kde svačí (od pohledu solidní) dva pánové. Nejdřív si myslím, že jsou to Němci, ale pak promluví a zjistím, že jsem potkal uprostřed Šumavy Francouze. Sedíme, kecáme, žvýkáme svačiny a oba si hrozně pochvalují v Rudě zakoupený salám a sýr. A cože prý je to za značku, že jim šíleně chutná. Kouknu na obaly a odhalím Vysočinu a Eidam 30%. Starší, asi šedesátník má doma ve Francii vinici a druhý je neúspěšný malíř, který pro něj pracuje. Je to hrozně milé setkání a trošku mě mrzí, že jsme si nevyměnili kontakty. Mohl jsem se někdy stavit u nich. I toho salámu bych jim přivezl celou šišku.

Loučíme se, jako bychom se znali odnepaměti. Pustím se dolů z kopce, vychutnávám si slunce, lehký vítr a přijde mi, že si rovnám v hlavě vše do příslušných přihrádek. Jsem nakonec rád, že jedu sám, můžu se alespoň lépe kochat přírodou, nasávat atmosféru, vůně, klid, ticho. 


Musím na vlak a tak si sundávám běžky a jdu zase přes Rudu, nechce se mi ani do hospody, nesmím si ten krásný zážitek narušit. Sedím chvilku v čekárně na nádraží, přijde tam rodinka, táta chytrák, máma se slepičími sklony a dvě děti, které už dávno visí na internetu. Proběhne pár hádek, ale mě nikdo můj den už nedokáže zkazit. Nasazuji raději sluchátka a celou cestu do Plzně drtím znovu a znovu album Sepultury. 





Jedu starým, snad stoletým vlakem, který ale na rozdíl od rána topí. Jen ten průvodčí je o hodně ošklivější než zrzečka z ranního vymrzlého kupé. Domů dojdu přesně ve chvíli, kdy mě začíná bolet celý člověk. Vítají mě jako nějakého hrdinu a já jím vlastně tak trošku sem, protože jsem překonal 22 kilometrů na běžkách, svoji lenost a hlavně si užil překrásný den. 

Dávám preventivně desinfekčního panáka slivovice, otvírám pivo a ještě dlouho po tom, co jdou děti spát, tak vyprávím o každém padlém stromě, o každé zákrutě, jak jsem co sjel, vyběhl a vůbec trošku machruju. Po pár dalších pivech už se mi manželka směje, že přeháním, ale moc dobře ví, že až děti povyrostou, nasadí čertova prkýnka zase se mnou a vyrazíme do lesů spolu.

úterý 7. února 2017

Recenze/review - DISCONSOLATE - Behind the Doors of Perception (2016)


DISCONSOLATE - Behind the Doors of Perception
CD 2016, Support Underground

 Mrtvá komora je zvukotěsná místnost, jejíž stěny pohlcují všechny zvuky a žádné neodrážejí.

 Vstoupil jsem dovnitř, do mrtvé komory, očekávaje, že uslyším jen ticho. Jenže jsem se šeredně mýlil. Zaklaply za mnou zvukotěsné dveře a ruku mi podala samotná Smrt.

 Ano, znovu vydaná novinka "Behind the Doors of Perception" z roku 2011 je death metalovým poselstvím, které je možno slyšet i v mrtvé komoře. Chodím si po tom našem světě a ochutnávám ze smrtících alb, jako nějaký zmlsaný gurmán. Vybírám si už jen to, co mi opravdu chutná. A DISCONSOLATE vyvrhli na bezbožné světlo pořádnou porci klasického death metalu. Ten je v jejich podání tradiční, plný temných melodií a poctivosti. Po těch letech, co tenhle styl poslouchám, už poznám, kdo hraje upřímně a kdo ne a slovenští maniaci připomínají krvácející ránu, která nelze zastavit. Věřím jim to!



"Behind the Doors of Perception" lze považovat za ukázku kvalitního smrtícího řemesla. Krásně vyvedený obal (Deather), jiskřivě hutný zvuk (MF Studio, Poprad), skladby zahuštěné chladem a tmou. Tohle všechno dává jasný signál - smrt je zase hodně blízko. Možná by songům slušela větší průbojnost, ale vše je vyváženo nadšením a odhodlaností. Jako celek působí album velmi celistvě, opravdu dobře se poslouchá a já si ho užívám. Jsem zavřený v mrtvé komoře, pomalu hniji spolu s albem zaživa a pořád dokola si říkám, jak je dobře, že podobné kapely existují. DISCONSOLATE sice nepřinášejí nic nového, ale v tom, co dělají jsou velmi dobří. A jako bonus navíc dostanete pocit, že zde hrají srdcaři pro srdcaře. A toho si cením víc, než mnohdy krkolomných nesrozumitelných riffů. Klasický death metal plný studených temných melodií! Smrt přichází!



sumarizace:

DISCONSOLATE vyvrhli na bezbožné světlo pořádnou porci klasického death metalu. Ten je v jejich podání tradiční, plný temných melodií a poctivosti. "Behind the Doors of Perception" lze považovat za ukázku kvalitního smrtícího řemesla. Krásně vyvedený obal (Deather), jiskřivě hutný zvuk (MF Studio, Poprad), skladby zahuštěné chladem a tmou. Tohle všechno dává jasný signál - smrt je zase hodně blízko. Možná by songům slušela větší průbojnost, ale vše je vyváženo nadšením a odhodlaností. Jako celek působí album velmi celistvě, opravdu dobře se poslouchá a já si ho užívám. Jsem zavřený v mrtvé komoře, pomalu hniji spolu s albem zaživa a pořád dokola si říkám, jak je dobře, že podobné kapely existují. DISCONSOLATE sice nepřinášejí nic nového, ale v tom, co dělají jsou velmi dobří. A jako bonus navíc dostanete pocit, že zde hrají srdcaři pro srdcaře. A toho si cením víc, než mnohdy krkolomných nesrozumitelných riffů. Klasický death metal plný studených temných melodií! Smrt přichází!


Asphyx says:

 DISCONSOLATE just have casted a huge portion of classic death metal on the ungodly light. The deat metal is very traditional, full of dark melodies and trueness. “Behind the Doors of Perception” is like an example of a great deadly craftsmanship. The cover (Deather) is very cool, the sound is sparkly (MF Studio, Poprad), the songs are thickened with cold and darkness. All of this gives a clear signal – death is very close again. These songs might sound better if they have some assertiveness, but everything is outweighed by enthusiasm and determination. The album as a whole seems very compact, great for listening and I really enjoy it. I am locked in a dead chamber, slowly dying with this album and I am telling to myself how happy I am that there are great bands like this one. DISCONSOLATE do not bring anything new, however they are doing their thing and they do it in the best way. And as a bonus you will get the feeling of the real death metal people playing for the real death metal people. And that is what I appreciate the most, rather than unintelligible breakneck riffs. Classic death metal full of dark cold melodies! Death is coming!


tracklist:
01. Into the Mind
02. The Dark Forest in My Thoughts
03. Blind Man, Empty Soul
04. Confused
05. The Deepest Secrets
06. Putrefy
07. Entrance to Decay
08. Destruct
09. Behind the Doors of Perception
10. Wanderer

band:
Marko Petruš - Bass
Jozef Kešely - Drums
Martin Pribula - Guitar
Boris Palko - Guitar
Štefan Timko - Vocals 



Recenze/review - THE REPLICATE - A Selfish Dream (2017)


THE REPLICATE - A Selfish Dream
EP 2016, vlastní vydání

 Pokládám věnec na mramorovou desku hrobu padlých předků. Přemýšlím, proč se na ně zapomnělo. Svět asi už nechce slyšet o hrdinství. Jejich činy by se špatně vyjímaly mezi růžovými reklamami na mládí. Jenže historie nás s cyklickou trpělivostí učí, že je dobré se alespoň občas ohlédnout.

 V hudbě to platí dvojnásob. Nemusím poslouchat jen pořád samé hledače nových zvuků, ani ty, kteří s vytrvalostí sobě vlastní předvádějí technické finesy bez duše. Vnímám hudbu spíš srdcem a THE REPLICATE, projekt maníka, který si říká Sandesh Nagaraj, mě zaujal. Jedná se o záležitost ve stylu DEATH, CYNIC, CARCASS, ATHEIST, NOCTURNUS. V Los Angles žijící šílenec se obklopil spoustou hostů a vydal album, které by mohlo mnohé z vás oslovit. 

Pokud jen tak sedím a poslouchám, nemám s "A Selfish Dream" sebemenší problém. Horší to je, když nepřistupuji k této hudbě jako ke kulise, ale pokusím se o pečlivější rozbor. Albu by určitě slušel lepší zvuk, možná i producent, který by vypíchl to, v čem je Sandesh Nagaraj dobrý, případně potlačil hlušší místa. THE REPLICATE nevydali určitě špatnou desku, ale chybí mi takové to otevření pusy v úžasu, nadšený hurá efekt. Hodně bude záležet na úhlu pohledu a přístupu, který k albu zvolíte. U mě dobrý, ale také nic, z čeho bych si sedl na zadek. Zkrátka a dobře, takové příjemné technické death metalové album, které neurazí. 

sumarizace:

"A Selfish Dream" je velmi solidním progresivně death metalovým albem. Všechno je v nejlepším pořádku. Bohužel, skladby mi také přijdou poměrně nevýrazné, špatně zapamatovatelné a bez jakékoliv jiskry. Ne, k dokonalosti má novinka ještě daleko. Nápadů je zde spousta a dobrých, ale chtěly by utřídit a srovnat. Také cítím ze spousty skladeb jasnou inspiraci CYNIC, ATHEIST a DEATH. THE REPLICATE letos vydali v podstatě dokonalou progresivní desku, která mě ale baví tak na sedmdesát procent. Příště bych poprosil o trošku víc energie. 

