CD 2017, Demonstealer Records Má duše opustila tělo a marně hledá svůj klid. Vznáší se v meziprostoru, má těkavě průzračnou barvu a každým dnem chřadne a chřadne. Kdy konečně pochopím věčnost? Novinka indických black/death metalistů DEMONIC RESURRECTION je plná východní filozofie, tamní nálady, vznešenosti, vesmíru a originality. Kapela není na scéně žádným nováčkem, datuje svůj vznik do roku 2000 a má na svém kontě již páté dlouhohrající album. Popisovat hudbu těchto šílenců snad ani nejde. Je doslova narvaná neotřelými melodiemi, chvěním, vibracemi. Pro poslech je nutné mít hlavu otevřenou a nasměřovanou na oblohu. Pokud najdete jen pár styčných společných bodů, tak neváhejte. Časem totiž "Dashavatar" dozraje v něco překrásného.
Připadám si, že jsem hlavní hrdina v nějakém sci-fi románu. Ocitl jsem se na indickém tržišti mezi světci, pak postupně přešel do chrámu se zlatými kopulemi a během celého výletu se vznášel na vlnách "Dashavatar". Z novinky doslova tryská fantazie a nadšení do všech stran. Album má i svůj jasný filozofický rozměr. Spínám ruce k nebi, hledám svoji ztracenou duši. Dívám se na své nebohé tělo a nakonec nalézám svůj klid. Nová nahrávka DEMONIC RESURRECTION je dokonale vybroušeným křišťálem, který když pochopíte, tak už nebudete chtít nikdy jinak. Black, death metal a temnota spojené v jeden dokonalý celek! Úžasné, zajímavé, magické!
sumariazce:
Na albu "Dashavatar" jsou DEMONIC RESURRECTION jako vesmírní kovbojové, kteří nám přivezli z jiné galaxie kousky místní hudby. Novinka je nádherně vybroušeným křišťálem, kouskem čistého umění, které vás doslova uhrane. Před očima vám ožijí příběhy z dávných dob, budete hltat kytarové riffy, všechen ten smutek a věčnost, kterou z dlouhé skladby cítím. DEMONIC RESURRECTION se povedlo doslova narvat do hudby obrovskou spoustu nálad. Album asi nebude vyhovovat každému, ale já jsem mu úplně propadl. Najde se zde sice pár slabších momentů, ale jako celek je nové CD úžasné. Křišťálově čistá nahrávka s vnitřním pnutím!
Asphyx says:
On the album "Dashavatar" are DEMONIC RESURRECTIONlike Space Cowboys, who brought us pieces of local music from another galaxy . The news is a beautifully cut crystal, a piece of pure art that will bewitch you literally. There are coming alive bygone tales in front of your eyes, you'll gulp down guitar riffs, all the sadness and eternity, which I'm feeling from the songs. DEMONIC RESURRECTION managed to cram a huge amount of mood into the musics. The album won't probably suit everyone, but I've been totally blown away. Although, there are a few weak moments, but as a whole the new CD is amazing. Crystal clear recording with internal tension!
Track list: 1. Matsya - The Fish 2. Kurma - The Tortoise 3. Varaha - The Boar 4. Vamana - The Dwarf 5. Narasimha - The Man-Lion 6. Parashurama - The Axe Wielder 7. Rama - The Prince 8. Krishna - The Cowherd 9. Buddha - The Teacher 10. Kalki - The Destroyer Of Filth
Line up: Demonstealer - Vocals/Guitars/Keys Nishith Hegde - Lead Guitars Ashwin Shriyan - Bass Virendra Kaith - Drums
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.
Až umře metal Nebudeme si nic nalhávat, ale praví metalisté vymírají. To je prostě fakt. Když jdu na koncert, tak tam je většině lidem něco kolem třiceti, spíš více. CD nikdo nekupuje, underground zmírá na úbytě a velké festivaly sice návštěvnosti netrpí, ale o tom metal není. Ten je o srdci, o kupování nahrávek, o oddanosti a věrnosti "svým" kapelám. Hlavní jsou pro nás již dávno jiné starosti. S rodinami a prací na krku máme co dělat, abychom se utrhli a alespoň občas jeli podpořit a poslechnout naši srdcovou muziku. Jsem často trošku v šoku, když některým svým mladým kolegům nabídnu odvoz na oblíbenou skupinu. A oni, nezatíženi povinnostmi, několik hodin před akcí odmítnou - nechce se jim. Mnohdy mám dokonce pocit, že se vtírám a přemlouvám je, aby se nechali jak pašové naložit, opít a pak v noci vyložit před svým domem. Raději sedí u počítače, píšou dlouhé hodiny do všech komunikačních kanálů tisíce zbytečných slov, než aby zvedli zadek a udělali si hezký večer, poznali stejně naladěné lidi (holky a kluky z masa a kostí, žádný porno!), zasmáli se. Kam se podělo nadšení a rebelský duch mládí - opravdu zbyly jen kecy? Když už se mi podaří je přemluvit, hovoří pak o akci roku, jak si to krásně užili a že na koncert do smrti nezapomenou (a přesně o tom to je, o realitě!). Jako mladý mlíko jsem jezdil s kamarády stovky kilometrů, abych mohl vůbec nějaké své polobohy vidět a dnes mám spíš opačný problém. Kolikrát si nemůžu vybrat, nejde stíhat všechno. Poslední roky mě často napadá, co budu dělat, až už nebudou moje kapely hrát (skončili mi už třeba BOLT THROWER, achjo - ještě, že jsem je stihl naposledy v Praze)? Viděl bych se v křesle, pořád u své staré hi-fi věže - nové už nikdo stejně nebude vyrábět, jak se probírám starými alby a bezzubými ústy říkám svým vnukům..."jo tenkrát, to jsem viděl koncert DEATH.." A budu za trapnýho, protože všude už bude znít jen elektronická odlidštěná muzika lidí propojených navzájem bezdrátově se svými computery. Otevřu lahev červeného vína, k tomu nějaké ty prášky na prostatu a srdce. Zatím to jde, zatím se mi daří jezdit (podporovat, kupovat, psát), jenže naše generace už to nezachrání. Opravdu mi chybí nadšené mládí (čest výjimkám). Všechno se díky internetu šíleně zrychlilo, každý odsoudí novou desku kapely tři hodiny po uveřejnění prvního klipu a ostatní papouškují, kopírují. Hergot, když se něco líbí mě, tak po tom ostatním nic není - vždyť to ani nejde, abychom se všichni shodli - občas mi u mladších ročníků chybí i trošku té nadsázky, tolerance, legrace. Vždyť o tom metal je (nebo aspoň býval), ne? Metal, ten pravý, undergroundový, je hudba pro starý fotry a přes to už asi nejede vlak. Muzika, která mi pomohla několikrát v životě se nezbláznit a kterou letos poslouchám třicet let, postupně upadá a rozmělňuje se už převážně jen na sociálních sítích. Přiznejme si, nové desky už nikdy nebudou takové, jako ty, které jsme poslouchali jako mladí. Nemá asi cenu nad tím přemýšlet, je to přirozený vývoj, cesta, která postupně dochází svého konce. Přesto mám poslední dobou pocit, že až umře metal, umřu asi s ním.
CD 2017, EVP Recordings Mám pocit, že se rozpadnu na tisíc kousků. Mé tělo získalo temně průhlednou barvu. Stačil závan větru a sesul jsem se na hromadu jako domeček z karet. Byl jsem křehký, přesto pevný jako skála. Byl jsem skleněným mužem. Australský technický death metal v podání HADAL MAW má rozhodně něco do sebe. Kombinace složitých postupů, disharmonické temnoty a "nepříjemného" řevu dělá z novinky "Olm" velmi zajímavou záležitost. Fanoušci MESHUGGAH, GOJIRA, FALLUJAH, chvílemi snad ABORYM by měli být na pozoru. Hudba je zde moderní, tlačící, náležitě ukřičená. Zkrátka album, které musí být snem každého dnešního mladého obdivovatele smrti.
"Olm" sbírá po celém světě jen samá kladná hodnocení. Není divu, splňuje ty nejnáročnější požadavky. Je technické, nepostrádá temnou auru, má v sobě spoustu progresivních prvků. Do krve vám přejde ale až po dlouhé době. Při prvních setkáních může působit dokonce nepříjemným dojmem, ale když vydržíte, budete po zásluze odměněni. Skladby jsou komplikované, složité a těžko vstřebatelné. Přesto mě pokaždé k reproduktorům doslova přišpendlil určitý studený magnetismus, který z HADAL MAW cítím. Technický progresivní death metal, který je zákeřný, ošklivý a zlý. Velmi dobré album!
sumarizace:
HADAL MAWnám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího technického death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého CD je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou!
Asphyx says:
HADAL MAW published a taste test of the technically highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this CD is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness.
Tracklist: 1. Leviathan (Instrumental) 2. Affluenza 3. Failed Harvest 4. Witch Doctor 5. False King 6. The Olm 7. Simian Plague 8. Germinate 9. Hyena 10. Circus Of Flesh
band:
Vocals: Sam Dillon Guitar: Nick Rackham Guitar: Ben Boyle Bass: Jim Luxford Drums: Rob Brens
CD 2017, Lavadome Productions Na oltáři bezbožnosti bylo obětováno další tělo. Z temných zákoutí podzemí přišli na tento svět další obrácení věrozvěstové, aby šířili spalující oheň, smrt a death metal. PESTIFER. Portugalští vyslanci samotného pekla. Temné, zákeřné komando, ničící obrovskou silou všechno živé v okruhu několika kilometrů. Jedná se o prvotinu, vyvrhnutou na světlo snad odněkud z těch nejskrytějších zákoutí podzemí. Pocta starým dobrým NILE, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, MONSTROSITY. Neskutečně zabijácký zvuk, riffy plné šílenství a hlas otevírající víka od rakví. Takhle zní pravé, nefalšované peklo.
PESTIFER se pohybují v jasně daných mantinelech stylu, nepřesahují je, ale odvádějí neskutečně poctivé a uvěřitelné řemeslo. Pokud máte rádi death metalovou temnotu devadesátých let, s přihlédnutím ke zvráceným satanským rituálům, tak neváhejte ani chvilku. "Execration Diatribes" vás smete, zničí, vyvrhne a přikove navěky do plesnivých kobek vypáleného kostela. Mysleli jste si, že už jste zažili všechno zlo světa? Tak to jste na omylu. Pusťte si novinku těchto šílených portugalských bezvěrců a poznáte pravou nefalšovanou death metalovou nenávist. Nenašel jsem na albu jediné slabé místo a nahrávka se pro mě stala jednou z obrovských překvapení letošního roku. Vítejte v pekle! Smrt už na vás čeká!
sumarizace:
Na oltáři bezbožnosti bylo obětováno další tělo. Z temných zákoutí podzemí přišli na tento svět další obrácení věrozvěstové, aby šířili spalující oheň, smrt a death metal. PESTIFER. Portugalští vyslanci samotného pekla. Temné, zákeřné komando, ničící obrovskou silou všechno živé v okruhu několika kilometrů. Pocta starým dobrým NILE, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, MONSTROSITY. Neskutečně zabijácký zvuk, riffy plné šílenství a hlas otevírající víka od rakví. Takhle zní pravé, nefalšované peklo. PESTIFER se pohybují v jasně daných mantinelech stylu, nepřesahují je, ale odvádějí neskutečně poctivé a uvěřitelné řemeslo. Pokud máte rádi death metalovou temnotu devadesátých let, s přihlédnutím ke zvráceným satanským rituálům, tak neváhejte ani chvilku. "Execration Diatribes" vás smete, zničí, vyvrhne a přikove navěky do plesnivých kobek vypáleného kostela. Mysleli jste si, že už jste zažili všechno zlo světa? Tak to jste na omylu. Pusťte si novinku těchto šílených portugalských bezvěrců a poznáte pravou nefalšovanou death metalovou nenávist. Nenašel jsem na albu jediné slabé místo a nahrávka se pro mě stala jednou z obrovských překvapení letošního roku. Vítejte v pekle! Smrt už na vás čeká!
Asphyx says:
There was sacrificed another body on the altar of impiety. From the dark corners of underground came another reversal missionaries to this world. They are spreading burning fire, death and death metal. PESTIFER. The Portuguese envoys of the Hell itself. Dark insidious commando which destroys everything alive within a radius of several kilometres with its enormous power. It is a tribute to the good old bands like NILE, SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, MONOSTROSITY. The sound is unbelievably killing, the riffs are full of madness and the voice opens lids of coffins. This is how the Hell sounds. PESTIFER have their style boundaries, however they do honest and believable craft. If you like death metal darkness of the nineties with a small amount of perverted satanic rituals, do not hesitate and listen to this album. “Execration Diatribes” will swept you away, kill you, cast you out and finally chain you to mouldy dungeons of burnt church forever. You thought that you have experienced every evil of the world? Well, you are wrong. Listen to this new album of the mad Portuguese infidels and you will learn what the real death metal hate is. I haven´t found any weak spot on this album and the record has become one of the biggest surprises of this year. Welcome to the Hell! The death is waiting for you!
PESTIFER is: Pedro Silva - Guitars and Vocals Jorge Marinho - Bass Diogo Pereira - Drums Tracklist: 1. March of the Dead Orchestra 2. Mars Exult 3. Brutal Eruption of Chaos 4. Dark Dimensions 5. Enslavement of God 6. Awaken by Death 7. Nothing Remains 8. Riding the Storms of Hate MMXVI 9. Confront Death
