Few questions – interview with Atmospheric Black Metal band MAVRADOXA.

Few questions – interview with Atmospheric Black Metal band MAVRADOXA.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play, etc.?

Nival and Lux created Mavradoxa in early winter 2016. The band is a realization of Nival’s dream to create a meaningful and emotive sound, playing on twin themes: the spellbinding strength of Nature, and the absolute desolation of modernity. We would prefer to resist being caught in the trap of trying to label our own sound, but we do describe it as “Laurentian”—referring to our geographical origins.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

In February our second full-length album, Lethean Lament, was recorded near Buffalo in North Tonawanda, New York. We recorded the album with Joe Leising at Rotten Metal Recording, the same studio we used to create Sojourners. The sound of the album was a collaborative endeavor. Leising’s mix of equipment, expertise, and unique recording techniques captured the essential sound, while we provided input on tone, atmosphere, and mix. Leising also mastered the record; he did an amazing job translating our ideas into reality.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Lethean Lament will be released through Canadian label Hypnotic Dirge Records in both digital and CD format. The CD features a four-panel digipak and an eight-page lyric booklet. More information is available at hypnoticdirgerecords.com, or on their Bandcamp page.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The band name was created by Lux from a loose transliteration of the Greek words mavras and doxas, which translate to “black worship” or “black glory”. The logo was first sketched by James Hallenbeck, and later converted to vector format by Justin Groth. The album art for Lethean Lament was created by Swedish digital artist Tomarum (Christine Linde), while Nival was responsible for layout and design.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

Hypnotic Dirge records has been wonderful to work with. Nick reached out to us upon hearing Sojourners and offered to release our second full-length. Hypnotic Dirge has released an incredible portfolio of dark and experimental music, which is well-worth exploring, including two personal favorites of ours, Obsidian Tongue and Frigoris. In addition to pressing our album, they have also made merchandise for us and promoted our album and its singles through a number of online venues.

Which bands do you idolize and where do you get your inspiration?

We believe that it is important to try to incorporate a variety of styles to keep the song surprising and interesting to the listener. Lux has found a lot of inspiration in the progressive drumming of Gavin Harrison from Porcupine Tree and in the most recent Katatonia releases (Daniel Liljekvist, Daniel Moilanen).

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it is (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played a handful of shows. Probably our favorite performance was a lodge show in the middle of a forest in upstate New York with two crushing bands, The Highest Leviathan and Enthauptung. The atmosphere was inimitable and perfectly suited to our style and concept. We look forward to sharing the stage with Obsidian Tongue in a few weeks at our first Northeast tour show in Portland, Maine.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our plan for the future is to continue to create expressive and distinct albums—to construct a discography of which we are proud. Of course, we would like to tour and play festivals, but writing and recording remains our top priority.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We can be reached by sending a message to our Facebook page, or by emailing mavradoxa@gmail.com.

Thanx for the interview.

Thank you for having us.

 - Mavradoxa -

Facebook: https://www.facebook.com/Mavradoxa
Bandcamp: https://mavradoxa.bandcamp.com 
Metal Archives: http://www.metal-archives.com/bands/M...

- Hypnotic Dirge Records -
Website: http://www.hypnoticdirgerecords.com
Facebook: https://www.facebook.com/hypnoticdirg...
Bandcamp: https://hypnoticdirgerecords.bandcamp...
Youtube: http://www.youtube.com/hypnoticdirger... 

Recenze/review - SCALPEL - Methods to Delusion (2017)

SCALPEL - Methods to Delusion

CD 2017, vlastní vydání

Když otevírali moje tělo, tak jsem ještě trošku žil. Vedli řez od krku až dolů, nasadili háky, aby rozevřeli má žebra. Pitevnou se začaly ozývat výkřiky údivu, lékaři lomili rukama a pár slabších jedinců neudrželo snídani ve svých útrobách. Mé vnitřnosti byly zcela černé, mokvající, rozežrané, zdevastované dlouhým poslechem novinky amerických death metalistů SCALPEL.

Není divu, tuhle desku jsem si oblíbil hned po pár prvních tónech. Byli jsme si souzeni, vzájemné prokletí fungovalo opravdu během chvíle. Začal jsem hnít zaživa a pomalu se rozkládal. Skvělá kytarová práce, zastaralý zvuk, maniakální výraz a tuna energie narvané pod tlakem do skladeb. Co si přát víc?

Když budete album "Methods to Delusion" vstřebávat, určitě najdete pár styčných bodů třeba s takovými DEATH ("Leprosy"), MORBID ANGEL ("Altars of Madness"), případně s alby CARCASS. Co je ale na novince neskutečně přitažlivé, tak určitá samozřejmost, lehkost, odvázanost, které jsou slyšet v každém tónu. Kapela si na nic nehraje, jednoduše pustíte play na svém přehrávači, budete smeteni a pak s otevřenou pusou dokořán vše absolvujete s velkou chutí znovu a znovu. Tahle deska na mě neskutečně funguje, užívám si ji a vůbec mi nevadí, že po poslechu bývám zničený a mé vnitřnosti se kroutí v bolestech. Vždyť přátelé, o tom to celé je, no nemám pravdu? SCALPEL vydali album pro všechny fanoušky morbidně probíhajících pitev, pro obdivovatele extrémních hudebních zážitků i pro všechny gurmány, co rádi snídají sraženou krev. Netřeba dalších slov, tahle nahrávka zabíjí hudbou, vynikající!

sumarizace:

SCALPEL na svém druhém dlouhohrajícím albu předkládají smršť ostrých a morbidních songů. Přiznám se rovnou. Jakmile jsem si desku poprvé pustil, byl jsem ihned ztracen. Pánové hrají přesně ten druh death metalu, který mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Tlačící riffy, kruté vyhrávky, hutný hlas ze záhrobí. Hudba je sice inspirována klasiky žánru, ale provedení a nápady hodnotím na výbornou. Jeden masakr střídá druhý a všechno je zahaleno do pláště temnoty. Otevřete bránu do pekla! Za chvíli jsem u vás! Poslech mi připomíná sledování dobrého hororového filmu. Američané na mě útočí bez varování, tvrdě a nekompromisně. SCALPEL jsou krásnou ukázkou toho, že hudba může opravdu zabíjet. Zavřete dveře na několik zámků, venku zase řádí šílený vrah. Cítíte tu sílu? Tady se hraje první death metalová liga. Bez debat! Album připomíná rozjetý vlak, odjištěný granát, případně valící se lavinu. Doporučuji všem milovníkům temnoty. Smrtící nahrávka, která připomíná trhání nehtů kleštěmi! Skvěle!

Asphyx says:

SCALPEL bring us the cyclone of morbid songs on their second long play album. I have to admit. The first time I listened this album I was lost immediately. These gentlemen play the exact music I like for me bad soul. Pushing riffs, cruel songs, and heavy voice from the beyond. Their music is inspired by the classic bands of this genre, however the finish product and ideas are great. One massacre is changed by other one and everything is cover by the coat of the darkness. Open the gates to Hell! I´m there in a second! The listening reminds me the watching of good horror movie. American attack me without any warning, hard and grimly. SCALPEL is the great example that music can kill. Close the door with a lot of locks because there is a crazy murderer again outside. Do you feel the power? In here is played the first death metal line. Undebated! This album reminds a train which goes, primed bomb or rolling avalanche. I suggest this to all of you who loves the darkness. Deadly record which reminds ripping of nails with tongs! Amazing!

band:

Taylor Brennan - Guitars/Vocals
Manny Egbert - Guitars/Vocals
Matthew Bellows - Bass
Chip Fay - Drums

https://scalpel.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/Scalpelofficial/
https://www.instagram.com/scalpelofficial/

http://scalpel.bigcartel.com/product/methods-to-delusion-pre-order-only

Recenze/review - LOATHFINDER - The Great Tired Ones (2017)

LOATHFINDER - The Great Tired Ones

CD 2017, Godz Ov War Productions

Fotil si selfie plné smutku, protože ho neměl kdo jiný vyfotit. Utrápený obličej, oči zarudlé od nedostatku spánku. Trápil se nechutenstvím, trhal si vlasy děsem. Zdánlivě bez příčiny, navenek s krásným životem, se zmítal mezi depresemi a strachem. Když si pak pod sebou podtrhl židli a zhoupl se několikrát do větru sychravého rána, myslel na svobodu. Rozplynul se v šeru.

Prvotina polských black doomařů LOATHFINDER je smutná ze své podstaty. Pomalé riffy, skřehotavě zastřený hlas, nálada doslova narvané beznadějí. A mě najednou připadá, že svět je nějaký tmavší, tváře, které potkávám zachmuřenější a bolest o hodně čitelnější. Chodím okolo nemocnice a už ráno, kolem páté hodiny tam na terase sedávají nemocní. Vše se mi spojí v jedno a trošku se "stydím", že jsem zdravý. Koukají na mě totiž vyčítavým pohledem a dál potahují z cigaret. Hudba je zde plná zádumčivých příběhů, plazí se, chladí, třepotá ledovými kostkami ve vašich žilách.

Krakovským nihilistům se povedlo nahrát desku, která je nechutně jiskřivá, zastřená oparem tajemna, kousající, šepotající. Připomíná napnuté chvíle před zajetím rakve do krematoria. Řečník už má za sebou projev a vy máte neobytný pocit, že květiny začínají uvadat. Neposlouchejte album "The Great Tired Ones", když budete mít špatné období, mohlo by způsobit deprese. Mám sto chutí otevřít okno a roztříštit se dole na ulici v tisíci kouscích sebe sama. Black doomové album, které dokáže navodit náladu absolutního smutku. Chtěli jste slyšet beznaděj? Zde ji máte. Nechte si chutnat chuchvalce roztrhaných nervů. Velmi dobře!

sumarizace:

Polská doom/black metalová kapela LOATHFINDER vydala tento album, které vás zmrazí. Ostré, hutné, dunivé riffy, skvělý hlas a jasně hmatatelná temnota vás přenese do země stínů. "The Great Tired Ones" působí jako černá vzpomínka, jako noční můra, která najednou obživla. Na to, že se jedná teprve o první EP album kapely, je zde předkládán opravdu hodně návykový materiál. Hudba této nahrávky drásá, bolí, je krutá, chladná a zákeřná zároveň. Cítím v ní velký černý potenciál do budoucna. Album je jako nějaká temná mantra, opakovaná samotnou Smrtí. Doom metalová tryzna, která vás vezme na výlet do temných snů! Doporučuji! 

Asphyx says:

Polish doom/black metal band LOATHFINDER released this year an album that freezes you. Sharp, dense, roaring riffs, great voice and clearly real darkness transport you to the land of shadows. "The Great Tired Ones" looks like a black memory, a nightmare that suddenly came to life. Considering this is the first EP album of the band, there's presented really addicting stuff. The music of this recording lacerates,  hurts, it is cruel, cold and vicious at the same time. I feel its big black potential for the future. The album is like a dark mantra, repeated by the Death itself. Doom /black metal remembrance ceremony, which will take you on a trip into the dark dreams! I recommend!

TRACKLIST:

I. Genetic Gloom

II. Feast on my Entrails

III. Scents of Regression

IV. The Great Tired Ones

https://godzovwarproductions.bandcamp.com/album/the-great-tired-ones

https://www.facebook.com/Loathfinder/

http://godzovwar.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý sedmý - Třešně, metal a sex na Krásné louce

Příběh devadesátý sedmý - Třešně, metal a sex na Krásné louce

Hned po obědě, který jsem do sebe naházel ukrutnou rychlostí, jsem běžel na Staré město pro Kačenku. S sebou jsem neměl nic, ona si vzala deku a ručník a taky černé tílko, u kterého bylo z boku vidět její prsa. Smála se mi, protože jsem nakláněl hlavu a vymlouval se, že je to kvůli sluníčku. Vykračoval jsem si hrdě. Já, zosobnění hubenosti, s vystouplými žebry, vlasy do půl zad a s lehkým pokusem o kotlety na tvářích. Po vzoru Lemmyho. Zase tak mi to nerostlo, ale vypadalo to drsně.

Seběhli jsme dolů k řece a já se pořád snažil mojí milé dostat do kraťasových džínů. Naoko se bránila a pak se mi snažila utéct. Měli jsme své místo, v jedné zátočině, kam nebylo vidět a pod starou jívou se tam děly věci, které si s dovolením nechám pro sebe. Lehla si na břicho a já ji hladil palcem po páteři, po celé, až dolů, kam jsem směl jen já. Pak jsme se roztříštili jeden v druhém a když nám bylo nejlépe, začala kousek od nás kejhat kachna. Rozesmálo nás to a já pak usnul spánkem všech spokojených chlapů. 

Možná to trvalo jen pár minut, možná celou věčnost, ale když jsem se konečně probral, seděla na plané třešni a cvrnkala na mě, kočenka moje milá, pecky, až mě to bolelo. "Ty jedna potvoro nehodná, nech toho nebo s tebou do smrti smrťoucí nepromluvím": smál jsem se a už jsem byl nahoře u ní, pusu k roztržení narvanou třešněmi. Flusali jsme pecky dolů, do řeky a pak si má džínová víla dala dvojice třešní planých, červených, rudých, za uši a mrkla na mě svůdně hnědýma očima barvy zralých kaštanů. Musel jsem dolů, protože jinak bych ji setřásl ze stromu, aby mi spadla do náručí.

Házel jsem žabky přes Jizeru. To mi vždycky šlo, na rozdíl od pískání na prsty, kvůli čemuž se mi všichni pořád smáli. Prcalík říkal, že mám divnou hubu. "Musíme taky do vody, Smrťáčku, když už jsme tady": šeptla mi do ucha a já jí ukousl zavěšené třešně a olízl ji u toho lalůček (jo, já věděl jak na ní!). Nikdo nikde, muselo se jít na Adama a na Evu, to byla povinnost. Vstupujeme do proudu hnědo písčité Jizery, necháváme se ovívat vodou, jsme jako dvě háďata, svíjející se v jednom klubku. Líbání pod hladinou, líbání nad řekou, šmátrání po tělech a sušení na dece.

"Máma se mě ptala, jestli jsme prý už měli sex?": směje se Kačenka. "Cos jí řekla?": zeptám se opatrně a trošku jí závidím, protože našim bylo všechno tak nějak jedno. Měli dost starostí sami se sebou. "No, že chci abys byl můj první, hahaha": odpoví a já přemýšlím, co všechno o nás vlastně ti naši rodiče nevědí. O pivu, trávě, rumu a sexu, kdy jen to šlo, ani nemluvím. Jakoby nikdy nebyli mladí. Přitom mámě jsem se narodil hned po maturitě. Nojo, divná doba.

"Musíme jít..dost bylo lásky, dost bylo sexu, čeká nás metal, ty kluku můj hubenej": ukončí naše rozjímání Kačenka a má pravdu. Měl jsem trošku výčitky. Kluci dělali kousek vedle na Krásné louce u Jizery takový improvizovaný koncert a já místo toho, abych jim pomohl, tak jsem radši volil krásu, milování a třešně. Cestou si uplete Káča z lučních květů čelenku, takovou tu jako mají princezny z pohádek. Tenkrát to dělaly všechny naše holky, byl to zvyk, který mám pořád nějak zafixovaný v hlavě. Hrozně se mi to vždycky líbilo.

