Recenze/review - PERKULATORY - Chronic Caffeine Dependence (2017)

PERKULATORY - Chronic Caffeine Dependence

CD 2017, vlastní vydání

Nepořádali jsme protesty, nepřivazovali se řetězem k vratům. Jen jsme stáli a pozorovali, jak ničí naší překrásnou oázu smrti. Starodávný hřbitov, s křížem uprostřed, malou márnicí a pečlivě udržovanými hroby. Teď tu jezdí bagry a ničí všechny naše vzpomínky. Svět už nebude nikdy jako dřív. 

Ještě než se tak stane, tak strávím posledních pár nocí mezi hřbitovními zdmi. Mám rád starý švédský death metal a ten mi zde bude hrát po celou dobu. Přidám pořádně volume a budu se houpat s rýčem v ruce do rytmu PERKULATORY. Švédské smečky, která uchopila hudbu svých předků velmi dobrým způsobem. Pokud rádi kopete hroby za zvuku třeba takových ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE, ale i třeba GOD DETHRONED, budete určitě spokojeni jako já.

PERKULATORY dnes již samozřejmě hrají muziku spíše pro pamětníky, pro všechny nemrtvé i ty fanoušky, kteří ještě hledají v death metalu alespoň nějaké melodie, chlad a prašivinu dávno nevětraných hrobů. Je to nářez, ale rozumně pojatý, se zapamatovatelnými motivy i drtivým účinkem. Z "Chronic Caffeine Dependence" je cítit nadšení a touha se také u metalu bavit. Což jsou věci, na které se poslední roky tak trošku zapomíná. PERKULATORY na to jdou zkrátka přes humor, kafe a death metal. Základem je ale solidní švédský masakrující death metal. Ještě než nám náš hřbitov vybetonují a postaví zde padesátý supermarket ve městě, tak si to pořádně užijeme, co říkáte? Já rozhodně. Velmi dobré album!

sumarizace:

První album PERKULATORY je velmi dobrou poctou švédskému death metalu. Songy byly složeny s nadšením a hnilobou v srdci. Staré hroby jsou opět otevřeny, kříže obráceny směrem dolů a exhumovány staré death metalové postupy. Novinka byla zahrána ve stínu rozpadlých náhrobků s maniakálním nadšením. Kosti zase praskají, lebky se smějí do tmy a já si užívám old school death metal toho nejryzejšího provedení. Líbí se vám na hudbě poctivost, opravdovost a reálný základ? Milujete zvuk a pořádky devadesátých let? Potom jste zde správně. Album má velký drive i feeling. Víka od rakví opět praskají! Tohle CD je nutností pro každého poctivého fanouška. Švédský death metal, který připomíná seknutí sekerou přímo do vaší hlavy! Skvělá severská záležitost!

Asphyx says:

The first album of PERKULATORY is a very good  tribute to the Swedish death metal. The songs were composed with ardour and rot in the heart. Old graves are opened again, the Cross is turned downwards and the old death metal methods are exhumed. The news was played in the shadow of broken tombstones with manic enthusiasm. Bones are cracking again, skulls are laughing in the darkness, and I'm enjoying the old school death metal of purest version. Do you like the music of honesty, sincerity and a real basis? Do you like the sound and the orders of the nineties? Then you are right. The album has great drive and feeling. Lids from the coffins are bursting again! This CD is a must for every honest fan. Swedish death metal, that resembles a chop with an axe directly into your head! Great Nordic thing!

tracklist:

1. Scalding Coffee Enema 03:17
2. Latte Art (With a Chainsaw) 02:21
3. Decafitated 02:52
4. Mocca Master 03:52
5. Pleasure of Percolation 03:08
6. Mincemeatalization 03:00
7. The Haunted Maxwell House Hotel 03:57

https://www.facebook.com/perkulatory/

https://perkulatory.bandcamp.com/releases

https://twitter.com/perkulatory

Recenze/review - NEKROHOLOCAUST - Hymns of Ruthless Pestilence (2017)

NEKROHOLOCAUST - Hymns of Ruthless Pestilence

CD 2017, Brutal Mind

Vždycky mě fascinoval proces zahnívání masa. Když se krásně čerstvá vlákna do ruda zbarvené hmoty postupně scvrkávají a mění svůj tvar i konzistenci. Krev odteče do země a zůstane jen němá výčitka. Kam se poděla duše? Kdo to ví?

K surovému brutálnímu death metalu, tak jak ho hrají filipínští NEKROHOLOCAUST, se můžete postavit dvěma způsoby. Buď si všechnu tu syrovou hnilobu užijete a nebo budete mluvit o monotónním a stereotypním monolitu. Přiznám se, že zpočátku mi trošku vadil zvuk. Po nějaké době jsem se ale nechal na tuhle krvavou hostinu pozvat a v závěru si dokonce i pochutnal. 

"Hymns of Ruthless Pestilence" působí na posluchače už od počátku zcela nekompromisním dojmem. Žádné kudrlinky, vyhrávky, preludia. Jde se rovnou na věc, řeže se ihned do živého. Je to drtička, mlátička, nehumánní brutální death metal, který má jediný účel, zničit vás. Občas se ve všem tom hlomozu ztrácím, některé primitivní pasáže bych s klidem vypustil a vokalistovi by určitě slušela větší variabilita. Někomu bude vadit i zvuk bicích. Všechno je to samozřejmě pravda. Jenže ono album jako celek zkrátka funguje. NEKROHOLOCAUST vás budou máčet v kyselině, rozdrtí vaše kosti, vymažou vás z povrchu zemského. A ještě slušně poděkujete. Takže přátelé, je jen na vás, zda na krvavou hru filipínských brutalistů přistoupíte. Nekompromisní krutý a syrový death metalový masakr!

sumarizace:

Nové album NEKROHOLOCAUST je nahrávkou, která je plná death metalového násilí. Je ranou mezi oči, nekompromisním materiálem, který vás rozdrtí. Kombinace krutých riffů, skvělého zvuku a obrovského tlaku dělá z novinky velmi bolestivou brutal death metalovou desku. Tohle je klasický, brutální death metal, který vám vymáchá obličej v kaluži plné krve. Žádné ústupky, žádný oddych. Jen kruté riffy, ostrý hlas a odpadající kusy vašeho těla. "Hymns of Ruthless Pestilence" řeže jako motorová pila, která nejde zastavit. Naporcovat, pověsit na háky a po odkapání zahodit na hromadu! Všichni fanoušci klasického brutálního death metalu by měli zbystřit svoji pozornost. Na Filipínách byla uvařena hodně krvavá kaše. Nahrávka působí jako srážka s pořádně rozjetým vlakem. Doporučuji všem hudebním patologům, všem fanouškům smrtícího masakru. Brutální death metalové album, které zabíjí na potkání! Skvělá morbidní práce!

Asphyx says:

The new album by NEKROHOLOCAUST is full of death metal violence. It´s a hit between eyes, uncompromising material which will smash you. This combination of cruel riffs, amazing sound and huge pressure makes this album a very hurtful brutal death album. This is a classic brutal death metal which will soak your face in a puddle of blood. No concessions, no rest. Just cruel riffs, sharp voice and falling pieces of your body. "Hymns of Ruthless Pestilence" cuts like a power saw which is impossible to turn off. Carve it, hang it on hooks and discard it on a cluster after draining. All of those fans of the classic brutal death metal should pay attention. There has been cooked a very bloody mash in the Philippines. The album feels like a fast train accident. I would suggest it to all musical pathologists, all fans of death massacre. Brutal death metal album which kills everything, everywhere! Amazing morbid work!

tracklist:

1. Glorification of Barbarity (Intro)
2. Self-inflicted Genital Mutilation
3. Excrutiating Savage Butchery
4. Hideous Atrocities
5. Seeds of Nihilism instrumental
6. Interlude
7. Pseudocommando
8. Hyms of Ruthless Pestilence
9. Psychopathic Hallucinations of Morbid Perversities

band:

Jap - Vocals
Jamir - Drums
Jodd - Bass

https://www.facebook.com/nhbdm/

https://brutalmind.bandcamp.com/album/hymns-of-ruthless-pestilence

http://www.brutalmind.bigcartel.com/

Recenze/review - DESECRATOR - To the Gallows (2017)

DESECRATOR - To the Gallows

CD 2017, Dinner for Wolves

Oblíbená kratochvíle věřících v jednoho všemohoucího boha. Zatloukání hřebů do jednotlivých částí těla. Krvácím z rukou i ze sepnutých nohou. Ukřižovaný, ponížený, zesměšněný. Všem zase jednou vadilo,  že jsem jiný, odlišný, že nejdu s davem. Seberu poslední síly, utrhnu své údy z kříže a s velkým vynaložením sil se pustím do svého posledního mosh-pitu.

Mám důvod, musím. Do uší mi totiž právě zní nové album australských thrasherů DESECRATOR. Kapely, která ctí stejnou hudbu, jakou hráli a hrají třeba takoví DEATH ANGEL, TESTAMENT, SACRED REICH, ANTHRAX a MORTAL SIN. Melodie se zde potkává s nářezem a já jsem navýsost spokojený.

Mám rád, když není thrash metal jen bohapustá rubanice, ale kapela také u své tvorby přemýšlí. DESECRATOR jsou dle mého skromného úsudku velmi talentovaní muzikanti. Jsou schopni napsat skladbu, kterou si budete pamatovat, dokáží vměstnat do svých nápadů spoustu emocí, nálad. Novinka "To the Gallows" nepostrádá jiskru, drive a tolik potřebný feeling. Australané mají ve svém středu také zpěváka Rileyho, který má zajímavý a originální hlas. Sedím, podupávám si nohou do rytmu, zvedám se, pařím. Pro mě osobně jsou toto věci, které odlišují dobré desky od špatných. DESECRATOR mě umí nakopnout, zarazit mi do hlavy další sadu pořádně ostrých hřebů. "To the Gallows" je podle mě neskutečně povedeným albem a také mým doporučením pro všechny fanoušky melodického thrash metalu. No a co, že jsme jiní? Máme svoji hudbu a ta nám dává obrovskou sílu! Skvělá nahrávka!

sumarizace:

Australští DESECRATOR letos vydali zásek, který splňuje veškeré mé požadavky na poctivou kopající desku. Kapela působí jako sopka, chrchlající v dávkách žhavou lávu. "To the Gallows" je albem, na kterém skupina v mnohém překonala své vzory. Je ostré, šílené, s válečnou tématikou, která dělá téhle smečce velmi dobře. Skladby mají jasnou vizi, opravdu skvěle se poslouchají a působí jako odhalené tesáky nějaké pěkně rozzuřené šelmy. Ano, tohle je thrash metal!

"To the Gallows" je perfektně zvukově ošetřené, s obalem, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Je to thrash metalová válka, masakr, šílenství, mosh-pit, ale také zároveň jasně definovatelné a propracované myšlenky. DESECRATOR zkrátka umí a na novince to jen potvrzují. Líbí se mi vztek, síla, energie, líbí se mi i sóla a líbí se mi hlavně nápady, které musí zaujmout snad každého poctivého thrashera. Vynikající thrash metal, který připomíná tlakovou nádobu těsně před prasknutím. Po téhle desce zůstává jen spálená země! Thrash!

Asphyx says:

Australian band DESECRATOR released an album this year which meets all my requirements for fair kicking record. This band is like a volcano, screaming batches of lava. This album called "To the Gallows" overcomes band´s idols. It is sharp, crazy, with war topics which really fits this band. Their songs have a clear vision, they are easy to listen and feel like teeth of an angry best. Yes, this is thrash metal!

"To the Gallows" has a great sharp sound, the cover shows exactly what you can hear on the record. It is a thrash metal war, massacre, madness, mosh-pit but also clearly defined and developed thoughts. DESECRATOR know how to play and their new album is the proof. I like the anger, power, energy, I like their solos and ideas which catch attention of any real thrash fan. Excellent thrash metal which feels like a pressure container right before cracking. There is nothing but burned earth after this album! Thrash!

Tracklist:
01.To The Gallows
02.Desert For Days
03.Red Steel Nation
04.As I Die
05.Serpents Return
06.Hellhound
07.Thrash Is A Verb
08.Down To Hell
09.Brainscan
10.Balancing On A Blade

band:

RILEY STRONG - VOCALS/GUITAR | ANTHONY J FINCH - GUITAR | GERAD BIESBOER - BASS | JARED ROBERTS - DRUMS

https://www.facebook.com/DESECRATORAUS/

https://desecratoraus.bandcamp.com/

http://desecrator.net/

Asphyxovy zápisky - Třicet let metalového šílenství

Jakub Asphyx a pra-matka metalu!

Asphyxovy zápisky - Třicet let metalového šílenství

Když se mě jako malého zeptali, čím bych chtěl jednou být, neodpovídal jsem klasicky, že popelářem. Měl jsem jasno, chtěl jsem kovat železo. Děda v Jizerkách foukal sklo a pohled do ohně mě fascinoval. Čítával jsem dobrodružné knížky a mistr kovářský v nich byl vždy váženou osobou, někým, koho měli všichni rádi. A potom taky obouval koně, které mám celý život rád.

Jenže prej se dobře učíš, půjdeš na školu. Byl jsem zvyklý poslouchat a tak jsem nekonečná léta trávil v knihách, na přednáškách, s tucty intelektuálů kolem sebe. Železo mi ale chybělo. Nebo vlastně ne, nahrazoval jej metal. Hudba, kterou mi odpoledne mých třináctých narozenin poprvé přinesl bratranec. Judas Priest. První setkání s muzikou plnou kovu. 

Ani tenkrát nevěděl, co způsobil. Zůstal jsem téhle hudbě věrný třicet let. Dnes slavím vlastně kulatiny. Prošel jsem si heavík, dlouhou dobu thrash, prolezl si doom metal, otřel se o black, abych nakonec skončil v death metalu. Krásných třicet let. S pár přestávkami, když se mi narodily děti, když jsem dva roky prochlastal, protože mě opustili mí nejbližší. 

Pokaždé, když mi bylo smutno, když jsem skládal důležitou zkoušku ve škole, když jsem čekal v porodnici, až se mi narodí ty dvě mé radosti, když jsem šel druhý den na operaci - pořád jsem poslouchal hudbu. Pokaždé podle nálady, stále jsem si pro sebe objevoval další a další kousky obrovského obrazu, kterému říkáme metal. 

Skvělé na tomhle prokletí je, že se nikdy nenudíte. Od různých fůzí s rappem, přes vážnou muziku, rock, až po nesnesitelné pazvuky i elektroniku, pořád si můžete podle nálady dávkovat až nebývale pestrou muziku. Zlé jazyky tvrdí, že metal je vyčerpán. Asi tomu tak bude, ale já si už nějak nedovedu představit, že bych poslouchal něco jiného. Jasně, občas mě nadchne nějaký interpret mimo obor, ale je to jen takové nadechnutí, které trvá chvíli. Po čase mi začne chybět rozžhavené železo.

Vím moc dobře, že metal je dnes už pro starý. Vím taky, že nemá cenu nikoho přesvědčovat, nutit mu svůj názor. Občas se pousměji postoji mladších kolegů, ale zároveň jim závidím, že mají ještě spoustu let před sebou. Tuhle hudbu si musíte objevit sami, nikdo vám ji nemůže vnutit. Musí se poslouchat srdcem, jinak to nemá cenu. Nebo alespoň takhle to cítím.

Řeknu vám přátelé, že některé úseky ve svém soukromém životě bych klidně vymazal, ale z třiceti let metalového šílenství ani minutu. Nejlepší stejně je, když čekáte na novou desku svých oblíbenců, nemůžete se dočkat a ignorujete názory internetové veřejnosti. Naschvál chcete poprvé slyšet až originál CD a na páteční večer, kdy se budete moci konečně zavřít do pokoje a vypnout celej svět okolo, se těšíte jako na první přijímání. Jen vy a hudba, pořád to na mě funguje, stále cítím vzájemně předanou energii. 

Na koncertech už občas se svým šedým vousem a stříbrem ve vlasech asi působím jako stará relikvie. Stávám bokem, fotím si na památku, sepíšu pár řádek. Ale hlavně - pivo v ruce, další energie, síla, co vám budu povídat, vždyť to znáte. I kdybych měl být posledním z mohykánů (a že to občas tak vypadá), když to jen trošku půjde, věnuji svůj čas a peníze vždy rád svým oblíbeným smečkám.

Víte co bylo kromě skvělých kapel, desek a koncertů na těch 30 letech nejlepší? Setkávání s lidmi. Pořád to funguje. Hele, ty máš na tričku jméno kapely XY, mě se jejich první dvě desky líbily, ale pak...někam přijedeš, potkáš podobně prokleté fanoušky, dáte pivko a už o sobě víte, znáte se, máte společnou řeč. 

Ale jo, i v metalu se nejdou debilové a malé či velké svině. Tahají do něj politiku, závist, nutí ostatním svoji jedinou pravdu. Vím o nich, ale záměrně je vytěsňuji, nechci si od nich nechat kazit zážitky. Proč bych měl zaplatit vstupné, cestu a druhý den se nevyspat a ještě se k tomu bavit a podporovat (s) magory? Zaplať Satan, zase tolik takových lidí jsem nepotkal. Nebo se jim spíš vyhýbám.

Dnes mi občas někteří na koncertech vykají (nedělejte to, metalisti si co já pamatuju, vždycky tykali!), tělo se mi regeneruje o hodně déle než dřív a s holkama už můžu jen povídat (žena by mě jinak dala do klatby). V práci mě mají trošku za exota, co chodí na porady v tričkách death metalových kapel a je ten co má pořád sluchátka na uších. Kdo nezažil, nepochopí. Je to vlastně i jedno. Mám svůj svět, plnej kytar, CD, koncertů a teď i recenzí, rozhovorů, reportů.

Už dlouho jsem vám, mí milí čtenáři neděkoval. Dnes by se to hodilo. Blog úspěšně vstoupil do třetího roku. Od jara máme denní čtenost krásné tři tisíce, s žádostmi o recenze se dveře netrhnou a o rozhovory nás žádají kapely, kterým se dodnes klaníme. Je hrozně příjemné podporovat metal i tímto způsobem. Musím poděkovat holkám Markétě a Duzl za překlady, Michalovi za podporu a skvělé fotky. Samozřejmě hlavně manželce a prckům, protože táta občas místo toho, aby byl s rodinou, tak dělá metal. Víte, jsme "jen" fanoušci jako vy! A to je hrozně moc! Děkuji!

Ptáte se mě občas na Příběhy mrtvého muže. Jsem moc rád, že se líbí. Už jsem je chtěl sice pomalu ukončit, ale dám jim ještě rok. Pak plynule přejdu na vysokou školu do Plzně. Zažívali jsme tam s kamarády takové taškařice, že si myslím také zaslouží pár slov. Měla by to být větší legrace.

Ve světle třiceti let metalového šílenství jsou mé vlastní narozeniny trošku ve stínu, i když vím, že rodina mi je vystrojí zase nezapomenutelné. Budu se cítit jako spokojený táta, manžel a milenec v jedné osobě, budu šťastný, protože jsem zdravý a mám kolem sebe skvělé lidi. Večer, až všichni odejdou nebo usnou, tak půjdu a pustím si staré Judas Priest. Ano, ty první, co jsem dostal, dnes už z CD a ne z kazety. Otevřu si pivo, dám nohy nahoru a nechám myšlenky, aby se rozletěly do vzpomínek.

Nevím, jaký by ze mě byl kovář, nevím, kam by mě zavál život, kdybych se jím vyučil. Asi bych teď neseděl v Plzni u počítače a nepsal tyto věty. Ale kdo ví?

Třicet let metalového šílenství bych si klidně prožil znovu. Se vším dobrým i zlým, co k tomu patřilo. Někdy mám pocit, že jsem z téhle hudby stvořený, utkaný, já jsem tou hudbou. Víte co je nejlepší? Už teď se těším na dalších třicet let. Možná budu poslední, kdo bude metal uctívat, ale budu. Musím. Je mojí součástí, podstatou a hlavně obrovskou radostí. Děkuji za pozornost. Ať vaše kroky provází jen samá dobrá muzika.

DEADLY STORM FESTIVAL 12 vypukne 17. 3. 2018

17.3. 2018 již po dvanácté v Plzni povstanou zombie, aby zničily tento svět. Tentokrát na novém místě v Šeříkovce. Přijďte jako minulé ročníky podpořit jedinečný undergroundový festival!

Dvě pódia, dobré pivo i zvuk. Kapely nejen z českého podzemí. K tomu jako vždy příjemná nálada. Metal býval vždy o setkávání, o pořádné pařbě pod pódiem, o úsměvech od ucha k uchu. Dodržíme tradici a budeme se snažit, abyste odcházeli spokojeni. Underground nesmí zemřít! Přijď si užít metal a vezmi své známé! Budeme se na vás těšit!

17.3. 2018, The zombies in Pilsen will rise for the twelfth time to destroy this world. This time in a new location in "Šeříkovka". Come as last year to support a unique underground festival! Two stages, good beer and sound. Bands not only from Czech underground. And pleasant mood as always. Metal used to be all about meeting people, about a party under the podium and about smiles from ear to ear.

We will keep the tradition and we will try to make you satisfied. Underground can't die! Come and enjoy metal and take your friends with you! We look forward to seeing you!

datum/date: sobota 17. 3. 2018

místo/place: Šeříkovka - http://www.serikovka.cz/

info:

http://deadly-storm.blogspot.cz/

http://festivaldeadlystorm.blogspot.cz/

facebook událost/event:

https://www.facebook.com/events/128585687817727/

Recenze/review - MORPHOSYS - The Saw Is Family (2017)

MORPHOSYS - The Saw Is Family

CD 2017, Witches Brew

for english please scroll down

Pojď ke mě má milá, ukážu ti sbírku svých motorových pil. Nahodím motor, promažeme rezavý řetěz tvojí vlastní krví. Tak pojď, bude se ti to líbit. Zatančíš mi poslední tanec plný bolesti. Lehneš si do vany, uslyšíš bručení mé chladné kamarádky. No pojď má milá, ukážu ti cestu peklem.

Death thrashoví maniaci MORPHOSYS určitě mají rádi film Masakr texaskou motorovou pilou. Mají totiž tenhle nástroj na řezání dřeva a porcování lidských těl jak na obalu, tak na promo fotkách. Je jejich poznávacím znamením. A také přesně vystihuje to, co se odehrává na jejich nové desce "The Saw Is Family". Krvelačný, natlakovaný smrtící kov, který rozhýbe i mrtvého.

"The Saw Is Family" je vlastně takovým obyčejným death thrashovým albem, ze kterého občas vyleze na povrch heavy metalová melodie. Ano, deska by se dala popsat jednou větou. Jenže ona je také dobře zvukově ošetřená, se slušnými nápady ve skladbách, energií a šílenstvím. Nic převratného, ani objevného, ale rozhodně se jedná o surové a poctivé řemeslo. Člověk má chuť se kývat do rytmu, zaběhnout do dílny a vytáhnout také motorovou pilu. A když není pila, tak bude alespoň bourací palice, tou lze také způsobit pořádnou paseku. Takže přátelé, pokud máte chuť na poctivý death thrashový masakr, tak neváhejte. Solidní album.

Asphyx says:

Come to me my dear, I will show you my collection of chainsaws. Let´s start the engine, oil the rusty chain with your own blood. So come on, you are going to like it. You will dance the last dance full of pain for me. You will lie in the bath, hear mournfulness of my cold friend. Come on my dear, I will show you the way to hell. 

Death thrash maniacs MORPHOSYS definitely like the movie The Texas Chainsaw Massacre. They have this tool on their cover and promo pictures and they use it for cutting wood and human bodies. Chainsaw is like their signature. And it also absolutely express what is happening on their new album “The Saw Is Family”. Bloody, pressurized death metal which will even make a death person move. 

“The Saw Is Family” is just an ordinary thrash album and from time to time there are some heavy metal melodies. Yes, you can describe this album with just 1 sentence. But this album also has a great sound, has a great ideas in the songs and there is energy and madness. Nothing revolutionary or discovering but it is definitely an honest craft. You just want to move in the rhythm, run into your work-room and take out your chainsaw. And if you do not have any, you take a sniper stick and you can do some madness with that too. So, my friends, if you want some real death thrash massacre, do not hesitate. A solid album.

tracklist:

1. Carniwar 04:28
2. The Saw Is Family 02:55
3. Torture Chamber 02:58
4. The Walking Dead 04:19
5. Storm Of Blood 03:46
6. Memory Of The Insane 02:57
7. Fleischeslust 04:31
8. You Shall Bleed 04:47
9. Todesengel 03:50
10. Corpse Grinder 02:26

band:

Chris: Vocals/Chainsaw
Marko: Guitar
Jazz: Bass
Alex: Drums

https://www.facebook.com/thegermandeathmetaltank/

http://www.witchesbrewthrashes.eu/

http://witchesbrewthrashes.bandcamp.com

Recenze/review - SATANIC - Architecture of Chaos (2016)

SATANIC - Architecture of Chaos

CD 2016, vlastní vydání

Dali mi do rukou krabici s výbušninou uvnitř. Byl jsem vyvolený, ten který měl zničit celý svět. Říkali, že se dostanu do nebe a zažiji nekonečný ráj. Roztrhaný, zničený, pokořený, jsem nakonec umíral jako kus nepotřebného masa.

Občas mi připadá, že je kolem mě jen samý chaos. Jindy chytří lidé plivají kolem sebe pod přezdívkami sliny plné jedu, děti mají v očích strach i vztek zároveň a rozum se vytratil už dávno. Musím utéct, zavřít se někam, kde je ještě všechno v pořádku. Dnes volím k poslechu album thrash deathových maniaků z Kanady - SATANIC. Kapely, která mě při prvních setkáních nezaujala vlastně vůbec ničím. Jejich tvorba mi připadala obyčejná, monotónní. Jenže jsem jim dal čas a nakonec mám pocit, že nahlížíme na hudbu úplně stejným způsobem.

"Architecture of Chaos" je albem, které jde až k jádru věci. K samotným základům death metalu a thrashe. Myslím si, že se kapele sázka na jistotu vyplatila. Nesnaží se o zbytečné složitosti. Raději přidají na energii, odjistí třaskavou výbušninu a hodí ji mezi nás jako kusy plesnivého masa. Jednoduchost, masakr, prašivina. To jsou slova, která mě napadají asi nejčastěji. Nahrávka je určena pro obdivovatele starých postupů, milovníky nečistého zvuku a nikdy nekončícího mosh-pitu. Netřeba hledat nic jiného. Je moc dobře, že člověk ještě může potkat skupiny, které podobnou hudbu dělají v tomto stylu. Možná je v mém náhledu kus nostalgie, ale mě jednoduše album "Architecture of Chaos" baví poslouchat. A to je rozhodující. Thrash death metalová deska, které řeže tím správným způsobem. 

sumarizace:

Riffy ostré jako břitva, plesnivina a thrashový feeling. To jsou první věci, které mě napadají při poslechu novinky "Architecture of Chaos". SATANIC nahráli tradiční, klasické album. Zaplať Satan za to! Nahrávka je určena pro všechny pravé old school death metalové maniaky. Nečekejte žádný posun, ani progresi, ale rovnou rozsekaný obličej. Jsem při poslechu rozemletý jako nějaké pořádně rozdrcené maso. Zavolejte do kafilerie, za chvíli jsem tam. Mé staré kosti děkují, že se zase jednou mohou rozhýbat v pořádně rychlém tempu. Pokud jste měli rádi stará alba těchto kanadských maniaků, myslím, že budete spokojeni i tentokrát. Hydra z devadesátých let je zpět a opět řve jako divoká šelma utržená ze řetězu. Nahlas, rychle a pořádně krutě. Strhněte všechny modly! Rozbijte kladivem zeď a slyšte poctivý, reálný death/thrash metal! Old school death/thrash metal forever!

Asphyx says:

The riffs sharp like a rasor, mildew and thrash feeling. These are the first things coming to my mind when listening to the news, "Architecture of Chaos". SATANIC recorded the traditional, classic album. Thanks to Satan! The recording is intended for all true old school death metal maniacs. Don't expect any shift or progression, but right cut up face. When listening I was minced like some pretty crushed meat. Call the glue factory, I'm there in a few minutes. My old bones thank  that they can once again move in pretty rapid pace. If you liked old albums of these Canadian maniacs, I think you will be satisfied this time too. Hydra from the 90th is back and it roars again like wild beast loose from the chain. Loud, fast and really cruel. Tear down all the idols! Break the wall with a hammer and hear honest, real death/thrash metal in their field! Old school death/thrash metal forever! 

tracklist:

Mephistophelian (6:11) 

World of Chaos (2:26) 

Processing the Undead (3:32) 

Architecture of Apocalypse (4:44) 

Armageddon (7:31) 

Systematic Fear (3:21) 

Biotech Warfare (3:51) 

Tchernobyl (8:42)

band:

Zak - Bass/Vocal

Gogol - Lead guitar/Vocal

Marty - Drum

https://www.facebook.com/SATANICthrashmetaltroisrivieres/

https://satanicthrashmetalgmailcom.bandcamp.com/releases

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto devatenáctý - Na skok do pekla

Příběh sto devatenáctý - Na skok do pekla

Probudím se na zemi. Zachumlaný do nějaký deky. Bolí mě záda, ale hlavně hlava. Neskutečně. Pomalinku začínám vnímat svět. Opatrně, světloplaše. Opláchnu si obličej studenou vodou a dojde mi, že jsem spal u Kačenky. Ta zrovna mluví, ale zatím vnímám jen pohyb jejích rtů. Chci ji políbit, ale odvrátí se. ".....to tě museli odvézt zrovna ke mě?": slyším útržek. Pomalu mi začíná všechno docházet. Jak mě otec vyhodil, ať spím v tomhle stavu někde jinde. Za ním stojící máma, která na mě gestikulovala, ať jsem radši zticha. 

Copak já můžu za to, že měl Prcalík narozeniny? Sám bych určitě tolik ferneta nevypil. Nejsem blázen nebo už ano? Momentálně mě nic moc nenapadá. Chci spát. Ale nemůžu. Slíbil jsem, že pomůžu Kačenčině mámě na chatě. Vydáme se autobusem, vystoupíme v Doksech. Jsem hrdina, v autobuse se nepozvracím. Moje překrásná panenka, metalová víla mi dodává fakt sílu, pořád nadává nebo mě spíš přesvědčuje, že bych neměl tolik pít. Jakoby to sama neznala.

V lese padnu cestou přes kořen a chci tam zůstat, zemřít, rozplynout se. Ale čeká nás paní Kačenková, s čerstvým koláčem, kávou, voňavým gulášem, připraveným až po práci. Usměju se, vezmu rýč a jdu se jím ohánět na zahradu. Obracím půdu, dělám si srandu z Kačenky, protože má na sobě holínky a tepláky. Její máma je taky pěkná kočka. V nestřeženém okamžiku se vždycky vyzvracím a rovnou svůj nešťastný včerejšek zaorám. Prořežu stromy, svážu keře. Čerstvý vzduch mě konečně trošku srovná. 

Nevím jak jsi na tom ty můj milý čtenáři, ale já bych po opici vždycky hrozně rád spal se ženou. Zvláštní věc, ale Káča mou touhu chápala. Samozřejmě až po guláši, odpoledním pivku a když její máma nahoře na půdě usnula. Snad nás neslyšela. "Vstávat mládeži, jedete na ten koncert do Hradiště, ne?": vyruší nás ze snů a objetí. Už chápu, po kom je Kačenka tak hezká. Má rozpuštěné vlasy, ještě trošku zmuchlanou tvář a sálá z ní teplo. Z obou dvou. Voní spánkem. 

Zapneme starý kazeťák a řveme texty Vitacit. Mají nám večer v kulturáku zahrát. Už mi je dobře. Tenkrát se tělo vzpamatovalo pokaždé rychle. Na cestu dostaneme obrovský krajíce chleba se škvarkama. Mám Kačenku opatrovat a prý nám to spolu opravdu sluší. Musím se téhle větě pokaždé zasmát (si představte hubeného vysokého obrýleného váguse a princeznu s kaštánkovým pohledem), ale cítím, že ji její máma říká vážně, uvěřitelně. 

