DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 9. ledna 2018

Interview - EPITAPH - We think of churning riffs, the ones that make you grit your teeth in grim satisfaction, all soaked in dark poetry.


Interview with doom metal band from Italy - EPITAPH.

Answered EPITAPH.

Translated and questions prepared by Duzl, thank you!

Hi Epitaph!

I discovered your band a few days ago randomly when I saw you on the bill for the gig in London alongside of PROCESSION during your tour over Europe with your new album „Claws“. I have to say I really liked your performance, so let‘s talk about your band and take us through the history of band to the future….

First of all, what is your definition of „doom metal“, what is your imagination when someone say these words?

We think of churning riffs, the ones that make you grit your teeth in grim satisfaction, all soaked in dark poetry. Slowness helps, but it’s not a crucial factor, actually. Songs that convey a subtle sense of menace, great soulful melodies ranging from the festering pit to the empyrean. A sniff of (angry) despair and ambience are fine, unless they make the music diverge from its basic root: blues-tinged heavy metal.


What about your reunion after almost 20 years! … You decided to come back, change a line up and realase your first full length album in history of Epitaph after three demos. Tell us, how did it happen? What was the main motivation for this? 

At first, we came back just for ourselves: original members and fans from the band’s heyday got together just to have fun, performing those old tunes at a local rehearsal room. Almost immediately, we found that we could not let this thing go quiescent again! At that time, we were quite certain that there would be very little room – if any – for an old-fashioned and unglamorous project like this. A streak of lucky events, and some encouragement from a few esteemed friends, made us know that there’s still some interest in this music, after all. So, we’re no longer lingering in the rehearsal room and we’re now diving back into the fold! 

Why did the Epitaph split up many years ago? And all this time, did you follow the metal scene? In your opinion, how did it change? What can you say about today metal scene in Italy? Can you recommend us some bands from local scene there?

After all these years, the reasons behind that split are still unclear. But once something is broken and dying, you have to let it go. Sure, it was a big disappointment, one that made us lose touch with the underground scene, unfortunately, while growing disaffected with the over-glossy mainstream. One of the best things about our comeback is that now we’re once more exposed to the wider scene, always discovering new bands and albums we weren’t aware of! About Italy, most bands are either very provincial or way too obsessed with aping the standards of the main foreign bands. Still, there’s a shitload of great bands we’ve grown so fond of; Black Oath and Abysmal Grief (we shared a tour and a split album with the latter) are just the very first to come to our mind. They certainly boast great personality, conviction, and remarkable continuity in the outstanding quality of their output! 


On the gig I bought the vinyl of your first album „Crawling Out of the Crypt“, I really like it! Not only by musical side, which is amazing but as well all concept of this double LP and especially the booklet with artworks… who is a author of this artworks and who come up with this concept? 

Emiliano did all those illustrations. He drew them while writing the lyrics: the artwork inspired the lyrics, and vice-versa. More illustrations are featured in the “CLAWS” booklet, as this is to become a little tradition of ours.


How it was in studio after so long time? Did you have a big expectation from it? How was the recording process of first album after so long? Did it happen that you suddenly decided to change some riffs or add some parts that were not planned during the rehearsals? Did you have any special final touch?

It had been so long since we last were in a studio that we had to cope with a major novelty: digital technology. Yes, we’re that old! We didn’t change parts significantly during the recordings themselves, but we happened to do so during the night right before the studio sessions, much to the chagrin and frustration of a couple of members!... And we did so for both albums, so we’re not properly learning. “Crawling...” had one special touch we’re so proud of: it featured G. Nepi from revered Dark Quarterer for some of the vocals in one of the tracks. We still have goosebumps while thinking of that.

Can you describe evolution of Epitaph musically over the years and over the demos/albums? Which recording are you consider as a most important in history of Epitaph and why? 

One might argue that the second demo, “Sacred and Profane”, was the one that settled our peculiar sound. Still, we wish to incorporate every aspect and flavour from our history, even going back to our Black Hole roots. Furthermore, Lorenzo joining the band brought a hefty dose of hard-blues, that can be distinctly recognized in “CLAWS”.


During your performance you are using a few props, are those props important for you, same as an interaction with fans? It is helping to you create atmosphere? 

The main purpose for those props is for us to focus and get in the right mood, regardless of the audience’s reaction to them. We try to use simple ones and to do so quite sparingly, we don’t wish the props to do the job in our place! On the other side, we love to challenge the people in the audience, physically interacting with them, pushing the usual borders of a live experience. 

On end of September your released your second full length album „Claws“ via High Roller Records Where were you recording ? Who is responsible for the sound, mastering and production? Can you get us through this album and tell us a little bit about the concept? 

The album was recorded and mixed at trusted Industrial Studio Recording in Verona; we like to deal with people that can stand our gross humour and our maddening timetables without flinching! As usual, the final master was the work of Patrick W. Engel – the Sound Savant – at Temple of Disharmony. “CLAWS” is composed of just five long tracks, and each of them tackles with different moods and themes: we started with a nightmarish horror story, then a touch of obscure historic facts, sex and the bleak husk of a soul consumed by hate. As opposed to the first album, we strove for a more direct sound, less reliant on keyboards, so as to get closer to our live performances.

Who is the main composer, who is the author or lyrics and how is the creative process of composing new material?

Apart from the lyrics, which are Emiliano’s province, Mauro and Lorenzo contributed most of the ideas for this album. This is not a fixed rule, though, and this might well change while composing newer stuff! 


Which bands influenced you the most? I hear in your production Candlemass a lot, am I right? Which bands you consider as a most important in doom metal history of this genre?

Honestly, each of us has very distinct tastes, within and without the blurred confines of doom. So, in order to avoid the usual in-strife when this kind of matters arise, we will not drop any names here. Moreover, our favourite bands might not necessarily be the most prominent influences during the process of composing our songs.

What are the closest plan for Epitaph (after tour)? Which band would you like to share a podium with, in the future? 

We’ve had a tight schedule of late and, as soon as we settle after the Pacto de Sagre tour, we’ll take our time to try new ideas out, starting from those we had to leave behind while choosing what to include in “CLAWS”. We don’t feel the urge to release new material until we’re truly happy with that, so a few months of relaxed jamming are ahead. There’s a number of bands we’d love to share the stage with. The most important need is to get combined with bands that are somewhat different from us, while belonging to the same genre, in a broad sense. This worked wonderfully with both Abysmal Grief and Procession.


Thank you for your time and answers! I wish you a big success and venues full of fans during your tour, good sales of merchandise, hope to see you soon somewhere on the stage and the last words are yours guys…

Thank you for this very interesting interview, Duzl! One last thing: as much as we are proud of our albums, we feel our place is – and forever will be – on stage. So, come over and get to our shows to get the full Epitaph experience!


Recenze/review - MIDNIGHT SCREAM - Dark Blood (2017)


MIDNIGHT SCREAM - Dark Blood
CD 2017, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Je pravda, že kultovní film Easy Rider mě dodnes fascinuje. Mám jej rád jako kulisu, líbí se mi hudba (jasně "Born to be Wild"). Mám dokonce řidičák na mašinu a chopper od Harley  Davidson byl jednu dobu mým velkým snem. Pár mých kolegů z práce si už tenhle sen splnilo a pořád mi básní hlavně o moto srazech. Slovenská smečka MIDNIGHT SCREAM je přesně tou skupinou, která by mohla být na podobných setkáních hlavní hvězdou.

Hraje hezky postaru, na novém albu kombinuje heavy, power, thrash metal s hard rockem, pohodovými melodiemi a nezbytnými "vznešenými" refrény. Desku jsem několikrát poslechl a i když patří do stylu, který moc nevyhledávám, několik příjemných vzpomínek mi na ní zůstane.



"Dark Blood" lze stylově zařadit na přelom osmdesátých a devadesátých let. Taková klasika, dalo by se také napsat. Zvuk v pořádku, obal také. Horší už je to s nápady. Připadá mi, že v kapele dřímá určitý talent, který vždycky vyleze na povrch jen po chvilkách. Často slušná melodie, riff, nápad je ale bohužel poměrně často stáhnutý dolů stále stejnými tklivými refrény. Nemůžu se ubránit tomu, že slyším také takový ten československý zábavový odér. Je to škoda, protože skladby jsou celkově dobré, poslouchatelné. Jen bych čekal na motorkáře víc rebelie, pořádný odvaz. O originalitě se bavit nemusíme, kapela asi sama ví, kdo jsou jejich vzory a podle jakých předloh skládají. Dnes vytvořit něco úplně nového je vlastně nemožné, ale záleží, jakým způsobem je hudební pokrm podáván. Do tvorby MIDNIGHT SCREAM bych příště přidal s dovolením trošku víc ostřejšího koření. Ale já do toho nemám kapele co mluvit. Za mě tedy asi takto.


Asphyx says:

"Dark Blood" can be stylishly classified at the turn of the eighties and nineties. Such a classic, we could also write. Sound OK, cover art also. Worse is it with ideas. It seems to me that there is a certain talent in the band, which always comes to the surface only for a while.

Often good melody, riff, but the idea is, unfortunately, quite often pulled down still with the same tough refrains. I cannot defend myself from hearing such a Czechoslovak entertainment aura. It's a shame, because songs are generally good, listenable. I would just expect more rebellion from the bikers to get a good deal. We do not have to talk about the originality, the band probably knows who their idols are and what is their inspiration during compositions. To make something completely new nowadays is actually impossible, but it depends on how the music is served. I would add to the creation of MIDNIGHT SCREAM a little more spice with permission. But I cannot talk to the band. So for me, like that.

tracklist:
1. Dark Blood 07:09
2. Born In Bitterness 04:11
3. The Ma´at 04:06
4. Lesson Learned 04:35
5. Giant 06:42
6. Hanged God 05:14
7. Armorius 04:34
8. Palindrome 05:43

band:

+ Jaro Šajgalík (Vocal)

+ Pali Ďuriš (Guitar)

+ Michal Černák (Guitar)
+ Martin "Klimo" Kliment (Bass)
+ Renáto Sanda (Drums)

pondělí 8. ledna 2018

Recenze/review - HELLISH GOD - The Evil Emanation (2018)


HELLISH GOD - The Evil Emanation
CD 2018, Everlasting Spew Records


Nad kostelem se stahují černá mračna. Ve vzduchu je cítit síra a zlo. Otevírám staré rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Už začali, beze mě. S vyvoláváním temných sil. Pentagramy září do svitu plápolajících pochodní. Na oltáři leží dívka s proříznutým hrdlem. Peklo zase jednou otevřelo svoji náruč. Už jsou zde, italští death metalisté HELLISH GOD, aby podali další svědectví o záhrobních rituálech.

Kapela letos předkládá blasfemický materiál té nejvyšší kvality. Ostré a temné riffy, chorobný vokál, smrt v očích. To jsou všechno ingredience, které můžete nalézt i na nové desce "The Evil Emanation". Otevřete staré hrobky, aby vydaly svá poselství o zlu!



Na "The Evil Emanation" se mi asi nejvíc líbí krutá hra s temnými náladami. Obdivuji i zvuk, který náležitě řeže. Náhodě nebylo ponecháno nic. Obal září do tmy jako oči samotné bestie. Hudba ctí death metalové základy z devadesátých let. Je poctivá, reálné, ošklivá jako tvář čerstvého oběšence. Při poslechu mě napadají lehké podobnosti a inspirace s polskými AZARATH, připadně KRISIUN, ABHORRENCE, REBALLEIUN, DEICIDE. Samozřejmě s vlastními zahnívajícími ingredienci. Album na mě působí jako starodávná černá mše k vyvolávání temných sil. Má potřebný tlak, obsahuje v sobě nezbytné kousky zla. Hněte, pálí jako pekelný oheň. Onen svět poslal HELLISH GOD, aby nás svojí hudbou spálili na popel. Letos se jim to rozhodně podařilo. Totální inferno, plné nahrubo nasekaných kusů zla! Vynikající blasfemický death metal!


Asphyx says:

There are black clouds over a church. In the air is sulphur and evil. I open old rusty door and walk in. They have already started, without me. They call dark forces. The pentagram is shining to the glow of the torches. There is a girl on the altar with sliced throat. Once again the Hell opened its arms. They are here, this Italian death metal band HELLISH GOD to give another testimony of the burial rituals.

This year the band gives us the blasphemy material of the highest quality. Sharp and dark riffs, sick vocal and death in eyes. All of this are ingredients on the new album “The Evil Emanation”. Open the old tombs so they can give their message of evil!

On the album “The Evil Emanation” I like the cruel game with dark moods. I admire the sound which really cuts. There is nothing left to chance. The cover shines to the dark like eyes of a beast. The music honours death metal basis from the 90s. It is hones, real, ugly like the face of a hang-man. While listening I can hear slight similarities and inspiration by Polish band AZARATH, or KRISIUN, ABHORRENCE, REBALLEIUN, DEICIDE. Of course, they have their own dull ingredients. The album feels like old black mass to evoke the dark forces. It has the needed pressure, has the necessary pieces of evil. Come on, it burns like a hell fire. The beyond world sent HELLISH GOD to burn us with their music. This year, they successfully did it. Total inferno, full of roughly chopped pieces of evil! Excellent blasphemy death metal!

Hellish God is:
Tya - Lead Vocals
Luigi Contenti - Drums
Michele Di Ioia - Rhythm, Lead Guitars and Backing Vocals
Stefano Malgaretti - Bass Guitars and Backing Vocals 

A few questions – interview with death metal band from Italy - HELLISH GOD


A few questions – interview with death metal band from Italy - HELLISH GOD.

Answered Stefano and Mattia.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.? 

Hi Jakub, thanks for the interview. 

HELLISH GOD was formed in 2015 by Luigi Contenti (drums) and Michele di Ioia (guitars-backing vocals). Soon after, Mattia de Fazio from Antropofagus joined as main vocalist. The band recorded and released its first EP „IMPURE SPIRITUAL FORCES“ in 2016, then I (Stefano Malgaretti) filled the line up on bass. Together we entered the studio to give birth to our first full „THE EVIL EMANATIONS“, scheduled on January 8th 2018 by EVERLASTING SPEW RECORDS. Our style is pretty recognizable: fast strings, blasting drums and hellish vocals, in the vein of bands such as Krisiun, Morbid Angel, Rebaelliun, Abhorrence, Centvrian, Azarath and Internecine.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

As for the first EP, we recorded and mixed everything at TOXIC BASEMENT STUDIOS in Carate Brianza, Italy. Carlo Altobelli (the owner) has now become a friend of us. He's super professional and working with him is easy: you don't have to tell him much -he also listens to extreme music and has worked with many death metal bands and believe me, that's a blessing- and, despite being serious while working, Carlo is one of the funniest guys around. He and the band collaborated strictly on the final mix, and we are totally satisfied with the results. Concerning the master, this time (for „IMPURE“ everything was done by Altobelli) Fabio Palombi from BLACKWAVE STUDIO (Genova – Italy) has been our choice. He studied at the notorious HERTZ STUDIOS, you'll hear the outstanding results of his work once „THE EVIL EMANATIONS“ is out.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Actually 1000 copies on CD format will be released by the label. Also digital downloads are available on both band's and ESR's bancamp platforms. No tapes for now, but as for the vinyl... we'll see.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

Well I think Mattia (the author of the lyrics) is the one who can answer best to this:

Mattia: Basically it is a concept set on the Qliphoth and the Tree of Death.

Conceptually, they are a superior step compared to the classic topics dealt with and decidedly more complex.

I chose this theme because they blend well with our music.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The logo was created by Roberto Toderico (as well as our debut Ep's cover). Our actual graphics, instead, were done by Raoul Mazzero from VIEW FROM THE COFFIN, and we are now using them for our „internetian stuff“. The cover art for „THE EVIL EMANATIONS“ has been unleashed by Adi from DECHRISTIANIZE ART. Also the guys from EVERLASTING SPEW are helping us a lot with social networks, as we are all very busy with our daily jobs, and cannot follow this aspect that much. But, anyways, in 2017, platforms such as Facebook and Bandcamp are necessary... going back to tape trading/dubbing would be cool, but you have to fit the era you are living in.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

„THE EVIL EMANATIONS“ will be released by EVERLASTING SPEW RECORDS, and we could not ask for anyone better. It's been years since I know Giorgio (we are from the same town) and all in HG are aware of his capability and professionalism (Mattia already signed to ES whith his other bands MINDFUL OF PRIPYAT and ANTROPOFAGUS). The label is pounding hard on promoting everyone in the roster and Tito is a monster doing that. This is luck my friend, we didn't have to search abroad for a decent label, and we have the best around.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

As mentioned before, bands like Krisiun, Abhorrence (BRA), Rebaelliun (Fabiano Penna also did a guest solo on our first Ep), Angelcorpse, early Deicide are our main inspiration. To be honest, the list could go on like FOREVER -haha- just sum it up and say that all the blasting devilish death metal acts from Brazil, Poland, Florida and every act sounding like them is our main inspiration. Concerning personal tastes, me and Mattia have a FETICISM for everything that is Morbid Angel inspired/related, while Luigi is more „Poland oriented“. 

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

To be honest no. The signing with EVERLASTING SPEW was so natural and immediate we didn't send anything to anyone else. Let's just say that we wanted them and they wanted us. And it was perfect from the start.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best? 

As for now, we only played live twice, so I can't really tell you wich gig I preferred. Our debut was in november 2016 at the „UNHOLY NIGHT PART 2“ with Demoniac and Into Darkness. Then we supported Angelcorpse in summer of 2017 along with our friends from Uncreation. The funny thing is that we only rehearsed all together twice. The members all live way far from the others (like 7 hrs by train), so it's difficult to find time and money for that. Anyway we played live and got in the studio 2 times, so I'd say everyone in HG is well aware of what he's doing and perfectly knows how to play death metal. Also, I don't think the venue is that important: open airs, small clubs... everything is good, just depending on the bands you are sharing the stage with and the crowd under it.



What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We have no specific targets for now, except playing satanic blasting death metal, and continuing the band as much as possible... but I cannot hide you that playing in the U.S.A. (expecially Florida) would be a dream come true. We are all into FL death metal acts since we were kids, so it would be amazing. Anyway the writing of new material started soon after finishing the recordings of „THE EVIL EMANATIONS“ and two other songs are nearly completed. The new stuff is always fast (maybe FASTER? Is it possible? YES IT IS) and we're also planning some gigs to promote the new album. 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Sure:



Label: everlastingspew.com – facebook.com/everlastingspew

For management and booking, please contact Tito Vespasiani facebook.com/tito.vespasiani

Thanx for the interview.

neděle 7. ledna 2018

Recenze/review - FORSAKEN - Pentateuch (2017)


FORSAKEN - Pentateuch 
CD 2017, Mighty Music

for english please scroll down

Poslední dobou rád žiji ve tmě. Usedám do nejtemnějších koutů, abych si vychutnal chladné doomové melodie. Napomáhá tomu podzim i má touha žít ve stínu. Ne, ještě nerozsvěcejte, ještě mě nechte chvilku o samotě, daleko od lidí.

Pro tvorbu FORSAKEN z Malty mám dlouhodobě velkou slabost. Považuji je za jednu z nejtalentovanějších kapel žánru, která vždy dokáže krásně zhudebnit smutek. Letos přichází znovu se svázanou kyticí tklivých skladeb, které můžete položit na svůj nejoblíbenější hrob.



"Pentateuch" je deskou, ctící kapely jako CANDLEMASS, BLACK SABBATH, SOLSTICE, SOLITUDE AETURNUS. Je také bohužel albem, které má velmi roztříštěnou produkci. Jestli jsem to dobře pochopil, tak se jednotlivé songy nahrávaly na různých místech a výsledkem je divný zvuk, nevýrazné, plechové bicí a "upozaděný" vokál. Je to obrovská škoda, protože jinak z nahrávky doslova tryská talent na všechny strany. Spousta velmi smutných nápadů, schopnost napsat perfektní motiv, skvělý vokalista, tohle všechno dělá z FORSAKEN vynikající doom metalovou kapelu. Jsou vznešení, epičtí, zasnění, přesto syroví a studení. Jen bych příště poprosil o lepší mix a provedení. Vynikající epický doom metal se špatnou produkcí!

Asphyx says:


Lately I like to be in the darkness. I sat in the darkest corners to enjoy the cold doom melodies. The autumn helps and so does my desire to live in shadows. No, do not turn on the lights yet. Just let me be alone for a while, far away from people. 

For I while I have been really loving the band from Malta FORSAKEN. I think they are one of the most talented bands in this genre and they know how to put sadness into music. This year they have come up a flower of tough songs which you can put on your favourite grave.


“Pentateuch” is an album which honours bands like CANDLEMASS, BLACK SABBATH, SOLSTICE, SOLITUDE AETURNUS. Unfortunately this album has a very fragmented production. If I understood it correctly each song was recorded in a different place and the result is a strange sound, insignificant and tin pan drums and “unimpressed” vocal. It such a shame because otherwise from this album shines talent to all sides. Many very sad ideas, the ability to write a perfect motive, great vocalist and all of this makes from FORSAKEN a great doom metal band. They are noble, epic, dreamlike but at the same time raw and cold. But I would like them to have a better mix and execution next time. An excellent epic doom metal with a bad production!



Tracklist:

1. Phaneros (Coming to Light)
2. Serpent Bride
3. The Banishment
4. Primal Wound
5. The Dove and the Raven
6. Decalogue
7. Sabaoth (The Law Giver)
8. Apocryphal Winds

Lineup:
Leo Stivala – Vocals
Albert Bell – Bass
Sean Vukovic – Guitar
Simeon Gatt – Drums


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto dvacátý šestý - Panelové dítě - pokus číslo dvě


Příběh sto dvacátý šestý - Panelové dítě - pokus číslo dvě

První týden v lednu, hned jakmile jsme se ukázali po Silvestru doma, tak jsme s Kačenkou vyrazili na chalupu. Vzal jsem psa, který se pořád tlačil mezi nás. Sedíme ve vlaku někde u Turnova, s bágly nad hlavou, má milá si zula boty a dala mi nohy do klína. Mám u sebe dvě bytosti, které mám rád nade vše. Dokodrcáme na nádraží a je chvilku čas. Tradiční pivo v nádražce je studený a mají řeči na mého čtyřnohého přítele. "Co to je zase za zpruzelýho výčepáka?": řekneme si na nástupišti a drkotáme zubama, než přijede spoj na Jablonec.

Nahoru do vsi je to ještě kus cesty a sněhu letos požehnaně. Přes závěje nevidím, pomáhám Káče s batohem, pak musím vzít ještě psa do náručí, protože se mu na nohy nalepí bílé bambule. Chalupa se tyčí v hluboké bílé peřině. "Tam bude kláda, doufám, že máte rum": pošeptá zkřehle má milá a já pořád nemůžu nějak uvěřit, proč se mnou zůstává. Nemám moc peníze, perspektiva je se mnou mizivá - normálně časem byt, možná auto, dvě děti a život s metalem navěky, amen. Víc toho ode mě nedostane. Pár kamarádů se v divokých devadesátých letech stihlo chytit u nějakých těch šmelin a nezákonných divočin. Jenže já byl vychovaný k poctivosti a solidnosti. Nojo, vezmeš si chudáka, ale zase tě bude milovat. Pohádka, co?

Přemýšlím nad podobnými věcmi, když vyhazuji tunu sněhu, když zatápím v kamnech, když musím pro dřevo i vodu. Čaj se už hřeje, rum voní a ruce mám od smůly. Prý mě takhle miluje nejvíc a i když se tetelíme zimou, tak pod duchnou z ručně draného peří a kytičkovaným selským obřím hrnkem plným grogu je nám najednou moc dobře. Roztajeme a když začnou plameny olizovat okraj skleněných dvířek kamen, přeruší tok mých myšlenek Kačenka s jedinou prosbou v očích. Mám moc rád, když zašeptá, že mě chce. Je v tom vášeň, touha, veškeré ženství, síla přírody. Po ničem jiném netoužíme.

Ležíme a je nám vedro. Kamna nejdou regulovat a tak přikládám jen udržovací polena. Do půlky oken je sníh, slunce je hodně nízko a odráží se přes zvonkohru rampouchů. Psa vynáším jen v botách, trenýrkách a hodně dlouhém kabátě, co visí snad odnepaměti u dveří. Malý knírač nechce běhat, boří se po pás. Musím ho vyhrabat. Začne zase sněžit. Pomalu se setmí a my už máme toho rumu v sobě až běda. Lampa před chalupou svítí jen někdy a tak zapaluji svíčku. Elektrika zase nejde.

"Jsme tady zasypaný nadosmrti. Ale nevadí, zatím máme rum, kazeťák a dvacet baterií. Taky nějaký lunch meaty, paštiku a sádlo od tvojí mámy. Myslím, že do jara vydržíme": dělá si moje panenka-prdelka srandu, když kontroluje zásoby. Má na sobě můj svetr, který ji sahá nad kolena. Jinak nic. Plácnu ji přes zadek a po několika chvilkách radosti je rozhodnuto, že půjdeme do hospody. Pivo je pivo, rumu máme dost.

Opiju se ten večer tak, že mě musí Kačenka podpírat. Pořád ji padám hubou do sněhu, blábolím hrozný nesmysly, chci ji svlékat a rozdat si to s ní v závějích. Asi musí být pěkně naštvaná, ale jednou si mě vybrala, tak musí něco vydržet. Snažím se v chalupě nasekat dříví, že je to chlapská práce, ale odežene mě, abych si neusekl ruku nebo hlavu. Na protest jdu spát do nevytopené kuchyně. Nechá mě chvilku vycukat, ale pak přijde a milým slovem mě naláká do peřin.

Probudím se s hlavou jak střep. Bolí mě všechno. Potřebuji kafe, vyproštováka a vzduch. Jenže nic na chalupě není, tak musíme do krámu. Na běžkách. "Ty jsi zase včera vyváděl, to bylo jak kdyby na horách vyli vlci": směje se mé opici prodavačka. Ušklíbnu se na ní, ona na Káču - protože ženský vědí své. Nakoupíme vše potřebné a navrch dvě lahve rumu. Řeknu, že proti lavinám a slečna za mnou zavolá, že až půjdu příště z hospody, ať si řekneme o sáňky, že to bude lepší, všechny to prý tak na horách dělají - tahají na nich své partnery od výčepu.

Máme u kamen vážnou řeč. Řešíme panelové dítě. Naše, společné. Kačenka by už chtěla. Prý ji nevadí, že ještě nemá dostudováno. Letos stihne maturitu, byt koupíme na splátky nad řekou Jizerou, s výhledem do kraje. Už se prý ptala jedné staré paní, která se chystá do domova důchodců. Byl by i relativně levný. "Já vím, ale já na to asi nejsem na všechno připravenej. Jako chápeš, mám tě moc rád, ale nedovedu si nějak představit, že bych teď měl dítě. Jednou určitě, ale třeba za pár let": snažím se zmateně odpovědět tak, abych ji neurazil a nenaštval.

Přitom bych tak chtěl, vím to. Jsem si tím absolutně jistej. Je to divný, ale opravdu jsem si to myslel, cítil jsem to. Místo toho se zvednu, zkusím, jestli jde elektrika a pustím naplno Slayer. Otočím se a na ten pohled, v kterém se mísila touha, vášeň, budoucnost, odhodlání, mateřství, nezapomenu nikdy. "Já vím, vy kluci to máte nastavený jinak, Jana mě varovala": řekne tak smutně, že poprvé v životě pocítím, jako když někdo řekne, že ho bodlo u srdce. Vezmu ji ruku do dlaní, pomalinku, zlehka a utopím se v jejích ústech. Když jsem v nejlepším, tak se rozbrečí. Holka moje citlivá. Dojdu radši pro rum a cítím se jako blbec, protože vůbec nemám slova, která bych řekl.

Podivnou situaci vyřeším návrhem hospody. Vezmeme pro jistotu sáňky. Nasedneme, řveme jak na lesy a jedeme po čerstvě protažené cestě až dolů ke dveřím výčepu. Uvnitř slyšíme elektrickou kytaru. Divný, tady na horách? Oklepu se od sněhu, postavím do předsálí sáňky - ještědky. "Čau, ty vole, co vy tady - šukací týden v Jizerkách, co?": objímají už uvnitř punkoví kluci z Hradiště Káču. Říkali si tenkrát Naleštěná bída a pozval je jeden chalupář z Prahy na akci. Kapela s jepičím životem a asi už 150 názvem. "Zdar, víš o tom, že Lemmy by těm vašim neumětelům vždycky natrhl prdel?": směju se, protože to jsou kamarádi z mokrý čtvrti, naše krevní skupina. 

Místní museli být asi z vystoupení čtyřech výrostků v čírech dost rozhození. Kluci nejen, že hráli jednoduše, ale taky pěkně falešně. No, ale zase na druhou stranu, přesto roztančili celý sál. A když jsem pak vzal do ruky basu a zaskřehotal si s nimi Ramones - "Pet Sematary", která se mi (alespoň z mého pohledu) hrozně povedla, všichni docela čuměli. Hrálo se za pivo, rum a guláš. Pak jsem se zase opil s klukama tak, že by pro nás byly jedny sáňky málo. 

Scénky, kdy ožralí punkáči, svlečení jen do slipů, sjíždějí ledem pokrytou cestu od nás z chalupy, pak se plazí nahoru v přesvědčení, že jsme v pohraničí a za každým stromem na ně číhají Banderovci, vstoupila do legend. O šipkách do sněhu, o tanci s čerstvě utrhnutým rampouchem (jsi dnes tak studená, má milovaná) a následném usnutí na hromadě v jediném vytopeném pokoji nemá cenu vyprávět. 

Ráno vstanu kupodivu brzy a ještě opilý a nametený beru sáňky. Zapřáhnu je za sebe a běžky a ve vánici jedu pro okurky. "Ty vole, to bylo něco, co?": křičí na mě jeden soused. Ještě zahlédnu koutkem oka, jak dostává od starý ránu jak z děla. Není vidět na krok a cestou zpět trošku zabloudím. U kamen už starostlivá Káča, loni tady dva lidi umrzli, a parta punkerů, kteří mi vypili všechen rum. Ještě, že mám plný batoh dobrot. 

Pije se i druhý den. Chvílemi zapnou elektriku a učím punkery poslouchat metal. Občas se mi to daří. Ožralý namol sepíšu nahoře na mrazivé půdě Káče všechno, co jsem se jí styděl a neuměl říct. Zase mi pláče v náručí a návštěva s barevnými vlasy nechápe o co jde. Snažím se jim to vysvětlit, ale jediné na co přijdou je:"Ty vole, Smrťáku, ty a dítě? Dyk to bude akorát tvoje kopie, metalový panelový dítě číslo 2, to bys chtěl dopustit, aby po světě chodilo ještě něco takovýho jako ty?.....si dělám prdel...zrovna vy jste snad jediný dva lidi, co znám, u kterých si dovedu představit, že budou mít potomka...škyt...ale půjdu vám za svědka...škyt...a udělám z něj punkáče."

Smějeme se tomu a Káča namítá, že se mnou bude mít holčičku, s pomněnkovýma očima, protože já je mám taky modrý a protože jsem zatím mladej a na kluka jsem moc velký hovado a hádali bychom se spolu. Rozvine se samozřejmě debata a já si najednou uvědomím, že bych to dítě opravdu chtěl. Sice ještě nevím přesně kdy, ale že jo. Když totiž vidím ty špinavý umolousaný punkery a sebe, jak sedíme a rozplýváme se nad novým, ještě nenarozeným životem, tak se ve mě hnou ledy.

Když kluci odjedou, nemáme moc peněz. Tak mažeme starej chleba sádlem, k tomu někdy jen kompot. Chodíme na běžky, touláme se v lesích. Muchlujeme se často a rádi. O plánech do budoucna ale už nemluvíme. Zatím.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 6. ledna 2018

Rozhovor - SINISTER - Synkretismus je spojení náboženství. Použil jsem tento motiv, abych vyprávěl o temných silách a o zlých "náboženstvích", které se zvětšují a rozšiřují a nakonec zničí celou běžnou víru.


Rozhovor s legendární holanskou death metalovou kapelou SINISTER.

Odpovídal Mr. Toep Duin.

Přeložila Duzl, děkujeme!


Ave SINISTER! Poslouchám vaši letošní novinku „Syncretism“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze? 

Nazdar Jakube! Reakce jsou úžasné. Pořád vidíme zlepšení a pracujeme na tom, abychom byli jedno z těch lepších jmen, když se hovoří o death metalu, jako za starých časů, kdy Sinister byli jedním z vůdců scény. A teď se to vyplácí. Hrajeme výborné festivaly a reakce fanoušků jsou skvělé!


Hráli jste už některé songy z novinky na koncertě? Jak fungují na fanoušky? Máte už nějaký potencionální hit? Osobně bych si tipnul první skladbu „Neurophobic“.

Hrajeme naživo pokaždé alespoň tři písně ze Syncretism. Neurophobic, Canonical Rights a Convulsions of Christ! Skvělé je, že fanoušci jsou mnohem víc nadšení z novějších věcí, než starých skladeb. Samozřejmě vždycky se najde pár kluků, kteří mají rádi pouze první dvě alba, ale pro ně pravděpodobně už nemůžeme udělat nic dobrého. Máme ale spoustu fanoušků a nových fanoušků, kteří jsou nadšení z dnešních Sinister. Děláme to dobře!

Album má temný, antikřesťanský obal. Kdo je jeho autorem a co má znázorňovat? Přiznám se, že tentokrát jsem si musel chvilku zvykat, ale musím mít tenhle motiv i na tričku! Je vynikající, originální, apokalyptický! 

Díky! Koncept vytvořil Adrie, který to dal za úkol chlápkovi jménem Alex Tartus z Ruska. Ten chlap je úžasný! Už jsme viděli věci pro naše nové album! Vážně mazec!


V death metalu se občas zapomíná na texty. Vy zpíváte o temnotě, smrti, satanismu. O čem jsou texty na novém albu a kdo je jejich autorem? Snažíte se jimi něco sdělit, předat nějaké poselství? 

Koncept i texty jsou z mojí ruky. Rád píšu příběhy a přemýšlím o názvech. A ano, vrátili jsme se zpět k temným a ateistickým textům. Dobře se to hodilo k celému konceptu a obalu. Synkretismus je spojení náboženství. Použil jsem tento motiv, abych vyprávěl o temných silách a o zlých "náboženstvích", které se zvětšují a rozšiřují a nakonec zničí celou běžnou víru. Ale jak to vidím já, jako ateista, tyto temné síly reprezentují nevěřící jako metafora. Pokud si to přečteš dobře, je to skutečně rána pro všechna náboženství. Ta přinesla lidstvu jen hovno!


Novinka má opravdu hodně temný, ostrý zvuk. Přesto lehce odlišný od předchozích alb. Podepsán je pod ním opět Jörg Uken. Ten vám dělal i předchozí nahrávky. Uvažovali jste tentokrát jinak? Měl Jörg odlišné zadání? Některé pasáže na mě působí až „doomovým dojmem“. Mimochodem, hrozně moc se mi líbí, že je krásně slyšet baskytara. Dodává to celé desce ještě větší tlak. 

Jsme velmi rádi, že spolupracujeme s Jorgem, víme, co dostaneme a on je opravdu dobrý! Samozřejmě pokaždé tlačí sám sebe k tomu, udělat produkci lepší a lepší. Skladby jsou skutečně temné, takže Jorg přesně ví, co má dělat. Vždy se snaží najít skladbám správný mix. Posouvá se až na hranici, aby vytvořil správnou atmosféru.

Když už jsme u toho zvuku, nejde se nezeptat. Na novince jsou použity ve velké míře klávesy. Osobně se mi velmi líbí, dodávají skladbám na ještě větší temnotě a černotě. Kdo je vlastně skládal a uvažujete o jejich používání i nadále? 

Klávesy komponoval Carsten z Monolith Death cult. Požádali jsme ho, aby nám pomohl, protože jsme věděli, že by písně mohly využít nějakých dalších temných rozměrů. A bylo to správné rozhodnutí. Bez ztráty jakékoliv brutality nebo death metalového konceptu jsme dokázali vytvořit tuto extra dimenzi. Vyšlo to opravdu skvěle!


Když jsem vás viděl naposledy na koncertě u nás v Čechách na NICE TO EAT YOU festivalu, hrála s vámi na baskytaru Alesa. V line-upu na novém albu už ale není uvedena. Jak to s ní vlastně je? Hraje jen živá vystoupení? Mimochodem, hrozně jí to mezi vámi slušelo:).

V tu dobu jsme hledali trvalou náhradu na basovém postu, pak nám Alesa řekla, že nám může pomoct A byla skvělá! Ale nebylo to praktické, protože žije ve Slovinsku, takže to bylo pouze dočasné. Pak jsme našli Ghislaina z Holandska, který se k nám připojil.

„Syncretism“ vychází opět u Massacre Records na CD a DVD. Poslední dobou to ale vypadá, že je mezi fans čím dál tím oblíbenější vinyl. Neuvažujete o vydání novinky i na gramodesce?

Aktuálně je album na vinylu díky “Cosmic Key Creations” a je k dispozici na stránkách Value merch a v katalogu Nuclear blast, pokud se nemýlím.


Minulý rok jste se objevili u nás v České republice na NICE TO EAT YOU festivalu. Byl to skvělý koncert! Jak se vám u nás líbilo a co říkáš na české fanoušky? Vidíš třeba nějaký rozdíl mezi koncerty v Holandsku a v Čechách? 

Česká Republika je pokaždé skvělá! Undergroundová a death metalová scéna je velká a úžasná a máme tam spoustu fanoušků! Takže je to pro nás vždy radost tam hrát! Ve vaší zemi a ve východní části Evropy fanoušci šílí a je to neskutečné stát na podiu, dává ti to extra energii “rozsekat klub”!

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Vlastně nejsem ten typ chlápka, který sleduje mnoho nových věcí, takže je těžké zmínit nějaké kapely. Vím, že existují nové výborné kapely, ale většinou je velmi těžké dosáhnout úrovně starých kapel! Pokud nové kapely nedosáhnou úspěchu za pár let, přestanou a začnou něco nového, co skončí stejným způsobem. Víš, je to tvrdá práce a musíš dělat mnoho ústupků ve svém soukromém životě, rodině a zaměstnání. Není to jen o tom přijít a říct, že jsme dobrá kapela! Jsem na scéně téměř 30 let a stále se snažíme zlepšovat a jít dál!


Příští rok oslavíte 30 let v undergroundu. Jste už dnes pamětníci. Když porovnáš vaše začátky a současnost, změnila se doba hodně? Myslím tím teď přístup fanoušků, labelů, promotérů apod. Často slýchávám, že „už to není takové, jako to bývalo“. Co si o tom myslíš ty?

V loňském roce jsme kapelu postavili na profesionální úroveň. Nemůžete se dostat na scénu, pokud se nevyznáte alespoň trochu v tom, jak funguje hudební branže. Myslím, že fanoušci a scéna jsou stejní, ale jak jsem řekl, Death Metal se zprofesionalizoval. Hrát koncert teď nebo před 25 lety, je pro mě stále stejné a naplno si to užívám.

Fenoménem současné doby je internet. Občas mi přijde, že někteří lidé ani jinde nežijí. Jaký vztah mají SINISTER ke stahování hudby? Spousta „fanoušků“ si hudbu už jen stáhne, na koncert kouknou na youtube a fyzické médium je pro něj jen záležitostí pro „starý fotry“. Zajímalo by mě, jak vnímáš tenhle „fenomén“ ty?

Na to je jednoduchá odpověd. Co je lepší reklama, než to, že tvá kapela je kopírovaná a má million shlédnutí na youtube, nebo kdekoliv jinde. Tohle zvýší tvá prodejní čísla, protože opravdoví fanoušci si to stejně koupí. Takže je lepší oslovit co nejvíc fanoušků, než žít ve snu, že zbohatneš jen prodejem CDček.

Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Holandska? Pro nás jste země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly? 

V Holandsku máme výborné festivaly a momentálně my, jako Sinister si nemůžeme stěžovat. Kdekoliv hrajeme, vidíme narváno! V Holandsku jsme momentálně ve velmi dobrém ekonomickém období, takže lidé mají peníze na utrácení a vidíš to na množství koncertů a festivalů! Ale vím o tom, že občas je těch festivalů a koncertů hodně a lidé si musí vybírat.

Co chystají SINISTER v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?

Budeme hrát na 70000 Metal cruise a jedeme do Latinské Ameriky kde máme 10 koncertů. Také máme spoustu velkých festivalů pro rok 2018. Sledujte naše FB stránky, abyste o tom všem byli informováni! A mimo to už pracujeme na nových věcech. Česká Republika zatím není v plánu, ale kdo ví!


Děkuji za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených fanoušků a budu se těšit zase někde na setkání s vámi!

Díky Jakube, naviděnou příště!

TWITTER