Recenze/review - BLOODPHEMY - Bloodline (2017)

BLOODPHEMY - Bloodline 

CD 2017, Sleaszy Rider Records

Říkal mi, že nezná nic lepšího, než srkat čerstvou, ještě teplou krev. Nejdřív jsem si myslel, že si dělá jen legraci a jeho řeči jsou pózou, aby zaujal. Jenže pak jsem ho potkal mezi večerními domy a měl celou tvář červenou a z jeho očí čišela slastná radost.

Holandští death metalisté BLOODPHEMY se na své dlouhohrající prvotině "Bloodline" také rochní až po lokty v krvi. Jejich smrtící kov je perfektně zahraný, nechybí v něm studené melodie i skvělé nápady. Jedná se o takový ten typ desky, kterou si hned oblíbíte. Sází se na mocné nástupy, propracované riffy a hlavně beznadějnou atmosféru. Potkávají se zde melodie jak vystřižené ze severských alb, tak zemitost kapel ze západní Evropy. Album se opravdu velmi dobře poslouchá, pro příznivce chladu se může dokonce jednat o desku, kterou budou blahořečit. S chutí se k nim přidám.

"Bloodline" zabíjí i jak dobrým zvukem, tak rozšklebeným obličejem na obalu. Není a nebude to asi deska, která bude bourat žebříčky metalových hitparád, ale troufám si tvrdit, že by klidně mohla ke smrtícímu kovu přivést nejednoho fanouška. V některých kulturách se tvrdí, že maso by mělo být připravováno přímo před vámi, včetně zabití pokrmu. Pokud bychom tento příměr použili i na hudbu, tak BLOODPHEMY se tváří úplně stejně. S ničím se moc nepářou, jdou rovnou na věc. Přesto je jejich muzika promyšlená, má drive, sílu, ledovou energii napěchovanou na CD. A vůbec nevadí, že kolem vás teče řeka plná krve, nářku a utrpení. Tohle je death metal, který bourá zdi! Skvělá nahrávka!

sumarizace:

Death metalový underground se zdá být nevyčerpatelný. BLOODPHEMY jsou další kapelou v řadě, mlátící do toho v rytmu devadesátých let. Vzory jsou více než patrné, ale musím ocenit přístup a nasazení kapely. Jejich novinka je opravdu chutným pokrmem, plným červů, plesnivých pavučin a otevřených hrobů. Připomíná mi výlet pod starodávným kostelem. Cesta je dlážděná utrpením a pravým nefalšovaným death metalem. Pánové nejsou sice příliš originální, ale hrají poctivě a svoje řemeslo ovládají velmi dobře. Pro to, aby byli začleněni do síně slávy, ještě kousek špíny chybí, ale myslím, že peklo je otevřeno. Skladby hezky odsýpají, mají spád, energii, sílu a povedlo se jim mě strhnout. Tohle je album pro všechny dříve narozené, pro maniaky, co chodí spát do rakví. Old school death metal, u kterého praskají staré kosti! Záhrobí opět promluvilo. Zabijácké album!

Asphyx says:

The death metal underground is seems to be exhaustless. BLOODPHEMY is the next band in line which beats in the rhythm of 90^th. The idols are more than obvious, however I have to appreciate the attitude and the appointment of this band. Their new album is a tasteful meal full of worms and moldy spider webs and open graves. It reminds a journey below an old church. The path is paved with misery and the real death metal. These gentlemen are not original but they play honestly and they do their job good. They lack a little bit of dirt to be in the hall of fame, however I think that the Hell is open. The songs plays smoothly, they have a fall, energy, power and they catch me. This is an album for everyone who was born earlier, for maniacs who go to sleep in a coffin. Old school death metal which makes old bones to crack. The world from the beyond talks again. Killer album!

Tracklist:
01. Annihilation
02. Contravene
03. Void
04. Blood Will Tell
05. Sides
06. Infanity
07. Madness
08. Soulmate
09. Obsessed

band:

Winfred Koster
Edwin Nederkoorn
Wicliff Wolda
Rutger Van Noordenburg

https://www.facebook.com/Bloodphemy/

https://www.youtube.com/channel/UCVl0G_B2i1SGaOZ8xRbA6fw

http://sleaszyrider.com/

Recenze/review - BLOODROCUTED - For the Dead Travel Fast (2017)

BLOODROCUTED - For the Dead Travel Fast

CD 2017, Punishment 18 Records

Potkal jsem na chodbě našeho kláštera jednoho svého kolegu. Držel v ruce, stejně jako my ostatní, dřevěný kříž. Jen ten jeho směřoval horní stranou dolů. Usmál se na mě, jízlivě a tajemně. Modlil jsem se za něj nocí, modlil jsem se dnem, nic nepomáhalo. Propadl ďáblu. Museli jsme ho nakonec přivázat na hranici. Když hořel, tak křičel slova plná zloby.

Poslouchal jsem jednou, vyprávění divně hledícího kněze. Byl zaslepený vírou a od úst mu odkapávala přetvářka. Nevěřil jsem mu ani slovo. Nevěřím ho ani belgickým thrasherům BLOODROCUTED. Kapela, hrající od roku 2010 melodičtější formu tohoto stylu, pro mě není vůbec přesvědčivá. Chybí mi jiskra, nadšení, drive a hlavně nápady.

Pozornější čtenáři si již jistě všimli, že nejsem z těch, kdo by jen tak bez důvodu alba shazoval a snažím se vždy hledat na nahrávkách alespoň něco dobrého. Jenže kde nic není, tak tam ani smrt nebere, praví jedno staré přísloví a perfektně na novou deskou "For the Dead Travel Fast" sedne. Dle mého soudu se jedná o klasický thrash metal, s průměrnými riffy, horším zpěvákem a bez jakékoliv špetky nadšení. Takhle z žádného kněze ďábla nevyženete. BLOODROCUTED zkrátka připomínají leklou rybu, kterou někdo donutil jít do zkušebny a naflákat tam pár riffů. Nechci se do Belgičanů navážet, ale s tímhle můžete udělat díru do světa asi opravdu jen v komerční metalové sféře. Tak tedy, hodně štěstí, ale já u toho nebudu. Tahle deska mě vůbec, ale vůbec nebaví. Škoda.

sumarizace:

"For the Dead Travel Fast" jsem se pokoušel dostat do hlavy hodně dlouhou dobu. Nepodařilo se. Album mi přijde šíleně dlouhé, nudné, obyčejné a monotónní. Skladby postrádají výraznější a zajímavé nápady, zvuk je slabý a vokalista stále stejný. Chybí mi energie, síla, feeling a bohužel i talent. Myslím, že nemá cenu dodávat nic jiného. Stereotypní, thrash death metalové album, které kolem mě plyne bez jakéhokoliv zájmu. Tahle muzika mě nechává zcela chladným. A to je u mě velký problém.

Asphyx says:

"For the Dead Travel Fast" is the band which I have been trying to get into my head for a very long time now. It didn´t happen. This album seems so long to me, it is boring and monotonous. These songs are lack of strong and interesting ideas. The sound is weak and the vocalist is the same all the time. I miss the energy, power, feeling and unfortunately some talent also. I think there is nothing more to say. Stereotypical, thrash death metal album which flows around me without any interest. This music leaves me cold. And that is a big problem for me. 

Tracklist:
01. The Land Beyond the Forest
02. The Leper and the Whore
03. Perversion of Purity
04. Wound in Shadows
05. The Denial of the Cross
06. Cult of Sacrifice
07. For the Dead Travel Fast
08. Ominous

band:

Daan Swinnen: Vocals/Bass
Jason Bond: Rhythm Guitar/Backing Vocals...
Dennis Wyffels: Lead Guitar/Backing Vocals
Ben Van Peteghem: Drums

https://www.facebook.com/BloodrocutedThrash/

http://www.bloodrocuted.com/

https://www.youtube.com/user/Bloodrocuted2013

http://www.punishment18records.com/

Recenze/review - DIABOLICAL MESSIAH - Demonic Weapons Against the Sacred (2017)

DIABOLICAL MESSIAH - Demonic Weapons Against the Sacred

CD 2017, Dark Descent Records

Zasypaný pod pár metry hlíny a kamení. Mé vlasy jsou bílé utrpením. Už jen čekám, kdy mi křupne za krkem a konečně se odeberu do nekonečného spánku. Stane se tak a mé zavalení je pro mě i vykoupením ze vší té bolesti.

Chilský satanský death metal v podání DIABOLICAL MESSIAH opravdu připomíná lavinu z kamení, kostí a krve, která se na vás vyhrne z přehrávačů. Jedná se o záležitost pro všechny pravověrné špinavce, kteří ocení záhrobní zvuk, lehce monotónní vyznění i blasfemickou oddanost smrti. Nic pro současného metalového strávníka odkojeného mainstreamem, ale spíše jasná odpověď na všechna zvěrstva, kterých je člověk schopen. Tohle album si vezmu večer s sebou, až půjdu kopat další hrob do zmrzlé země.

Máte rádi smrt v podobě, v jaké ji podávají třeba takoví IMPRECATION, VORUM, SADISTIC INTENT, IGNIVOMOUS, TAITANBLOOD? Pak by vám mohla vyhovovat i nová deska "Demonic Weapons Against the Sacred". Jedná se o uvěřitelný satanský rituál, o ničení všeho dobrého, o smrt v přímém přenosu, o krvelačné běsnění nemrtvých monster. Pro poslech to chce mít již trošku otrlé uši a jasnou náklonnost k záhrobí. Jinak vás deska bavit nebude. Za moji maličkost mohu jen hrdě a souhlasně pozvednout hlavu a plně se oddat ostrým hrotům riffů, chorobnému vokálu i kobercovému náletu bicích. Povedené album, které vám ukáže, jak může být smrt krutá! Peklo!

sumarizace:

Plesnivá ochutnávka v podobě CD "Demonic Weapons Against the Sacred" se opět povedla. Pozornost by měli zbystřit všichni příznivci starých časů. Death metal zde zahraný, je totiž neskutečně nakažlivý. Připomíná nějakou starou, znovu oživenou epidemii. Pokud bych měl album k něčemu přirovnat, tak mě napadá dýmějový mor.  Svět už nebude nikdy takový jako dřív. Po poslechu této desky se budete cítit jako na výletě do záhrobí. Zkažený, morbidní, prašivý! Takový je smrtící kov, který nám přinášejí DIABOLICAL MESSIAH. Skvělý kus hnijícího masa!

Asphyx says:

Moldy tasting in the form of CD "Demonic Weapons Against the Sacred" 'was a success. Attention should sharpen all fans of the old days. Death metal, playing here, is incredibly catching. It reminds an old again alive epidemic. This album is like a bubonic plague. The world will never be the same as before. After listening you'll feel like on a trip to the other world.  Sick and rotten! This is the deadly metal  DIABOLICAL MESSIAH bring us. A great piece of rotting meat!

Tracklist:
1. Unmerciful Campaign Of Hate
2. Internal Defiant Discipline
3. Carpophorus Bestiarius
4. Christians Cowardly Invaders
5. Dominant Wrath Of Enemies
6. Necessary Morbid Pleasure
7. Chaos In The Infernal Battle
8. Evil Lord Triumphant
9. Satanic Shadows Of Fight
10. The Return Of Quintrala

band:

Caesar : Bass, Vocals & Guitars;
Herodes: Lead Guitar;
Clavdio : Lead Guitar;
Gabrihell: Drums.

https://www.facebook.com/Diabolical-Messiah-239701332777657/

http://www.darkdescentrecords.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý druhý - Prach na víčkách horníků

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý druhý - Prach na víčkách horníků

Jak už to tak bývá, když zemře v rodině nějaká osobnost, tak se pozůstalí pohádají. Na pohřbu mého dědy se do sebe pustili můj otec a teta. Bylo to ošklivé, nechutné, vyvřely na povrch všechny opravdové i domnělé křivdy a oba si slíbili, že už spolu do smrti nepromluví. Jakoby té smrti už nebylo dost.

Dostal jsem za úkol nebo jsem byl spíš na kolenou prošen, abych se za svojí tetou a bratranci vydal do Karviné. Jakože se máme pořád rádi a nic se nestalo. Nechtělo se mi, radši řeším věci na rovinu a byl jsem ze svého zemřelého dědy pořád smutný, ale taky mi bylo sedmnáct, byl jsem trošku naivní a hlavně, poslouchal jsem. 

Sám bych nejel, ale Káča se mnou byla vždycky v dobrém i ve zlém. Bylo na ní spolehnutí. Vždycky jsem si říkal, kde se v tom štíhlém těle bere tolik síly. Odpovídala mi slovy, že ženská musí vydržet víc než člověk, což byla oblíbená průpovídka mé babičky.

"Jestli jste si mysleli, že vás nechám jet samotné, tak to teda ne?": zaskočila nás hned na nádraží Jana. Přiznám se, že jsem byl hodně překvapený, ale bylo to svým způsobem pochopitelné. Tahle holka byla mojí celoživotní důvěrnicí, kamarádkou a dívkou, která se pokaždé v důležitých chvílích mého života zjevila jako strážný kozatý anděl a pomohla mi. Káča se zpočátku chvilku tvářila trošku žárlivě, dokonce na mě několikrát i prskla, ale tenhle výlet nebyl stejně určený původně pro zábavu, tak nakonec mávla rukou.

Drcnáme - du cc, du cc, nejdřív vlakem do Prahy, kde přestupujeme, čeká nás nekonečná cesta do Karviné. Tam se moje teta kdysi vdala za hokejistu, který jel náhodou kolem Smržovky a holka ze vsi byla ráda, že měl žigulíka a spoustu peněz. Umotali mi kdysi dva bratrance a pak si dlouho psali a vyjednávali, co jako dál. Nakonec se vzali, ale strejda propadl jako velmi dobře finančně zajištěný horník/elektrikář/hokejista hazardu a tak to mezi nimi stálo za nic. A do toho všeho zemřel děda a my jeli vyjednávat příměří mezi mým otcem a tetou - tou dobou hornickou paničkou.

Vzal jsem holky kolem ramen, natáhl si nohy na protější sedačku a osolil si Kreator do sluchátek. Dostal jsem lahváče a cesta byla najednou docela příjemná. Náladu mi nepokazili ani dva kluci, kteří pořád koukali Janě do výstřihu a měli  blbý kecy. Tak jsem se zvedl, zařval na ně, jako ten nejlepší death metalový zpěvák a oni se kupodivu zalekli. Do výstřihu jsem pak mohl koukat jen já. Káča sice občas mé pohledy protnula tím svým, ostrým a nesouhlasným, ale je fakt, že myšlenky na harém mi začaly chvílemi pořádně vrtat hlavou. Samozřejmě, všechno zůstalo jen v mých představách. Jinak bych taky mohl dostat od Káči pěkně před držku.

V Ostravě nás přemlouvala nějaká blondýna s kurvím pohledem, že by si holky mohly docela dost vydělat. Protože prý horníci dneska berou a spousta z nich se nebojí výplatu hned pořádně roztočit. A tak jsem slečnu poslal do prdele. Nemám tyhle sprostý typy rád a svý holky jsem si musel chránit, to dá rozum. Nabrali jsme směr Karviná.

Na nádraží čekali mí dva bratranci. O rok a o dva mladší než já. Oba oblečeni podle poslední módy. Tenkrát byli havíři docela honorace, doly ještě jely. Sice ne naplno, ale oproti našim na tom byli teta se strejdou o hodně lépe. Mí bratranci mluvili s polským přízvukem, smíchaným s ostravštinou. Není divu, strýc je z poloviny Polák. Nejdřív hrozně koukali, proč jsem přijel s dvěma holkama. Měli otevřené pusy a už to dávno nebyli ti dva skvělí kluci s kterými jsme se před lety u babičky prali a hráli si na vojáky. Byli to disko-machýrci, pro nás tehdejší nejhorší kombinace.

Nemám rád (stejně jako každý, kdo někdy zažil chudší roky), když se na mě někdo vytahuje skrze peníze a tenhle víkend jsem si to užil vrchovatě. Byl pro nás připraven pečlivý předváděcí program, kdy jsme byli nejdříve uvedeni do bytu 5+1, v obrovském panelovém domě, uprostřed sídliště, s několika výtahy, koženými (to je pravá kůže!) sedačkami a výzdobou na hranici vkusu (blee, jak v bordelu - řekla mi Jana). Strýc opilý, prohodil jen pár slov a zmizel v herně. Teta od pohřbu zázračně přibrala a dělala domácí hranolky, protože ona ty kupované nemusí. Pak jsem odpovídal na otázky, s kterou holkou že to vlastně chodím, proč mám dlouhé vlasy, proč si nekoupím nějakou hezkou sportovní nebo koženou bundu a podobně.

Vyřídil jsem pozdravy od rodičů, vymyslel si ten milý od táty a pokusil se zahrát na city. Výsledkem mi bylo ale jen odmítavé zabručení. Čekalo nás ukázkové (to budete koukat, ty rakety stály desítky tisíc!) vystoupení bratranců. Oba hráli tenis, protože prý volejbal a karate je pro chudý, jinak kontakty nezískáš. A tak jsme seděli na kurtech, vyprahlo v hubách a sledovali ty dva panáky, jak se předvádějí. Měli perfektně okoukané pohyby, výkřiky i klení od slavných tenistů (ty nechceš mít peníze jako Lendl?). Na Janě bylo vidět, jak ji to začíná točit.

Normálně, na sprosťáka jsme zdrhli. Nechal jsem tetě vzkaz, že se loučíme, za všechno děkujeme a ať tátovi a babičce zavolá. Neměli jsme na to nervy. Utíkali jsme na nádraží, kde nám vyrazil dech jízdní řád. Vlak jel až ráno. "Co teď?": ptaly se mě holky, jako bych to měl vědět. Jenže chlap si opravdu musí vědět vždycky rady. V Karviné byla spousta nočních podniků a hospod a já zvolil (trošku nešťastně) pajzl se jménem Permon, kousek od lázní Darkov. Zajímavé je, že za pár let se do stejných míst odstěhovala moje babička, která tam žije dodnes a místo na Ještěd kouká na 13 zuřivých komínů.

Pivo tam měli hnusný, výčepák byl na pěst a ještě se to během dvou hodin několikrát servalo. "No, tos nemohl fakt vybrat lepší hospodu": šeptla mi Káča, jako kdybych za to mohl. Opilí horníci se s tím nemazali. Dokonce nešli daleko ani pro nůž a z toho jsem už měl strach. Možná kdybych byl sám, ale s dvěma krasotinkama, po kterých mi pořád koukali a měli blbý kecy, to nešlo. Museli jsme na vzduch.

Tam mezi paneláky posedávali u malých stolečků na trávnících horníci s prachem na očních víčkách, se skelnými pohledy a řevem v srdcích. Spousta z nich, sedřená tvrdou prací, vypadala třeba o deset let starší, s obrovskými prackami, s vykasanými rukávy, jakoby pořád ještě byli v podzemí a rubali uhlí. Nevěděli jsme kam jít. Tak jsme se chvilku jen tak šourali městem, noc byla ještě mladá, ale Karviná byla už teď černá jako šachty v podzemí pod ní. Po ulicích se toulaly partičky, většinou v kožených bundách, bylo po výplatě, bylo živo. Znali jsme to od nás, z Boleslavi, tam máme taky továrny, ale tady to bylo všechno ještě víc šedivé, surové, ošklivé.

Měli jsme štěstí, způsobené asi tím, že jsem byl sám se dvěma holkama a když jsme potkali partu metaláků, tak se zařvalo pár sloganů, ocenily nášivky na zádech džínových bund. Opět se potvrdilo pravidlo, že metalisté jsou jedna rodina (tenkrát to tak opravdu bylo!) a tihle tři kluci a dvě holky, jejichž jména jsem na rozdíl od tváří dávno potratil v čase, nás vzali do nějaké hospody, kousek od nádraží. 

Tam bylo metaláků jako máku na tehdejších rohlících. Kecalo se, já tedy nejdřív musel prohlásit, že obě holky patří ke mě, protože jsem v Boleslavi děsně slavnej a znám se s Debustrol. Měl jsem tím pádem respekt (ha!) a jedna malinkatá holka z Havířova (Ježíši, to byla kočička, joj!) na mě koukala hned jako na svatej obrázek - a mý holky hned sekaly drápkama, čímž celou tuhle milou lež jen potvrdily (ha podruhé!).

Bylo nám, tam v uhelné Karviné, v tom špinavém šedivém městě, nakonec dobře. Zapomněli jsme na tetu i nažehlené bratrance a oddali se hudbě, povídání. Probírali se lehké krajové rozdíly mezi metalisty - pamatuji se, že tamní parta měla za největší kult VENOM. A samozřejmě polské VADER. Takže bylo o čem kecat až do rána. Na cestu jsme dostali pár lahváčů a já se probudil vlastně až v Praze. Prý jsem měl i jednoho jointa trávy, ale to nemůžu tvrdit s jistotou. 

Naše anabáze byla pro nás všechny takovou malou duševní očistou. Já a Káča jsme se potřebovali vzpamatovat z odchodu mého dědy a Jana? Ta zase řešila nějaký rozchod - být u nás povolené mnohoženství, šel bych asi tenkrát radši do toho nebo bych to aspoň zkusil a se zlou se u Kačenky potázal! 

V Karviné jsem měl pak dlouhé roky kamaráda Jardu - VENOM, pičo!. Psávali jsme si dokonce papírové dopisy, plné metalu a vtípků. Já začínal vždy slovy..."Tak co ty starej horníku" a on měl sloh plný úžasných sprostých výrazů, které zněly při vyslovení nahlas hrozně krásně. Jenže pak jsem se přestěhoval do Plzně a tu kouzelnou krabici plnou vzpomínek a mimo jiné i adres jsem vyhodil. Kdybys čistě náhodou, můj milý hornický příteli, četl tuhle povídku, budu rád, když napíšeš. Mimochodem, ještě ti dlužím za pivo i za ty panáky, co jsi kupoval pořád holkám. Jen doufám, že mi to nenaúčtuješ i s úroky.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - DREAD SOVEREIGN - For Doom the Bell Tolls (2017)

DREAD SOVEREIGN - For Doom the Bell Tolls

CD 2017, Ván Records

"Až mě jednou budou věšet, budu se tomu smát. Budu totiž již dávno vědět, že mě čeká krásnější svět. Tedy možná a možná taky ne": slova odsouzeného, několik dní před popravou.

A už mě vedou, s košilí bez límce, už na mě plivou, vášnivý dav, lačnící po mé krvi. Snažím se našlapovat hrdě a statečně, ale duše je ve mě malá. Co na tom, že jsem nic neprovedl a za pár okamžiků bude prolita nevinná krev? Odejdu se ctí a poděkuji za vše, co jsem dosud prožil. Odejdu na onen svět s písní na rtech. Už teď si pobrukuji další smuteční skladbu irských doomařů DREAD SOVEREIGN. Ti letos přicházejí s novinkou ve stylu PRIMORDIAL, SABBATH, CANDELMASS, SAINT VITUS, SOLITUDE AETERNUS, ELECTRIC WIZARD. Jedná se o klasiku, určenou spíše pro metalové a rockové veterány, kteří dokáží ocenit hru s temnými melodiemi. 

"For Doom the Bell Tolls" se kolem mě vznáší jako špatné svědomí. Irům se povedlo přenést mě o mnoho let zpět, kdy jsem jejich vzory často poslouchal. Album mě, na rozdíl od spousty kritiků, velmi baví, i když se samozřejmě srovnání neubráním. Mám rád nahrávky, které si ke mě najdou cestu postupně, přesvědčí mě o svých kvalitách a zasáhnou mě na citlivých místech. Hudba má být o prožitku, o emocích a každý máme vnímání nastavené jinak. A DREAD SOVEREIGN se povedlo mě ukolébat, rozhýbat do rytmu jejich pomalých skladeb, rozložit na prvočástice a rozpustit můj popel do větru. Až mě zítra povedou na popravu, tak se budu také usmívat. Nepůjdu totiž na místa, která bych neznal. Díky "For Doom the Bell Tolls" jsem tam, na onom světě, už byl. Pokaždé, když vložím CD do přehrávače. Starý doom metal, pocta legendám, zahraná s citem a odhodláním pro smrt. Velmi dobré album!

sumarizace:

DREAD SOVEREIGN nahráli svoje tradiční album posledních let. Je plné vznešených heavy doomových melodií a řeže opravdu krásně. Novinku si přehrávám ve chvílích, kdy si chci odpočinout, kdy mám klid a pohodu. Oceňuji dobré nápady i ostrost, kterou cítím z každé skladby. Album je to melodické, příjemné a chladné zároveň. Proti podobné hudbě nemám žádných námitek. Není to sice nic, co by bořilo hranice stylu, ale muzika je zahraná s nadšením a věrností stylu. Vznešené heavy doomové album, které vás přenese na chladný sever!

Asphyx says:


DREAD SOVEREIGN recorded their traditional album like in recent years. It is full of fascinating heavy doom melodies and it cuts really nice. I play the news in the moments when I want to relax, when I want to stay calm. I appreciate the good ideas and sharpness, I feel from each song. The album is melodic, nice and cool at the same time. I have nothing against similar music. Even though there is nothing to destroy borders of this style, but the music is played with enthusiasm and fidelity to the style. Excellent heavy doom metal album that takes you to the cold north!

tracklist:

01. For Doom The Bell Tolls
02. Twelve Bells Toll In Salem
03. This World Is Doomed
04. Draped In Sepulchral Fog
05. The Spines Of Saturn
06. Live Like An Angel, Die Like A Devil [Venom cover]

band:

Nemtheanga//Bones//Johnny King

https://www.facebook.com/DreadSovereign/

http://www.van-gbr.de/

https://dreadsovereign.bandcamp.com/album/for-doom-the-bell-tolls

Recenze/review - THE DOOMSDAY KINGDOM - The Doomsday Kingdom (2017)

THE DOOMSDAY KINGDOM - The Doomsday Kingdom

CD 2017, Nuclear Blast

Až jednou budu starý muž a budu se ploužit světem už jen pomalu, tak budu pořád doufat, že spatřím každý den světlo. Je to právě naděje a víra v nás samotné, která nás drží nad vodou. Odložím večer své zuby i důstojnost a stejně jako celý svůj život si pustím nějakou pořádnou muziku. 

Jednou, kdysi v mých metalových začátcích jsem všem vtipně tvrdil, že až mi bude 40 let, tak už budu poslouchat jen doom metal. Protože jsem si tenkrát, mladý a hloupý myslel, že je to hudba pro staré. Není, novinka mistra The Doomfathera (jinak člena CANDLEMASS a AVATARIUM) je toho jasným důkazem. Troufám si  nesměle tvrdit, že projekt/kapela THE DOOMSDAY KINGDOM by mohla oslovit a přitáhnout k této muzice i spoustu mladých posluchačů. Povedla se totiž opravdu na výbornou.

Z THE DOOMSDAY KINGDOM jsou samozřejmě cítit domovské CANDLEMASS, ale i ANGEL WITCH, staří dobří BLACK SABBATH a spousta starých doom metalových kapel. Jedná se o vznešené album, perfektně zvukově ošetřené, s propracovanými studenými melodiemi a naléhavým hlasem. Mistr si pozval spoustu kolegů ve zbrani a i když je podepsán pod deskou jako celkem, je hodně znát, že si nechal poradit. Čím jsem starší, tím častěji chodívám do lesů. Jakoby mě lákala samota. Brával jsem si album "The Doomsday Kingdom" často s sebou a vzájemná symbióza hudby do sluchátek a pomalu tajícího sněhu byla jedním slovem dokonalá. Jakoby byly skladby už od pradávna usazeny v mém nitru a jen vyvřely na povrch. Vynikající doom metalová nahrávka, kterou bych rád doporučil všem, kteří se nebojí čelit zubu času. Klaním se stáří, chladu, poctivosti a doom metalu! Skvěle!

sumarizace:

THE DOOMSDAY KINGDOM mi svým novým CD málem způsobili zástavu srdce. Jejich doom metal je totiž neskutečně nakažlivý. Jsem albem doslova prokletý. Mohutné stěny z kytar, smutný hlas a nekonečnost. To jsou slova, která vystihují letošní nahrávku asi nejlépe. Pokud máte rádi pomalé melodie, staré hřbitovy a dokážete uklidnit svoji duši, budete s novinkou spokojeni jako já. "The Doomsday Kingdom" jsem si nejvíc užíval na dlouhých procházkách deštivou jarní krajinou. Moje duše byla lehká, smutná a vznešená. Takhle nějak si představuji hudbu, která by měla znít na mém vlastním pohřbu. Jsme jenom prach, vznášející se věčností. Skvělé doom metalové album, u kterého umrznete! Až na věky, amen!

Asphyx says:

THE DOOMSDAY KINGDOM caused me almost a heart attack on their new CD. Their doom metal is incredibly infectious. I'm cursed with this album. Huge walls of guitars, sad voice and infinity. These are words that describe this record probably best. If you like slow tunes, old cemeteries and you can soothe your soul, you will be satisfied with the news like me. "The Doomsday Kingdom" I enjoyed on my long walks in the rainy spring landscape. My soul was light, sad and noble. This is how I imagine the music that should sound at my own funeral. We're just dust hovering in eternity. Great doom metal album freezing to death!  Forever, amen!

Tracklist:
01. Silent Kingdom
02. Never Machine
03. A Spoonful of Darkness
04. See You Tomorrow
05. The Sceptre
06. Hand of Hell
07. The Silence
08. The God Particle

Line Up:
The Doomfather - Everything , Bass (Avatarium, Candlemass, Leif Edling, ex-Abstrakt Algebra, ex-Witchcraft, ex-Krux, ex-Nemesis, ex-Trilogy)
Andreas Johansson - Drums (Narnia, Rob Rock, Royal Hunt, System Breakdown, DivineFire (live), ex-Wisdom Call)
Marcus Jidell - Guitars (Avatarium, ex-The Ring, Marcus Jidell, Soen, ex-Evergrey, ex-Royal Hunt, ex-Candlemass (live), ex-Pain (live), ex-Krux (live), ex-Jekyll & Hyde, ex-Kreegah, ex-Punchline)
Niklas Stålvind - Vocals (Wolf, ex-Slaughtercult)

Recenze/review - MAAT - Monuments Will Enslave (2017)

MAAT - Monuments Will Enslave

CD 2017, Aural Attack Productions

Narodil jsem se tak. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že by tomu mohlo být někdy jinak. Byl jsem jen věcí, otrokem svého pána, který mě mohl klidně třeba jen z čistého rozmaru zabít. Neměl jsem žádná práva. Můj život byl zahalen temnotou a jedinou jistotou byla smrt.

Přenesme se do starého Egypta a vychutnejme si novinku německých MAAT. Tahle parta death metalistů se zhlédla ve staré mytologii, naroubovala ji na death metal, opatřila potřebnou mystikou a zahalila do beznaděje všech otroků tehdejší doby. Minulá prvotina mě vůbec neoslovila, letos je to ale trošku jiné, lepší. Procházím se mezi pyramidami a cítím v ústech pachuť černého písku. "Monuments Will Enslave" se zdá být vcelku solidním dílem.

"Monuments Will Enslave" je albem, které čerpá z kapel, jako jsou NILE, BEHEMOTH, VADER, MELECHESH, ale i třeba MARDUK a ROTTING CHRIST. Skladby nepostrádají bombastické nástupy, sypající pasáže i chrapot starých mumií. MAAT trošku pokulhává ve zpěvech, které mi připadají slabší a ne tolik monumentální. Albu nelze upřít atmosféru, přesto mám občas pocit, že kapela trošku tápe. Novinka je tak poměrně zdařilým dílem, které ocení obzvlášť příznivci zmíněných kapel, ale na první temnou ligu to zatím není. "Monuments Will Enslave" považuji za dobrou desku, které chybí už jen několik kroků k dokonalosti. Zvuk mi připadá až příliš hodný a občas ztrácím při poslechu pozornost. Bičování hezkých otrokyň musela být bezesporu pěkná kratochvíle, ale když ono mě "Monuments Will Enslave" zase tak nebolí. Jedná se jednoduše o dobrý počin, který si spousta z vás užije. Já zatím zůstanu ve stínu pyramid a budu čekat, co MAAT předvedou příště. Slušná práce.

sumarizace:

"Monuments Will Enslave" je pro mě takovým lehkým zklamáním. Nevím, jestli jsem čekal o hodně víc nebo zkrátka nemám na podobné desky v současnosti náladu, ale nějak zvlášť mě pánové z údolí Nilu nepřesvědčili. Album mi přijde neskutečně utahané, zbytečně dlouhé a nekonečně monotónní. Vím, že to asi nebude příliš oblíbený názor, ale nic s tím neudělám. Nejsem chycen, usmrcen, ani naporcován a to je u mě velký problém. Deska je samozřejmě velmi „příjemně“ poslouchatelná, standardní, s dnešním zvukem, ale postrádá pro mě něco, co by mě „šokovalo“, zaujalo a rozmělnilo na pouštní písek. Pořád jenom čekám a čekám a smrt nepřichází. A tak to vždycky po několika hodinách vzdávám a jdu raději pryč. Dobrá, ale ničím výjimečná deska.

Asphyx says:

"Monuments Will Enslave" is for me a little bit disappointment. I don't know if I expected a lot more or I don't have for similar records mood at present, but the gentlemen from the Nile Valley didn´t convince me. The album seems to be incredibly tired, too long and infinitely monotonous. I'm still waiting and waiting and death doesn´t come. And so I always give it up after a few hours and I go away. Good, but no exceptional album.

Tracklist:
1 March For A Dying God
2 The Divine Slaughtering Of Mankind
3 Imhotep - Thy Architect
4 Defeating Gods
5 Funeral Eulogy
6 The Path
7 Dissolved Into Dust
8 Fear Of The Unknown
9 The Rise
10 Spread My Word
11 End This Empire

band:

Morguloth: Guitar
Scaradeus: Guitar
Thot: Vocals
Horus: Bass
Tempest: Drums

https://www.facebook.com/Maatoffical/

https://maatofficial.bandcamp.com/

http://www.maat-music.com/

http://www.auralattack.de/

Recenze/review - MUTILATOR - Immortal Force (2017)

MUTILATOR - Immortal Force 

LP 2017, Greyhaze Records

"A co ty kryso, ty bys nechtěla nikdy vidět světlo?": zeptal se had, ale odpovědi se nedočkal. V krysích očích se dál leskla touha po temnotě.

Znovu vydané album "Immortal Force" z roku 1987 musí potěšit všechny fanoušky starého deathu a thrashe. Brazilští MUTILATOR jsou kult všech kultů. Tento výrok lze podepsat vlastní krví. Pokud totiž máte rádi třeba takové SARCÓFAGO, VULCANO, HOLOCAUSTO, POSSESSED, WITCHHAMMER, GRAVE DESECRATOR, ABOMINATION, MASTER, SODOM a spoustu dalších stylo - tvůrců, budete si u téhle retro novinky doslova mlaskat blahem. Zvuk je zde nečistý, stejně jako myšlenky. Metalový pravěk ve své nejlepší podobě.

Když "Immortal Force" poslouchám, trošku se mi stýská. Doba metalová - analogová totiž měla něco do sebe. Kdo zažil, tak mi potvrdí a ostatní musí zapátrat v archívech. A nebo si mohou pustit MUTILATOR. Je hrozně dobře, že existují labely jako Greyhaze Records, které jednou za čas pozvednou vlajku starého poctivého death thrashe. Tohle je povinnost pro všechny pamětníky i fanoušky undergroundové temnoty. V jednoduchosti je síla a je úžasné, že i po těch dlouhých letech má v sobě tohle album takovou porci odhodlání, rebelie, drtivosti, že vám z něj vypadají plomby ze zubů. Old school metal forever! Kult! 

sumarizace:

"Immortal Force" je nahrávkou, u které budete mít obrovskou chuť si otevřít pivo a čerstvý hrob. MUTILATOR se povedlo oživit metalové duchy z osmdesátých a devadesátých let. Pánové hrají velmi rychle, špinavě a s obrovskou chutí na čerstvou krev. Kombinace plesnivého thrashe, blacku a death metalu mi připomíná návštěvu nějaké obrovské kostnice. U zdí jsou vyrovnány hromady lebek a kapela je drtí svými riffy na jemný prach. Takhle nějak si představuji skvělé album, které vzdává poctu starým legendárním kapelám. Brazilské záhrobní komando je jako rozjetý vlak. Ničí vše živé i neživé a zůstává po něm jenom spoušť. Vyhlaste poplach! Zombie vylézají z hrobů a začínají tančit s námi! Nemá cenu dál nic řešit, dneska bude dlouhá noc! Skvělá death/thrash metalová deska, která vám otevře staré rány! Old school metal forever! Kult!

Asphyx says:

"Immortal Force" is a record that you'll have a huge appetite to open some beer and a fresh grave by. MUTILATOR managed to revive the spirits of metal from the eighties and nineties. Gentlemen play very fast, dirty and with a big appetite for fresh blood. The combination of moldy thrash, black and death metal reminds me of visiting some huge ossuary. There are  piles of skulls round the walls and the band's crushing  them with their riffs to the fine dust. This is how I imagine a great album that pays tribute to old legendary bands. Brazilian commando from the other worlsd is like a train setting in motion. They destroy everything animate and inanimate, and it stays havoc only. Raise alarm! Zombies are creeping from their graves and begin to dance with us! There is nothing to solve today, it will be long night! Great death/thrash metal album, which opens up old wounds! Old school metal forever! Cult!

Order Immortal Force digitally (and/or stream it) at: https://greyhazerecords.bandcamp.com/album/immortal-force

CD/Vinyl Order: http://store.greyhazerecords.com/index.php?route=product/product&product_id=464

www.greyhazerecords.com 

Recenze/review - HATE - Tremendum (2017)

HATE - Tremendum

CD 2017, Napalm Records

Odněkud z bažin, z ponurých mokřadů, vylezla pradávná hydra. Ničí vše živé, proklíná svým jedem, zraňuje vaši mysl i duši. Kudy projde, zůstává po ní jen bolest a mrtvá zubožená těla. Usedají na nich havrani, klovou nejdříve do očí, pak vytrhají vnitřnosti a nakonec odlétnou v hejnech ve tvaru pentagramu. 

Poslouchám novinku polských black death metalistů HATE a nacházím v ní jen samou dokonalost. Kapela má dávno svůj rukopis, jasnou vizi, jak zničit svět svojí hudbou. "Tremendum" je opět bolestivým černo černým odkazem našich zlých činů. Jděte a šiřte mezi věřící obrácené kříže. Už zase krvácí nevinní, je tu nové album, které vás zahalí do temnoty.

HATE sází hlavně na ponurou atmosféru, berou si od svých vzorů BEHEMOTH to nejlepší, transformují to ve svých prokletých formulích. K tomu chladnost známou třeba u DARK FUNERAL, vokalista zase v některých polohách evokuje Fernanda Ribeira z MOONSPELL. Nahrávka je perfektně zvukově ošetřená, skladby mají jasný řád a krásně morbidně gradují. Mívám na tuhle novinku chuť hlavně v podvečer, uklidňuje mě, drásá a chladí zároveň. Poláci letos vydali skvělé album, které ocení hlavně všichni příznivci přehledných a jasných riffů, černých motivů a atmosféry beznaděje. Mě chybí víc surovosti, maniakálního výraziva i drtivosti, ale to bude spíše můj problém. Každopádně, "Tremendum" je nahrávkou, která se neskutečně povedla. Troufám si dokonce tvrdit, že pro spoustu z vás to bude deska roku. Já musím mít na novinku náladu. Pokud ale přijde, nedám na ní dopustit. Black death metalové album, které je silné jako stisk padlého mnicha.Velmi dobře!

sumarizace:

HATE se povedlo zhudebnit temnotu. Death black metal v jejich podání je černý, naléhavý, s obrovskou silou v melodiích. Přijdu si, jako bych byl poslán do lesa a měl vytrhnout kořeny všeho zla. Album mě zcela pohltilo a při poslechu si se mnou dělá doslova, co chce. Jsem prokletý, ponížený a zároveň se cítím silný jako nikdy dřív. Procházím se mezi stíny, jsem hadem plazícím se za svojí kořistí. Hudba zde nelze příliš uchopit slovy, ale připomíná mi zrcadlo, rozbité na tisíc kousků. Neposlouchejte "Tremendum" za denního světla, nálada absolutního zmaru nejlépe vynikne někdy kolem půlnoci. Věřte a budete navěky prokleti! Tuto nahrávku bych doporučil k poslechu všem padlým kněžím. Zhudebněné inferno zde přichází pomalu, polehounku, jako šelma, lovící za soumraku. Do srdcí se vám vkrade zima a udělá vám z něj kusy chladného ledu. Black death metal, který je temný, jako odvrácená strana měsíce! Skvěle!

Asphyx says:

HATE composed darkness. Their Black Death Metal is black, acute, with an amazing power in melodies. I feel like I have been sent into the woods and supposed to whip out all of the roots of evil for the world. This album catch me and during the listening it does a lot of things to me. I´m accursed, humiliated and at the same time I feel strong like never. I´m walking between shadows, I´m a snake which crawl for its victim. This kind of music is impossible to describe and it reminds me a mirror which is broken on thousand pieces. Do not listen to the "Tremendum" during the day light because the absolute ruin mood will came out the best around the midnight. Believe and you are accursed forever! I would recommend this album to every death priests. The composed inferno is coming slowly, like a beast which hunt during the nightfall. There is going to be cold in our hearts and your heart will became one piece of ice. Black death metal which is dark like the other side of the moon! Amazing! 

Tracklist:
01. Asuric Being
02. Indestructible Pillar
03. Svarog's Mountain
04. Numinosum
05. Fidelis ad Mortem
06. Into Burning Gehenna
07. Sea of Rubble
08. Ghostforce
09. Walk Through Fire
10. Hearts of Steel (Bonus Track)
11. Asuric Being (Radio Edit - Bonus Track)

band:

Sinner - vocal & guitar
Pavulon - drums
Apeiron - bass (session)
Domin - guitar (session)

https://www.facebook.com/HATEOFFICIAL/

http://hate-metal.com/

http://label.napalmrecords.com/