Čekají na nás na autobusáku. S lahváčema v rukou. S příběhy podobných opic, jako jsem měl já. Celá parta, všichni natěšení. Jde se na pivo. Dozvídáme se, že s Vitacitem vystoupí i Torr. Takže peklo na druhou. Sednu si mezi holky, mám ty svoje občas trapný řeči, předvádím se, Kačenka mě občas mírní. Jsem šťastnej, už zase lehce opilej. Objímáme se a slibujeme si věrnost (sobě i metalu) na celý život. 

V hospodě nás je metalových chuligánů něco kolem dvaceti. Další se přidají cestou. Cítím sílu davu, který skanduje texty kapel. Jsou tady z Liberce, Turnova, Jablonce nad Nisou. Nekonečná řada známých tváří. "Čau maniaci, tak co, vy jste se ještě nedali na Michala Davida?": ozve se za mnou zpěvavý hlas a tam stojí Petra. Kdysi ze začátku, ještě před Káčou, jsem s ní měl nějaké velmi příjemné intimní jednání. Obejmeme se, všechny mé bývalé i současné lásky se mnou mají hezký vztah, tak proč ne. Káča sice zase trošku zabublá, ale uklidním ji jazykem zaraženým až někam k mandlím. 

Torr hrají jako první. Masakr, roztáčíme vrtule a točíme se v kruzích. Jana má notně nacamráno a většinou je to tak, že skáče mým směrem. Ví, že je na mě spolehnutí, že mám sílu a vždycky ji chytím. Spolu s Kytkou a Prcalíkem. Jenže tentokrát vystoupení přeruší pořadatel a požádá nás o to, abychom neskákali. "Di do vole prdele, blbečku": zařve Jana, nechá se vysadit nahoru (kdo byste mladé kozaté holce odolal?). Potom skočí. Mocně, krásně, na mě. Jsem asi po té včerejší opici zesláblý nebo jen udělám chybu, ale podlomí se mi nohy. "Kuboooooo?!": uslyším a po rukou mi sklouzne celé krásné Janino poprsí. Následuje rána, kterou ale přes hudbu neslyším, spíš si ten křupající zvuk představuji.

Nahnu se, zeptám, jestli je všechno v pořádku. Není. Bolí ji noha. Vytáhnu ji z mosh-pitu, vezmu do náruče, jen kývnu na ostatní. Nemusíme mluvit, jsme spojeni poutem jako vlčí smečka. Posadím Janu na schody, oddechuji, protože je jí pořádný kus ženský. "Mám asi zlomenou nohu": syká bolestí.

Zkouším odchytit kolemjdoucí, ale všichni si myslí, že jsme jen ožralý máničky, co dělají bordel (a mají svým způsobem pravdu). Lidi se spíš odvracejí, obcházejí mě, případně zrychlí krok. Achjo. Vezmu radši Janu na záda. Dýchá mi za krk a trošku nadává, abych s ní tak neposkakoval. Jsem zmatený, mobily tenkrát nebyly. Ale potkáme na náměstí lékárnu. Mají tam non-stop a tak zazvoním. "Copak potřebujete?": ozve se jemný hlas. Vše vysvětlím černovlásce v bílém a je nám otevřeno. A taky zavolána sanitka. Problém je, že v Mnichově Hradišti není nemocnice, ani pohotovost nebo všechno vozí do Boleslavi jen tak, nevím, to už si nepamatuji.

Každopádně jsme najednou v boleslavské nemocnici. Rentgen, vyšetření. "Vy jste přítel? Pila jste? Jak se to stalo?": ptají se dokola a koukají na nás značně nechápavě. Proč by někdo skákal z pódia opilý? Snažím se vysvětlovat. Mladší sestřičky chápou, doktoři kroutí hlavami. Jana dostane sádru po koleno, berle a odvoz zpátky do Hradiště. Možná je to hloupost, ale jsme mladí, nasáklí alkoholem a chceme stihnout kamarády. Sanitář i řidič na nás koukají jak vyorané myši, ale vyhodí nás před kulturákem. Jana je najednou za hrdinku. Protože byla na skok v pekle, přežila a vrátila se. Dokonce kvůli ní Vitacit přidá ještě několik skladeb a jeden song jí věnuje. Má kamarádka září.

Tohle bylo samozřejmě všechno moc hezký, ale když všichni odešli, tak nám mladým a nerozvážným nedošla jedna věc. Jak vlastně dostaneme Janu domů? Na taxíka nemáme a v Hradišti stejně žádný nejsou. Musíme se rozdělit. Já jdu s Janou a Káčou na autobusák, ostatní na vlak do Boleslavi. Logické by sice bylo, aby má raněná kamarádka jela rovnou domů, ale znáte to, ženský, to je jinej svět.

Máme na cestu flašku rumu a čeká nás spousta hodin na autobusové zastávce. Jana pomalu střízliví, je jí zima - jsem tak na plech, že stojím v tý kládě jen do půl těla, aby se má kamarádka zahřála. Káča nad náma kroutí hlavou a je nejrozumnější. "Komu je co do nějakýho rozumu?": křičíme na ní s Janou i do ulic. Potom mám opileckou stíhu, hrozně se pořád Janě omlouvám, že jsem ji nechytil. Jsem z toho fakt totálně hotovej. Asi ten rum, únava a divný stavy.

Konečně autobus, kterej nás nechce vzít. Prý jsme špinaví (pravda), ožralí (pravda) a ze mě prý jde strach (lež, roztomileji jsem nikdy nevypadal - říká Jana). Ano, ale pane, já tady mám nemocnou kamarádku. Nakonec toho nelidu holky přemluví. Magor. Já bych mu dal pěstí, mumlám ještě vzadu na sedadlech (Káča na mě dělá pšššt a hladí mě po ruce). Spadnou na mě berle a rozseknou mi obočí. Jizvu tam mám dodnes.

V Doksech musím ukrást kárku z jedné zahrady. Janu už bych neunesl. Napíšu alespoň na zeď kusem cihly, že ji vrátím. Táhneme opilou kamarádku na vozíku, dojíždí v nás poslední alkohol. Kačenky máma se zhrozí, chvilku jakože nadává, ale protože já měl vždycky obrovský štěstí na ženský, tak nás jen po pár mých uklidňujících větách pošle spát (Prcalík vždycky říkal, že jsem s tím hlasem jak hypnotizér a že to funguje jen na ženský a vzteklý psy). Ležím na zemi.

Ráno se probudím. Zachumlaný do nějaký deky. Bolí mě záda, ale hlavně hlava. Neskutečně. Pomalinku začínám vnímat svět. Opatrně, světloplaše. Holky mají vykasaný trička a já na ně dostanu obrovskou chuť. Místo sexu je ale jen čaj, chleba a spoustu rad do života od paní Kačenkové. Koukám na ty její krásné vlasy (a poslouchám hlas, u kterého doufám, že ho jednou bude mít Kačenka taky, protože nebyl pisklavej, ale jemnej, hedvábnej a neskutečně rajcovní) a přemýšlím, jaké by to bylo ji pohladit. Pak se otřepu, to přece nejde, nebuď blbej, skočil bys rovnou do pekla. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Thousand Years of Emptiness (2017)

MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Thousand Years of Emptiness

CD 2017, Bizarre Leprous prod./Nice to Eat You rec.

for english please scroll down

Silné zásady, třeba jako chlorid sodný, působí lidskému tělu víc než čtyřicetkrát větší bolest a poškození tkání než silné kyseliny.

A teď si představte obrovskou nádobu, kde sedíte připoutáni. Do vody je postupně vháněn louh. Nejdříve se sloupne svrchní vrstva kůže, následuje maso. Všechno pomalu, postupně, o to víc bolestivěji. Přesně takovým způsobem na mě působí nová deska goregrind brutal death metalových MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Pojďte se spolu se mnou vykoupat v krvavé lázni, jste srdečně zváni.



MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY se se svým novým albem "Thousand Years of Emptiness" opět pohybují na tenké hranici mezi brutálním death metalem, gorem a grindem. Novinka ve mě vyvolává až roztodivné reakce. Jednou je ostrá jako břitva, jindy temná a nakonec skočně veselá. Baví mě ale celá bezezbytku. Na povrchu sice vypadá jako poleva z ušlehané krve, ale když ji dáte čas, najednou zjistíte, že pod povrchem je nejen solidní řemeslo, ale i spousta skvělých nápadů. A ještě je navíc sranda. Některé "nářezové" pasáže by možná zasloužily trošku osvěžit, ale zase na druhou stranu, dole pod pódiem budou působit asi nejpřitažlivěji. Skvělá a zásadní je pro mě hlavně schopnost kapely upoutat moji pozornost během celé doby poslechu. Mě jednoduše tahle krvavá lázeň baví, podupávám si do rytmu a mám sto chutí ji pustit do ksichtu všem magorům. V promo materiálech se o kapele hovoří jako o ultra brutal death metal killers. Podepisuji vlastní krví! Parádní nahrávka!

Asphyx says:

Strong bases, like sodium chloride, cause more than forty times more pain and damage to the human body than strong acids.

Now imagine a huge pot where you sit on a strap. Lye is gradually poured into the water. The top layer of skin is peeled off, followed by flesh. Everything slowly, gradually, all more painfully. That's exactly my feelings when listening to the new album of gore grind brutal death metal band MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOR OF QUEER DECAY. Let's have a bath together in the bloody spa, you are cordially invited.

MINUCING FURY AND GUTTURAL CLAMOR OF QUEER DECAY with their new album "Thousand Years of Emptiness", again move on the thin line between brutal death metal, gore and grind. The new album in me raises up strange reactions. Once it's razor-sharp, sometimes dark and eventually joyful. But I enjoy the whole album. On the surface it looks like a frosting of the wounded blood but when you give it time you suddenly find that under the surface is not only a solid craft but also a lot of great ideas. And there's more fun. Some passages may have been worthwhile to refresh, but on the other side, they will probably be most attractive on live performance under the stage. Great and essential for me is the ability of the band to attract my attention during the whole listening period. I simply enjoy this bloody bath, I'm in the rhythm and I have a taste of putting it in the face for all the jerks. In promo materials band is referred to as ultra-brutal death metal killers. I sign it by my own blood! Great album!

tracklist:

1. Tenuous Vision

2. Thousand Years of Emptiness

3. Liability

4. Lies

5. Break Me Down

6. Fake Fate

7. Gutalaxomy-Psy

8. Access9. Denied

10. Progeny

11. While guitar player Motorak was drinking beers on the bar in the club in Berlin, the rest of the members of Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay were trying to find the hostel located just 200 metres from the club which took unbelievable 2 hours of needless walk around the city without a beer

12. Bigger Dement We Hoped

13. Paranormal Abnormal

band:

Reef - vocals

Motorak - guitar, backing vocals

Milcunt - vocals

Had - bass

Dicko - drums

http://bandzone.cz/mincingfuryagcoqd

https://www.facebook.com/MincingFuryOfficial/

order here/objednávej zde:

http://bizarre.eshop-zdarma.cz/index.php?s=product&id=8755

http://www.ntey.wz.cz/ntey.html