DEADLY STORM zine

pondělí 19. března 2018

Recenze/review - VOIDHANGER - Dark Days Of The Soul (2018)

VOIDHANGER - Dark Days Of The Soul

CD 2018, Agonia Records

for english please scroll down

Nešlo jinak, musel jsem vzít do ruky bourací kladivo a jít všechno rozmlátit. Rozsekat lebky na padrť. Dát průchod nenávisti, síle, zničující energii. Pracuji v kostnici dlouhá léta a dělám svoji práci rád. Zde, mezi hromadami kostí je mi často lépe, než v dnešním ohavném světě. Pouštím si novou desku polských black thrash death metalistů VOIDHANGER a vyloženě si užívám bolestivou a mrtvolnou atmosféru všude kolem.

Smíchejte dohromady špínu, hnis, smrt a přidejte zničující nálož negativních myšlenek. Promíchejte, netřepejte a podávejte podchlazené z vaší vlastní hlavy. Takto lze vyjádřit mé pocity z novinky asi nejlépe. Nalezneme zde otisk a inspiraci DESASTER, AURA NOIR, HELLHAMMER, WITCHMASTER, CELTIC FROST, ENTOMBED (s lehkou hard coreovou příměsí). Vypadá to, že hudba VOIDHANGER byla zrozena ve stejném ohni jako já.

"Dark Days Of The Soul" je deskou, která zaujme hlavně svojí neurvalostí, rebelským přístupem. Nic pro uhlazené posluchače technických a umělých záležitostí. Zde je vše podáváno přímo, bez příkras. Jakoby na mě kapela vysypala z hrobníkovy lopaty hnilobu, hnis a rouhání. Stvořeni z vlastního popela letos VOIDHANGER znovu povstali, aby zapálili svojí muzikou náš i onen svět. Drtíme spolu další hromady lidských kostí. Album připomíná buldozer, který nad sebou ztratil nadvládu. Dejte mi do ruky kladivo, abych se mohl poklonit padlým andělům a rozdrtit jejich křídla - budou trpět jako já! Líbí se mi zvuk, obdivuji obal desky, ale nejvíc mě strhla velká starodávná síla, pocházející snad odněkud z devadesátých let. Nahrávka mi urvala hlavu, pohřbila zaživa a strhla do nekonečného víru riffů. Vynikající, absolutně devastující nálož zla a temnoty! Inferno!

Asphyx says:

It was not different, I had to take a battering mace and go mad. Break the skull to dust. Give passage of hatred, power, devastating energy. I work in the ossuary for years and I like to do my job. Here, between heaps of bones is often better than in today's hideous world. I'm listening to a new album of Polish black thrash death-metallers VOIDHANGER and I'm enjoying the painful and deadly atmosphere all around.

Mix together dirt, pus, death and add a devastating charge of negative thoughts. Mix, do not shake and serve undercooled from your own head. This way I can express my feelings about the news, best. Here we find the imprint and inspiration DESASTER, AURA NOIR, HELLHAMMER, WITCHMASTER, CELTIC FROST, ENTOMBED (with a light hard core admixture). Looks like the VOIDHANGER music was born in the same fire as I did.

"Dark Days Of The Soul" is an album that will attract you mainly by its indestructible and rebellious attitude. Nothing for sophisticated listeners of technical and artificial matters. Here everything is served directly, without a stitch. As if the band had rotted out of the tomb bucket of rot, pus and blasphemy. Created from their own ashes this year VOIDHANGER rose again to burn their and our world by their music. We're crushing other piles of human bones together. The album resembles a bulldozer that has lost control over itself. Put a hammer in my hand to worship the fallen angels and crush their wings - they will suffer like me! I like the sound, I admire the cover of the album, but most of all, I was pulled by a great old power coming from somewhere in the nineties. The record shot my head, buried me alive, and pulled into the vortex of endless riffs. An excellent, absolutely devastating cha rge of e vil and darkness! Inferno!

