DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 8. října 2017

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto třináctý - Maso od kosti na hradu Kost


Příběh sto třináctý - Maso od kosti na hradu Kost

"Tak vážení, je léto a mě už to na sídlišti nebaví": dostala konečně v obchodě Jana dovolenou a my začali přemýšlet, kam vyrazit. Nebylo moc peněz, kupříkladu já už žil nějaký čas vyloženě na dluh a tak se muselo vymyslet něco, co je blízko. "Hele, pojeďme na kolech do Českého ráje": navrhl Kytka a všichni začali vzpomínat na náš poslední výlet do východních Čech, kde jsme zažili spousty srandy. "Tak jo domluveno, ale bude se i pořádně chlastat, žádný tokání a šukání pořád": doplnil k tématu trefně Prcalík a my už jen přemýšleli, jak a kam se vydat.

Přinesl jsem starou zažloutlou mapu, podle které jsme ještě chodili, když jsem byl malej capart. Bývalo to super, otec moc nepil, vymýšlel pro nás spousty různých úkolů, učil nás lovit ryby, rozdělat oheň, přespat pod širákem. Tohle všechno ale bylo pryč. Zbyly jen oči pro pláč. S Kačenkou jsme se těšili moc, jen jsem musel zase slíbit, že se o svoji milou postarám. Copak její táta, ten byl v pohodě, ale paní Kačenková si pořád myslela, že je náš vztah převážně romantický. Káča tomu říkávala takové to naše romantické šukání, což byla ve výsledku pravda. "Nebojte se, jsem čestný muž a šlechtic a vrátím vám vaší dceru čistou a neposkvrněnou": dělal jsem si ještě legraci, ale dostal jsem ihned kopanec pod stolem. Prostě huba prořízlá, mám s tím problémy celej život. 

Když jsem pak pomáhal Káče balit věci u ní v pokoji, povedlo se mi na tajňačku dostat se jí do kalhotek. Moc se jí to nelíbilo, to víte, rodiče vedle v obýváku, ale dole ve sklepě (mami, já mám chuť na višně!!!! - tak si tam skoč a Kuba ať jde s tebou) už se nebránila. Bylo to divoké, neviděli jsme se dva dny. Měli jsme sbaleno, zítra se jede. Jdu se domů vyspat a pořádně najíst. Potkám cestou na sídliště dvě kočky z panelů a moc dobře vím, že jak jsou mladší, tak by mi stačilo chvilku švitořit a mohlo by být pěkně veselo, ale neudělám to. Sice si představuju ledacos, to zase jo, ale jdu spát domů, hezky spořádaně, se sluchátky na uších. Myslím na Káču a jsem rád, že brácha je dneska u babičky.

Probudí mě na hi-fi věži nařízená skladba od Judas Priest. Dodnes nemohu přijít na to, jak se jmenuje a nikdo mi v tom nepomůže. Zvláštní. Obleču se, mám jen batoh a nic moc oblečení. Ale je léto a holky se o mě při nejhorším postarají. Možná to zní vyčůraně a asi to tak i bylo, ale ona se o mě Káča i Jana staraly opravdu jak o vlastního. Což se u Kačenky dalo pochopit. Vyzvednu Janu, vezmu jí batoh narvaný řízky. Smažila celý večer, pomáhala jí máma a ještě musíme pro bochníky chleba. V pekařství potkáváme kamaráda Járu, taky z panelů, tak se ukáže paroháč a ty vole, kam jedete. Přihodí nám dva bochníky navíc a nějaký sladký šátečky a moje milovaný makovky. Jana mu dá pusu. Je to hrozně hodnej kluk. Dodnes.

Káča má na sobě ten svůj nekonečně krásnej ohoz. Metalová bohyně. Ta chůze, jo! Všimli jste si toho taky, jak některý ženský úžasně chodí? Měli jsme s Prcalíkem teorii, podle které platilo - chodí krásně po schodech, dobře šuká! Něco na tom bylo. "Ahoj, proč máš tak zasněnej pohled?": líbá mě a Jana citlivě poodstoupí stranou. Vezmu jí taky batoh a vypadám jak šerpa, soumar. Nevadí mi to, zdědil jsem sílu po předcích sedlácích. Nás jen tak něco nerozhodí. Na nás můžete dříví štípat. Hlavně pomůžu rád. Holky mě totiž pak do kopce předeženou a já se jim můžu koukat na prdýlky. Jojo.

"Čau mrdácííííí": zdraví nás s obrovským úsměvem Prcalík a hned lokni si, dej si, začíná nám volno. Hodím do sebe dva srky boleslavské Drápaniny, pronesu něco o tom, že tohle je ale kurva vostrej ročník a už si to mašírujeme na nádraží. Vzduchem lítají vtípky, holky se řehtají, až mi zvoní v uších. S klukama se předvádíme. To je jasná věc. Vlak jede až za hodinu, tak ještě stihneme jedno v nádražce nebo radši dvě. Nalezeme do vagónu, já zapískám vtipně na strojvůdce, kterej mi odpoví, že jsem debil, protože nemám plácačku - jinak ti vlak neodjede, blbečku.

Musím sedět ve směru jízdy, mezi holkama a už do sebe ládujeme řízky. "Hele, zkus si nasypat do huby Vitacit a zapij to rumem": navrhne fikaně Kytka a já se nechám jeho nápadem svést. Je to humus, nablinkáno a nakakáno v puse, ale jsem chlap, tak dělám, že je to dobrota. "Dej mi taky miláčku nebo ti ho večer nevykouřím": vyhrožuje Prcalinka Prcalíkovi a už to jede. Jejich sprostocvik dokáže rozesmát i mrtvolu, to se ví. Jen kdyby nám po téhle zhůvěřilosti nebylo tak blbě od žaludků. Vystupujeme v Mladějově. Kola nám mají přivést až večer, tak se jde pít do kempu. 

Cestou jsem jediný, kdo nezvrací. "To nám to pěkně začíná, to mám radost": hlásí mezi krkáním a odpliváváním Prcalík. Kytka dodává, že je rumová víla s vitacitovou příchutí. Pak se nám všichni tak opijí, že pro kola jdu jen já a Káča. Musíme si od paní výpravčí půjčit vozík, protože jinak bychom všechna kola nepobrali. Moc hodná, moc milá paní a ještě milejší, když nám dá domácí štrúdl. Kde se v těch lidech ta dobrota bere? Ptám se cestou do kempu. 

Jak jsem opilej, tak filozofuji, přemítám o životě, až to musí lézt Káče na nervy. Nedá na sobě ale nic znát, protože mě má ráda a je taky docela rozhozená. Blbý je, že nám hned kluci berou kola z vozíku a že prý jedeme. Je to špatný, všichni jsou tak na šrot, že jsme pro smích celému kempu. Prcalík skončí v potoce, Prcalinka v plotu a Kytka se přikryje kolem na cestě a že na nás sere, že jde spát. Ještě není poledne. Jdu raději za manželským párem, který celý stanový tábor provozuje a domlouvám přespání. Zase hodní lidé, pozvou nás ještě večer k táboráku. Vůbec jim nevadí, že rozhodně nepatříme ke spořádaným rodinkám okolo.

Odpoledne strávím s Káčou ve stanu s podsádkou. Občas z dálky slyšíme smích našich kamarádů, kteří se různě probouzejí, dál pijí, potácejí se, skákají do dětského bazénku a předvádějí mezi kempinkovými stolky vážených občanů slavnou scénku z filmu Vlasy. Slyším i nějakého pana Morouse, který na Kytku řve, že je pakáž, hovado a debil. Odpovědí mu je, že je to pravda, akorát můj kamarád nechápe, jak tak krásná paní může mít za manžela takového suchara. A že ji jen chtěl složit poklonu. Dovedeme si to představit, milý kamaráde, fakt jo.

Vše se urovná až ve chvíli, kdy usedneme k táboráku. Nejdřív vzájemné oťukávání, jako odkuď jste, studenti? Je tam jedna taková moc hezká paní, něco kolem třiceti, do které se málem zakoukám. Má stan sama, jen se svoji malou dcerkou. Káča si toho všimne a hned vyšiluje. Přitom se jen dívám. Pak se začne zpívat, Kytka rozjede starý rockový pecky a všichni jdou do kolen. Jsem požádán o Lemmyho, učiním tak, ale takový úspěch jako můj kamarád nemám. Spát se jde až k ránu, my s Káčou do stanu, ještě vidím smutný pohled pěkné třicítky, ale už se tulíme. Kamarádi polehávají různě po kempu, kde se dá. Třeba Prcalík s Prcalinkou spí hned vedle záchodků v kopřivách. 

Ráno trošku nechápu, jak vůbec někam můžeme vyrazit na kolech. Když vidím stav jednotlivých účastníků, mám sto chutí poslat naše Favority a Esky domů a pokračovat pěšky. Nechám hlasovat a protože nikdo není momentálně nadšený z jízdy na velocipedech, jsem pověřen, abych zase kola vrátil na železniční stanici. Jdu tentokrát sám, Kačenka připravuje snídani nebo spíš brzký oběd.

Dostanu zase štrúdl a na hodné paní výpravčí vidím, že je tam chudák asi dlouho sama. Naznačuje, vrní se přede mnou, laškuje, nedáš si něco ostřejšího...Situace nevyužiju, asi jsem až moc zamilovanej, ale na paní si občas vzpomenu. Měla krásný oči. Na to já dám. Měla je úplně stejně hezký, jako třicítka ze včera, kterou potkám cestou zpět. Má s sebou dcerku, malou princeznu a já zase jednou nechápu, co na mě ty ženský vlastně viděj. Vždyť jsem hubenej, vošklivej, mám starý kostěný brejle! Prcalík mi vždycky tvrdil, že prej jim připomínám vopuštěnýho voříška, tak se prej o mě chtěj starat. Blbec.

Ke Káče doslova běžím. Dělá takovej ten míchanej guláš, kam naházíte všechno možný. Je moc dobrý, vynikající. Všichni se trošku srovnají, já upravím itinerář cesty pro pěší pochod a už nasazujeme bágly a jde se. Prcalík pyskuje, že se na to může vysrat, že není žádnej turista, ale trvá to jen chvilku. Najednou jsme totiž uprostřed lesů, luk, říček, uvnitř dokonalé krásy. A my, děti sídliště, paneloví metalisti, doslova nasáváme všechen ten čerstvý vzduch, nasloucháme zvukům a našlapujeme až v nábožném rozpoložení. Tenkrát ještě nebyli všude zástupy víkendových turistů, bylo poloprázdno. Sem tam nějaká většinou starší dvojice. Jinak ticho, klid, nádhera.

Vydáme se kolem potoka, úbočím a cesta se před námi vlní jako nějaký obrovský had. Ani nezpíváme, spíš si mačkáme s holkama ruce, jak na nás všechno působí. Ještě pár kilometrů a budeme u hradu Kost. Tam by měl dělat kastelána nějaký Jany příbuzný a prý nás nechá přespat. Přijdeme s veselou náladou kolem Bílého rybníka. Na nádvoří stojí chlap, vysoký jako hora. Dobrák od pohledu i od kosti, ne nadarmo dělá kastelána na hradu Kost. Jana ho zdraví a on se usmívá. Už se dlouho neviděli. Zavede nás dovnitř a my se uvelebíme na dřevěných lavicích. Následuje pivo a skvělé buřty s cibulí. Pak vstoupí dovnitř.

Viděl jsem do té doby hodně ženských, copak o to, líbí se mi pořád, ale takovouhle ještě ne. Měla všechno, co mají bohyně mít. Prsa, boky, k tomu úsměv a vlasy, které ji u vchodu povlávaly lehce kolem tváří. "Ty vole, ta je krásná": pronesl Prcalík a ihned dostal do stehna ránu od své milé. Zrzečce Marcele bylo něco kolem třiceti a byla druhou ženou pana kastelána. A jak už to v životě bývá, byla do větru. Na hradě, kam jezdili zástupy turistů, byla pro spoustu chlapů jednou z oblíbených atrakcí. Prováděla po studených místnostech a i nevrlí starci v její přítomnosti roztávali. Tak trošku kurvička, říkal mi ihned Kytka a představám se meze nekladou, no nemám pravdu?

Spaní jsme měli ve staré maštali, předělané na ubytovnu. Společná místnost, k tomu neustálý přísun piva. "Ráj, tohle je vy volové ráj!": volal do chladných zdí Prcalík a my pokyvovali hlavou. Holky byly sice z paní domácí trošku na trní, ale to se poddá, věřili jsme tomu. Je ale také fakt, že když Marcela přišla a měla na sobě vyprsenou košili a sukýnku do půli stehen, tak jsme málem vyli jak vlci na měsíc. Tak si nás vzali naše křepelky stranou, (mě tedy obě dvě) a dostali jsme od nich spoustu vřelých ostrých slov a výčitek, ha.

Večer se peklo maso od kosti na hradu Kost. Pan kastelán, ihned podle Večerníčku překřtěný na pana Krbce, vyprávěl strašidelné příběhy, my koukali Marcele do výstřihu a dělalo nám moc dobře, když se smála. Protože ona byla už dospělá ženská a nás mladý mlíka utáhla na vařený nudli. Fakt trošku kurvička. Zpívalo se, tančilo se, líbalo se, slavil se život.

Stál jsem s umaštěnou hubou na nádvoří, čůral dolů z hradeb a Kačenka mě držela za nohavici u kraťasů, abych nespadl do hradního příkopu. Potom vylezla ke mě, obejmula mě kolem pasu a povídali jsme si skoro až do rána. Nemohl jsem spát, byl jsem všech těch zážitků doslova plnej. Tak se jdu napít mléka dlouhou chodbou do kuchyně. Chvíli mě napadne, jestli tady taky není bílá paní. Ne to ne, ale v kuchyni je Marcela, kterou přistihnu přesně ve chvíli, kdy dělá takové ty věci, co dělávají lidé většinou o samotě (ona tedy s prsty i dlaněmi v rozkroku a na prsou). Nevím co říct, tak se jen usměju a vrátím se za Kačenkou. Spím pouze asi dvě hodiny a sny mám pochopitelně hodně divoké a živé.

Ráno se loučíme, já dostanu od Marcely hubana, že si ho pamatuju ještě pěkně dlouho. Čeká nás dlouhá cesta. Necháme jít naštvaný holky dopředu a s klukama básníme až k Semtínské lípě. Nikdo mi nevěří, co jsem viděl. "Ty vole jako dobrý, ale týhle fantazii fakt nevěřím...ale je to pěkná představa, vo tom žádná": směje se Prcalík.

Ještě vylezeme na Humprecht, ale tam nám přijde, že okolo nic není. Vybalíme obrovské svačiny, co jsme dostali a Jana najednou zacinká slivovicí. "Domácí, od pana Krbce": pronese a najednou je všechno napětí, které mezi námi způsobila Marcela, pryč. "Vy volové, vy taky když vidíte sukni, tak začnete myslet ptákama": rozsekne všechno Prcalinka a my se tam na těch schodech u zámečku smějeme jak starý lamy. 

Kačenka mi stiskne ruku a pošeptá mi, že kdybych jí byl nevěrnej, tak tý ženský by vyškrábala voči a mě odtrhala maso od kosti. Jsem trošku šokovaný její brutalitou, ale když se jí podívám do jejích kaštánkovitých studánek, co má místo zorniček, tak jí věřím každé slovo. Dělá mi to hrozně dobře, protože jak říká Prcalík, zašukat si můžete na každým rohu, ale potkat tu pravou, to už je kurva štěstí. Na všechno tohle myslím ve vlaku, cestou pěšky domů ke Káče i ve chvílích, kdy na ní koukám, jak spí. Připomíná mi francouzskou šlechtičnu ze starých obrazů. Tedy nebýt mého trika Slayer, které mi zase vzala.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 7. října 2017

Recenze/review - CRYPTS OF DESPAIR - The Stench Of The Earth (2017)


CRYPTS OF DESPAIR - The Stench Of The Earth
Cassette, CD 2017, Testimony Records

Je nepsaným pravidlem, že v noci vítězí predátoři. Ze tmy září vyděšené oči obětí. Pach krve, tolik přitažlivý, je pro mnohé z nás neodolatelný. Cítíte ten krásný strach? Vždyť co může být lepšího, než čerstvě prokousnutá tepna. Litevští CRYPTS OF DESPAIR na mě působí jako death doomoví lovci z těch nejčernějších koutů. Při poslechu jejich novinky "The Stench Of The Earth" do mě vstupuje chlad. Pomalu, ostře.

Jedná se o prvotinu, o ledově bolavý kousek ostrého nože, který vám hladce projede dutinou břišní. Spojením záhrobní atmosféry, naléhavosti, tajemna a beznaděje vznikla deska, která mě velmi zaujala.



CRYPTS OF DESPAIR balancují někde na pomezí mezi naším a oním světem. Hrají uvěřitelně, i když je také pravdou, že občas jejich skladby ztrácejí na intenzitě. Možná kdyby přidali víc špíny, hnisu a hniloby, bylo by jejich album ještě víc přitažlivější. I tak se ale jedná o velmi dobrý příslib do budoucna. Baví mě se kývat do rytmu tklivých melodií, s chutí beru do ruky krumpáč i lopatu a kopu ve zmrzlé zemi další hrob. Ano, sem mezi náhrobky tato kapela patří, zde jejich touha po smrti vynikne nejlépe. Nahrávka má pro mě určitou zvláštní auru, kus něčeho, co se velmi těžko popisuje a co mě neskutečným způsobem láká. "The Stench Of The Earth" se pro mě stalo vítaným společníkem při cestách na onom světě. Death doomový obřad s jasným smrtícím poselstvím! Velmi dobře!



sumarizace:

"The Stench Of The Earth" je velmi zvláštním, zajímavým albem. Kombinace death metalu, doomu a smutku dělá z novinky hodně návykovou nahrávku. Připomíná mi setkání se stíny, případně chvilky, které musí zažívat sebevrah před svým činem. Svým způsobem hodně těžká, pomalá, přesto drsná, syrová. Taková je hudba CRYPTS OF DESPAIR. Varuji všechny, kdo mají labilnější povahu, aby si na tuhle desku dávali velký pozor. Není to nic pro slabé jedince! Na CD by měla být nálepka, že může způsobit deprese. Skladby mají až odlidštěný náboj. Jsou mocné, rozvláčné a obsahují v sobě velké množství hnisu. Litevci jednoduše umí navodit absolutní atmosféru zmaru a beznaděje. Death doom metalová deska, u které si budete muset dávat pozor, abyste si neprořízli tepny na rukou. Skvělé album!

Asphyx says:

"The Stench Of The Earth" is a very interesting and unusual album. The combination of death metal, doom and sadness makes this album a very addicting record. It feels like a meet with shadows or the moments which suicidal person feels right before he do what he wants to do. In some way this is a very heavy, slow and yet cruel and raw – that is the music by CRYPTS OF DESPAIR. I must warn you – if you have an instable character, be careful with this record. This is not something for the weaks! There should be a sticker on the cover – “This might cause depressions”. The songs are unhuman. They are powerful, expatiative and contain a big amount of putridity. These Lithuanian guys just know how to set the absolute ruin and hopelessness atmosphere. Death doom metal album which might cut your hand veins. An amazing album!

Tracklist:
01. The Stench of the Earth 01:52 
02. Path to Vengeance 03:39 
03. Pits of Endless Torment 04:28 
04. 77 03:20 
05. Fleshless Eternity 03:10 
06. Enslaved in Blasphemy 03:36 
07. Ravage the Earth 06:11 
08. Possessed by Astral Parasites 03:41 
09. Monuments of Fear 06:31 
10. Dead Light 04:41

band:

A few questions – interview with death metal band from Lithuania - CRYPTS OF DESPAIR



A few questions – interview with death metal band from Lithuania - CRYPTS OF DESPAIR

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc. ?

Good day. We are a 4 piece band from Lithuania called Crypts of Despair which was founded in 2009. We play Death metal although we do not try to actually fit ourselves in the frames of an exact genre.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Studio wise conditions were very good. We recorded everything at „Lapes Records“ studio in Kaunas, Lithuania with Laurynas Baškys and Gints Lundbergs. Mixing – Mastering was done by „The Devils Mark“ studios in Rome, Italy.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Before we signed with a label we had sort of a special edition self release 20 copies of our album on cassette (pro 4 panels booklet, with photos, lyrics etc) for two gigs with Luctus and Demonomancy and now after our signing we will have digital, cd – 1000 copies and vinyl 300 copies. Strictly limited, out via „Testimony Records“ (check their bandcamp, bigcartel)

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

All the lyrics were written by S.J. except two songs (Enslaved in Blasphemy and Fleshless Eternity) by B.J. This time, everything deals with the atrocious nature of humankind and hatred for these beings, to expose humanity‘s disguting face.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

Logo was created by Saulius. We don’t have a website, so not sure what do you mean. Social media these days is an ineviteble part of our daily lifes and if you want to put yourself out there and get heard – you have to use it. 

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you? 

„Testimony Records“ showed genuine interest in us and our music first of all as a listener, not just as a plain bussiness. That factor was very important to us and we agreed to work with this label. Our partnership has just started but so far we are very pleased working with them.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Too many to mention. We all listen to all kinds of music, but most of the time all members share same taste. Inspiration mostly comes from daily life, surroundings, as our debut album name indicates it.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We had sent to as many relevant labels as possible. We got a few answers but nothing too much.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

During the period of starting our band and after brake we played many gigs. Mostly in our country. In 2017 we started to play more not only in Lithuania (we had a gig in Poland – Warsaw and recently England – London. ). We like to play all the relevant gigs and it doesn’t matter what kind of – festival or club. Every gig is a special celebration in one way or another. I wouldn’t say we have a „best“ performance because we always see room where we could improve ourselves and little by little everything gets better everytime.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Getting album released, make tours, play all around as much as possible and hit the studio for another album, maybe at the end of 2018.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Majority of communication goes via facebook and email, you can find a way to contact us here: https://www.facebook.com/cryptsofdespair
cryptsofdespair@gmail.com

Also don’t forget to check our label and their store: 


Pre-order our album on vinyl and cd via: 

Thanx for the interview.

Thank you.

pátek 6. října 2017

Recenze/review - DEHYDRATED - Resurrection (2017)


DEHYDRATED - Resurrection 
CD 2017, Immortal Souls Productions

for english scroll down please

Stojím před bránou do samotného pekla a čekám, až budu přijat. Kolem pobíhá smečka šílených starých psů. Štěkají, řvou a já cítím, že tu jsem správně. V záhrobí, na onom světě. Železná vrata se pootevřou a z temnoty zazní první riff. Natočím tím směrem hlavu. Ano, tohle je pravý nefalšovaný death metal. V podobě, v jaké ho mám rád. Padnu na kolena a šeptám slova obrácené modlitby. Tahle deska mě zasáhla přímo do mého shnilého srdce. Peklo zase jednou promluvilo.

Pod skvělým obalem od Juanja Castellana se ukrývá pět šílených skladeb v klasickém death metalovém stylu. Navíc je přidán cover od slavných MASSACRE ("Dawn Of Eternity"). DEHYDRATED mě vracejí do dob mého mládí a to doslova uvěřitelným způsobem. Zvukově dobře ošetřené album není sice vůbec ničím nové, ani nikam styl neposouvá, ale ruku na srdce přátelé - není vám bližší pravý reálný, chladem čpící otevřený hrob, než technické finesy bez duše? Klidně bych ocenil ještě více špíny, ale to berte jen jako slova zmlsaného starého psa.



"Resurrection" je nejen návratem po dlouhých dvaceti letech, ale také jasným a zřetelným poselstvím z dávných dob. Takhle se totiž kdysi death metal hrával a je hrozně dobře, že ještě existují kapely, které tlačí dál káru plnou prašivých kostí. DEHYDRATED odvedli skvělé řemeslo. Z jejich hudby cítím ortodoxní oddanost stylu, velmi dobré hráčské výkony, infernální přístup. Songy mi po delší době vlezly do mozku tak, že je z něj nemohu vyhnat. Vlastně ani nechci a třeba motiv z "Last Sunset" mi duní hlavou opravdu často. Nevím sice, jak nahrávku ocení dnešní mladí posluchači, kteří vyrůstali na zcela jiném death metalu, ale ono je to v závěru úplně jedno. My, co chodíme rádi a často do pravého pekla, víme své a ostatní stejně nepochopí. Osobně mě novinka "Resurrection" neskutečným způsobem řeže, pálí a hlavně baví. Pokud máte chuť na pravý, nefalšovaný, reálný smrtící kov, tak neváhejte. Takhle zní totiž pravé peklo! 



Asphyx says:

I'm standing in front of the gate to hell and waiting to be accepted. A pack of mad old dogs runs around. They bark, they scream and I feel I'm right here. In the tomb, in the other world. The iron gate opens and the first riff is heard from the darkness. I turn my head in that direction. Yes, this is true true death metal. The way I like it. I fall on my knees and whisper the words of a reversed prayer. This album hit me right in my rotten heart. The hell spoke once again.


The great art cover is made by Juan Castellano and there are five crazy songs in classical death metal style. And is added one cover from the famous MASSACRE ("Dawn Of Eternity"). DEHYDRATED returns me to the age of my youth, literally in an incredible way. The well-treated-sound album is not new at all, nor does the style move anywhere, but the hand to heart friends - is it closer to your true real, cold-tempered open grave than technical finesse without a soul? I'd like to appreciate even more dirt, but just take it as the words of an old dainty dog.

"Resurrection" is not only a return for a long twenty years, but also a clear and distinct message from ancient times. That's how death metal was played, and it's really good that there are still bands that push the trolley full of mangy bones. DEHYDRATED did a great job. I feel the orthodox dedication to style from their music, very good player performance, infernal approach. Songs have come into my brain for a long time so I cannot get rid of it. Actually, I do not even want and the motif of "Last Sunset" really rumble my head. I do not know how the recording will be appreciated by today's young listeners who grew up on another death metal, but it does not matter.


tracklist:
1. The Glory´s Hangman 06:10
2. Don´t Laugh You´re Dying 04:40
3. Last Sunset 03:06
4. Appealing Murder 04:40
5. Dying And Asking 05:18
6. Dawn Of Eternity 05:01


band:
Braňo Jurák - guitar
Drahoslav Dragan Gabriš - vocals (ex-Depresy)
Pepe Benčík - guitar
Janek Bezový - bass
Elevo - drums (ex-Depresy


order here/objednávej zde:
https://dehydrated-isp.bandcamp.com/album/resurrection
https://www.immortalsouls.sk/album-resurrection-being-pressed/
https://www.facebook.com/DEHYDRATED-SK-508638252631204/?fref=ts

interview:

Interview - DEHYDRATED - Slovak death metal legend is back!

report:


čtvrtek 5. října 2017

Report, photos, video - BLASPHERIAN, INCARCERATION - club Modrá Vopice, Prague - 4. 10. 2017

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Potkal jsem nedávno jednoho kolegu, kterého si nesmírně vážím. Říkal jsem si, konečně někdo, kdo to má v hlavě srovnané. Bohužel, pak mě začal přesvědčovat, abych se dal na jedinou pravou víru - křesťanství. Jinak milý a chytrý chlap se najednou změnil v našeptávače, prskal na mě slova zloby. Protože dávno vím své, bránil jsem se ostrými argumenty. Veškerá náboženství jsou pro mě totiž jen trpěným zlem, berličkou slabých lidí. Člověk si po podobných setkáních uvědomí, že proti zaslepenosti některých věřících je stále nutné "bojovat". 
Incarceration
Dlouho jsem nad vším přemýšlel, vlastně až do doby, než jsem se rozhodl vydat na koncert kapel, pro které není obrácený kříž žádným tajemstvím. Spíše je kacířskou výzvou, poselstvím a hlavně, skvělou temnou hudbou. Na tomhle obřadu jsem zkrátka nesměl chybět. BLASPHERIAN jsem ještě nikdy naživo neviděl a přitom je jejich album "Infernal Warriors of Death" z roku 2011 jedním z klenotů mé rozsáhlé sbírky. Zbývalo vyřešit dopravu.

Do Berouna mě odvezl vlak a na nádraží mě nabral Michal (opět moc děkuji!). Naše úderná skupina postarších death metalistů byla opět po nějaké době kompletní. Mám společné spanilé jízdy zafixované jako úžasný relax, plný smíchu a pohody. Jinak tomu nebylo ani ve středu. Do "našeho" klubu Modrá Vopice jsme dorazili perfektně naladění a doslova natěšení na smrtící kov. Peklo mohlo otevřít své brány!
Blaspherian
Zdravíme se se známými i méně známými. Zase ty samé, rozesmáté obličeje. Všichni prokletí kdysi death metalem a nyní popíjející, bavící se, čekající na první set. Na mě když pokaždé dýchne atmosféra tohohle malého klubu, tak jsem jak na trní. Napjatý a stále cítím v kostech obrovskou radost, že za chvilku začne pravá nefalšovaná černá mše. 

INCARCERATION - neurvalý, zběsilý, špinavý a ošklivý jako samo peklo. Takový byl death metal v podání těchto šílenců. Charismatický, jinak neustále vysmátý Daniel Silva s kytarou za mikrofonem, Michael Koch za bicími. V klubu se odehrával totální neučesaný old school death metal, vytažený odněkud ze starých pohřebišť. Té energie a emocí bylo tolik, že se daly doslova krájet. Nebudeme to zdržovat. INCARCERATION byli opět vynikající, skvělí, smrtící. Hergot, jak já tuhle smečku žeru! 



The riffs sharp like a rasor, mildew and death feeling. These are the first things coming to my mind when listening to the INCARCERATION. Loud, fast and really cruel. Tear down all the idols! Break the wall with a hammer and hear honest, real death metal from the masters in their field! Old school death metal forever! INCARCERATION rules!










BLASPHERIAN - nechybělo moc a objevila by se mi na rukou krvácející stigmata. Ze všeho toho strachu, že všeho rouhání. Američané jsou pro mě legendou, kultem, vzešlým kdysi z toho nejtemnějšího podzemí. Člověk měl pocit, že každou chvíli opravdu přijde - ON, samotný rohatý. Vlastně to ani tak nebyl koncert, jako spíš okultní obřad pro vyvolávání temných sil. Byl jsem opět mimo, rozemlet na černou masokostní moučku. Peklo zase jednou promluvilo a jsem hrozně rád, že jsem byl u toho. Starý, syrový, plesnivý death metal, zahraný s absolutní oddaností Smrti. Skvěle!



Occult death metallers BLASPHERIAN clearly get the basic idea of ​​evil. The gig was full of darkness, dirt and pus. It recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and I want to go down the nihilism. During the common meetings I was bewitched, cursed, expelled from this world. I was walking in the beyond, I was soaking up the grey atmosphere and I was looking forward to the next song. Death metal in this way was do well to all who loves the other world. Death was really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal concert, which invokes souls of long dead. Great!









Návštěvnost bych odhadl na necelých padesát lidí. Zajímavostí budiž, že se opět sešli fanoušci z celé republiky. Plus samozřejmě poměrně dost velké procento cizinců. Přiznám se, že zrovna na tuhle sestavu jsem čekal více černých duší, ale tak znáte to, Pražáci jsou přežraný a ostatní to mají daleko (nebo poslouchají úplně něco jiného). Každopádně, ti kteří dorazili, pařili o sto šest a vytvořili kapelám parádní atmosféru. Třeba BLASPHERIAN museli dvakrát přidávat.
merchandise
Organizace v pořádku. Potěšil brzký konec (i když o hodinu zpožděný) a jako vždy solidní zvuk (INCARCERATION sice byli poměrně dost nahlas, ale u nich mi to nijak zvlášť nevadilo). Pro někoho drobnosti, pro nás důležité věci, které rozhodují o tom, kam na koncert příště vyrazit. Vyzdvihnout musím skvělou, nebál bych se napsat až rodinnou atmosféru celého večera. Opět se potvrdilo pravidlo - drsná undergroundová temná hudba = přijdou samí milí pohodoví lidé. Rád jsem vás všechny viděl!
Mr. Asphyx support Sacramental Blood
Jsem úplně zničený, doslova vymačkaný, ale spokojený a usmívám se. Jakoby ze mě všechny kapely vysály veškeré špatné myšlenky. V lehce přiopilých snách se loučím s kamarády, s kapelami a všem děkuji. Byl to totiž parádní zážitek a další splněný sen. Víte, ono pro nás, stárnoucí bardy jsou tyhle výlety skvělým odreagováním, setkáním se stejně naladěnými lidmi. O tomhle debatujeme s Michalem vlastně až ke mě před dům v Plzni. Všude je tma a já si vzpomenu na pomateného věřícího kolegu. Měl vyrazit se mnou, ony by ho ty nesmysly přešly. Vynikající okultní večer, díky za něj. Mějte se co nejlépe a děkuji i moc za to, že náš blog čtete!

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

-------------------------------

Promotion!

info:


Recenze/review - USNEA - Portals into Futility (2017)


USNEA - Portals into Futility
CD 2017, Relapse Records

Sleduji pramínek krve, točící se ve víru. Odtéká všechna pryč, z hluboké rány. Umíráš, ale to už dávno víš. Zvolil jsem ti krásný odchod z tohoto světa. Za zvuků nové desky černočerných funeral doomařů USNEA. Budiž ti země lehká, příteli.

Vzduch je těžký, nebál bych se napsat i mrtvolný. Zklidněte své duše, skloňte hlavu k zemi. Pomodlete se za své mrzké životy. Člověka napadá spousta smutných vět. Není, divu, tohle album drásá ostře a studeně. Bolestivě. Na samé hraně snesitelnosti. Pojďte se spolu se mnou a kapelou ponořit do nekonečných bažin věčnosti. Slyšíte to mrazivé chvění? Já ano.




"Portals into Futility" řeže ve stylu LOSS, BELL WITCH, KEEPER, PALLBEARER. Bolí postupně, rozkládá se ve mě, jako ošklivý starobný hnis. Mám sto chutí zmizet z tohoto světa a také tak brzy činím. Stačí až se setmí a zvyknu si na jedovatý hlas. Podléhám a kývám se ve větru a dešti na popravním místě nad městem. Pochmurné, těžké a mrazivé jsou melodie na nové desce. Nebudou asi vyhovovat úplně každému. Mnohý nebude tak trpělivý, dalšího odrazí velký smutek a roztahanost některých pasáží. Jenže tohle všechno k hranému stylu patří. Osvědčil se mi poklidný poslech v úplné tmě. Okna dokořán, tvář nastavená chladu a vesmíru. Schválně, ochutnejte také ty sklovité kousky krve smíchané s tmou. A uslyšíte jak zní odchod do záhrobí. Black funeral doomový obřad plný stínů! Velmi dobře.


sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady USNEA a jejich nová letošní kompilace smutných písní. Funeral doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a USNEA nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Portals into Futility" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska USNEA.

Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The USNEA is here with its new compilation of sad songs. Funeral doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the USNEA prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Portals into Futility". Welcome to the funeral dinner where the new album by USNEA is served. 

Tracklist:
1. Eidolons and the Increate
2. Lathe of Heaven
3. Demon Haunted World
4. Pyrrhic Victory
5. A Crown of Desolation

band:
Zeke Rogers - drums
Joel Williams - bass & vocals
Johnny Lovingood - guitar
Justin Cory - guitar & vocals

SOULS OF UNDERWORLD PARTIES, tentokrát 6. 1. 2018.


SOULS OF UNDERWORLD PARTIES, tentokrát 6.1.2018. 

Již osmý večírek svého jména přinese takřka pardály české metalové scény. Roky, které této hudbě obětovaly, budou lítat vzduchem v undergrundovém klubu HELLS BELLS Rockin‘ Pub v Praze na Andělu. 

Večírek o třech kapelách se uskuteční 6. 1. 2018, tedy ihned po Novém roce a po proležených svátcích je to perfektní možnost, jak rozhýbat lenivou kostru. Vše vypukne v 19:00, konec je plánován na 22:00. 

O kvalitu pohybu se postarají jména známá snad celé, nejen, české scéně, a sice sušická MORTIFILIA, kolínští SECTESY a brněští FATALITY. 

Vstupné se bude platit pouze na místě ve výši 100,- Kč. Včasný příchod zajistí užití si večírku v plné míře. 

FACEBOOK událost: 

SECTESY FB:

MORTIFILIA FB:

FATALITY FB: 

TWITTER