DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 2. dubna 2017

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý šestý - Metal nikdy nezemře!


Příběh osmdesátý šestý - Metal nikdy nezemře!


Do maturity mi zbývalo pár měsíců, ale nějak jsem to moc neřešil. Škola pro mě rozhodně nebyla to nejdůležitější. Když vzpomínám na poslední ročník střední školy, první co mi prolétne hlavou, tak není učivo, ani spolužáci, ale kamarádi, se kterými jsme mívali odpoledne sraz mezi šedivým panelem. Revoluce, zvaná sametová trošku obrousila ostré výrazy učitelů na mé dlouhé vlasy, otrhanou džísku a křiváka i trička s lebkami. Ano, byl jsem ve svých sedmnácti prototypem metalisty.



Nahlodán již notně starým death metalem jsem trávil dlouhé hodiny s kamarády na zábradlí na Mírovém náměstí, kývajíce nohama v bílých čínských keckách. Čvaňháky u huby, já spíš pivo, protože cigára mi vždy smrděla. Holky v napresovaných džínách, vlasy do půl zadku. Čekalo se na Janu, až jí skončí směna v obchodě. S klukama jsme chodili za výlohu dělat ksichty, předhánějící se, kdo udělá větší. Někdy i vystrčený zadek, to aby důchodkyně koukaly. Občas, když se hodně chtělo, tak nám Jana přinesla lahev vína, kterou jsme hned vytáhli na hřbitovní zdi U svatého Jakuba. Plivali jsem dolů na omšelé zdi domů, řvali texty od Debustrolu, Vitacitu a Rootu.

"Vy jste stejně takoví debilové, jedna paní se mě ptala, jestli vás náhodou nepustili z Kosmonos z blázince": smála se Jana a jako vždy nejdřív objala svým obrovským poprsím mě. Ze staré známosti, z kamarádské lásky, která se tvoří a buduje roky. Nesmí do ní vstoupit sex. Měli jsme sice kolikrát namále, ale teď je tu Kačenka, která si mě hlídá, i když už nemůžu po mnoho pivech chodit. Mívám a vždycky jsem měl opice, že bych objal celý svět. A Janu už můžu jen na chvíli.

Prcalík cvrnkne vajgla do hejna holubů, asi stovka se jich vznese k nebesům a odletí na cimbuří kostela. Držím v pravé ruce Káču, v levé Janu, a dál v lidském pevném a přátelském řetězu jdeme všichni vedle sebe. Prcalík s Prcalinkou, Kytka s Mirkou. Přijde mi, že se kolem vznáší až hmatatelná radost. Kluci a holky, se kterými se známe s některými od třinácti, parta, silná jako smečka metalových vlků. "Mrdali hadi ještěrku, když na štěrku si hrála...": zanotuje jednu z našich opileckých hymen Prcalinka a všichni se přidáme do sboru, který svojí kadencí připomíná Alexandrovce. V Černé vdově budou Torr a já zrovna bral peníze z brigády.

Kyselé víno Slovácké slunce koluje rukama, někdo vytáhne travku a na panely jdeme vysmátí jak parta kočkodanů. Do kazeťáku Iron Maiden, hluboké záklony, jakože máme v rukou kytary. Rotující hlavy vlasů září proti zapadajícímu slunci. Skáču až úplně z nejvyššího panelu, kde jsme nedávno s Káčou prodělali metalovou svatbu. Byla to sranda. Oddával Prcalík a my museli slíbit věrnost jeden druhému, partě a metalu. Dopadl jsem trošku špatně, odřel si kotník a hubu. Ale směju se na celé kolo. "Smrťáku, tebe zase berou běsi, co?": řve na mě Kytka a nikdo z kluků nesmí zůstat pozadu.

Křičíme do světa radost, protože jsme mladí, nadšení, jsme jako hříbata, která ještě neví pořádně co se svým tělem, ale už mají dost síly na veselé poskakování. Vidím na Káče i Janě, jak mají v očích slané odlesky usměvavých slz. Beru jim tváře do dlaní a líbám je. Kačenku vášnivě a milenecky a Janu jen tak, aby touha nepřesáhla meze neslušnosti. A pak jen tak, pro ten bordel, lezou holky výš a výš a my dole paříme a chytáme je jako na koncertě. Točíme se jako ventilátory a nakonec padáme jeden vedle druhého do trávy, jejíž traviny byly již v těch dobách chráněné. "Mrdat celej svět, mrdat všechny debily": probudí nás ze snů Prcalík. 

Doma máme většinou rodiče, kteří čumí na bednu, ve která nic nedávají. Hádky, nervozita, nepochopení. Tohle všechno nás tady, na periferii spojuje. Nemusíme nikdo nikomu nic říkat. Všichni víme, koho otec bije mámu, kdo chlastá, kdo je svině. Nemluvíme o tom, ale pomáháme si, když je potřeba, když na nás padne splín a nebo touha po samotě. Ze vší té šedi nás pokaždé vytáhne muzika, kamarádi, naše holky, které jsou dneska zase ty nejkrásnější na celém světě. Miluju skladbu i album Killers od Iron Maiden a přidávám hlasitost co to jen jde! 

"I can see
What a knife’s meant to be
You’ll never know

How I came to forsee, see, seeeeeee": řvu, až mám pocit, že se mi dělají na hlasivkách uzle.


Posledního lahváče dáváme na panelech kluci vždycky na ex, holky na dvakrát. Je to zvyk, železná košile předtím, než jdeme pařit. Kolem se vznáší prach a písek, sem tam vyleze sysel, aby se podíval, kdo to zase ruší. Prcalík se pokusí jednoho chytit, ale jen si odře koleno. Aspoň budou jeho džíny víc metalový, pomyslím si a pak běžíme. Jako o závod, rychle, abychom byli v Černé vdově co nejdříve. Vítá nás Sabath: "Tak co mláďata, bude dneska pořádnej bordel?"

Hrneme se k výčepu, pivo Podkováň, sem tam Svijany. S klukama pořádáme u plechového žlábku na záchodě závody v krkání a Prcalík samozřejmě vyhrává. "Prasata": ozve se nesměle z holčičí strany oddělené jen slabou stěnou a u nás to vyvolá ještě větší salvu smích. "Chce to rum!": zařve Kytka a kolem proběhne dívenka snad patnáctiletá, co nám před chvíli zcela oprávněně nadávala. 

Torr mají už rok venku skvělou desku Chcípni o kus dál, kdy obzvláště song Tanec smrti známe všichni nazpaměť. Peklo propukne v devět, kdy Vlasta Henych prohrábne mocně basu poprvé a nasadí svůj nezaměnitelný výraz démona. Točíme se v kruhu, paříme jako o závod a řveme: 

"Žhavý dráty vrážej mi do nehtů
větší hlava vrhá větší stín
vožralí zřízenci mi kusy masa házejí
třináct měsíců krouží temnou nocí

Špinavá země ve změti hrobní hlíny
tisíce šakalů čeká jen na povel
šílení na hromadách se v klecích smějí
tančím v křeči ve znamení smrti

Co vás trápí? To jak se usmívám?
Co vás trápí? Tančím v křeči ve svém znamení"


A ten song je pro nás výpovědí. Přesně takhle se všichni cítíme ve škole, po brigádách, doma s rodiči, kteří mají dávno vychladlý pohled vykořisťovaných dělníků. Jsme pryč od všeho šedivého, ošklivého a ta energie nás doslova spaluje. "Metal nesmí nikdy zemřít!": řve Kačenka a všichni se sborem přidávají. Celý klub je plný adrenalinu, odporu proti svazujícím normám a alespoň na chvilku oázou plnou svobody. Té pravé, naší. Jdu na pódium, plácám si s muzikanty do dlaní a skáču jako první. Nechám se unášet davem a Káča pluje na tom lesu rukou spolu se mnou. Zvedají nás, ví se, že patříme k sobě a naklánějí nám hlavy k sobě. Nenecháme se zahanbit a dáváme si jednoho krkolomného francouzáka ve vzduchu. "Takhle se musí líbat kosmonauti": řekne mi pak má modrá víla.

Když Torr dohrají, jsme zpocení, utahaní a chce to pivo. Ještě jdu k nějakýmu týpkovi, trošku ho proplesknu, protože se pokoušel ohmatávat Janu. Je opravdu neobytný a tak se nedá nic dělat a dostává dělo. S agresivními blby stejně nic neuděláte. Místo piva nám kupuje všem Jana rum.

