DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

čtvrtek 6. července 2017

Recenze/review - MUNICIPAL WASTE - Slime And Punishment (2017)


MUNICIPAL WASTE - Slime And Punishment
CD 2017, Nuclear Blast

 for english version please scroll down

 Půjčte mi pořádné kladivo, ať můžu zničit všechny zrcadla v tomhle labyrintu! Svět je dávno pokřivenej, plnej nenávisti, která je čím dál tím víc vidět a slyšet. Roztříštím sklo na malé kousky a budu si představovat, že se v něm odrážejí tváře všech magorů, které jsem kdy potkal. 

 Občas je to potřeba, vyřvat všechno do světa. Nová deska MUNICIPAL WASTE se zdá být velice vhodným doplňkem k podobným situacím. 14 songů, narvaných pod tlakem do necelých 29 minut, se vás pokusí smést, rozdrtit a vy pak možná sekyrou rozseknete televizi hned po večerních zprávách. Tohle je rebelie, tohle je odpor, tohle je šílenství!


"Slime And Punishment" je klasickým albem této kapely posledních let. Zaklínací formule, kdysi vyřčená na počátku fungování této smečky, zabírá. Hudba již ničím nepřekvapí, jedná se vlastně o pokračování desek předchozích. O to ale ani tak nejde. Pořád si člověk může pomocí skladeb vyčistit mozek a to je to hlavní. Koktejl umíchaný z třaskavé směsi thrashe, punku, crossoveru na mě stále vcelku funguje. Občas by MUNICIPAL WASTE mohli sice přidat ještě víc na intenzitě, ale to jsou jen drobnosti. Škoda, že nahrávce chybí nějaká zapamatovatelnější skladba. Jedná se vlastně o takové solidní album, které osloví hlavně fanoušky kapely. Příjemně drtivý zásek do našich mozků, kterému chybí větší přidaná hodnota. Takové CD na pohodu, u kterého je škoda, že víc nebolí.



Asphyx says:

Bring me a big hammer so I can break all mirrors in this labyrinth! The world is already distorted, full of hate which is more and more recognisable and everywhere. I shatter the glass into small pieces and I´m going to imagine the faces of all the madmen I have ever met. 

It is needed sometimes to scream everything to the world. The new album by MUNICIPAL WASTE seems to be a great accessory for similar situations. 14 songs which were put under pressure to almost 29 minutes and they will try to smash and crash you and you will probably smash your TV after the evening news. This is a rebellion, a resistance, this is a madness!


“Slime And Punishment” is a classic album of a past few years by this band. The incantatory formula which was once spoken at the beginning of this group is working. Their music cannot surprise us anymore, it is just a continuation of previous albums. But it does not matter. Still, you can clean your head with these songs and that is the main thing. A cocktail blended with the mix of thrash, punk, crossover still works for me. Sometimes, MUNICIPAL WASTE could use a little bit more intensity but that is a small thing. It is a shame that this album lacks some kind of more memorable song. It is a solid album which will be the best for fans of this band. Pleasant crunch in your brain which lacks of some value. This CD is good but it does not hurt and that is a shame.


Tracklist:
1. Breathe Grease
2. Enjoy The Night
3. Dingy Situations
4. Shrednecks
5. Poison The Preacher
6. Bourbon Discipline
7. Parole Violators
8. Slime And Punishment
9. Amateur Sketch
10. Excessive Celebration
11. Low Tolerance
12. Under The Waste Command
13. Death Proof
14. Think Fast

band:
Tony Foresta - Vocals
Ryan Waste - Guitar
Nick Poulos - Guitar
Land Phil - Bass
Dave Witte - Drums 

Recenze/review - LACERTA - Lacerta (2017)


LACERTA - Lacerta
CD 2017, CDN Records

 Pořád dokola mi vyprávěla, jak může být smrt krásná. Ztrácela se v temných snech, ve kterých si podřezávala žíly, věšela se v tichém lese i polykala stovky prášků. Snažil jsem se jí přesvědčit, aby si začala vážit sama sebe. Odmítla mě s tajemným úsměvem a ukázala pár nových jizev na zápěstí. Našli ji dole u řeky, schoulenou do sebe. Krásnou a studenou. Došla svého cíle.

 Je pravda, že australští LACERTA mohou v některých jedincích vzbuzovat sebevražedné tendence. Jejich death metal ve stylu PSYCROPTIC, MORBID ANGEL je totiž pestrou směsicí komplikovaných riffů, které se vám zaryjí do hlavy takovým způsobem, že mohou u slabších jedinců způsobovat velmi těžké stavy. Propracovaně chladná smrt může mít zlé vedlejší účinky.  



"Lacerta" je deskou, která asi širší publikum neosloví. Troufám si totiž tvrdit, že u jejího poslechu je nutné přemýšlet, mít hlavu otevřenou a ještě být pořádně trpělivý. Mnoho pasáží, různých vyhrávek, fines, totiž vynikne až časem. Osobně jsem měl s LACERTA velmi rozdílné zkušenosti. Někdy jsem je hltal jako čerstvou krev a jindy jen projel pár skladeb a neříkalo mi to vůbec nic. Hudba je zde určena spíše mladším ročníkům, hledačům temných zákoutí a milovníkům rychlých prstokladů. Mě nejvíc asi zaujala celková nálada, která je hodně proměnlivá. Jednou temná, jindy zase jiskřivá a nakonec chladná. Chvílemi ztrácí kapela dech, ale jako celek v pohodě obstojí. Hodně zajímavá deska.


sumarizace:

Australští poslové z pekla LACERTA letos vydali CD, které by mohlo zaujmout každého fanouška temného death metalu. Skladby jsou zde ošklivé, zlé, morbidní a je z nich na sto metrů cítit síra. Pokud máte rádi americkou death metalovou školu, PSYCROPTIC, MORBID ANGEL a jste příznivci podzemí, tak neváhejte ani chvilku. Zklamáni rozhodně nebudete. Australanům se povedlo nahrát album, které je doslova narváno nihilismem, černou energií a záhrobím. Svět je při poslechu hodně těžké místo k žití. Nahrávku vám mohu jen a jen doporučit. Temné smrtící album, které vás uštkne jako jedovatý had! Skvělá morbidní práce!

Asphyx says:

Australian Apostles from the hell LACERTA released this year an CD, which could interest all fans of dark death metal. Tracks are ugly, evil, morbid and there is smelling sulfur miles apart. If you like American death metal school, PSYCROPTIC, MORBID ANGEL and you are fans of the underground, so don't hesitate. You won't be disappointed. Australians managed to record an album, which is literally stuffed with nihilism, black power and the beyond. When listening the world is very hard place for living. I can the recording only recommend. Dark deadly album that will bite you as venomous snake! Great morbid job!

Tracklist:
1. Pillars Of Deceit
2. Grotesque Design
3. Hell To Pay
4. Incubation Of Tyrants
5. Void Of Shadows
6. Gargantua
7. Molecular Residue
8. Ambiguous Forms
9. Mind Processor
10. Necronomy

band:
Anthony Gilbert - Lead/Rhythm Guitars
Gabe Latham - Vocals
Patrick Neumayer - Drums
Toman Bradley - Bass 

středa 5. července 2017

Recenze/review - WHOREHOUSE - Corporation (2017)


WHOREHOUSE - Corporation
CD 2017, Defense Records

 Lidé už dávno přestali ctít základní hodnoty a světem se začal šířit mamon. Vraždilo se pro pár drobných, které se pak utratily za několik prchavých chvil zážitku. Společnost je v rozkladu, říkali staří a mladí se jim smáli, protože starý poctivý život už neznali. Vše řídilo pár korporací, které se pasovaly do rolí neomezených vládců. Nezbývalo nic jiného, než spálit celou zemi.

 Polští thrasheři WHOREHOUSE ctí bezezbytku veškeré náležitosti stylu. Jsou odmítaví k většinové společnosti, umí roztočit mosh-pit, mají dobrý zvuk i náležitě ostré melodie. Nejsou dokonalí, ale chytli mě za pačesy a vytřeli se mnou podlahu. Pokud máte rádi starý thrash metal z osmdesátých let, myslím, že by se vám mohli líbit.

 

Pokud budete poslouchat "Corporation" bedlivě a pečlivě, určitě objevíte spoustu styčných bodů se slavnými TESTAMENT, chvilkové výlety s MEGADETH i čerpání z bezedné studnice FORBIDDEN. Samozřejmostí je pak vlastní nátisk. Pár připomínek bych měl ke zpěvákově angličtině a asi každému nebude vyhovovat jeho hlas. Já jsem spokojen a přimhuřuji shovívavě oči. Vše totiž hezky odsýpá, kapela je svým způsobem originální a líbí se mi, že dokáže vytvořit zapamatovatelné skladby. Skupině nechybí cit pro melodie a album se tak stává doslova velmi chutnou krmí. WHOREHOUSE jsou jako ostré koření, které vám někdo vysype rovnou do chřtánu. Velmi slušná thrashová deska! Doporučuji!


sumarizace:

Polští WHOREHOUSE jsou na své novince ostří jako břitva. Přinášejí nám osm skladeb, které vás přenesou do starých thrashových časů. Album se poslouchá velmi dobře a i když se nejedná o nic nového, řeže pěkně. Proti hudbě v tomto provedení nemám žádných námitek a doporučil bych ji všem thrashovým maniakům. Ve skladbách je doslova napěchována energie a rebelství. Masakr, mosh-pit, thrash! Za mě palec nahoru!

Asphyx says:

Polish WHOREHOUSE are on their news as sharp as razor. They bring us eight songs that will take you to the old thrash times. The album is very well for listening and although there is nothing new, it cuts nice. I have no objection against music in this interpretation and I would recommend it to all thrash maniacs. The songs are packed with energy and rebellion. The massacre, mosh-pit, thrash! For me, thumbs up!

Tracklist:
1. Corporation
2. The Same Old War
3. Toxic Dance
4. Payback
5. W.W.W.A.W.W.B
6. Invaders
7. The Silent Unsean
8. Anguis In Herba

band:
Seba-Guitar/Vocal
Krzysiek-Guitar
Shambo-Drums
Krzysiek Jr-Bass

https://www.facebook.com/krkareathrash/
http://www.defensemerch.com/

Recenze/review - PHOBIA - Lifeless God (2017)


PHOBIA - Lifeless God
CD 2017, Willowtip Records

 for english scroll down please

 20 rezavých hřebů zaražených do mého těla. 20 skladeb plných šílenství. 20 zahnívajících ran, které se nikdy nezahojí. To je nová deska amerických grinderů PHOBIA.

 A já tu sedím, krvácím ze všech ran a říkám si, kde se v kapele bere tolik síly a energie? PHOBIA jsou staří bardi, které novým kouskům už nenaučíte. Je to tak dobře, člověk má alespoň v dnešním bláznivém světě nějakou jistotu. Vezměte bourací kladivo, nezapomeňte s sebou novou desku "Lifeless God" a uvidíte, že vám práce půjde dobře od ruky. Peklo!



PHOBIA opět přicházejí se smrští libozvučných melodií ve stylu NAPALM DEATH, NASUM, BRUTAL TRUTH. Samozřejmě s tím správným punkovým smradem a odhodláním zničit tenhle svět. Album je občas monotónní, ale to k tomuhle stylu už patří, jako k hrobníkovi lopata. Novinka asi bude vyhovovat převážně ortodoxním fanouškům, kapela přeci jen nepřichází s ničím novým a žádné překvapení se nekoná. Nevadí to, vždyť všichni hlavně chceme, aby PHOBIA zněla jako PHOBIA. Pokud tedy máte chuť na pořádnou porci energie smíchané s hnisem, špínou a šílenstvím, tak neváhejte. "Lifeless God" vás rozhodně nezklame. Masakr!



Asphyx says:

20 rusty nails embedded in my body. 20 songs full of madness. 20 rebounding wounds that never heal. That is the new album by American PHOBIA.

And I sit here, bleeding from all my wounds and I ask myself where this band gets so much energy and power? PHOBIA are older guys who are not going to learn something new. And that is good thing, at least we have some certainty in this world. Take a demolition hammer and do not forget to bring your new album “Lifeless God” and you will see that your work will be easier. Hell!

PHOBIA comes again with great melodies in the style of NAPALM DEATH, NASUM, BRUTAL TRUTH. Of course with the right punk smell and determination to destroy this world. The album is monotonous at some places but that is how this style works, it fits to this style like a shovel to a gravedigger. This new album will be the best fit for orthodox fans because this band did not do something new or surprising. It does not matter because we all want PHOBIA to sound like PHOBIA. If you want to have a big portion of energy mixed with pus, dirt and madness, do not hesitate. “Lifeless God” will not disappoint you. Massacre!

Tracklist:
1. Out From The Ashes
2. Escalate Into Madness
3. Killed It
4. Corpse Slayer
5. Damaged
6. Fuck Power Violence
7. Intimidator
8. Devotion
9. Human Default - Suck At Life
10. Everythings Vicious
11. Cowards To Hate
12. Party In Hell
13. Traumatized
14. Outlaw Punks
15. Death To Freedom
16. Last Out
17. Torment Inside
18. New 4th Reich
19. From Where It Came
20. Lifeless God

band:
NEW RECORD
Shane The Pain
Bruce Reeves...
Leon del Muerte
Danny walker
PHOBIA FAMILY MEMBERS
cc
Calum Mackenzie
Bryan fajardo
Dorian rainwater

Asphyxovy zápisky - Nomádi zase táhnou na koncert



Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

------------------------------

Nomádi zase táhnou na koncert

Je to jako nějaké prokletí, závislost. Člověku začnou cukat nohy, jde na něj toulavá a občas i cestovní horečka. Přidává se špatný spánek před i po koncertě. Proč my to vlastně děláme?

No protože jsme začínali, když nám bylo patnáct a nebyl problém ujít dvacet kilometrů vedle do města na naši oblíbenou kapelu. Chodívalo nás třeba padesát, s lahváči v ruce, s holkama, kterým to vždycky hrozně slušelo (a vlastně pořád sluší).

Máme to pořád v sobě, tu touhu vyrazit na svoje oblíbence, stoupnout si rovnou pod pódium a hltat mnohdy již posté notoricky známé skladby. Kolegové NE-metalisti v práci kroutí hlavou, oni to nechápou, nemůžou, protože to nikdy nezažili. Ten krásný pocit, když z vás alespoň na chvilku spadne únava a veškeré starosti, začnete se smát, jste totiž mezi svými.

Můžete vyrazit přes půl republiky, kde potkáte původně úplně cizí lidi. Stačí pár slov, jedna společně oblíbená skupina a často se z vás stanou přátelé na celý život. Potkáváte se pak jak bájní Nomádi v různých městech, na parkovištích, na nádražích. Někdy si přijdu, že jsme jako taková velká šílená rodina (ano, i v rodině občas bývají debilové - ha!). Mnozí již s vráskami na tvářích a šedým vlasem kolem skrání. Jenže my nemůžeme jinak.

Obětujeme čas i peníze, které bychom mohli dát za nová auta, oblečení, dovolené. Utrháváme si od huby, abychom dorazili na koncert, kde se nás sejde třicet. Pořád ty samé ksichty, které spojuje podobný hudební vkus.

Jak stárneme, tak čím dál tím víc vyhledáváme kapely, které jsme ještě neviděli a máme podvědomý strach, že nepřijedou, protože jejich členové jsou často ještě starší než my a nemuselo by to vyjít už nikdy. 

Mám letos výročí třiceti let v metalu a zajímavé je, že mě pořád koncerty baví. Navštěvuji místa, kluby, festivaly, kde se mi to líbí a jak říká jeden kolega Nomád: "Ono je kolikrát úplně jedno, kdo tam hraje, ale jde o tu atmosféru místa, o ten genius loci, o ty rozesmátý obličeje. Prostě tam přijedeš a VÍŠ, že se budeš vracet. Někdy i malej koncert neznámý kapely může být obrovskej zážitek." Má (ne)svatou pravdu, protože koncerty dělají opravdu hlavně lidé a tam, kde jsou na pohodu, je nám dobře a budeme se vracet.

Jsme čím dál tím víc hákliví na neosobní akce s nedodržováním harmonogramu, protože nám jedna hodina dovede rozhodit biorytmus celého týdne. A pak taky na blbý řeči, na někdy slyšené jedovaté slovo jedinců, kteří nám říkají, co se nám má, či nemá líbit.

Jezdíme si pořád užít tu atmosféru, kouknout na pěkný holky (Morava rules!), poplácat rukama před klubem. "Tak jak je, kde si byl? Viděl si teď před týdnem kapelu XY?": ptáme se a když je nám odpovědí kladná odpověď, tak trošku závidíme, protože práce, peníze, zdraví, nebyl čas a my nemohli.

Ptali se mě nedávno v jednom malém klubu, co se mi na koncertech líbí nejvíc. Nemusel jsem přemýšlet dlouho, ale jsou to lidé/fanoušci. Já jednoduše celou komunitu undergroundových metaláků pořád žeru. Líbí se mi to nadšení, pokec o kapelách, pařba dole pod pódiem s maniaky, které jsem nikde jinde neviděl, ale tady jsme spojeni obrovským poutem pořádně osolené kytary a rychlostí bicích.

Mám nejraději malé zaplivané pajzly, kde si můžete zapařit přímo s kapelou, prohodit pár slov a pak si dát pivo či panáka a zjistit, že v Americe, ve Švédsku, v Itálii a vlastně úplně všude je to hodně podobné. Pořád si myslím, že poctivá hudba a příjemný přístup spojuje fans z celého světa. Moje maličkost je toho jasným důkazem:).

S jedním starým bardem, s kterým často vzpomínáme na doby, kdy jsme byli o dvacet kilo mladší, nás občas zarazí chování některých muzikantů - my tu aroganci, drzost a blbý kecy slyšet nechceme - my jsme přijeli kolikrát stovky kilometrů a utratili jsme spoustu peněz, abychom se cítili dobře. Setkáváte se tak s paradoxy, kdy vám světová legenda sama od sebe poděkuje, podá ruku, vlepí do ruky dárek, za to že jste přišli, že jste (EXISTUJETE!) (a vy máte zážitek na celý život) a mladý rychlokvašený muzikant z Horní Dolní mluví tak, že by zasloužil pár přes držku.

A já se snažím o muzice psát, snažím se propagovat tu, kterou mám rád. Záměrně odmítám a neberu si nikdy! akreditace, protože mi přijde trapný chtít na akci o dvaceti platících ještě vstup zdarma (a taky mě to nutí si koncerty vybírat!). Je sice pravdou, že občas sedávají vedle mě znudění fotografové a pisálci z některých časopisů, kteří jsou nasraní z podstaty a nakonec nahodí jen pár fotek, upravených ve Photoshopu, u kterých ani nepoznáte, odkud jsou - a ti akreditaci vyžadují a mají. Být pořadatelem, poslal bych je do prdele, vždyť jejich média jen nahodila plakát chvilku před akcí na facebook. Já si raději zaplatím, podpořím jen akce, které chci já a pak, když o nich píšu, tak nejsem nikomu nic dlužen.

Vybírám si s rozvahou, kam vyrazit. Ochutnávám jako gurmán, hudební delikatesy, které mám rád. Plním si sny, protože naživo jste s kapelou v přímém kontaktu, často navážete dokonce přátelství a hlavně! máte zážitek, který vám nikdo nevezme - Nomádi určitě potvrdí. Vždyť my už dávno neposloucháme ušima, ale srdcem. A je v nás pokora. Před hudbou, před těmi kdo ji tvoří, pořádají koncerty, před ostatními fanoušky i před těmi co se "jen" pohybují okolo a jsou. My nepotřebujeme slova, ani nikomu dokazovat, proč se nám ta která hudba líbí. My víme své, jsme totiž metaloví Nomádi a ti vyznávají absolutní svobodu. Proto zase vyrážíme na další koncert.

Už mám často rozlámané tělo, pálí mě oči a někdy musím dokonce pít jen limonádu, ale jsem pořád tím starým Nomádem hrozně rád. Už zase si doma dávám peníze stranou, vymýšlím plány, jak se dostat na místo koncertu, aby to co nejméně bolelo. Pořád se těším, pořád mám radost, že je z čeho vybírat. Do poslední chvíle se budu modlit, aby to vyšlo, aby mi nakonec akci nezkazil třeba jen jeden nevrlý nihilista. Jsem tulákem, šílencem ze své podstaty, i obyčejným posluchačem, fanouškem, který se těší, až se mu do hlavy zaryje další pořádný riff. Nejvíc se ale stejně těším na vás, na těch pár slov prohozených mezi skladbami, na nekonečně dlouhé vlasy holek, na korzování s pivem, na metal...vždyť vy víte!

Já jsem Nomád a zase už táhnu na další koncert...cesta bude dlouhá, náročná, možná bude bolet, ale až se druhý den probudím, tak budu utahaný, rozlámaný, ale šťastný a spokojený. Proč? Protože metal!

 Napsáno do mobilního telefonu na benzínové pumpě mezi Plzní a Rozvadovem, cestou na koncert Revel in Flesh do Norimberka. 

Recenze/review - ABUSE - Nothing Is Safe (2017)


ABUSE - Nothing Is Safe 
CD 2017, Comatose Music

 Řekla mi, že bude jednou ráda, když si s ní užiju i po její smrti. Odmítal jsem, chtělo se mi zvracet, ale když ona byla tak krásná, když přede mnou ležela s proříznutými tepnami. 

 Úchylnosti celého světa jakoby se na nové desce kanadských ABUSE spojili v jeden tepající celek. Nechutné propojení brutal death metalu, grindu, zkažené krve a smrti musí dělat dobře snad každému, kdo má rád jednodušší, ale o to víc natlakovaný brutální kov. Jedná se přesně o ten druh morbidních melodií, které nelze nemilovat. Budete se ošklíbat hnusem, když si budete pročítat texty, znechuceně odvrátíte tvář před některými melodiemi. Jenže přátelé, i popis zvráceností může uvolňovat zlé emoce. ABUSE jsou toho jasným důkazem.



Na "Nothing Is Safe" se sází na primitivní riffy, na násilí ve skladbách, na popis těch nejhnusnějších věcí, které se kolem nás dějí. Včera zase někdo zmlátil prostitutku u vás vedle v ulici. O vraždách v jedné čtvrti ani nemluvím a domácí násilí je jen třešničkou na celém tomhle pošahaném světě. ABUSE se vás pokusí znásilnit svoji hudbou, proniknout do vaší hlavy, rozmlátit tam všechno dobré, co tam ještě zůstalo. Je jen na vás, zda na jejich hru přistoupíte. Já mám na tuhle desku někdy velkou náladu (pátek odpoledne po práci), ale poměrně často se přistihnu, že mi přijde až příliš monotónní, stereotypní a stále se dokola opakující. Užívám si ji, ale musím mít opravdu chuť na krev. Ošklivý brutální death metal, který připomíná atmosféru místa, kde se stal násilný čin. Dobré album.


sumarizace:

ABUSE nahráli přesně ten kousek zahnívajícího masa, který by neměl chybět ve sbírce každého pravověrného death/grindera. Zakládám album na čestné místo ve své sbírce a užívám si ten hnilobný puch. Hutné kytarové výjezdy, zabijácké bicí a všude kolem vznášející odér márnice. Řekněte mi na rovinu, co si víc může fanoušek kapely přát? Otevřete hroby, exhumujte mrtvé a slyšte slova pekelná! Při poslechu si přijdu jako by se mě někdo snažil stáhnout z kůže zaživa. Na albu by mělo být napsáno upozornění, že může způsobovat šílenství. Vítejte na té nejkrutější pitvě. Death grindová legenda se vrátila v plné síle a všem ukázala, jak se má správně dělat masakr. Skvělé, velmi naléhavé a natlakované album! 


Asphyx says:

ABUSE recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house.  Honestly, does a fan of a band need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind legend is back and full of strength and it showed us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album.

Tracklist:
01. "Fuck Me or I'll Kill Us Both"
02. Gibbeted
03. She Never Knew What Hit Her
04. Pwned
05. "I'm So Horny...
06. ...Nothing Is Safe"
07. Unsafeword
08. Swine
09. Snake
10. Bitchkabob

band:
Offal Consumer Singing & Wet Dreaming and Big Pimp Guitars & Riffables and The Worst Person Ever Bassing and
Lord Marco Drumming plus all of us just plain being malevolent, cheeky fucks, constantly. Hey Babe. Why you frowning so much?

úterý 4. července 2017

Recenze/review - MASTODON - Emperor of Sand (2017)


MASTODON - Emperor of Sand 
CD 2017, Reprise Records

 for english scroll down please

 Potkal jsem jednoho známého, ze starých dobrých časů a on se mě zeptal, jakou současnou rockovou kapelu bych mu doporučil. Co můžete říct člověku v roztrhané ošoupané džínové bundě, s knírkem pod nosem, který už v životě slyšel všechno? On je pro mě zosobněním rocku, metalu a tvrdé muziky vůbec. Chvíli jsem dělal, že přemýšlím a pak bez jakýchkoliv pochybností vyřkl název nového alba MASTODON. 

 Připadá mi totiž, že v něm je obsažena celá historie rockových postupů, jiskřivé energie a tmy. Jakoby z desky doslovy prýštila pradávná síla. Perfektně vystavěné skladby, vynikající vokály. A to si představte, že někdy v letech 2003 - 2005 jsem byl na tuhle smečku poměrně alergický. Jenže dozrála (nebo já), postupně, polehoučku. MASTODON si nehrají na žádné styly, čerpají z rocku sedmdesátých let, klidně vloží thrashové prvky a pak se zasní, že máte chuť plakat.


Hrozně se mi líbí, že je kapela někde na pomezí mezi "velkými hvězdami" a skupinou, kterou si pořád dovedete představit v malém klubu. Abych si nějakou desku oblíbil, musím jí věřit a "Emperor of Sand" uctívám bezezbytku. Je na ní vlastně vše. Spousta emocí, zajímavých příběhů, těžkotonážní gradace i přemýšlivosti. Pálí, sype, sní. Člověk má chuť zpívat, točit se v kruhu a zapálit si obrovského jointa trávy. Ale hlavně, přátelé, ty melodie, těm podléhám nejčastěji. Jako bych byl napojený na vesmír a nasával černou energii. Podobná hudba se nemá popisovat, stejně je neuchopitelná, má se poslouchat. Já tak také učiním a nebudu vás dál zdržovat. Pokud si chcete zažít současný, moderně zastaralý rock, tak neváhejte. Možná vám bude chvilku trvat se do něj dostat, ale když vydržíte, pochopíte kousek věčnosti. A to není zase tolik málo. Rockové album, které je schopno zbourat svět! Skvěle!


Asphyx says:

I met a friend from the old days and he asked me what current rock band I would suggest to him to listen to. What can you say to someone who has a ripped denim jacket, moustache and who already has heard everything? For me he is the personification of rock, metal and hard music. For a while I pretended that I am thinking about it and then without any doubts I yelled the name of the new album by MASTODON.

I just feel that this album contains the whole history of cork practices, sparkling energy and darkness. It seems like from this album goes so much ancient energy. Perfectly build-in songs, excellent vocals. And now imagine that around 2003-2005 I basically hated this band. But the band (or me) matured, slowly, gradually. MASTODON do not play games with styles, they draw from rock of the 70s and they can put thrash components and in the end they dream up that it makes you cry.


I really like that the band is somewhere between “big stars” and a band which will always play in small clubs. To really like a band I have to believe it and I worship “Emperor of Sand” as a whole album. It has basically everything. So many emotions, interesting stories, heavy load gradation and even thinking. It burns, spills and dreams. You want to sing, turn in circles and burn up a big joint. And most importantly my friends, those melodies, I succumb to them every time. It is like I am connected to the Universe and I draw the dark energy. Similar music should not be described, it is indescribable and we should just listen to it. I will do so because I do not want to delay you anymore. If you want to experience some current, modern but old rock, do not hesitate. Maybe it will take a while for you to get into it but if you hold on you will understand a piece of eternity. And that is not just a little bit. Rock album which is capable of destroying the whole world! Great!

Tracklist:
01. Sultan's Curse
02. Show Yourself
03. Precious Stones
04. Steambreather
05. Roots Remain
06. Word to the Wise
07. Ancient Kingdom
08. Clandestiny
09. Andromeda
10. Scorpion Breath
11. Jaguar God

band:
Brann Dailor - Drums and Vocals
Brent Hinds - Guitar and Vocals
Bill Kelliher - Guitar
Troy Sanders - Bass and Vocals

Recenze/review - PERSECUTORY - Towards The Ultimate Extinction (2017)


PERSECUTORY - Towards The Ultimate Extinction
CD 2017, Godz Ov War Productions

 Obracím vidlemi shnilá těla hříšníků. Přikládám pod kotlem, směji se do ohně. Nejraději mám, když k nám přivezou nějakou pokleslou ženu. Krásně křičí, pálena rozžhaveným železem! Vytvořil jsem si své vlastní peklo, kde jsem jen já svým vlastním pánem.

 Brát do rukou boží slova se nevyplácí, ale ani svatí nejsou neomylní. Nebo si to alespoň turečtí black deatheři PERSECUTORY myslí. Jsou ortodoxní, zákeřní a ta chuť plivat síru všude kolem sebe, je až obdivuhodná. Vše se zdá být syrové, ošklivé, přesně jak má tento hudební styl být.



"Towards The Ultimate Extinction" se pohybují někde na tenké hranici mezi černotou a smrtí. Jsou odhodlaní ve svých názorech, hudebně velmi uvěřitelní a obestřeni závojem z té nejkrvavější látky. Opakující se motivy pomalu navozují zimomřivý pocit beznaděje. Svá malá pekla si většinou vytváříme jen sami ve svých hlavách, ale tentokrát mi připadá, že při poslechu doslova vyvřely ze záhrobí všechny zlé činy, aby mě spálily na popel. Na počátku byl chaos, pak hned thrash, death a black metal. A tohle vše najdeme i na nové desce PERSECUTORY. Tohle je album pro všechny, kterým už dávno tepe srdce mimo tento svět. Velmi dobře!


sumarizace:

"Towards The Ultimate Extinction" je deskou, která má velmi nakažlivou atmosféru. Připomíná výše zmíněné rituály natolik uvěřitelně, že by na CD mělo být nalepeno varování před zlými silami. Black death metal je zde špinavý, uvěřitelný a nepostrádá velmi silné melodie. Desku si užívám úplně stejně jako pravé okultní obřady. Turci hrají s nadšením, energií a dokážou vtáhnout do své nečisté hry. Jejich kruté příběhy opravdu ožívají a znesvěcují vše svaté. Z malé vesnice, ležící na úpatí hory, se vydal dlouhý průvod. Na nosítkách sedí další oběť. Démoni si žádají další a další maso. Ženy naříkají, muži mají zachmuřené tváře. V čele zástupu stojí členové kapely a nesou v rukou obrácené kříže. Zvony se opět houpají do kroku. Chodí to tady tak odjakživa a byla by škoda něco měnit. Pravý bezbožný black death metal!

Asphyx says:

"Towards The Ultimate Extinction"  is an album with a contagious atmosphere. He recalls the dark rituals so believable that the CD should contain a warning against evil forces. This is Black Death Metal which  is dirty, believable and not lacking very strong melodies. This Album ..I enjoy exactly the same way as true occult rites. Turkish maniacs are playing with enthusiasm, energy and are able to draw up their dirty play. Their cruel stories really come to life while desecrating everything holy. Totally right godless black/death metal!

Line-Up
Tyrannic Profanator - Vox
Vulgargoat - Guitars & Back Vox
Infectious Torment - Guitars & Bass
A.D.B - Drums

Recenze/review - KARONTE / BLOODY BROTHERHOOD - Alliance for Death Domination (2017)


KARONTE / BLOODY BROTHERHOOD - Alliance for Death Domination
split 2017, Dead Sheep Productions / Base Record Production / Hecatombe Records

 Sešli jsme se zde, abychom zavzpomínali na starý dobrý death metal. Bývaly to tenkrát krásné časy. Na hřbitovech se pohřbívalo ještě do země a hudba byla prašivá, až víka od rakví praskala. Dostala se mi do rukou ochutnávka v podobě splitka KARONTE/BLOODY BROTHERHOOD. Pojďme se spolu vydat na výlet do doby, kdy jste mohli potkat smrt za každým rohem.

 KARONTE - španělská legenda, která datuje svůj vznik do roku 1994. Smrt je předkládána ve stejné podobě, jako to dělávali HYPOCRISY, CARCASS, ASPHYX, MASSACRE, PESTILENCE, GOREFEST, OBITUARY, BOLT THROWER. Trojice ostrých, krutých a zároveň chladivě mrazivých skladeb nenechá na pochybách žádného obdivovatele morbidního šílenství a čerstvých hrobů. Ano, takhle to má vypadat! Doporučuj!


Asphyx says:

 Open all grave and call undeads! Mess up all crosses and listen to honest death metal! KARONTE are publishing split full of old school melodies this year. It´s cruel, evil, ugly, cutting, sadly doom, urgent, covered with cobwebs and has big energy. All fans of real old school death metal would have it in their collection. On „Alliance for Death Domination“ we meet cruelty, coldness and suffering. World is suddenly black! Death metal album, old as the bone of your ancestors. Real greeting from next world!



BLOODY BROTHERHOOD - druhá s kapel, velebící čerstvě otevřené hroby. Tentokrát spíše stylem amerických kapel jako OBITUARY, MALEVOLENT CREATION, DEICIDE, CANNIBAL CORPSE. MORBID ANGEL. Jsou lehce temnější, "atmosféričtější" oproti svým kolegům ve zbrani. Už zase mi lezou po tvářích červi, hltají moji tkáň. Ponořme spolu ruce po lokte do shnilé krve, obraťme všechny kříže směrem dolů a velebme všechny nemrtvé. Ani s touto kapelou neuděláte chybu. Rozumí smrti velmi dobře. Peklo!



Asphyx says:

Songs from BLOODY BROTHERHOOD are a musical massacre, cleansing of human mind, evil nightmare which will make you wake up during the nights. At first the split fells monotonous but you should stay with it and listen to it over and over and there is the essence of the cruellest music death. Split is a morbid piece of exhume human insides which are thrown right into your face. This music is for fans of the real death metal, for the orthodox fans of shadows and also for all the undead. I feel like I am on an evil session where are served bodies of the most beautiful zombies for taste test! This split is a cruel deadly ritual which won´t let any soul alive! Excellent!



tracklist:
1. Karonte – El ocaso – (02:40)
2. Karonte – No hay vida sin dolor – (04:39)
3. Karonte – Dominación – (04:02)
4. Bloody Brotherhood – In Tyrant’s Land – (05:43)
5. Bloody Brotherhood – Thousand Years of Lies – (04:45)

Recenze/review - SIERPES - Visiones Caóticas (2017)


SIERPES - Visiones Caóticas
CD 2017, Morbid Skull Records (El Salvador)

 Je zase jednou potřeba nakrmit démony zkaženou krví. Postavte tedy na oltáře kalichy hořkosti, rozsviťte svíce, ať plápolají do rytmu pravého reálného speed black metalu. Uřízněte hlavu kozlovi, nasaďte ji krásné mladé panně a nabruste nože pro večerní rituál. Peklo zase otevře dokořán svoji náruč. Čeká i na tebe.

 Vypadá to, že má slabost pro záhrobní rituály se šíří jako mor do celého světa. Ozývají se mi kapely, které velebí v metalu stejné hodnoty jako já. Se starým dobrým black speed metalem jsem ve vzájemné přízni již dlouhé roky. Líbí se mi syrovost, odhodlání, temnota. Nová deska kolumbijsko-ekvádorských SIERPES splňuje mé požadavky bezezbytku. 



SIERPES jsou na svém debutu shnilí, jako starodávná rakev. Uctívají jednoduchou, primitivní hudbu, ze které ale doslova na všechny strany sálá upřímnost, prašivina a ortodoxní přístup k muzice jako takové. Jedná se o přesně ten druh desky, u které si nejdřív budete říkat, cože to jako má být, ale po několika společných večerech paříte u přehrávače a notujete si s kapelou. A to i přesto, že zpívají v rodné řeči, které nerozumím ani slovo. Zvuk jak vystřižený z konce osmdesátých let, překapaná energie a černo černá tma. Můžete mít tisíce výhrad k nepůvodnosti, ale ta síla vás nakonec stejně smete. Nebo mě se to alespoň stalo. Hey bastards, tohle je metal! Já SIERPES jejich debut neskutečně věřím. Ritual!


sumarizace:

SIERPES na debutu působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. SIERPES se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Black/speed metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

SIERPES are on debut like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. SIERPES move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Black/speed metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Track - List:
1.- Intro / Tempus Mortis
2.- Black Holocaust
3.- Sierpes
4.- Visión Caótica
5.- Peste
6.- Eterno esplendor de la muerte
7.- Ciclo Cósmico
8.- The Age (Typhon cover)
9.- Doctrina Pagana
10.- Outro

Lineup:
Vocals & Drum: Melissa
Guitars & Bass: Muerto

pondělí 3. července 2017

Recenze/review - GOATWHORE - Vengeful Ascension (2017)


GOATWHORE - Vengeful Ascension 
CD 2017, Metal Blade Records

 for english version scroll down

 Pokud byste dnes hledali mezi extrémními kapelami smečku, která má nejlépe našlápnuto se stát slavnější a slavnější, určitě byste museli zmínit americké GOATWHORE. Přiznám se, že jsem vynášení těchto šílenců do samotných pekel příliš nechápal. Vždyť hrají pořád dokola to samé, nepřinášejí nic nového a ještě jejich desky zní tak nějak podivně. Jenže pak jsem viděl skupinu naživo a spadla mi čelist. Tam, kde jsem se u nahrávek nudil, jsem měl co dělat, abych si pod pódiem neukroutil hlavu.



GOATWHORE pokračují na novince tam, kde minule přestali. Ve výbušném koktejlu blacku, thrashe a death metalu, notně podpořenými dobrým zvukem i silou. "Vengeful Ascension" je pro mě albem, které dozrává postupně, pomalu. Spousta nápadů mi zůstala zpočátku ukryta pod vrstvou černého prachu. Novinka hnije pěkně odspoda a ne že ne! Jen chce čas, volume pořádně doprava a náladu na pořádný mosh-pit. Američané hrají postaru a přesto moderně, jsou temní a přesto energičtí. Jedná se o přesně ten druh masakru, který budete buď milovat nebo nenávidět. Nic mezi tím neexistuje. Osobně jsem spokojen tak na sedmdesát procent, v některých momentech by to chtělo přeci jen ještě trošku zabrat. Mladí fanoušci budou určitě nadšeni a my staří bastardi pokýváme spokojeně hlavou. Dobrá deska!

,

Asphyx says:

Nowadays, if you are looking for a band among all the extreme bands which is the best suited to become more and more famous, GOATWHORE from USA would definitely be one of the options. I have to admit that at first I did not get those guys and the great reviews. I thought to myself that they played still the same, they did not do anything new and their albums sounded quite strange to me. However, then I saw them live and my jaw dropped. On the places where I was bored on the album, I almost cracked my neck under the stage when they play it live. 


GOATWHORE continue on their new album with what they did on the previous one. In the explosive cocktail black, thrash and death metal it is all well supported by good sound and strength. “Vengeful Ascension” for me is an album which slowly matures. There was a lot of ideas which were hidden from me in the beginning behind a layer of black dust. The new album moulds from the bottom! It just need some time, the highest volume and mood for a great mosh-pit. Those American play by the old way but at the same time they play modern music, they are dark and still energetic. This is the massacre which you will either love or hate. There is nothing between. Personally, I am satisfied at 70%. For me there needs to be more done on some passages. Young fans would be excited about it and us, the old bastards will still move our heads in satisfaction. Good record!


Tracklist:
1. Forsaken
2. Under The Flesh, Into The Soul
3. Vengeful Ascension
4. Chaos Arcane
5. Where The Sun Is Silent
6. Drowned In Grim Rebirth
7. Abandon Indoctrination
8. Mankind Will Have No Mercy
9. Decayed Omen Reborn
10. Those Who Denied God's Will

band:
Ben Falgoust - Vocals //
Sammy Duet - Guitars and Vocals //
Zack Simmons - Drums //
James Harvey - Studio Bass //
Robert "TA" Coleman - Live Bass

https://www.facebook.com/thegoat666/
https://goatwhore.bandcamp.com/
http://www.goatwhore.net/
http://www.metalblade.com/us/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine