 |
| Vulture Industries |
author of photos Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
PANYCHIDA
PANYCHIDA
pondělí 27. listopadu 2017
Photos - VULTURE INDUSTRIES, PANYCHIDA - club Divadlo pod Lampou, Plzeň - 26. 11. 2017
neděle 26. listopadu 2017
Report, photos, video - KRYPTOR, LAID TO WASTE, TOXIC PARADISE - club Parlament, Plzeň - 24. 11. 2017
 |
| Kryptor |
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos
club: Parlament club - https://www.facebook.com/parlament.plzen/
Asi je to počasím, ale tenhle týden mi připadalo, že potkávám samé zachmuřené lidi. Je brzy tma, všichni vykládají něco o vánocích, které jsou až za měsíc. Stres, neustálé sledování příspěvků na sociálních sítích, večerní seriály plné debilních příběhů. Usmívám se asi jediný. Jednak jsem měl v úterý narozeniny a pořád tak nějak oslavuji a taky na mě jde nostalgická nálada. Potřebuji do žil metal. Nabít se energií, posílit imunitu proti všeobjímající společenské debilitě. Volím páteční club Parlament v Plzni, protože druhý den nám přijede návštěva a budu muset alespoň trošku fungovat. Mám nabídku na koncert do Prahy, ale to bych asi nepřežil.
 |
| Laid to Waste |
Já mám stejně tak hodnou ženu, to se nedá svítit. Nakrmí mě, pohladí a ještě dá požehnání, aby se mi večerní thrash metal líbil. Kdo to má, přátelé? Jediný, kdo trošku prskal, tak byla princezna, dcerunka, pro kterou jsem zatím pořád táta - polobůh....a budou tam i jiné holky? A že je maminka nejkrásnější? Ptá se mě a já se usmívám. Hergot, je mi 43 a jsem na vrcholu sil. Občas je sice znát únava, ale pořád "bojuju". Nechci trávit večery u televize/počítače nadáváním nebo v hospodě ještě větším nadáváním. Jdu na metal!
 |
| Kryptor |
Malé, lokální koncerty mi poslední dobou vyhovují nejvíce. Lidí tak akorát, blízký kontakt s kapelou. Je to osobnější, než obrovské sály plné fanoušků. Do Parlamentu dorazím s dobrou náladou, rovnou z rozplaveb v hospodě U Zacha (díky kamarádi za super pokec!), která mi vydrží i přes značnou tělesnou únavu po celý večer. Páteční koncert je pro mě hlavně odpočinkem, relaxem. Takže pivo v ruce, klábosení se známými, pár fotek z ještě menšího foťáku než jste doufali a taky zablikání emailu v kapse až z Austrálie, kde můj-váš blog chválí několik fans. To potěší, přátelé!
Pomalinku, polehounku se propiju až k první kapele.
TOXIC PARADISE - hard rock metal, mladí kluci. Z vystoupení je cítit nadšení a i když není jejich hudba vlastně ničím výjimečná, oproti minulému setkání mi připadají zase o něco lepší. Některé melodie mě opravdu zaujaly. Jen tak dál, jen houšť!
LAID TO WASTE nejen naživo už dávno kopou první thrash metalovou ligu. Jinak tomu nebylo ani v Parlamentu. Ono je těžké hodnotit kapelu, jejichž desky vám tak nějak kolují v krvi. Za mě tedy opět poctivá nálož toho, co mám na tomto stylu tolik rád - melodií, neurvalosti, energie, rebelie! Představte si utržený vlak, který se řítí přímo do pekla. Přesně takoví byli LAID TO WASTE. Hergot, tohle je metal! Skvěle! Absolute thrash inferno! The gig that cuts like a rusty knife! Great! Thrash till death! LAID TO WASTE played concert, which will sweep you away like a tsunami. Wov!
KRYPTOR byli pro mě nostalgickou vzpomínkou (u některých skladeb mě opravdu mrazilo, co já si s touhle skupinou všechno "prožil"). Mám ke kapele samozřejmě historicky velmi blízko, vždyť kdysi formovala můj pohled na muziku. V Plzni pánové odvedli solidní vystoupení (v rámci možností a věku). Jen na ten zpěv si asi nikdy nezvyknu. Ano, jsem příznivec mistra Pípy. Sadistic thrash metal!
