PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
neděle 25. června 2017
Photos - SECRET OF DARKNESS - METALGATE CZECH DEATH FEST 2017 - 15. 6. 2017
PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
Photos - VOLUPTAS - METALGATE CZECH DEATH FEST 2017 - 15. 6. 2017
PHOTOS
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
Report, photos, video - MORTIFILIA, DARK ANGELS, PEORTH - Parlament club, Plzeň - 24. 6. 2017
 |
| Mortifilia |
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos
Je pravdou, že od vody se mi nechtělo. U rybníka bylo krásně vykozíno a když se kousek od naší deky začaly laškovně ráchat dvě holky ve věku 20 - 25 let s kily krásně umístěnými na místech, kde to mám rád, dokonale jsem se zasnil. "Hele, neříkal si, že máš večer zase koncert?": vytrhla mě ze začínajícího porno filmu moje žena. "Ty seš fakt chlap, jakmile vidíš kozy, tak si mimo...": smála se mi a já šel radši házet dětmi do hloubky. Všude jásot, léto, pohoda, klídek, pár metrů vedle na terásce oroseně rajcovní pivko...chci tu být navěky!
Jenže když je člověk jednou fanouškem kapely (rozuměj MORTIFILIE, můj milý čtenáři), tak to obnáší taky nějaké ty "povinnosti", nemám pravdu? Odvedl jsem tedy všechny domů, vlezl do sprchy, nadlábl se až jsem málem praskl a už jsem si to štrádoval dolů na tramvaj. Volají mi ještě z práce, ale dá se to vyřídit po telefonu a tak jim říkám: "Pánové, já vám na to dneska mrdám, mám metal!"
Parlament je Parlament a jiný už asi nebude. Srkám pivo, nasávám další, zlepšuje se mi i tak skvělá nálada. Někdo se mě ptá, jak je a já odpovídám že skvěle, i když vím, že u nás v Čechách se to nenosí. Lhát mu ale nebudu, že? Těším se na kapely, na kamarády. Vše probíhá přesně jak má.
Je pravdou, že od vody se mi nechtělo. U rybníka bylo krásně vykozíno a když se kousek od naší deky začaly laškovně ráchat dvě holky ve věku 20 - 25 let s kily krásně umístěnými na místech, kde to mám rád, dokonale jsem se zasnil. "Hele, neříkal si, že máš večer zase koncert?": vytrhla mě ze začínajícího porno filmu moje žena. "Ty seš fakt chlap, jakmile vidíš kozy, tak si mimo...": smála se mi a já šel radši házet dětmi do hloubky. Všude jásot, léto, pohoda, klídek, pár metrů vedle na terásce oroseně rajcovní pivko...chci tu být navěky!
Jenže když je člověk jednou fanouškem kapely (rozuměj MORTIFILIE, můj milý čtenáři), tak to obnáší taky nějaké ty "povinnosti", nemám pravdu? Odvedl jsem tedy všechny domů, vlezl do sprchy, nadlábl se až jsem málem praskl a už jsem si to štrádoval dolů na tramvaj. Volají mi ještě z práce, ale dá se to vyřídit po telefonu a tak jim říkám: "Pánové, já vám na to dneska mrdám, mám metal!"
 |
| Mortifilia |
Parlament je Parlament a jiný už asi nebude. Srkám pivo, nasávám další, zlepšuje se mi i tak skvělá nálada. Někdo se mě ptá, jak je a já odpovídám že skvěle, i když vím, že u nás v Čechách se to nenosí. Lhát mu ale nebudu, že? Těším se na kapely, na kamarády. Vše probíhá přesně jak má.
Celý sobotní večer odstartují slovenští death metalisté PEORTH Jejich vystoupení bylo plné melodií, které pro mě byly občas zajímavé, chvílemi šly mimo mě a někdy jsem se přistihl, že přemýšlím nad něčím úplně jiným. Mám naživo raději surovější, syrovější hudbu a v tvorbě slovenských jsem se trošku ztrácel. Chtělo by to víc kopnout do vrtule, přátelé. Podle mě máte na víc! Chce to jen makat, zkoušet a zase makat.
DARK ANGELS nám zahráli set někde na pokraji mezi heavy a doom metalem. Taková slušná česká klasika, řekl bych. Z malého pódia se k nám linula spousta zajímavých a temně studených motivů, ale také občasných hlušších chvilek. Podobná hudba se velmi těžko prezentuje naživo a lépe vynikne v tichu temného pokoje, já to tak alespoň mám. Každopádně, DARK ANGELS odvedli slušné, i když ne dokonalé vystoupení. Osobně mi moc neseděl zpěv.
MORTIFILIA je mou velmi oblíbenou kapelou. Už párkrát mi členové téhle smečky říkali, že je pořád chválím. Inu, je to tak a jinak tomu nebude ani tentokrát. Mě se zkrátka ty mrazivě chladné melodie, zemitost, cit pro dynamiku a energie, které z MORTIFILIE doslova sálají, jednoduše líbí. Nemůžu si prostě pomoc. Možná jen, že by sušickým matadorům přeci jen více slušelo větší pódium, tam totiž lépe vynikne jejich odhodlání a studená jiskra. Usmíval jsem se, protože během celého setu jsem se procházel po tajících stráních Šumavy a plnými doušky hltal melodický death metal severského střihu. Skvěle! Ostatně jako vždy. Do you smell that morbid reek? Can you hear those echoes from the underground? MORTIFILIA spoke again. Swedish melodic death metal gig of the highest quality, spiced with rock feeling.
Návštěvnost bych hrubě odhadl na cca 40 lidí. Organizace proběhla v pořádku. Zvuk byl občas až moc nahlas, ale celkově v pohodě. Vím, že se budu opět opakovat, ale musím moc poděkovat všem, kdo jste za mnou přišli a ocenili můj skromný blogísek. Rád jsem vás všechny viděl, pokecal - i tohle jsou věci, které pro mě dělají metal metalem. Byli jste super!
Jedinou černou skvrnou na celém večeru tak zůstává zblázněný foťák, který mi nějakým záhadným způsobem vymazal některé fotky.
Vylezu ze sklepa zvaného Parlament, nadechnu se čerstvého vzduchu a těším se do postele. Celé sídliště je ve tmě, nejde elektřina. Je neděle a rybník zase čeká. Už teď vím, že si do sluchátek vezmu z originálu vypálené MP3 z posledního alba MORTIFILIE, protože spojení zimomřivých melodií, cachtajících se krásek a od ženy čerstvě přineseného piva, bude dokonalé. Stejně jako sobotní večer, za který patří všem, kdo se o něj zasloužili, velké díky. Dobře bylo! Metal!
Jedinou černou skvrnou na celém večeru tak zůstává zblázněný foťák, který mi nějakým záhadným způsobem vymazal některé fotky.
Vylezu ze sklepa zvaného Parlament, nadechnu se čerstvého vzduchu a těším se do postele. Celé sídliště je ve tmě, nejde elektřina. Je neděle a rybník zase čeká. Už teď vím, že si do sluchátek vezmu z originálu vypálené MP3 z posledního alba MORTIFILIE, protože spojení zimomřivých melodií, cachtajících se krásek a od ženy čerstvě přineseného piva, bude dokonalé. Stejně jako sobotní večer, za který patří všem, kdo se o něj zasloužili, velké díky. Dobře bylo! Metal!
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
----------------------------------
Promotion!
Recenze/review - SKINLEPSY - Dissolved (2017)
SKINLEPSY - Dissolved
CD 2017, vlastní vydání
Otevřel jsem rezavé dveře do staré kobky a první, co jsem spatřil, tak byla kostnatá těla oběšenců. Někdo sem prý před dlouhými lety uvrhl pár bezvěrců, aby zpytovali své černé svědomí. Modlili se, plakali a kolem se ozýval jejich smutný nářek. Pak si ze šatů uvázali smyčku a zhoupli se do nekonečné temnoty.
Jsou na světě kapely, které člověka osloví hned po prvních pár tónech. Brazilští SKINLEPSY hrají špinavý zasmrádlý thrash metal s death metalovými prvky takovým způsobem, že mi málem popraskaly kosti tlakem. Jedná se přesně o ten druh staré prašiviny, která musela být schraňována pod v úvodu zmíněnými oběšenci, letos smíchána se zkaženou krví a vypálena pekelným ohněm na hudební nosič.
Otevřel jsem rezavé dveře do staré kobky a první, co jsem spatřil, tak byla kostnatá těla oběšenců. Někdo sem prý před dlouhými lety uvrhl pár bezvěrců, aby zpytovali své černé svědomí. Modlili se, plakali a kolem se ozýval jejich smutný nářek. Pak si ze šatů uvázali smyčku a zhoupli se do nekonečné temnoty.
Jsou na světě kapely, které člověka osloví hned po prvních pár tónech. Brazilští SKINLEPSY hrají špinavý zasmrádlý thrash metal s death metalovými prvky takovým způsobem, že mi málem popraskaly kosti tlakem. Jedná se přesně o ten druh staré prašiviny, která musela být schraňována pod v úvodu zmíněnými oběšenci, letos smíchána se zkaženou krví a vypálena pekelným ohněm na hudební nosič.
SKINLEPSY ctí klasiky žánru, přesto jsou svým způsobem originální, nepostrádají černou jiskru a ještě navíc, jako nějaký morbidní bonus, dokážou exhumovat mrtvá těla padlých mnichů. "Dissolved" není ani tak albem, jako spíš dokonalou výpovědí o Smrti. Valivé pasáže se střídají v neskutečně ostrými výjezdy, k tomu pavučinami opředený vokál plný rouhání, hrubosti a chladu. Při poslechu mám neodbytný pocit, že mě do podzemí stahuje nějaká krvelačná šelma. Má rozšklebenou tvář, ze zubů jí kape hnis a drtí mé kosti nebývalou silou. "Dissolved" mě obrovským způsobem rozsekalo. Našel jsem si na téhle desce pro sebe absolutně všechno, co mám na metalové hudbě jako takové rád - energii, temnotu, sílu, krutost. SKINLEPSY jsou jako nějaká zákeřná choroba ze starých časů. Thrash death metalová nahrávka, která je ozvěnou z onoho světa! Excelentní old schoolová záležitost!
sumarizace:
"Dissolved" je temným poselstvím z onoho světa. Pokud bychom hledali nějaké vyslance záhrobí, museli bychom zákonitě narazit na brazilské death/thrash metalisty SKINLEPSY. Fascinuje mě přístup, jakých uchopila kapela staré smrtící pořádky, přetransformovala je to dnešní doby a stvořila album, které připomíná rozzuřené monstrum. Peklo opravdu existuje! Novinka těchto maniaků je toho jasným důkazem. Narovnejte prašivé kosti do úhledných hromad, otevřete dveře do záhrobí a povolejte nemrtvé! Brazilští uctívači old school death/thrash metalu jsou opět zde! Řvou mocně, hlasitě a jejich hlas je podobný samotné Bestii. Skvělé nápady, temná a zlá atmosféra, naléhavost, dravost. Tohle všechno dělá z posledního CD SKINLEPSY absolutně zahnívající záležitost. Album bylo nahráváno snad někde v podzemí, v opuštěných chodbách vedoucích do obrovské márnice. Old school death/thrash metal, který vás na věky prokleje! Smrt je při poslechu velmi blízko! Zlo přichází. Excelentní nahrávka!
Asphyx says:
"Dissolved" is a dark message from the world beyond. If you were looking for delegate from the world beyond you would have to find these Brasilian death/thrash metal band SKINLEPSY. I am fascinated by their attitude – they hold the old deadly orders transformed them into today´s world and made an album which sounds like an angry monster. The Hell is real! This album proves it. Line up your ashy bones into neat lumps, open the doors into the world beyond and call the undead! These Brasilians which worship old school death/thrash metal are back! They are screaming so powerfully and loudly! Their voice is like the Beast itself. Great ideas, dark and cruel atmosphere, immediacy, drive. This is what makes the new album by SKINLEPSY something absolutely mouldy. The album was recorded in the underground in abandoned halls which lead into an enormous dead house. Old school death/thrash metal which will curse you forever! The Death is very close when you listen to this album! The evil is coming. Excellent record!
tracklist:
1. Perfect Plan
2. The Mentor
3. Ask to Diablo
4. The Hate Remains the Same
5. Caustic Honor
6. Dissolved
7. Blood and Oil
8. Insomnia
9. A New Chance of Life
10. Murder
band:
https://www.facebook.com/Skinlepsy
iTunes: https://itunes.apple.com/br/album/dis...
Spotify: https://open.spotify.com/album/3MhyBY...
Deezer: http://www.deezer.com/album/15807610
Bandcamp: https://skinlepsy2.bandcamp.com/album...
Amazon: https://www.amazon.com/gp/product/B06...
1. Perfect Plan
2. The Mentor
3. Ask to Diablo
4. The Hate Remains the Same
5. Caustic Honor
6. Dissolved
7. Blood and Oil
8. Insomnia
9. A New Chance of Life
10. Murder
band:
André Gubber - Guitarra e Vocal
Leonardo Melgaço - Guitarra
Evandro Jr. - Bateria
Leonardo Melgaço - Guitarra
Evandro Jr. - Bateria
https://www.facebook.com/Skinlepsy
iTunes: https://itunes.apple.com/br/album/dis...
Spotify: https://open.spotify.com/album/3MhyBY...
Deezer: http://www.deezer.com/album/15807610
Bandcamp: https://skinlepsy2.bandcamp.com/album...
Amazon: https://www.amazon.com/gp/product/B06...
PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý osmý - Jak jsme smutní málem pochopili věčnost
Příběh devadesátý osmý - Jak jsme smutní málem pochopili věčnost
Možná nám připadalo, že na jaře 1993 zažíváme nejkrásnější období svého života. Byli jsme mladí, měli jsme krásné holky, na pivo se peníze taky nějak pokaždé sehnaly a školou jsme s Kytkou proplouvali jak se dalo. Já o něco lépe, můj kamarád měl díky incidentu s jedním starým STBákem maturitu odsunutou až na září. Moc jsem se neučil, sázel jsem na svatý týden, kdy se zavřu na chalupu s Kačenkou a tam vše doženu.
Jenže život jak známo je jako sinusová křivka. Jednou jste dole, jednou nahoře. První rána přišla, jako blesk z čistého nebe. Přijdu si takhle jednou rozchechtanej jak mladý mezek z panelů, trošku připitej, s krásným večerním zážitkem s Káčou. "Jakube, prababičku našli mrtvou na dvoře": stojí mezi dveřmi moje máma, uplakaná a chvějící se. Musím si z toho šoku sednout, snad hodinu mi trvá, než mi to vůbec dojde. Prababička Marie, Maruška moje, bábušenka jak z pohádky? Vždyť ta přece NEMŮŽE umřít, ta tady byla vždycky - když jsem si odřel kolena, když jsem se přežral v sadě s Káčou třešní a bylo mi blbě, když jsem se sekl sekerou do nohy, když jsem dostal od kluků z vesnice do huby...
Prababička z máminy strany, ze sedlácké rodiny, dřela celý život. Typická Středočeška, která přežila dvě světové války a každé ráno snídala panáčka vodky. Starala se dlouhé roky o pradědu, který v první světový přišel o nohu, milovala zpěv a taky měla nádherný hlas. A znala spousty pohádek i strašidelných příběhů. A taky měla piáno, na které se styděla hrát před ostatními, tak jsme my caparti museli vždycky ven sednout si na zápraží - a tančili jsme na ty vážné melodie a dělali blbosti. Hrála krásně.
Voněla bylinkami, které sbírala po lesích a dělala nám z nich čaje, který jsme potají plivali do umyvadla, protože většina se nedala pít. Nejedla jablka a brambory, protože na nich strávila celou válku a proto vařila nejlepší knedlíky na světě. Teď tu není, zmizela, v 97 letech odešla z tohoto světa. Našli ji chudáka, jak ležela na břiše a nemohla se zvednout. Přes noc asi prochladla a o zbytek se postaralo stáří.
Objal jsem v útěše mámu, řekl jí, že musím ven. Utíkal jsem na Staré město a vylezl po hromosvodu až do okna Káči. Trošku jsem ji vyděsil, ale měla na sobě noční košili, v které vypadala jako víla. Tak se ve mě promísil takovým podivným způsobem smutek se chtíčem, že jsem asi působil hodně zdrceně. "Co se děje?": šeptala mezi římsami má milá. Svěřil jsem se, vlezl dovnitř a musel jsem být potichu. Ohlášené návštěvy v odpoledních hodinách byly přípustné. Ty, milenecké, mnohdy celonoční, byly zatím jen velmi utajovanou záležitostí.
Schoulil jsem se se svým vysokým tělem do Kačenky, jako bych se tam chtěl ztratit. Prababičku taky znala a tak jsme tam v blikotu staré venkovní lampy, svítící přerušovaně do pokoje, seděli a oba se doslova máčeli v slzavém údolí. Už nikdy nedostaneme čerstvě usmažená vajíčka (abyste měli sílu, miláčci moji, říkávala), už nikdy nebudou jahody utrhnuté s láskyplnou něhou staré ženy, která má ve tváři vepsánu takovou moudrost, že mi bude hodně dlouho chybět.
Naše objetí trvalo, přerušované záchvaty pláče, hodně dlouho. Bolelo to, bolelo to moc. Musel jsem domů, ale ještě jsem se chvíli šoural ulicemi a vzpomínal. Několik dní jsem potom nemluvil, k řeči mě dokonce nepřinutila ani babička, máma mámy a dcera prababičky. O učitelích nemluvě. Byl jsem úplně mimo.
Pohřeb se konal v Sovinkách, v katolickém kostele a už od vchodu byla vidět otevřená rakev. Třásl jsem se a zároveň potil. Navlékli mě do obleku, s utaženou kravatou. A mí kamarádi, kteří se mnou byli vždy (a já s nimi) ve zlém i dobrém, šli se mnou. Cestou jsme se drželi za ruce, jako jedno tělo. Holky měly černé šaty. A já i přesto, že mi bylo do breku, jsem žasl nad tím, jak jim to slušelo.
Museli jsme s mámou a mým bráchou nejdřív uklidit mého otce, který se zase opil a choval se nedůstojně. Narvali jsme ho do auta a sebrali mu klíčky. Usnul. Vypadl tím jeden nosič rakve. Proslov místního kněze si nepamatuji, ale vím, že mluvil hezky, s citem a znal babičku velmi dobře.
Nevím, jestli jste někdy nesli na ramenou rakev, ale já byl ze všech strýčků nejvyšší a tak jsem se musel hrbit. Nejdřív mě nemohli od babičky odtrhnout, asi jsem dělal i trošku zle, ale když já byl prvorozený a tak trošku (hodně!) miláček. Třásly se mi ruce, chvěly kolena. Ale šel jsem. Pomalu, s hudbou a v čele celého průvodu.
