DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 25. května 2017

Recenze/review - BALANCE OF TERROR - World Laboratory (2017)



BALANCE OF TERROR - World Laboratory
CD 2017, Ghastly Music

 Tříštivé zlomeniny lze dosáhnout několika způsoby. Většina z nich bývá velice bolestivá, tepající, řezavá. Je ale jeden druh, který budete milovat. Při brutálním death metalu z dílny francouzských řezníků BALANCE OF TERROR se budete modlit, aby vám byly lámány další s další kosti.

 Jejich prvotina je totiž pro mě takovým menším zjevením. Jako bych sešel dolů do sklepa v našem domě a tam mě chytla parta šílenců s noži, sekyrami, pilami a odřezala ze mě kousky masa jako z toho nejprašivějšího psa. Poté, zavřen v chladné kobce, jsem dále otesáván riffy ve stylu NAPALM DEATH, BRUTAL TRUTH, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, ROTTEN SOUND, MORBID ANGEL, či kolegy z jejich země BENIGHTED. Brutal death metal se zde s grindem navzájem prolíná ve velmi nechutném a řekl bych až temném poměru. Tohle je materiál, který vám vyrve střeva z těla a ještě za to poděkujete!



Určitě jste někdy zažili absolutní přenos mezi vámi a hudbou. Troufám si nesměle tvrdit, že s BALANCE OF TERROR jsme si souzeni. Jejich krutost mě totiž zcela naplňuje, užívám si všechny ty krásně krvavě morbidní chvilky. Pitváme spolu po večerech, vstáváme a jsou mojí kulisou i v práci. Fascinuje mě neučesanost, takový ten přímý zásah na solar plexus. Možná to někteří z vás uslyší jinak, nevadí to, já stejně poslouchám hlavně srdcem a tentokrát jsem měl co dělat, abych ten tlak ustál. Kapela není ničím výjimečná, co se týká technické zdatnosti (i když, co by za to některé skupiny daly), ale doslova z ní sálá energie, síla, chuť nás zničit. Cítím zde nadšení pro opuštěné pitevní sály, pro cákance na zdech z rozdrcených hlav, pro zakousnutí se do stále tepajících tepen. Zkrátka a jednoduše, tohle je brutal death grindová nakládačka přesně podle mého zvráceného gusta. Masakr!



sumarizace:

Nové album brutal death grindových šílenců BALANCE OF TERROR z Francie působí hodně návykovým, drtivým dojmem. Už když jsem si jejich nové album ve stylu NAPALM DEATH, BRUTAL TRUTH, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, ROTTEN SOUND, MORBID ANGEL, či kolegy z jejich země BENIGHTED pustil poprvé, propadl jsem hrdlem. Žaludek se mi zkroutil do dlouhé křeče a měl jsem sto chutí řvát spolu s kapelou jejich texty. Syrově, surově, jako opuštěný hrob, působí novinka francouzských maniaků. BALANCE OF TERROR umí jednu věc, kterou zase tolik kapel nemá. Rozhýbala mé staré kosti, donutila mě k soukromé pařbě v pokoji, k neustálému přehrávání alba "World Laboratory" v autě. Je esencí energie, síly, nadšení, nespoutanosti, i jakési rebelie, kterou z nahrávky cítím. Takhle nějak by to mělo vypadat, říkám si stále dokola a chci vypadnout z práce ven s tím, že prvnímu hajzlovi, kterého potkám, proženu pěst obličejem. Brutal grind death metal, který vás přibije na zeď! Skvěle!


Asphyx says:

The new album by brutal death grind freaks BALANCE OF TERROR from France feels insanely addictive and crushing. When I heard their new album for the first time, which was in the style like NAPALM DEATH, BRUTAL TRUTH, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, ROTTEN SOUND, MORBID ANGEL, BENIGHTED, I was totally destroyed. My stomach twisted into a long spasm and I wanted to scream the lyrics with the band. Raw, brutally, just like a lonely grave – that is how this new album by those French maniacs feels to me. BALANCE OF TERROR can do one thing which other bands can´t. They made my old bones move and made me to have a private party in the room and I also playback the album "World Laboratory" in my car. It is the essence of energy, power, excitement, unbridled and also some kind of rebellion which I feel from the album. This is how it should look – that is what I am thinking when I want to go out of work and punch first asshole I meet on the street. Brutal death grind metal which will nail you on the wall! Great!

tracklist:
1. Intro
2. Gap
3. Erase
4. Intelligence Failure
5. Rest in Beast
6. Wave of Panic
7. World Laboratory
8. Ecclesiastical Putridity

A few questions - interview with Brutal Death/Grind band from France - BALANCE OF TERROR.



A few questions - interview with Brutal Death/Grind band from France - BALANCE OF TERROR.

 Answered Flo.

 Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?


 Hi, Flo, vocalist for Balance of Terror here. Balance of Terror is a French Brutal Death/Grind band that was created in 2014. It's made up of Gaz (guitars), Matt (drums), Quentin (bass) and Flo (vocals). We're influenced by Death Metal and Grindcore legends such as Napalm Death, Entombed, Cannibal Corpse, Suffocation, Deeds of Flesh, Brutal Truth, Rotten Sound, Morbid Angel, Gorguts and many more... 

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded it on our own, it's pure self-production! Gaz was in charge of the sound, the production and Masakatsu from our label Ghastly Music (Japan) helped us to master it.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

1.000 CDs will be released on 9th June 2017! It's a first edition, only Cds and digital versions will be available.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with ? 

I'm the author of the lyrics, I write it on my own with what the tracks make me think of! The lyrics deal with misanthropy, human cruelty, selfishness and the failure of evolution that gave birth to the album's title "World laboratory".

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Ubbo Sathla created the logo especially for the release of our new album (we did our former logo by ourselves but it wasn't really satisfactory), he is also the artist who made the artwork. Masakatsu from Ghastly music then dealt with the layout of the CD. We used the same files to create our bandcamp so I did it myself. 

About social networks, we try to be active on Facebook and yes, at our time it has become indispensable if you want people to be able to check out your music.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We contacted several labels for the release and we got several offers as well. We chose Ghastly Music because his offer was the most interesting to us. For now, the label did a great job for the layout of the CD and we see that more and more websites will sell our stuff so yes, we are satisfied and we're looking forward to the release!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We're great fans of bands such as Napalm Death, Brutal Truth, Suffocation, Cannibal Corpse, Deeds of Flesh and many more so to make our music, we try to take pieces of influence from these Death, Brutal Death and Grindcore bands in order to make our own music.



Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we did so when we had a first extract of the album and exclusively by mail: Sevared Records, Amputated Vein Records (Ghastly Music being a subdivision of it), Permeated Records, Unique Leader Records, Xtreem Music, UKEM records, Season of Mist, Downfall Records and many more. When we got answers, they were mainly good feedback but many of them had already a full schedule or weren't looking for that kind of project. 

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

We haven't played that many gigs yet, a dozen maybe. We like both festivals and clubs, it really depends on the bands we're playing with, the audience and the interest they have for our music or the conditions of performing. We really liked our shows in Beligum in Roulers at De Verlichte Geest and in Paris at Le Cirque Electrique because we met very nice people from other bands (Corrosive Elements FR – Putrid Inbred BE) and our gig in Lille with Darkall Slaves and E.B.D.B for it was close to our hometown and many people and friends came to see the concert so it was a great night!



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Now that we're releasing our debut album, we'd like to find good gigs with bands we like and festivals to reach as many people as possible and to promote our music. We'll probably plan a tour for 2018 and then, we'll get back to composing for a second album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our fans can contact us on our Facebook page or on Bandcamp, we always answer and rather quickly!



Thanx for the interview.

středa 24. května 2017

Report, photos, video - FUNEBRARUM, PHRENELITH, LEZOK - club 007, Strahov, Prague - 23. 5. 2017

Funebrarum
OSTATNÍ FOTKY ZDE / OTHER PHOTOS HERE
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

Place: klub 007, Strahov, Prague - http://www.klub007strahov.cz/
Promoter: https://www.facebook.com/events/774484872715964

Až já budu v hrobě spát,
sžatí stéblo hlasu,
nebude už pranic dbát
nečasu a času!
Nikdo již, ať nerad, rád
nezkřiví mi vlasu.


Na tuhle báseň od Josefa Václava Sládka jsem si vzpomněl, když jsem odpoledne startoval auto v Plzni. Za chvilku jsem se měl vydat na výlet do záhrobí, do pražského klubu 007 na Strahově, kde se pořádal death metalový obřad. Začátek v sedm, konec v deset. Ideální pro nás z daleka. Báseň jsem si opakoval celý den pořád dokola. Bylo to zvláštní, učil jsem se jí ve škole už hodně dávno a nechápal, proč mi najednou vyskočila na mysl.
Phrenelith
Od probuzení se totiž kolem mě děly divné věci. Ráno mi přeběhla černá kočka přes cestu, pak najednou hejno krkavců, zobajících kousek od práce nějakou mršinu. Dívali se na mě, jako v hororu z osmdesátých let. Nejsem pověrčivý, ale přiznám se, že stejně ve mě zahlodal stín pochybnosti.

 "Zase na metal, pane?": ptá se mě milá (a hezká jako obrázek) slečna pumpařka, když platím za benzín. Na tváři mám otazník, ale pak se dozvídám, že taky poslouchá rock a čte můj blog. Zvedne mi to neskutečně náladu, je to hrozně milé (zdravím a děkuji!). Ale jen do doby, než vyjedu na dálnici do Prahy. 
Funebrarum
Navigace se jak prokletá nějak seká, na cestě leží desítky mrtvých přejetých a rozmělněných zvířat a já se dostávám v kokpitu svého death car do té správné nálady jen díky starým Saxon. Jedu opatrně, jsem jak harleyář kochající se krajinou. Praha mě vcucne, musím dávat pozor, kam jedu a po několikerém bloudění jsem na Strahově - telefon má na sobě hlášku - aktualizujte si aplikaci - navigace, čímž se pro mě stává jen kouskem bezcenného kovu a plastu. Na hodinu usínám v autě před klubem a kolem chodí zamyšlené studentky s hezkými prdelkami.

Klub 007 na strahovských kolejích je již dávno legendou mezi návštěvníky undergroundových akcí. Nízký strom, bez výčepu (pípy) a hlavně, v zdech usazená atmosféra tisíců koncertů. Líbí se mi tady, v té punkové jedové chýši. Potkávám známé, probírají se předešlé akce, řeší se budoucí. Pohoda, klídek, metal - snad jen to pivo mi chybí. Ale tak, každý den není posvícení. Těším se na první kapelu.

Jdu si koupit nové CD dánských PHRENELITH a u stolku s merchandise sedí David Torturdød, kytarista a vokalista kapely. Sám se ke mě hlásí, seznámili jsme se totiž loni v Písku, když tam hrál s UNDERGANG. Bylo to velmi milé setkání a já doslova zářil. Protože tenhle chlápek nejen že je fanoušek našeho vašeho blogu, ale také sáhl dozadu do bedny a dostal jsem jako dárek novou kazetu Undergang! 
support Phrenelith and Undergang

Thank you David for your music, thank you for your new CD PHRENELITH and cassette UNDERGANG, thank you for meeting - It was my honour! Pro tyhle chvíle stojí za to vážit cestu přes půl republiky, přátelé!

LEZOK - černo černý, do ještě větší temnoty zahalený black death metal. Čiré rouhání, přetavené zlo a pro mě také předkapela, která mě zaujala jen prvním songem. Bylo to moc nahlas, nemělo to sílu, ani energii. Pánové se vydali dobrým směrem, ale chtělo by to ještě pořádně cvičit, makat a zase cvičit. Chyběla mi agrese, chyběl mi tlak. Good, but no killer!




PHRENELITH - dánská pocta death doomovým klasikům žánru. Tohle byla našeptávající zrůda, která mi do uší plivala jen samý jed. Ponořil jsem se naplno do vší té špíny smíchané s krví a obětoval se spolu s kapelou na oltář bezbožnosti. Mívám v podobných chvílích opravdu pocit, že se mezi lidmi prochází samotná Smrt. Bylo to prašivé, nahlodávající, zasmrádlé sírou. Vynikající! Welcome to hell! Dannish deadly concert that knocks nails in your coffin! Excellent and morbid! Cult!



Recenze/review - PHRENELITH - Desolate Endscape (2017)

FUNEBRARUM - zazněl první tón a mě se zkroutily vnitřnosti strachem. Jako bych měl uprostřed těla nějaký obrovský vřed, který mi tam kapela uložila. Tohle bylo totálně devastující vystoupení, plné odkazů na ty nejošklivější skupiny z dávných dob. Ona to ani tak nebyla hudba, ale spíše choroba, znovu probuzená k životu. Byl jsem mimo, přiznávám. Onen svět byl zapálen a já se ocitl v záhrobí. Přesně takhle si představuji peklo, chtělo se mi řvát do davu a asi jsem to i několikrát udělal. Skvěle! Death metal message of pain was passed. FUNEBRARUM can set to music with their songs death, fear, cruelty and darkness. Absolut maniacal set!





Recenze/review - FUNEBRARUM - Exhumation Of The Ancient (2016)

Organizace celého večera probíhala na výbornou. Časy se víceméně dodržovaly a já ocenil i nekuřácké prostředí. Mám zrovna dost nechutný kašel, tak to opravdu bodlo. 

 Zvuk bych označil za dobrý. Sice to bylo na mě někdy až moc nahlas, ale bolelo to jen u první kapely. Na hlavní hvězdy už všechno řezalo jak mělo.

Návštěvnost bych odhadl na takových 50 - 60 kousků lidí. Zajímavostí budiž opět stále stejné obličeje. Mnoho z nás vážilo cestu z daleka a opět musím pochválit brzký konec. Pro nás, co vstáváme druhý den do práce, je to mnohdy otázka, zda opravdu vyrazit, či ne. Ostatní pořadatelé by si měli vzít příklad.
With David - support Phrenelith

Čekala mě ještě cesta domů. A tak se loučím, mám na tváři takový ten spokojený výraz, který při podobných akcích mívám a už startuji auto. Navigace kupodivu funguje. Nechápu to, asi nějaké čáry. Motám se Prahou a už je tu dálnice na Plzeň. Kousek za Berounem bouračka, zrovna vynášejí v černém pytli mrtvé tělo. Oklepu se, zamumlám modlitbu všech řidičů a jedu o hodně pomaleji až domů. 

 Parkování je nekonečně dlouhé a dole se v domě nesvítí. Snad už je to poslední znamení, říkám si, když jdu do postele. Byl to krásně černý, i když chvílemi až strašidelný večer. Mějte se krásně, ať vás provází temná síla! Děkuji za přízeň!


- author of photos Jakub Asphyx


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound




---------------------------------------
Promotion!

info:

Recenze/review - MORBITORY - Into the Morbitory (2016)


MORBITORY - Into the Morbitory
12" vinyl 2016, Bret Hard Records
Nejraději mám staré dubové rakve. Jsou sice těžší, ale o to víc fortelnější. Poslední dobou pohřbívám každý den, nevím co se to mezi smrtelníky děje. Spousta z nich chce ušetřit, ale vězte, že tělo se pak o to rychleji rozloží. Je to jako zákon. Pravý, poctivý zákon death metalu.

MORBITORY pocházejí z Německa a jsou jasným důkazem toho, že záhrobí opravdu existuje. Jejich smrtící kov vychází ze samých základů death metalu a je v něm možno zaslechnout jak vlivy severské školy (GRAVE, NIHILIST), tak kontinentální (PESTILENCE, MERCYLESS, ASPHYX). Jedná se o EP, které musí potěšit snad každého nefalšovaného hrobníka. Házím hlínu na rakve už dlouhou dobu a podobné desky jsou pro mě vždy skvělým balzámem na moji černou duši.



Z "Into the Morbitory" je cítit tolik chtěná nálada starých pohřebišť. Skladby jsou neučesané, zvukově špinavé, hlas morbidní a celková atmosféra stísněná, jako po okraj naplněná márnice. Dávám si desku stále dokola a s chutí. Obdivuji prach usazený v riffech, všude přítomnou smrt i pavučiny, kterými je doslova opletená. Tohle není ani tak album, jako spíše návštěva starodávné kostnice, kde jsou dlouhá léta uchováváni všichni prokletí. MORBITORY loni vydali album, které dokáže roztančit i ty nejshnilejší nebožtíky. Rakve pukají tlakem, všude je cítit prašivina. Tohle je reálný, pravý a poctivý death metal! Skvělá nahrávka pro všechny ctitele dávných death metalových časů! Smrt! Skvěle!



sumarizace:

Loňská novinka německých MORBITORY v sobě obsahuje všechno potřebné pro to, aby byly otevřeny dveře do podsvětí. Skvělé plesnivé riffy, morbidní vokál a atmosféra plná tmy, dělají z tohoto alba povinnost pro všechny fanoušky reálného pravého death metalu. Devadesátá léta minulého století opět ožívají plnou silou. Svět je při poslechu temný, studený a zlý. Vítejte na old schoolovém večírku. Podávat se budou dávné postupy, hnis a prašivina. Album se povedlo. Má v sobě určitou jiskru, která jej odlišuje od stovky podobných. Jsme prach a v prach se proměníme! Pokud máte chuť na pořádnou porci prašiviny, "Into the Morbitory" je pro vás více než vhodným albem. Death metalová nahrávka, která otevírá víka od starých rakví! Skvělá hrobnická práce! 



Asphyx says:

Last year's news of Germany MORBITORY contains everything necessary for opening the door to the underworld. Moldy great riffs, morbid vocals and the atmosphere full of darkness make from this album some duty for all fans of real true death metal. The nineties of the last century come alive with full power once again. When I'm listening the world is dark, cold and evil. Welcome to the old school party. It will be served ancient procedures, pus and scab. The album has done well. It has a certain spark that makes it different from the hundreds similar. We are dust and to dust we will transform! If you fancy a big amount of scabies, "Into the Morbitory" is for you more than a good album. Death metal record, which opens the lids of the old coffins! Great gravedigger job!


tracklist:
1. Into The Morbitory
2. Tales Of The Dead
3. House Of Monstrostiy
4. White Mask5
5. Screams Of Horror
6. Angelgrinder

band:

Asphyxovy zápisky - Něco málo o ženách, o jaru a tak trošku i o metalu...


Úvod:

 Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

----------------------------------------
Asphyxovy zápisky - Něco málo o ženách, o jaru a tak trošku i o metalu..


Měl jsem ve svém životě problémy s mnohým. Párkrát jsem málem umřel, mé zdraví nebývalo nejlepší, několikrát jsem byl na dně i psychicky, ale pokaždé jsem měl obrovské štěstí na ženské.

Nevím čím to je, možná proto, že jsem se narodil mladé mámě, s kterou jsem poprvé maturoval v půlročním těhotenství. Otec na vojně, daleko na Slovensku, s prodlouženou službou, protože prohodil nějakého plukovníka výlohou. Viděl jsem ho poprvé ve dvou letech. 

Kolem mě samé šušňavé tetičky, babičky, já prvorozený, buclatý, pak s ofinou ostříhanou dle kastrolu, se svetrem pro slušňáky a kostěnými brýlemi, které se před pár lety zase dostaly do módy. Šprťák na základce, miláček každé paní učitelky. Prabáby s otevřenou náručí, nikde v dohledu nějaká zlá, tupá, či dokonce kráva. Říká se tomu štěstí. Prozřel jsem až na brigádách, kde jsem poprvé potkal i ženské s haštěřivou povahou, nechutné, ne-dámy. Byl jsem v šoku a stejně mě měly rády. Ani nevím, čím jsem si to zasloužil. 

Pak, narvaný testosteronem, jsem začal na všechny koukat trošku jinak, lehce pokřiveně s erotikou v hlavě. Začaly se mi líbit ty cizí, přitažlivé, milé, záhadné, rozevláté, vždy černovlasé nebo blonďaté, sem tam zrzečka, ale hlavně úsměv a chůze. "Když je holka milá a nemá v hlavě nasráno, tak ji odpustíš i spoustu špíčků": říkával můj děda a já se ve svých čtrnácti poprvé "neovládl" u chalupy na seníku. 

Byla krásná, strávili jsme spolu celé dětství a vždycky lezla na stromy lépe než já. Ani mi nevadil její věk, o pár let navíc - vždyť co může být lepšího. Byla na mě hrozně hodná a dodnes, když se s touhle poměrně známou malířkou potkáme, usmíváme se na sebe jako dvě objevující děti, kterými jsme tenkrát byly.

Svoji první dívku života jsem potkal pár let poté a ihned propadl jejímu kouzlu. Krásně se vlnila a já nechápal, proč se zrovna ke mě, obrýlenému džínovému metalovému vágusovi, tak hezky tulí tolik líbezná holka. Možná to povídání, to souznění ve všem možném, nevím. Jsou věci, které na světě nepochopíte. Jen víte, že jsou správně a měly se stát. A já i ona jsme si mysleli, že je to navždy. Nebylo. To osud, ta kurva neskutečná, tady nechal jen mě, abych se pak několik let pinožil, lízal veškerou špínu světa a sebe - ničil se.

Má druhá, blonďatá bohyně, je se mnou pořád. Potkal jsem ji ve vlaku, nejdříve ji neměl moc rád a ona mě též a potom zase přišlo souznění. Bylo to po několika letech, kdy jsme s "kamarádem" měli kartotéku, kdo dostane do postele víc ženských. Brali jsme všechny, co přišly pod ruku a snažili se tím zničit běsy, které nám hlodaly v hlavě.

Vzal jsem si jí, ženu mou, milovanou a trpělivou. Ona je ta, která dokáže poslouchat mé nevrlosti, nálady, je taky metal a povila se mnou ještě navíc, jako nějaký božský dar z nebes, dvě překrásné děti. Kluka, se kterým jsme kamarádi, je jako já - on má ale ty kukadla a už teď po něm holčičky zírají s milým úsměvem a chtějí si s ním povídat. A potom dceru - já najednou konečně vidím ženy taky trošku z jiného pohledu - moje nejkrásnější princezna, která jednou podle mě bude posuzovat všechny své budoucí kluky. Občas už vystrkuje růžky a já kupuji vidle, protože ji samozřejmě lehko určitě nedám. Jo, na tohle budu hroznej, to už vím teď.

Chodím si ulicí, sleduji jarní odhalování jako každý normální chlap. Sestřičky v bílých uniformách - těsně nad kolena, dělnice, které v montérkách vypadají všechny stejně a odpoledne po šichtě doslova rozkvetou. Občas musím odvracet zrak, abych nebyl za úchyla, jenže člověku to samozřejmě nedá. Cítím ve vzduchu jaro, mžourám nad zadečky narvanými v přistřižených a děravých džínách - jestli mám na světě nějakou úchylku, tak tady se přiznávám, asi to je díky metalu a dávno zakořeněné představě, že tohle je přesně to pravé. 

A nejlepší jsou stejně šaty, protože ty dělají nejvíc ženu ženou a zvýrazňují to, co máme tolik rádi. Přijde první metalový festival a já stojím chvilku bokem. Brouzdají, procházejí se černo modré dívky, dámy, paní a tláskají v těžkých botách bahnem. Urousané, s lebkami na prsou. Jsou v té chvíli vílami, tančícími za rytmu drsných melodií a já mám sto chutí se ztratit ve všech jejich náručích. Říkám jim to a ony pak mají úsměvy, které mě provázejí mnohdy ještě několik měsíců poté. Chtěl bych je všechny, vstupují mi do snů, ale nejde to, mám tu svoji jedinou nejlepší a taky bych od ní mohl dostat do huby.

Člověk má chuť říct něco patetického, když potká během jednoho dne tolik hezkých dívek, a poděkovat za to že jsou - existují, jenže nemůže, protože je za drsoně a musí si zachovávat dekorum. A tak mu jak hebké stíny jen kráčí všechny kolem do rytmu hudby ve sluchátkách - desítky nohou - baculatých, dlouhých i s drobným cupitáním. Vlasy vlají, když vítr šumí ulicemi a já se zase zasním. Poprsí vyztužená i lehce povislá, stařeny s moudrým obličejem, které nezahořkly.

Už se vidím, jako dědeček prasáček, co na jaře pomlaskne zálibně, ale spíš aby se neřeklo, protože se všechna erotika dávno vytratí a budu pořád jakože chlap. Budu vzpomínat u červeného vína, které chci začít pít až kousek nad hrobem. Kruh se uzavře, ale pořád se budu těšit na květnové dívky, na něco málo, co mi zůstane v hlavě o ženách.

Je to tak po věky věků, ale přesto jiné, protože moje. Moje radost, že je jaro, slunce, první bouřky, toulání lesem, vše je stejně podbízivé jako vrtivá sukně kroužící kolem stehen. Stačí letmé zahlédnutí kousku nahé kůže a člověk má tu vzpomínku otisknutou na nějaký čas do hlavy jako lechtivý sexy sen. Už aby byl večer, už aby se setmělo a mohl jsem se přitulit doma k té mé v šerosvitu. V ženách se nevyznám, ani s nimi neumím moc mluvit, ale takhle na jaře ani tolik nemusím. Jednou se v prach proměním, ale než se tak stane, tak chci tohle všechno znovu a znovu zažívat, vychutnávat, nasávat, hltat, být toho součástí.

Cítíte také to chvění, tu šepotavou krásu? Zvedněte hlavu, vypněte hruď, přidejte do kroku. Vidíte tamhle tu brunetku, na co asi myslí? Ten úsměv, ty vlasy, ta chůze - buďte opatrní, ať to nepokazíte. Přidávám hlasitost do uší a jdu dál. Jsem pořád šťastný chlap - protože je jaro, poslouchám metal a hlavně - ženy doma, ženy venku, ženy v práci, ženy na koncertě, ženy všude. 

úterý 23. května 2017

Recenze/review - PHRENELITH - Desolate Endscape (2017)


PHRENELITH - Desolate Endscape
CD 2017, Dark Descent Records

 Tam někde v Dánsku, v nekonečných stokách města Copenhagen  se začalo cosi v krvavém bahně hýbat. Nejdříve to připomínalo zmutovaného ještěra, místní vyprávěli zkazky o mrtvém kostelníkovi, ale pravda je jiná, syrovější a ošklivější. K ne-životu se probudilo monstrum o hodně krvelačnější, temnější, krutější -  kapela PHRENELITH.

 Dánští tmáři hrají černočerný death metal, sem tam se shnilými doomovými vsuvkami. Jsou oškliví, nestravitelní, prašiví a ještě ke všemu zapáchají na sto honů sírou. Smíchejte INCANTATION, přidejte špetku DISMA, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, FATHER BEFOULED, UNDERGANG a zahalte vše do nepropustného pláště z nenávisti. Výsledkem je samozřejmě album "Desolate Endscape". Nechte si chutnat! Jen pozor, ať se nezadusíte.



"Desolate Endscape" se kolem vás bude nejdřív plazit pomalu, s jedovatým rozeklaným jazykem v tlamě. Ovine se mezi nohama, s chladným tělem. Uhrane vás, postupně pohltí. Pro poslech to chce klid, tmu v pokoji i v srdci. Otevřete okno a ona ta šedočerná energie přijde. PHRENELITH jsou našeptávači špatných činů. Čas s nimi strávený je močálovitě hnisající, bořící se a obepínající. Bolí mě hlava, zpomaluje se dech. Hybernuji v ledové říši tajemna. Ano, tohle je old school death metal vycházející ze samé podstaty stylu. Cítíte ten nasládlý pach rozkládajících se těl? Nebojte se toho, vždyť smrt je tolik krásná! Dánové o tom vědí své. Smrtící kov, který působí jako zákeřný jed. Vynikající!



sumarizace:

PHRENELITH letos přišli s hudbou, která splňuje všechny moje požadavky na poctivý, reálný old school death metal. Jejich nahrávka je plná neskutečné černé energie. Hroby se otvírají, zvony zvoní umíráček. "Desolate Endscape" může být klidně soundrackem pro vaší poslední cestu. Podzemí opět ožilo a vyslalo na náš svět posly apokalypsy. Mrtví mi jdou po krku a zlo je cítit všude kolem. Death metal je zde starý a plesnivý a nepostrádá obrovskou dávku naléhavosti. Připadám si, jako bych ležel při okultním obřadu na oltáři smrti a byl navěky obětován. Člověk se při poslechu stává morbidním básníkem, tulákem po záhrobí. Přiznávám se bez mučení. Album mě neskutečně rozsekalo a stalo se mým průvodcem na onom světě. Zapalte svíce, exhumujte starý poctivý death metal! Doporučuji! Vynikající temný old school death metal!



Asphyx says:

PHRENELITH come this year with music fulfilling all my requirements for honest, real old school death metal. Their record is full of unreal black energy. The tombs were opened, bells ringing the death knell. "Desolate Endscape" may be the soundtrack to your last trip. Underground came alive again and sent messengers of apocalypse to our world . Deads are hunting me and the evil is everywhere. Death metal here is old and moldy and doesn't miss a huge amount of urgency. I feel like I was lying at an occult ritual on the altar of death and I was forever offered. When listening it becomes a morbid poet, a wanderer on the other world. The album cut me up and it became my guide on the other world. Light a candle, exhume old fair death metal! I recommend! Excellent dark old school death metal! 


Tracklist:
1. Conquering Divinity
2. Deluge Of Ashes
3. Eradicated
4. Desolate Endscape
5. Crawling Shadows Slithering Tongues
6. Defleshed In Ecstasy
7. Dysmorphosis
8. Channeling A Seismic Eruption

band:
Simon Daniel - Guitar & vocals I
Tuna - Drums I
Jakob - Bass I
David - guitar & vocals

Recenze/review - ATREXIAL - Souverain (2017)


ATREXIAL - Souverain
CD 2017, Godz Ov War Productions

 Začalo to v hlubokých, nehostinných močálech, které musíte přejít, abyste se dostali do záhrobí. Někde tam, mezi nafouklými tvářemi utopenců, stahováni do hlubin špinavosti, někde v těchto místech se musela zrodit i španělská kapela ATREXIAL. 

 Padají z nebe černé krůpěje zkažené krve, vysrážené na křídlech havranů. Usedají každého rána, na větev před domy bezvěrců, aby jim následně vyklovali oči. Kombinace blacku a deathu, šílenství v rukou, které vytvářejí melodie plné chladu, smrti a zapomnění. Inspirace BEHEMOTH, HATE, DARK FUNERAL, SETHERIAL, záhrobím a temnou věčností dělají z téhle prvotiny morbidně nechutný pokrm. Na "Souverain" nebylo nic ponecháno náhodě. Zvuk, obal a hlavně nápady - všechno na okultních seancích obstojí.



"Souverain" je albem, které splňuje mé nejvyšší požadavky na poctivý black death metal. Líbí se mi celková atmosféra, i jednotlivé střípky naplněné krví, špínou a hnisem, které z novinky slyším. ATREXIAL jsou černí nálado - tvůrci, kteří přesně pochopili, v čem spočívá podstata zla. Mám neodbytný pocit, že z téhle rakve se jen tak nedostanu. Budu v ní tlít na věky věků, probodnut rezavým nožem a spílající svému vrahovi. Ano, tahle hudba zabíjí. Bez varování, bez kompromisů, přesto s chladem a zimomřivostí. Španělé jsou jako choroba, jako morová rána, vylisovaná na hudební nosič. Doporučuji všem obdivovatelům šedě plných stínů. Black death metalové album, které vám zkroutí vnitřnosti do nekonečných křečí! 


sumarizace:

"Souverain" je pro mě morbidním a krutým black death metalovým zážitkem. Na desce ožívají všichni zběsilí démoni i noční můry. Působí dojmem, že byla vytažena z nějakého hodně starého hrobu. Byl v něm pochován kněz, který byl vyhozen z církve svaté za to, že obcoval se samotným ďáblem. Ostré riffy, hluboký, smrtelný hlas, nápady, pocházející odněkud ze záhrobí. To jsou ATREXIAL. Mocní, tajemní a černí jako noc. Tohle je hudba, která by měla znít při spirituálních seancích. Novinku považuji za hodně silný, temný a zabijácký materiál. Španělský black death metal, který otvírá staré rány! Morbidní záležitost!

Asphyx says:

"Souverain" is for me morbid and cruel black death metal experience. All furious demons and nightmares come alive on this album. It gives the impression that it was pulled from some very old grave. There was priest buried, who was expelled from the Church of the Holy consider because of lying with the devil himself. Sharp riffs, deep, deadly voice, ideas coming from the  beyond. These are ATREXIAL. Powerful, mysterious and as black as night. This is music that should sound by spiritual seances. I find the news to be very strong, dark and killer material. Spannish black death metal, which opens old wounds! Morbid stuff! 


Tracklist:
01. Enthronement
02. The Hideous Veil of Innocence
03. Under the Scourge of Lamashtu
04. Catharsis Through Torment
05. Unmerciful Imperial Majesty
06. Illuminatur
07. The Ominous Silence
08. Ascension
09. Shadows of the Nephilim Throne
10. Trinity
11. Souverain
12. Eternal

band:
Louen - Vocals & Guitars
Naga S. Maelstöm - Lead Guitars & Bass
Labelua - Drums

Few questions – interview with black/death metal band from Spain - ATREXIAL.

Few questions – interview with black/death metal band from Spain - ATREXIAL.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
Atrexial seed was planted when Naga S. Maelström chose following a darker path in parallel to his Death Metal band Human Carnage. Over the years the idea evolved and became a reality. Along with experienced and great musicians of the Spanish Black Metal scene, Atrexial became a band and recorded our debut album “Souverain”. Louen (Nyctophobia) joined the band on the vocals and Labelua (exAbrahel, exEred, exFamishgod) on drums. Atrexial evolved into a Blackened Death metal band ready to take over the stage.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
The very first demos were recorded at a home studio. The songs were perfected and improved and they got ready to be recorded in a professional studio. The chosen studio was F2F productions in Barcelona where Marc Figueras mixed and mastered the whole album..
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
We will release a first wave of 500 units on digipak format; all thanks to our label Godz ov War Productions. The whole album is also available on digital download or streaming (Youtube, Sporify, iTunes, Bandcamp, Soundcloud…).

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Naga and Louen were on charge for the lyrics. Louen is a hardened reader on existentialism and Naga is much more influenced by occultist literature. By merging these two concepts we have created an interesting perspective that rules the whole album aligned with our insights. Fear, submission and the underworld where human darkest thoughts dwell are the foundations of Souverain.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The logo has been designed bt Riaj Gragoth from Luciferium War Graphics (Seattle, USA) the process was easy: we just had to send him a couple of tunes and all the rest was pure inspiration from his side. The cover art has been designed by Nestor Avalos (Mexico) who also worked for bands like Bloodbath. The essence of his art totally matches with with our music and our idea for the album concept. All the other digital art, edition, photoshootings, digipak design and promo art is from Phrenetica Photography & Design (Berlin, Germany) which adapts perfectly to the band requirements and completely understands the whole concept from a very experienced perspective.
Regarding social networks, we are aware of howe important they are for spreading music and any other kind of news or art. Atrexial was a solo project and it did not require any social network as it wasn’t intended to be public but now we are a band and our aim is to reach people who are interested on the extreme metal underground. Times change and that’s how things work now.
 
Which label did you choose for releasing  your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We chose Godz Ov War Productions, from Poland. It is true that we got many offers during the first month after the digital release of the album. We took our time to evaluate all the offers and we decided to sigh with GoWP because of the deal and also because Poland is one of the most influential countries on Blackened Death Metal. We got a great offer regarding the physical release of our album and they showed a huge interest on us. We deeply appreciate the Polish extreme metal legacy and we feel highly committed to that genre.
Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?
As we said we feel respect and fascination for the Polish extreme metal scene. We come from different metal genres such as Brutal Death Metal, Doom, Grindcore, Crossover, and many others. Our inspiration comes from the depths of our personal perspective of life and from our perception of existence. It is undeniable that all bands may have musical influences, and if you take a close look into Souverain you would find some shades of Behemoth, Hate, Vader, Setherial, Dark Funeral, Sargeist and so on.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We sent the record to some big labels in order to get an opinion from their side, but we were totally aware that we are just releasing our debut album. But we did it after we got all the offers exposed. First we released the album and posted i ton our Youtube cannel. After that many labels offered us signing with them, so we had the privilege of choosing the most suitable one for us. We appreciate the interest they all showed on us.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 
Atrexial hasn’t played live yet. We have just begun our journey and the line-up has been recently completed. We will announce huge news very soon, so stay tuned! All the members of the band have played live several times with our respective bands. All gigs are good as long as the sound is as it should. Indoor venues, open air festivals, clubs and others…it does not matter if the atmosphere is the correct and we can display all our potential on stage.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Our plans now are preparing Atrexial for taking over the stages. We also will release Souverain on physical format along with other merchandise for live gigs and special packages. We will announce some interesting gigs, festivals and tours during these next months. We are preparing a massive live performance and we care about details, so we won’t disappoint.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Whoever wants to contact us, must do it through our Facebook or our oficial e-mail address.
Thanx for the interview.

http://godzovwar.com/ 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine