Recenze/review - CENTINEX – Redeeming Filth (2014) ~ DEADLY STORM zine

CENTINEX – Redeeming Filth

CD 2014, Agonia Records

Švédští drtiči kostí CENTINEX ohlásili po dlouhých devíti letech návrat. Očekávání byla velká. První vlaštovkou, která měla za úkol znovu na kapelu upozornit, bylo vydání EP „Teutonische Invasion“, kde se pánové vyznávali ze své lásky k německému thrashi. Moje pocity z tohoto počinu byly poněkud rozporuplné a spíše mě odrazovaly, než aby mě nalákaly na další společná setkání. Měl jsem moc rád první desky téhle severské legendy. Jejich následné koketování s melodickým death metalem mě příliš neoslovilo. Byl jsem tedy moc zvědav, s čím se vytasí letos. Tuhle smečku provázely, jako mnohé legendy, časté změny muzikantů. Jediným, kdo zůstal z původní sestavy je Martin Schulman, který spolu s Kennetem Englundem (člen kapely v letech 1999-2003) znovu pozvedl vlajku CENTINEX. Sestava byla doplněna o všude přítomného Sverkera Widgrena (DIABOLICAL, DEMONICAL), který se tentokrát chopil kytary. Nejvýraznější a pro mě asi nejdůležitější je změna na postu zpěváka. Vokálních partů se ujal Alexander Hogbom, známý také z OCTOBER TIDE či SPASMODIC. A právě posledně jmenované cítím z novinky CENTINEX asi nejvýrazněji. Nemyslím teď po hudební stránce, ale spíš co se týká zpěvu a způsobu frázování.

Hudebně se CENTINEX vrací ke svým kořenům (které spolu s DISMEMBER, GRAVE vytrhávali kdysi s vervou ze země), songy doplňují o vlivy třeba takových HYPOCRISY, AT THE GATES. Některé pomalejší pasáže připomínají dokonce americké AUTOPSY a OBITUARY. Death thrashová mašina jede nekompromisně kupředu a já si občas říkám, jestli by recenzovanému CD neslušel trošku víc chorobný vokál nebo větší pestrost, která mi bohužel na desce chybí. Ono je vlastně všechno absolutně v pořádku, jen si někdy přijdu jako na B straně Martinových domovských DEMONICAL. Některé riffy jsou už notně opotřebované. To by zase tolik nevadilo, vymýšlet něco úplně originálního v old school death metalu moc nejde, ale postrádám zde trošku víc tlaku a energie. Těšil jsem se na album, které mě smete rovnou z povrchu zemského. Nedočkal jsem se. Spíš se jím stále prokousávám, pomalu se do něj dostávám a u některých pasáží se dokonce lehce nudím. Netvrdím, že je to špatný počin, jen jsem čekal asi trošku víc.

Nemůžu se pořád ubránit dojmu, že sound celé desky je posunutý až někam k raným albům DARK TRANQUILLITY. Já jsem si přál od CENTINEX větší old school, špínu a víc exhumovaných hrobů. „Redeeming Filth“ je na mě moc přístupné, vstřícné. Většina posluchačů (i těch, kteří se setkají s kapelou poprvé) bude asi spokojena, ale na mě je to moc „moderní“, vyčištěné a chybí mi takové to původní nadšení a sveřepost, kterou jsem u téhle kapely míval tolik rád. Nechápejte mě špatně, novinka CENTINEX je víc než dobrá a v dnešní době dokonce vynikající, jen už postrádá tu patinu prvních desek. Chápu, že se pánové chtějí vyvíjet, přinášet něco nového. Jen je to směrem, který zrovna moc nesedí. Také sestava je už jiná. Mě zkrátka Johan Jansson (INTERMENT) chybí a ne že ne (smích). Novinku si tak sice užívám, chválím ji, jen mi chybí to něco pověstné navíc, co by z téhle desky dělalo i po dlouhé době zapamatovatelný, ještě krvavější zásek.

Kosti se tady drtí jaksi ledabyle, sice se zkušenostmi a určitou elegancí, ale když já to raději ještě víc bez kompromisů. CENTINEX jsou na novince velmi dobří, ale ne vynikající. Možná je to jen můj pocit a spousta z vás to uslyší zcela jinak, ale já jsem tentokrát v nadšení zdrženlivější. Buldozer sice jede nekompromisně kupředu, ale stále stejně, monotónně, jakoby ze setrvačnosti. Je perfektně seřízený, promazaný krví dávných předků, jen už nemá tolik ostrou radlici. Spokojeni budou pravděpodobně jak fanoušci melodičtějších desek téhle legendy, tak mladí posluchači nezasažení starobou. CD bude asi hodnoceno často po zásluze vysoko, ale u mě zůstane v diskografii téhle legendy spíše někde uprostřed. Verdikt je tedy z mé strany víc než jasný. Dobré album, ale hlavu mi neutrhlo. A to je u mě trošku problém.

Asphyx says:

Comeback of CENTINEX is quite successful. The changed assembly is playing well and moves the band a bit further. I have a little problem with the vocals of Alexander Högboma. It is too monotonous for me. Otherwise it is a very good album. But not great.I’m missing more energy and dirty. The sound could cut a little more too. My verdict is: Very good album, but it wasn‘t blown off my head!

Seznam skladeb:

01. When Bodies Are Deformed
02. Moist Purple Skin
03. Death Glance
04. Stone Of Choice
05. Unrestrained
06. Bloodraze
07. Without Motives
08. Rotting Below
09. Dead, Buried and Forgotten
10. Eye Sockets Empty

Čas: 32:49