Byla jak hippie, v sandálech, s prdýlkou vykukující z džínových kraťasů a tom božském tílku. Kluci jsou už v plné práci a Jana s Mirkou, která má už trošku bříško a pohled těhotné ženy (nevím proč, ale na tohle jsem jak stará bába, poznám to, ženský jsou takový klidnější, rozkvetlý), na nás mávají. Samozřejmě také kytky ve vlasech a k tomu stolek s lahváčema. 

"Nazdar hrdličky, tak co byl kocour v troubě?": hlásí ihned Prcalík a Sabath dodává, že si máme dávat bacha, protože teda u Kytky si dovede představit, že bude otec, ale u mě rozhodně ne. "Vždyť ty vole, ty pořád lítáš v oblacích": ještě dodá a já se pokouším jako bránit, i když vím, že má pravdu. Radši si dám pivo, vyměním kazetu, protože tam hraje nějakej heavík ošklivej uječenej (kterej si oblíbím až za pár let). 

Celou akci vymysleli Sabath s Prcalíkem. Stačilo zajít za majitelem pozemku, pak jedním dědou, aby nám půjčil za pár piv trochu té elektřiny a bylo to. Nikde žádný povolení. Jen prej máme hrát až tak od osmi, abychom nerušili rybáře. A tak zatím pijeme pivo, někdo vytáhne trávu, ale je doma vypěstovaná, tak je to takový jakože jo, ale ono nic. Plácám Kačenku a Janu do zadků v rytmu Krabathor, což vydržím jen chvilku. Ale je to příjemné. Zahrát nám měly tři kapely, místní mladí kluci a přiznám se, že jména skupin si fakt už nepamatuju.

Bylo to vlastně jedno. Šlo o to se sejít, pokecat, domluvit nahrání kazet, vyměnit pár zkušeností, pohádat se o to, jestli jsou lepší Venom nebo Slayer a hlavně si dělat srandu ze všeho. Na podobné chvíle vzpomínám hrozně rád, protože jsem byl mezi svými, nikdo si na nic nehrál, s debilama se vždycky udělal krátkej proces a hlavně, bolela mě pak vždycky bránice od smíchu ještě několik dní.

Když začala hrát první kapela, pohybující se někde mezi punkem, thrashem a bordelem, musel jsem všem zatančit svůj šamanský tanec pro vyvolávání zlých duchů. To byla taková moje opilecká libůstka, díky níž jsem mohl být také chvilku středem pozornosti. "Vypadáš jak hodně hnusná baletka na speedu": smál se mi Kytka a Prcalík vyhrožoval Kačence, že jestli se mnou bude mít jednou děti, že se má teda fakt na co těšit, jestli budou po mě. 

Někdo ke mě přijde a sundá mě panákem rumu do mlhavého oparu. Chvíli si zdřímnu, ale asi jen pár minut, protože mě holky zase tahají před kapelu. Hraje už asi někdo jinej, ale já to moc nepoznám. Každopádně se svíjím jak Harapes, zvedám holky nad sebe a dělám, že jsem Patrick Swayze z Hříšného tance. Potom mě víceméně donutí zpívat nějaký ty songy od Motorhead a já se do toho tak vložím, že prej je to kurva dobrý, poplácá mě po zádech Sabath. Jsem ale vyčerpanej a tak jdu na chvilku vedle k ohni, Kačenka mi opeče něco dobrýho a když jdeme s Prcalíkem a Kytkou čůrat ke stromům u řeky, rozkejháme kačeny takovým způsobem, že máme strach, aby kvůli nám neodlétly do teplých krajin.

Punkáči a metly, všichni na jedný hromadě. Nikdo tomu tenkrát neříkal underground, ani jsme nepřemýšleli nad tím, spojit všechnu tuhle krásu s nějakým bojem proti něčemu. Prostě se pilo, slavil se život, řvalo se z plných plic. Tady jsme totiž byli svobodní, pryč od školy, dospělých, co nás nechápali a vlastně ani moc neznali. Začalo krápat.

Běželi jsme pro celty do garáží, zastřešili improvizované pódium, jinak stojící na paletách a vždycky když přestalo poprchávat, hrálo se dál. Pak něco zablesklo, vypadl proud a byl konec. Tedy s produkcí. Ještě jsme měli kazeťáky a tak se tancovalo, pařilo v dešti. Holky promoklý trička, kluci do půl těla, k tomu rum, pivo a mokrý vlasy létající vzduchem. Bylo to nekonečný, jedna pecka střídala v "polských jezevčících (kazeťák)" druhou a celé to skončilo vlastně až ve chvíli, kdy všichni padli zemdlení na zem. Vydržel jsem třetí od konce, první samozřejmě Prcalík, ten měl v sobě nejvíc běsů a druhý Kytka, který byl ten večer úžasný.

Padaly na nás proudy vody, skrápěly nám vlasy, těla. Leželi jsme durch promočení v bahně a v kazeťáku dohrávali Sodom. Jedinej Sabath stál a díval se na nás spokojeně a zádumčivě. Vzal nás domů usušit, pouštěl nám staré rockové pecky, vzpomínal na holky, který ho chtěly a slzel nad těmi, které ho opustily. Což byla většina. Svlékl jsem si Káču vzadu v kumbále, kde měl uložené ohmatané svazky knih a osušil ji půjčeným ručníkem, který voněl tabákem. Má milá se mi ztratila v náručí a já jsem náhle vystřízlivěl. Vedle v pokoji chrápal Sabath, v kuchyni vrněli spokojeně Kytka s Mirkou a Prcalík nadával ze spaní. Já usnul až k ránu, protože jsem pořád myslel na třešně, na metal a na sex u řeky. Káča měla pořád ve vlasech umolousanou, zmoklou a rozmačkanou kopretinu.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - SATAN WORSHIP - I'm The Devil (2017)

SATAN WORSHIP - I'm The Devil

CD 2017, Iron Shield Records

Chrstli mi síru do očí, vytrhali všechny nehty a vlasy spálili na popel. Musel jsem tancovat se Smrtí a zpívat slova proti Bohu. Pokořili mě, svázali a nakonec pohodili za hřbitovní zeď. Říkali si SATAN WORSHIP.

Když jsem poslouchal novinku brazilsko-německých black thrasherů SATAN WORSHIP, musel jsem se jít podívat do kalendáře, jestli se opravdu píše rok 2017. Zrak mě nešálil, ale muzika mě stejně přenesla někam na přelom osmdesátých a devadesátých let. A tak jsem vytáhl ze skříně starou džínovou bundu, oprášil kazeťák a naplno se ponořil do vší té prašiviny. Okultní večírek mohl začít.

Od alba  "I'm The Devil" prosím nečekejte nic jiného, než pravý nefalšovaný black thrash metal ve stylu VENOM, EXCITER, DESTROYER 666, MOTORHEAD. Vyprošoval bych si připomínky na nepůvodnost, na retro mánii a podobně. Vždyť přátelé, podobná hudba, vytažená ze starých hrobů, dokáže udělat kolikrát větší radost, než počítačem prohnaný zvuk plný odlidštěnosti. SATAN WORSHIP si hrají po svém, přesně způsobem jak je to naučily mladé nadržené jeptišky na svých vycházkách. Chválí se jméno Satana, použity jsou jednoduché, ale o to víc silné riffy, sází se na černou atmosféru. Vyřiďte mámě, že zase nepřijdu na večeři, mám ještě nějakou práci na hřbitově. Beru si lopatu, krumpáč a náladu pod psa. Dneska bude dlouhá noc. Příznivci staroby a patiny budou nadšeni jako já a ostatním to bude jedno. Tak je to v pořádku! Black thrash metal, který roztančí i papeže! Peklo! 666!

sumarizace:

"I'm The Devil" je takovým špinavým setkáním thrashové školy a blackových špinavců. Dohromady pak působí jako bourací kladivo, ničící všechno, co stojí kolem. Proti hudbě v tomto provedení nemám žádných námitek a připomínek. Podobný hnis mi koluje v krvi a zhušťuje ji do žhavého magmatu. Novinka je jako nějaká vzpomínka na staré dobré časy. Osmdesátá a devadesátá léta zase jednou naplno ožívají a SATAN WORSHIP jasně dokazují, že se v těchto časech cítí jako piraňa v krvavé lázni. Black thrashové album, u kterého vám pukne hlava! Skvěle!

Asphyx says:

I feel like in a meeting with thrashers, who have teamed up this time with black metallers. They formed a deadly alliance that is singly responsible for the destruction of everything. This is exactly the kind of music that you have to continuously play over and over, until you become fatigued. Although the music is simple, seemingly ordinary but it matures over time as well just like a carefully matured corpse. Therefore, if you do not want to solve anything and you want to just relax a little bit and want to really thrash out your brains, I can only and only then recommend you these maniacs. Black/thrash massacre of the highest quality!

Tracklist:
1.Holy Blasphemy
2.I'm The Devil
3.Azrael's Hand
4.The Girls Of Manson Family
5.Satanik Possession
6.Zodiac Overkill
7.The Black Flame
8.Black Death
9.Under Sign Of The Reaper
10.The Last Days Of Paul John Knowles

Line up:
Marc "Speedy" Reign - Drums (Morgoth, ex-Gunjah, ex-Destruction, ex-Graaf, ex-Orth, ex-Volcano, ex-Mystic Circle, ex-Lord Brummell)
Max The Nekromancer - Guitars (Sodomizer)
Leatherface - Vocals, Bass, Guitars (Hellkommander, Sodomizer, ex-Infektor, ex-Thy Rites)

https://www.facebook.com/satanworshipofficial

http://www.ironshieldrecords.de/

Recenze/review - CONSUMMATION - Ritual Severance (2017)

CONSUMMATION - Ritual Severance

EP 2017, Invictus Productions

Každý z nás, nehodných si vytvořil svoji vlastní modlitbu. Někdo věří v bohy, jiný sám v sebe, ale když ztratíte víru, zemřete. Budete jen kusem hadru, loutkou, která ztratila svůj cíl. Kolik hnisu, špíny a beznaděje budeme muset ještě spolykat? Zavřeli nás do starých katakomb, spoutali řetězy a nutí nás rozbíjet shnilé kosti na šedý prášek. Může být temnota ještě černější? Ptám se každý den, když vstávám a sám si odpovídám. Ano, může, když budete poslouchat nové EP australských CONSUMMATION.

Pomalé odříkávání mantry pro vyvolávání zlých duchů. Pouštění žilou. Oči obrácené v sloup. Rituály, předávané z generace na generaci. Krvavé oběti. Pohřebiště, kam se bojíte podruhé vstoupit. Ano, album "Ritual Severance" připomíná spíš než obyčejný black metal,okultní seanci, plnou násilí, smrti a voodoo magie.

CONSUMMATION vás zasypou nepropustnou smrští riffů, zkažené krve, nechutenství. Jsou podobným morbidním obrazem našich zlých činů, stejně jako hudba jejích kolegů IMPETUOUS RITUAL, SUMMONING, LVCIFYRE, DEATHSPELL OMEGA. Tentokrát ale s obrovskou porcí až doomových ploch navíc. Vše je perfektně technicky, atmosféricky i náladotvorně odvedeno. Pokud bych měl v tomto stylu definovat album, které mě oslovilo asi nejvíce, volil bych právě "Ritual Severance". Pánové jsou možná ve své tvorbě přehlednější, ale o to víc si je užívám. Ony se podobné desky vlastně ani nedají moc hodnotit, mám spíš pocit, že nejsou z tohoto světa a my obyčejní smrtelníci máme právo se jich maximálně dotýkat. A samozřejmě poslouchat. Jdu znovu polykat temnotu. Vynikající esence nihilismu. Doporučuji!

sumarizace:

"Ritual Severance" je albem, na kterém se australští black metalisté CONSUMMATION pokusili překapat zlo. Povedlo se jim to. Novinka je svým způsobem hodně zákeřným albem, které od posluchače vyžaduje pozornost a dlouhý čas, strávený s deskou. Teprve potom, po dlouhé době, vynikne všechna temnota, kterou na CD australští nihilisté doslova vysekali. Nahrávka je hodně o špatných pocitech, o nicotě, o prázdnotě. Je opatřena dobrým zvukem, zajímavými nápady a nepropustnou tmou. Zahalte své tváře do kápí a očekávejte příchod samotného Satana. Čas strávený v obrácených modlitbách a pod zapáleným křížem, vám ukrátí právě CONSUMMATION. Tohle album hodně bolí. Stačí ho jen pochopit a vstřebat. Nad městem se opět vznáší padlý anděl s hořícími křídly. Za chvilku spadne z nebe a zapálí onen svět. Buďte připraveni a poslouchejte "Ritual Severance"! Black metalová deska, která pálí jako oheň.

Asphyx says:

"Ritual Severance" is the album where Australian black metalist CONSUMMATION tried to distil the evil itself. They did it. This new album is very cruel album in its own way and it needs an attention from the listener and a lot of time spend with this record. And after this, after spending a lot of time with this album the darkness which this Australian nihilists cut out will came outside. The record is about bad feelings, nihility and about emptiness. It is full of good sound, interesting ideas and impervious darkness. Cover your faces in capes and wait for the arrival of the Satan itself. CONSUMMATION will short the time you spend in turn prayers and below the fired cross. This album hurts so much. You just have to understand and absorb it. Upon the town there is a fallen angel with burning wings. In a minute it will fall from heaven and it will burn the world beyond. Be prepared and listen to the "Ritual Severance"! Black metal album which burns like a fire!

TRACK STREAM:

https://soundcloud.com/invictusproductions/consummation-the-weightless-grip-of-fire

 

MORE INFO:
www.facebook.com/spiritualdefilement
www.invictusproductions.net
www.facebook.com/InvictusProductions

Recenze/review - MAIM - Ornaments Of Severity (2017)

MAIM - Ornaments Of Severity

CD 2017, Soulseller Records

Vezmu sekyru, rozštípnu starý rezavý zámek na železných vratech. Sestoupím dolů, po schodech. Omotán stoletými pavučinami se přesouvám do nejhlubšího podzemí. V posledních zastrčených katakombách tlejí ostatky našich death metalových předků. Těla zkroucená do podivných, až komických pozic. Výrazy zběsilosti v lebkách. Také vám připadá, že se smějí? Podivný, těžký puch rozkládajících se kostí. Konečně jsme na místě, mezi svými. Otevírám první rakev a přetahuji se se skeletonem o novou desku švédských MAIM.

Tahle kapela mě zaujala kdysi už svojí prvotinou "From the Womb t o the Tomb". Už tenkrát se jednalo o jadrný, prašivě znějící death metal jak vystřižený ze starých časů. Pánové rozumí svému nechutnému řemeslu, jsou plně oddáni jeho základním myšlenkám a jejich energie a síla zcela vyvažuje určitou nepůvodnost. "Ornaments Of Severity" je album vytažené na světlo z těch nejtemnějších koutů podzemí. Bestie se znovu probudila, aby zvěstovala peklo na zemi.

