DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 18. září 2018

Recenze/review - MONSTROSITY - The Passage of Existence (2018)


MONSTROSITY - The Passage of Existence
CD 2018, Metal Blade Records

 for english please scrool down

 Písmo vepsané ostrým nožem do kůže. Jasný a rozpoznatelný krvavý rukopis. Absolutně chladná, přesto pulsující a jiskřivá atmosféra. To jsou slova, která mě při poslechu novinky floridských MONSTROSITY napadají asi nejčastěji. Společnou řeč jsme našli až po delší době, po mnoha posleších a strávených chvílích, v různých situacích a náladách. Dnes už to mohu říci rovnou a natvrdo. Američané vydali žhnoucí album, které pálí jako láva vylitá přímo do obličeje. Klasické postupy, postupné rozvíjení předchozích motivů a hlavně zapamatovatelné riffy a melodie, které se mi zaryly postupně pod kůži.



Na "The Passage of Existence" mě doslova fascinuje schopnost kapely napsat zajímavý a neotřelý motiv. Skladby každým dalším poslechem neskutečně rostou, mění se jako hladina temné řeky. Jednou bublají, stylem proříznuté tepny, jindy pálí, mrazí, ale pokaždé ostře řežou. Nápady jsou inteligentní, zvuk i obal neskutečně propracované. To ale není všechno, MONSTROSITY navíc přidali obrovské množství třaskaviny v podobě skvělých nápadů. Kapela působí jako znovu politá mrtvou vodou. Čekání se vyplatilo a máme najednou co do činění se znovu probuzeným monstrem, které kolem sebe šíří jen krutou bolest a smrt. Jejich přístup k hudbě je sice starý a klasický, ale také nebývale svěží a vzdušný. Jakoby nám vyprávěli příběhy plné násilí a temnoty. Čekal jsem slušné řemeslo a nakonec jsem dostal pro moji maličkost v podstatě dokonalé death metalové dílo, které mě totálně strhlo do podzemí. Smrt se dá popsat mnoha způsoby. Ten který zvolili MONSTROSITY, je jedním slovem mocný! Vynikající nahrávka!

+

 Asphyx says:

The letters were written into the skin by the sharp knife. Bright and recognizable handwriting. Absolutely cold but also pulsating and sparkling atmosphere at the same time. These words occurred mostly in my mind after the listening of the new record of Florida's MONSTROSITY. It took a long time until we found common ground. Many listenings, spended time, different situations and moods. But today I can tell it straightforward and strictly. Americans have released a glowing album, which burns like the lava spilt straight to the face. Classical procedures, gradual development of previous motifs and especially memorable riffs and melodies, which have step by step burrowed under my skin.


At the "The Passage of Existence" I am fascinated by the band’s ability to write the interesting and unconventional motifs. The songs grow up with every further listening; they change like a surface of a dark river. One time they are bubbled as the broken vein; otherwise, they burn or freeze, but every time they are sharply cutting. The ideas are intelligent, sound and cover art are incredibly elaborated. But this is not everything. MONSTROSITY comes across as sloppy by death water again. Waiting was profitable, and now we are meeting with the new awake monster, who spreads the cruel pain and death around. Their approach to the music is old and classic, but on the other and remarkably fresh and airy. As if they talk to us the stories full of violence and darkness. I expected the true craft, and finally, I got the perfect death metal record, which totally caught and took me into the underworld. Many approaches can describe the Death. MONSTROSITY have selected a manner which is by one word said, powerful! Excellent record!



Tracklist:
01. Cosmic Pandemia
02. Kingdom of Fire
03. Radiated
04. Solar Vacuum
05. The Proselygeist
06. Maelstrom
07. Eyes upon the Abyss
08. Dark Matter Invocation
09. The Hive
10. Eternal Void
11. Century
12. Slaves to the Evermore

Line Up:
Lee Harrison - Drums ( Terrorizer, Obituary, ex-Atheist, ex-Malevolent Creation, ex-Midnight)
Michael Poggione - Bass (Flying, Harhoog, Human Enslavement, Human Rejection, Vile, Doomsilla, ex-Capharnaum, ex-Eulogy, ex-Lecherous Nocturne, ex-Serocs, ex-Skinned, ex-Trivium, ex-The Autumn Offering, ex-Lifeless Dreams... Pale Illusions, ex-Scab Maggot)
Mark English - Guitars (Deicide)
Mike Hrubovcak - Vocals (Azure Emote, Hypoxia, J.J. Hrubovcak, Vile, Nader Sadek, Divine Rapture, ex-Abraxas, ex-Imperial Crystalline Entombment, ex-Rumpelstiltskin Grinder, ex-XXX Maniak)
Matt Barnes - Guitars (Chaos Inception, Lisiya Gori, Quinta Essentia, ex-Temple of Blood, ex-Fleshtized)

Recenze/review - ABHORRENT DEFORMITY - Slaughter Monolith (2018)


ABHORRENT DEFORMITY - Slaughter Monolith
CD 2018, Comatose Music

 Nařezal jsem kousky tvého těla, aby vytvářely z krve krásný obraz. Umírala si v bolestech, svázaná. S ústy slepenými od bolesti. Díval jsem se a užíval si to. Říkali o mě ve zprávách, že prý nejsem normální, ale řekni mi, kdo dneska je? Nikdo nechápal moje dílo ze živého masa a kostí. Jsem umělec, ne vrah, co myslíš? Ty už mě neslyšíš? Nemusíš mluvit, stačí, když budeš křičet.

 Ohavností a nechutností je na světě tolik, že nejdou popsat. Nestačil by na ně papír ani obrazovka vašeho monitoru. ABHORRENT DEFORMITY letos přicházejí s novým albem "Slaughter Monolith", které je po okraj narvané podobnými šílenostmi. A samozřejmě také klasickým brutálním death metalem. 



Od "Slaughter Monolith" nečekejte nic nového ani převratného. Album se pohybuje v jasných mantinelech, které kdysi nastavily smečky jako SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEEDS OF FLESH, DYING FETUS, DEFEATED SANITY, SEVERE TORTURE. Jedná se přesně o ten tradiční brutální masakr motorovou pilou, který buď obdivujete nebo vám je zcela jedno. ABHORRENT DEFORMITY se nedá upřít nadšení, dobré nápady i zvuk. A samozřejmě hektolitry krve, bez těch by to nešlo. Trošku divný mi připadá obal, ta slečna doprostřed mezi všechnu krutost moc nesedne, ale proti gustu, znáte to. Skladby hezky odsýpají, krásně se u nich porcuje maso, přidávána je občas i temnota a chlad. Fanoušek brutality v death metalu musí být velmi spokojen. Nadšený jsem i já. Novinku považuji nejen za solidní řemeslo, ale i za krásně morbidní kousek hudby do sbírky. Máte chuť na krev? Tak neváhejte, chybu neuděláte. Velmi dobře!



sumarizace:

Nové album ABHORRENT DEFORMITY je nahrávkou, která je plná death metalového násilí. Je ranou mezi oči, nekompromisním materiálem, který vás rozdrtí. Kombinace krutých riffů, skvělého zvuku a obrovského tlaku dělá z novinky velmi bolestivou brutální death desku. Tohle je klasický, brutální death metal, který vám vymáchá obličej v kaluži plné krve. Žádné ústupky, žádný oddych. Jen kruté riffy, ostrý hlas a odpadající kusy vašeho těla. "Slaughter Monolith" řeže jako motorová pila, která nejde zastavit. Naporcovat, pověsit na háky a po odkapání zahodit na hromadu! Všichni fanoušci klasického brutálního death metalu by měli zbystřit svoji pozornost. V USA byla uvařena hodně krvavá kaše. Nahrávka působí jako srážka s pořádně rozjetým vlakem. Doporučuji všem hudebním patologům, všem fanouškům smrtícího masakru. Brutální death metalové album, které zabíjí na potkání! Skvělá morbidní práce!


Asphyx says:

The new album by ABHORRENT DEFORMITY is full of death metal violence. It´s a hit between eyes, uncompromising material which will smash you. This combination of cruel riffs, amazing sound and huge pressure makes this album a very hurtful brutal death album. This is a classic brutal death metal which will soak your face in a puddle of blood. No concessions, no rest. Just cruel riffs, sharp voice and falling pieces of your body. "Slaughter Monolith" cuts like a power saw which is impossible to turn off. Carve it, hang it on hooks and discard it on a cluster after draining. All of those fans of the classic brutal death metal should pay attention. There has been cooked a very bloody mash in the USA. The album feels like a fast train accident. I would suggest it to all musical pathologists, all fans of death massacre. Brutal death metal album which kills everything, everywhere! Amazing morbid work!

Tracklist:
01. Symptom Conception
02. Sexually Transmitted Coma
03. Ripped From a Mother's Mutilated Womb 
04. 2016 Esoteric Model
05. Three Piece Flesh Suit
06. Of Blood and Cum
07. Fine Art of Amputation 
08. Swamp of Intestines
09. Necrotizing Fascitis
10. Purification Through Bodily Dismemberment
11. Vermin Burial
12. Unspeakable Perversity

band:
Guitar : Jason Keating
Drums : Matthew Green
Bass : David Wright


pondělí 17. září 2018

Recenze/review - WITCHGÖAT - Umbra Regit (2018)


WITCHGÖAT - Umbra Regit
demo 2018, Morbid Skull Records

 Někdy mám pocit, že na mě kouká Satan za každým rohem. Převlečený do nejmodernějšího obleku, v luxusním autě, s úsměvem vědoucího na tváři. Mluví jasně a zřetelně, působí silně a všichni ho obdivují. V některých lidech jakoby se opravdu ukrývaly temné síly. Jsou zlí ze své podstaty. Navenek dokonalí, ale jinak prázdní a oškliví. Největším překvapením bývají chvilky, kdy ukážou svoji pravou tvář. Mám potom chuť vzít kus rozžhaveného železe a vypálit jim obličej k nepoznání.

 Ještě, že je tu hudba, mocná a všeobjímající. Démonická, šílená, naplněná emocemi. Ještě, že jsou zde podobné demo nahrávky, jako ta od WITCHGÖAT z El Salvadoru. Kazeta, vydaná v limitované edici 33 kusů. Totální underground a hlavně kus shnilého black thrashe, který mě uchránil před přetvářkou a lidským hnusem. Zde je svět ještě v pořádku, plesnivý, opravdový, mokvající a jdoucí až do morku kostí.


Smíchejte kousky TORMENTOR, SODOM, DESTRUCTION, BATHORY, SARCOFAGO, NECROPHOBIC, AURA NOIR, DESASTER, NIFELHEIM, polijte je znesvěcenou vodou, rozdrceným prachem z padlých kněží, s kousky obrácených křížů a kostí. Výsledek je jasný, demonahrávka "Umbra Regit". Jsem hrozně rád, že se ke mě podobné artefakty tmy dostávají. Dávají mi pocit jistoty a slabé naděje v dnešním divném světě. Deska je totiž reálná, upřímná, jasně znějící, se spoustou špinavých nápadů ve skladbách. Chci skočit do ohně! Vypálit katakomby! Tančit do skonání! V podzemních chodbách se občas dějí věci, o kterých se raději mlčí. WITCHGÖAT zní jako hlas samotné bestie. Rozzuřená doběla kouše kolem sebe, ničí! Zasekli do mě dráp, omotali si mě řetězem. Ano, takhle se má hrát správně black/thrash metal! Za mě všechny uříznuté prsty nahoru! Mám v očích krev! Skvěle!

sumarizace:

"Umbra Regit" je mocně chladným albem pro všechny pamětníky. Reálný zvuk, sázka na dobré temné nápady, postupná gradace skladeb - tohle všechno dělá z tohoto počinu doslova povinnost pro obdivovatele obrácené víry. Pro mě osobně se jedná o skvělou nahrávku, kterou si nejraději pouštím při svých dlouhých výletech po starých opuštěných hřbitovech. Já všechno to studené rouhání WITCHGÖAT věřím, užívám si ho a těším se na další večer, kdy mě naplno zahalí temnota. Maniaci z El Salvador  nejsou nijakými stylotvůrci, ale železo kují poctivě, s ohněm v srdci. Obraťte všechny kříže, přichází váš pán! Alespoň tak to z této desky cítím. Vynikající black thrash metal, doslova narvaný ledem a sírou!

Asphyx says:

"Umbra Regit" is a very cold album for all veterans. Real sound, a bet on good dark ideas, gradual gradation of songs – all of this makes this album an obligation for all admirers of the reverse faith. For me, this is a great records and I listen to it during my long walking trips to old abandoned cemeteries. I believe that all of the cold blasphemy by WITCHGÖAT is real. I enjoy it and I am looking forward to another evening when the darkness fully covers me. Those maniacs from El Salvador are not creators of some new style but they know how to do metal – with fire in their hearts. Turn all the crosses upside down, your Lord is coming! At least, that is how I feel when I listen to this album. Excellent black thrash metal which is literally filled with ice and sulfur!


LINEUP:
M. Miasma: Vocals
P. Scyther: Guitars
C. Fog: Bass
E. Driller: Drums



MORBID SKULL RECORDS:
Website & Store: www.morbidskullrecords.com

Recenze/review - HIGH PURITY – Tulpa (2018)


HIGH PURITY – Tulpa
CD 2018, vlastní náklad

 for english please scroll down

V každém městě jsou asi ulice, kam neradno vstupovat v noci. Za rohem číhají ostré čepele nožů. Člověk si připadá jako v jiném světě. Prochází se najednou močálem plným dlouhých stínů, beznaděje, bolesti a smrti. Sem se chodí umírat v nekonečných křečích. Na periferii světlo neuvidíte. Chlast, špína, prodejná těla. Mokvající vředy, bahno společnosti, jednou tě stáhnou k sobě a není návratu. Nakonec zbudou jen smutné pohledy do tmy.

Přiznám se, že takhle depresivní desku jsem už hodně dlouho neslyšel. "Tulpa" je dílem, které je v mnohém překvapivé. Jakoby bylo opravdu nahráno někde ve špinavé uličce, kde ještě déšť nestihl smýt nakreslený obrys zavražděného. Album doslova hnije v rukách i v uších. 

 

Naschvál nebudu nahrávku k nikomu přirovnávat. Poslechněte si sami ukázky. Řeknou vám rozhodně víc. Oceňuji velmi dobrý zvuk, krásně potemnělý obal a osobně mě opravdu zaujaly texty, které mají v sobě velký kus opravdovosti a šílenství. Hudebně se HIGH PURITY pohybují v grindu, ale zaslechnout lze i mokvající kusy deathu a doomu. Mám opravdu pocit, že mě někdo přepadl pod poblikávající lampou, vykuchal mě rezavým nožem. Ležím tu v trapné kaluži krve a poslouchám stále dokola desku "Tulpa". Je pro mě dokonalou esencí nihilistických nálad. Mého vraha stejně nikdy nechytí a pokud ano, tak si odsedí pár let a pustí ho ven. Propadám se do močálu beznaděje, dusím se vlastní krví. Smrt nastala v pět ráno, oběť umírala dlouho a pomalu. "Tulpa" smrdí hnisem, prašivinou, beznadějí a je nádhernou ukázkou toho, že dobré řemeslo nestačí. Nutná je navíc ještě pověstná černá jiskra. Tohle všechno HIGH PURITY v sobě mají a mě nezbývá nic jiného, než je všude doporučovat. Chladná a temná deska, která vás doslova rozdrtí! Skvěle!




Asphyx says:

In every city, there are probably streets where it is not recommended to enter at night. Sharp knives lurk around the corner. The human feels like in another world. It is passing through a swamp full of the long shadows, despair, pain and death. This is the place, where it often goes dying in endless convulsions. You won’t see the light on the periphery. Booze, filth, selling bodies. Moist ulcers, the mud of society, once they pull you down, you will never come back. In the end, only the sad looks into the darkness remain.

I must confess I didn’t hear so depressive record a long time. "Tulpa" is a very surprising album in many respects. As if it was recorded somewhere in the dirty street, where the rain doesn’t wash the drawn contour of the murder. Record literally decays in the hands and ears. 

Purposely, I don't compare this record to other bands. Go and listen to the first songs on your own. They will tell you definitely more. I appreciate very good sound, nicely darksome cover art and personally, I am impressed by the lyrics, which have a big portion of trueness and lunacy. Musically, HIGH PURITY is turning around the grind core, but you can also hear the moist pieces of death and doom metal. I feel like someone attacks me under the blinking street lamp and deguts me by the rusted knife. I am lying in the pool of blood, and I am still listening to the album "Tulpa". It is a perfect essence of nihilistic moods for me. My murderer won’t be caught anytime and if yes, he will be in prison a few years and then they let him out. I am falling into the swamp of desire; I am choking with my own blood. The death occurred at five in the morning, the victim was dying long and slowly. "Tulpa" smells by purulency, despair and it is a beautiful exhibition of the fact that a good craft is not enough. The black sparkle is essential. HIGH PURITY includes all these things in their music and I must them recommended everywhere. The cold and dark album, which crushes your bones! Great!


tracklist:
Obraz té, která to není 
Relikvie světců 
Váha bílých růží 
Kaskáda děsů 
Regnbåge 
Zlý sen noční můry 
Křížem krážem mrazem 
Otazník vykřičníkem 
Propast v oblacích 
Neustálý zdroj zkáz 
Blinded by far (ATG cover)

band:
Luke – baskytara 
Ondráš – kytara 
Mira – zpěv 
Tom – bicí

neděle 16. září 2018

Recenze/review - ASEPTIC - Murderous Obsessions (2018)


ASEPTIC - Murderous Obsessions
CD 2018, vlastní vydání

Choroba jménem death metal mě prostupuje už takovou dobu, že jsem jí doslova prolezlý. Usínám k ránu, pokaždé v jiné rakvi. Ze hřbitova mě už jen tak někdo nedostane. Čekám na smrt, stejně jako všichni ostatní, jen s tím rozdílem, že mě je umožněno nahlédnout za oponu. Onen svět vydává jednou za čas další a další svědectví. Přitahuji tmu, mé modlitby jsou černé. Hledám další smečku, která ví, o čem je smrt.

 Jsou jimi ASEPTIC z Kalifornie. Dvojice nihilistů, kteří se rozhodli, že budou velebit opuštěné hřbitovy. Jako prostředek si k tomu vzali starý, totálně špinavý a zastřený smrtící kov. Probudili chorobu z devadesátých let minulého století takovým způsobem, že mě opět začalo pálit srdce. Natolik ostrá jejich novinka je.



Deska "Murderous Obsessions" jakoby ležela dlouhá léta uložená v hlubokém hrobě. Letos byla exhumována, vypálena na CD a předhozena nám, bezbožným jedincům. Zvuk je poplatný době, stejně jako obal a nápady. Kapelu jsem si pro sebe objevil víceméně náhodou a o to víc jsem spokojený. Líbí se mi, že si na nic nehrají, jdou rovnou po hlavě na věc. Oškliví, zlí a rouhaví, jak jeptiška, která poprvé poznala, o čem je doopravdy sex. Totální underground, patřící na dlouhohrající kazetu. Inferno, zahrané s odhodláním a nadšením pro temné stránky lidské mysli. Jednou se mi zdálo, že jsem spadl z několika metrů na ostré čepele čerstvě nabroušených nožů. Vykrvácel jsem a teď tu navěky hniju a poslouchám "Murderous Obsessions". Bůh neexistuje, zbyla nám jen Smrt! Skvělé album toho nejopravdovějšího starého death metalu! 


sumarizace:

ASEPTIC a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s thrashem z osmdesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou death metalisté ASEPTIC. V Kalifornii moc dobře vědí, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! "Murderous Obsessions" je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!


Asphyx says:

The new album by the ASEPTIC attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets thrash of the 80s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be death metal guys ASEPTIC. They really know how to do the right deathful job in California. The album "Murderous Obsessions" is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus!

Tracklist:
1. Consumed 02:08
2. Reocurring Thoughts 02:37
3. Watch You Convulse 03:06
4. Anatomized 01:46
5. Absence of Empathy 02:48
6. Beyond Recognition 02:10
7. The Chamber 02:11
8. Immersed in Boiling Liquid 03:10
9. Murderous Obsessions 01:50
10. Unbearable Agony 02:02
11. Seared and Lacerated 02:54
12. Incurable Insanity 02:02
13. Leaking Casket 02:42

band:
Philip C. - Guitar/Vox
Luis G. - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto šedesátý druhý - Jsi jako Bafomet


Příběh sto šedesátý druhý - Jsi jako Bafomet

 Když už jsem byl členem rodiny Kačenkových, tak jsem se snažil pomáhat. Nákupy, sem tam něco opravit, nepřekážet. Taky jsme vyrazili za Káči bábušenkou. Vlakem, jako vždy. Na zdi nádraží v malé pojizerské vesničce vidím plakát na koncert Vitacit. To by šlo, co takhle nejdřív do hospody, pak do kulturáku a večer za paní, co kdysi povila tvého otce? Odsouhlaseno, protože Smrťák se od malička nerad seznamoval s novými lidmi, trošku se styděl a moc se mu za starou paní nechtělo. Vždyť mu bylo taky sedmnáct a to pro něj staří lidé nebyli zase tolik vzácní. Srkám Klášter a divím se, že ho tady čepují. 

 Káča mi sedí na klíně a vrká. Pořád teď plánuje. Dopijeme mocně a ještě mi cestou ukáže barák, kde bydlí babička. Kdyby prý něco, tak se tam dá vlézt i zadem přes zahrady. Kolem švestek slivovicových. Kulturní dům je klasický, s těžkými rudými závěsy, prosklenými dveřmi a parketami. Výčepák podrážděnej. Pro vesnici je to událost, přijeli umělci až z Prahy. Pánové z kapely se už pohybují sálem, zdraví se s fanoušky. Taková páteční pohoda. Ještě je mi oznámeno, že babička nemá díky cukrovce jednu nohu. A že je to svéráz, ženská z hor, která za války dokonce i střílela po Němcích (i Rusákách). Říkám své milé, tak teď už vím, po kom jsi taková bojovnice.

Občas slýchávám vyprávění o starých časech, ve kterých jsou všechny kapely nejlepší, pivo hořčejší, holky krásnější a svět se točí o hodně lépe. Blbost, předkapela, kterou raději nebudu jmenovat (vystupuje dodnes) se nenaučila hrát nikdy. Totálně debilní texty, pózy. Jdu radši do předsálí. Jenže je slyším pořád. Tak jdu ven. Dám kouř, pokecám s místníma křepelkama. Opět moje tradiční chyba. Jenže já si nemůžu pomoc. Holky se mi samozřejmě líbí. Ne že bych nějak tentononc, na to si mě Káča až moc hlídá, ale jejich prsatá společnost mi dělá moc dobře. Taky na mě zase vyletí z ničeho nic nějakej mladej nabušenej vesničan. Vezme mě ramenem do břicha. Sundá mě na zem.

 Nevím, jestli to princeznám dělá dobře, ale asi jo. Možná jsou zvyklý. Tak se pereme. Sice má sílu, ale je pomalej. Možná i tupější. Stačí kolínko, hlavička a už se přede mnou válí jak lemra. Já mám sice rozseknutý obočí, ale to jsou jizvy, které muže zdobí. Vždyť jsem vyrůstal na indiánkách. Tak se otřu do džísky a jdu hledat Káču. Sedí na baru, opět obklopená půlkou vesnice. Achjo. Ládujou do ní panáky a nechce se mnou ani na Vitacit. Tak se naseru, to je jasný. Jdu pařit. 

 Libido. Zvony. Rebel. Sibyla. Lovec lebek. Zahrajou mi všechno. Řvu. Skáču a potkávám v davu princezny. Opilí se objímáme a jako sáhnu si, přiznávám. Vypadá to, že jim to vůbec nevadí. Jenže přátelé, poplácání není zasunutí, jak říkává Prcalík. Končí se ve velké vřavě, Vitacit má úspěch. Zvu holky na panáka. Jsem žárlivej a dělám před Káčou ramena. Mám u sebe o jednu holku víc, než ona kluků. Proč děláme takový blbosti? Vždyť si jinak šeptáme samý milý intimnosti a krásný věci, že by sochy začaly plakat. Asi je to chlastem.

 Kačence se udělá blbě. A je tu samozřejmě Smrťák, kterej ji miluje nadevše. Blijící děvče asi místní tolik nerajcuje. Opírá se o mě, za zastávkou autobusu. Jak za starých dobrých časů. Vypráví příběhy plné rumu, zelený a ferneta. Zbytky slin, otírám jí pusinku vlastním kapesníkem. Dojdu pro vodu do hospody. Když se vracím, tak mi zatrne. Stojí kolem ní tři kluci, opilí jak zákon káže a snaží se ji osahávat. Pořád jsem všechno vnímal jako hru, srandu, ale tohle je moc. Kypí mi krev v žilách. Jsem najednou střízlivý horský lev připravený ke skoku. 

 Bitka jest krátká. Kopu kolem sebe, dávám přesný pěsťovky. Ne že bych nic neschytal, nejsem akční hrdina, ale zaženu je. Uff. Omyj si obličej. Ne děkuji, ty krvácíš. Hergot, proč si se s nima bavila? A proč ty s princeznama? Nálada není nejlepší. Vyrazíme radši za bábi. Mám poblitý žebradlo a asi mi praskly sluchátka. Achjo. Uprostřed návsi, hned vedle kalu, u kapličky, kde sedí andílek s tlustou prdelkou, stojí snad půlka vsi. Všichni od patnácti do dvaceti. A každej si chce do "Pražáka" bouchnout. Utíkej Káčo, utíkej a mysli na mě v dobrým. Řvu na svoji vílu a ona vezme do zaječích.

 Asi mi jde o život. Dostal jsem kolikrát od skinheadů, od cikánů, ale tihle vesničani bijou jinak. Aspoň se nesnaží kopat do hlavy. Mají těžké, opilecké údery. Bráním se jako Sandokan, ale z hrdiny je najednou posera, který se bojí, aby přežil. Nejít kolem parta chlapů, kteří chumel sršáňů, bodajících jednoho chudáka Smrťáka, rozeženou, asi bych tam v podhůří zemřel. Nemůžu dýchat a nevím, jestli je to naraženými žebry nebo stresem. Bolí mě noha, záda a hlavně hlava. Jsem nablblej, asi lehkej otřes. Flušu krev. Spadl jsem do klasický vesnický mlátičky. 

 Pajdám a pomalinku se orientuju. Kolem švestek říkala? Poslední kroky se plazím. Na lavičce leží povědomý stín. Kačenka, chudák vyčerpaná a vyděšená usnula schoulená venku. Chci ji vzít do náručí, ale podlomí se mi nohy. Probudí se a zděsí se. Jdi dovnitř a doprava, tam spíme. Vlezu do dveří, praštím se do hlavy, protože starý stavení mají nízké stropy. Říkala doprava nebo do leva? Jdu doleva. "Pomóóć...Bafomet!": utrhne mi výkřik málem uši. Stařence se nedivím. Jsem špinavý, od krve, jak nějakej máklej blacker s make-upem. Chudáka jsem ji probudil. Uprostřed noci. Myslela si, že pro ni přišel čert. Tenkrát se lidi báli aspoň boha.

 Kačenka ji uklidní a pak už je dobře. Paní je úžasná. Tančí o berlích, omyjí mě, zalepí, uloží. Když to prej není střelný zranění, tak je to dobrý, ale i s tím by si poradila. Asi jsme oba ještě plni adrenalinu a mě všechno bolí, ale musíme na to s mojí džínovou prdelkou v peřinách vlítnout. Nejdřív si ale vyslechnu, jestli se mi některá líbila a říkám, že všechny. Úplně všechny. Ale dal bych jenom tobě. Nevím, co to do ní vjelo (mimo mě), ale je hrozně divoká. Nevím, jak si lehnout. Všechno mě bolí, teď už úplně všechno.

 Probudí mě brzy ráno rozbodané tělo a tak jdu stařence nasekat dříví. Jsem tak vychovanej. U snídaně si ihned sedneme do noty. Mám napuchlou hubu a když srkám kakao, tak mi vytéká zpět na bradu. Prej už nejsem Bafomet, ale připomínám jí jednoho vraha ze sousední vesnice. Taky dobrý, ale jinak jsem prej roztomilej. Káče už cukaj nohy, musí mi všechno ukázat. Vypráví, jak zde trávila dětství. Zná každý strom, kámen, mez. Byla prý culíkatá - copatá, nohatá, hubená - to jsi pořád, ne? Tak si uplete copy a hrozně se tomu nasmějeme. Zmokneme a jsme jak dvě sudetský děti, co se ztratily v čase.

 V hospodě málem omdlím. Sedí tam všichni mí bijci. Ale najednou jsme kamarádi, prej jsem se držel dobře. Blbci. Ale u nich to takhle funguje - byla zábava, tak se to servalo a já byl odjinud a dělal jsem jim do samiček. Přijdou holky a představujeme se. Dostáváme nějakou slivovici a nebo co a my najednou zažijeme s Káčou úplně úžasnej víkend v jedný malý vesničce kousek od Vratislavic. Na metal jich je tady sice jen pár, ale to nám nějak nevadí. A já jsem rád, že jsem nedostal znovu do držky. Pro všechny jsem samozřejmě, k mé velké nelibosti a jejich velké radosti, Bafomet.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. září 2018

Recenze/review - KRISIUN - Scourge Of The Enthroned (2018)


KRISIUN - Scourge Of The Enthroned
CD 2018, Century Media Records

 for english please scroll down

 Už mi zbývá jen pár metrů. Střílejí po mě. Vypustili psy. Dýchají mi na záda a jejich rozšklebené tlamy cvakají zuby. Ještě překonat plot s ostnatým drátem, který je nabit elektřinou. Čeká mě svoboda? Zmizím a nebo mě zabijí? Chtěl bych se alespoň jednou nadechnout a nemít na sobě řetězy. Nakonec je mi smrt jediným vysvobozením.

 Poslouchám novou desku "Scourge Of The Enthroned" a jsem opravdu vězněm v nějakém krutém jihoamerickém vězení. Už nemůžu dál, tak jsem napadl dozorce a utíkám. Celá deska je neskutečně neklidná, jiskřivá, temná a nabitá energií. Fanoušci starých prvních nahrávek budou asi zklamáni, KRISIUN jsou i letos více melodičtí (přesto pořád syroví). Osobně jsem ale příznivec i stylu, kterým se vydali v posledních letech. Líbí se mi, že je na deskách víc thrashe a chladu.
"Scourge Of The Enthroned" je klasikou made in KRISIUN. Její síla vynikne nejvíc stejně naživo. Není ničím překvapivá, ani novátorská. Kapela ctí svoje kořeny, postupně je rozvíjí, má svůj jasně čitelný rukopis. Jsou opravdoví, uvěřitelní. V mnohém připomínají urputnost VADER, neurvalost SLAYER, šílenství SEPULTURY. Jihoamerický temperament samozřejmě nezapřou, ale také od nich nečekejte nic jiného. Jsou přesně v té situaci, kdy zkrátka musí hrát "jako KRISIUN", protože jinak by jim to fanoušci neodpustili. Mě to nijak nevadí, ani si nedovedu představit, že by změnili směr. Musím ale uznat, že jsem se tentokrát do nahrávky dostal až po delší době. Zkrátka a jednoduše, chtěli jste KRISIUN? Máte je mít. Se vším, co k tomu patří. Mě nedostanou, stejně nakonec uteču! Neskloním hlavu, neohnu záda. Chci svobodu! Vidím v dálce světlo! Už se těším, až si poslechnu "Scourge Of The Enthroned" bez okovů. Solidní album!



Asphyx says:
Only the last few meters left. They shoot on me and release the dogs. They breathe on my neck, and their opened mouths grin the teeth. I must get over the wire fence, which is charged with electricity. Does the freedom wait for me? Do I disappear, or they kill me? I would like to inhale at least one time without the chains on me. Finally, the death is the one rescue for me.



I am listening to the new record "Scourge Of The Enthroned", and I am really imprisoning in some cruel South America jail. The whole album is incredibly inquiet, sparkling, dark and full of energy. The fans of their first old records will be disappointed because KRISIUN are more melodic again (despite they are still raw). Personally, I am also the supporter of the style, which they follow for the last years. I like the records contain more thrash metal and cold.


"Scourge Of The Enthroned" is a classic album made by KRISIUN. Its power will the most excel alive. It is not surprising, nor innovative. The band respects its roots, gradually develops them and has own clearly readable handwriting. They are true and believable. In many aspects, they remind VADER’s ferocity, SLAYER’s energy and SEPULTURA’s lunacy. They can't deny their south American temperament, and you can't expect something different from them. They are exactly in that situation when they just must play "like KRISIUN" because in the other way the fans wouldn’t forgive them. I am OK with it, even I can't imagine that KRISIUN somehow changes the direction. But on the other hand, I must say, it was harder for me to get through the record this time. Did you want KRISIUN? So you have it now! With the everything, which belongs to it. They can't catch me, finally, I'll escape. I want a freedom! I see the light somewhere far away. I am looking forward to the listening of "Scourge Of The Enthroned" without the chains. Good-class album!

Tracklist:
1. Scourge Of The Enthroned (05:54)
2. Demonic III (05:01)
3. Devouring Faith (04:18)
4. Slay The Prophet (04:49)
5. A Thousand Graves (04:10)
6. Electricide (04:04)
7. Abysmal Misery (Foretold Destiny) (03:57)
8. Whirlwind Of Immortality (05:50)

band:
Alex Camargo [Vocal/Bass]
Moyses Kolesne [Guitar]
Max Kolesne [Drums]

Recenze/review - PIG DESTROYER - Head Cage (2018)


PIG DESTROYER - Head Cage
CD 2018, Relapse Records

 Asi jsem to tak chtěl sám. Vypadnout, uniknout, žít jinak. Nepodřídit se tupým příkazům, vykonávat stereotypní úkony každý den. Byl jsem rebel z periferie, který se nedokázal nikdy zařadit. Říká se, že lidstvo prochází obdobím debilizace. Něco na tom asi bude, stačí se podívat na internet nebo televizní zprávy. Nikdy nebylo lépe a víc prázdno. Roztrhni i ty košili bankovního úředníka, vezmi do rukou basebalovou pálku a pojď s námi ven. Po ulicích se potulují party vám podobných a marně hledají nějaký záchytný bod. Apokalypsa začala, schválně, kdo přežije.

 Grindové veterány PIG DESTROYER mám moc rád právě pro jejich nadšení a špinavost. Stejně jako skoro všechny legendy si prošli i slabšími alby. Letošní k nim ale rozhodně nepatří. Jsem hodně pocitový posluchač, takový ten fanoušek, který si sedne a nechá na sebe hudbu působit. A jako takovému mi novinka "Head Cage" neskutečně vyhovuje. Kouknu z okna a všude samý panely. Za noci vylézají z děr divné stíny. Psi kálejí už i po chodnících a smrt v podobě nabroušeného nože čeká za každým rohem, možná i na tebe.


"Head Cage" je poctivě ostrým, totálně naštvaným albem. Přesně v podobě, v jaké jsme ho všichni chtěli a očekávali. Po stěnách stéká krev, klub je malý až hrůza a na pódiu řádí PIG DESTROYER. Pro někoho standardní práce, já tam pořád cítím sex, vraždy, nenávist a beznaděj. Mluví mi z duše, to jsou ty správná slova. Občas je potřeba upustit ventil, vyčistit hlavu od všeho toho hnusu, co je kolem. Vypnout všechny sítě světa, nenechat se ovládat na dálku, nekupovat zbytečnosti. Zařvat si, vyhodit si plíce křikem. Chci zase plivat krev, chci si rozmlátit hlavu o zeď při pořádné pařbě. Tohle je totální výbušná směs, která se musí poslouchat co nejvíc nahlas. Na plný pecky, aby se i sousedi probudili a vytáhli hlavu ze zadku. A vůbec, nemám čas si tady pořád plácat játra, nakonec stejně zvítězí silnější, nemám pravdu! Vždyť hlavní je, že to pánům pořád grinduje, ne? Masakr lidské mysli a za mě spokojenost. Howgh!


sumarizace:

Marně přemýšlím, co bych kapele vytkl. Zvuk je parádně špinavý, evokující frézování drážek do vašich mozků. Obal se také povedl. Zbývá snad jen častá inspirace výše zmíněnými vzory. Jenže přátelé, stvořit dnes něco absolutně originálního snad ani nejde. Nakonec je stejně nejdůležitější energie a síla, kterou z desky cítíte a té mají PIG DESTROYER na rozdávání. Působí jako odjištěný vlak, který právě vjel na kolej plnou nebohých lidí. Líbí se mi tlak a takový ten správný výraz plný šílenství, který mají poctivé grindové desky obsahovat. Takže můj milý čtenáři, pokud máš chuť na pořádně surový grind té nejvyšší kvality a rád skáčeš po hlavě do rotujícího mosh-pitu, tak neváhej, tahle deska ti vyrve vnitřnosti z těla! PIG DESTROYER tě rozemelou na prach! Skvělé album.


Asphyx says:

I should probably criticise the band, at least a little bit but I cannot find anything. The sound is nicely dirty, evoking milling of grooves in your brains. The cover is also great. There is only the frequent inspiration by the previously mentioned bands. But friends, today it is almost impossible to create something absolutely original. In the end, the most important thing is the power and energy which you can feel from the album and PIG DESTROYER have a lot of it. They are like a train which just has went on a rail which is full of people. I like the pressure and the great expression full of madness which should always be in grind albums. So, my dear readers, if you want to listen to a real raw grind of the highest quality and you like to jump to rotating mosh-pit, then do not hesitate because this album will tear your insides from your body! PIG DESTROYER will grind you to dust! Great album!



Tracklist:
01. Tunnel Under the Tracks
02. Dark Train
03. Army of Cops
04. Circle River
05. The Torture Fields
06. Terminal Itch
07. Concrete Beast
08. The Adventures of Jason and JR
09. Mt. Skull
10. Trap Door Man
11. The Last Song
12. House of Snakes

band:
Jr Hayes- Vocals 
Scott Hull- Guitars 
Adam Fucking Jarvis- Drums 
Blake Harrison- Pan Flute, Shuttlecock
John Fucking Jarvis - Bass

pátek 14. září 2018

Recenze/review - ABHORRENCE - Megalohydrothalassophobic (2018)


ABHORRENCE - Megalohydrothalassophobic
EP 2018, Svart Records

 for english please scroll down

 Bezútěšná situace lidského rodu je dlouhodobým výsledkem našeho snažení. Málokterý druh se dokáže požírat navzájem s takovou urputností. Svět najednou opravdu vypadá, jako v knihách H.P. Livercrafta. Jeho tvorbou a také dílem Timothy Mortona se zabývají i finští death metalisté ABHORRENCE. Maniaci ze severu, kteří znovu povstali, aby zařvali s neskutečnou silou.

 Kapela zrozená v devadesátých letech minulého století moc dobře ví, o čem je smrt. Necelých 24 minut je morbidní ochutnávkou klasického smrtícího kovu finského střihu. Jsem moc rád, že jsou ABHORRENCE zpět v boji. Pojďme se s nimi vydat na dlouhý výlet bez konce. Do temných zátočin lidské mysli. Smrt čeká na každém rohu. Je krutá, ošklivá a zlá, jako nová deska "Megalohydrothalassophobic".



"Megalohydrothalassophobic" je hodně shnilým kouskem masa. Starým, znovu exhumovaným. Tradiční, klasické postupy sice asi nejvíce budou líbit pamětníkům, ale to nic nemění na tom, že se jedná o velmi nechutnou krmi. Rád nasávám z desky mrtvolnou a temnou atmosféru. S chutí se procházím světem, který nám popisují ABHORRENCE. Země je někdy hodně ošklivé místo k žití. Padám do propasti a v naprosté tmě oceňuji novinku asi nejvíce. Pro mě osobně se jedná o skvělý návrat kapely, která má svůj vlastní výraz a je zajímavá po všech stránkách. Peklo je v každém z nás. Finové vzali všechno dostupné zlo a špínu a nahustili jej na hudební nosič. Klidně mě ukřižujte, mučte mě v hlubokých kobkách, přesto si budu tohle EP dávat stále do žil. Co dodat víc? Snad jen, že ABHORRENCE jsou zpět ve velkém stylu. Silní a zničující, jako bájné příšery z legend! Krvavé kořeny! Skvělá deska!


Asphyx says:

The bleak situation of the human race is the long-term result of our efforts. Few species can eat each other with such tenacity. The world suddenly really looks like in books of H.P. Livercraft. Finnish death metallers ABHORRENCE deal with his work and also with Timothy Morton's work. Maniacs from the North who looked again to shout with incredible power.

The band was born in the 1990s knows very well what death is about. Less than 24 minutes is the morbid tasting of the classic lethal metal of Finnish shear. I'm glad to have ABHORRENCE back in the fight. Let's go with them for a long, endless trip. To the dark bays of the human mind. Death is waiting in every corner. It is cruel, ugly and evil, like a new album "Megalohydrothalassophobic".

"Megalohydrothalassophobic" is a very rotten piece of meat. Old, again exhumed. Traditional, classical procedures may be the most appealing to witnesses, but that does not change the fact that it is a very disgusting food. I like to take a deadly and dark atmosphere from the album. I like to go through the world that ABHORRENCE described. Earth is sometimes a very ugly place to live. I fall into the abyss and in the darkness I really appreciate the new album. For me personally, this is a great return of a band that has its own expression and is interesting in all its aspects. Hell is in each of us. The Finns took all the available evil and dirt and put it on a musical medium. Just crucify me, torture me in deep dungeons, yet I'll keep this EP in my veins. What more to say? Perhaps that ABHORRENCE is back. Powerful and devastating, like legendary monsters! Bloody roots! Great album!

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine