CD 2018, vlastní vydání for english please scroll down Staré hroby se musí chránit a opatrovat. Měly by být svědectvím o dávných dobách, inspirací pro dnešní dny i jakousi knihou, ve které je možno si číst o časech, kdy ryzost a opravdovost vítězila ještě nad přetvářkou. Mám rád, když kapely předkládají svůj materiál srozumitelně a rád nasávám mrtvolnou atmosféru desek. WILT jsou němečtí příslušníci hrobařského cechu. Hrají zastarale, sází na plesnivé skladby, na chorobný vokál, na náladu opuštěných hřbitovů. Jedná se teprve o první dlouhohrající album, tak lze odpustit pro mě lehce nevýrazný zvuk. Občas také trošku spadne řetěz z motorové pily, ale jinak si troufám tvrdit, že jsou Němci právoplatnými členy podsvětí.
Z "Faces of the Grave" cítím inspiraci starými evropskými death metalovými kapelami. Obzvláště slyším holandskou scénu (ASPHYX, staré PESTILENCE), případně ozvěny z britských ostrovů (BOLT THROWER). WILT sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale jedná se o solidní zásek do vašich hlav. Líbí se mi obal i celkový výraz kapely. Riffy náležitě řežou, melodie jsou studené jako ruce mrtvoly. Možná by stálo za to občas přidat víc na tlaku a energii, některé songy jsou až příliš dlouhé. Jinak ale s nahrávkou nemám žádný problém, užívám si ji a mohu vám ji s klidem doporučit. Podmínka je jediná, musíte být příznivci starých death metalových postupů a postupného zahnívání vašeho těla. Solidní album, plné zajímavých momentů.
Asphyx says:
Old graves must be protected and guarded. They should be a testimony of ancient times, inspiration for today and also a book in which one can read about the times when purity and truth have won over the hypocrisy. I like when bands present their material clearly and I like to enjoy the atmosphere of albums.
WILT are German members of a gravedigger guild. They play in the old way, they bet on mouldy compositions, sick vocals and on the mood of abandoned cemeteries. This is only their first long-running album so I can forgive the slightly faint sound. Occasionally, the chain from a chainsaw falls off but I can say that those Germans are the rightful members of the underworld.
From “Faces of the Grave” I feel an inspiration by old European death metal bands. Mainly, I can hear the Dutch scene (ASPHYX, old PESTILENCE), or maybe the echoes from the British Isles (BOLT THROWER). WILT does not bring anything extraordinary to the shrouds but it is a high quality hit in your head. I like the cover and the overall look of the band. The riffs nicely cut, the melodies are cold like the hands of a corpse. It might be good to add a little bit more pressure and energy, some songs are too long. Otherwise, the album has no problems. I enjoy the album and I can easily recommend it to you. Under one condition – you have to be fans of old death metal procedures and gradual dying of your body. A solid album, full of interesting moments.
Chodívám z bazénu hrozně rád pěšky. Nechávám si schnout neučesané vlasy ve větru (v létě, v zimě mi pokaždé zmrznou na kost). Otáčím se s chutí za pěknými dívkami. Kdo vymyslel sukně, jak se ten génius jmenoval? Dokonce i jeptišky, které jsou naučené se nedívat chlapům do očí, jdou smyslně. Marně ukrývají před světem, že jsou také ženy.
Vyhnu se partičce plešatých překupníků drog se zlatými řetězy, obejdu obloukem smečku olysalých psů s bezdomovci. Nechci si kazit den. Některý lidi smrdí, víš. Špínou a zlostí. A mají pořád natažené ruce. Kvůli chlastu, kvůli fetu.
"Dejte, prosím...": ozve se snad padesátkrát. A to jen přestupuji z jednoho spoje na druhý. Pár metrů a všichni mají nedostatek. Studenti, postižení, slepí, matky v tísni, děti v Čechách, v Nepálu. Celej svět chce moje peníze.
Jednou jsem, smutný ze šerého dne, vytáhl peněženku a dal každému pár drobných. Žebráci, různá hnutí, bojuj, podporuj, vždyť ti to nic neudělá, nebuď sobec - o 450,- Kč lehčí během několika kroků. Neměl jsem večer peníze pro své vlastní děti na kroužky, do školy, na svačinu.
"Tak si strč ty svý peníze do prdele": zařvala na mě bojovná dívka s dlouhými blonďatými vlasy. Ve tváři měla nenávist. Hodně nenávisti. "Máš se jako prase v žitě a chudáky v Africe necháš pochcípat": bodla mě ještě. Jenže má milá, já na rozdíl od tebe odvedl za tento týden spousty práce a z mých daní bys u mě mohla s klidem dělat brigádu - vydělané peníze si pak pošli třeba na nový náboje pro "tu správnou stranu barikády".
Zabolelo to, mám rád spíš transparentní pomoc a každý měsíc se mi strhávají peníze pro Světlušku, pro Paraple. Víc dát nemůžu, těch natažených rukou je čím dál tím víc. Všude čtu, jak se máme dobře, jak chybí lidé v továrnách, na polích, v kancelářích. Nemám řešení, nejsem politik. Jsem jen pouhý chlápek, který každý den ráno vstane v půl páté a jde makat. Vytvářím hodnoty, rozvíjím myšlenky, které přede mnou předložili mí předchůdci.
A je mi trapně a asi i trošku sobecky odvracím zrak od natažených rukou všude kolem. Možná se malinko stydím, že mí předci kdysi taky "chcípali hladem" a přežili jen ti šikovní, chytří a silní. Nic totiž není zadarmo, víme? Stavět, budovat se musí vždy postupně, s obrovskou dřinou a bolestí, slepými uličkami, s neúrodou. Občas mi přijde, že se na to dnes zapomíná. Asi začnu chodit z bazénu zadem, abych potkal víc mladých žen se sukněmi a méně prosících dlaní.
CD 2018, Soulseller Records for english please scroll down Naše víra je pevná a neotřesitelná. Zrozená kdysi v devadesátých letech minulého století. Uctíváme dravost, sílu a chlad. Líbí se nám praskání kostí, chorobná atmosféra i desítky právě exhumovaných hrobů. Procházíme se podzemím, klaníme se věčnosti. Jsme opravdoví, věrní a v očích máme zimu. Naše srdce patří na sever.
Členové řádu švédského death metalu, WOMBBATH, se znovu vrátili, aby mezi nás smrtelníky, šířili slávu pravého ryzího smrtícího kovu. Mám u poslechu novinky pocit, že potkávám své nejčernější noční můry. Beru do ruky kladivo a zavírám se na dlouhou dobu do katakomb. Zde mi je dobře. V kostnici, mezi svými a s novou deskou "The Great Desolation."
"The Great Desolation" je nahrávkou plnou toho nejprašivějšího death metalu. Melodie se zde potkávají s chladem, chorobami nasáklé riffy drtí, bolí, vyrývají mi do hlavy krvavé šrámy. WOMBBATH jsou věrni tradici a jejich práce se odehrává v rámci stylu, u jehož vzniku kdysi sami stáli. Pohřbívá se zde ještě klasicky do země, žádný moderní pohřeb žehem nečekejte. Skladby odsýpají jako lavina kamení smíchaná s krví a temnotou. V márnici ožívají ty nejkrásnější zombie. Švédové nijak nevybočují z dříve slyšeného, ale své řemeslo odvádějí na výbornou. Jsou krutí, mají skvělý zvuk i obal, masakrují, drásají, trhají mě na kusy. Beru do rukou lopatu a kopu si svůj vlastní hrob. Chci být jednou pohřben někde na severu. K poslednímu rozloučení mi mohou hrát podobné desky jako "The Great Desolation".Tohle album z hlavy jen tak nevyženu! Totální devastace lidské mysli švédskou sekerou! Skvěle!
Asphyx says:
Our faith is solid and unshakeable. Born in the nineties of the last century. We worship agility, strength and cold. We like the cracking of the bones, the morbid atmosphere and dozens of exhumed graves. We walk through the underground, we bow before eternity. We are true, faithful, and we have winter in our eyes. Our hearts are in the north. Members of the Swedish death metal order WOMBBATH, have come back to mortals among us, spreading the glory of genuine pure death metal. I have the feeling of listening to the news that I'm meeting my darkest nightmares. I take a hammer and close myself to the catacombs for a long time. Here I am fine. In the ossuary, where I belong and with the new album "The Great Desolation."
"The Great Desolation" is a recording full of the most frightening death metal. The melodies meet cold, the soaked riffs are crushed, they hurt, my bloody scars are bursting into my head. WOMBBATH honors tradition and their work takes place within the style they help to create. It is still buried here to the underground, no modern funeral at all. The songs are drained like a rock avalanche mixed with blood and darkness. The most beautiful zombies come to life in the morgue.
The Swedes do not deviate from the previous hearings, but they do their best at the craft. They are cruel, they have great sound and cover, they massacre, they tear me apart. I take the shovel and dig my own grave. I want to be buried somewhere on the north. The last farewell can be played by similar records like "The Great Desolation". I will not get this album out of my head! Total devastation of the human mind by a Swedish axe! Great!
Rozhovor s legendární švédskou death metalovou kapelou WOMBBATH.
Odpovídali Jonny and Håkan.
Přeložila Duzl, děkujeme!
Ave WOMBBATH! Poslouchám vaši letošní novinku „The Great Desolation“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?
Jonny: Reakce jsou zatím skvělé s hvězdnými recenzemi a dostává se nám i pochval od fanoušků za dvě skladby, které jsme dosud z alba zveřejnili.
Album má klasický švédský zvuk. Kope pěkně, to ti povím! Přesto se neubráním srovnání s vašimi prvními demonahrávkami, kde byl zvuk přeci jen špinavější. Změnil se nějak způsob, jakým skládáte? Doba i technické možnosti jsou přeci jen jiné, než v devadesátých letech.
Jonny: Proces tvorby je vázán na vývoj. Podívej se na rozdíly v možnostech v 90.letech, To jsme byli teenageři, kteří se zasekli ve zkušebně, psali riffy a snažili se je proměnit na skladby. Od té doby uplynulo více než 25 let a naše dovednosti rostly spolu se studiovou technologií. V těchto dnech můžeš vytvořit demo doma a být si jist, že máš všechny skladby přesně tak, jak je chceš mít, ještě než vlezeš do studia. Někteří lidé si možná myslí, že se z toho všeho vytrací duch, ale já si to nemyslím. Když máš k dispozici technologii, tak proč neudělat to nejlepší album, které udělat můžeš?!
Jakým způsobem u WOMBBATH vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?
Jonny: Na "Downfall Rising" napsal Hakan celou hudbu s výjimkou jedné skladby napsané původním kytaristou Rickardem. Zatímco na novém albu skládáme všichni rovným dílem. Spolupracuje se nám opravdu dobře a někdy se stane, že napíšeme skoro stejný riff, aniž bychom slyšeli nejprve ostatní riffy. Současně přidáváme do písní různé prvky, což vytváří širší dynamiku.
Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „The Great Desolation“?
Håkan: To rád slyším! Samozřejmě, že na tom podle mého názoru záleží. Autor je pan Sv Bell, který také namaloval obal k albu “Internal Caustic Torments”. Výborný člověk!
Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?
Jonny: Témata textů pro Wombbath jsou založeny na starém švédském folklóru. Švédský folklór může být velmi odlišný v závislosti na tom, odkud v zemi pochází tradice, zejména ty, které pocházejí z Medelpadu, kde jsem vyrůstal. Můžeš zde najít spoustu těchto příběhů ve švédské lidové hudbě a vidět, kde se inspirace bere, je toho spousta. Například "Underneath the Rotten Soil" je založen na příběhu o člověku, který se zamiloval do pobytu v lese. To ho dožene k tomu, že zabije svou ženu a děti, aby se nakonec utopil v řece.
Další, docela obyčejný příběh, který existuje v celé Skandinávii a dokonce i v Německu, je "näcken" nebo "nøkk", který vypráví příběh vodních duchů, kteří hrají okouzlující písně na housle a lákají ženy a děti k utopení v jezerech nebo potocích. Jako děti jsme byli varováni před “näcken”, byl to způsob, jak nás držet daleko od jezer a řek. Můj dědeček byl "spelman", což je lidový hudebník, který cestoval po celém světě a hrál za jídlo a pití. Vyvolal ve mě můj zájem o staré tradice, protože spousta písní, které hrál, vyprávěla příběh o bytostech, které byli jak zlověstné tak užitečné. Vyrostl jsem docela daleko na venkově, autobusy měly dlouhé intervaly a způsob, jak strávit čas při čekání bylo jít do místní knihovny a přečíst si všechny ty staré příběhy. Mnoho z nich bylo způsobem, jak varovat lidi, aby nechodili sami do lesa nebo aby se nepřibližovali k řekám nebo potokům. Nebo to byl způsob, jak popsat věci jako noční můry, o kterých se říkalo, že je způsobují “Mares”- stvoření podobné vlku, které se usadilo během spánku na hrudníku člověka, nebo dokonce ukradlo spící duši, aby mohlo v noci strašit. Takže s Wombbath se snažím vyprávět tyto příběhy vlastním způsobem. Mám tendenci se přiklánět spíše k zlovolné straně věcí, protože jako hlavní složky používám strach, bolest a smrt.
Z původní sestavy si zůstal jen ty Håkane. Když se podívám na Encyclopedia Metallum, tak ten zástup muzikantů, kteří prošli WOMBBATH je úctyhodný. Čím si to vysvětluješ?
Håkan: Původní sestava ztratila zájem, tudíž skupina ztratila hybnost, a když jsem v roce 2014 vzkřísil kapelu, bylo cílem nahrát jedno album s několika přáteli, takže to nikdy nebylo zamýšleno jako stabilní sestava. Ale během cesty jsme si užili tolik zábavy, že se z toho stalo něco mnohem víc, kapela, něco, co můžeme přinést na světová pódia a k tomu je potřeba mít stabilní sestavu, kterou teď máme. Ne každý je předurčen zasvětit život death metalu, ale potřebujeme, aby bylo možné dělat to, co děláme.
Jako WOMBBATH jste stáli u zrodu fenoménu zvaného Švédský death metal! Poprosil bych tě, abys pro nás trošku zavzpomínal. U nás se v devadesátých letech teprve rodila demokracie a vy jste tvořili něco nového. Jak probíhala devadesátá léta ve Švédsku? Vzpomeneš si ještě, jak jste zakládali kapelu? Mě a moje čtenáře by zajímalo, jaké to tehdy v počátcích bylo.
Jonny: Švédsko bylo vždy dobrým místem pro kulturu a hudbu. Koncem 70. let a na počátku 80. let vláda umožnila, aby si děti mohli zdarma zapůjčit plně vybavené zkušebny. Myslím, že to pomohlo při vytváření švédské scény. Také můžete získat dotaci na to, že jste v kapele, a pokud zkoušíte nejméně třikrát týdně, můžete získat finanční příspěvek na vybavení a čas ve studiu, což je něco, co tady funguje už od třicátých let.
V letech 1995 až 2014 jste přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Co bylo tím důvodem?
Håkan: V roce 94/95 se všechno rozplynulo v písku, ale nebylo tomu dlouho a já byl v “In Thy Dreams” až do roku 2001. V roce 2009 jsem založil Skineater, cítil jsem to jako návrat, skládal jsem sám, cítil se dobře a všechno šlo skvělě. V roce 2013 jsem natočil "moderní verzi" Silent As The Grave pro Pulverised records a reedici ICT k 20ti letému výročí a pojmenoval jsem píseň “20:13 Silence Unveiled”. Poté v roce 2014 jsem rychle napsal spoustu nových skladeb pro EP, které mělo být vydáno u Pulverized Record. Krátký příběh. Později jsem si vybral mezi pokračováním v Skineater nebo Wombbath. Vybral jsem si Wombbath a nelituju toho, navíc teď mám Skineater jako vedlejší projekt.
Hrajete typický, klasický švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu WOMBBATH ozvláštnit?
Jonny: Hrát death metal staré školy je pro nás naprosto přirozené. Dokonce i když se necháme inspirovat jinými žánry a začleníme do Wombbath jiné prvky, bude to stále znít jako stará škola. Píšeme hudbu, kterou chceme sami poslouchat a myslím, že je to důležitá součást toho, aby plamen stále hořel. Wombbath bude vždycky znít jako Wombbath, i přesto, že nikdy nebudeme opakovat stejné album dvakrát.
Mám doma vaše splitko „Dragged into the Obscure“ s německými REVEL IN FLESH. Obě kapely jste předvedli opravdu perfektní švédskou práci! Nahrávka vyšla na vinylu. Vinyl jako médium se poslední dobou vrací. Novinka „The Great Desolation“ vyjde také na gramodesce? Jaký máš vztah vinylům? Sbíráš je? Máš rozsáhlou sbírku?
Jonny: Mám rád vinyl, je to pro mě velmi lákavé médium. Získáš větší formát, který dává větší prostor uměleckému dílu a je něco speciálního na tom vlastnit album na vinylu. Moje sbírka není tak velká, jak bych chtěl, aby byla, v současné době mám asi 800 vinylu.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný švédský death metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Jonny: Vezmi si stejný díl Repulsion, Terrorizer, Autopsy a smíchej to s Discharge, Napalm Death, přihoď trochu Bolt Thrower a přikrej to pár melodiemi Maidenů a máš to. Všechno to podlaď, a pusť to přes pedál Boss HM-2 a máte perfektní základ. Ačkoli si myslím, že švédský death metal se stále vyvíjí a roste. Nemusí to být klon Dismember nebo Carnage, může to být mnohem víc a to je to, co na tom mám rád, a proč si myslím, že je to ten nejlepší podžánr na světě.
Co chystají WOMBBATH v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?
Håkan: 21. května hrajeme v Cardiffu na Eradication Festivalu a následující víkend ve Švédsku na Gamrocku. Tohle jsou v tuto chvíli naše jediné zabookované koncerty, ale bylo by skvělé navštívit Čechy, dát si hodně piv a nějakou muziku!
Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.
Interview with legendary Swedish death metal band - WOMBBATH.
Answered Jonny and Håkan.
Translated by Duzl, thank you!
Ave WOMBBATH! I have been listening to your new album "The Freat Desolationl" for some time now and still I am discovering new and new pieces of darkness in it. I must admit that I expected good work from you but I didn´t expect that you were gonna kick so much ass. The album for me really did great. What are the reactions of fans, and what about their reviews?
Jonny: The reactions has been great so far with stellar reviews, and praise from the fans for the 2 songs we have released from the album so far.
The album has a classic Swedish sound. Oh, nice, I'll tell you! Still, But I still have to compare it with your first demos, where the sound was even dirtier. How has your created process changed? Time and technical possibilities are different than in the 1990s.
Jonny: The writing process is bound evolve. Just look at the difference in circumstances, back in the 90s it was teenagers stuck in a sweaty rehearsal room, writing riffs and trying to make them into songs. But over 25 years has passed since and our skills has grown along with studio technology. These days you can make a demo at home, and make sure you have every song just the way you want it before you even enter the studio. Some people might think it takes the spirit out of it all, but I really don’t. When you have the technology to do so, why not make the best damned album you can.
How does WOMBBATH make new songs? How is the process of creating new material itself? Who is the author of the music?
Jonny: On “Downfall Rising” Hakan wrote all of the music except for one song that was written by Rickard the original guitarist. While on the new album we write about equal amounts each. We work really well together, and sometimes we think so alike that we almost write the same riff without hearing the other persons riff first. At the same time we add different elements to the songs, which creates a wider dynamic.
You've always had the wonderful covers of your records. Does it matter a lot on how the album, the cover, look like? Who is the author of the new release "The Great Desolation"?
Håkan: Nice to hear! Of course it matter in my personal opinion then. The author is there Mr. Sv Bell who aslo painted the cover for Internal Caustic Torments. Excellent man!
Who is the author of the texts and what they are discussing? Where do you get inspiration for themes?
Jonny: The lyrical themes for Wombbath are based on old Swedish folklore. Swedish folklore can be very different depending where in the country the lore originates from, especially ones that originate in Medelpad where I grew up. You can find a lot of these stories in Swedish folk music, and looking at where they found their inspiration, you can find an abundance to draw from. “Underneath the Rotten Soil”, for example, is based on a story about a man who fell in love with a being of the forest. The being tricks him into killing his wife and children, only to drown him in the river at the end.
A quite common one that exists in all of Scandinavia and even Germany is “näcken” or “nøkk”, which tells the story of water spirits who play enchanted songs on the violin, luring women and children to drown in lakes or streams. As kids we were warned against näcken, as a way of keeping us away from lakes and rivers. My grandad was a “spelman”, which is a folk musician who would travel all over and play for food and drinks. He ignited my interest for old lore, as a lot of the songs he would play would tell a story of creatures both malevolent and helpful.I grew up quite far out in the countryside, so the busses were far apart, and a way to make time pass while waiting was to go to the local library to read about all these old stories. A lot of them were a way of warning people from going into the forest alone, or to go near rivers or moors. Or it could be a way to describe things like nightmares, which were said to be caused by mares — a wolf-like creature that would ride on a person’s chest while they are sleeping, or even take the sleeping’ s souls, to make leave their body at night to haunt the living. So, with Wombbath I try to tell these stories in my own way. I tend to lean towards the malevolent side of things, using fear, pain, and death as the main ingredients.
Only you Håkan remained from the original set. When I look at the Encyclopedia Metallum, the number of musicians who have gone through WOMBBATH is respectable. How do you explain that?
Håkan: The original line up lost interest, hence the band loosing it's momentum, and when I resurrected the band in 2014, the aim was to record one album with some friends, so it was never intended as a steady lineup. But along the way we had so much fun that it became something much more, a band, something to bring to the stages of the world, and to do that you have to have a steady line up, which we have now. Not everyone is meant for a life of dedication to death metal, but you need it to be able to do what we do
Like WOMBBATH, you were at the birth of a phenomenon called „Swedish death metal“! I'd ask you to remind us a little. In our country, democracy was born in the nineties, and you were creating something new. How was the 1990s in Sweden? Do you remember how you set up the band? Me and my readers would wonder what it was at the beginning.
Jonny: Sweden has always been a good breeding ground for culture and music. In the late 70s and early 80s the government made it so that kids could borrow fully equipped rehearsal rooms for free. And I think this aided in creating the Swedish scene. You can actually get a grant for being in a band, and as long as you meet up at least 3 times a week and rehearse, you can get financial aid for equipment and studio time, something that’s been around since the 30s.
Between 1995 and 2014, you have interrupted your activities. Why actually? What was the reason?
Håkan: In 94/95 or so everything ran out in the sand, keeping it short. After that I had In Thy Dreams til 2001. 2009 I created Skineater , felt like a comeback, writing on my own and it felt great and did come out great!
In 2013 I recorded a ”modern version” of Silent As The Grave for Pulverised records reissue of ICT. 20 years anniversary and I named the song 20:13 Silence Unveiled. After that in 2014 quickly wrote a bunch of new songs for an ep/album to be released on Pulverised records which felt very good! Short story. I later chose between continuing Skineater or Wombbath. I chose Wombbath and I don’t regret it for a second though I have Skineater as a project now.
You play typical, classic Swedish death metal. You have never been driven from this path, you are "orthodox". Personally, this is one of the reasons why I liked your work, but did you think about to try to play something else, to make WOMBBATH sounds different?
Jonny: Playing old school death metal falls naturally for us. Even if we draw inspiration from other genres and incorporate other elements to Wombbath, it will still sound old school. We write music that we like to listen to, and I think that is an important part to keep the flame burning. Wombbath will always sound like Wombbath even if we will never repeat the same album twice.
I have at home your split album "Dragged into the Obscure" with the German REVEL IN FLESH. Both bands have shown a really perfect Swedish job! The record came out on vinyl. Vinyl as a medium has recently returned. The new "The Great Desolation" also comes out on vinyl? What's your relationship with vinyls? Do you collect them? Do you have a large collection?
Jonny: I love vinyl, the format is very appealing to me. You get a larger format that gives more room to the artwork, and it is something special about owning an album on vinyl. My collection is not as big as I’d like it to be, currently I have about 800 vinyl’s.
We are approaching the end so I would try one more philosophical question. How would you define a style called Swedish death metal? What is this music for you and why did you choose this style?
Jonny: Take equal parts Repulsion, Terrorizer, Autopsy and mix with Discharge, Napalm Death and throw in some Bolt Thrower and top it off with some Maiden harmonies and you got it. Tune it all down and run it through a Boss HM-2 pedal and you have the perfect foundation. Though Swedish death to me is ever evolving, ever growing. It doesn’t have to be a Dismember or Carnage clone, it can be so much more, and that is what I love about it, and why I think it is one the best subgenre is the world.
What are the plans for WOMBBATH in the coming months? Will you support the news with a longer tour and also visit us in the Czech Republic?
Håkan: May 21 we will play at Eradication Festival in Cardiff and the weekend after we are playing at Gamrocken here in Sweden. Those are actually the only booked shows at this time but it would be great to visit Czech for a lot of beer and some music!
Thank you for your interview, and I wish you a great CD sales, hundreds of crazy fans, and a tons of good ideas.
Zajímavá věc tohleto. Pořád je to stejný. Bejt jinej, pokérovanej, vlasatej, s lebkama na triku vás odlišuje. Jste prostě underground. Když vás potká partička důchodkyň, zaslechnete řeči o vágusech. Společnost se nemění, pořád je mezi náma spousta dobrých lidí, ale taky kurev. Víte proč jsem zase vyrazil na NTEY? Protože je tam pokaždé veselo a klídek. Super lidi (a málo kurev), tuny kamarádů a muziky. Nikdy jsem se tam necítil být jiný a odlišný. Na zámku v Libchavý je zkrátka pohoda a proto tam jezdíme.
Taky jsme se s mýma dětma nedávno bavili, co bych mohl být za superhrdinu. Mám rád Batmana, protože je temnej, líbí se mi Spiderman, protože je vtipnej. Manželce imponuje Thor (když měl ještě vlasy) a já si tipoval, že budu za Star Lorda, protože nosí walkmana. Jenže pak mi malej řekl, že vypadám jako Hellboy ve výslužbě. A víte že nakonec jo? Velkej jsem, silnej docela taky a rudej v létě bývám pokaždé (sice nemám tak dlouhej červenej ocas, ale to synkovi neříkám).
Od vánoc jsem neměl dovolenou. Musel jsem vypadnout. Zase restartovat, být chvíli mimo práci, v normálním světě.
Wednesday / středa - May 16. květen
Prachsprostě jsem v jedenáct utekl. Vypnul pracovní sim kartu v telefonu a zdrhnul na vlak. O den dřív, abychom mohli s Bohumilem z Teplic pochlastat, probrat metal a vůbec si užívat. Nasednu do kupé, vydám se směr Most. Přistoupí skupinka děvčat, co jedou na nějakou křesťanskou párty (a zpívají nábožné písně - třeba skladbu Ježíš je můj pán nevyženu z hlavy několik dní). Asi netuší, že mezi nimi sedí Hellboy. Tu blondýnku bych rád přesvědčil o tom, že jsem příjemnější chlap než Kristus pán. Až na věky děvče. Škoda, že nejsem mladší. V Teplicích je o mě královsky postaráno. Jídlo, pití, úsměvy. Taky hospůdka a náladička propláchnutá pivkem. Co si víc přát? Práce z hlavy postupně vymazána, tělo sice znaveno, ale to se poddá, teď jsme přeřazeni do metalového módu. Mexičtí FECALIZER v malým klubu byli jen krásnou tečkou, za tím naším opileckým tahem skrz Teplice. Na koncertě bylo víc lidí s kapelou, než návštěvníků. Přesto to byl death grindový rock´n´rollový večer jak se patří. Spím jak zabitej.
Thursday / čtvrtek - May 17. květen
Přesun vlakem do České Lípy. Ubytování v ubykačce jako minule. Máme zase rozkecáno. Pivo, oběd, pivo, meleme panty, jako bychom se dva měsíce neviděli. Stejně, reálnej rozhovor nic nenahradí. Cítíme se jak Strážci galaxie, superhrdinové, kteří jdou zase jednou zachraňovat undergroundovej death metal. Krásný stavy, když se bavíte jen s tím, s kým chcete, dokonce naschvál zpomaluju kroky, abych si všechno víc užil.
Taxíkem do Libchavý, cestou asi 150 kg vtípků, začíná mě bolet sanice u huby. Těšíme se, tetelíme se radostí, když jdeme pomalu do kopce k zámku. Tak zase po roce tady, přátelé. Jsme tu! Hurá! Polehounku a jistě se propadneme na tři dny to totálního alkoholového oparu, touláme se areálem, objímáme se se všemi, se kterými se známe. Tlemíme se, až nám nadskakují bránice. Užíváme si kapely a svobodu. Všude samí milí lidičkové, držky vysmátý, tlamy ocvočkovaný, ruce pokérovaný. Pak taky prdelky, holky, co milujeme, protože jsou tu s náma.
Mám NTEY zafixované hlavně jako festival plný setkávání. Jsem jen obyčejný fanoušek a jako takový zajdu jen na kapely, které já chci vidět. Občas se zakecám, opiju až moc, tak nevidím všechno. Proto jsou mé fotky nedokonalé a popis zahalen temným démonem alkoholu. Ale víte co, já si to přijel užít, ne stát dlouhý hodiny pod pódiem a řešit, kde se kdy kytarista přehmátl a bubeník ukopl. Jsem metal! A jdu do toho po hlavě. Jinak to ani neumím. Už takhle je report dlouhej jak vocas páně Hellboye.
BLADE OF HORUS - propracovaný brutální death metal té nejvyšší kvality. Pánové hráli přesně podle receptů, z kterých bych vařil i já, kdybych uměl hrát. Skvělý set! Killer gig!
KORPSE- holandské death/slamm/grind monstrum. Před spaním bych si je raději nepouštěl, ale naživo byli skvělí. Masakr, masakr a zase masakr! Dobrá řeznická práce! Great butcher work!
WORMHOLE - mezinárodní brutální aliance, která nám zahrála opravdu ostře. Technika,
krutost, ale i temnota. Chyběl snad už jen vetřelec, který by si nás dal k večeři. Velmi dobře! Very good job!
VULVODYNIA - tak tohle je hlavně o zábavě, netřeba v jejich vystoupení hledat něco víc. Jenže přátelé, copak je špatného na tom, pojmout slam taky trošku vtipně? Tancovalo se, pařilo. Celkový dojem velmi dobrý, body navíc za hlášky mezi skladbami. Ale jo, takhle k pivu a tanci, proč ne. Call halllellujah! VULVODYNIA and slamm! Massacre!
MALIGNANT TUMOUR rozdělují i spojují. Někdo má rád jejich starší tvorbu, někdo novější. Já si užívám obojí. Neberu ani sám sebe zase tolik vážně a tak jsem si je dal s chutí. To je taky dneska v metalu samej estét, intelektuál a filozof. Jenže já se chci taky zasmát a zapařit. A k tomu mi pánové posloužili velmi dobře. Metal, grind, dancing! Very good performance!
FECALIZER - co na závěr před spaním taky trošku toho brutálního death grindu? Proč vlastně ne. Totální vyhlazení jako ukolébavka. Moc jsem už nevnímal, ale co mi uši a hlava pobraly, tak bylo dobré. Good!
První den bývá, co se týká alkoholu dycinky nejhorší. Jak je člověk nadrženej, tak se zbourá jako prasca. Letošek nebyl výjimkou. Potácím se, kecám asi už totální nesmysly, ale já mívám veselé opice. Nevím, jestli to ocení i holky, taxíkář a kluci co se mnou musí být na pokoji. Jsem nočním dřevorubcem, který hubou vyřeže snad sud vypitýho piva. Uff. Krásný to dneska bylo.
Friday / pátek - May 18. květen
Pod ubikací je hřbitov. K ránu se mi zdá o tom, že jsem se vydal vyhrabat jeden hrob. Kopal jsem snad celou noc a v rakvi ležel nakonec místo nahé sexy zombie lahváč. Nekrofilní alkoholismus. K tomu bolehlav, křečonoh a střevní chorál. Sprcha, poopilecké kecy nás všech. Než se trošku srovnáme do latě. Jde se do hospody, nesmí nám spadnout řetěz, jinak budem nevrlý. I stalo se. Pochváleny budiž vyprošťováky. Už mě nic nebolí. Hele, koukám, že i v Český Lípě jsou hezký holky. Pořád píšu o prdelkách, přitom sem horňák jak hovado. Jo, slečno, dejte mi ještě jedno. Ano, jsme tu na setkání příznivců lidových písní. Třeba tady kolega hraje na lesní roh. Proto má takovou velkou hubu...já se jmenuji Hellboy...
Jedeme si zase rozhodit sandál, Bohoušovi znovu nalezli ztracený mobil. Jen si nebere foťák s prasklým sklem - to jsme fakt pařili až tolik? Asi jo. A jak jste včera dopadli? Je mi trošku líto, že tu nemám manželku, mám tulivou, to já po opici vždycky. Ale co, je tu výčep, kamarádi a čeká nás druhý den plný taškařic. Pomalu se propadám do víru ostrých riffů, podupávám nohama. Děkuji vám všem, co jsem vás viděl, slyšel, potkal. Děkuji za pochvalu mé mravenčí práce blogera. Cejtil jsem se mezi váma aspoň na chvilku jako superhrdina. Sám velký Asphyx, Star Lord, Star prd. Hellboy znovu zasahuje!
Polské F.A.M.mám rád. Devastující death grind mi hezky rozproudil krev v žilách. Nejedná se o nic světoborného, ale kluci do toho jdou po hlavě. Tak to má být a tak je to správně. Hlavně se s tím nepárat. Good bloody concert!
IN DEMISE- německý progresivní brutální death metal. Hudba trošku víc na přemýšlení, komplikovaná, složitá a temná. Asi bych si je užil víc doma, hezky v klidu, ale i naživo to nebylo vůbec špatné. Pro mě osobně dobrý tip. Po jejich deskách se poohlédnu. Progressive death high quality!
SECTESY jsou již několik let mými oblíbenci. Není divu, obliba melodického švédského death metalu je nám vlastní. Líbí se mi nejen jejich nahrávky, ale i koncerty. Mám rád, když do toho kapela dá všechno. SECTESY opět předvedli jedno ze svých skvělých vystoupení! Death, cold, speed, hell! Killer gig!
MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY- pánové nás pozvali na klasickou devastací lidské mysli. Bylo to strhující, nadupané, šílené, masakrující. Měl jsem pocit, že na pódium přijel buldozer. Hele, jako fakt super, přesně podle mého gusta. Žádný zbytečnosti, ale rovnou útok na solar plexus! Gore brutal death grind attack! Very bloody, very goog!
FLESHLESS jsou již dávno uvedeni do death grindové síně slávy. Bývá na ně spolehnutí. Na domovské půdě předvedli jedno ze svých velmi dobrých vystoupení. Žádná únava, žádné zbytečné prodlevy. Ano, takhle se to má dělat! Killer! Massacre!
CARNAL DECAY - velmi brutální pozdravy ze Švýcar. Mám z téhle země již dlouhá léta nůž a ten je stejně ostrý, jako tvorba těchto šílenců. Chtěli jste zemřít? Měli jste možnost! Řezalo to pěkně, to vám povím. Za mě velká spokojenost. Sharp brutal death metal, very well played!
CRANIOTOMY - vedle mě zaznělo: "Ty vole, to jsou jatka". A byla. Vskutku. Tolik krve by se v nás nedořezal. Na mě bylo už pozdě, ale vydržel jsem. Musel jsem. To byla zabijačka v přímém přenosu. Brutální, nekompromisní, skvělá! Pochutnal jsem si moc! Absolut maniacal gig! Great!
Každým dnem se nejen násobí hladina alkoholu, ale taky radost. Jsem vtipnej jako nikdy nebo si to aspoň o sobě myslím. Mám zase ty svý herecký nálady, kdy jedný slečně vyprávím, že jsem ortodoxní pagan black metalista a že máme dnes na ubykačce vítání zimy. Že jsem velekněz a vůbec. Kdože to zavolal toho taxíka? Kdože měl zase blbý kecy všude? Proč mi kupujete ty panáky, když je neumím pít? Otázky zůstaly nezodpovězeny. Musím si lehnout do stabilizační polohy, abych neblil jak velryba. Napadají mě už jen říkanky typu: "Bez chlastu není metal! Smrt pozérům!" Jsem dávno na jiné planetě. V zemi všech opilců. Je mi fajn. Amen.
Saturday / sobota May 19. květen
Vylétl jsem z těla a díval se na sebe jak spím. Kurva já jsem zhubl...ne to nejsem já, to je Bohouš, kterej spí jak jezule. Smrdíme pivem, pokoušíme se z hlav vyhnat ty zasraný permoníky. "Já bych tak šukal chlapci": svěřuji se a oni z toho snad mají radost, že jsem osamocený, bez ženy, bez objetí. Řešíme nejdůležitější věci na světě, jako kus žvance a pivo. Ploužíme se městečkem, máme filozoficko - pivní náladu. Fotři od rodin si vyhazují z kopýtka. Mrdáme na celej svět, na práce, na debily v ní, na účty, auta, povinnosti. Tak nám těch pár dní dopřejte, my se pak zase zařadíme a budeme platit, platit a pracovat do roztrhání těla i mysli. Spláchneme to pivem, zajíme jídlem k pivu. Vyrazíme až za chvilku, dal bych ještě jedno. Tak jo.
Do kopce k zámku jdu jak kdyby mi bylo 120 let. Žádnej Jura, povídám. Si chlastej a pař v mým věku, ty nádhero. Šineme se k výčepu. Jsem sice Hellboy ve výslužbě, ale mě nedostanou. Metáááál, pyčo...řveme a jsme zase v tom. Poslední masakry mohou začít.
Piju pivko a přede mnou to rozjíždějí CONGENITAL ANOMALIES. Hele na rovinu, takovýhle kapely mají hrát hned před těma hlavníma. Protože to umí, protože konečně mají dobrého bubeníka, protože nejsou jen brutal a slamm, ale i něco navíc. Totally, dark, slamm masacre! Great performance!
TRAUMATOMY - další z řady brutálních spolků, ve kterých muzikanti odvádějí skvělou práci. Naživo velmi drtivé, zničující, devastující. Užil jsem si je, i když jsem chvílemi trošku nechápal. Každopádně dobrý masakr! Massacre!
SACRAMENTAL BLOOD hráli loni i na našem festivalu DEADLY STORM. Staří harcovníci, kteří nectí v death metalu jenom šílenství, ale také temnotu. Pro mě osobně jedna z nejlepších kapel festivalu. Tolik špíny, nihilismu a tmy se jen tak neslyší. Absolut great death metal with dark expression!
STILLBIRTH - německý brutální stroj na zabíjení. Opatřený ostrými riffy, válcujícími bicími a řevem bestie. Co dodat víc? Vlastně už není co. Bylo to totiž zničující! Devastating gig! Very good!
CORPSE FUCKING ART - italští milovníci humoru, death metalu a gore záležitostí připomínali maniaky, kteří právě utekli z domu šílenství. To bylo takový maso, že jsem měl co dělat, abych to ustál. Total massacre!
Legendární HYPNOS byli pro mě velmi příjemným zpestřením celého festivalu. Mezi těmi všemi brutaly a grindy zaznělo taky trošku temnoty a chladu. Bruno a jeho věrní odvedli opět parádní vystoupení (škoda jen, že se s kapelou loučí Pegas). Jako bych se ztratil v černé mlze. Vynikající vystoupení doslova narvané temnou energií! Excellent performances literally crowded dark energy!
Na italské DEVANGELIC jsem se hodně těšil. Tahle smečka jde hodně nahoru. Pro mě koncertní premiéra a taky skvělý zážitek. Když někdo umí, tak prostě umí. Podobné chvíle se těžko popisují, lepší je je zažít, ale pokusím se. Na pódiu řádila parta totálních šílenců, kteří nejen že uměli hrát, ale ještě přidávali navíc pořádný kus nadšení. Byl jsem stržen do víru a vyhozen vlastně až na konci. This is how I think hones and great brutal death metal should sound like. Excellent!
DISAVOWED - holandská legenda byla pro mnohé asi největším lákadlem. Nebyl jsem výjimkou. Jednalo se přesně o ten druh koncertu, na který se hrozně těšíte, kapela pak přijde, vše rozmetá na kusy a vy pak ještě dlouho stojíte a nevíte co se svým já. Tohle bylo totální zlo, převlečené za brutální death metal! Good old bloody work in a very good performance! Great!
DEAD - byly doby, kdy naše přehrávače okupovalo porno převážně z Německa. K tomu samozřejmě, abychom vypadali taky trošku jako metalisti a grindeři, zaznívali i DEAD. Ano, další legenda, tentokrát pořádně perverzní. Sex, násilí, smrt! Zpívalo a hrálo se o všem hezkém i ošklivém. Pánové byli v dobré formě i rozmaru. A o to jde především. Měl jsem již hladinku, ale dal jsem si je s chutí. Taková příjemná krvavá tečka za tím naším festivalem, aspoň pro mě. Simple riffs, dirty sound just like an autopsy table and a big portion of pressure and energy! Perversion, death, grind! Very good!
Následuje zpěv lidových písní, mé obvyklé nekonečně dlouhé loučení s kamarády. Uvidíme se tam a tam. Já jsem starej srdcař, žádná kurva převlečená za metalistu. Devadesátková škola, olysalej tlustej Hellboy, co vás zase rád pokaždý uvidí. Moje srdce sice není z nejzdravějších, ale pro vás ho budu mít vždycky otevřený. Protože mi s váma bylo dobře. Hergot dost, nechci bejt jak ukňouraná bába a nerad se dojímám. Jenže alkohol dělá svý. Čtyři dny je na mě dost. Ještě, že s náma zůstaly holky. Jednak jim to slušelo, ale hlavně uměly objednat taxíka. Na nás byly naše telefony v půl čtvrtý až moc chytrý. Opilá cesta taxíkem, opilá ubytovna, opilý polštář. Sny plné nahých pokérovaných žen. Kozy a prdele, já jsem fakt Hellboy, co vás přišel zachránit a povozit. Pojď ke mě má milá, já tě pohoupu. Neboj. Znáš mě, viď. Hergot, to zase bylo něco. Přiznám se, že nedělní cestu do Plzně mám v mlhavém oparu, už jsem jen naložen, zničen a asi mám zimnici. Jeli se mnou z Prahy nějací metááálisti, s triky Sabaton a Nightwish. Mlaďounký, nadšený, s holčinama jako víno. Jedný jsem usnul na rameni. Prý, četla jsem tvůj blog, jsi dobrej. Bývám skromný, až stydlivý, ale tentokrát jsem za Hellboye. Tak jí děkuju jen tak na půl huby, abych byl jako tvrďák. Přesto díky moc, svítila si jak slunečnice.
Prostředí festivalu se mi moc líbí. Zámek a kýče, útočný kohouti. Jídlo jsem nejedl, ale prý bylo drahé (podle jiných zase ne, ale prý chutnalo). Ocenil jsem rakety. Zvuk mi přišel převážně slušný a solidní. Občas přeřvaný, ale celkově v pořádku. Pivo Březňák dvanáctka mi chutná, na pohodu. Nějaká kritika, ptáte se? Možná snad jen ty časy se moc nedodržovaly. Mě to nevadilo, ale když někdo přijel třeba jen na dvě tři kapely, tak si počkal. Stylově bych se samozřejmě za moji maličkost držel víc v old schoolu. Těch tepláků a rovných kšiltů bylo možná až moc. Nojo, ale já jsem starej, s tím už nic nenaděláte. Můžete mi prosím vás říct, kdo to má pořád psát? Vždyť mě ještě dneska bolí hlava, nohy, břicho od smíchu, mám divný stavy a pořád několik promile v sobě! Proč mi přijdou v práci všichni takoví nudní a šediví? Proč se mi celej festival pořád přehrává v hlavě znovu dokolečka? Bylo to skvělý, přátelé. Víte, ono potkat na jednom místě tolik spřízněných duší je dneska už velká vzácnost. NTEY o tomhle je. O tvrdý muzice a skvělých lidech. Byla to jízda, bylo to peklo a ráj, byl to smích. Díky, díky, díky všem! Váš Asphyx, toho času Hellboy ve výslužbě. Photos - FANS - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2018 - zámek Libchavá - 17. - 19. 5. 2018