S novinkou "Ornaments Of Severity" budete umírat v podobných křečích, jako kdysi s DISMEMBER, NIHILIST, GRAVE, ale také třeba DEATH, či dokonce HELLHAMMER. Zkrátka a jednoduše, velmi nechutná záležitost pro všechny nemrtvé i mrtvé. Deska má ten správný old school death metalový zvuk i feeling, je doslova narvaná hnilobou. Opravdu připomíná návštěvu mauzolea, kde omylem převrhnete rakev s nějakým mnichem. Z rukou mu vypadne obrácený kříž a chodbami podzemních katakomb se ozve zlý smích. Ano, tohle album je o pradávném death metalu, o uvěřitelnosti a temných silách. Berte a nebo nechte být, nic mezi tím neexistuje. Má maličkost je nadšena a s velkou chutí se přehrabuje v polámaných kostech, archivním výrazivu i odéru osmdesátých a devadesátých let. MAIM se povedlo mě vrátit do časů mého mládí a toho si cením nadevše. Vynikající nahrávka, která doslova přetéká prašivinou!

sumarizace:

MAIM nám opět předčítají z nesmrtelné knihy mrtvých. Jejich death metal je starý, prašivý, zákeřný, ošklivý, nechutný a zlý. Jako lidstvo samo. Jakoby na povrch vylézaly všechny špatné vlastnosti. Všemu dodává tu správnou starou patinu skvělý zvuk, plesnivé nápady a nekonečná atmosféra záhrobí. Než začnete album poslouchat, obraťte všechny kříže směrem dolů, obětujte kozla a nakreslete na zem pentagram. Nahrávka má neskutečnou sílu, energii a temnou auru. Při poslechu budete několikrát ukřižováni a obětováni samotnému zlu. "Ornaments Of Severity" je jako zrcadlo, ve kterém uvidíte jen samé černé tváře. Jde až někam na samou podstatu death metalu. Zapalte ohně! Pandořina skříňka byla opět otevřena a na světlo Boží byly vypuštěny ty nejhorší choroby. MAIM nejsou snad ani z tohoto světa. Přinášejí nám hudbu nahranou v samotném záhrobí. Smrtící kov, který připomíná rozkládající se mršinu! Vynikající old school death metalová deska!

Asphyx says:

MAIM reads us the book of deaths again. Their death metal is old, scabrous, cruel, ugly, disgusting and evil. The same as mankind is. It feels like every wrong quality of people worm up from underground. This album has a great sound, mouldy ideas and infinite atmosphere of the beyond which gives the old good patina to it. Before listening to this album turn all crosses upside down, sacrifice a goat and draw a pentagram on the floor. This record has an incredible power, energy and dark aura. During these songs you will be crucified many times and you will be sacrificed to the Hell itself. The "Ornaments Of Severity" is like a mirror which reflects all the black faces. This goes to the essence of death metal. Light up fire! The Pandora´s box has been opened again and the worst illnesses have been spread in the world. MAIM could not be from this world, it´s just not possible. They bring us music which is played in the death kingdom. Death metal which reminds decaying carcase! An amazing old school death metal album!

TRACKLIST
1. Caves of Echoing Madness  (0:42)
2. Coffin Gloryhole  (3:33)
3. Aura of Desperation  (2:10)
4. With Nails and Bolts  (4:12)
5. The Judas Cradle  (4:06)
6. Skeletons  (6:30)
7. Ceremonial Knife  (4:00)
8. Slaughterhouse  (1:38)
9. The Gnarling Dead  (4:18)
10. Crushing the Tomb  (4:02)
11. Sepulchral Haze  (6:30)

LINE-UP
Christian Sandberg - Vocals & Guitars
Henric Ottosson - Drums

https://www.facebook.com/pages/Maim/166087683425331
http://www.soulsellerrecords.com

Rozhovor - NECROWRETCH - Naše poselství je: ...řídit se pouze hříchem a chtíčem.

Rozhovor s putrid death metalovou skupinou z Francie - NECROWRETCH.

Odpovídal Vlad.

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - NECROWRETCH - Satanic Slavery (2017)

Ave NECROWRETCH! Poslouchám vaši letošní novinku „Satanic Slavery“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Vlad: Zdravím! „Satanic Slavery“ je zdaleka nejlepším materiálem v naší historii. Vím, že každá kapela říká totéž o svém novém albu, ale jsme opravdu hrdí na práci, kterou jsme odvedli. Na rozdíl od předchozích nahrávek jsme byli mnohem zkušenější a také připraveni, když jsme šli loni do studia. Všechny skladby byly nahrány naživo a všechno se dělo velmi rychle a přirozeně, jako kdybychom hráli na koncertě. Myslím, že tento pocit je opravdovým plusem pro album a vypadá to, že se každému naše album líbí.

Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Tredeciman Blackfire“.

Vlad: Určitě, skoro všechny nové skladby hrajeme živě a Tredeciman Blackfire, Sprawl of Sin a Satanic Slavery jsou největší hity živých vystoupení. Samozřejmě hrajeme také skladby z předchozích alb a EPček.

Album má pro vás typický obal plný symbolů. Kdo je jeho autorem a co má znázorňovat?

Vlad: Oslovili jsme velmistra Nekronikona z Chile, aby na tom pracoval. Znal jsem jeho práce už léta a měl jsem pocit, že dokáže vytvořit vhodný přebal přesně pro naše album. Poslal jsem mu texty ke skladbě Satanic Slavery a on vytvořil něco kolem toho. Nečekali jsme, že výsledek bude až takhle blízko, ale podařilo se a  spolupráce s ním byla bezpochyby nejlepší volba.

V death metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, satanismu. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství?

Vlad: Většinu textů jsme napsali společně se dvěma dobrými kamarády, což je vždy stejný proces pro všechny alba NECROWRETCH. Skladby hovoří o ďáblu v celé jeho podobě a naší obrácené vizi tzv. Svatých textů. Naše poselství je: ...řídit se pouze hříchem a chtíčem.

Novinka má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Přesto lehce odlišný od předchozích alb. Připadá mi – „starší“. Podepsán je pod ním opět Patrick W. Engel. Ten vám dělal i předchozí nahrávky. Uvažovali jste tentokrát jinak? Měl Patrick odlišné zadání?

Vlad: Největším rozdílem je asi to, že jsme si tentokrát vybrali pro nahrávání všech nástrojů lepší studio (Downtown studio, France). Od bicích po mikrofony, zesilovače….vybavení bylo mnohem lepší, než předchozí studia, kde jsme nahrávali. Nahrávky jsme zaslali Engelovi a jeho práce byla o to snazší a lepší, díky tak kvalitnímu materiálu. Patrik ví o čem je náš death metal, myslím, že máme stejný hudební vkus co se týče klasik jako Death, Merciless, Grotesque….a koneckonců si  myslím, že zvuk na albu „Satanic Slavery“ je nejlepší v naší historii.

„Satanic Slavery“ vyšlo u Season of Mist Underground Activists. Minulá nahrávka byla vydána u Century Media. Proč ta změna? Nebyli jste spokojeni? Zajímá mě to, protože v dnešní době je label velmi důležitý. Dává o albu vědět, propaguje jej a já jako laik nevidím mezi oběma labely velký rozdíl.

Vlad: V určitém okamžiku jsme s Century Media začali pociťovat rozdíly a vycítili jsme, že jsme se dostali do stádia, kde jsme dosáhli vzájemného maxima a naše další spolupráce již nebyla nadále úspěšná. Nyní spolupracujeme s francouzským vydavatelstvím, takže můžeme říct, že kapela je zpátky doma. Doposud je komunikace s nimi skvělá a do budoucna vše vypadá slibně.

Hrajete typický, klasický starý death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu NECROWRETCH ozvláštnit?

Vlad: Ne, mám svou vizi extrémního metalu, který chci hrát a nic jiného. Od prvního dema do posledního alba došlo k mnoho změnám v naší hudbě, přístupu, textech,… ze začátku jsme hráli jen takzvaně  „ s odkazem na...“ ale po prvním albu jsme si vytvořili vlastní zvuk a identitu. Rozhodně si myslím, že „Satanic Slavery“ je skutečným důkazem, že NECROWRETCH je jedinečná kapela a ne jen kopie.

V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

Vlad: Určitým způsobem je stahování dobré, protože každý má přístup k muzice a to i v nejchudších zemích světa. Nejdůležitější je pro mě, že fanoušci podporují hudbu tím, že chodí na koncerty, sdílejí hudbu on-line, dělají rozhovory atd. … Hudba je něco, co žiješ na sto procent, takže zvedni prdel a běž na koncert a podpoř organizátory!

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Vlad: Souhlasím s tebou, v dnešní době je spousta kapel hrajících black/death metal, ale většina z nich je nudných a s nulovou identitou. Jedna kapela, kterou rád poslouchám je EXHUMATION a jejich poslední album „Opus Death“. To je zřejmě nejlepší album z nových kapel, které jsem slyšel od dob prvního alba TRIBULATION před téměř deseti lety.

V textech se zaobíráte anti křesťanstvím, satanismem, temnotou. Proč právě tato témata? Chcete jimi něco sdělit, předat nějaké poselství? U nás v Čechách jsme k podobným textům velmi tolerantní. Jak je tomu ve Francii? Měli jste třeba někdy problémy s církví, odmítl vám někdo koncert apod.?

Vlad: Žijeme ve světě, kde jsou lidé dennodenně zabíjeni z náboženských důvodů. Takže to není jen proti křesťanství, naše hudba plive na všechny druhy náboženského vyznání. Neexistují žádná pravidla, prostě si žij život tak, jak chceš a mysli si, co chceš.

Co chystají NECROWRETCH v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?

Vlad: Máme v plánu mnoho koncertů a festivalů, znesvětíme každou píď svaté půdy všude kam vkročíme.

Děkuji za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených fanoušků a budu se těšit zase někde na setkání s vámi!

Vlad: Díky za tvou stálou podporu, sejdeme se v pekle!!!!

Recenze/review - NECROWRETCH - Satanic Slavery (2017)

www.facebook.com/Necrowretch
http://necrowretch.net
http://www.season-of-mist.com/

https://necrowretch.bandcamp.com/