KARNIVORE - Dödsriket CD 2020, Southcoast Productions for english please scroll down
Šel jsem tou ulicí snad tisíckrát a nikdy nebyla tak ponurá jako dnes. Včera tu řádil rozzuřený dav. Chaos a zmar, strach a beznaděj obchází naše město už nějaký čas. Stačí se křivě podívat a roztrhají vás jako prašivé psy. Mám ve sluchátkách nové album švédských KARNIVORE a na lampách se houpou oběšení. Vítr se toulá ulicemi a pokaždé, když se na mě nějaký umrlec podívá, tak mi přeběhne mráz po zádech. Kdo bude další na řadě, kdy se já budu houpat ve větru? Je to jen otázka času. Lůza totiž nezná slitování. Dokud ale budu žít, tak si s chutí narvu do hlavy nové album "Dödsriket".
Chlad a tíseň, chmury a rozčarovanost nad lidským rodem. Ne, další den už možná nepřežiji. Švédi hrají death metal, se spoustu studených melodií, proplétají jej s thrashem i blackem a výsledkem je třetí album v řadě, které rozhodně stojí za povšimnutí.
Nějak nemám náladu na to tvorbu téhle kapely k někomu přirovnávat a vůbec se mi nechce opisovat promo materiály. To si každý může zjistit za několik minut sám. Soustředil bych se raději na své pocity, které jsou tentokrát značně pestré. Prožívám s kapelou nostalgii po starých časech, toulám se opuštěnými ulicemi v zimě a chladu. Líbí se mi pronikavý a čitelný zvuk, kytarové pasáže i vokalista. KARNIVORE dokáží být temní i drtiví, suroví i vznešení. A protože mám již několik dní podobnou náladu, tak mi perfektně sedli do kroku. Stylově se i na svém třetím albu pohybují od zemitého death metalu, přes chladný black metal až po nakopávající thrashové chvilky morbidní poezie. Je to hudba na pohodu, velmi dobře zahraná i ošetřená, která si zároveň zachovává undergroundový nádech. Houpu se ve větru již několik dní. Provaz se mi zadíral do krku, ale teď už mě nic nebolí. Jsem dávno na druhé straně, jeden mezi všemi, všichni pověšení na lampách. Jo, je to tak, přesně takhle vnímám i novou desku"Dödsriket". Je totiž plná severu, chladu a mrazu. Temnoty a skvělého řemesla. Skvělý počin!
sumarizace:
"Dödsriket" je skvělou kombinací starého švédského death metalu, blacku a thrashe s chřestivým účinkem a jeho melodičtější podoby. KARNIVORE nám letos pěkně nakopali zadky. Skladby mají spád, jsou šílené ze své podstaty, divoké a studené jako ruce nebožtíka. Ledové riffy, skvělý hlas Martina Holmqviste a atmosféra starých opuštěných hřbitovů. Poslouchám novinku stále dokola, jsem jí pokořen, rozleptán a pohřben zaživa. Letošní album připomíná mrazivý severský vítr, dlouhé stíny rozpadlých katedrál, hlasy ze záhrobí, vyprávějící temné příběhy plné smrti. Svět je při poslechu zahalen pláštěm temnoty, zimy, smutku a krutosti. "Dödsriket" je doslova uhrančivou nahrávkou! Švédský melodický death/thrash metal, u kterého pukají kameny chladem! Vynikající!
Asphyx says:
"Dödsriket" is a great combination of the old Swedish death metal, black and thrash with creepy effect and its melodious form. KARNIVORE kicked our butts this year. Their songs have a great fall, are crazy from their nature and they are wild and cold like hands of a dead man. Cold riffs, great voice of Martin Holmqvist and the atmosphere of old abandoned graveyards. I listen to this new album over and over again. I am humiliated, broke and buried alive. This year´s album reminds me a freezing Nordic winds, long shadows of decaying cathedrals and voices from dead people who tell dark stories full of death. When you listen to this album, the world is cover with a coat of darkness, coldness, sadness and cruelty. "Dödsriket" is literally a gruesome album! Swedish melodic death/thrash metal which makes stones crush with cold! Excellent!
Ave GRACELESS! Zdravím do Holandska. Zrovna včera jsem přemýšlel o tom, jakou kapelu bych dal na první místo jako „můj soukromý objev za poslední dobu“ a napadli jste mě jako první. Víš, jak teď kolují po facebooku různé výzvy? Nedávno se mě na to někdo zrovna ptal. Mě jste prostě kdysi v roce 2017 albem „Shadowlands“ tak rozsekali, že jsem od vás musel mít úplně vše. Po letech jsem také udělal věc, kterou normálně v dnešní době neprovozuji. Objednal jsem si vaši novinku „Where Vultures Know Your Name“ na CD a tričko, aniž bych slyšel jedinou notu. To jsem naposledy provedl v době, když mi bylo tak dvacet a to je už hodně dlouho. Jak vnímáš novinku ty? Pro mě je temnější, chladnější, melodičtější. Chtěli jste se tímhle způsobem posunout?
Moc díky za tak hezká slova. Moc si toho vážíme a děkujeme za to, že nám věříš a koupil sis album bez toho, aniž bys ho nejdřív slyšel.
Měli jsme vlastně v plánu vytvořit death metal, který by byl osobnější a možná i emocionálnější. Přáli jsme si, aby pocit z těch písní byl pro všechny (včetně nás) blízký. Je to spíš o utrpení každého z nás a ne tolik o válkách, Satanovi a vraždách. Tyhle věci jsou sice dost zajímavé a určitě inspirovaly mnoho skvělých alb. Ale my jsme se snažili jít trochu jiným směrem. Na realitě je něco, co může být temnější a náročnější na zvládnutí než na fantazii.
Hudba a texty na albu reflektují tuhle myšlenku a my jsme na konečný výsledek opravdu pyšní.
Novinka je venku nějaký čas a co jsem koukal, tak na ní sbíráte samé kladné recenze. Sám jsem vás vychválil do samotného pekla. Ne vážně, v dnešní době existuje již málo kapel, které mají vlastní ksicht. Hodně tomu přispívá zvuk. Opět je pod ním podepsán Jan-Willem van Voorst. Váš sound je starý, temný, melancholický. Jak jste jej docílili? Na mě to působí, že jste nahrávali ještě analogově nebo se pletu?
Všechny recenze jsou zatím neskutečně pozitivní. Doufáme, že se bude album lidem líbit, ale tohle předčilo naše očekávání. Zpětná vazba a recenze nejsou nic než pozitivní. Tak nějak očekáváme, že tohle album nebude perfektní pro všechny a očekáváme nějaké negativní reakce. Zatím jsme ale žádné takové neviděli.
Jan Willem van Voorst - to bylo jediné jméno, které jsme skloňovali, když jsme začali mluvit o nahrávání. Je to náš inženýr přes živý zvuk a ví, co chceme. Chápe naší hudbu a je to skvělej chlap, takže je fajn s ním pracovat. Odvedl skvělou práci a my nemůžeme být šťastnější s výsledkem, který vytvořil.
Nahrávalo se v druhém patře obchodu s kytarami - Brandin / Herwegh guitars. Mají tam zkušebnu, funguje jako studio a majitel nás podpořil tím, že nám dal prostor, abychom tam nahráli dobrý akustický zvuk bicích. V dnešní době existuje veliká spousta zvuků bubnů, ale něco prostě je na živých bicích, prostě to pro mě zní líp.
Basu a kytary jsme nahráli odděleně v různých studiích. Zpěv se nahrával ve studiu Jana Williema.
Mixování a mastering dělal sám Jan Williem. Výsledky jsme si párkrát posílali a zeptali jsme se malého počtu lidí, aby nám k tomu řekli svůj názor.
Výsledek je skvělý a zvuk je přesně takový, jaký jsme chtěli.
Jsem už starej pes a taky fanoušek, kterému když se nějaká hudba líbí, tak se jí snaží podporovat. Obal k novému albu jsem viděl někde v preview u vašeho labelu a ihned jsem si koupil i triko. Dokud jsou velké velikosti, haha. Stejně jako u zvuku jste zůstali věrní a obal vám namaloval opět Mark Cooper. Mám jeho práce moc rád, hodně se mi líbí, co dělal třeba pro MASTER. Jak jste se vůbec dali dohromady a jak probíhala spolupráce? Měl Mark dopředu připravený motiv a nebo jej dělal vám přímo na míru?
Možná tě to zklame, ale tentokrát na grafice nepracoval Marc Cooper.
Kontaktovali jsme skvělého umělce Alexe Tartsusa a dali mu krátké instrukce k našemu albu. Věřili jsme tomu, že když ho zahltíme detaily, bude pro něj práce náročnější, protože tak limitujeme jeho kreativitu.
Bylo na něm, aby něco vytvořil a dokázal přesně to, co se očekávalo. Už od prvních vzorků jsme věděli, že byl správnou volbou. Alex opravdu dokázal zachytit duši naší nahrávky, což jsme potřebovali.
S GRACELESS se pohybujete na pomezí death metalu a doomu. Kdysi v devadesátých letech jsem hodně poslouchal americké WINTER a jejich „Into Darkness“ a nálada vašich desek mi je hodně připomíná. Jste také temní, chladní, melancholičtí. Jsem hodně pocitový posluchač, kapela mi musí předat nějaké emoce, přikovat mě k reproduktorům. To podle mě nejde bez toho, aniž by ve skupině fungovala vzájemná chemie. Jakým způsobem skládáte novou muziku? Tvoříte hezky postaru společně ve zkušebně a nebo si posíláte nápady po internetu?
Kreft píše riffy a základní sestavu. Pak začneme všichni pracovat na vlastních věcech a píšeme části pro vlastní instrumenty. Potom začneme zkoušet a tím si ujasníme, co dělat dál.
Co normálně dělám já je, že poslouchám základ od Krefta a pak na zkouškách testujeme různé věci. Z nějakého důvodu začnu přidávat a vymýšlet různé basové části k písním a pak se stejně rozhodnu, že 80% z toho při nahrávání nepoužiju.
Pro nás všechny je to opravdu o těch písních a ne o egu každého z nás. Nebojíme se to pořádně rozjet s našimi nástroji. Nejen proto, že je spousta lidí, kteří to umí líp, než my, ale hlavně proto, že chceme, aby naše hudba zněla pořádně jako old school death metal.
O chemii mezi členy máš pravdu. Já už hraju v death metalových kapelách přes 25 let. Nikdy jsem ale nezažil takovou uvolněnou atmosféru, která je tak pohodlná, jako s těmahle týpkama.
Stejně je to zvláštní. Stačí jedna chřipka a celý svět se totálně změnil. U nás nemohou muzikanti vystupovat, vše je zavřené, Česká republika je v karanténě. Vím, že dnes je pro spoustu kapel důležité dělat koncerty, protože současný stav nedovoluje, aby je uživil prodej CD a merchandise, ale vy se asi muzikou neživíte, nebo se pletu? Jak vás a vaše životy ovlivnil koronavirus?
My v Nizozemsku jsme taky zavření. Pro kapelu, která právě vydala album je tohle asi ten nejhorší scénář. Už se zrušily nějaké skvělé festivaly a koncerty a bohužel se obáváme, že se toho bude rušit víc. Budeme se snažit všechno vynahradit, ale zatím všechno, co jsme plánovali se ruší.
Je to pro nás na houby, ale rozhodně se to nedá srovnávat s tím, co zažívají rodiny těch, kteří zemřeli, nebo ti, kteří tu nemoc opravdu mají.
Pokud jde o finance, tak přicházíme o dost tím, že se neprodává merch a lístky na koncerty. Nejsme ale jen muzikanti a máme normální práce. Tak to je ve většině death metalových kapel. Na této scéně není dost peněz na to, aby se tím člověk mohl uživit. My si na to ale nestěžujeme, protože nás tohle baví a dělali bychom to i zadarmo. Je to spíš osud než kariéra, prostě tuhle hudbu chceme hrát.
V našich osobních životech jsme měli štěstí, stejně jako většina. Nemůžeme teď zkoušet a to je na prd. Ale důležitější je, že my jsme zdraví a naše rodiny také.
Jste v kapele samí zkušení muzikanti. Hráli jste v kapelách jako NAILGUN MASSACRE, XENOMORPH, SOULBURN. Jste součástí scény. Zažili jste dobu, když byl metal na vrcholu. Jak se změnilo vaše vnímání muziky v čase? Fanoušci zestárli, spousta labelů zkrachovala, muzika se stahuje z internetu a třeba u nás moc lidí na malé klubové koncerty nechodí. Museli jste se hodně přizpůsobit?
Na scénu si nemůžeme stěžovat a docela mě otravuje, když to kapely dělají. My dostáváme jen podporu a za to jsme moc vděční. Věci se časem mění, ale to je v pořádku.
Metalisti si pořád kupují CDčka, LPčka a merch a obecně chtějí podporovat kapely, které mají rádi. Taky nechápu kapely, které fňukají kvůli stahování hudby. Tahle hudba se stala populární tím, že si lidi předávali kazety. Tohle je prostě novější, rychlejší a pohodlnější cesta.
Chceme, aby lidé slyšeli naši hudbu. Děláme tuhle hudbu, protože chceme, ale je to větší zábava, když to lidi baví a poslouchají ji. Dneska si každý může poslechnout naší hudbu odkudkoli na světě. Taky dostáváme zprávy z celého světa. To je pecka, co?!
Nemůžeš předpokládat, že si každý může dovolit kupovat hudbu, která zrovna vyšla. Je to prostě moc drahé a já si chci poslechnout všechny ty skvělý věci. Prostě si musíš všechno dopředu naposlouchat, abys věděl, jaké to je.
Dělá nám radost, když si lidi naší hudbu poslechnou a je nám v podstatě jedno, jak to udělají. Když si pak koupí naše album, nebo merch, máme z toho ještě větší radost.
Ke skladbě „Embrace in Rain“ byl natočen klip. Jednoduchý, ale působivý. Podle mě přesně znázorňuje to, co se na nové desce odehrává. Album je melodičtější, ale připadá mi i chladnější. Byli jste při skládání v jiném rozpoložení? Kdo vlastně přišel s nápadem na tento klip a kdo jej natáčel? Já slyšel „Where Vultures Know Your Name“ poprvé ráno cestou do práce, když byla kolem přesně takováto mlha. Bydlím nahoře nad městem, na periferii a všechno se mi krásně spojilo v jedno.
To zní, že bydlíš na skvělým místě.
To video jsem dělal sám a použil jsem záběry, které jsem viděl na YouTube. Ty záběry byly od někoho, jehož jméno si nepamatuji. Dělá skvělé záběry přírody a má jedno video, kde jede lesem v dešti. Zeptali jsme se, jestli ty záběry můžeme použít a on souhlasil.
Abych byl upřímný, moc metalových videí se mi nelíbí. Většina je stejná a moc neodpovídají těm písním. Taky se nám moc nelíbí ta představa toho, že hrajeme na nástroje jen “jako” a snažíme se u toho vypadat drsně. To prostě nejsme my.
Chtěli jsme, aby naše video odpovídalo tomu depresivnímu zvuku a textu naší písně. Stejně jako většinu věcí, i tady jsme toho hodně vyzkoušeli a vyhazovali spoustu věcí. Nakonec byl výsledek dobrý. Celkový minimalistický vzhled dobře zafungoval.
Když jsem s vámi před lety dělal krátký rozhovor, tak jste za sebou měli 10 koncertů. GRACELESS se postupně dostali do podvědomí fanoušků a pokud se teď podívám na youtube na vaše koncerty, tak je to paráda. Užíváte si je hodně? Hrajete rádi naživo? A co vám vyhovuje více, malé kluby nebo velké festivaly? Jen mě napadá, hráli jste vůbec někde mimo Holandsko? Co takhle tour po Evropě, neláká vás?
Hrát živě nás baví nejvíc. Kdyby to šlo, hráli bychom pořád. Většinu našich koncertů jsme hráli v Nizozemsku a Německu. Hlavně v Německu nám to šlo. Tamní fanoušci očividně ocení dobrý old school.
Žádnou tour jsme zatím neměli, ale kdo ví. Pokud dostaneme kvalitní nabídku, tak do toho možná půjdeme. Máme vlastní práce a rodiny, takže se předtím musí zařídit spousta věcí než bychom mohli odjet na delší dobu. Zatím jsme dělali jen koncerty, kam jsme mohli dojet nebo doletět a byly to spíš jednodenní nebo víkendové show a pak se zase jelo zpátky domů.
Jak si vlastně začal s muzikou? A který muzikant tě nejvíc v životě ovlivnil? Zavzpomínej pro nás prosím na své hudební začátky.
Když jsem byl teenager, měl jsem to štěstí, že mi někdo dal 3 kazety s Bolt Thrower, Pestilence a Ancient Rites. To pro mě všechno změnilo. Předtím jsem měl rád hudbu a trochu jsem hrál, ale nebyl jsem fanatik.
Na té hudbě bylo něco, co jsem nemohl opustit. To, že si veřejná společnost myslí, že hudba je o agresi a nerespektu pro nic, to se mě dotklo.
Od té doby jsem chtěl hrát přesně tak, jak hrály kapely, které jsem objevil. Našel jsem vášeň v tom, že jsem začal objevovat hudbu a pocity z hudby kdekoli a kdykoli.
Když jsem začal hrát v kapelách, bylo to ještě mnohem víc vzrušující. Trvalo roky než ta hudba zněla poslouchatelně, ale vždycky to byla pro mě obrovská zábava.
Na závěr bych poprosil o odpověď na spíše filozofickou otázku. Co pro tebe znamená death doom metal? Jak bys jej charakterizoval vzhledem k tvým zkušenostem, spoustě vydaných alb a odehraných koncertů? Co ti dává a bere? Je to energie, temnota, relax? Kamarádi? Fanoušci? Zkus nám prosím popsat svůj vztah k muzice.
Pokud jde o hudbu, tak je to tak, jak říkáš.
Hudba je to, čím žiju, kromě mojí rodiny. Nevím, jak to popsat, prostě tenhle druh hudby miluju.
Je to pro většinu z nás stejné: Buď to chápeš a hned se staneš závislým, nebo to nikdy nepochopíš.
Koncerty které hrajeme jsou často jako exploze energie. Nedokážu to vysvětlit, ale prostě když začneme hrát, něco se stane a na pódiu jsme najednou neviditelní. Během koncertu jsme stroje, které mají pouze jeden cíl.
Je to sdílený zážitek mezi kapelou a lidmi a je to nejintenzivnější sdílená zkušenost, kterou můžeš mít aniž by sis sundal oblečení. Mimochodem, určitě preferujeme, když si všichni nechají svoje oblečení a nikdo se nesvlíká.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. Nevím jak pro tebe, ale pro mě je muzika v životě hrozně důležitá. A GRACELESS jsou pro mě kapelou, které si opravdu hodně vážím. Přeji vám spoustu inspirace, vydařených koncertů, nadšených fans a ať se vám daří i v soukromí. Pevně věřím, že vám uvidím někdy naživo. Splnil by se mi jeden z mých metalových snů! Buďte silní!
Díky Jakube! Věřím, že se někdy potkáme.
ABOUT GRACELESS ON DEADLY STORM ZINE/ O GRACELESS NA DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - GRACELESS - Where Vultures Know Your Name (2020):
Ave GRACELESS! Greetings to Holland. Just yesterday I was thinking about which band I would put on first position as "my private discovery in the last time" and you come to my mind as a first. Do you know how different challenges are going through Facebook now? Recently someone just asked me about this. You just kicked my ass with the Shadowlands album in 2017, so I had to have everything from you. After years, I have also done a thing that is unusual for me - I ordered your new "Where Vultures Know Your Name" on CD and T-shirt without hearing a single note. This I did last time when I was about twenty, and it's been a long time ago. How do you perceive the new album? For me, it's darker, cooler, more melodic. Did You wanted to move this way?
Thank you so much for the kind words. They are much appreciated and thank you for trusting us enough to buy it without being able to check it first.
The idea was to make death metal that is more personal and maybe even emotional. We really wanted the vibe of the songs to become more relatable to anyone who listens to it including ourselves. It’s more about the suffering of individuals and not so much about wars, Satan and murderers. These subjects are very interesting and have been inspirations for a lot of great albums, but we just wanted something different. There is something about reality that can be much darker and difficult to deal with than fantasy.
The music and lyrics reflected this idea in the new album and we are really proud of how it turned out.
The new album is out for a while and what I was looking at, so you collect just positive reviews. Even I praised you to hell. Seriously, nowadays there are just a few bands that have their own way to play. Sound contributes a lot to this. It is again signed by Jan-Will van Voorst. Your sound is old, dark, melancholic. How did you achieve it? Does it make me feel that you have recorded analogue or am I wrong?
All reviews have been insanely positive. We were really hoping people would enjoy it but this has exceeded anything we dared to dream up. Feedback and reviews have been nothing but great. This music is an acquired taste and some bad reviews are to be expected but so far, we haven’t seen any yet.
Jan Willem van Voorst has been the one and only consideration when started talking about recording. He is our live sound engineer and really knows what we want. He get’s the music and is a nice guy who is pleasant to work with. He did an amazing job and we could not be happier with the sound he created.
The recording was done on the second floor of a guitar shop called Brandin/Herwegh guitars. There is a rehearsal space that resemble a studio and the owner was generous enough to support us by giving us the time to properly record the acoustic drums. Nowadays there are good drum samplers available but there’s something about the actual sound of drums being beaten that always sounds better to me.
The bass and guitars where recorded separately at different studios. Vocals where recorded in Jan Willem’s studio.
Mixing and mastering were done by Jan Willem in his studio. Results were sent back and forth a few times and we asked a very limited number of people for their input.
The result is great, and the sound is exactly what we where going for.
I am an old dog and also a fan, when I like some music I am trying to support it. I saw the cover for the new album somewhere in the preview of your label and immediately bought a shirt. As long as they're extra-large sizes available, haha. As with the sound, you stayed faithful and the cover was painted by Mark Cooper again. I like his work very much, I really like what he did for MASTER. How did you get together and how did the cooperation work? Did Mark have a ready-made motive in advance or did he make it just for you?
Sorry if this disappoints you but the artwork was not by Marc Cooper this time.
We contacted a great artist called Alex Tartsus and give him very limited instructions of what the album was all about. We believed that to many details from our end will only limit his creativity.
It was up to him to create something and he hit the nail on the head immediately. From the first drafts we received ne knew that he was on the right track. Alex really captured the essence of the record and vibe we wanted.
With GRACELESS you move between death metal and doom. Back in the 1990s I listened a lot American WINTER and their "Into Darkness" and the mood of your records reminds me them a lot. You are also dark, cold, melancholic. I'm a very emotional listener, the band has to give me some emotions, nail me to the speakers. In my opinion, it is not possible without the chemistry in the band. How do you compose new music? Do you create a nice old fashion together in the rehearsal room or do you send ideas over the Internet?
Kreft writes riffs and comes up with a basic arrangement. Then we all start doing are own thing and write parts for our instruments in our own style. After we start rehearsing song and that helps us to really figure out who is going to do what.
What I usually do is listen to the basic arrangement from Kreft a lot and then use the rehearsal to try different things. For some reason I start adding and making up of a lot of bass licks and additional stuff to songs and then decide not to use about 80% when it’s time to start recording.
For all of us it really is about the songs and not about the ego’s or individuals. We don’t care about showing off what we can do on our instruments. Not only because there are others that can do that way better than we can but primarily because we just want it to sound like an cool old school death metal song.
You are right about the chemistry in the band. I have played in death metal bands for over 25 years and never have I experienced an atmosphere that feels as comfortable to work in like the combination of these guys.
It's strange anyway. One flu is enough and the whole world has changed totally. In our country musicians cannot perform, everything is closed, the Czech Republic is in quarantine. I know that today it is important for many bands to do concerts, because the current state does not allow them to profit only by selling CDs and merchandise, but you probably do not make a living with music or am I wrong? How has coronavirus affected you and your lives?
We are in lockdown in the Netherlands as well. This really is a worst-case scenario for a band that has just released a new album. Some awesome festivals and shows have already been cancelled and we fear that there’s more cancellations to come. We will make up for all gigs if possible but most of the momentum we tried to build in preparing the release of the album has been lost.
This sucks for us but is nothing compared to the suffering of people who caught the virus or even lost loved ones.
When it comes to finances, we do miss out on merch and show income. We are not full-time musicians, and all have so called daytime jobs. It’s like that for just about all death metal bands. There just isn’t enough money in the scene to make a decent living. This is not a complaint because we enjoy this so much that we will do this for free if we must. Its more of a calling then a career we just have to and want to plat this music.
In our personal life we have been fortunate to only be inconvenienced in the same way that just about everyone has. We can’t have any band practice right now and that is annoying. But more importantly we and our families are heathy.
You are all experienced musicians in the band. You played in bands like NAILGUN MASSACRE and XENOMORPH. You're part of the scene. You experienced the time when the metal was on top. How has your perception of music changed over time? Fans getting older, many labels have gone bankrupt, music is being downloaded from the internet and maybe a lot of people don't go to small club concerts. Did you have to adapt a lot?
We really can’t complain about the scene and I can annoyed if people or bands do that. We received nothing but support and we are very grateful. Things changed over time but that’s ok.
Within metal people still buy cd’s, vinyl and band merch and generally really want to support bands they like. So I also don’t understand bands whining about downloads and streams. This music became popular by people trading tapes. These are just a newer, faster and more convenient ways of doing that.
We want people to hear our music. We make this music because we want to, but it is so much more fun if others like it and listen to it. Nowadays people can check out our songs from anywhere on the planet and we receive messages from all over world. How cool is that ! ! !
You just can’t expect people to able to buy every record that is released. I can’t do that, it’s just too expensive and there is too much cool stuff that I want to give a listen to. You just have to check out some stuff online to be able to follow everything.
It makes us very happy and proud if people check our music and I don’t really care how they do that. If they buy an album or some merch it makes us even happier.
A music video was made for "Embrace in Rain". Simple but impressive. To me, it accurately depicts what is happening on the new album. The album is more melodic, but I find it cooler. Were you in a different mood while composing? Who actually came up with the idea for this video and who shot it? I heard "Where Vultures Know Your Name" for the first time in the morning on the way to work when there was just such a mist. I live upstairs over the city, on the outskirts, and everything is beautifully combined into one.
Sounds like you live in a cool place.
I made the video myself and used footage found on YouTube made by a guy who’s name I can’t remember now. He makes cool nature clips and has one where he drives through the forest in the mist and rain. We asked for permission to use some of the footage and he agreed.
To be honest I really don’t like a lot of metal video clips. Most are all the same and they don’t really represent the songs. We also didn’t like the idea of fake playing and trying to look evil in front of a camera. That is just not us.
We wanted a video that does justice to the depressive sounds and lyric of the song. Like most of things I do I tried a lot and after taking about everything out it was finally good. The minimalistic visuals just really worked for the song.
When I interviewed you a few years ago, you had 10 concerts. GRACELESS gradually got into the subconscious of the fans and if I look at YouTube now on your gigs it is great. Do you enjoy them a lot? Do you like to play live? And what do you prefer, small clubs or big festivals? I just think, have you ever played outside the Netherlands? What about Europe tour?
Playing live is really what we are about. If we could we would do that every day. We played most of our shows in the Netherlands and Germany. Especially Germany has been good for us. They just seem to really appreciate that old school stuff.
Touring has not yet happened but who knows. If we get descent offer than we might do that. We do have our day jobs and families so there’s quite some thigs to arrange before we can go for longer periods. So far we have mostly done gigs where we drive or fly in for one or two shows in a weekend and then go back home.
How did you start playing music? And which musician influenced you the most? Please remember your musical beginnings for us.
During the teenage years I was fortunate enough that someone gave me 3 tapes with Bolt Thrower, Pestilence and Ancient Rites. That moment changed everything for me. Before that time I liked music and played a bit but wasn’t a fanatic.
There was just something about the sound that I couldn’t let go. The aggression and lack of respect for everything that the general public thought music should be resonated hard with me.
Ever since then I wanted to play just like the all the bands that I started to discovere and it has become an obsession to find that sound and vibe where and when I can.
When starting playing in bands It became even more exciting. It took amny years before it sounded even slightly descent but is alsways been a lot fun.
At the end one philosophical question. What does death doom metal mean to you? How would you characterize it with regard to your experience, many albums released and concerts played? What gives and takes? Is it energy, darkness, relaxation? Friends? Fans? Please try to describe your relationship to music.
When it comes to the music I think it’s everything that you mentioned and more.
This is what I enjoy most in life next to my family. I really don’t know how to explain why I love this specific type of music so much.
It’s probably the same for most of us: You either get it and are instantly addicted, or you‘ll never understand.
The concerts we play often feel like an explosion of energy. Something happens that I can’t explain but it changes us instantly and for the moments on stage we feel invisible. For the duration of the show we are one machine with one goal.
Its a shared experience between band member and crowds as intense as shared experience can be while keeping your clothes on. We do prefer that band member and most of the crowd keep their clothes on by the way.
Thank you very much for the interview. For me, music is so important in my life. And GRACELESS is for me a band that I really appreciate. I wish you a lot of inspiration, great concerts, enthusiastic fans and good luck in private life. I firmly believe I'll see you live sometime. One of my metal dreams would come true! Be strong!
Tanks Jakub ! ! I’m sure we will meet sometime on the road. Hopefully we will get the change to head in your direction! !
ABOUT GRACELESS ON DEADLY STORM ZINE/ O GRACELESS NA DEADLY STORM ZINE:
Recenze/review - GRACELESS - Where Vultures Know Your Name (2020):
Jaroslawe, pořád skládáš veškeré riffy a motivy skladeb sám? Mezi posledním albem a letošním uběhlo dlouhých sedm let. Proč to vlastně trvalo tak dlouho? Nepřicházela inspirace? Jakým způsobem vlastně tvoříš novou hudbu? Zapisuješ, nahráváš si třeba své nápady na mobilní telefon? Používáš moderní technologie?
Na tvorbě pracuji sám, hlavně proto, že ostatní členové kapely žijí v jiném městě a je tedy obtížné se s nimi scházet často. Na tento způsob práce jsme si zvykli a v podstatě to funguje. Tvorba tohoto alba trvala dlouho, ale tentokrát jsme potřebovali čas, abychom to udělali dobře. Vždycky se starám o upřímné poselství a spontánní energii řízenou kreativní inspirací. Pokud to necítím, prostě dělám něco jiného, nechci to zničit nějakým zbytečným tlakem. Toto je vždy záruka té nejvyšší kvality TRAUMA, která generuje upřímné poselství. Pokud jde o nahrávání, pracuji s počítačem a nejnovějším softwarem. Nepoužívám telefon ani analogová nahrávací zařízení, ale pokud to je možné, snažím se pro domácí nahrávání používat nejnovější postupy.
Minule jsme se spolu bavili také o tom, jak se pro nás změnil za poslední roky celý svět. Polsko i Česká republika vstoupily do Evropské unie, lidé nedají bez mobilu ani ránu, spousta jedinců žije víc na internetu, než v reálném světě. Můžu si poslechnout klidně kapelu z druhého konce planety a jinak o ní nemusím vědět vůbec nic. Má to spoustu výhod, ale také mi připadá, že jsme přehlceni informacemi. Jak tyhle věci ovlivnili tebe. A teď myslím osobně i jako muzikanta?
Souhlasím s tím, že se situace našich zemí po vstupu do Evropské unie dramaticky změnila. Můžete v tom hledat chyby a stěžovat si, ale myslím, že to byl velmi dobrý krok a život v tomto evropském společenství je mnohem lepší než dříve. Máš pravdu, stále více a více žijeme ve virtuálním světě prostřednictvím chytrých telefonů, tabletů, počítačů a nelze to změnit. Má to dobré i špatné stránky. Pokrok však nelze zastavit a těmto změnám se nelze vyhnout. Svět se vyvíjí a být dnes „mimo síť“ je téměř nemožné. Musíte to přijmout. Jsme toho součástí.
Mám kamaráda, se kterým jsme myslím, jedni z největších fanoušků TRAUMA v České republice. Oba si vždycky u piva postěžujeme, že u nás hrají stále stejné kapely pořád dokola, ale vás jsme ještě neviděli. Za pár let nám bude padesát a jezdit na koncerty je čím dál tím složitější. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit, že se připojíte k nějaké další polské smečce a přijedete nás rozsekat! Já vím, je to o penězích, ale jak často a kde vlastně TRAUMA vystupuje?
Je příjemné slyšet, že si nás tolik ceníte. Rádi bychom hráli v České republice a myslím, že k tomu dříve či později dojde. Možná na nějakém letním festivalu, kterých je ve vaší zemi spousta, nebo na koncertu, jednou k tomu dojde, protože je to prostě nevyhnutelné. Všichni stárneme, ale nenechme se tím znepokojovat, nezáleží na našem věku, ale na naší touze chodit na koncerty. Pokud něco děláte, prostě to dělejte a nestarejte se o svůj věk. Příští rok mi bude 50 a rád hraji v TRAUMA a hraji tam nepřetržitě už více než 30 let. Hrajeme hodně v naší domovské zemi. Plánujeme několik jarních a podzimních koncertů. Možná jich nebude zrovna moc, ale budeme hrát i mimo Polsko.
Kdysi dávno se mi dostala do rukou kazeta „Comedy is Over“ a byla vlastně první deskou, u které jsem si TRAUMU objevil. Vydána byla v roce 1996, ale to už jste za sebou měli spoustu práce i hudby. A to jak pod jménem THANATOS, tak už pod TRAUMA. Vystupovali jste s mnoha slavnými kapelami, scéna tenkrát u vás neskutečně žila. Taky byl člověk mladší. Jak na ty časy vzpomínáš? Změnil bys nějaké rozhodnutí, které si tenkrát udělal? Myslím tím třeba ve směřování kapely apod.? Mě přišlo, že jste měli neskutečně našlápnuto, tenkrát myslím víc i než třeba BEHEMOTH, ale pak jsem o vás přestal slyšet. Respektive, nebyli jste všude vidět a slyšet jako někteří vaši kolegové. Nemrzí tě to třeba?
Je možné, že jsme udělali několik unáhlených rozhodnutí ohledně kapely, ale na druhou stranu jsme nikdy neměli žádnou zvláštní touhu po mediální pozornosti. TRAUMA vznikli především pro naši vlastní spokojenost a naplnění. Je pro mě důležité dělat hudbu upřímně a od srdce a být s ní stoprocentně spokojen. Opravdu nepotřebuji tolik potlesku, abych toho dosáhl. Snažíme se propagovat kapelu jak nejlépe umíme, ale dosažení komerčního úspěchu není a nikdy nebylo naší prioritou.
Vím o vás, že chodíte normálně do zaměstnání, že vás hudba neživí. Člověk zestárne, má rodinu, práci, úplně jiné starosti, ale jak si na tom jako fanoušek? Sleduješ třeba nové kapely? Nebo se držíš jen osvědčených jmen? Jsou nějaké desky, které tě v posledních letech doopravdy rozsekaly? Snažím se polskou scénu hodně sledovat, mám k ní i historicky hodně blízko, ale určitě mi mohla nějaká novinka uniknout. Je u vás nějaká mladá smečka, která „jde nahoru“?
Ano, máš pravdu, hudba mě neživí, není to moje profese, musím dělat jiné věci, abych zaplatil účty. Nikdo mi nikdy nesliboval, že to bude jednoduché, takže neočekávám snadný život. Hudba je moje vášeň a životní styl. Rád hraji a komponuji, ale také poslouchám různé hudební styly. Mám rád téměř všechny metalové žánry, ale oceňuji i jiné styly. Jako fanoušek samozřejmě sleduji, co se v současné době děje na hudební scéně a vážím si mladých kapel. Polská metalová hudební scéna je působivá, protože téměř v každém žánru máme opravdu hodné zástupců, které obdivují fanoušci z celého světa. Také poslouchám staré umělce. Mám rád všechno, co je prostě dobré a má uměleckou hodnotu.
Máte jako kapela ještě nějaký cíl? Co já vím, tak v Polsku máte opravdu spoustu fanoušků, jak je tomu jinde? Kupují třeba v Německu nebo v USA hodně vaše nosiče? Máte sen o festivalu, na kterém byste si chtěli zahrát? Nebo nějakou kapelu, se kterou byste chtěli sdílet pódium?
Po tolika letech to může znít divně, ale neexistují žádné konkrétní cíle související s kariérou naší kapely, jejím vývojem a finančními zisky, které by mohly skončit v naší kapse. Máme fanoušky nejen v naší zemi, ale také v Asii, západní Evropě a v obou Amerikách. Je to velmi příjemné a povzbudivé. Lidé z Austrálie, Singapuru, Íránu nás kontaktují a jsou to vždy skvělí lidé. Zůstáváme s některými z nich v kontaktu. Hráli jsme v naší historii s mnoha vynikajícími kapelami, hráli jsme také na velkých letních festivalech v různých zemích. Sním o tom zahrát si na několika českých festivalech jako je Brutal Assault, Obscene Extreme, Symbolic, slovenský Gothoom nebo Party Sun. Možná jednoho dne budeme.
Rodiče mi vždycky vtloukali do hlavy, že se mám ptát zkušených, učit se od nich a tak se ptám - jak bys definoval death metal? Co pro tebe tahle temná, energická hudba znamená? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš filozofický rozměr.
Možná je to správné, ale necítím se jako starý mudrc, který ví všechno a svět před ním nemá žádná tajemství. Death metal je pro mě můj oblíbený hudební žánr a jak pro hudebníka i obyčejného fanouška je to celý můj život, dobrodružství a odrazový můstek od každodenních problémů. Nerad filozofuji o jednoduchých a jasných věcech, proto ti musí moje odpověď stačit:)).
Projíždím si vaši diskografii a musím na závěr napsat, že opravdu připomíná rodinné album. Od srdce ti děkuji za rozhovor, pro mě, pro starého fanouška kapely, to hodně znamená. Pevně věřím, že vás ještě předtím, než odejdu do metalového důchodu, uvidím naživo. Přeji vám hodně úspěchů s novou deskou, spoustu vyprodaných koncertů i inspirace. Ať se vám daří i v osobních životech! Děkuji moc a jdu si znovu pustit „Ominous Black“! Vynikající album, díky i za něj!
