Recenze/review - ARCHGOAT – The Apocalyptic Triumphator (2015) ~ DEADLY STORM zine

ARCHGOAT – The Apocalyptic Triumphator

CD 2015, Debemur Morti Productions

Stál jsem v dlouhé frontě před kostelem. Byla neděle, sváteční den všech věřících. Přede mnou se křižovaly postarší dámy, diskutovaly o slevách v supermarketech a pár mladých mělo divně zakalené oči. Slepé ovce jdoucí na porážku, napadlo mě. Pomalu jsme postupovali dál. Nechtělo se mi. V zádech jsem cítil podivné mrazení. Napřáhl jsem ruce do svěcené vody a ucukl. Náhle byla nádoba, stojící po desetiletí u vchodových dveří, naplněna po okraj krví a hnisem. Za mnou se ozvaly výkřiky a všem přítomným se začaly měnit tváře. Nebyla náhle neděle, nebyl svátek, byl to sabat. Pan farář měl náhle na tváři nekonečný škleb a z ochozu se začaly ozývat šílené zvuky. K nekonečnému tanci, k rouhačským orgiím nám hráli finští black death metalisté ARCHGOAT. Kapela, hrající od roku 1989, legenda, která znesvětila nejeden kostel. Usedl jsem na dřevěnou lavici, sepnul jako jediný ruce k modlitbě a pak mě spálil žhavý oheň. Opět jsem propadl na nějakou dobu okultismu.

Desku zdobí krásný, nebál bych se použít tentokrát i slovo dokonalý obal od mistra Chrise Moyena. Plně vystihuje veškeré zlo a rouhačství, které se na desce odehrává. Pánové jsou si ve svých okovaných botách velmi jistí. Bez jakýchkoliv kompromisů drtí svými podrážkami veškeré pochybnosti všech, kteří jim přestali věřit. Kapela je takovým malým zjevením. Jede si ten svůj mocný, nátlakový black/death, neohlíží se do stran. Kritici budou hovořit o klapkách na očích, o sveřeposti a o tom, že by to už chtělo nějakou změnu. Věřte mi, že nechtělo. Je to to samé, jako byste chtěli po vlkovi, aby přestal lovit, po orlovi, aby přestal létat a po death metalistovi, aby začal mít rád růžové jednorožce. Takhle to jednoduše nefunguje. Buď máte kapelu, která hraje hudbu, které věříte nebo chcete oslovit zástupy komerčních posluchačů. ARCHGOAT jsou sví, někdy možná moc monotónní, ale věrní a poctiví.

Na oltář, plný rouhačských symbolů, je položeno totální hudební zlo. Hodně se mi líbí různé mezihry, smuteční chorály, které krásně doplňují celkový obraz zmaru. Správný death metal (naroubovaný na tmu) má alespoň trošku bolet, být nepříjemný, drsný a syrový. Všechny tyto atributy na „The Apocalyptic Triumphator“ nalezneme. Občas bych sice ocenil narušení některých lehce stereotypních hlukových stěn, ale ty jsou vždy po chvilce zpestřeny zvolněním. A tak album rozhodně nenudí, dokáže opět strhnout a je nakažlivé jako prokleté hostie, rozdávané při „našich“ mších. Vše je rozmáchlé, jako křídla hejn krkavců, kroužících ve spirálách nad kostelem. Mraky jsou nízko, světlo daleko. Ortodoxní přístup může být někdy spíše výhodou. Tedy, v tomto případě rozhodně. Muzika mi připomíná pomalé, zvyšující se výkřiky při obrácených modlitbách. Utíkám do stínu, aby mě nesežehl oheň, tryskající z Hádovy říše. Nezastírám, že mi na desce ne vše úplně vyhovuje, ale musím uznat, že svoje řemeslo dělají Finové velmi dobře.

Mezi lidmi se už nějakou dobou šíří zvěsti o konci světa, o epicentru zla v jejich městě. My víme své. Příchod rohatého bude asi ještě nějakou dobu trvat, ale podle večerních zpráv si troufám tvrdit, že jsme na velmi dobré cestě. Kdybyste viděli ty davy, vměstnané mezi kostelní zdi, nedivili byste se. Stačí se někdy rozhlédnout, třeba v ranní tramvaji. U některých lidí už je dávno jasné, že jsou již nějakou dobu jednou nohou za řekou Styx. Z nebe zase začíná padat hustý déšť. Voda je tradičně kyselá a čím dál tím víc smíchaná s hnisem. Ten zasahuje naše duše, stejně jako novinka ACHGOAT. Prokletí, uhranutí, ztracení se motáme v nekonečném kruhu. Jediná cesta ven je na lafetě v dubové rakvi. Vlastně, svět je krásný, nádherný, plný samých rozumných a hodných lidí. Jen nesmíte poslouchat „The Apocalyptic Triumphator“. Jinak se vše dobré ve špatné obrátí. Temná, někdy lehce monotónní deska, ve které si dává rande peklo s tmou.

Asphyx says:

Finnish black death metallers ARCHGOAT play for the endless dance, for the blasphemous orgy us. The CD reminds me slowly, raising shout by occult prayers. Curse, bewitch, lost in an endless circle. I like different interludes, funeral chants that beautifully complete the overall picture of doom. Correct death metal should hurt at least, be unpleasant raw and rugged. We find all these attributes on "The Apocalyptic Triumphator" . A dark, sometimes slightly monotonous album, where the darkness meets the hell.

Seznam skladeb:

1. Intro (Left Hand Path)
2. Nuns, Cunts and Darkness
3. The Apocalyptic Triumphator
4. Phallic Desecrator of Sacred Gates
5. Grand Luciferian Theophany
6. Those Below (Who Dwell in Hell)
7. Intro (Right Hand Path)
8. Congregation of Circumcised
9. Sado-Magical Portal
10. Light of Phosphorus
11. Profanator of the 1st Commandment
12. Funeral Pyre of Trinity

Čas: 41:17