Asphyx says:

"A Selfish Dream" is a very solid progressive death metal album. Everything is all right. Unfortunately, the songs are relatively dull, badly memorable and without any spark. No, the novelty has a long way to perfection. There are many ideas and good ideas, but they need sort and compare. I also feel a lot of ideas inspired by CYNIC, ATHEIST, DEATH. THE REPLICATE released this year broadly speaking the perfect progressive album that I enjoy about seventy percent. Next time I would ask for a little more energy.

band:
Sandesh Nagaraj – Guitar and Bass 
Kaitie Sly - Bass on Eugenicide 
Ray Rojo – Drums 
Morgan Wells – Vocals/Lyrics on Chainsaw Of God 
Jordan Nalley – Vocals/Lyrics on Eugenicide 
Arun Natrajan – Vocals/Lyrics on The Saline
William Von Arx – Guitar Solo on Chainsaw Of God 

pondělí 6. února 2017

Recenze/review - KREATOR - Gods of Violence (2017)


KREATOR - Gods of Violence
CD 2017, Nuclear Blast

 Bohové násilí? Ale kde že?! To trošku KREATOR přehánějí. Já z jejich novinky spíš slyším posun k příjemnému heavy metalu. Je to dobře, či špatně? To ukáže až čas. Uvidíme, zatím, po cca třech týdnech každodenního poslechu jsem na rozpacích. "Gods of Violence" si dovedu s klidem představit jako vítěze nejedné světové metalové hitparády. Mistr Petrozza a jeho smečka jakoby otáčeli směr od thrash metalu na úplně jinou, komerčnější stranu. Ne, přiznávám, zatím nejsem vůbec chycený. I když samozřejmě musím uznat, že všechny náležitosti, jako je zvuk, produkce, obal, klipy - jsou vlastně dokonalé. Jen mým uším přijdou skladby podobné si navzájem jako vejce vejci.



Slyším zde jasnou inspiraci starými dobrými IRON MAIDEN v melodiích. KREATOR se přiklonili k chytlavým, košatým "severským" motivům, nebojí se určité bombastičnosti a vy máte vlastně jako vždy dvě možnosti. Buď na tuhle hru přistoupíte a budete halekat spolu s kapelou někdy až "otravné" refrény nebo se necháte chytit a stanete se ortodoxními odpůrci "Gods of Violence". Jak z toho ven? To já vám neporadím přátelé, věřte hlavně svým uším (a srdci). Jak jsem měl rád předešlý zásek "Phantoms Antichrist", tak tentokrát jen sedím, rvu si desku stále do hlavy a nic. Chybí mi takové to vnitřní pnutí, kousky ledu, případně wov efekt, který jsem měl u KREATOR vždy tolik rád. Letos tohle všechno postrádám a i když vím, že budu se svým názorem asi hodně osamocen, napsat ho musím. Lhát vám přeci nebudu. Za moji maličkost tedy - vzdušný, bombastický, propracovaný heavy thrash metal model KREATOR 2017, který mě moc nebaví. Bohové mě prostě tentokrát neznásilnili. 



sumarizace:

"Gods of Violence" si dovedu s klidem představit jako vítěze nejedné světové metalové hitparády. Mistr Petrozza a jeho smečka jakoby otáčeli směr od thrash metalu na úplně jinou, komerčnější stranu. Ne, přiznávám, zatím nejsem vůbec chycený. I když samozřejmě musím uznat, že všechny náležitosti, jako je zvuk, produkce, obal, klipy - jsou vlastně dokonalé. Slyším zde jasnou inspiraci starými dobrými IRON MAIDEN v melodiích. KREATOR se přiklonili k chytlavým, košatým motivům, nebojí se určité bombastičnosti a vy máte vlastně jako vždy dvě možnosti. Buď na tuhle hru přistoupíte a budete halekat spolu s kapelou někdy až "otravné" refrény nebo se necháte chytit a stanete se ortodoxními vyznavači "Gods of Violence". Jak z toho ven? To já vám neporadím přátelé, věřte hlavně svým uším (a srdci). Jak jsem měl rád předešlý zásek "Phantoms Antichrist", tak tentokrát jen sedím, rvu si desku stále do hlavy a nic. Chybí mi takové to vnitřní pnutí, kousky ledu, případně wov efekt, který jsem měl u KREATOR vždy tolik rád. Letos tohle všechno postrádám a i když vím, že budu se svým názorem asi hodně osamocen, napsat ho musím. Lhát vám přeci nebudu. Za moji maličkost tedy - vzdušný, bombastický, propracovaný heavy thrash metal model KREATOR 2017, který mě moc nebaví. Bohové mě prostě tentokrát neznásilnili. 


Asphyx says:

“Gods of Violence” could be my winner for a few world metal charts. The master Petrozza and his group turn the direction from trash metal to a whole different and commercial side. No, I have to admit that I am not caught. Although I have to say that everything – the sound, production, cover, music videos are actually perfect. I can hear the inspiration by the old IRON MAIDEN in their melodies. KREATOR opted for the catchy and spreading motives and they are not afraid of a certain bombast and you have two options here – as usual. You either proceed this game and you will whoop with the band their (sometimes “annoying”) choruses or you will let them catch you and you will become an orthodox believers of “Gods of Violence”. So how to get out of this? Well, I can´t help you with this guys – you have to believe in your own ears (and hearts). I really liked the previous album “Phantoms Antichrist” but this time I am just sitting here, trying to put the album inside of my head, but nothing. I miss the internal tension, pieces of ice, or the wow effect which were the things I always liked about KREATOR. But this year, I am missing this. I know that my opinion is not very common, but I still have to write it down. I can´t lie to you. So for me this album is: airy, bombastic, sophisticated heavy trash metal model of KREATOR 2017 which I don´t really enjoy. Gods just didn´t rape me this time.

Tracklist:
01. Apocalypticon
02. World War Now
03. Satan Is Real
04. Totalitarian Terror
05. Gods of Violence
06. Army of Storms
07. Hail to the Hordes
08. Lion with Eagle Wings
09. Fallen Brother
10. Side by Side
11. Death Becomes My Light

band:
Mille Petrozza - Vocals / Guitar
Sami Yli-Sirniö - Guitar
Christian Giesler - Bass
Ventor - Drums

https://www.facebook.com/KreatorOfficial/
http://www.kreator-terrorzone.de/
http://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

Recenze/review - WITCHTOWER - From Darkness till Death (2016)


WITCHTOWER - From Darkness till Death
CD 2016, vlastní vydání

 Vyhnali mě ven z lágru, donutili svléknout do naha a stříkali na mě ledovou vodu. Jen tak, z čiré radosti z bolesti. Zmítal jsem se v rozvláčných death thrashových křečích, které byly způsobeny hudbou z ampliónu. Mrzlo až praštělo a duši jsem vypustil až po dlouhých hodinách. Na rozdíl od ostatních spoluvězňů jsem měl to štěstí, že mé utrpení netrvalo tak dlouho.

 Němečtí melodici WITCHTOWER vzali death metal za správný konec. Pozvali nás na výlet do Švédska konce devadesátých let, kdy nejen tamní scéně vládly kapely kombinující smrt s thrashem a ledem. Novinka "From Darkness till Death" odsýpá ve stejných rytmech a stala se na nějakou dobu vcelku oblíbeným albem v mém přehrávači.



Na škodu je vzájemná podobnost jednotlivých skladeb i až "rutinérský" stereotyp, který ze songů doslova stříká na všechny strany. Chybí mi nějaké zapamatovatelné melodie, chybí mi záchytné body, říkám si stále dokola a přemýšlím, jak by asi tahle deska zněla při živých vystoupeních. Pravděpodobně by na mě fungovala stejně. Ony jsou vlastně splněny všechny náležitosti stylu, který se zdá být už dlouho zcela vyčerpán. Chtělo by to nějaké oživení, zajímavý prvek, takto lze považovat WITCHTOWER pouze za další v řadě. "From Darkness till Death" je vcelku příjemné album, ale je také dílem, které nijak nevybočuje z lehce nadprůměrné řady. Dobrá melodická death thrashová práce bez vedlejších pozitivních účinků!


Asphyx says:

Next album of classic melodic death/thrash metal in a row. The band combines melody with death metal expertly, with enthusiasm and grace. But it's still the same. Well, not exceptional album that doesn't insult. For fans of death/thrash metal tunes obligation.

Tracklist:
1. From Darkness Till Death
2. To The King Eternal
3. Witness The Slaugther
4. The Hell They Live In (Rotten & Forgotten)
5. Destination Hell
6. Too Hot To Handle
7. Dark Words, Dark Wings
8. Nuke 'Em All
9. The Reaper Takes It All
10. Serpent

band:
Vocals: Ralle
Leadguitar: Schulz
Guitar: Benni
Bass: Micha
Drums: Stefan

https://www.facebook.com/witchtower/
https://www.youtube.com/channel/UCa7YK1r9jrZR3OHsjo7LCRQ
http://www.witchtower-metal.de/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine