Interview with death metal band from United Kingdom - ANOXIDE.
Translated and questions prepared by Duzl, thank you! Hi Anoxide!
Hello Deadly-Storm and thanks for taking the time to interview us!
You have been operating on the London metal scene since 2012. At the beginning you've made some small changes, but you keep basically a stable line up of members. How did you put the band together? Before you worked under the name "War Machine" why the change to Anoxide?
The band was started by Markus, Michael and Callum. Michael and Callum are brothers and they met Markus at school. James was the next member, Markus found him through a cover of a Municipal Waste song he’d done on YouTube and Alex was next after being recommended through a mutual friend (Billy O’Niell from Domitorem). The name change occurred because we basically thought “War Machine” wasn’t a very good name. We felt it was a bit immature and didn’t represent the music we wanted to create.
As far as I know, this year there has been an important change on the vocal post, when Markus was replaced by Ben, who is also a member of Divine Chaos. What is behind?
Markus decided to leave the band last November mainly because he just doesn’t really like metal that much anymore. He wasn’t feeling the music and wanted to explore other avenues of his life. We then held auditions, Ben approached us saying that he wanted to give it a shot so he could try a different style of music and use different parts of his voice as to what he was doing with Divine Chaos. He nailed the audition and we think when people hear him on our future stuff they’ll see the how he adds a different element to Anoxide’s music.
Did you know from the beginning that you wanted to play death metal, or did you gradually work on this genre? Which bands are have most influenced you and why?
Funny you ask this. When Alex first joined there was a divide in the band between wanting to be a thrash band or a death metal band. The “Master of All” EP was already recorded and released by this point, that’s why you can hear a lot thrashier vibes on that EP. 3 of us wanted to go down a death metal route and 2 a thrash route, obviously we chose the death metal route which now 5 years on we all agree was the right choice.
There are three recordings in your discography. Two EP and one demo. When we talk about your debut EP "Master of All" how was the recording going on? Who is the author of the music, who is a author of the lyrics? Do you have a split role in the band or you all doing everything?
The first EP although released under “Anoxide” we like to think of it more as a “War Machine” EP. Alex and James weren’t on that EP and had nothing to do with it and our style has changed immensely since then. The current way we generally write is that Alex will get a rough outline of a song, putting all the riffs together. Then once we start jamming and playing through it we will change certain sections, how parts are structured etc. As far as lyrics, historically Markus wrote 90% of the lyrics then Markus and Alex would figure out the patterns to fit the music. With Ben we haven’t had enough time yet to figure out what is the best way of working but we imagine it’ll be something similar.
The second EP "Purge the Idols of Illusion", was released in April 2015 and Jack Stephens and Richard Worrall took care of the sound and production, why did you choose their "Envy studio”?
We heard about “Envy Studios” through Ben Ellis (who recorded the guitars) now of Scar Symmetry. We listened to some of the stuff they had recorded and produced, liked it and thought they were the guys.
The author of the cover for your second EP is the well-known artist Guang Yang, who also created the covers for bands like Bacteremia, Carnality, Beheaded, Putridity and many others. Why did you choose him? Did you give him the freedom to create the cover or did you have a clear idea of how the cover should looks like? I really like the cover of your album I think it's exactly correps with the recording. Is Guang at the same time the author of your logo?
We chose him because we’d seen work he’d done for other bands and really liked his style. We wanted high quality artwork as we’d put so much time, money and effort into the music it would’ve been a massive shame to then cheap out on the artwork. We gave him freedom in the sense that if he had an idea we were definitely open to hear it but we did have a very clear image of what we wanted. We just needed an awesome artist to bring it to life and make it look insane. Below is an image of what we sent Guang and what we got back.
How long has the material been made on the last record? And is it possible to perceive "Purge the Idols of Illusion" as a classic conceptual album -EP?
“Purge the idols” took us about a year to write. We were and still are very new to this whole game so it took us a while to write a bunch of songs we were happy with and wanted to release. I think in total we wrote around 12 songs before we got the 5 we wanted. That being said the new material we have been working on we feel is definitely a huge step up. We are still very proud of the Purge EP but we know we can do a hell of a lot better. I wouldn’t say Purge is a concept album, or at least we didn’t set out to write it that way. There’s definitely an under lying theme, that being very anti - everything, (Markus had a very bleak view of the world) but it doesn’t tell a story or anything like that. We chose the tittle, “Purge the Idols of Illusion” as we feel that sums up the theme perfectly.
In your texts, you are focusing on government, society, religion ... the name of the last album speaks for itself. Can you clarify the philosophy of your lyrics? Why did you choose these themes,… it's something you're struggling with, or just "bored" by the classic death metal lyrics about death and hades ... ..Are your lyrics respond to the current world situation?
There’s definitely an element of, as you put it, “being “bored” by the classic death metal lyrics.” Not that we have anything against that there’s just plenty of it out there. We want our music to actually mean something – to actually have some sort of message if you will about the way in which we perceive things. Growing up in this day and age (especially in London) has definitely influenced what we want to write about. For instance, the song “Omniscient” is all about how you’re constantly being watched everywhere you go and with everything you do, be that in public, online or even at home it’s easy for people to watch you. Another example is the song “Hour of Sedition” which is about the London riots in 2011. This was aimed at the people though rather than the establishment. People going around smashing up small shops and businesses where they’re destroying someone’s lively hood and setting busses alight. You might think acts like that are “sticking it to the man” but who’s going to have to pay for that? It’ll just force things such as fare prices increasing.
London and the UK have recently hit several terrorist attacks, have this acts impact on your work, will be this reflected in your lyrics? You are against the religions, what is your statement about refugees from Arab countries?
In reality, what happens in London and the UK is always going to have some sort of impact on the way we write. Whether we focus on terror, politics, religion or anything else for that matter has not been set in stone as of now but be assured all those things will come up at some point in our future lyrics. Fleeing from war-ridden countries is something nobody should have to experience and the people in these situations are in extremely terrifying circumstances. However, having an open-door policy to allow anybody into your country is just a massive security risk and in reality problems will arise. The new year in Germany (2015/16) is an obvious example of such problems.
How do you feel the British metal scene from the position of the death metal band? It is clear that the British scene is heavily influenced by Black Sabbath, Iron Maiden, Napalm death and punk. Do you perceive it somehow?
As for the underground metal scene in London, it seems to be quite an exciting time. There is always an awesome band to discover through the many shows that are put on every week or so and there will always be a decent turn out to (even on weekdays).
I assume that you are also listeners of music. Your band has a bandcamp, are you supporters of various streaming services, or do you prefer physical medium? Do you collect CDs, vinyls, tapes etc.? What's your most valuable (don‘t mean financial value) album in your collections.
Ben is the only one who actually collects vinyl’s (his collection is pretty sick) but besides that we all love to listen to new artists and we think the best way to do that is through digital platforms. The convenience of being able to find a huge variety of bands that are all doing their own thing is incredible.
Do you remember your first concert, when and how did it happen?
Our first gig as War Machine took place at Facebar in reading. It was completely nerve-wrecking but was unbelievably fun! Our families were there to support us (and give us a ride as we were still school kids at the time) and we had a good laugh with a decent crowd. We did play Facebar quite a lot when we were first starting out. When Markus was in the band he was always the one who sorted getting us on some shows. So he simply messaged the promoter he knew of there and got on the show!
What are the plans od „Anoxide“ for the future? Except the UK tour that awaits you in December alongside Sodomized Cadaver and Damim? Will there be a classic full version of the album in a shorter horizon? What stage of production do you currently are at and when will you go play abroad?
At the moment we are currently balls deep in writing our debut full length album. Obviously Markus leaving has pushed us back massively in writing it. Not having a full time vocalist and being uncertain of the future meant that we weren’t particularly inspired to get into the writing process. Now having Ben on board though we have been smashing it out. We are in the process of recording a single to be released in the next few months but hope to record the album we have been writing later this year. As far as playing abroad that is definitely a goal, once the album is released and we have a fresh batch of music it’s something we will definitely be heavily looking into.
Which London Club do you think is best in the underground scene?
Our favourite that we’ve played has got to be The Underworld. Feels great to play on a stage so many of our idols have played on. Also it’s a good sized stage…we like to move around a lot. In terms of going to weekly local events it’s hard to look past The Unicorn. It’s great to catch up and coming bands, free entry, generally always a good turn out and most importantly, cheap pints!!
Thank you for your time and answers! I wish you a lot of success on the metal scene at home and abroad, hope to see you soon somewhere on the stage and the last words are yours guys…
Thanks a bunch! Once we have fresh new music out there you’ll definitely see our name bounce around. You can keep up to date with our shenanigans on Facebook, Youtube, Instagram and basically everywhere else. Cheers!
Ave ASPHYX! První otázka se sama nabízí. Od vydání vašeho posledního alba „Incoming Death“ uplynuly dva roky. Kdy se můžeme těšit na další? Máte už připravený nějaký materiál? Skládáte?
Jakube díky, že můžeme být na Deadly Stormu. Fajn, tak začneme rovnou tím, že ti nemůžu říct, kdy přesně vyjde další album, ale už mám spoustu nápadů na texty, názvy skladeb, včetně názvu alba, takže se musím sejít s Paulem, abychom se podívali kolik riffů má v rukávu a můžeme začít dávat všechen dosavadní materiál dohromady. Pokusíme se mít novou desku venku do konce roku, ale musíš mi prominout, pokud to bude o něco později. Někdy jde celý proces rychle, ale jindy se můžeme zaseknout při hledání posledního vynikajícího dílku, který dokončí celou skládačku. Takže ano, už skládáme a já osobně neustále hledám nová a originální témata o kterých psát, ať už vědomě či podvědomě.
K vaší hudbě jsem se dostal vlastně až v roce 1992, když jste vydali desku „Last One on Earth“. Pro naši partu metalistů v malém českém městě jste se stali kultem. Zůstali jste vlastně až dodnes. Vzpomenete si ještě, jak deska vznikala a jakým způsobem se tenkrát nahrávala?
Rádi slyšíme, že máme svým způsobem stále kultovní status, díky! Předpokládám, že víš, že “Last One” nebylo naše první album. Debut byl “The Rack” a pamatuji si, jak jsme ho skládali. Ve skutečnosti většina materiálů pro demo byla napsána všemi původními členy. Ale protože se mi nelíbila většina hlasových linek a to jak byly skladby sestaveny, tak jsme to hodně upravili. Přepsal jsem v podstatě všechny texty a změnil názvy skladeb. Jediné skladby, které byly složeny jen mnou, Bobem a Erikem jsou “Vermin” a “The Rack”, tyhle skladby vznikly jamováním ve zkušebně. Jeden by mohl říct, že “The Rack” je svým způsobem šrot složený z mnoha starších melodií a pár nových prvků. Nakonec jsme se rozhodli nahrát všechno v naší zkušebně, kde si právě zvukař Harry Wijering postavil studio (celý komplex byl jeho), cítili jsme se tam pohodlně a chtěli jsme, aby se to nahrálo živě. A tak byl za 3 dny “The Rack” nahrán a zmixován a my pořád milujeme způsob, jakým jsme to udělali a jak to dopadlo.
To jsme ale my, staří pardálové. My jsme ještě kdysi psali dopisy o demonahrávky, čekali před obchodem, až přijde nové CD. Dnes je úplně jiná doba. Díky internetu stačí pár kliknutí a máš desku doma. Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, to ukáže čas, ale určitě se nyní k vaší hudbě dostane spousta mladších posluchačů. Jak vnímáte v tomto kontextu současnost vy jako muzikanti? Přineslo vám to nové mladé fanoušky? Pozorujete to třeba na koncertech?
Hahaha, máš naprostou pravdu. Ale nemáme snad skvělé vzpomínky na staré dobré časy? Je pravda, že v dnešní době mají mladí přístup ke všem druhů muziky a proto toho mohou objevit spoustu jen kliknutím. Když jsem byl v pubertě, museli jsme čekat celý zatracený týden na “Headbangers ball show” v televizi a zoufale jsme doufali, že tam bude alespoň jeden klip Venom, mezi Ratt, Motley Crue, Cinderella a ostatním pozérským odpadem. A spousta těch vysílání nepřineslo vůbec nic! Haha! Nemůžu si ani vzpomenout, kolikrát jsem chtěl vyhodit televizi z okna! Takže je fajn, že si mladí můžou jen kliknout na youtube a vidět to, co chtějí vidět. Samozřejmě, že se teď hodně stahuje, ale nepřehrávali jsme my sami v té době kazety? Jako mladý nemáš zrovna moc peněz na utrácení, ne? Ale slyšel jsem pár historek o tom, že si koupili album, které se jim hodně líbilo poté, co si jej stáhli a taky někteří přišli na náš koncert a pořídili si tričko. Jsem s tím v pohodě. Pokud nemají na to, aby si pořídili CD či LP, ale koupí si nějaký merchandise na koncertě, tak je to podle mého názoru fér. Mimo to jsou metalisté známí tím, že si kupují alba svých oblíbených kapel. Umělci, kteří tím trpí nejvíc jsou ti, kteří jsou v hitparádách. A my všichni víme, že to jsou jen kecy, takže mě vůbec nezajímá, pokud tato část podnikání spadne do kanálu. A jako Asphyx vidíme velmi pozitivní vývoj v tom, že v prvních řadách na našich koncertech jsou mladí. Vidíme změnu a všímáme si, že získáváme spoustu nových mladých fanoušků. To je něco, na co jsme opravdu hrdí a za co jsme vděční. To znamená, že jako kapela máme budoucnost a náš metal je stále přístupný, bez ohledu na věk. Je to něco naprosto úžasného a nesmírně si toho vážíme.
Hrozně mě vždycky fascinoval drsný, surový, originální zvuk vašich nahrávek. Co vlastně dnes dělá Harry Wijering, který je podepsán pod spoustou desek ASPHYX? Dělal s vámi ještě „Deathammer“. Poslední desku ale už mixoval Dan Swano. Proč ta změna? Mám hrozně rád jeho práci na „Death…the Brutal Way“, ale „Incoming Death“ je přeci jen trošku méně „tvrdé a dunivé“. Nebo mi to tak alespoň přijde.
Uhodil si hřebík na hlavičku, vždy se snažíme zachovat náš syrový, hrubý a hlasitý zvuk. Bez toho Asphyx nemá srdce, vnitřnosti, kosti a duši. A naši fanoušci by nás lynčovali, kdybychom to změnili. Je to něco, čeho jsme si velmi dobře vědomi. Samozřejmě, máme rádi náš zvuk a vždy hrajeme tak hlasitě, jak jen to je možné. S ohledem na to, že hlasité bicí jsou esencí metalu. Nicméně musím tě však opravit. Dan Swano nám míchá zvuk už od “Death…The Brutal Way” protože se s ním úžasně spolupracuje a on rozumí tomu, o čem Asphyx je. U Harryho jsme nahrávali jen bicí a zpěvy. Kytary nahrál Paul a Alwin v Paulově domácím studiu “Moerser”. Opravdu nezáleží na tom, kde nahráváš, pokud znáš primární nastavení, to pak dělá celý proces mixování jednodušší a dosáhneš úspěchu. Mimo jiné, Harry už je v důchodu, nic už nenahrává, takže jsme stejně museli do jiného studia a Tom Maier je přítel jednoho z našich oblíbených zvukařů, který nám ho doporučil a my se cítíme v jeho studio velmi pohodlně. Upřímně si myslím, že “Incoming death” má monstrózní zvuk. Je to jednoznačně moje oblíbené album. Hudebně i zvukově. Co je na tom navíc fantastické je to, že Alwinovi se tam podařilo konečně dostat zvuk basy, který preferuje. A ten navíc umocňuje na pódiu zvuk kytar. Na pódiu to zní ještě brutálněji. Celá kapela je zatraceně šťastná za to jak “Incoming Death” dopadlo. A vezmeme-li v potaz reakce našich fanoušků, z nichž většina souhlasí, že toto album je naše nejlepší, tak jsme odvedli skvělou práci. A jejich názor je pro nás nejdůležitější. Samozřejmě jsme byli hodně potěšeni, že mezinárodní metalové tiskoviny kolektivně ohodnotili album jako mistrovské dílo, ale nakonec naši fanoušci mají poslední slovo. Bez jejich uznání a obrovské podpory, nejsme nic. Takže ne, nemáš pravdu… haha.
Od roku 2009, kdy jste se vrátili s albem „Death…the Brutal Way“, jste považováni (podepisuji!) za jednu z nejlepších death metalových kapel současnosti. Vaše hudba je nejen drsná a surová, ale také v sobě obsahuje spousty doomových prvků. Máte doom metal jako styl hodně rádi? Jsou třeba nějaké kapely, které vás inspirují?
Díky za tenhle kompliment Jakube, vážím si ho! A ano, máme rádi doom metal. Sami se vždy označujeme jako death/doomová kapela. A nezapomínejme, že oldschool deathmetal má už od svého počátku spoustu doom metalových prvků. Jen si poslechni Autopsy, Massacre, Slaughter, Necrophagia a nebo i starší Hellhammer a uslyšíš, co mám na mysli. Od začátku je Asphyx ovlivněn doom metalem jako je Black Sabbath, Winter, Trouble, Candlemass nebo Saint Vitus, možná i dřívějšími Judas Priest, kteří byli také hodně doomoví v době “Sad Wings of Destiny” nebo “Stained class”. Myslím, že tady máš zmíněno pár kapel, které nás hodně inspirovaly, když přišel doom. Existuje však doom a doom. Může to být opravdu senzační, ale také velmi nudné, pokud to nebudeš hrát správným způsobem. Slyšel a viděl jsem nějaké novější kapely, které mě opravdu nudily. Něco jako "…jsem tak deprimovaný a podívej se, jak jsem “cool”, jsem všechen doom metal”, pokud víš, co tím myslím. To není náš styl. Můžeš hrát doom a stále zařezávat a být brutální bez ztráty melancholické atmosféry, záleží taky na tom, o čem jsou texty. To je způsob, kterým to my začleňujeme do death metalu, který hrajeme.
Na „Incoming Death“ s vámi již nahrával bicí Stefan Hüskens. Mě se hrozně líbí jeho bicí u DESASTER. Teď jsem ale koukal, že byl angažován i k SODOM. Je skvělý bubeník, chápu, že je na roztrhání, jen si říkám, jak budete postupovat, když budou mít jednotlivé kapely živá vystoupení a budou se vám překrývat? Která kapela bude mít přednost? Mimochodem, naživo je jeho hra neskutečně zabijácká!
Je to poměrně nová zpráva, že Husky (každý říká Stefanovi touto přezdívkou) je také v Sodom asi dva měsíce. Pro něj se sen stal skutečností, když hraje ve svých dvou nejoblíbenějších kapelách všech dob. A já, Alwin a Paul jsme za něj opravdu šťastní, protože je to neskutečně oddaný bratr, metalový nadšenec a bubeník a pokud si to někdo zaslouží, je to určitě on. Taky je ale potřeba říci, že jsme nebyli nadšení, že Tom požádal Huskyho o angažmá v Sodom, protože věděl, že už hraje v úspěšné a vytížené kapele, což Asphyx je. Zvláště když se se Sodom velmi dobře známe a normálně si to nedovolíš k bubeníkům (nebo jakémukoliv jinému druhu muzikanta) kapely, kterou respektuješ a uznáváš. Pokud je však informuješ předem o všech záměrech, tak pravděpodobně potom může dojít ke kompromisu. Osobně jsem si jistý, že Tom využil toho, že věděl, že Sodom jsou jedni z Huskyho oblíbených kapel a proto pro něj bude velmi těžké odmítnout takovou nabídku. Na druhou stranu jsme spolu s Paulem také mohli kombinovat Hail of Bullets a Asphyx a tato kapela měla také plnou agendu a fungovalo to dobře. Takže při dobré komunikaci se Sodom by to neměl být problém, který bychom nemohli překonat. Samozřejmě, že vždy může dojít k překrývání, ale to jen vzácně. Ale pro Huskyho myslím je Asphyx číslo jedna, jak nás ujistil. Jednoduše proto, že jsme bratři v kapele za každé situace. Hahaha…a ano, je to živé zvíře, stejně jako my všichni v Asphyx, to je důvod, proč se všichni cítíme tak fantasticky, když vystupujeme. Čtyři zuřivé bestie, tak jak by to mělo v metalu být.
Ono vůbec, ASPHYX jako kapela je hodně originálním tělesem. Martin má zajímavý, neobvyklý hlas, Paul dodává skvělé riffy a vaše rytmická sekce je jedním slovem skvělá. Jste prostě parta velmi talentovaných muzikantů. Jak přistupujete k nahrávání nových skladeb? Nehádáte se? Dokážete „potlačit“ svá ega natolik, aby vše fungovalo? Výsledky máte skvělé, ale mě by zajímalo, jestli má třeba někdo poslední slovo? Jakým způsobem vzniká nová skladba od APHYX?
Haha,…snažíme se být originální a rozhodně jsme vytvořili náš vlastní rozpoznatelný styl, na který jsme samozřejmě sakra hrdí. Nejsem si tak jistý, jak jsme všichni talentovaní jako jednotlivci. Nejsme zrovna nejlepší hudebníci na této planetě, haha. Ale naše síla je, že pracujeme jako jednotka, jsme tým, který je plně asimilován, kolektiv, který funguje jako perfektní mašina a to ve všem, co děláme. Říkáme tomu 4 v 1. Naše ego je Asphyx. Cokoli děláme, děláme pro kapelu. Takže když skládáme nebo nahráváme, tak je každý neustále zapojen – každý může mít svůj názor, nápad nebo přidat jakoukoli stopu. Pokud je to zlepšení, vezmeme to, pokud ne, všichni to okamžitě slyšíme a necháme to být. A pokud jsou všichni spokojeni a mají radost z konečného výsledku, pak jsme 100% přesvědčeni, že je to hodno Asphyx. Základem však jsou Paulovy riffy a mé texty. Obvykle přicházím s pracovním názvem a v té době už má Paul v šuplíku dostatek materiálu. Někdy to funguje i jinak, tak, že Paul mě inspiruje, abych se zaměřil na určitou věc nebo část. Když máme spoustu riffů, začneme je dávat dohromady. To znamená, aby se k sobě vzájemně hodily a ladily. A jak dlouho by měly být hrány. Vyberu si vokální části a rozhodnu, kolikrát by se měla určitá část opakovat. Myslím, že můj hlavní talent je instinkt pro rytmický vokál. Cítím a okamžitě vím, který riff je perfektní pro zpěv a jak by se mělo zpívat. Kluci si to velmi dobře uvědomují a nediskutují o tom. Jednoduše, protože můj instinkt je vždy v pořádku. Stejně jako Paulův instinkt na riffy. S vražednými riffy všichni třepeme hlavama, jsme šílení a víme, že to řeže. Ale pokud všichni máme pochybnosti, uděláme jen "naaah" a necháme to být. Pravým požehnáním je, že všichni si myslíme a cítíme totéž. Jakmile je skladba dokončena, celá kapela ji hraje znovu a znovu, protože to kope, jak bylo řečeno, pokud to děláme my, naši fanoušci to budou dělat také. Nikdy se nehádáme, můžeme diskutovat, ale pouze konstruktivně. A nakonec při nahrávání je vždycky snaha vyzkoušet různé party pro bící, basové linky, vokály. Něco z toho funguje skvěle, něco jsou jen představy zkusit, jak by to znělo, ale nevezmeme to. Ale člověk nikdy neví, je-li to dobré, dokud to nevyzkouší. V podstatě je to takto: riffy Paul (ve výjimečných případech také Alwin), já: texty / vokály, skládání: Asphyx. Celá skupina se tak účastní procesu. Poslední komentáře: Asphyx.
Na pódiu působíte jako šelmy puštěné z klece. Je vidět, že vás koncertování hodně baví. Jak vnímáte vystupování před lidmi vy? Máte ještě vůbec trému? Hodně muzikantů hovoří o tom, že čerpají z davu energii, že doslova cítí, jak létá vzduchem. Co cítíte/vnímáte vy?
Tvůj popis je přesně to, jak se cítíme, když jsme na pódiu. To je to, proč to všechno děláme. Metal byl a vždycky bude znamenat hrát živě. Myslím, že můžu mluvit i za ostatní, když řeknu, že je to závislost. Vysvětlit, jak se cítíme na pódiu, je něco, čemu rozumí jen jiní muzikanti, jako jsme my, kterých už nezbývá mnoho. Většinu vystoupení odehrají stojící sochy, které se dívají na boty nebo se schovávají za absurdní make-up. Jakmile jdeme na pódium, vypustíme ze sebe metalovou šelmu, která je hluboko v nás. A my máme koule. Připadá nám, jako bychom se pro to narodili. Děláme vtipy, ničíme si krky, potíme se, slintáme, pijeme, pliváme, krvácíme, smějeme se. A jakmile slezeš z pódia, máš pocit, že si měl několikanásobný orgasmus. Veškerá energie se zcela vyčerpala. Ale jsi zatraceně spokojený. Samozřejmě, že jsme nervózní, ale je to pozitivní nervozita. Stejně jako vrcholoví sportovci se vyčerpají při výkonu. Chceš rozdrtit všechny své soupeře a nechat je v troskách. Pro nás to znamená, že jakákoli jiná kapela bude litovat, že sdílí stejné pódium jako my a fanoušci se vrátí domů stejně vyčerpaní jako my. Nikdy jsme nezažili nervozitu, která by nás ochromila. Naopak, nemůžeme se dočkat, až půjdeme hrát haha! Jakmile jdeme, je to jako návrat domů. Vždy do toho dáme všechno. Vždy chceme být nejlepší a Asphyx živě je 100% zárukou za vaše peníze.
Vždycky jste měli a máte velmi dobré texty. Spousta death metalových kapel je podceňuje. Říkají, že jim stejně není rozumět. Osobně si myslím, že to není pravda, hodně fanoušků si pořád rádo přečte, o čem vlastně skladba je. Jednou věcí je, že pro text musí přijít nějaký nápad, idea, myšlenka. Druhou věcí je, jak sladit slova s hudbou. Jakým způsobem tohle funguje u ASPHYX?
Jsem zatraceně rád, že se vám líbí moje texty, jelikož jsem na ně neměl moc zpětné vazby. Věnuji spoustu času hledání originálních nápadů, vyhledávání a skutečnému psaní s nezbytnými rýmy. Takže ano, snažíme se integrovat texty do hudby. Velmi jednoduchý příklad je melancholická doomová skladba jako “Grand Denial”, nemůže obsahovat téma jako “Candiru”. To prostě nesedí. A například s “Feeder” to byl legrační nápad, který nás v jednu chvíli napadl a pak Paul přišel s těmihle buldozerskými pomalými riffy s mírným tempem a já jsem začal: "To jsou “Krmiči”. Můžete si představit ústa ženy, kterou krmí její obsesivní milenec až exploduje”. Je to jeden z našich gore příběhů, který je převeden na text. Jednou z velkých výhod, být textařem v kapele jako je Asphyx je, že můžeš psát o čemkoli, protože každá skladba má jiné tempo nebo atmosféru. A tak se dá dělat zábava/horror, válka/tragédie, katastrofy v reálném čase, historie nebo skutečné události atd. Je to nikdy nevysychající zdroj inspirace. U tvé otázky týkající se procesu skládání jsem již zmínil, že mě někdy k psaní textů inspirují Paulovy riffy, jindy ho zase moje texty inspirují k psaní hudby. Je to jen výborná chemie mezi námi. Ale vždy se snažíme najít rovnováhu mezi hudbou a texty. Což není vždy snadné. A pak samozřejmě existuje výzva, snažit se přijít s něčím novým a čerstvým, co tu ještě nebylo. Nechceme být kapelou, která použije "Obětování" po 11372x jako název skladby, nebo název alba. To jen ukazuje, že nemáte inspiraci, ani snahu být jedineční. A nebo na texty úplně sereš a pak tě to nezajímá.
Naposledy jsem vás viděl na koncertě v Ostravě, když MALIGNANT TUMOUR slavili výročí. Zůstali jste po koncertě s fanoušky, pokecali, podepisovali se, vyfotili. Pro mě osobně jsou to věci, takový ten bonus navíc, který odlišuje velké (myslím opravdu velké ve smyslu pro nás fanoušky) kapely od malých. Jak vnímáte setkání s fans ty, jako muzikanti? Mimochodem, hudebně a pěvecky to byl v Ostravě absolutně perfektní výkon, děkuji!
Jedna z mála jednoduchých filozofií v tomto oboru je, že pokud jako kapela neoceníte své fanoušky, nemáte právo vůbec existovat. Bez lidí, kteří kupují vaše nahrávky, kteří chodí na vaše koncerty a kteří vás během vaší kariéry podporují a budou vás podporovat v tom co příjde, bez těch nejste nic. Asphyx to považuje za povinnost poskytnout svým fanouškům příležitost setkat se s námi. A to je způsob, jak jim můžeme poděkovat. Víš, kamkoliv jdeme, vždycky se snažíme jít do davu, dát lidem šanci setkat se s námi. Bohužel to nejde pokaždé. Někdy přijedeme krátce před vystoupením a poté nás řidič musí odvézt rovnou do hotelu, protože máme časný let nebo nějaký další program. Opravdu nás to mrzí, ale co můžeme dělat? Ale pokud máme šanci, jsme tam vždy pro fanoušky. Kromě toho je to zatraceně dobrá zábava! Mluvit s lidmi z úplně jiných kultur a dát si drink. Obvykle se ani nebavíme o Asphyx, ale o jiných věcech, jako jsou místní zvyky, vtipy, jídlo atd. Mimo to, že je to velmi příjemné, je to i velmi poučné. Takže ještě jednou…”cheers”… Byla to památná událost a to je to, co si “Malignant Tumour” zaslouží. Díky jejich neuvěřitelné pohostinnosti a vynikající organizaci jsme dokázali poskytnout vynikající výkon. To musí zaznít! Jsou opravdovými bratry na celý život, zatraceně skvělou kapelou a doufám, že jednoho dne dobudou svět.
Kamarád mi tady našeptává, abych se zeptal na nějaké veselé příběhy z historie ASPHYX. Měl bys pro nás nějaké? Co třeba první undergroundové koncerty? Co fanynky?
Pfff…nějaký veselý příběh? Tahle celá kapela je veselý příběh! Dobrá, možná když se zeptáš na první koncert, ten je docela nezapomenutelný. Takže poté, co jsem odešel z Pestilence a připojil se k Asphyx, už měli domluvenou show, možná to bylo v Cottbusu, bývalém východním Německu, krátce po pádu železné opony poblíž polské hranice. Přijel jsem s nimi, abych poprvé vystoupil s Asphyx. Jelikož jsem neznal všechny skladby, protože nebyl čas na to se naučit celý repertoár, představili mě v půlce show jako jejich nového zpěváka. Chtěl jsem teda jednoduše vylézt na pódiu, pozdravit fanoušky atd.. Ale zakopl jsem a přepadl přes několik kabelů a dopadl na pódium, haha! To byl nástup… Další docela vtipnou historkou bylo, když jsme letěli na festival poblíž bulharského města Sofie, byla to naše první show tam. Už sám let byl vzrušující, neboť Slayer byli také na palubě, ale když letuška přišla s nápoji, letadlo se dostalo do turbulence a krabice jablečné šťávy se vylila rovnou do třísel našeho bubeníka Boba. A to bylo sakra horké počasí, takže celý den kolem něj kroužily vosy. Nejlepší na tom bylo, že on musel další den do práce, odlétal hned po koncertě, takže jsme přistáli, téměř okamžitě jsme šli na stage a hned po odehrání show musel chytit jeho let zpátky. Neměl tedy žádné náhradní kalhoty a byl tedy ve stejných kalhotech od jablečného moštu v letadle. Haha! Celý ten den byl nezapomenutelný, setkali jsme se se Slayer a jejich velice příjemnou crew, Slayer jsou prostě skvělí a příjemní chlápci! Bylo tak pekelné horko, že jsme ani nemohli normálně vystupovat. 40 stupňů a slunce svítilo přímo na pódium a samozřejmě jsme museli hrát v nejžhavějším čase kolem 16.00 hod. Slezli jsme z pódia a vypadalo to, jako bychom si dali sprchu v oblečení. Celkově to ale byl nádherný festival, výborní lidé a fanoušci. Myslím, že poté jsme seděli jen v trenkách a pili ve stínu pivo haha. Fanynky nebo holky? Tyto příběhy zůstávají tabu. Všichni v tuto chvíli máme stálou přítelkyni a Paul je ženatý muž, takže jsme loajální k našim slečnám. Ale jo, bylo spousta žen, ve všech velikostech, věku a barvách (samozřejmě kromě nezletilých). Mluvím pouze o sobě. Nemůžu říct, že něčeho lituji, bylo to privilegium, že jsem potkal všechny ty nádherné dámy. Zacházet s nimi s úctou a důstojností přináší potěšení na obou stranách. Svou rock’n’rollovou ženu jsem našel před několika lety.
Když jsem se před šesti lety nechal přemluvit, abych začal psát o muzice a začal touto cestou podporovat hlavně death metal, říkali mi, že si mám zvolit nějakou přezdívku, nick. Hned mě napadly dva – ASPHYX a VADER. Nakonec jste „zvítězili“ vy. Musím říct, že jsem si díky psaní o muzice splnil spousty svých fanouškovských snů. Máte ale ještě nějaké vy, jako kapela? V rámci stylu i mimo něj jste slavní, vyprodáváte koncerty, máte skvělá turné…chcete dosáhnout ještě nějaké mety, cíle?
Hahaha, takže teď máš přezdívku Asphyx? Ale pokud máš děti, měl bys to změnit na Vader, protože Vader v holandštině doslova znamená "otec" Haha. Každopádně, skvělá kapela a zatraceně super lidi. Měli jsme spolu pár drinků na nějakých akcích. Ale zpět k tvé otázce. Opravdu nejsme tak "slavní". Ale určitě máme cíle nebo sny, které si chceme splnit. Třeba jako zahrát si v zemích jako je Japonsko nebo Čína, africký kontinent nebo na dalších místech, kde jsme nikdy nebyli, jako Maďarsko, Srbsko, Ukrajina, Kazachstán. Stále je mnoho věcí, kterých je potřeba dosáhnout a míst, kde si zahrát. Pro mě by bylo naprostým snem, kdyby se album prodávalo tak, aby mohli Alwin, Husk a Paul opustit svou práci a my se mohli plně věnovat Asphyx. Víš, jako mít vlastní zkušebnu, studio, dům pro kapelu apod. Kde můžeme hrát, jamovat a nahrávat kdykoliv chceme, bez toho abychom se museli zabývat něčím jiným. Je to docela nerealistické, protože se to nikdy nestane, protože pokud jde o náš metal, jsme nekompromisní, ale ptal si se na sen, tak tady máš ten můj!
Letos se k nám do České republiky chystáte na OBSCENE EXTREME FESTIVAL. Jestli se nepletu, tak jste tam hráli naposledy v roce 2012. Vzpomeneš si, jak se vám u nás líbilo? Tenhle festival je jiný, bláznivý, svobodný. Těšíte se i letos?
Popravdě jsme tam byli na vice akcích. Nejen Obscene Extreme, ale i Brutal Assault a samozřejmě také krátké, ale neuvěřitelné tour s “Malignant Tumour”, kdy jsme hráli v Ostravě, Praze, Bratislavě a na Slovensku. V České Republice se vždycky máme skvěle. Mimo to máte nejlepší pivo na světě! Vždycky říkám, je potěšením se sem vracet. Takže se těšíme, že budeme hrát na Obscene Extreme festu. Čurby je zatraceně fajn a skvělý člověk a myslím si, že si o mně myslí totéž, takže jo, bude to skvělé, znovu jej potkat na jeho vlastním festivalu a pobýt tam, jako vždy. Je to skvělý festival, procházet se mezi fanoušky, jak už jsem měl tu možnost v minulosti, tak doufám, že dorazíme včas a potkáme se s fanoušky po naší show. Ale my budeme mít maso haha!
Náš rozhovor je u konce. Chtěl bych vám moc poděkovat za všechnu vaši hudbu, protože mě provází celý můj metalový život nejen jako fanouška. Přeji vám spousty vyprodaných koncertů, hodně dobrých nápadů. Ať se vám daří i v osobním životě! ASPHYX FOREVER!
Díky moc za tenhle rozhovor a za všechny tvé přání. Je skvělé slyšet, že tě naše muzika těší způsobem jakým to dělá, takže potěšení je na naší straně. Doufám, že nám to vydrží i do budoucna. Vše nej a hodně štěstí i tobě!
Ave ASPHYX! The first question is obvious. You released your last album “Incoming Death” two years ago. When can we enjoy another one? Do you have any new material done? Do you compose?
__Hey Jakub, cheerz for having us in your Deadly Storm. Well, to start off immediately, i can't exactly tell when another album will be released, but i do have plenty of ideas for the lyrics, song-titles and an album-title and so me and Paul have to get together to see how many riffs he has up his sleeve and start putting all the existing material together. We´re gonna try and have a new one out by the end of this year, but you have to excuse me if it will be a bit later. Sometimes the process goes fast, but at other times there can always be the struggle to find that last outstanding piece that finishes the puzzle really off. But yeah, we do compose and personally, i'm always in search for new original topics to write about, may that be conscious or subconscious.
The first time I listened to your music was in 1992 when you released your album “Last One on Earth”. For our group of metal fans in a small Czech town you were a cult. And you are even now. Do you remember composing your fist album? How did you compose it and how did you record?
__Nice to hear we still have a kind of cult status, thanks! I assume you know that Last One was not our first album. The debut was The Rack and i do remember how that one was composed. Actually, lots of material from the demo-days was already written, by all kinds of former members. But as i didn't like most of the vocal lines or the song-arrangements, we re-arranged a lot and i re-wrote basically all the lyrics and changed the song-titles. The only tracks me, Bob and Eric composed as a three piece were Vermin and The Rack. And those songs were written during rehearsal jams. One can say that The Rack was a kind of scrap up from many older tunes and some new additions. Finally, we made the decision to record everything in our own practice room as engineer Harry Wijering just built a studio there (as the whole complex was his) and we felt comfortable and wanted to tape it all live. And so in 3 days The Rack was recorded and mixed. Still love the way we did it and how it turned out to be.
But that is us, old veterans. Not that long ago we still wrote letters to get some demo records, were waiting in front of a store to get new CDs. Today, the world is different. Thanks to the internet you only have to click a few time to have a new CD at home. I do not know if it is good or bad, the time will show, but the truth is that thanks to the internet many young people can listen to your music. How do you feel about this modern issue as musicians? Did it bring you any new young fans? Do you feel the change at concerts?
__Hahaha, you're absolutely right. But aren't we all having great memories from the good old days? It's true though that nowadays the kids have easy access to all kinds of music and therefore can try a lot out with just a click. When i was an adolescent, we had to wait a whole bloody week for another Headbangers Ball show on tv, desperately hoping for perhaps only one Venom video between all the Ratt, Motley Crue, Cinderella and other poser rubbish. And lots of broadcasts didn't bring anything at all! Haha! I can't recall the many times i wanted to throw the tv set out of the window! So it's a good thing the kids can click on a Youtube video and see what they want to see. Of course, there's a lot of downloading going on, but didn't we tape stuff ourselves back in those days? As a youngster, you don't exactly have a lot of money to spend eh? But i've heard stories that they do buy an album they like a lot after they downloaded it and also, some come to our shows and then obtain a shirt. I'm fine with that. If they can't afford a cd or lp, but do get some of our merchandise at gigs, that's a fair deal in my opinion. Besides, metalheads are known to buy records of their favorite bands. The artists who suffer most from it are those who are in the charts anyways. And we all know that's utter crap, so i can't be bothered if that part of the business goes down the drain. And as Asphyx, we do see that very positive development that there's a lot of kids in the front row of our shows. So we do see the change and we do notice we gain lots of new young fans. Something we are really proud of and grateful for. It means we have a future as a band and our metal still is accessible to all ages. Absolutely magnificent and we cherish that enormously.
I have always been fascinated by the rough, raw, original sound of your albums. What does Harry Wijering who did a lot of ASPHYX´s albums do now? He also did “Deathammer”. The last album was mixed by Dan Swano. Why did do this change? I really like his work on “Death…the Brutal Way” but “Incoming Death” is not that “hard and booming”. Am I right?
__You hit the hammer on the nail as we always try to maintain our raw, rough and loud sound. Without it, Asphyx has no heart, guts, bones and soul. And our fans would lynch us if we would change that. Something we're very, very aware of. Of course we looove our sound and always play as loud as possible. As high ear-drum-ripping volume is one of the essences of metal. However, i must correct you as Dan Swano has mixed us since Death... The Brutal Way, because we can work with him marvelously and he understands what Asphyx is all about. At Harry's we only recorded drums and my vocals. Guitars, Paul and Alwin did at Paul's Moerser home-studio. It doesn't really matter where you record, as long as you know the primary settings and thus making the mixing process go smoother and become successful. Harry is retiring by the way. He doesn't record anymore, so no matter what, we had to go to another studio and Tom Meier is a friend of one of our beloved soundmen who recommended him and we felt very comfortable working in his studio. Honestly, i think that Incoming Death has a monstrous Asphyx sound. It is definitely my favorite album. Song-wise and when it comes to sound. What's also fantastic about it that finally Alwin managed to get the bass-sound he preferred. And that gives the guitars that extra boost as well. On stage it sounds even more brutal. The whole band is very damn happy about how Incoming Death turned out to be. And considering the reactions of our fans, of whom most agree that this one is our best, we did a great job. And their opinion means the most to us. Of course we were absolutely delighted that the international metal-press collectively highly praised the album as a masterpiece, but in the end, it's our fans who have the last word. Without their appreciation and massive support, we are nothing. So no, you're wrong haha.
Since 2009 when you came back with your album “Death…the Brutal Way”, you were considered (and I agree) one of the best death metal bands toady. Your music is not only rough and raw but also it has many doom elements. Do you like doom metal? Are there any bands which inspire you?
__Thanks for that compliment Jakub, highly appreciated! And yes, we do like doom-metal. We always call ourselves a death/doom band. And let's not forget, the old school of death metal had since it started many doom elements in it. Just listen to Autopsy, Massacre, Slaughter, Necrophagia or even older Hellhammer and you'll hear what i mean. From the beginning, Asphyx has had doom-influences in its metal like Black Sabbath, Winter, Trouble, Candlemass or Saint Vitus, maybe even early Judas Priest, which was pretty doomy as well in the days of Sad Wings of Destiny or Stained Class. I think there you have a few bands mentioned that inspired us a lot when it comes to doom. However, there's doom and doom. It can be really smashing but also very boring if you play it not the appropriate way. I've heard and seen some bands of nowadays that really bored the shit out of me. The kind of "I'm so depressed and on Haldol, look how cool i am being all doom" if you know what i mean. That's not our style. You can play doom and still krush and be brutal without losing a melancholic atmospheric touch, depends also on what the lyrics are about. That's the way we integrate it with the death metal we play.
On the album “Incoming Death” the drummer was Stefan Hüskens. I really like his drumming with DESASTER. But I found out that he is also engaged in SODOM. He is a great drummer and I understand that he is very popular in the musician scene but I wonder what will you do when each band has a show to play and it will overlap? Which band would take precedence over the others? And by the way, when he plays live it is incredibly killing!
__It's pretty actual news that Husky (as everybody calls Stefan by this nickname) is also in Sodom since about two months. For him, his dreams came true as he's now playing in his two favorite bands of all time. And me, Alwin and Paul are really happy for him as he's a fantastic dedicated brother, metalhead and drummer and if any-one deserves it, it is definitely him. It must also be said that we were not so pleased that Tom asked Husky for Sodom, knowing he was already playing in a successful and busy band that Asphyx is. Especially as we get along very well with Sodom and normally you don't approach drummers (or any other kind of musician) from colleague bands you respect and appreciate. Unless you inform them before about any intentions and then perhaps a compromising solution can be found. Personally, i'm sure Tom also took advantage of the fact that he knew Sodom was one of Husky's favorite bands and thus it would be very hard for him to refuse an offer like that. On the other hand, Paul and me were also able to combine Hail of Bullets with Asphyx and that band had a full agenda also and it worked well. So, in good communication with Sodom, it should not be a problem we cannot overcome. Of course, there will always be overlaps, but those will be rarities. For Husky though, Asphyx is his band number one as he assured us. Simply as we are a band of brothers, in every way. And haha, yes, he's a live animal, just like we all are in Asphyx, that's why we all feel so fantastic when performing. 4 beasts raging, like it was meant to be in metal.
Well in general, ASPHYX as a band is very original. Martin has an interesting and unusual voice, Paul delivers great riffs and your rhythmic section is amazing. You are just a group of very talented musicians. How do you compose new songs? Do you fight sometimes about it? Can you “supress” your egos so everything is calm and works? Your results are great but I would like to know if there is someone who can have the last comments about anything? Someone who is responsible for everything? How ASPHYX compose a new song?
__Well, haha, we try to be original and we definitely created our own recognizable style of which we are damn proud of course. I'm not so sure how talented we all are as individuals. We're not exactly the best skilled musicians on this planet haha. But our strength is that we work as a unit; we're a team that's fully assimilated; a collective that functions like a perfect machinery. With everything we do. We call that 4 in 1. Our ego is Asphyx. Whatever we do is for the sake of the band. So when we compose, or record, everybody is involved and ever-one can have his opinion, ideas or adds to any track. If it's an improvement we'll take it, if not, we all hear that immediately and we leave it. And if all are satisfied and pleased with the end-result, that's when we are 100% convinced it's worthy of Asphyx. The fundament though is Paul's riffings and my lyrics. Usually, i come with working titles and by that time, Paul already has enough shredders on the shelves. Sometimes it works the other way 'round, that Paul's output inspires me to take on a certain subject on a particular piece. Once we have plenty of riffs, we start to arrange. Meaning to match those riffs that fit along with each-other in a tune. And for how long they should be played. I'll choose the vocal-parts and decide on how many times a section should be repeated. I think my main talent is my rhythmical vocal-instinct. I feel and know instantaneously which riff is perfect for vocals and how the lines should be sung. The fella's are very aware of that and there's never any discussion. Simply as my instinct is always right. Just as Paul's riff-instinct is. With killer-riffs, we all bang our heads and freak out and we know it's a murderer. But if we all are in doubt, we go "naaah" and we let it be. A true blessing is that we all think and feel the same. Once a song is finished, the whole band plays it over and over again, because we bloody dig it and as said, if we do, our fans will do to. We never fight, we can have discussions, but only constructive ones, and those hardly take place. Finally, when recording, there's always suggestions to try some different drum-fills, basslines, chords or vocal lines/screams. Some work marvelously, others are just ideas to hear what it sounds like and are never taken. But one will never know if something is never tried out right? Basically, it's like this: riffs Paul (on rare occasions Alwin as well ), lyrics/vox me, arrangements Asphyx. So the whole band takes part in the process. Last comments: Asphyx.
On the stage you are like beasts released from the cage. People can tell that playing live is very enjoyable for you. How do you feel about performing on the stage? Do you get nervous before shows? Many musicians talk about how they pump energy from the audience because they can feel that it is in the air. What do you feel during your shows?
__Your description is exactly the way we feel when being on stage. It's what we are doing it all for. Metal was and is meant to be played live. I think i can speak for the guys if i say that it's an addiction. To explain how we feel on stage is something only fellow musicians like ourselves will understand, of which there's not really many left. Most perform standing a bit around like statues, staring at their shoes or hiding behind ridiculous make-up. Once we go on stage, we let the metal beast loose that's deep inside of us. And we have ourselves a ball. It feels like we were born for it. We make jokes, we break our necks, we sweat, we drool, we drink, we spit, we bleed, we laugh. And once you get off stage, it feels like you had multiple orgasms. All energy completely drained out. But damn satisfied. Of course we get nervous, but that's positive nervousness. Like top-sporters pump themselves up for a major contest. You just want to krush all your opponents and leave them in ruins. For us that means, any other band will regret to have shared the same stage as us and the crowd will go home as exhausted as we are. We have never experienced nerves as a kind of stage-fright. On the contrary, we can't wait to go on haha! Once we walk on, it's a homecoming. We always give everything we got, and beyond. We always want to be the best and Asphyx live is a 100% guarantee value for your money.
You have always had great lyrics. Many death metal band underestimates them. They say that people do not even understand them while the music is playing. I personally think that it is not true and many fans like to read the lyrics and what the song is about. One thing is that the lyrics must bring some idea, some thought. The other thing is how to connect the lyrics with the music. How does it work with ASPHYX?
__I'm damn chuffed that you like my lyrics as i don't get that much feedback about them from writers in particular and i do spend a lot of time in finding original ideas, research and the actual writing with the necessary rhymes. So yes, we try to integrate the lyrics into the music. A very simple example, a melancholic doom track like Grand Denial, cannot contain a topic like the Candiru. It just doesn't fit. And for example with Feeder, it was a funny idea we had for a while, but then Paul came with this bulldozing sluggish riff with ponderous tempo and i went: "That's 'The Feeder' guys" You can imagine this mount of a woman getting fed by her obsessed lover and then explode. Just one of our funny gore-stories when it comes to lyrics. One of the big advantages being a songwriter in a band like Asphyx is that you can write about anything as every track has a different tempo or atmosphere. And so one can do fun-horror, war/tragedy, real-time disasters, history, or actual events and tons more. It's a never drying out source for inspiration. To your question above about the composing process, i already mentioned that sometimes Paul's riffs inspire me to write lyrics, on other occasions he gets triggered by my lyrics to write music to. That's just the fine chemistry between us. But we always try to find that balance between music and lyrics. Which is not always easy. And then of course there is the challenge of always trying to come up with something new and fresh, something that has not been done before. We don't want to be a band that uses "Sacrifice" for the 11.372nd time as a song- or album title. That just shows you have no inspiration, nor a drive to be unique. Or you completely don't give a shit about lyrics and then you don’t belong.
The last time I saw you was in Ostrava when MALIGNANT TUMOUR celebrated their anniversary. You stayed after the concert and you were there with fans, talked and gave autographs. For me, these are the things which make the bonus which distinguishes you from the big (well I mean big for us, the fans) bands from the smaller ones. How do you feel about meeting your fans as musicians? By the way, musically and vocally your performance in Ostrava was absolutely amazing thing, thank you!
__One of the few simple philosophies in this business is that if you don't appreciate your fans as a band, you have no right to exist at all. Without the people that buy your records, that come to your shows and that have supported you during your whole career and will support you of what's still yet to come, you're nothing. Asphyx considers it as an obligation to give their fans the opportunity to meet us. And that way, we can say thank you to them. You know, where-ever we go, we always try and walk into the crowd, give people the chance to meet us. Unfortunately we can't do that every time. Sometimes we arrive short before stage-time and after a driver with a shuttle-van has to bring us straight to the hotel as we have an early flight back or another scenario. That truly saddens us, but what can we do? But if we have the chance, we're there for the fans. Besides, it's damn good fun too! Talking to folks from a total different culture and having a drink. Usually we're not even talking about Asphyx, but other issues, like the local habits, humor, food etc. It's educative too, next to being very enjoyable! And cheerz once more! It was a memorable event and that is what Malignant Tumour fully deserved. Thanks to their incredible hospitality and superb organization we were able to give an outstanding performance. That has to be said also. They're true brothers for life, a damn great band and i hope one day they will conquer the world.
My friend is telling me now to ask you about some funny stories from the history of ASPHYX. Do you have any? What about your first underground concerts? What about fan-girls?
__Pff some funny stories?? This whole band is one funny story haha! Well, maybe as you ask about the first concerts this one is quite memorable. So after i left Pestilence and joined Asphyx, they had already booked a show, perhaps it was in Cottbus, former Eastern Germany, shortly after the disintegration of the iron curtain, near the Polish border. So i came with them, to do my first appearance with Asphyx. As i didn't know all songs as it was too short time to practice the whole repertoire, they introduced me halfway the set as their new vocalist. So i wanted to walk easy on stage, letting people cheer and so on. But i stumbled and fell over a bunch of cables and hit the stage-floor, haha! Some entrance that was... Another pretty funny one was when we were flying to a festival near the airport of Sofia, Bulgaria, our first show ever there. The flight was already exciting as Slayer was also in that plane, but when the stewardesses came with the drinks, the plane got into turbulence and a pack of apple-juice fell straight into our drummer Bob's groin. And as it was bloody hot weather, wasps circled around him all day. Best was, as he had to work next day, he had a flight straight after the show, so we landed, then almost immediately had to hit the stage and then he had to catch his flight back right after the show. So he had no spare pants and went with that same apple-sugar stained pants in the plane back. Haha! That whole day was unforgettable, meeting Slayer and their very nice crew, Slayer being just great and kind men. Then it was so damn hot we couldn't even perform normal. 40 degrees and the sun shining right on the stage and of course we had to go on at the hottest time around 16.00 o'clock. We came off stage and it looked like we had a shower with clothes on. But all in all, it was a wonderful festival, great people and fans. I think afterwards we were just sitting in underpants drinking beer in the shade haha. Fangirls or women? Now, those stories remain between the sheets. All of us now have steady girlfriends for a while, and Paul is a married man, so were loyal fella's to our missesses. But yeah, there were plenty of women, in all sizes, ages and colors (except minors of course). I speak purely of myself now. Can't say i regret anything, it was a privilege to have met all these wonderful ladies. Treat them with respect and dignity and the pleasure will come from both sides. And i've found my rock n roll woman a few years ago.
Six years ago my friends convinced me to write about music and I started to support death metal this way, they told me to have a nickname. And I had 2 ideas in my head – ASPHYX and VADER. Finally, you “won”. I have to say that thanks to writing about music many of my fan dreams have come true. Do you have any dreams as a band? You are famous, not only in the scene of your style, you sell out concerts, you have great tours…do you want to reach any goals?
__Hahaha, so now you're nickname is Asphyx? But, if you're having children, you may as well change that into Vader, as Vader in Dutch literally means "father" Haha, Anyways, great band and damn nice fella's as well. We had a few drinks together on some occasions. But to get to your question. We're not that 'famous' really. But we do certainly have goals or dreams we wanna make come true. Like playing in countries like Japan or China, the African continent, or other places we've never been, like Hungary, Serbia, Ukraine, Kazachstan, you name it all. Still many things to achieve and places to play in. For me, it would be the ultimate dream if we can have that one selling album, so that Alwin, Husk and Paul can quit their jobs and we can fully focus on Asphyx. You know, like having your own practice room, studio, band-house etc. So we can play, jam and record whenever we want and have nothing to deal with or worry about. It's pretty unrealistic as it will never happen as we will never compromise when it comes to our metal, but, you asked for a dream, well, there you have mine.
This year you will be in the Czech Republic at the OBSCENE EXTREME FESTIVAL. Correct me if I am wrong but the last time you played here was in 2012. Do you remember how you did like the Czech Republic? This festival is different, crazy and independent. Are you looking forward to that?
__Actually, we've been there on more occasions. Not only Obscene Extreme, but also Brutal Assault and of course the short but incredible stint with Malignant Tumour, playing Ostrava, Praha and Bratislava in Slovakia. We always have a great time in the Czech Republic. Next to that, you have the best beer in the world! But it's as said always a pleasure to return. And so we're looking very much forward to play Obscene Extreme again. Curby is a damn nice and great guy and i think he thinks the same about me, so yeah, it will be cool to see him again on his own festival and to hang around there as i usually do. It's a cool festival to walk amongst the crowd as i experienced in other years, so hopefuly we arrive in time and can meet people after our performance. But we will have meat though haha!
So this is the end of our interview. I want to say thank you for your music because it companies my whole metal live not only as a fan. I wish you many sold out concerts, many good ideas. I also wish you luck in your personal life! ASPHYX FOREVER!
__Thank you very much for this interview and all the best wishes. Very great to hear our music pleases you the way it does and so you're very welcome! Hopefully we can keep that up in the future. All the best and good luck to you as well!