Jsem na plech, motám se klubem a hledám svoji milou. Sedí tam ve starém křesle, utahaná a chce domů. Trošku připomíná, ani nevím proč, raněnou (opilou) černou baletku. Bereme Janu, která sotva chodí a občas nám v lese zmizí zvracejíce v mlází. "To zní jak divočák": prohlásí Kačenka, ale sama má namále, aby taky nehodila šavli. 

Líbáme se pod lampou, mává mi z okna a já musím s Janou, odvést ji domů. Mám co dělat, abych ji utáhl, motá se mi ulicí a dělá věci, kterým se pak budeme dalších pár dní smát. Už jsme konečně na místě a dostávám pozvání nahoru a pusu se snahou dostat se mi jazykem do krku. Kdybych nebyl kamarád, asi bych situace hrozně rád využil. Protože ta krásná tvář, ta prsa, na který jsem celý život fixován (ha!) a Káča je na tom hůř. Zaplať Satan zafunguje pud sebezáchovy a překonám se. Odměnou mi je smutný pohled.

Jdu z města dolů na sídliště. Kolem poblikávají lampy a za tratí jakoby se změnil svět. Pohltí mě šeď a zpívám si skladby od Torr. Motám se ulicí, potkávám opilce, jdoucí z dělnických hospod plných kouře a nervozity. Míjím panelový výměník tepla a na jeho boku je rudým nápisem nastříkáno "Metal nikdy nezemře!". 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 1. dubna 2017

Report, photos, video - VIOLENTOR, SLAUGHTER MESSIAH, SPREADING DREAD - Hospoda Brouk, Prague - 31. 3. 2017

Violentor
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Bylo na čase zase jednou vylézt z mé death metalové hrobky a pořádně si pročistit čakry. Koncert italských VIOLENTOR se sám nabízel. Otevřel jsem tedy svoji oblíbenou rakev, vylezl na světlo bezbožné a plně se oddal undergroundovému metalu. Oprášil jsem ze svého těla pavučiny, rozhýbal staré zkroucené kosti a vydal se na výlet poznamenaný temnotou, thrashem, blackem a death metalem. 

Už cestou do Prahy (jedu vlakem a ladím náladu novým albem BLOOD FEAST - The Future State of Wicked (2017), zpět mě bere Michal) jsem blahořečil pořadatele, protože mi přivezli do pražské hospody Brouk skvadru, která mohla ten páteční večer obrátit všechny kříže do správné polohy v širokém okolí. Byla to blasfemická mise, plná rouhání, veselých vtípků, relaxu našich myslí i urputné oddanosti starým metalovým postupům. 


Slaughter Messiah
Bohužel, České dráhy (fuck off!) tomu nechtěly a kousek před Smíchovem je mi oznámeno, že se v této zastávce nestaví a následovala okružní jízda po pražských nádražích. Drtím vztekem plomby v hubě, zvedá se mi adrenalin i u automatů na lístky do metra na hlaváku, které jsou mimo provoz. Když mi pak v trafice paní ležérně oznámí, že jeden tiket na metro si koupit nemůžu, protože nemá drobné nazpátek, zařvu na ní, ať mi dá dva a jde do prdele.


Konečně je tu Smíchov, pražská čtvrť na levém břehu Vltavy a zastávka metra Anděl. Je tu i moje maličkost, oděna v křiváku XXXL, tričku Turbocharged a s hlavou plnou očekávání. V hospodě Brouk se mi líbilo. Pro underground místo jako stvořené, pro mě také. Na čepu Radegast a Plzeň, pro mě v současnosti asi nejlepší kombinace. Oddával jsem se pivu pojmenovanému dle boha pohostinnosti, plodnosti a úrody a oceňoval jeho chuť i hořkost (vivat Morava!). Zdravíme se s pár známými, zajímavostí budiž, že se spoustou se potkáváme různě po republice, na podobných akcích. Jsme stejně prokleti - smrtí, sírou a hnilobou v metalu. První kapela už má za sebou dvě skladby.

Slaughter Messiah

Užívám si konverzaci s ostatními nemrtvými fanoušky, jsme rádi, že se vidíme a moje mysl je najednou postupně očišťována temným plamenem podzemního inferna.

SPREADING DREAD - pražská technicko thrashová úderka odstartovala hezky od podlahy a já si začal rvát vlasy proviněním. Proč o téhle partě nevím? Bylo to totiž velmi dobré, zajímavé, lehce progresivní, zároveň ostré a s jasnými myšlenkami. Nevím proč, ale pár styčných bodů jsem si v hlavě spojil a slyšel jsem zde vlivy českých ASMODEUS, což ode mě prosím berte jako poklonu. Velmi pěkný thrashový zážitek!








SLAUGHTER MESSIAH - belgický infernální a nihilistický black/death thrash, který v Praze během několika pár prvních tónů exhumoval moje vnitřnosti, narval mi je do chřtánu a stažený z kůže jsem roztouženě a pokorně čekal na další ostrý zásek do mého těla. Peklo podchlazené švédským zápachem, starobou a pokryté patinou opuštěných hrobů! Vynikající! Maniacal, old school, killer, dark, cruel, moldy, excellent!








Italští black/thrasheři VIOLENTOR jakoby nám přivezli na pódium imaginární rakev až po okraj narvanou starými postupy z devadesátých a osmdesátých let. Přiznám se, že když před námi díky prvnímu songu prasklo ztrouchnivělé prašivé víko, šel jsem do kolen. Jakoby mě porazila temná energie, po roky usazená na dně pod nebožtíkem. Old school black/ thrash metal, which blowed off my head even with the spine! Absolut massacre show!








Organizace jako vždy v pořádku, zvuk zpočátku až příliš hlasitý, ale postupně solidní. Návštěvnost hrubým odhadem 40 černoty chtivých fans. Všechny kapely neskutečně příjemné, jsou na tom stejně jako my, přijely si to užít, popít pivko a udělat trošku toho undergroundového hluku. Atmosféra vynikající, přesně takhle to mám rád a je také jedním z hlavních důvodů, proč do Prahy na tyto akce jezdíme. Rád jsem vás viděl, přátelé. 

I love you:)) - support Turbocharged

Končí se brzy, jsem tomu rád, čeká nás ještě cesta přes celou republiku zpět do Plzně, znovu ulehnout do rakve. Ale ještě předtím, než mi odpadnou další kousky masa z těla, musím pochválit a poděkovat za tuhle bohu protivnou akci. Užil jsem si ji náramně, alespoň na pár hodin se zavřel spolu s kapelami a fanoušky do podzemí a doslova se ve vší té prašivině rochnil. Old school metal nesmí zemřít! Dokud budou podobné koncerty, tak o to strach nemám. Tohle byl večer, na který se jen tak nezapomíná. A teď mě prosím omluvte, musím jít spát, začíná svítat. Temnota! Metal! Smrt! Navždy! Bylo to zabijácké! Děkuji!



OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Recenze/review - THOSE WHO BRING THE TORTURE - Necromancer (2017)


THOSE WHO BRING THE TORTURE - Necromancer
CD 2017, Selfmadegod Records

Opuštěný chrám, uprostřed lesů. Kdysi hojně navštěvovaný a opěvovaný. Dnes prázdný a nehostinný. Stalo se zde příliš podivných věcí. Říká se, že dole ve sklepeních přebývaly temné síly, které při modlitbách přesvědčovaly věřící na svoji stranu. Nevím, co je na tom pravdy, ale když jsem stánek boží navštívil, zarazily mě podivné symboly na zdech, magické formule v katakombách i pochmurná atmosféra celého místa. Měl jsem pocit, že ke mě přichází Necromancer.

Opět se dali dohromady tři švédští válečníci - Rogga, Brynjar a Dennis, aby uctili svoji bezbožnou hudbou temné síly. Znovu se jedná (stejně jako u mnoha dalších Roggových projektů a kapel) o melodičtěji vyznívající švédský death metal, který je velmi podobný všemu, co tenhle nezmar produkuje. Osobně mám jeho riffy rád, hlas taktéž, ale je také pravda, že spoustu z vás už jeho tvorba odradí. Je to pořád dokola to samé. 



A tak si stále dokola říkám, jestli by někdy nebylo lepší méně než více a novou desku THOSE WHO BRING THE TORTURE - Necromancer (2017) si příliš neužívám. Přijde mi, že zrovna tohle všechno jsem už od Roggy někde slyšel. Mám jinak jeho kapely velmi rád, ale zde mi chybí chlad a tlak. Samozřejmě, pořád se jedná o solidní práci severského střihu, s jasným rukopisem. Bohužel, už je toho na mě moc. Chtělo by to něčím okořenit, zpestřit, případně vybrat jen ty nápady, které stojí za to. Jsem velkým příznivcem Roggovy práce, ale tentokrát nejsem vůbec chycený a nudím se. Tak snad příště.


sumarizace:

Necromancer je obyčejným death metalovým albem. Nápady jsou zde v jednotlivých skladbách stále stejné, nevýrazné a pořád se opakují. Nějak nevím, co si s nahrávkou počít. Možná to bude znít ode mě troufale, ale já jsem si toho příliš dobrého pro sebe nenašel. Snažil jsem se, ale pokaždé jsem byl doslova umlácen nudou. Nevím, jakým směrem chce kapela kráčet v budoucnu, ale pokud bude jejich další album ve stejném stylu, asi nebudu mít ani chuť si ho pustit. Nemám nic dalšího, co bych dodal. Průměrné death metalové album, které ve mně nezanechalo vůbec nic. Škoda, snad příště.

Asphyx says:

Necromancer is an ordinary death metal album. The ideas are the same in the songs all over again and they are tame and repetitive. I do not know what to do with this record. It may sounds boldly but there is nothing good for me. Although I tried, the album always smashed me with boredom. I don´t know which way will this band be going in the future. But if their next album is the same as this one I don´t want to listen to it. There is nothing more to say. An average death metal album which didn´t leave a thing in my head. Shame…maybe next time.

Tracklist:
1. Dead World Disorder
2. Shotgun Lobotomy
3. Parasite Tales
4. Relics Of A Future Past
5. Necromancer
6. Equinoxer
7. Necromancer Pt. II
8. The Morons Are Running The Asylum
9. Atlantis Interceptor
10. Humanity Has Left The Building

Line up:
Rogga Johansson - Vocals, Guitars, Bass (Demiurg, Down Among The Dead Men, Echelon, Humanity Delete, Johansson & Speckmann, Megascavenger, Minotaur Head, Necrogod, Paganizer, Putrevore, Revolting, Ribspreader, Severed Limbs, The Grotesquery, ex-Dead Sun, ex-Banished from Inferno, ex-Soulburn, ex-Bone Gnawer, ex-To The Gallows)
Brynjar Helgetun - Drums (Johansson & Speckmann, Just Before Dawn, Megascavenger, The Grotesquery, ex-Down Among The Dead Men, ex-Ribspreader)
Dennis Blomberg - Guitars (lead), Bass (Down Among The Dead Men, Grön Kaviar, ex-Paganizer)

Photos - VIOLENTOR - Hospoda Brouk, Prague - 31. 3. 2017



PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky


VIOLENTOR



















------------------------------
Promotion!

info:
https://www.facebook.com/events/1862631407354126/?active_tab=discussion

pátek 31. března 2017

Recenze/review - POSSESSION - Exorkizein (2017)


POSSESSION - Exorkizein
CD 2017, Invictus Productions/Iron Bonehead

Dav šílí. Exorcista právě pozvedá majestátně pochodeň. Dnes se zase bude upalovat ve jménu víry. Žena, obviněná z čarodějnictví už ani po tom všem mučení neprotestuje. Ví, že další bolest bude ještě větší, než ta předchozí, spalující. Roztrhli ji košili, to aby si pánové v prvních řadách přišli na své. Masa lidí je vždy krutá, krvelačná. Obviněná mlčí i v plamenech. Těsně před tím, než vypustí duši, zašeptá temnou modlitbu. Všem přítomným vypálí oheň oči.


POSSESSION jsou belgičtí špinaví black deathaři, hrající ve stylu BESTIAL RAIDS, IMPIOUS BAPTISM, SLAUGHTBBATH. Hudba je zde plná rouhání, ošklivosti, která je páchána někde na pomezí našeho a onoho světa. Neradno si zahrávat s temnými silami. Belgičané tak činí a výsledný obraz záhrobních sil je vylisován právě na nosiči "Exorkizein".






Už dlouhá léta se modlím k obrácenému kříži. Dodává mi sílu přežít v našem nehodném světě. Samozřejmě, vše je nutné brát jako takovou hodně temnou hru, jako sledování nihilisticky zaměřených hororů. U POSSESSION oceňuji hlavně šílenost, zběsilost, tlak, kterému podlehne i nevěřící Tomáš. Andělům zase hoří křídla. Každý si představuje peklo jinak, ale troufám si tvrdit, že Belgičtí maniaci se mu hudebně přiblížili velmi blízko. Úplně cítím plameny, vidím oči lidí, prohlášených dávno za bláznivé. Není tomu tak, oni jen vidí tam, kam my ne. Do jiných, ošklivějších dimenzí. Stejně jako POSSESSION. Black death metal, který připomíná vymýtání ďábla. Kdo tentokrát vyhraje, je vám doufám jasné. Skvělé album.


sumarizace:

POSSESSION na novém albu působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. POSSESSION se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Black/death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:


POSSESSION are on new album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hellPOSSESSION move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Black/death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!


POSSESSION lineup 2017
V.Viriakh - vocals
I.Dveikus - guitars
S.Iblis - bass (live), guitars and bass (studio)
Pz.Kpfw - drums 

TRACK STREAM:
MORE INFO:
www.facebook.com/hisbestdeceit
www.invictusproductions.net
www.facebook.com/InvictusProductions
www.ironbonehead.de
www.facebook.com/IronBoneheadProductions

čtvrtek 30. března 2017

Recenze/review - VENENUM -Trance Of Death (2017)


VENENUM -Trance Of Death 
CD 2017, Sepulchral Voice Records

Našel jsem na půdě knihu o staré smrti. Usedl jsem do místnosti bez oken a nechal si vyprávět dávné příběhy o morových ranách, okultních rituálech a nenávisti. Nemohl jsem odtrhnout oči, to utrpení bylo tak přitažlivé. Pomalu si mě omotávalo, ničilo, přetvařovalo k obrazu svému. Obracel jsem stránky, ani nedýchal a postupně se měnil v nemrtvého.

Nová deska německých okultních death metalistů VENENUM četbu nějaké takové podobné knihy připomíná. Začínají mi při poslechu pomalu černat konečky prstů, hniji asi za živa. Atmosféra dlouhých stínů, opuštěných katedrál i smutečního průvodu. Tohle všechno na novince "Trance Of Death" naleznete. Je plná roztodivných magických ploch, výletů do podsvětí i zvláštního neklidu, který mě před lety tak přitahoval při živém koncertě. "Pojďme, budeme dnes hovořit jen o vaší vlastní smrti":napadá mě při společných seancích asi nejčastěji. 


VENENUM umírají ve stylu EXCORIATE, BEYOND, GRAVE MIASMA, INDIVIOUS, NECROS CHRISTOS, DROWNED, MORBUS CHRON, TRIBULATION. V jejich podání se jedná přesně o ten druh death metalu, který sází spíše na nálady, než na surovost. Krutost se zde ukrývá v opakování motivů, v postupném rozebrání vaší mysli. Nejvíc se mi asi osvědčil poslech v tiché uzavřené kobce, bez lidí, bez vzduchu. Mám obrovskou chuť utéct do lesů, vylézt na skálu a pak nechat vše osudu. Tohle je zhudebněný nihilismus ve své death metalové podobě a také vynikající album! Velmi doporučuji!


sumarizace:

"Trance Of Death" je death metalové album, které připomíná odříkávání staré modlitby. Němečtí VENENUM se v něm modlí ke starým opuštěným hřbitovům, k peklu, k samotné smrti. Hudba je zde velmi naléhavá, temná, doslova černě smutná. Pokud máte rádi okultní záležitosti, myslím, že budete spokojeni stejně jako já. Při poslechu této nahrávky je smrt tak blízko! CD je jako rituál, uspořádaný k černé mši. Také cítíte tu beznadějnou atmosféru, tu náladu plnou tmy a záhrobí? VENENUM jsou na posledním albu tajemní a magičtí, jako opuštěný kostel. Novinka se s klidem může přehrávat na pohřbech padlých mnichů. Magická death metalová záležitost. Excelentní okultní obřad!

Asphyx says:

"Trance Of Death" is a death metal album that recalls chanting of old prayers. German VENENUM  pray there to the old lonely cemeteries, to Hell, to Death itself. The music here is very urgent, dark, literally black sad. If you like the occult, I think you will be happy as me. When listening to this recording is the death so close! CD is like a ritual, organized to the Black Mass. Do you also feel the hopeless atmosphere, the mood full of darkness and the beyondVENENUM are on their last album mysterious and magicallike a lonely church. The news  can be calmly played at funerals of fallen monks. Magic death metal thing. Excellent occult ceremony!

tracklist
1. Entrance
2. Merging Nebular Drapes
3. The Nature Of The Ground
4. Cold Threat
5. Trance Of Death Part I: Reflections
6. Trance Of Death Part II: Metanoia Journey
7. Trance Of Death Part III: There Are Other Worlds...

band:
p.t. – guitars
f.s.a. – vocals & bass
f.j.l. – battery

Recenze/review - ECFERUS - Shamaniacal Essence (2017)


ECFERUS - Shamaniacal Essence
CD 2017, Hellthrasher Productions

Stačilo ty dveře jenom pootevřít, pomalu, s napětím v žilách. Vyhrnula se na mě změť toho nejošklivějšího black metalu, zahnívajícího, přesto ledového a tajemného. Vstoupil jsem dovnitř, pokřižoval se v obráceném gardu a donesl krvavou oběť na oltář plný lebek. Jsem doma, pomyslel jsem si ještě a pak už jen poslouchal novou deskou ECFERUS.

Chaos, zmar, šílenství, chlad a smrdutá zatuchlina starých časů. Všechno tohle můžete na novince "Shamaniacal Essence" slyšet. Za vším stojí jediný člověk, maniak, který si říká Alp. Myslím, že své morbidní práci rozumí dobře. Album je sice občas až moc rozvláčné a "atmosférické", ale to jsou samotné atributy stylu, netřeba je kritizovat. Celkově zní novinka jako skřeky démonů nad opuštěným hřbitovem. Také vidíte ty rozšklebené tváře nemrtvých?



U black metalových alb, o kterých chci napsat, si vybírám pečlivěji, než u jiných stylů. Musí mě tahle hudba plná temnoty něčím oslovit, zaujmout. Jinak nemám zájem. ECFERUS se povedlo mě připoutat na dlouhé hodiny do křesla u mého přehrávače. Oceňuji hlavně náladu. Neosobní výpověď o choré mysli. Prostředky v podobě černého kovu se samy nabízejí. Až okultní éteričnost celé desky mě vtáhla dovnitř, vcucla a dělala si se mnou ty své nechutné kejkle. Připadal jsem si jako balónek na vlnách řeky beznaděje. Možná to mnozí uslyšíte jinak, ale pro mě se "Shamaniacal Essence" stali skoro dokonalou esencí tmy. Black metal, který se hrával v opuštěných znesvěcených kostelech. 


sumarizace:

Američtí black metaloví ECFERUS nám na svém dalším albu "Shamaniacal Essence" přivolali ty nejkrutější duchy. Díky jejich muzice se otevřely brány samotného pekla. Kombinace tradičního, klasického black metalu a tmy připomíná obětování samotnému zlu. Celým albem se vznáší okultní atmosféra, je kruté, smutné, syrové. Proniklo mi postupně do krve a proměnilo ji v kousky hnisu. Deska by měla být opatřena nálepkou s upozorněním, že může způsobit šílenství. Jestli máte chuť na procházku mezi stíny, buďte vítáni. Black metal zahraný s obrovskou silou. Budete ukřižováni, zpopelněni a rozházeni po krajině. Vynikající záležitost!

Asphyx says:

American black metal ECFERUS called the most vicious ghosts on their next album "Shamaniacal Essence". Because of their music the gates of hell were opened. The combination of traditional, classic black metal and darkness reminds sacrifice the evil. The occult atmosphere is hovering on the album, it's cruel, sad raw. It  penetrated into my blood and changed it into pieces of pus. The album should be equiped with  warning label that it can cause insanity. If you fancy some walk in the shadows, welcome. Black metal played with great force. You will be crucified, cremate and scatter over the countryside. Excellent thing!

tracklist:
Lobotomization Portal Ascent (cd bonus track)
Talisman Fire Eye
Psychophilic Volts
Deprogrammation Entranceptor

band:
Alp (all instruments and vocals)


TWITTER