Návštěvnost byla slušná, odhad nemám, ale přes sedmdesát lidí bych si tipl. Zvuk solidní a atmosféra pohodová. Po organizační stránce si nebylo na co stěžovat.
My, pánové v nejlepších letech to máme tak, že pořád jucháme, jsme siláci jak za mlada a pak nás sejme únava. Na mě padla někde cestou domů, to jsem pak u baráku šoural nohama jak kdybych měl už dávno močový měchýř vyvedený bokem a trápilo mě revma. Přesto jsem si večer neskutečně užil, zavzpomínal, pokecal, udělal si dobře. Zaplať Satan za podobné koncerty. Bez nich totiž už budou všichni jen připojeni na síť, kde si budou donekonečna plácat játra. Realita a metal jsou ale někde jinde. V malých klubech, mezi fanoušky, pod pódiem, u piva a s kapelami. Víc takových akcí, pokud mi to práce a rodina jen trošku dovolí, rád přijdu znovu! Přijďte taky. Děkuji všem za pěkný zážitek!
My, pánové v nejlepších letech to máme tak, že pořád jucháme, jsme siláci jak za mlada a pak nás sejme únava. Na mě padla někde cestou domů, to jsem pak u baráku šoural nohama jak kdybych měl už dávno močový měchýř vyvedený bokem a trápilo mě revma. Přesto jsem si večer neskutečně užil, zavzpomínal, pokecal, udělal si dobře. Zaplať Satan za podobné koncerty. Bez nich totiž už budou všichni jen připojeni na síť, kde si budou donekonečna plácat játra. Realita a metal jsou ale někde jinde. V malých klubech, mezi fanoušky, pod pódiem, u piva a s kapelami. Víc takových akcí, pokud mi to práce a rodina jen trošku dovolí, rád přijdu znovu! Přijďte taky. Děkuji všem za pěkný zážitek!
- author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
--------------------------------
Promotion!
DEADLY STORM FESTIVAL 12
17.3. 2018 již po dvanácté v Plzni povstanou zombie, aby zničily tento svět. Tentokrát na novém místě v Šeříkovce. Přijďte jako minulé ročníky podpořit jedinečný undergroundový festival!
Dvě pódia, dobré pivo i zvuk. Kapely nejen z českého podzemí. K tomu jako vždy příjemná nálada. Metal býval vždy o setkávání, o pořádné pařbě pod pódiem, o úsměvech od ucha k uchu. Dodržíme tradici a budeme se snažit, abyste odcházeli spokojeni. Underground nesmí zemřít! Přijď si užít metal a vezmi své známé! Budeme se na vás těšit!
datum: sobota 17. 3. 2018
místo: Šeříkovka - http://www.serikovka.cz/
info:
facebook událost:
https://www.facebook.com/events/128585687817727
--------------------
info:
https://www.facebook.com/events/367378160380450/
--------------------
info:
https://www.facebook.com/events/367378160380450/
Recenze/review - NO RETURN - The Curse Within (2017)
CD 2017, Mighty Music
Zlé jazyky tvrdí, že když vás ponesou na márách, neucítíte už vůbec nic. Troufám si tvrdit, že to není pravda. Stačí si poslechnout svižně chladivé melodie francouzských NO RETURN a pochopíte, že život po životě existuje.
Francouzi se pohybují na pomezí melodického death metalu a thrashe. Předkládají studeně jiskřivý materiál, ostře zajímavé riffy a náladu smutečních průvodů. Dám u nahrávek hodně na náladu a atmosféra celé desky mě doslova uchvátila. Přitom se nejedná o nic převratného, použité postupy jsme samozřejmě všichni již mnohokrát slyšeli. Ale mě jde hlavně o výsledný dojem a ten je velmi dobrý.
Zlé jazyky tvrdí, že když vás ponesou na márách, neucítíte už vůbec nic. Troufám si tvrdit, že to není pravda. Stačí si poslechnout svižně chladivé melodie francouzských NO RETURN a pochopíte, že život po životě existuje.
Francouzi se pohybují na pomezí melodického death metalu a thrashe. Předkládají studeně jiskřivý materiál, ostře zajímavé riffy a náladu smutečních průvodů. Dám u nahrávek hodně na náladu a atmosféra celé desky mě doslova uchvátila. Přitom se nejedná o nic převratného, použité postupy jsme samozřejmě všichni již mnohokrát slyšeli. Ale mě jde hlavně o výsledný dojem a ten je velmi dobrý.
Na "The Curse Within" se NO RETURN dotýkají severské death metalové školy, ale umně do ní roubují i thrashové prvky. Líbí se mi zvuk kytar i vokál, oceňuji výsledné harmonie. Občas sice album sklouzne v rychlých pasážích do obyčejnosti, ale vždy jen na pár chvil. Nejedná se o nic, co by mě vytrhlo z poslechu. Nevím kolik se najde trpělivějších fanoušků, kteří nahrávku nezavrhnou po pár prvních setkáních, ale já pevně věřím tomu, že novinka si své obdivovatele najde. Patřím mezi ně. Úplně to vidím před sebou. Zástupy plačících, já na márách. Nežil jsem tenhle život nadarmo. Kolem se bude vznášet smutek a studené melodie alba "The Curse Within". Jsem spokojen.
sumarizace:
Francouzská metalová smečka NO RETURN do nás letos sype velké množství melodií, tmy, chladu i smrti. Máme tu čest s kombinací severského melodického death metalu a thrashe. Výsledkem je přívětivé, studené album, které by mohlo oslovit všechny příznivce monumentálních melodií, ostrého hlasu i atmosféry zasněžených plání. Novinku si užívám, líbí se mi její energie a schopnost kapely vytvořit dobrý motiv. Občas sice nahrávka ztrácí trošku na síle, ale jinak ji považuji za velmi dobrou. NO RETURN vás pomocí své hudby zmrazí do kostky ledu! Za mě palec nahoru.
French metal band NO RETURN is loading us with large amount of melody, darkness, cold and death this year. We have honour with a combination of northern melodic death metal and thrash. The result is pleasant, cool album that would appeal to all fans of monumental melodies, sharp voice and the atmosphere of snowy plains. I enjoy the news, I love its energy and ability of the band to create a good theme. Sometimes it might lose a little bit on power, but otherwise I find it very well. NO RETURN will freeze you in ice cubes! For me thumbs up.
tracklist:
1. Despise Your Heroes
2. Just Passing Through
3. Memories Turns To Ashes
4. The Crimson Rider
5. Inhale
6. The Will To Stand Up
7. Serpent´s Curse
8. Stare At My Reflection
9. My Last Words
10. To The Dark Side Of The Sun
band:
Alain Clément - Former and lead Guitars / David Barbosa - Bass / Joël Barbosa - Drums / Geoffroy Lebon - Guitars / Mick Caesare - Vocals
https://www.facebook.com/NoReturnMetal/
https://www.youtube.com/user/NoReturnTV1
http://mightymusic.dk/
PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto dvacátý - Kačenka v říši divů
Stála před zrcadlem, česala si vlasy, ještě rozehřátá z ranního muckání. Kolem se v různých akváriích a klecích zrovna probouzela všechna zvířátka. Kačenka milovala knížku Alenka v říši divů. Já tehdy moc ne. Nerozuměl jsem jí. I dnes mi přijde, že pořádně tento abstraktní příběh dokáží pochopit jen dívky a mladé ženy.
Dělala si ze mě legraci. Jednou jsem byl králíkem Březňákem, jindy zase Kloboučníkem. Citovala mi celé pasáže, jakoby ona byla TOU ALENKOU. Stejně bláznivá, usměvavá a zároveň citlivá. Saxon a k tomu otevřená knížka s krásným příběhem. To bylo její. Zachumlaná v kostkované dece, v mém vytahaném svetru od babičky. Pokaždé s holými chodidly (vem si ponožky nebo nastydneš vodspoda, říkávali jí snad všichni).
Měla ten den svátek, půjčený byt od rodičů a mě chlastajícího další ranní pivo v křesle. Krásná, tak krásná, v některých momentech až éterická. Jindy zase zemitá, metalově ostrá (dnes by se asi řeklo rebelka). Udělala mi to po probuzení nádherně a byl jsem prvním gratulantem. Sehnal jsem v antikvariátu, u jednoho příbuzného, starého žida, který jako jeden z mála mé krve, z jedné strany rodiny přežil. Vydání Alenky v říši divů, které prý mělo velkou hodnotu. Sběratelskou určitě, ale také peněžní, protože jsem za ní dal celý plat z brigády. Stálo to za to. Za tu radost, za ten krásnej úžasnej sex.
"Nepij pořád to pivo a pojď mi pomoct, kolem oběda tady budou všichni": peskovala mě, ale já jsem jí raději vzal knihu z rukou, zaklapl ji (co blbneš, teď nevím, kde jsem skončila - ale víš, už znáš Alenku nazpaměť) a vykasal jí svetr i s tričkem. Když bylo po všem, zazvonila Jana. Zaplať všichni svatí i nesvatí, jinak bychom nic nepřipravili. Olíbám je ze srandy na uvítanou obě, usadím se jako paša ke stolu a pomáhám jen občas, protože to dělám stejně špatně. Usrkávám pivko a těším se na hosty. Má milá bude dnes oslavována a kamarádi jsou moc rádi, že máme zase nějaký důvod pařit.
Dostane spoustu CD, knížek, od Jany tričko a pak taky šátek s lebkama, kterej prej v Praze mezi metlama teď neskutečně letí. "Tak jo, máme formality za sebou a teď nalejvejte panenky - panáky": zazdí vše Kytka a dodá, že někde četl - jméno Kateřina je podle starých řeckých pramenů vykládáno jako čistá, cudná. Dodám, že ano, sex dycinky až po svatbě přátelé. Začínáme mít náladu. Něco tomu ale pořád chybí. Jasně, hudba!
Sedneme si ke kazeťáku s Prcalíkem a nikoho k němu nepustíme. Vyndá z brašny kazety, co přinesl od Sabatha (ten nemohl přijít, říkal, že musí vyrazit do Liberce za nějakou koroptvičkou). Už to jede - Železná neděle, Torr, Kryptor, Arakain, Denet, Moriorr. Posledně jmenované osolím tak nahlas, že řvou všichni se mnou (pro nás "nejlepší song českého metalu")...Termonukleární jatkáááááá. Až nás musí Kačenka okřiknout, protože ona slaví a chce poslouchat spíš hlavně Paradise Lost, Saxon a Candlemass. Přání samozřejmě plníme.
Vše se vypije i sní (asi kotel guláše) a jde se přes celé město, dolů na sídliště. Občas se k nám někdo připojí, Káča dostane snad padesát gratulací. Všichni ji máme rádi a já nejvíc. Je moje, úžasná, někdy na mě naštvaná, ale v jádru hrozně hodná. Kamarádi mi pořád říkají, jakou mám z prdele kliku, že mám zrovna Káču, protože jiná by mě proklela, případně zabila. Nojo, no.
Chvilka na panelech, jen aby se neřeklo. Je už sychravo, listopad. Do Černé vdovy mojí milou neseme na rukou. Jako kdyby vyhrála nějaký závod. Máme půjčené klíče a víme, kde jsou sudy s pivem. Víc nepotřebujeme. Možná ještě rozsvítit v sále a zavzpomínat si na doby, kdy jsme ještě dělali metal i aktivně. Holky nás totiž pořád přemlouvají, abychom zase začali hrát. Na rovinu, už nám to moc nejde, vůbec necvičíme a je to spíš takovej hodně ostrej punk (RAMONES!). Ale naše snažení má v sobě sílu, odhodlání a radost. Dostanu kalhotkami od Jany do obličeje, jak jsou všichni na plech, tak lítá vzduchem snad všechno.
Po aplausu velkém jak u Beatles, u extáze z toho, že jsme zase zahráli, jdu na záchod. Pamatuju si, že mě tam odchytla nějaká holka a jestli prý ještě s Káčou chodím. Chvíli jsem váhal, co říct, ale jde kolem Jana a ta na kočenku zavrčí jako saň. Mě vyhrožuje uříznutím orgánů. Jdu si raději po svých.
Káča stojí zrovna na stole, opile tančí, chvílemi jako striptérka, akorát oblečená, ale triko sundá, to musí být. Koukám na ní, na svoji opilou Kačenku v říši divů a jsem nešťastnější chlap na světě. Hned jí musím všechno říct a jak lezu nahoru, tak padám naznak. Dám si do hlavy a probudí mě až panák ruma nalitý přímo do krku. Zakuckám se, otřepu a potom mám okno.
Hele já vím, že tohle mají být příběhy o metalu, ale mě se fakt zdá o králíkovi Březňákovi, Kloboučníkovi, kočce Šklíbě, která má zadek jako Jana. Uff. Svět se točí a já s ním. Veskrze pozitivní sen, představa, se postupně mění ve strach. Chtějí mi jí vzít, moji Kačenku - Alenku. Hnusnej alkohol.
"Vám zas jednou půjčím klíče, blbečci, to nemůžete aspoň zavřít hlavní vchod?": stojí ve dveřích vysmátý Sabath, s rukou kolem pasu asi čtyřicetileté paní. První co mě napadne, že je macatá, prdelatá, kozatá a zároveň neskutečně sexy. Jak jsem první na ráně (protože mě vyhnali spát do předsálí - prej hlídej a kdyby někdo přišel, tak trhej!), tak jí hned řeknu, že ji miluju. A oslovoju jí Šklíbo.
Směje se mi a hned běží do kuchyňky vařit kafe. "Ta je co?": chlubí se Sabath a jde hledat Káču. Ta spí s Janou vzadu na gauči. Obě ještě opilé jsou probuzeny a má milá dostane gramodesku Root. Miluje je a Sabath si vyslouží velkýho hubana.
Seznamujeme se všichni s Míšou, která je další ženou v mém životě, která mě hodně ovlivnila, pomohla, mnohokrát zachránila a vůbec byla mým strážným andělem. Má černý vlasy, už trošku jemně vrásčitý obličej, ale hlavně srdce velké jako řeku. Svojí dobrotou, milým hlasem nás hned všechny nadchne. Když nám pak přinese ještě kafe a dá do rukou vyprošťováky, má nás na lopatkách.
Seznamujeme se všichni s Míšou, která je další ženou v mém životě, která mě hodně ovlivnila, pomohla, mnohokrát zachránila a vůbec byla mým strážným andělem. Má černý vlasy, už trošku jemně vrásčitý obličej, ale hlavně srdce velké jako řeku. Svojí dobrotou, milým hlasem nás hned všechny nadchne. Když nám pak přinese ještě kafe a dá do rukou vyprošťováky, má nás na lopatkách.
Tulím se ke Kačence (ona byla opravdu TOU ALENKOU), vyprávím jí svůj sen, ale vypadá, že je nějak mimo. Možná je to opicí, ale spíš si myslím, že je někde ve svém dívčím světě, někde za zrcadlem, kam je nám mladým klukům možno nahlédnout jen občas. Pijeme celý další den. Svátky princezen se přece musí pořádně oslavit, nemám pravdu?
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
sobota 25. listopadu 2017
Recenze/review - MARGINAL - Total Destruction (2017)
CD 2017, Transcending Obscurity Records (India)
Celý tenhle prohnilý systém je potřeba zničit zevnitř. Spálit na popel a začít znovu s čistým štítem. Tupost a stádnost už dávno zvítězila nad rozumem a citem. Zbývají jen poslušnost a oči sklopené k zemi.
Ještě, že existují kapely jako MARGINAL. Belgičtí grind, crust death metalisté, kteří umí řízně přiložit ruku k dílu. Představte si starý zaplivaný klub někde na konci kanálu pod vaším městem. Tam se schází pár posledních rebelů. Hrábnou poprvé do strun a mají vás na lopatě. Zpívají a hrají totiž o tom, co trápí i vaši zkaženou duši.
Celý tenhle prohnilý systém je potřeba zničit zevnitř. Spálit na popel a začít znovu s čistým štítem. Tupost a stádnost už dávno zvítězila nad rozumem a citem. Zbývají jen poslušnost a oči sklopené k zemi.
Ještě, že existují kapely jako MARGINAL. Belgičtí grind, crust death metalisté, kteří umí řízně přiložit ruku k dílu. Představte si starý zaplivaný klub někde na konci kanálu pod vaším městem. Tam se schází pár posledních rebelů. Hrábnou poprvé do strun a mají vás na lopatě. Zpívají a hrají totiž o tom, co trápí i vaši zkaženou duši.
Na "Total Destruction" se mi nejvíc líbí ten správný punkový přístup. Žádné zbytečnosti a kecy přechytralých intelektuálů. Jde se rovnou k věci, k samé podstatě, až na dřeň. Výsledkem je album, které ctí hudbu třeba takových NAPALM DEATH, DISRUPT, DISGUST, SKITSYSTEM, EXTREME NOISE TERROR, starších MALIGNANT TUMOUR, FULL OF HELL, NASUM, ROTTEN SOUND. Zkrátka a jednoduše, žádná ořezávátka, ale špinavci přesně jak se patří. Potřebuji alespoň na chvilku vypadnout pryč, někam mimo systém. Utíkám městem, daleko na periferii. Na skládce komunálního odpadu nacházím konečně svůj klid. S MARGINAL na uších tančím nekonečné kroky plné svobody. Skvělé natlakované album!
sumarizace:
Nové album grindových šílenců MARGINAL působí hodně návykovým, drtivým dojmem. Už když jsem si jejich stejnojmenné album ve stylu NAPALM DEATH, DISRUPT, DISGUST, SKITSYSTEM, EXTREME NOISE TERROR, MALIGNANT TUMOUR, FULL OF HELL, NASUM, ROTTEN SOUND, švédských death metalových legend a crustu, pustil poprvé, měl jsem dojem, že se mi znovu otevřely staré zhnisané rány. Žaludek se mi zkroutil do dlouhé křeče a měl jsem sto chutí řvát spolu s kapelou jejich texty. Syrově, surově, jako opuštěný hrob, působí novinka slovenských maniaků. MARGINAL umí jednu věc, kterou zase tolik kapel nemá. Rozhýbala mé staré kosti, donutila mě k soukromé pařbě v pokoji, k neustálému přehrávání alba "Total Destruction" v autě. Je esencí energie, síly, nadšení, nespoutanosti, i jakési rebelie, kterou z nahrávky cítím. Takhle nějak by to mělo vypadat, říkám si stále dokola a chci vypadnout z práce ven s tím, že prvnímu hajzlovi, kterého potkám, proženu pěst obličejem. Grind death metal, který vás přibije na zeď! Skvěle!
Asphyx says:
The new album by grind freaks MARGINAL feels insanely addictive and crushing. When I heard their eponymous album for the first time, which was in the style like NAPALM DEATH, DISRUPT, DISGUST, SKITSYSTEM, EXTREME NOISE TERROR, MALIGNANT TUMOUR, FULL OF HELL, NASUM, ROTTEN SOUND, swedish death metal legends and crust, I felt like my old suppurating wounds re-opened. My stomach twisted into a long spasm and I wanted to scream the lyrics with the band. Raw, brutally, just like a lonely grave – that is how this new album by those Belgian maniacs feels to me. MARGINAL can do one thing which other bands can´t. They made my old bones move and made me to have a private party in the room and I also playback the album "Total Destruction" in my car. It is the essence of energy, power, excitement, unbridled and also some kind of rebellion which I feel from the album. This is how it should look – that is what I am thinking when I want to go out of work and punch first asshole I meet on the street. Grind death metal which will nail you on the wall! Great!
1. Barbarians
2. Delirium Tremens
3. Ruination
4. Impaled
5. Useless Scum
6. I Used to be Intelligent
7. Rat Kebab
8. The Violent Way
9. Leech Invader
10. Fucked Up Society
11. Atom Sapiens
12. Total Destruction
Lineup:
Johan - Vocals
Johan - Vocals
Timmy - Guitar
Martin - Guitar/Vocals
Steven - Drums
Rui - Bass
pátek 24. listopadu 2017
Rozhovor - BLOOD - Texty se věnují lidské brutalitě, nehumánnímu zacházení (během válek a inkvizice) a vůbec tomu peklu, ve kterém žijeme.
Rozhovor s legendární německou death grindovou kapelou BLOOD.
Odpovídal Destroyer Eisen a Martin Witchskinner.
Přeložila Markéta, děkujeme!
Ave BLOOD! Poslouchám vaši letošní novinku „Inferno“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Děkujeme za tato krásná slova. Reakce na naše album z této scény jsou skvělé! Ani jsme tolik krásných recenzí a postů nečekali. A pořád jsme s tím, jak jsme album udělali, spokojeni.
Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul druhou skladbu „Decimation“.
Jo, „Decimation“ má zabijáckou „melodickou linku“, ale hráli jsme ho letos jen na pár koncertech. A hráli jsme jen 2 nové písně: The Summoning a Breed of the Jackal a ty se teda hodně líbí, ale bylo by ještě víc zabijácké, kdyby lidi ty písně víc znali.
Jakým způsobem vznikal nový materiál pro „Inferno“? Jak vlastně tvoří/skládají BLOOD?
Všechny písně (mimo ty staré) jsme dávali dohromady od roku 2015. Psaní písní je pro nás časově velice náročná záležitost, protože je moc často nezkoušíme, hlavně je nezkoušíme se všemi 5 členy kapely. Je to škoda, ale takhle prostě BLOOD funguje.
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Martin Witchskinner: Já jsem dělal všechny texty na novém albu. Když jsem se znovu připojil k BLOOD, tak jsem sám sobě slíbil, že budu všechny texty dělat já. Takhle je jednodušší si spojit hudbu s textem. No, texty se věnují například lidské brutalitě, nehumánnímu zacházení (během válek a inkvizice) a vůbec tomu peklu, ve kterém žijeme. Další texty jsou o fiktivních hororových příbězích jako z filmu The Evil Dead nebo o satanských záležitostech…texty mají být pusté, temné a měly by také dobře znít. Užívejte a vstupte do temného království BLOOD!
Kdo je autor obalu novinky „Inferno“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?
Pracovali jsme na tom s Chrisem „Thorncrossem“ Moyenem už na začátku 90. let a chtěli jsme tak i pokračovat s novým albem, protože jsme měli skoro stejnou sestavu. On pro nás vytvořil motiv, až když jsme věděli, že se album bude jmenovat „Inferno“. Odvedl skvělou práci!
Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, surový a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?
Nahrávali jsme v „Kohlekeller Studio“. Po tolika letech, žádná stará studia už neexistují a my jsme hledali nějaké nové studio, které by nebylo moc daleko a které by mělo zkušenosti s Death/Grind hudbou. A tak, protože v tomto studiu nahrávali také BENIGHTED a ABORTED, jsme si toto studio vybrali také. A byla to dobrá volba. Mají skvělé techniky a ti, kteří nám vše mixovali, věděli o toto stylu absolutně všechno – víc, než kdokoli jiný v minulosti. Všechny nápady se pak spojily jen pro zvuk. Ve studiu jsme trávili velice málo času, protože jsme neměli žádný label, který by vše financoval, ale nahráli jsme album během 4 dní (+2 dny mixu).
Hrajete od roku 1986. To je na kapelu pěkně dlouhá doba. Dalo by se říct, že jste se stali legendou. Jaké byly vaše začátky? Jak vlastně skupina vznikla a co byl první impuls k tomu, začít hrát death grind metal?
Já a moji kamarádi jsme byli naprostí metalisti v minulosti a tak jsme se prostě sami sebe zeptali, jestli bychom zvládli hrát nějaký nářez. První songy, co jsme dávali dohromady, byly jen o randálu – nikdo neuměl ani držet jakýkoli nástroj, ale strašně nás to bavilo a tak jsme pokračovali. Během pár let jsme se zlepšovali a měli jsme možnost pořídit si lepší vybavení a zkušebnu. Začali jsme hrát tuto muziku, protože byla našim srdcím nejbližší.
Letos na jaře jste mě totálně rozsekali na festivalu NICE TO EAT YOU DEATHFEST. Přiznám se, že jsem očekával pány v letech, kteří koncert jen tak odehrají, aby se neřeklo. Byl to ale totální masakr. Jak jste si festival užili vy? Co říkáš na české fanoušky?
To byla paráda a to jsme vlastně nevěděli, co od fanoušků můžeme čekat, protože ostatní kapely byly mladší, rychlejší a drsnější. Ale snažili jsme se, odvedli jsme, co nejlepší výkon jsme mohli, abychom ukázali, co BLOOD v roce 2017 dokáže a fanoušky to bavilo. Potkali jsme skvělé lidi a zase jsme si potvrdili, že je pro nás Česká republika speciální a máte tady asi nejlepší fanoušky na světě. Vrátíme se v březnu 2018 na 3 koncerty s našimi kamarády FLESHLESS. Jsou to staří známí.
Jste už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?
Během let se všechno změnilo. Na začátku jsme měli spoustu času, investovali jsme svůj volný čas do kapely, ale později jsme se stali rodiči, máme práci a další aktivity mimo kapelu. To je důvod, proč nemůžeme hrát tolik koncertů, ale to je v pohodě, protože na koncerty pořád jezdíme….Jo, dnešní svět je digitální a to znamená, že lidé mohou poslouchat hudbu kdykoli a kdekoli. A lidé nemají čas, trávit tolik času nad jedním singlem, jako tomu bylo v minulosti. To je na jednu stranu škoda, ale na druhou stranu to pomáhá s promováním lidí, kteří vydávají alba sami, bez labelů, jako to dělám my. Je to vlastně nevýhodné pro menší labely, ale to je život.
Často také slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Německa? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?
Vypadá to, že v České republice je ta situace lepší, než v Německu. Tady je spousta malých klubů, které se zavírají, protože tam nikdo nechodí. My raději hrajeme v malých klubech, ale vypadá to, že organizátoři potřebují 1-2 větší kapely, aby to nalákalo větší publikum. Není to snadné – zvlášť, pokud jde o peníze. Jestli jsi organizátor, tak musíš být skalní fanoušek, protože o penězích to tady není!
Pátral jsem ve starých rozhovorech, dokonce si vytáhl i tištěné časopisy a nikde jsem nenašel, kdo je vlastně autorem loga BLOOD?
Měli jsme staré logo, které jsem dělal na začátku já. Ale nebylo to nic moc. Ventilator udělal tohle logo v roce 1987 po tom, co se k nám přidal. Chtěl něco, co vypadalo jako „značka“ – a tak to dopadlo takhle.
V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.
Teď je to prostě umění a já taky poslouchám hudbu online – je to prostě sakra jednoduchý. Ale metalová scéna je reálnější a old school, takže spousta fanoušků si CDčka pořizuje ve fyzické podobě. Nepotřebujeme vydělávat veliké peníze, takže jsme s touto evolucí docela spokojeni.
Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?
Poslední EMBALMER jsou skvělí, DISMA to naprosto zabili, CARDIAC ARREST válí s každým novým albem a také poslední FLESHLESS mini jsou úžasní.
Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?
Známe spoustu českých kapel: FLESHLESS, MALIGNANT, TUMÖR, CARNAL DIAFRAGMA, CEREBRAL TURBULENCY, CONTRASTIC, DEFLORACE, DISFIGURED CORPSE, HERMAPHRODIT, KRABATHOR, SPASM a další.
Co chystají BLOOD v nejbližších měsících?
Hrát skvělé koncerty a představit fanouškům některé z našich nových písní z alba Inferno. Chceme se dobře bavit a začít psát písně, na které lidé nebudou muset čekat 14 let.
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.
Děkujeme za zájem a podporu – zdravíme české death/grind fanoušky!
