DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 12. března 2017

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý třetí - Masakr mé hlavy


Příběh osmdesátý třetí - Masakr mé hlavy

Bylo sychravo a přesto krásně. Odpoledne mě totiž nečekala brigáda, ale moje milá, nádherná a přítulná Kačenka. Dělávali jsme to teď tak, že jsem na kole dojel před gympl, zahulákal pod okny a celá jejich třída se nahrnula k parapetům. Nebyl jsem princ ve trojkovém bavoráku, ale měl jsem dlouhý vlasy, postavu sportovce, kolo značky Liberta a dvě děravý kapsy. Z nějakého mě dosud neznámého důvodu Kačence holky záviděly. Chodila do převážně dívčí třídy a její spolužačky randily některé s diskofilama. Jenže ti prý pořád jen machrovali a řešili jak vypadají. Asi něco podobného, jako dnešní metrosexuálové.

A vzal jsem ji tedy znovu na rám, kývala nohama, jako Magda Vašáryová v Postřižinách. Naše vlasy vlály úplně stejně jako ve filmu a mé nohy poháněla neskutečná touha. Jelo se ke Kačence, do jejího malého pokoje, plného lebkovitých plakátů. Rodiče přijdou z práce až po páté, to jsem měl ještě tři hodiny na provádění nepravostí, jak říkala její máma. Beru do ruky kazetu doomových Candlemass, pak i Kačenku a ztrácíme se zase jeden v druhém. Hudba nám zní do taktu a nemůžeme se jeden druhého nabažit. Chutná mi po malinách, protože jsme oba vypili celou limonádu stejných přísad. Táta Kačenky už zvoní u dveří a my ještě zakousneme čerstvý chleba, jen tak s máslem a cibulí. Musíme běžet, čekají nás přece panely a pak do Černé vdovy do hospody.

Na panelech nás zatím čekají jen holky a já se automaticky čepýřím jako kohout. Chlapi to tak dělají a já už to mám v sobě také zakódované. Jana mi představuje jednu ze svých nových kamarádek, jméno si nepamatuji, ale vím, že byla hodně vysoká a hubená, stejně jako bývají modelky - dlouhé vlasy, až někam pod zadek. Koukala na mě jako na nějakého thrash metalového poloboha. Jo, tenkrát ve svých sedmnácti mě provázelo poctivě vybudované jméno ostrého thrashera/deathera. Dal jsem ji na uvítanou možná až moc vášnivou pusu, protože Kačka začala hned prskat jako kočka bránící si své teritorium. Převedl jsem vše ve srandu, ale na průšvih jsem už měl zaděláno.

Ano, trošku jsme se pohádali. A mohl jsem za to já. Moc jsem se s vysokou hubenou modelkou vykecával, moc jsem ji bral za ruku. Nemyslel jsem to sice nijak sexisticky a ani by mě nenapadlo, že bych ji chtěl, ale asi jsem působil jakože flirtuju. Nebo to tak alespoň Káča vzala. Opila se mi, má milá modrá víla a navztekaně odešla z hospody vedle do sálu, kde se konala diskotéka s písněmi, které nesnášela. Asi jsem ji naštval opravdu hodně. Jenže já byl taky hrdý a tak trošku mladej blbec, protože modelka měla fakt neskutečně dlouhé nohy a zadek, za kterým se každý ohlédl. Taky jsem byl oproti ní trošku starší a když ke mě vzhlížela, dělalo mi tak moc dobře...

"Jestli ti to nevadí Smrťáku, tak ti tam nějaký kluci dělají do Kačky": zaštěkal na mě Sabath, který si od disko baru občas odskočil uklidnit nervy k nám do hospody. Nechal jsem hubenou holku svému osudu, zapomněl jsem na ní během okamžiku a rozrazil dveře do sálu, jako to dělávají kovbojové ve westernech. Opravdu tam seděla, krásnější (jako naschvál) než dřív. U ní se motali tři diskofilové, s nagelovanými patkami a košilemi rozepnutými až na prsa (ble!). Bublal ve mě vztek a žárlivost. Emoce, kterou jsem do té doby skoro neznal. Jenže chlast je jak známo, velmi špatný rádce. Sedl jsem si vedle na barovou židli, zadek se mi přilepil na hnusnou koženku a hodně nahlas si objednal velkého ruma.

Káča byla opilá, řekl bych víc než já. Jen na mě prskla, kde mám tu vysokou lodyhu a ať si jdu za ní. Nešel jsem. Místo toho jsem koukal, jak tam tančí s partou debilů. Dva z nich znala, synáčkové bohatých rodičů, její spolužáci ze školy, kteří byli na GYMPLU a já jen na ZEMĚDĚLCE (seš hnojař, jo?). Měl jsem pocit, že se mi do hlavy zarývá každé slovo, žárlil jsem, ale zatím jsem se držel. Pak dotančili a Káča si sedla vedle mě. Z druhé strany jeden debílek, kterej udělal tu chybu, že ji plácl po zadku. Otočila se ke mě, s děsem v očích. Znala mě možná víc, než já sám sebe.

Poklepal jsem blbečkovi na rameno, zařval na něj, že je to moje holka a ať se omluví. Dostal jsem obrovskou pumelenici přímo do obličeje. Spustila se mi krev z nosu a utrhl jsem se ze řetězu. Nebýt jeho kamarádů, asi bych ho tam umlátil. Měl jsem už pár měsíců černý pásek v karate, cvičil jsem každý den a hlavně mě poháněl vztek smíchaný s rumem. Bylo po všem a Káča mi omývala obličej na záchodě. "Copak, pán zase někde upadl": smál se mi Prcalík, který s klukama právě dorazili. Sedl jsem si ke stolu, hezky stranou a proléval se pivem. Káča brečela a všichni ihned vycítili, že tenhle večer asi budeme chtít být sami.

"Já jsem fakt nechtěla, jenže ty si se pořád bavil s tou krásnou holkou, mě popadl takový šílený vztek, že mě už nechceš": plakala a trošku hystericky přehrávala má milá. A protože popisovala i moje pocity, museli jsme se jít dozadu do šmajchlovacího kumbálu uklidnit. Nebylo to ale ono, znovu se mi spustila krev a nebyl rajc. Večer se opravdu nevydařil, tak jsme se rozloučili a vydali se lesem přes Radouč do města. Pomalu nás obestřel klid, koukali jsme na hvězdy, jak už to tak zamilovaní dělají. 

Už jsme to měli jen kousek z lesa, když se ozvalo suché praskání a dusot nohou. Pak jsem dostal obrovskou ránu do hlavy a ztratil se někde v černém vesmíru. "Vaše jméno? Řekněte mi vaše jméno!": dívala se na mě asi padesátiletá tvář s bílou aurou kolem sebe. Chtěl jsem se pohnout a odpovědět, ale nešlo to. Pak se nade mě naklonil anděl, s hnědýma kaštánkovitými očima a já zamumlal něco o to, že jsem v nebi. 

Nebyl, byl jsem na pohotovosti v boleslavské nemocnici. Ti diskofilové, co jsem jednomu z nich dal po čuni, se domluvili, počkali si na mě a přepadli. Dostal jsem klackem po hlavě, odešel do říše snů a Kačenku honili po lese s úmyslem...který nechci ani domyslet. Byla poškrábaná po celém těle a měla obrovské štěstí, že potkala u panelů pár kluků, co chodili taky do naší party. Ti mě odnesli jako pytel brambor a za neustálého jekotu mé milé, že jsem zemřel, na kraj města, zazvonili na první barák a pak už jsme jeli sanitkou. Nic z toho si nepamatuju.

Kačenku i mě si nechali na pozorování v nemocnici tři dny. Mě kvůli tomu, že mi naměřili žárlivých 3,5 promile a museli mi dát do žil cukr na její rozředění a moji vílu v tričku Iron Maiden pod pláštěm zvaným andělíček taky na pozorování - pořád před sebou vidím, jak se jí nápis nadouval vším tím vzlykáním. Taky jim řekla, že beze mě nikam nepůjde a že jestli chtějí mít oplétačky s policií, tak ať to zkusí. Byla sice postavou panenka, ale byla to velká silná bojovnice (tohle měly s Janou společné). A taky měla trošku výčitky, že celou tuhle taškařici tak nějak trošku způsobila. Nikdy jsem jí nic nevyčetl, věděl jsem totiž, že se mám chovat jako chlap a že si za to můžu taky hodně sám.

Když se mi udělalo druhý den trošku dobře a moje rodiče mě už mohli seřvat, cože jsem to zase udělal za kravinu, šel jsem v pruhovaném pyžamu vedle na pokoj. Má modrá víla tam seděla, nohy na topení a koukala z okna. Tváře s rýhami po pláči, smutný pohled. Otočila se a rozeběhla se ke mě. Měl jsem hlavu po pořádném masakru celou ovázanou, pár vytrhaných vlasů a pomlácené tělo. Přesto jsem ji objal, jako bych ji nechtěl už nikdy v životě pustit.

"O ty zmrdy se nestarej, to už je vyřízený": zahlásil mezi dveřmi Prcalík, který stál v čele celé naší party. Přinesli nějaký lahváče (dal jsem je jednomu dědovi, co byl se mnou na pokoji, já fakt nemohl) na tajno a Kytka provokativně jeden kubánský pomeranč, kterej je prý plnej vitamínů, akorát se nedá žrát. Kluci se hned druhý den, kdy se celá zpráva o mém přepadení roznesla, vydali na trestnou výpravu. Diskofily to asi hodně bolelo, ale nad tím jsem nechtěl přemýšlet.

Bylo mi tenkrát sedmnáct a člověk v tohle věku občas rychleji koná než přemýšlí. Poprvé jsme si na vlastní kůži zažili, co to znamená žárlit jeden na druhého. Když jsme šli z nemocnice, drželi jsme se s Káčou za ruce a naše splynutí bylo silnější než kdy dřív.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 11. března 2017

Recenze/review - CURSE OF DENIAL - The 13th Sign (2017)


CURSE OF DENIAL - The 13th Sign 
CD 2017, Redefining Darkness Records

Hleděla dlouhé hodiny do zdi. Mlčela a přestávala postupně jíst. Měla krev dávno naředěnou zlem. Kreslila podivné obrazce plné rozšklebených tváří. Umírala pomalu, ztrácela se před očima. Opuštěná, zlomená, studená. Procházela proměnou a poslouchala u toho prvotinu CURSE OF DENIAL.

Psaní recenzí, respektive mých subjektivních názorů, má jednu obrovskou výhodu. Člověk se dostane i k deskám, které by normálně přehlédl. O CURSE OF DENIAL bych se nikdy nedozvěděl, kdybych nepsal poslední příběhy o albech MUTILATION, FROM THE DEPTHS. U mikrofonu totiž nestojí nikdo jiný, než Rob Molzan, jehož skřehoták dokáže přišpendlit fanoušky na zeď. Při poslechu novinky "The 13th Sign" opravdu chodí mým pokojem duchové nemrtvých. Podávám si s nimi ruku, rozprávíme a společně vnímáme skladby CURSE OF DENIAL. Ano, podobný black death metal se nám moc líbí. Cítíme z něj odkazy DISSECTION, prvních BOLT THROWER, rytmiku starých TESTAMENT a atmosféru plnou studené smrti.



Určitě to znáte. Jsou alba, která vás postupně uhranou a vy pak při výběru, jakou desku si dneska pustíte, po nich saháte častěji, než po jiných. CURSE OF DENIAL mě zaujali hlavně chladem a tmou, vnitřně lepkavou jiskrou, naléhavostí, opravdovostí a náladami, o nichž se bojíte říct i své vlastní matce. "The 13th Sign" je načernalé album, s perfektním zvukem, zvláštním smutkem v riffech a tou správnou řezavostí. Přestali jsme všichni dávno věřit v dobrý svět, hnijeme za živa ve svých vlastních katakombách. Zmateni čekáme na to, až nám někdo ukáže alespoň kousek světla. Američané vás zdeptají, rozválcují a nakonec slepí black metalovým hnisem. S touhle kapelou nebudete rozhodně umírat s úsměvem na tváři. Vynikající black death metalové album, které vás spálí mrazivým ohněm! 



sumarizace:

Při poslechu novinky "The 13th Sign" opravdu chodí mým pokojem duchové nemrtvých. Podávám si s nimi ruku, rozprávíme a společně vnímáme skladby CURSE OF DENIALUrčitě to znáte. Jsou alba, která vás postupně uhranou a vy pak při výběru, jakou desku si dneska pustíte, po nich saháte častěji, než po jiných. CURSE OF DENIAL mě zaujali hlavně chladem a tmou, vnitřně lepkavou jiskrou, naléhavostí, opravdovostí a náladami, o nichž se bojíte říct i své vlastní matce. "The 13th Sign" je načernalé album, s perfektním zvukem, zvláštním smutkem v riffech a tou správnou řezavostí. Přestali jsme všichni dávno věřit v dobrý svět, hnijeme za živa ve svých vlastních katakombách. Zmateni čekáme na to, až nám někdo ukáže alespoň kousek světla. Američané vás zdeptají, rozválcují a nakonec slepí black metalovým hnisem. S touhle kapelou nebudete rozhodně umírat s úsměvem na tváři. Vynikající black death metalové album, které vás spálí mrazivým ohněm! 


Asphyx says:

When I listen to “The 13th Sign” there are spirits of undead going around my room. We shake hands, talk to each other and perceive songs by CURSE OF DENIAL together. Surely, you know what I mean. Some albums will bedevil you piece by piece and you will reach for those albums more often. CURSE OF DENIAL caught my attention thanks to their coldness and dark, internally sticky sparkle, urgency, sincerity and moods which are not the ones you would share with your mother. “The 13th Sign” is blackish album with perfect sound, weird sadness in the riffs and the right cuttingness. We stopped believing in a good world long time ago, rooting alive in our own catacombs. Being confused and waiting for someone to show us at least a bit of light. These Americans will depress you, roll you over and in the end they will glue you with a black metal pus. With this band, there is no way you will be dying with a smile on your face. Excellent black death metal album which will burn you with icy fire!

Tracklist:
01. Ophiuchus the Winding Serpent (Intro)
02. Pawns in Chess
03. Malthusian Nightmare
04. Curse of Jezebel
05. Night Terrors
06. The Aphotic Zone
07. Haven for the Dispossessed
08. The Tower of Silence
09. The Day that the Sun Failed to Rise
10. Premonition
11. My Final Words to You (Outro)

Line Up:
Michael Perez - Bass (Descend)
Shawn Hapney - Drums (Descend, ex-Miscarriage, ex-Embalmer)
Jeremy McLellon - Guitars
Gary Heinrich - Guitars (Descend)
Rob Molzan - Vocals (ex-Mutilation, ex-Kurnugia, ex-Dead of Night, ex-Decrepit, ex-From the Depths)

Recenze/review - HELLIAS - Eight Cardinal Sins (2017)


HELLIAS - Eight Cardinal Sins
CD 2017, Thrashing Madness Productions

Pálí mě dlaně, bolí za krkem. Nohy mi dávno ztěžkly a můj pohled je upřený do dáli. Jsem v transu. Někde mezi naším a oním světem. Chrám už zase hoří! Peklo se otvírá! Tohle je živel, tohle je můj svět. Můj thrash metal!


Poslouchám novinku polských veteránů HELLIAS a říkám si, jak je to skvělé, když za to umí kapela pořádně vzít. Rychlost, skvělý zvuk, spousta nápadů, ostré melodie, dravost, rebelie. Tohle všechno mám na thrash metalu rád a "Eight Cardinal Sins" je takovým příjemným zosobněním mých kovových snů. Album má totiž v sobě tu správnou černou jiskru. Jedná se sice o klasiku, ale zahranou takovým způsobem, že mi nadskakuje keramika v hubě.



HELLIAS čerpají ze starých dobrých SLAYER, EXODUS, přidávají špetku MEGADETH a výsledkem je smrtící koktejl, který vámi projede, jako ostrý skalpel. Představte si hořící kouli, která lítá městem a ničí vše živé. Šlehají z ní plameny, v podobě nekompromisních riffů, srší z ní energie a síla, která vás doslova porazí. Pokud máte rádi v thrash metalu poctivé melodie a sázku na skladbu jako takovou, tak neváhejte. Mě osobně baví "Eight Cardinal Sins" čím dál tím víc a oceňují hlavně kopající efekt, heavy jiskru i kompoziční schopnosti. Polský thrash metal té nejvyšší kvality! Hell!



sumarizace:

Přiznám se, že tolik energie, síly a skvělých melodií jsem nečekal. Legendární polští thrasheři HELLIAS na své novince "Eight Cardinal Sins" předvádějí v podstatě dokonalý thrash metal. Staří psi ukázali všem jak se to má pořádně dělat. Nedá se nic dělat, musím se této legendě poklonit až k zemi. "Eight Cardinal Sins" je albem, kde si dávají rande melodie s elektrickou energií. Nahrávka doslova srší, září, pálí a neskutečně řeže! Vynikající album, které vás knock - autuje už v prvním kole! Skvěle! Polský thrash metal té nejvyšší kvality! Hell!

Asphyx says:

I have to say that so much energy, strength and great tunes I didn't expect. Legendary Pollish thrashers HELLIAS on their new album "Eight Cardinal Sins" present in fact perfect thrash metal. Old dogs showed everyone how should it be really done. There's nothing to do, I have to bow down this legend to the ground. "Eight Cardinal Sins" is the album where tunes and electric power have a date. The recording sparkles, shines, burns and cuts unreal! Excellent album that will knock - out you in the first round! Great! Polish thrash metal of the highest quality! Hell!

Tracklist:
01. Intro
02. Devilish Circle
03. Eight Cardinals Sins
04. Ant Democracy
05. Mental Violence
06. Angels Make War
07. Deliverance
08. Pair of Sparks
09. Twelve Angry Man
10. Baader Meinhof
11. Sin City
12. Judas the King

pátek 10. března 2017

Recenze/review - BLAZE BAYLEY - Endure And Survive (Infinite Entanglement Part II) (2017)


BLAZE BAYLEY - Endure And Survive (Infinite Entanglement Part II)
CD 2017, Blaze Bayley Recordings

Mé kovové srdce stále bije. Pumpuje mi do žil další a další kousky heavy metalu. Vznešené, syrové, upřímné, přesně zacílené. Roztahuji ruce do větru a křičím refrény. Je mi zase patnáct let, vzpomínám a zažívám déjà vu. Já a  BLAZE BAYLEY se vydáváme na další výlet do dávných dob. Heavy metal nesmí zemřít! Dokud jej budou hrát lidé jako Blaze, tak o to strach nemám. 

Dnešní věty o nové desce "Endure And Survive (Infinite Entanglement Part II)" budou hodně osobní. Dnes už dávno poslouchám úplně jinou hudbu, ale když vyjde novinka BLAZE BAYLEYHO, jsem pokaždé napnutý jako struna. Přesně takovýto heavy metal mi totiž koluje v krvi. Je mojí přirozeností, usazenou tam kdysi dávno. Blaze si na nic nehraje, je upřímný, jede si po své jasné linii. A je také jedním z mála, který mě dokáže k heavy metalu přitáhnout. Cítím zde totiž obrovskou porci poctivosti, široké srdce a hlavně skvěle odvedené řemeslo, kumšt.




"Endure And Survive (Infinite Entanglement Part II)" je velmi vznešeným albem. Základní heavy metal je posouván do zcela jiných dimenzí Blazeho hlasem, který snad nebyl nikdy tak skvělý jako letos. Příběhy, které jsou nám vyprávěny, jsou kovové, syrové, chladné, majestátní a zároveň uvěřitelné. Přijde mi, že jsem s hudbou spojen dohromady v jeden dokonalý celek. V heavy metalové monstrum, které je pevné jako skála. Muzika zde není ničím nová ani překvapivá, ale vše je vyváženo odhodláním a poctivostí. Já zkrátka všechno BLAZE BAYLEYMU věřím a to je u mě při poslechu hrozně důležitá věc. Na novou desku bych přísahal! Absolutní heavy metal v podobě, která mě až magicky přitahuje. Takhle to vypadá, když hraje srdcař pro srdcaře! Vynikající!


sumarizace:

Mé kovové srdce stále bije. Pumpuje mi do žil další a další kousky heavy metalu. Vznešené, syrové, upřímné, přesně zacílené. Roztahuji ruce do větru a křičím refrény. Je mi zase patnáct let, vzpomínám a zažívám déjà vu. Já a  BLAZE BAYLEY se vydáváme na další výlet do dávných dob. Heavy metal nesmí zemřít! Dokud jej budou hrát lidé jako Blaze, tak o to strach nemám. 


Cítím zde totiž obrovskou porci poctivosti, široké srdce a hlavně skvěle odvedené řemeslo, kumšt.

"Endure And Survive (Infinite Entanglement Part II)" je velmi vznešeným albem. Základní heavy metal je posouvám do zcela jiných dimenzí Blazeho hlasem, který snad nebyl nikdy tak skvělý jako letos. Příběhy, které jsou nám vyprávěny, jsou kovové, syrové, chladné, majestátní a zároveň uvěřitelné. Přijde mi, že jsem s hudbou spojen dohromady v jeden dokonalý celek. V heavy metalové monstrum, které je pevné jako skála. Muzika zde není ničím nová ani překvapivá, ale vše je vyváženo odhodláním a poctivostí. Já zkrátka všechno BLAZE BAYLEYMU věřím a to je u mě při poslechu hrozně důležitá věc. Na novou desku bych přísahal! Absolutní heavy metal v podobě, která mě až magicky přitahuje. Takhle to vypadá, když hraje srdcař pro srdcaře! Vynikající!


Asphyx says:

My metal heart is still beating. It pumps more and more pieces of heavy metal into my veins. Noble, raw, honest and well targeted. I stretch out my hands to the wind and I am screaming the choruses. I am 15 again, remembering and living the déjá vu. Me and BLAZE BAYLEY are going to another trip to the old days. Heavy metal must live! When Blaze play it I am not worried.

I sense a huge portion of honesty, wide heart and the most importantly well done craft, art form.

“Endure And Survive (Infinite Entanglement Part II)” is very sublime album. The basic heavy metal has been moved to the entirely different dimensions with Blaze´s voice which has never been so great as it is this year. The stories which the band tell us are metal, raw, cold, majestic and simultaneously believable. It feels to me like I am connected with it through the music and we are a heavy metal monster which is strong as a rock. The music here is not really new or surprising but everything is balanced with dedication and honesty. I simple believe in everything what BLAZE BAYLEY does which for me is very important when I listen to music. I can absolutely swore on this album! Absolute heavy metal in a form which magically attracts me. This is how it looks like when honest man plays for honest fans! Excellent!

tracklist:
01. Endure And Survive
02. Escape Velocity
03. Blood
04. Eating Lies
05. Destroyer
06. Dawn Of The Dead Son
07. Remember
08. Fight Back
09. The World Is Turning The Wrong Way
10. Together We Can Move The Sun

band:
Blaze Bayley - vocals
@
ABSOLVA band:
Chris Appleton - guitar, backing vocals
Martin McNee - drums
Karl Schramm - bass, backing vocals

čtvrtek 9. března 2017

Recenze/review - SVART CROWN - Abreaction (2017)


SVART CROWN - Abreaction
CD 2017, Century Media Records

Zlo plodí další zlo. Zkažená krev lidí, prskajících kolem sebe jedovaté sliny plné hnisu a nenávisti. Přestal jsem dávno věřit v naši rasu. Přestal jsem věřit ve vašeho Boha. Věřím už jen temným silám.

SVART CROWN letos opět pokračují ve své Bohu protivné činnosti. Probouzejí dávné démony, máčí nás v blasfemii, bolesti a perverzních skladbách plných beznaděje. Hudba ve stylu BEHEMOTH, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AZARATH, NILE, BELPHEGOR, MORBID ANGEL. Pokračování Starého zákona, psaného rukou ďábla. Nihilismus zabalený do černého roucha black/death metalu. Smrt, dlouhá, nekonečná, s jiskřivou jistotou zla. Tohle všechno jsou SVART CROWN.



Novinku "Abreaction" lze poslouchat dvěma způsoby. Buď budete hledat shodné body s jejich předchůdci a vzory a nebo se naplno ponoříte do jejich temné bažiny a necháte se vést po trnitých cestách hříchu. Francouzi jsou dříči, kteří nejen že perfektně zvládají své řemeslo, ale ještě navíc přidávají nahrubo nasekané kousky tmy, která vás postupně pohltí. Nad městem rozprostřel svá křídla krvelačný mrak. Už zase prší strach! Otírám si tvář a zaklesnu své nohy pevně do země. Je to potřeba, protože novinka SVART CROWN má v sobě velkou sílu, odhodlání a uvěřitelnost. Občas bych si sice dovedl představit ještě větší kus špíny a neurvalosti, ale jako celek na mě album funguje. Bolí mě, drásá, pálí a to je znakem vzájemných okultních sympatií. Black death metal v podobě, v jaké je schopen vyvolávat duchy zemřelých. Velmi dobře.



sumarizace:

Novinka francouzských black death metalistů SVART CROWN je plná tmy, rouhání, odporu proti zavedeným dogmatům. Francouzští maniaci používají k velebení zla tradiční, klasické postupy. Album je tak hodně špinavé, černé, se zákeřnou atmosférou. Občas se některé motivy slévají dohromady, ale jinak je nahrávka velmi chutným morbidním soustem. Pokud máte rádi obrácené kříže, vyděšené jeptišky a rádi se pohybujete na protipólu dobra, myslím, že se vám bude CD hodně líbit. Bylo uděláno vše proto, aby byly otevřeny dveře do samotného pekla. SVART CROWN ovládají své řemeslo velmi dobře. Skladby jsou plné utrpení, zvuk je perfektní a nápadů je také dostatek. Možná mi občas chybí víc špíny, ale to je možná jen můj dojem. Jinak je vše v absolutním pořádku. Krutost, síla, válka s nebem! Tohle všechno na „Testimonio De Bautismo“ naleznete. Black death metalové album, které je cítit sírou! 


Asphyx says:

The new album by French black death metal band SVART CROWN is full of dark, cursing, resentment against dogmas. French maniacs use classic traditional actions to glorify evil. The album is very dirty, black and it has a cruel atmosphere. Although some motives are blending together, the album is very tasty morbid meal. If you like upside down crosses, scared nuns, being in the other side of good – I think you would like this album very much. These guys did everything to open door into the Hell. SVART CROWN do their job very well. Their songs are full of misery, the sound is perfect and they have a lot of ideas. I maybe miss more dirt but that is just my feeling. Otherwise everything is great. Cruelty, power, war with the sky! That is everything you can find on „Testimonio De Bautismo“ album. Black death metal album which smells like brimstone. 


Tracklist:
01. Golden Sacrament
02. Carcosa
03. The Pact: To the Devil His Due
04. Upon This Intimate Madness
05. Khimba Rites
06. Tentacion
07. Orgasmic Spiritual Ecstasy
08. Transsubstantiation
09. Emphatic Illusion
10. Lwas
11. Nganda

band:
JB Le Bail : Vocals/Guitar
Ludovic Veyssière: Bass guitar
Kévin Paradis: Drums...
Kevin Verlay : Guitar 

středa 8. března 2017

Rozhovor - HYPNOS - Nové album „The Whitecrow“ je o mladém klukovi, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé.


Rozhovor s českou death metalovou kapelou HYPNOS.
- odpovídal Bruno.

Ave HYPNOS! V březnu vydáváte nové album „The Whitecrow“. Na co se mohou posluchači těšit? Naživo jsem slyšel dvě skladby z novinky a obě byly pomalejší, chladnější. Představ nám prosím album z tvého pohledu.

Ahoj Jakube. Mně se to hodnotí těžko, protože jsem desku skládal, nahrával a teď už ji skoro rok poslouchám, takže nemám moc objektivní pohled. Pokud bych se o něj ale pokusil, tak bych napsal, že deska je zase trochu jiná než ty předchozí. Asi odkročila od klasické death metalové šablony, přestože si myslím, že toho death metalu je tam pořád nejvíc. Je trochu atmosféričtější a určitě i pomalejší, čehož se pravověrní fans asi trochu obávali. Celkově se mi zdá i trochu „měkčí“, jsou tam asi decentní odkazy na black metal a kupodivu na doom metal, s čímž jsem de facto ani nepočítal. Určitě se hodně povedl zvuk, zdá se mi ještě lepší než na předchůdci, je to hodně syrové až rock´n´rollové znění s minimem moderních digitálních zvuků, dokonce i bicí kromě kopáků nejsou vůbec samplované. Asi si to zhodnotí až posluchači sami a nepochybuju o tom, že názorové rozpětí bude hodně široké. Ostatně, to je úděl muzikantů, nosit kůži na trh. Nějakých rizik jsme si byli vědomi, ale chceme pokoušet i jiná teritoria, bezpochyby by nás nebavilo opakovat při skládání 20 let stejnou šablonu. Takhle je to mnohem víc fresh a zajímavější….



„The Whitecrow“ je podle mě skvělý název. Jasný, stručný, zároveň tajemný a přitažlivý. Co se pod ním ale ukrývá? Je to příběh? Nějaké téma? Kdo nebo co je „The Whitecrow“?

Přestože mezi texty není přímé příběhové pojítko, hlavní témata skladeb mají společného jmenovatele a točí se okolo pozitivna, proto bych řekl, že se jedná o monotematickou desku. „Whitecrow“ je mladý kluk, který se rozhodl skončit s podřizováním se většinovým názorům a myšlenkovým klišé, vymanit ze špatných nálad a názorů a dokonce se svým záměrem zaměřit se na pozitivní věci ve svém okolí vyjít mezi lidi a působit na ně. Možná to vysvětluju trochu složitě, ale ve skutečnosti je to hrozně jednoduché. Nemusíme automaticky přijímat to, co se nám předkládá. Můžeme používat vlastní hlavu a rozum a kvalitu svého života si ovlivňovat sami. Ber nebo nechej ležet, toto právo nikdo nikomu nemůže vzít.



Bruno, ty jsi v HYPNOS takovým kapitánem, člověkem, kterého si každý hned všimne. Pegas sedí v zadu u bicích a není tolik vidět. Spolu ale tvoříte hlavní dvojici kapely. Za poslední roky jsem vás viděl hrát s Igorem Hubíkem u kytary, pak s Cannim a Vlastou. Kdo je teď vlastně stálým členem kapely a kdo se podílel na nahrávání „The Whitecrow“?

Igorr se rozhodl na vlastní žádost HYPNOS opustit po turné s AMON AMARTH v roce 2014, aby se mohl věnovat hlavně ROOT. Canni v té době už za něj občas zaskakoval a byl první logickou volbou, takže od té chvíle jej můžeme považovat za stálého kytaristu HYPNOS. Vlasa je s námi od roku 2010 a o Pegasovi zřejmě ani není třeba mluvit. Musím říct, že nám tato sestava hodně sedí, nemáme mezi sebou žádné problémy, což je moc důležité. V kapele vládne dobrá atmosféra a já nemusím řešit žádné personální věci a můžu se naplno věnovat tvorbě a podpoře HYPNOS, resp. přidruženým aktivitám.

Jakým způsobem jste skládali songy pro nové album? Někde jsem četl, že má mít padesát minut? To už je pořádná porce materiálu. A jaký z něj máte pocit? Myslím tím teď, že když porovnáš nové skladby se staršími deskami, kam jste se jako HYPNOS posunuli?

Ano, bez pár vteřin 50 minut, náš dosavadní rekord. Šlo to docela přirozeně, máme sice zaužívaný stereotyp, že skládáme vždy 8 skladeb, což platilo většinou i u Krabathor, ale nic jsme uměle nenatahovali. Na desce jsou navíc 3 akustické skladby od Igorra plus mluvené slovo Paula Speckmanna a jako celek to působí hodně kompaktně. Pocit z toho máme všichni velmi dobrý, hlavně se těšíme na reakce posluchačů, protože deska je natočená přesně jeden rok, tak jsme netrpěliví.



Na HYPNOS se mi vždycky líbila jedna věc. Vše u vás sedí v jednom celku. Koncerty, grafika alb, merchandise, všechno má svůj jasně daný a jednotný rukopis. Vypadá to, že tomu přikládáte velký význam (a je to moc dobře). Zajímalo by mě, kdo za tím vším stojí? Působí to na mě dojmem, že máte v pozadí nějakého výtvarníka, člověka, který na „vaši značku“ dohlíží. Je někdo takový?

Zkus hádat :).

Když jsme u té grafiky, kdo dělal obal na novou desku „The Whitecrow“?

Měl jsem základní představu, jak by měla celková grafika vypadat, že by měla být bílá, jednoduchá, že by měla obsahovat motiv morového lékaře, který léčí lidi z moru zloby a nenávisti… nechal jsem ušít masku, udělali jsme patřičné fotky s Frodysem z Awrizis/Postcards from Arkham a poslali Joovi Merciecovi z Malty, který dělal už grafiku pro „Heretic Commando“, která se nám moc líbila. Jo poslal několik draftů, z nichž jsme vybrali ten finální. Bohužel Jo nemohl pak kvůli vlastní zaneprázdněnosti grafiku na album dokončit, takže nás zachránil výše zmíněný Frodys, který v šibeničním termínu udělal celý booklet jak pro CD, tak pro LP. Navíc máme spolu rozdělané 3 videoklipy, z nichž je ten první k titulní skladbě už zveřejněný na internetu. Druhý začínáme natáčet už tuto sobotu a jsem na to strašně zvědavý. Všechny 3 klipy na sebe budou volně navazovat, bude to taková hudební trilogie.

Na předchozí desce „Heretic Commando – Rise of the New Antikrist“ jste měli vynikající, mohutný, studený a temný zvuk. Nahrávali jste v bzeneckém Shaark studiu a zvuk vám míchal mistr Børge Finstad. Někde jsem četl, že na „The Whitecrow“ jste volili stejný postup? Nechtěli jste změnu? Měli jste třeba nějakou starou desku jako vzor? Nevím, jak to chodí s vámi ve studiu, ale dokážu si představit, že tam stojíš a říkáš: „Ty kytary mi dejte víc do starých MAYHEM!“

Ale hledal jsi na netu jméno Børge Finstad a pro jistotu jsi ho do otázky zkopíroval, co? Bylo totiž trošku jiným fontem:). Změnu jsme nechtěli, se zněním předchozí desky jsme byli spokojeni a zvolený systém je na samé hranici našich finančních možností. U nás se říká, že vítězný tým se nemění a já jsem věřil, že tím, že už jsme spolu dělali a známe se, že můžeme novou produkci ještě zdokonalit, což se nakonec i povedlo. Já vždycky usiluju o to, aby naše nahrávky snesly mezinárodní měřítka a nemůžu se zbavit dojmu, že přestože máme u nás moc šikovné zvukaře, handicap toho českého „ocásku“ tam vždycky slyším a to jsem nechtěl. Zkopírovat zvuk jiné kapely moc nejde, každý hraje a skládá jinak a každý zvuk je otiskem těch daných osobností. Proto jsme neporovnávali s žádnou jinou nahrávkou, ani s naší, chtěli jsme v rámci možností udělat co nejlepší zvuk teď a z toho, co jsme nahráli tentokrát.



Na novince bude spousta hostů V. Santura (DARK FORTRESS, TRIPTYKON), Martin Missy (PROTECTOR), Paul Speckmann (MASTER), & Christopher (KRABATHOR)). O jaké “hostování” se jedná? Jsou to pouze vokály nebo i sóla apod.? A jak si vlastně hosty na novinku vybíral?

Je jasné, že hosté se na alba zvou především z toho důvodu, aby se zvýšila atraktivita nahrávky a tím pádem i její prodejní síla. Ale na druhou stranu musím napsat, že mám v hlavě stále určité osobnosti nebo kapely, které obdivuju, a se kterými bych si přál spolupracovat. Tak tomu bylo i v tomto případě a jsem rád, že to vyšlo víc než dobře. Jako sóloví kytaristé na desce hostují Victor Santura a Børge, Paul Speckmann se postaral o průvodní slovo vypravěče, autor scénické hudby Martin Štědroň o orchestrace a efekty, akustické kytary nahrál Igorr z Root, a nakonec svůj hlas k dílu přiložilo i několik zpěváků: Martin Missy, Christopher, Zuzana Jelínková z Dying Passion a Skuny ze Shatoon. Malá opera :).

Bruno, v jednom rozhovoru si zmínil, že death metal je dvacet let za zenitem. Je pravdou, že také poslouchám převážně desky z devadesátých let, ale on se také smrtící kov vydal úplně jinou cestou. Dnes se hraje o hodně víc technicky, až někam u hranice lidských možností. Hudba je často doplňována počítačem. Co si myslíš vlastně třeba o technickém brutálním death metalu? A oslovily tě vůbec některé nové moderní skupiny?

Na ten rozhovor si pamatuju, mrzí mě, že ten titulek nebyl nejšťastněji zvolený. Byl trochu mimo kontext. Ale určitě jsem zdůraznil, že ačkoliv si myslím, že zenit death metalu probíhal před cca 25 lety, stále vchází spousta desek, které jsou výjimečné. Fakt je ale ten, že ty zmiňované supermoderní technické kapely nás moc neoslovují, přijde nám to spíš jako sport, řeší se jen to, kdo zahraje víc BMP za minutu a zapomíná se na to, že jde hlavně o skladbu samotnou. Komu utkví v paměti, kdo si na ni za 10 let vzpomene, komu udělá radost a kdo si ji přehraje v hlavě. Muzikantské umění by podle mě mělo být jen prostředkem k tomu, jaká skladba se vytvoří. Ale nechci nikoho kárat, každý má právo si dělat co chce a trh určí sám, kdo bude úspěšný a kdo ne. Mě osobně v současnosti na poli death metalu oslovují nejvíc polští HATE a Fischerův TRIPTYKON, ale obecně máme ten záběr všichni hodně široký a nejenom v metalu.



V knize Revoltikon, kterou jsem četl už snad desetkrát, si se ukázal i jako velmi zdatný spisovatel. Možná by někdo mohl namítnout pár připomínek, ale kniha se opravdu skvěle četla. Neuvažuješ o jejím pokračování? V Revoltikonu si krásně shrnul a popsal „starou dobu“, ale co současnost? Neláká tě to?

Láká, mám to dokonce v plánu, ale musí mezitím zase uplynout nějaký čas, aby bylo o čem psát. Druhá věc je taky čas, který bych si na psaní musel najít, fakt je ten, že posledních pár let jsem v jednom kole a moc si nevydechnu. Můj představu stihnout to ke svým padesátinám za 3 roky, ale je to jaksi moc brzo:).

Ono vůbec, já vždycky hrozně rád čítával tvoje reporty třeba na Volumemax. Pro mě byl hlavně zajímavý právě pohled hudebníka, člověka, který je „přímo v tom“. Pro nás fanoušky to byly články, které jsme doslova hltali. Přiznám se, že třeba report z vašeho podzimního turné s DEBUSTROL jsem očekával – říkal jsem si, že bych si jej s chutí přečetl. Proč si vlastně přestal reporty psát?

Ani si to neuvědomuju, ale zřejmě kvůli nedostatku času. Starám se o muziku, booking, management, merchandise, teď o vše okolo nového alba Hypnos, jezdím koncerty, dělám promo, rozhovory atd. Navíc chodím denně do práce. Potřeboval bych, aby den měl víc hodin, někdy si připadám trochu uštvaný, ale baví mě to, nikdo mě nenutí. Další věc je ta, že jsme trochu ustoupili ze slávy a už tak moc do zahraničí na turné nejezdíme, jsou tady kapely, které už dokonce lítají hrát na jiné kontinenty (Cult Of Fire, Tortharry, Ingrowing, Contrastic, Fleshless….), takže ti mají daleko víc zážitků z tour než momentálně my. Taky tištěná média jsou na velkém ústupu a extrémní metal není středem pozornosti, chybí Rock Report, Bang, Whiplash a přiznám se, že psát několik dní report, který si pak někde na webu přečte 20 lidí, to je pro mě neefektivní vynakládání sil.


Když jste se s HYPNOS znovu vrátili na scénu a opadl takový ten prvotní šok a nadšení, jak si viděl současnou metalovou scénu v Čechách (a ve světě)? Masivně nastoupil internet, mladší posluchači berou a vnímají hudbu úplně jinak. Dnes stačí pár kliknutí, jeden poslech a mnohdy smazání. Vše je rychlejší, míň osobní. Mělo tohle všechno vliv třeba na návštěvnost i vašich koncertů? Na prodejnost desek? Jak vlastně dnešní dobu vnímáš jako muzikant, tvůrce ve vztahu k tvým začátkům?

Ano, v podstatě s tebou souhlasím, ale doba se měnila vždy. Pokud chce kapela přežít, musí to umět kdykoliv, vždy tu byla konkurence a těžké podmínky a ti nejlepší se nakonec vždy prosadili. Nic není zadarmo a je potřeba velkých obětí. Když se podíváme dnes například na Behemoth nebo Gojiru, vidíme, že i na poli extrémního metalu to pořád jde dostat se hodně vysoko.

S HYPNOS budete novinku „The Whitecrow“ opět vydávat u německých Einheit Produktionen. Vypadá to tedy, že se u předchozího alba osvědčili. Co všechno pro vás vlastně label dělá? Vydává jen album nebo vás propaguje i v médiích, rozesílá CD na recenze, případně vám domlouvá koncerty?

Pravda je mnohem prozaičtější. Vydavatelských firem pro kapelu naší úrovně moc není a ty co jsou, o nás moc velký zájem nemají. Každý to řeší hlavně přes návratnost svých investic a já tomu rozumím. Já jsem každopádně chtěl vydat album v zahraničí, aby byl zajištěn alespoň základní mediální servis, recenze a rozhovory v nejdůležitějších (zejména) západních magazínech (Rock Hard, Metal Hammer, Legacy, Metallian, Deaf Forever atd.), celosvětová a zejména kvalitní evropská distribuci (např. Soulfood) atd. To všechno Einheit dělá perfektně. Přestože se nestará o koncerty, což mě mrzí, jsem moc rád, že nás v tom ostatním opět podržel, přestože co se prodejnosti týče, jsme jednou z nejhorších kapel u firmy. Na naši obranu musím ale říct, že Einheit je firma zaměřená na pagan, folk a black metal, takže nemáme úplně jednoduchou pozici, jsme u nich taky docela „bílá vrána“. Určitě v tom hraje nějakou roli i mé dlouholeté přátelství s šéfem Olafem, který při nás stojí už od poloviny devadesátých let, a já si toho moc cením. Doufejme, že s novou deskou bychom tyto statistiky mohli vylepšit.



„The Whitecrow“ vyjde jako CD, LP a digitální download. Když jsme spolu naposledy dělali rozhovor, říkal si, že na turné prodáte mnohdy více LP než CD. To bylo ale před pěti lety. Pořád zájem o LP trvá? Kde dneska vlastně kapela jako HYPNOS prodá nejvíc nosičů? Jsou to koncerty nebo běžná distribuce?

Zájem o LP už stagnuje nebo možná lehce opadá, myslím, že prodejnost obecně je strašně válcovaná internetem a zejména možností bezplatného stahování. My prodáváme zhruba půl napůl doma a v zahraničí. Ještě bych možná dodal, že distribuci CD a limitovaného digipacku s DVD dělá opět Mystic Production, LP potom vydává Monster Nation, jejich e-shopy fungují bez problémů.

Na závěr nezbytná otázka. Co chystají HYPNOS v nejbližších měsících a kde vás můžeme vidět naživo?

V nejbližší době nás čeká natáčení druhého klipu „One Flesh, One Blood“ a pak už koncerty, viz níže:

17.3.    AUT      Wr. Neustadt  SUB Club
18.3.    CZ        Dolní Němčí u UH Robfest
24.3.    CZ        Praha   Nová Chmelnice
25.3.    CZ        Brno    Brooklyn
8.4.      CZ        Ostrava   Barrák
26.5.    CZ        Lesnice u Zábřehu Hřiště
27.5.    CZ        Krnov    Kofola
3.6.      GER     Gahlen Moscht festival (Spremberg)
17.6.    CZ        Czech Death Fest  Červený Kostelec
1.7.      CZ        Basinfire festival   Spálené Poříčí
15.7.    CZ        Týnec nad Labem Týnecký Mazec
22.7.  SVK        Gothoom festival  Žarnovica
16.9.  CZ          Kyjov/Sobůlky   Sportovní hala
27.9.  CZ          České Budějovice Velbloud
28.9.  CZ          Praha  Modrá Vopice
29.9.  CZ          t.b.a.
30.9.  CZ          Pardubice Ponorka
20.10. GER      t.b.a.
21.10. GER      Berlin  Blackland
15.11.  SVK      Bratislava Randal
16.11.  SVK      Banská Bystrica    Tartaros
17.11.  SVK      Košice  Colloseum
18.11.  SVK      Celestial Helpfest Bánovce nad Bebravou
22.12.  CZ        t.b.a.
23.12.  CZ        Uherské Hradiště  Mír

Děkuji moc za rozhovor a přeji albu „The Whitecrow“, aby se rozletělo do světa a dobře se prodávalo. Ať se tobě i celé kapele daří nejen na pódiích, ale i v osobních životech.

Moc díky Jakube! 



TWITTER