Když se nad tím zamyslím z dnešního pohledu, je dobře, že jsem podobný pohřeb zažil. Byl obyčejný, ale hrozně lidský a vlastně svým způsobem i milý, protože prababičku měla spousta lidí ráda a jak se říká - jaký jste žili život se ukáže až na pohřbu. Jenže já tohle všechno samozřejmě v sedmnácti ještě nechápal.
Hrob byl a dodnes je pod starou lípou. Je na ní cedulka, že se jedná o památný strom. Sedávali jsme na druhé straně kolikrát s Káčou, když jsme se šli po obědě, kdy babička spávala, projít. Koukalo se z ní do kraje, do polí a my se tam v koruně muckali. Teď ale babička pomalu zajížděla do hrobu. Jo, to už jsem brečel nebo spíš řval.
Museli mě odtáhnout stranou, nejdřív máma s babičkou a potom Káča, která na mě už platila tenkrát víc. Rozpustily se mi vlasy z culíku a pak už jsem jen stál stranou a čekal, až všichni odejdou. Nakonec jsme zbyli jen my, kluci a holky ze sídliště, kteří ten den díky tomu všemu smutku alespoň trošku pochopili věčnost. Prababičku měli všichni mí kamarádi rádi (s Prcalíkovu babičkou se znala hodně dobře) a ona nás. Dostal jsem loka slivovice, taky spoustu slov útěchy, které si pamatuji dodnes.
Kamarádi odjeli domů, já s Káčou jsme odmítli pozvání na smuteční hostinu a šli jsme raději na místa, která měla prababička Maruška nejraději.
Na téhle mezi vždycky rozprostřela sukni a namazala mi chleba tvarohem.
A tady mi vyprávěla, jaké to měly ženy dřív a že se tě mám držet, že seš hodnej kluk.
Pamatuješ, jak si mě přivedl poprvé a ona mi vzala hlavu do dlaní, dlouze se mi podívala do očí a řekla, mi, že jsem krásná panenka?
Jo, a jak nám říkala, že jí připomínám pradědu, prej byl mladej stejně vychrtlej a že ty jsi jako ona a že už se teď nebojí umřít, protože my to tady jedou vezmeme za ně.
Hm a taky jako jedna z prvních poznala, že je Mirka těhotná. Jen jsme přijeli autobusem a ona už se k ní na zastávce chovala jako k dospělé ženské. Jak to mohla vědět?
Vidíš ty břízky? Tak jednou mi říkala, (prý) jako žena ženě, že tam poznala dědu poprvé...a spiklenecky na mě mrkala.
Vidíš ty břízky? Tak jednou mi říkala, (prý) jako žena ženě, že tam poznala dědu poprvé...a spiklenecky na mě mrkala.
Nejradši jsem měl její povidla a buchty a chleba se sádlem a cibulí a škvarky a vánočku a mazanec a jak si sedla večer ke kamnům a my ji pořád přemlouvali...babi, babi, Maruško vyprávěj...
Vyprávěla, občas už se v příbězích ztrácela, ale pamatuji si je dodnes. Bylo v nich vše. Krása, utrpení, válka, spousta smrti (prababička byla z devíti dětí, ale přežily jen dvě)...byl v nich celý život.
Všiml sis, jak když mluvila o pradědovi, jak se jí vždycky zjemnil hlas, měla ho najednou sametovej, hedvábnej...musela ho hrozně milovat.
Loučili jsme se takhle skoro až do rána. Spát se šlo na barák, který se měl začít druhý den vyklízet a já měl celou noc pocit, že dole v přízemí prababička pořád hraje na piáno a zpívá.
Vstal jsem a několik dní jsem neposlouchal nic jiného, než album "Icon" od Paradise Lost. Na prababičku často dodnes vzpomínám. Byla to úžasná ženská, kterých na světě zase tolik nechodí.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html