Tracklist:

1. Dark Days Of The Soul

2. Death Wish

3. Naprzód Donikąd!

4. High On Hate

5. Man Of Dark Secrets

6. The Void Is Where The Heart Is

7. War Is Certain, Peace Is Not

8. Hailing The Devil In Me

Line up:

Priest - Drums (Massemord, Odraza, ex-Apogheum, ex-Carnivore Horde, ex-Enclave, ex-Medico Peste, ex-Nurglh)

Zyklon - Guitars, Bass (Infernal War, ex-Iperyt, ex-Eclipse)

Warcrimer - Vocals (Infernal War, Iperyt)

https://agoniarecords.bandcamp.com/album/dark-days-of-the-soul

https://www.facebook.com/voidhangerofficial

https://www.agoniarecords.com/index.php?pos=shop&lang=en

neděle 18. března 2018

Děkujeme/thank you! - DEADLY STORM FESTIVAL 12 - and photos, videos!

Rád bych za DEADLY STORM moc poděkoval všem, kdo pomohli s propagací, pánům zvukařům a celé Šeříkovce, kde nám vyšli absolutně vstříc (jsou to fakt profíci a pohodoví lidé!). Děkujeme moc i všem kapelám. A hlavně samozřejmě vám, fanouškům! Byli jste skvělí, bez vás by to nešlo. Ještě jednou díky moc!

THANK YOU VERY MUCH FOR FANS, BANDS, THANK YOU! THANK YOU! THANK YOU FOR ALL!

Fotky/ photos:

DILIGENCE

MALLEPHYR

LA SANGRE

TORTHARRY

DEBUSTROL

CASKET

PROFANITY

SELF - HATRED

REVEL IN FLESH

DEHYDRATED

VIDEO

Recenze/review - TWILIGHT´S EMBRACE - Penance (2018)

TWILIGHT´S EMBRACE - Penance
CD 2018, vlastní vydání

for english please scroll down

Jiskřivé kousky ledu v žilách bývají různého původu. Lze je potkat při ranních cestách mlhavými ulicemi. Vznikají ze strachu, ze smutku a nebo také poslechem hudby. TWILIGHT´S EMBRACE mi takové jemně studené chvění v krvi způsobili. Pomalu, zlehka, jako příroda, ukládající se k věčnému spánku.

Venku mrzne a já sleduji se sluchátky na uších jiskřivé krystalky ledu na oknech. Britové mi hrají do kroku a já přemýšlím, kdy najdu konečně svůj klid. Netřeba chodit daleko, už je tu malý hřbitov na kraji města. Usedám na dřevěnou lavičku a přemýšlím. Čtu jména na náhrobcích a do uší mi hraje album "Penance", které je volně inspirováno třeba takovými PARADISE LOST, KATATONIA, SWALLOW THE SUN, DAYLIGHT DIES. Temné melodie se zde potkávají s chladem, gotickými prvky a smrtí.

"Penance" je deskou, která mě donutila se na chvíli zastavit, přemýšlet, zklidnit tělo i mysl. Éterem se vznáší jako černí motýli ostře chladivé melodie, nálada je pochmurná. Jakoby se mi v hlavě odehrával smutný černobílý film po okraj naplněný syrovými obrazy. Až jednou naleznete svoje vlastní tělo pohozené u cesty, tak si na podobnou hudbu určitě vzpomenete. Proplétám se mlhou, topím se v bažinách riffů. Umírám nebo jsem ještě živý? Kdo to ví? Otázek je mnoho a létají vzduchem jako peří padlého anděla. Dobrá hudba má evokovat emoce a Britové dokázali rozjitřit mé nitro. TWILIGHT´S EMBRACE stvořili v rámci stylu v podstatě dokonalé dílo. Sice nepřináší nic nového, ale jako celek vás doslova zmrazí. Skvělá nahrávka!

Asphyx says:

Sparkling pieces of ice in your veins could have various roots. You can meet them during your morning walks around the fogy streets. It originates in fear, sadness or listening to music. TWILIGHT´S EMBRACE created the slightly cold shivering in the blood. Slowly, lightly like the nature, getting ready for the forever sleep.

It is cold outside and I am wearing headphones, looking at people, sparkling crystals of ice on the windows. Those British play to my steps and I am thinking when I will have my own peace. We do not have to go far away, there it is a small graveyard on the side of a village. I sit down on a wooden bench and I am thinking. I am reading names on the gravestones and I listen to the album “Penance” which is freely inspired by bands like PARADISE LOST, KATATONIA, SWALLOW THE SUN, DAYLIGHT DIES. Dark melodies meet the coldness, gothic elements and death. “Penance” is an album which made me stop for a while and think, calm down my body and my mind. The sharply cold melodies, the blue mood sound here like black butterflies. It feels like there was a sad black and white movie inside of my head full of raw pictures. When you find your own body by the road, you will definitely remember this music. I go through the fog, drowning in swamps of riffs. I am dead or alive? Who knows? There are many question in the air just like a feather of a fallen angel. Good music should evoke emotions and those British guys made my soul sparkle. TWILIGHT´S EMBRACE created a perfect work. They are not revolutionary but as a whole it froze you. Great album!

Tracklist:

1. Dying Earth

2. Curtain Call

3. Penance

4. It's Too Late (Paradise Lost Cover)

band:

Ben Sizer - Guitar

Jack Thorp - Guitar

Andy Walmsley - Vocals

www.twilightsembrace.com

www.facebook.com/twilightsembrace

https://twilightsembrace.bandcamp.com/album/by-darkness-undone

http://www.twilightsembrace.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto třicátý šestý - Vzpomínky na metal

Příběh sto třicátý šestý - Vzpomínky na metal

"Ty taky než se oblíkneš, to bych tady mohl vystát důlek": rozčiluji se na oko, když čekám na Káču. Konečně začalo trošku teplo a máme před sebou příjemný večer venku. "Musela jsem si přišít novou nášivku, koukej": ukazuje mi nápis Sodom na džínové vestě. Řeknu, že jí to moc sluší, ale neodpustím si ani pohled na asi třicetiletou paní, co jde zrovna okolo. Mezi zuby na ni lehce hvízdnu, ale spíš ze zvyku. Taky trošku Káču provokuju, protože jsem čekal opravdu dlouho. "Ty seš fakt nenapravitelnej, stejně je na tebe moc stará": dostanu ještě šťouchanec do žeber. Všechno je takové, jak má být. Vykračujeme si hrdě, vlníme se ulicí a patří nám celej svět.

První panely léta Páně 1994 nás čekají až v březnu. Nějak jsme se zapomněli po hospodách. Taky už jsme většina chodili do práce a občas nás zachvátila velká lenora. Dnes už jsme ale museli. Plácáme si do dlaní, potkáváme ostatní. Jsem zase šíleně vtipnej, od chlapů z dílny mám spoustu hrozně drsnejch hlášek. Prosmějeme se až na sídliště. Vzduchem se vznáší první teplo a musím holkách říct, že je super jak se jim nalévaj pupence. A kdy že to vyvedou mladý. Jsem prý blbej a mám si dát pokoj. Nedám, jaro mám rád a je ve mě kus provokatéra, vtipálka za každou cenu.

Starý socialistický obchod Družstevník již po několikáté změnil svého majitele, ale dámy prodavačky jsou zde pořád stejné. Znají nás. "Klášter máme vzadu, hned vedle pečiva": vítají nás. Vykoupíme snad všechno pivo. Jedná se o jednoduchou rovnici. Dva metalisté mezi sebe vezmou vždy basu. Holky nějaký vína a kdo kouří, tak ještě igelitky s cigárama. Akorát Kytka dělá, že on nic neunese - taky nemusí, má kazeťák a je osvobozen.

Je ještě trošku chladno, ale syslové i králíci už vyvedly své mladé. Pokusím se předvést pár parakotoulů a "chytit taky nějakou tu večeři", ale je to spíš pro pobavení ostatních, než že bych chtěl opravdu něco ulovit. Před námi se tyčí hora z panelů. Po zimě ještě orosená, je vidět, že se zde občas někdo zastavil, když měla nějaká dvojice romantickou procházku a nakreslila na panely z boku svůj podpis, případně vtipnou říkanku. Probleskne mi hlavou až bolestivá energie. Vzpomínky, spousta vzpomínek.

Kolik my jsme toho tady prožili? Jde na nás nostalgická a jak cucáme další a další lahváče, tak se proberou první koncerty, kdo se kde jak a koho poblil, první objev thrashe, první líbačka...

"Nejlepší stejně bylo, jak jsme si to s Prcalíkem rozdávali za oponou na tý zábavě v Hradišti, měli jsme chvilku, než půjdou hrát a byl tam klid a jak nějakej blbec roztáhl oponu. Ten pohled na Prcalíkův zadek musel bejt skvělej. Ze sexu tedy už nic nebylo, ale byli jsme taky jednou slavní": zasnila se Prcalinka. "Jojo, celej svět mohl vidět moji pihu krásy na pravé půlce": dodal Prcalík a my se řehtali jak koně.

Pak si každý z nás, těch co jsme na panelech začínali, stoupl a měl několik vzpomínek. Vzpomínek na metal. Nováčci na nás koukali jak na polobohy. Kytka už byl v ráži, měl po dvou nočních, tak následoval jeho kulturně osvětový proslov. Možná jsem tenkrát měl poslouchat víc, protože mluvil krásně a taky bych se něco dozvěděl. On hudbu miloval, znal detaily a mé neustálé posílání do prdele nelibě nesl. "Řekni radši něco o šukání, to je zajímavější": pořád jsem ho přerušoval.

Přidal tedy zážitek s Mirkou, jak to na ně přišlo a hodil ji jedno jaro do trávy. Znali se jen krátce a ona chudák zamilovaná, držela a trošku i trpěla, protože měla do zadku zaraženou třísku. A když přidal další malebný zážitek, jak si opilý u nich doma spletl pokoj a vlezl si do ložnice opilý k mámě své milé a chtěl po ní to co po Mirce, popadali jsme se za břicha.

Slunce pomalu zapadalo a ochladilo se. Holky byly najednou přítulnější a my nevěděli, jestli je to zimou nebo tím, že nás mají rády. Asi oboji. Projížděli jsme všechny "staré" kazety a každá k nám promlouvala svým příběhem. Hudba spojená se životem. Byli jsme její součástí.

"Hele, už je tma Smrťáku, řekni taky něco ty": ozvalo se z davu, od jedné mladinké koroptvičky. Kouknu tím směrem, zahlédnu její modrá očička, mezi dlouhými tmavými vlasy, sčesanými samozřejmě na prdel - typ panenka. Měl jsem v sobě mnoho piv a byl jsem hrozně rád, že jsme zase všichni spolu. A tak jsem si stoupl až nahoru a dělalo mi fakt dobře, že si mě někdo takhle vyžádal.

Nevím, co jsem přesně doslova vyprávěl, ale obsahem mých vět byla nejdříve pocta našim holkám, pak dlouhý monolog o Kačence a nakonec jsem se pokusil popsat slovy naši hudbu. Většinou, když mě podobná řeč chytla, někde uprostřed mě Kytka nebo Prcalík přerušili, trošku mě shodili, abych nebyl tak "vznešenej" a ukecanej. Tentokrát ne. Rozohnil jsem se opravdu hodně, mluvil jako nějakej politik, který kandiduje za metal do parlamentu. Až jsem se tomu sám divil.

Mluvil jsem dlouho, muselo to všechno ven. Podával jsem zažité i slyšené metalové příběhy takovým způsobem, že někteří zapomínali pít. A to je co říct, protože naše thrashová smečka byla všechno, jen ne pozorná. Když jsem skončil, tak kluci kývali souhlasně hlavama a hned si se mnou ťukali a holky za mnou chodily, dávaly mi pusy na tváře a ty odvážnější i na pusu.

Ještě chvíli se éterem vznášel dozvuk mých vážných slov, tak jsem šel nahoru, nahodil do kazeťáku S.D.I. a roztočil vrtuli. Nejdřív všichni jen ztuhle zírali, ale pak se začínali postupně přidávat. Za několik minut pařili všichni, bez rozdílu věku i pohlaví. Až jsme padli na zem vyčerpáním.

"Já bych chtěla taky něco říct, neumím sice moc mluvit před lidma, ale musím taky pár slov...": vypnula najednou Káča kazeťák a bylo na ni vidět, že se chudák celá třese. "Možná je to blbost, ale víte co je pro mě nejkrásnější?...Když sedím doma a čekám, že pro mě Kuba přijde, když hodí kamínek na naše okno, když mě pozve na matračku do sklepa, když se opivní v hospodě a pak mi pořád dokola říká, že mě miluje, když jedeme spolu na chalupu a tam topíme v kamnech a posloucháme Saxon, když vyrazíme všichni na koncert a zapaříme, když mě Smrťák vyhodí do vzduchu, když má navátej ty jeho blbý řeči, když jdeme všichni ulicí, když mi Kytka přinese novou kazetu, když se se Smrťákem pohádáme, protože mi pořád nutí ten jeho death metal, když je Prcalík sprostej jak dlaždič, když se s Janou doma opijeme vínem a řešíme kluky, když už dnes vím, že si Smrťáka vezmu a chci s ním mít rodinu..." Pokračovala stále dál a já si najednou uvědomil, že všechny tyhle vzpomínky na metal jsou vlastně i moje. Měl jsem štěstí na kamarády, měl jsem holku, kterou my všichni záviděli. Vlastně ani nevím, jak se to stalo, možná osud, možná jsem tomu šel trošku naproti (ale spíš jsem měl prostě kurva obrovský štěstí). Jako spousta jiných věcí v životě jsem byl do toho vhozený a chvílemi nevěděl, co dělat. V sedmnácti tomu tak bývá. Plaval jsem v metalu se svoji modročernou vílou a někdy se i topil, ale většinou vznášel a byl na sebe hrozně hrdej.

Co jsem ale věděl bylo, že když Káča domluvila, musel jsem ji zulíbat. Naoko se bránila, ale byla ráda, že řekla všechno nahlas. Ten večer, možná že byl po dlouhé době zase na panelech, se vzpomínalo až do rána. Čím víc jsme měli alkoholu v krvi, tím byly naše příběhy košatější, odvážnější a košilatější. Prcalík si jednou namazal přirození pálivou paprikou, protože četl návod v nějakým pornočasopise. Pan redaktor asi netušil, že bude v Mladé Boleslavi dvojice, která díky tomu zažije opravdu žhavý sex.

Kytka jedné své malé neteři nahrál na vánoční besídku na kazetu Cannibal Corpse a ona díky tomu asi týden brečela, protože paní učitelky nechtěly na její hudbu tancovat. Mirka si zalezla na jedné zábavě na pánský záchodky a myslela si, že bude v opilosti koukat skrz vypadlý suk v naději na nějaká ta kladiva - rozuměj šmírování naopak. Jaké bylo její překvapení, když si to začali dva hrozně drsní metalisti vedle rozdávat (Prcalík k tomuto příběhu vždy dodal hlášku "drtivý anál"). Janě nabízel za chvilkový sex jeden zemědělec králíka. Kačenka přidala moje legendární přeplavání kaluže kraulem. O kutálení v popelnicích, o sjezdech roklí v kontejnerech, kdy si Prcalík vyrazil zub a vyhrál, ani mluvit nemusím.

Za chvilku mělo svítat a nám se domů nechtělo. Vzali jsme prázdné basy, vrátili je zezadu do Družstevníka, pořádně se přitulili ke svým holkám a šlo se do non-stopu k autobusáku. "Jo, točený je točený": lokl si Prcalík, krkl si na celý lokál a spadl pod stůl. Bylo na čase se rozloučit. Holky si nás odvedou domů, uloží nás do peřin a až nebudeme mít z hlav pytle plné střepů, dají nám i samy sebe. Bude už sobota odpoledne a my už se zase těšíme, až budeme za chvíli znovu řešit metal na panelech.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html