Recenze/review - RITUALIZATION - Sacraments To The Sons Of The Abyss (2017)

RITUALIZATION - Sacraments To The Sons Of The Abyss

CD 2017, Iron Bonehead Productions

Zlo vždycky přežije. Odletí jako tlustý pták a přistane na někom jiném. V tom je peklo, neřekl bys? To děsné peklo toho všeho? Stephen King.

Při poslechu dlouhohrající prvotiny francouzských RITUALIZATION mám neodbytný pocit, že mě někdo navěky proklel, odsoudil na doživotí k těžké práci v márnici a ještě navíc mi pustil žilou. Můj soukromý objev, plný zla, blackem načichlého death metalu a síry, mě doslova uhranul. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a tentokrát jsem měl co dělat, abych nedostal infarkt. Natolik silná mi připadá nová deska "Sacraments To The Sons Of The Abyss".

"Sacraments To The Sons Of The Abyss" je albem, odkazujícím na nejlepší desky MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, INCANTATION, PERDITION TEMPLE. Je také niternou výpovědí o nenávisti, o životě ve tmě, o lidské krutosti a špíně. RITUALIZATION nahráli desku, která splňuje ty nejvyšší požadavky všech příznivců záhrobí. Je perfektně zvukově ošetřená, skladby nepostrádají tolik chtěnou černou jiskru a ještě navíc, jako nějaký morbidní bonus, se všude kolem vznáší mrtvolný zápach. Tohle je zhudebněné inferno, zasmrádlé šílenství, s hnilobou a starými postupy. Opravdu si připadám, že mám na zádech tíhu celého světa, bestiální nechutnost všech hříšníků i maniakální výraz těch, kteří pochopili nicotu. Pokud budete letošní novinku poslouchat, bude vaše kroky strážit parta neodbytných démonů. Vaše vlastní svědomí bude nahlodáno, rozloženo a život už nebude nikdy takový, jako dřív. "Sacraments To The Sons Of The Abyss" není převratným dílem, ale jako temný rituál působí na sto procent. Peklo zase jednou promluvilo. Skvěle!

sumarizace:

Na oltáři bezbožnosti bylo obětováno další tělo. Z temných zákoutí podzemí přišli na tento svět další obrácení věrozvěstové, aby šířili spalující oheň, smrt a death metal. RITUALIZATION. Francouzští vyslanci samotného pekla. Temné, zákeřné komando, ničící obrovskou silou všechno živé v okruhu několika kilometrů. Pocta starým dobrým MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, INCANTATION, PERDITION TEMPLE. Neskutečně zabijácký zvuk, riffy plné šílenství a hlas otevírající víka od rakví. Takhle zní pravé, nefalšované peklo. RITUALIZATION se pohybují v jasně daných mantinelech stylu, nepřesahují je, ale odvádějí neskutečně poctivé a uvěřitelné řemeslo. Pokud máte rádi death metalovou temnotu devadesátých let, s přihlédnutím ke zvráceným satanským rituálům, tak neváhejte ani chvilku. "Sacraments To The Sons Of The Abyss" vás smete, zničí, vyvrhne a přikove navěky do plesnivých kobek vypáleného kostela. Mysleli jste si, že už jste zažili všechno zlo světa? Tak to jste na omylu. Pusťte si novinku těchto šílených francouzských bezvěrců a poznáte pravou nefalšovanou death metalovou nenávist. Nenašel jsem na albu jediné slabé místo a nahrávka se pro mě stala jednou z obrovských překvapení letošního roku. Vítejte v pekle! Smrt už na vás čeká!

Asphyx says:

There was sacrificed another body on the altar of impiety. From the dark corners of underground came another reversal missionaries to this world. They are spreading burning fire, death and death metal. RITUALIZATION. The French envoys of the Hell itself. Dark insidious commando which destroys everything alive within a radius of several kilometres with its enormous power. It is a tribute to the good old bands like MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, INCANTATION, PERDITION TEMPLE. The sound is unbelievably killing, the riffs are full of madness and the voice opens lids of coffins. This is how the Hell sounds. RITUALIZATION have their style boundaries, however they do honest and believable craft.  If you like death metal darkness of the nineties with a small amount of perverted satanic rituals, do not hesitate and listen to this album. "Sacraments To The Sons Of The Abyss" will swept you away, kill you, cast you out and finally chain you to mouldy dungeons of burnt church forever. You thought that you have experienced every evil of the world? Well, you are wrong. Listen to this new album of the mad French infidels and you will learn what the real death metal hate is. I haven´t found any weak spot on this album and the record has become one of the biggest surprises of this year. Welcome to the Hell! The death is waiting for you!

Tracklist:
1. Conjuration Of The Howling Depths (Intro)
2. Last Rites To The Damned
3. Genesis To Your Curse
4. Herald Of Betrayal
5. The Graveyard Coven
6. Beneath The Sepulchre
7. Revealed In Terror
8. Morbid Magick Stigmata
9. Heretics
10. Ashes Pouring From The Chalice (Outro)

band:

- Infamist: six six six wires of hatred
- Blastum: warhammers
- Krig: 4 wires strangulation + imprecations
- Da'ath: six spells of forbidden esoterica
- Warchangel: dirge of the chasm

https://www.facebook.com/Ritualization-145905645471417/

http://www.ironbonehead.de/

Asphyxovy zápisky - Lesem ne lesem, polem ne polem aneb dva velocipedisté na cestách

Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

"Tati, už si mi dvakrát slíbil, že vyrazíme na kola a pokaždý si musel do práce": přemlouvá mě můj desetiletý synátor a mě je trošku stydno. Má pravdu, výlet jsem mu slibuju už dlouho. Jenže znáte to, práce, cesty za příbuznými, práce a pak taky metal. Manželka s dcerou se šly projít, malá s koloběžkou a velká s peněženkou na zmrzlinu. Holky si řešily svoje holčičí věci a my chlapáci jsme si sbalili vodu, svačinu a mě málem chytnul infarkt při pumpování kol.

vůně dřeva a bahna

"Kam pojedeme?": ptá se synek a já navrhuji rozhlednu Krkavec a pak se uvidí. Snáším kola z balkonu, vyrážíme hned do kopce, do lesů nad naším domem. Už mám letos pár desítek kilometrů za sebou, ale malý synek jede poprvé na delší výlet. Stoupáme poměrně rychle, ale pod Krkavcem musíme z kola a šlapat pěšky, je to krpál. Zpocení jako koně se fotíme u rozhledny a sedáme si omylem do mraveniště stranou od ševelících pivařů. Vzduch je cítit jarem, holky mají stejně jako stromy nalité pupence a já přemýšlím, kdy jsem se jako malý kluk začal na ženský koukat poprvé. 

Myslím, že to bylo tak ve dvanácti, ale dnešní generace se dostane ke všemu dřív. Jsem rád, že syn bude asi po mě, protože ho zaujala jedna blondýnka s velkými přednostmi. Ptá se mě, jestli se mi támhleta holka líbí a já mu samozřejmě řeknu že jo, ale že máma je hezčí (a pro mě taky je!). Čeká nás sjezd dolů lesem, šlapeme a závodíme. Jsem zase malej kluk a nesmím prohrát. Taky jsem díky své váze na louce první, u pole a dýchám čerstvou zem. Výhled je nádherný, slunce už silné a my pijeme litry vody z mého batohu. 

Najednou se objeví menší vrtulník a prolétá nízko nad námi. Pilot dělá různé otočky, skoro se dotýká země, lopinky, výkruty, působí jako velký zmatený čmelák, který se po zimě poprvé probudil. "Tati, co to dělá? To je blázen?": ptá se mě syn a je na něm vidět, že se trošku bojí, aby to do nás nenapálili. "Asi tam má nějakou slečnu a machruje před ni": napadá mě a dozvídám se, že všechny (a obzvláště ve čtvrtý třídě na základce) holky jsou ještě blbý. Tedy kromě mámy a ségry a babiček, samozřejmě, ihned dodává. Jedeme dál a dáváme velký pozor, aby na nás nedělal vrtulník nálety.

Krkavec

Pneumatiky nám šustí na polní cestě, občas najedeme na oranžovou drť z cihel. Z remízku u cesty vylétne káně a my se zastavíme v úžasu. Hnědý, vznešený a kýhající dravec, pár metrů od nás. Nádhera, příroda, jaro a já se synem, s mojí genetickou budoucností a vlastně také tím jediným, co po nás na světě zůstává. Vidím sám sebe, se svým tátou a říkám úplně stejné věty, jako před mnoha lety on (prý jako Svěrák ve filmu Na samotě u lesa, dodává vždycky manželka, ha!). "Stalo se něco, tati, nepojedeme?": vytrhne mě ze sna potomek a čeká nás zas cesta do kopce.

Zastavujeme u posedu, u čerstvě zoraného pole. Kecáme o životě, snažím se být moudrý, ale stejně mě to nakonec strhne a dělám klukoviny. Smějeme se a válíme sudy z malého svahu, vidíme roztrhaného zajíce a jeho lebku. Pro tyhle chvíle stojí za to žít, říkám si potom, když udýchaný vytahuju svačiny od manželky a chutnají tak božsky. Obyčejný chleba s já už nevím čím, ale k tomu nezbytná horalka. Nikdy bych takové jídlo nepřipravil, protože technicky sice všechno zvládám, ale nemám tak jemné a láskyplné ruce, jako moje žena.

"Tatííí, hele a když si byl malej, jaký si měl kolo?": nahodí moje krev do vzduchu a já do setmění vyprávím o své Libertě, o tom, jak jsem byl pyšný, protože jsem měl první na sídlišti vzadu trojkolečko a přehazovačku. Malý mi visí na rtech a najednou jsem pro něj zajímavější než všechny tablety, počítačové hry a obrazovky dohromady. Pomalu na nás mává slunce a plísní, ať už jedem domů, ale nám se nechce. Fotím pár momentů na památku a už pelášíme lesem zpět do civilizace.

Ztrácím obal na foťák a musíme se vracet, najeli jsme kvůli tomu spoustu kilometrů navíc a stejně ho nenašli. Nohy už nás bolí, pádíme lesem ne lesem, polem ne polem, po rozdrbaném asfaltu. Míjíme milence, kteří si chtějí užít trochu té večerní romantiky. Malému je zima a tak mu dávám svoje tričko a jedu v tom vánku jen do půl těla. Pohled na mě asi nic moc, ale mě to nějak nevadí. 

Do města se vřítíme závodní rychlostí a já nechávám svého desetiletého caparta vyhrát, aby pak celý večer zářil a mohl o tom vyprávět i druhý den ve škole, že porazil tátu, že viděl bláznivou helikoptéru, káně z dvou metrů a válel sudy v trávě. Pochváleno budiž jaro, pochváleny budiž chvíle, které nám byly dopřány. Už teď se těším, až zase vyrazíme. Byli jsme dva vysmátí velocipedisté, mnohokrát obejmutí lesem, loukami a větrem. 

Sedím teď v práci, kolem všichni nadávají a já mám na ploše svého počítače fotku krajiny z lesa. Je hrozně krásné občas kouknout do zeleného a načerpat sílu. Mějte se hezky, děkuji za pozornost.

Recenze/review - AZARATH - In Extremis (2017)

AZARATH - In Extremis

CD 2017, Agonia Records

Plameny pekelné začínají olizovat moje nohy. Jdu po cestě skrz oheň. Na konci čeká trůn a on. Pán všeho zla. Ne, to není zlý sen, ale syrová, temná realita, prozářená odleskem spalujících květů inferna. Vypadá to, že jsem navěky zavrhnut, proklet a zničen.

Blasfemický útok z temnot v podobě nového alba polské legendy AZARATH se vydařil. Dostal jsem přesně to, co jsem od těchto rouhačů očekával. Válku s nebem, šílenství v podobě nihilistického black/death metalu. Novinka je absolutním vyhlazením všeho dobrého, ničením živých i neživých organismů. Totální bicí kanonáda v podobě kobercového náletu mistra Inferna, vztek, bestialita, nenávist v riffech. Přesně takhle mám tuhle smečku rád. "In Extremis" mě zasáhlo silou nebývalou, šílenou a zcela devastující. Satan vás pořád sleduje!

 "In Extremis" je velice návykovou smrtící látkou. Měl bych snad jen drobné výhrady ke zvuku, který je sice zcela zničující, ale bicí jsou vytaženy na úkor kytar až příliš dopředu. Je to ale jen drobnost, která se v mokvajícím celku ztratí. AZARATH nenahráli nejlepší album své kariéry, ale rozhodně obstáli se ctí. Novinku si rvu stále do hlavy, nemůžu se jí zbavit, až magicky mě pořád přitahuje celková atmosféra zmaru. Je to sice black/death metal určený spíše pro starší ročníky, ale to já v metalu jsem a tak si všechnu tu černočernou změť užívám opravdu vrchovatě. Spaste vaše duše! Už dávno hořím a není mi pomoci, tohle je album, ke kterému se budu rád a často vracet. Je mojí součástí, plamennou výpovědí o posledních věcech člověka. Vynikající blasfemické album! Inferno! Peklo! Smrt!

sumarizace:

Polští death metalisté AZARATH na svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců. Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí podlehnout nihilismu. Líbí se mi kruté vrstvy kytar i syrová nálada celé nahrávky. "In Extremis" je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý, prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou atmosféru a těším se na každý další song. Death metal v tomto provedení bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko! Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná, death metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!

Asphyx says:

Polish death metallers AZARATH  clearly get the basic idea of ​​evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. It recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like cruel sounds of guitars and raw mood of the record. "In Extremis" is like reading from the old spiritual books. It is crawling like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Death metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal record, which invokes souls of long dead. Great!

Tracklist:
1. The Triumph Of Ascending Majesty
2. Let My Blood Become His Flesh
3. Annihilation (Smite All The Illusions)
4. The Slain God
5. At The Gates Of Understanding
6. Parasu Blade
7. Sign Of Apophis
8. Into The Nameless Night
9. Venomous Tears (Mourn Of The Unholy Mother)
10. Death

band:

NECROSODOM - Guitar & Screams
INFERNO - Drums
BART - Guitar...
Peter - Bass

Azarath on-line:
Facebook: http://facebook.com/AzarathBand
Webstore: http://www.azarath.pl
Band contact: azarathofficial@gmail.com
Press contact: promotion@agoniarecords.com

Agonia Records:
Website: http://agoniarecords.com
Webshop: http://tinyurl.com/agoniashop
Facebook: https://facebook.com/agoniarecords
Twitter: https://twitter.com/agoniarecords
SoundCloud: https://soundcloud.com/agoniarecords
Bandcamp: https://agoniarecords.bandcamp.com
Instagram: https://instagram.com/agoniarecordsof...
YouTube: http://youtube.com/AgoniaRec

Recenze/review - FLESHDOLL - Hearts of Darkness (2017)

FLESHDOLL - Hearts of Darkness

CD 2017, Great Dane Records

Chtěl jsem zavolat samotnému Bohu a trošku si mu postěžovat, jak to tady vedeme. A že by taky mohl občas přiložit ruku k dílu a aspoň někdy srovnat vše do náležitých kolejí. Jenže hovor byl nedostupný. "Dovolali jste se do hlasové schránky a starejte se sami o sebe. Už dávno mě nezajímáte, zavrhl jsem vás!": ozvalo se průvodní slovo a potom někdo výsměšně zaječel. Po chvíli mi došlo, že bylo mé volání přesměrováno k ďáblovi.

Vtipný úvod, co říkáte? Inspirovali mě k němu francouzští brutální death metalisté FLESHDOLL  a jejich nové album "Hearts of Darkness". To je také plné humoru, nadsázky a samozřejmě nezbytného brutálního death metalu. Pánové hrají takovou tu naši oblíbenou klasiku ve stylu CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL, NILE, CARCASS, BOLT THROWER. Tyto smečky mají alespoň na svém profilu kapely. Samozřejmě, to vše zabalené v plášti plném hudební krutosti a nekompromisních postupů. Nic nového na pitevně, dalo by se také napsat. Přesto se jedná o velmi solidní řemeslo, za které by spousta skupin prodala vlastní ledvinu.

"Hearts of Darkness" velmi hezky odsýpá, poslouchá se více méně samo. K nijakým překvapivým momentům sice nedochází, ale vždyť přece všichni nemusí hrát jenom nové a objevné věci, no nemám pravdu? Občas je dobré si odpočinout, nechat na sebe hudbu působit, otevřít si pivko, k tomu nohy nahoru. Právě pro tyto chvíle se mi zdají FLESHDOLL nejvhodnější. Obrovskou výhodou je, že mě baví album poslouchat, že nemám výhrady ke zvuku, k nápadům, ani provedení. Nenašel jsem nic, co by mě vyloženě iritovalo, ale také nic, co bych si pamatoval řekněme za půl roku. Každopádně, pokud přistoupíte taky na trochu té legrace v brutálním death metalu, tak neváhejte. Sype to pěkně. Solidní deska se spoustou zajímavých momentů, které ale nevybočují z toho, co už byl zahráno.  

sumarizace:

FLESHDOLL nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytnosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!

Asphyx says:

FLESHDOLL gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good! 

Tracklist:
01. Silent Faces of Stone
02. Room 101
03. Tanka
04. Ophidian Slough
05. Into the Abyss
06. Octantis
07. Blood Red Path
08. Beast in You
09. At the Heart of Darkness
10. Black Formulas

band:

- Bastich : vocals
- Chili : guitars
- Billy : guitars
- Judas : bass
- Michaël Martin : drums

https://fleshdoll.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/fleshdolldeathmetal/

http://www.greatdanerecs.com/contenu2.php?lang=2

Recenze/review - NOVEMBERS DOOM - Hamartia (2017)

NOVEMBERS DOOM - Hamartia

CD 2017, The End Records

Přichází doba temna. Stromy bez listí, ženy bez dětí, řeky bez vody. Vše je zkažené, zničené, vyčerpané. Chodím mrtvou krajinou a přemýšlím, kde se stala chyba. Proč jsme byli tak chamtiví? Proč jsme si mysleli, že jsme ten nejchytřejší druh na Zemi? Trest přišel vlastně po zásluze.

Z nové desky amerických doomařů NOVEMBERS DOOM je slyšet rozvláčný smutek nad osudem lidstva. Je to klasické dílo, vycházejícím ze stejných kořenů jako MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, PARADISE LOST. Samozřejmě se svým vlastním, v devadesátých letech vniklým, rukopisem. Střídání drsného a čistého vokálu, smutek, opuštěnost, opatrné pohledy do zrcadla. Ještě dnes, dnes to ještě zkusím, přežít v tom chaosu kolem.

"Hamartia" je dílem, které nijak nevybočuje z počinů minulých let. Je solidním doom metalem v jeho klasické podobě. S jasným výrazem a poselstvím o černotě vašich vlastních duší. Osobně si album užívám, i když je pravda, že někdy mi přijde i na doom metal až příliš roztahané. S tím se ale zase na druhou stranu musí počítat a fanoušci skupiny mi dají jistě za pravdu, že letošní nahrávka se opravdu povedla. Má v sobě určité chvění, náboj, spoustu emocí a i když ji ocení asi jen příznivci doomových seancí, nemůžu jinak, než vám "Hamartia" doporučit. Je hrozně dobře, že ještě existují kapely jako NOVEMBERS DOOM, které hrají tradičním způsobem a nemíchají to tohoto krásně smutného stylu jiné vlivy. Doom metal par excellence!

sumarizace:

"Hamartia" je albem, na kterém se povedlo NOVEMBERS DOOM zhudebnit tmu. Je jako pomalu se plížící smrt. Do krve mi proniklo postupně, pomalu. Trávili jsme spolu dlouhé chvíle na cestách a nejvíce vyniklo při poslechu v noční krajině. NOVEMBERS DOOM sice nepřinášejí vůbec nic nového, ale jsou sví, originální a umí navodit v doom metalu to nejpodstatnější. Smutek. Já vlastně ani moc nevím, co bych dodal dalšího. Na novince je vše v nejlepším pořádku a doporučuji ji všem, kdo se rádi zajímají o tmu. Doomová nahrávka, která je tmavá jako pohřební hostina! Velmi dobré album.

Asphyx says:

"Hamartia" is an album where NOVEMBERS DOOM set to music the darkness. It is slowly creeping death. It got into my bloodstream gradually, slowly. We spent long time together on the road and it was the most excellent in the nocturnal landscape. Although NOVEMBERS DOOM don't bring anything new, they are original and can evoke the most essential in doom. Sadness. I don't even really know what I'd say more. There is everything fine on the news and I recommend it to all who is interested  in the darkness. Doom record, as dark as a funeral feast! Very good album.

Tracklist:
01. Devils Light
02. Plague Bird
03. Ghost
04. Ever After
05. Hamartia
06. Apostasy
07. Miasma
08. Zephyr
09. Waves in the Red Cloth
10. Borderline

band:

Paul Kuhr - Vocals
Larry Roberts - Guitars
Vito Marchese - Guitars
Mike Feldman - Bass
Garry Naples - Drums

https://www.facebook.com/NovembersDoom1989/

http://www.novembersdoom.com/

http://theendrecords.com/

Recenze/review - HELLFIRE - Goat Revenge (2017)

HELLFIRE - Goat Revenge

EP 2017, Witches Brew

Už zase bojují děti proti svým rodičům. Všude teče krev a násilí se vznáší ve vzduchu. Válka. Opět to lidské běsnění. Obě strany se jen tak nedohodnou a výsledkem jsou jen další mrtvá těla. Beznaděj, strach, temnota. Apokalypsa lidské mysli. Jdete kdysi krásnou ulicí a potkáváte jen samé temné stíny. Další nálet, další smrt. Kdy tohle všechno skončí, ptám se nebe a odpovědí je mi jen zachmuřený mrak.

HELLFIRE pocházejí z Ukrajiny a o válce rozhodně vědí své. Nebo se jim ji alespoň povedlo na jejich novinkové EP "Goat Revenge" naroubovat. Představte si peklo, ve které hrají jen ty nejvybranější black death metalové kapely. HELLFIRE se mezi nimi rozhodně neztratí. Jsou špinaví, uvěřitelní, old schooloví. Jako samotné záhrobí. Slyším tu plíseň starých časů, ozvěny nemrtvých i tradiční klasické postupy ve stylu IMPIETY, ANGELCORPSE, SARCÓFAGO, BLASPHEMY. Syrové maso, krájené tupým rezavým nožem ve staré kobce, napadá mě asi nejčastěji.

HELLFIRE ctí všechny undergroundové náležitosti, s ničím se moc nemažou, jsou špinaví, jako vrata na hřbitov. Vše je podřízené jedinému. Válce s nebem. Spousta podobných smeček působí dnes již úsměvně, ale Ukrajincům jejich boj věřím. Ze skladeb oddanost smrti jenom čiší, kapela opravdu působí jako nájemní zabijáci, kteří se vás snaží zničit hudbou. Nečekejte přehledný metal současné doby, pro podobné záležitosti musíte mít uši nasměřované do márnice. Už zase hoří město, už opět slyším křik nevinných. Ulicemi chodí Satan a vybírá si pro sebe ty nejlepší kousky utrpení. Black death metal, u kterého začnou hořet všechny kříže! 

sumarizace:

"Goat Revenge" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná výše zmíněné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Ukrajinci hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"Goat Revenge" is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Ukrainians are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Track - List:
1. Intro
2. Hellmass Attack
3. Goat Revenge
4. War Apocalypse Battery
5. Field of Screams
6. Unholy Cult
7. Unleash the Beast
8. Lord of the Mighty Horns

Members:
Guitars & Vocals: Karargh
Bass: Necrobaphomet
Drums: Skullcrusher

https://www.facebook.com/hellfireua/

http://www.witchesbrewthrashes.eu/

https://witchesbrewthrashes.bandcamp.com/

Recenze/review - EXTREMITY - Extremely Fucking Dead (2017)

EXTREMITY - Extremely Fucking Dead
CD 2017, 20 Buck Spin

Okradená mrtvola ležící uprostřed ulice. Nikdo si ji nevšímá, přesto, že je pravé poledne. Lidé už dávno ztupili své city na minimum. Přilétl první krkavec, vykloval nebožtíkovi obě oči a přilákal tím celé hejno. Vypadá to, že smrt bude mít dnes pořádné žně.

Do podobných nálad mě hodila i nová nahrávka smrtících EXTREMITY. Ti hrají starý, hnilobou zatěžkaný death metal. Kapela je složená ze samých veteránů scény (Shelby Lermo (Vastum), Aesop Dekker (Worm Ouroboros, Ludicra, Agalloch), Melissa Martinez-Hoadley (Cretin, Repulsion), and Erika Osterhout (Necrosic, Scolex, Trepanation) a podle toho také hudba na desce vypadá. Ostré valivé pasáže ve stylu CARCASS, DEATH, EXHUMED, REPULSION, AUTOPSY, BOLT THROWER, IMPALED, VASTUM, ENTOMBED mluví jasnou a přesvědčivou řečí. Old school death metal forever!

"Extremely Fucking Dead" je albem určeným pro všechny staré death metalové válečníky. Je plné morbidních melodií, hniloby, plesniviny, znovu exhumovaných hrobů, prašivých kostí, smrti a temnoty. Je to skvěle odvedené řemeslo od hudebníků, kteří perfektně rozumí tomu, co dělají. Jedná se o hrobníky, ovládající své nástroje s nátiskem mistrů. Náhodě nebylo ponecháno nic. Perfektní undergroundový zvuk, zběsilost v očích, rouhání, nemrtví, toulající se zase k večeru městem. Plivněte smrti do tváře! Rozsekejte svoji vlastní rakev! Jděte a poslouchejte pravý nefalšovaný reálný metal! Nechte se od EXTREMITY provést opuštěnými kobkami a poznejte, jak se kdysi v devadesátých letech hrál poctivý smrtící kov. Osobně jsem doslova nadšený! Zabijácká death metalová deska, která spálí i onen svět! Skvěle!

sumarizace:

Album maniaků EXTREMITY bylo nahráno v samotném pekle! Nálada celé nahrávky je neskutečně tíživá, jednotlivé riffy návykové a hlas přerovnává kosti v márnici. Natolik je mocný. Kapela působí jako vyslanci od Belzebuba. Od úst jim zní obrácené modlitby, v jejich přítomnosti je cítit síra. Jejich old school death metal je absolutně uvěřitelný, zahraný s totálním odhodláním. Staré postupy z devadesátých let minulého století znějí v jejich podání hodně uvěřitelně. Jsou jako nějaká zákeřná droga, která vám způsobí halucinace. Budou v nich ožívat staří duchové, nemrtví a ocitnete se v tom nejhlubším podzemí. Svět v záhrobí je těžký, smutný a zlý. Stejně jako novinka "Extremely Fucking Dead". Připravte se! Zlo přichází. Reálný old school death metal s okultní náladou otevřených hrobů! Vynikající záležitost! Doporučuji!

Asphyx says:

The album by maniacs EXTREMITY was recorded in the Hell itself! The mood of this record is so heavy. Each riff is very addicting and the voice line up bones in mortuary. That is how powerful it is. This band feels like envoys of the Beelzebub. There are backwards prayers coming out of their mouths. You can smell the brimstone from their presence. Their old school death metal is absolutely believable. They play it with so much determination. Old techniques from the 90ths of the last century sounds so believable with their music. These guys are like some bad drug which makes you hallucinate. There will be old ghost and the undeads coming back to live and you will be in the Hades world itself. This world beyond is hard, sad and cruel. Just like the new album "Extremely Fucking Dead". Prepare yourself! Evil is coming! The real old school death metal with an occult mood of open graves! Amazing thing! I have to recommend this! 

TRACKLIST

1. Intro (Mortuus est Valde)  (0:52)
2. Crepuscular Crescend  (5:25)
3. Bestial Destiny  (4:54)
4. Chalice of Pus  (6:03)
5. Fatal Immortality  (3:55)
6. Extremely Fucking Dead  (5:45)

https://www.facebook.com/extremedeath
https://www.20buckspin.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh osmdesátý sedmý - Sexy třicátá léta

Pachatel se vrátil na místo činu:) - v devadesátých letech na louce za mnou bývaly dvě hromady z panelů...a metal a holky a pivo!

Příběh osmdesátý sedmý - Sexy třicátá léta

Potřebovali jsme trošku vyčistit hlavu. Nejlepší by bylo vypadnout někam na koncert, ale nikde nic v dosahu nebylo, tak jsem navrhl chalupu v Jizerkách. Je sice fakt, že si ji nikdo nepamatoval střízlivý, ale restart už byl opravdu nutný. Jelo se jako vždy vlakem. 

"Já tedy musím říct, že mě se Dolly Buster moc nelíbí": pronesl do kupé Prcalík přesně ve chvíli, kdy vstoupila mladá průvodčí. Zarděla se, jak to umí jen mladé holky a hned dostala kuželku piva. A protože už jsme byli takoví provařený metalový ksichty, tak se hned kecalo. Pak šla štípat lístky dál, ale vrátila se, protože jsme byli tak nějak v jejím věku a byla sranda. Probíraly se pornofilmy z VHS kazet. Všichni se mi smáli, protože jsem tvrdil, že mě se na pornu nejvíc líbí ten příběh, pak už je to jen gymnastika.

V Turnově nám ujel vlak a museli jsme stopem. Jenže, vesničani příliš pochopení pro partu rozjívených džínových opilců neměli a vzal nás nakonec až polohluchý strejda na korbu za traktor. Dostal pivo, pak druhý a byl tak hodný, že nás hodil až ke Kopanině. Ještě dlouho nám mával, protože tolik polibků na tvář od tolika holek prý ještě nikdy nedostal. Vzali jsme to přes les, padali jsme do potoků, opilí, veselí a já párkrát ve tmě ztratil směr. Ale všichni svatí i nesvatí stáli při nás a nakonec jsme dorazili v pořádku. Lehce potrhaní a špinaví, ale spokojení.

Zašel jsem radši za babičkou na barák, která na mě nejdřív poslala psa, ale ten se ke mě lísal a tak následovalo objetí a pytel plný jídla. Přišlo vhod. Jen pivo nebylo. Bylo to snad poprvé, kdy jsme šli všichni spát střízliví nebo spíš vystřízlivělí. Roztrousili jsme se po pokojích, hezky ve dvojicích, ale my si s Káčou užili jen jednou, protože pak přišla Jana, že se sama bojí. Spal jsem tak se dvěma holkama v jedný posteli. Musel jsem tedy za Kačenku, aby mě prý nechytaly nějaký ty nepřístojnosti, ale i tak bylo moc hezký se probudit a sledovat dva oddychující hrudníky vedle sebe. Jojo.

Ráno chleba se sádlem, cibule, uzený, voda z potoka, protože zrovna nešel vodovod. "Co budeme dělat?": zeptala se nesměle Prcalinka a já navrhl výlet. Jen tak lesem a pak uvidíme, kam nás nohy zanesou. A Kytka uviděl v dálce Špičák a určil směr. Šlo se. Pohoda, vtípky, parta modro černých postav. Bolely nás bránice od smíchu. Skákali jsme do seníku v jedné stodole, zkoušeli jestli jdou slepice opravdu po flusu, Prcalík štěkal nádherně, nepoznali byste, že to není pes. Odpovídala mu celá vesnice.

Vydrápali jsme se na Špičák, po svahu sjezdovkou. Zpocení jsme ocenili nahoře na boudě pivo, guláš, pivo, nanuk, pivo a rum.  Začalo se trošku stmívat a tak jsme běželi loukou dolů. Váleli jsme sudy, řvali do lesů metal, dělali nepřístojnosti, mluvili naschvál sprostě, aby holky viděly, jaký jsme tvrďáci. Ony se chichotaly, dělaly, že je to štve, ale byly rády, že jsme tu jen pro ně, že se čepejříme jak tetřevi a pak bylo líbání a dvojice a já zase i s Janou.

Ve Smržovce už se na ulicích svítilo, když jsme rozjaření vběhli dovnitř. Kousek od malého náměstí, hned naproti hospodě bylo (a je!) kino. Na plakátu obrovský nápis "Dnes hrajeme filmy z třicátých let". Secvaklo nám to a šlo se dovnitř. Lístek pár korun, sedadel jen několik málo řad. Pan promítač asi tak navátý jako my. Nejdřív byla Adina Mandlová, Nataša Gollová a pak následovala obrovská hádka, které to víc sluší. Hádal se i promítač a nakonec to bylo tak divoké, že jsme se málem poprali. Já fandil Adině, musel jsem, protože její rodný dům byl kousek od bydliště Kačenky, ale víc se mi tenkrát líbila Nataša. Dnes bych bral asi obě.

"Hele, mládeži, já tu mám ještě jednu libůstku": prozradil nám promítač Kaděra (opravdu se tak jmenoval), ale museli jsme počkat až skončí hlavní program. A kolem půlnoci, když se měsíc sklonil nad Smržovkou někam do lesů, vytáhl staré erotické filmy, které si schovávala již několikátá generace promítačů. Usadili jsme se, stejně napnutí, jako v dobách, kdy jsme u Prcalíka viděli první porno kazetu z Německa s příšerným dabingem od firmy Peklo.

Bylo to něco krásného, černobílého, spíš macatého. Tehdejší porno hvězdy jakoby si v sobě zachovávaly i přes veškeré odhalené tělo kus vznešenosti, elegance, stydlivosti, takové té zvláštní krásy, kterou dívky v třicátých letech v sobě měly. Možná jsme to viděli jen pohledem tehdejší doby, ale ta nádhera nás doslova uhranula. Pan promítač si zapálil dýmku, kluci cigára a já se držel holek jako klíště. Nebylo v tom nic sprostého, ani upoceného, ale spíš jemného, jiskřivého a usměvavého, milého a smyslného.

Obzvlášť jedna blondýnka, s mocněji klenutým hrudníkem a její scénka v kuchyni ve mě zanechala spoustu vzpomínek a ještě dlouhá léta se mi o ní zdávalo. Sice se mi nikdy nepodařilo Káču přesvědčit na sehrání stejného příběhu, ale to už je jiná historie. "Ty vole, to je normálně lepší a víc vzrušující, než ta nafouklá kráva Dolly": rozsekl to nakonec Prcalík a my kluci museli souhlasit. Pak následoval film o jakože vílách, tančících na lesním palouku a partě lesníků, kteří jdou okolo. No, nemilujte to.

Všechno dobré jednou končí a museli jsme se rozloučit i s panem Kaděrou. Ten byl rád, že taky někdo dneska ocení krásu pořádných žen a my pak probírali všechno cestou přes pole a lesem až na chalupu. Ten večer bylo v dřevěném stavení pěkně veselo, to vám nemusím povídat. Jen já jako vždy ostrouhal, protože jsme měli na pokoji i Janu a několik mých návrhů inspirovaných zhlédnutými filmy bylo označeno jako úplná prasárna. 

Jenže Kačenka byla taky chtivá a tak mě v noci probudila, řekla mi, ať jdu s ní do sklepa a já šel, protože jsem věděl, že nám spolu bude dobře. A měla pohled jako ty slečny ze sexy třicátých let, jen nebyla blondýna, ale tmavovlasá, ale neméně vznešená a krásná. "To jste mi měli říct, já bych vypadla": zašeptala ještě Jana, když jsme se udýchaní vrátili zpátky do pelechu. Musel jsem jí dát pusu, že je tak hodná, ale pak si lehnout zase až za Kačenku (abych prý nevyváděl). Celou noc se mi zdály sny jako ze všech těch filmů a byly v nich má milá i Jana a ještě pár holek, co se mi vždy líbily, ale i všechny ty oplácanější dámy z třicátých let (ano, přišla i Nataša!).

Ráno jsem dlouho nevěděl, co byla a co není pravda.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - CONGENITAL ANOMALIES - Misconception (2017)

CONGENITAL ANOMALIES - Misconception

CD 2017, Nice to Eat You Records

Vrozené vývojové vady jsou odchylky od normálního prenatálního vývoje lidského jedince. Jedná se o takové odchylky, které překračují míru variability běžnou v populaci a které jsou – alespoň do určité míry – pro svého nositele patologické. 

Bohužel (nebo bohudík?), jednou takovou vývojovou vadou (kongenitální anomálií) také trpím. Je jí neustálá touha po poslechu dobrého brutálního death metalu. Okolo druhé dlouhohrající desky pražských šílenců CONGENITAL ANOMALIES - "Misconception" jsem již nějakou dobu kroužil jako sup nad mršinou. Má touha byla ukojena klasickým CD a již při prvním poslechu se na mě vyhrnula smršť brutal death metalu a slamu, to vše jakoby zabalené v krvavém prostěradle inteligence. Tam kde jejich kolegové mnohdy tápou, zastírají skladatelskou nedokonalost opakováním motivů, tam jsou pražští jiní, odlišní a urvou vám hlavu takovým způsobem, že bude váš mozkomíšní mok stříkat všude kolem. 

Mimochodem, musím zmínit zajímavý obal (autorka Dahlien) - pokaždé, když potkám v práci jednoho z manažerů, vidím ten obraz před sebou - podobnost čistě náhodná, ptám se?

CONGENITAL ANOMALIES se podařilo mě v tom velkém množství brutal slamu zaujmout. Pánové čerpají z klasiků žánru, ale najdeme spoustu styčným bodů i s mladšími smečkami (napadají mě třeba DEVOURMENT, ACRANIUS, ABOMINABLE PUTRIDITY, INTERNAL BLEEDING, ANALEPSY, KRAANIUM, PUTRID PILE). Zajímavé jsou na novince dvě věci, které tuhle partu řezníků odlišují od jiných. Za prvé - vokály, které jsou jiné, zabijácké, divoké a potom programované bicí, které při živých vystoupeních trošku ruší, ale z desky doslova drásají. Jako celek je album "Misconception" krutou a jasnou odpovědí na současný zkažený svět. Doporučuji vzít do rukou sekyru, kývat se hezky do rytmu a desku si pořádně užít. Pokud budu příště poslouchat brutální death metal s příměsí slamu, poprosil bych v takovémto provedení! Velmi dobré album, které připomíná rozjetý buldozer!

sumarizace:

Okolo druhé dlouhohrající desky pražských šílenců CONGENITAL ANOMALIES - "Misconception" jsem již nějakou dobu kroužil jako sup nad mršinou. Má touha byla ukojena klasickým CD a již při prvním poslechu se na mě vyhrnula smršť brutal death metalu a slamu, to vše jakoby zabalené v krvavém prostěradle inteligence. Tam kde jejich kolegové mnohdy tápou, zastírají skladatelskou nedokonalost opakováním motivů, tam jsou pražští jiní, odlišní a urvou vám hlavu takovým způsobem, že bude váš mozkomíšní mok stříkat všude kolem.

CONGENITAL ANOMALIES se podařilo mě v tom velkém množství brutal slamu zaujmout. Pánové čerpají z klasiků žánru, ale najdeme spoustu styčným bodů i s mladšími smečkami (napadají mě třeba DEVOURMENT, ACRANIUS, ABOMINABLE PUTRIDITY, INTERNAL BLEEDING, ANALEPSY, KRAANIUM, PUTRID PILE). Zajímavé jsou na novince dvě věci, které tuhle partu řezníků odlišují od jiných. Za prvé - vokály, které jsou jiné, zabijácké, divoké a potom programované bicí, které při živých vystoupeních trošku ruší, ale z desky doslova drásají. Jako celek je album "Misconception" krutou a jasnou odpovědí na současný zkažený svět. Doporučuji vzít do rukou sekyru, kývat se hezky do rytmu a desku si pořádně užít. Pokud budu příště poslouchat brutální death metal s příměsí slamu, poprosil bych v takovémto provedení! Velmi dobré album, které připomíná rozjetý buldozer!

Asphyx says:

I was like a vulture over a carrion when I was circling around this Prague madmen´s second full-length album CONGENITAL ANOMALIES – “Misconception”. My desire was satisfied with the classic CD and when I heard it for the first time there was a tornado of brutal death metal and slam. All of this was covered in bloody sheets of intelligence. Some of their colleagues are not sure in this field and they try to hide their composing imperfection by repeating some motives. But these Prague guys are different and they will pluck off your head and your cerebrospinal fluid will be everywhere around you.

CONGENITAL ANOMALIES succeeded in being noticed in this large number of brutal slam music. These guys drawn from classic genre but you can find a lot of focal points and younger packs (for example: DEVOURMENT, ACRANIUS, ABOMINABLE PUTRIDITY, INTERNAL BLEEDING, ANALEPSY, KRAANIUM, PUTRID PILE). There are two very interesting things on this album which differ this band from others. Firstly – vocals. They are different, killing and wild. Secondly – programmed drums which are quite intrusive during the live shows but the CD will kill you. As a whole is the album “Misconception” a cruel and clear answer on today´s corrupt world. I recommend you to take an axe, swinging in a nice rhythm and really enjoy the album. Next death metal with a little bit of slam should be also in this shape! Very good album which feels like a runaway bulldozer!

Tracklist:
01. Detained & Tortured
02. Misconception
03. Portal Of Misery
04. Human Grime (ft. Potdogg)
05. Suck My Slug
06. Eliminating Flesh Of An Alive Human
07. Forced to Dementia
08. S.C.A.R.S.
09. Haemagogus
10. Outro

band:

VytahFetus - Guitar / Drums programming
Jaro - vokills...
Wajt - Guitar / Drums programming
Petr - Bass

https://www.facebook.com/congenitalanomalies/

https://congenitalanomalies.bandcamp.com/album/misconception-full-length-2017

http://bandzone.cz/congenitalanomalies

http://www.ntey.wz.cz/ntey.html