DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 3. června 2015

Home » » Recenze/review - PARADISE LOST – The Plague Within (2015)

Recenze/review - PARADISE LOST – The Plague Within (2015)


PARADISE LOST – The Plague Within
CD 2015, Century Media Records

Osamocený muž v opuštěném domě. Tam nahoře na kopci, ve větru, zimě a chladu, žije skoro stoletý stařec. Když mu pohlédnete do tváře, vidíte v jeho vráskách vepsanou celou historii. Často sedává na zápraží a vypráví okolojdoucím zmatené příběhy o světových válkách, o chudobě i bohatství, o lidech, které potkal. Vždy večer, když se den loučí se světlem, začíná jeho pravidelný rituál. Vylézá na půdu, usedá do zaprášeného křesla a otevírá truhlu plnou vzpomínek. Zažloutlé fotky jeho manželky, kterou nedávno pochoval, pročítá zas a znovu dopisy plné vášně a lásky. Po vrásčitých tvářích stékají často slzy, krůpěje radosti i nostalgické bolesti. Ozývají se staré rány, klouby bolí, ale jeho oči jsou jasné jako letní nebe. Stoletý stařík otevírá okno vikýře a pouští do té zatuchlé místnosti čerstvý vzduch. Oprašuje starý přehrávač kdysi slavné značky Sony a zaklání hlavu. Paprsky světla se mísí se starodávnými melodiemi PARADISE LOST. Mívali tuhle kapelu kdysi se ženou tolik rádi. Pomalu usíná s tíhou celého světa na prsou a milosrdný spánek mu přináší dávno zapomenuté zážitky. Usmívá se.


Když jsem si pustil novou desku britských doomařů PARADISE LOST poprvé, s povděkem jsem si uvědomil, jak vlastně může být „retro“ opravdu „zábavné“. Tahle kapela byla vždycky o spojení naléhavého Holmesova hlasu a nezaměnitelných Mackintoshových riffech. Rovnou na začátek předesílám, že nejsem příznivcem jejich experimentálního rockového období. Jsem staromilec, mám rád jejich klasickou polohu. Miluju „Draconian Times“, „Icon“, ale i jejich pradávná dema. S povděkem jsem kvitoval „návrat v čase“ na minulém „Tragic Idol“. Tentokrát mi přijde, že se pánové vypravili ještě dál do své minulosti. Občas zazní i death metal (ano, tenkrát jsme si všichni opravdu mysleli, že takhle se hraje tvrdě ve znamení smrti). Nick zpívá jako nikdy a i když samozřejmě vím, že z hlediska „přínosu světovému metalu“ nebude tahle deska ničím přelomovým, užívám si ji jako velmi dobré archivní víno. Vydávám se spolu s kapelou na procházky po strohých kostelech anglikánské církve. Odkrývám nánosy prachu na starých hrobech, smutním pod barevnými freskami dávných umělců. Je mi tady dobře, vím co očekávat a zasahuje mě každý tón, každý náznak věčnosti.

Stařec se „probouzí“ právě ve chvíli, kdy deska dohrála. Těžce zvedá svoje rozlámané tělo a osvobozuje motýla z narezavělé plechovky. Kdysi v ní mívali se ženou čaj, pak takové ty nezbytné zbytečnosti a potom ji někdo odnesl nahoru jako nepotřebné harampádí. Vždycky míval rád staré věci s duší, dobře zvládnutou řemeslnou práci, muziku, která dokázala vyvolat emoce. Občas za ním přijdou jeho děti i s vnoučaty, pozoruje je a je najednou nejšťastnějším člověkem na světě. Je pro ně sice už jen rozechvělá fosilie, ale cítí z nich tu krásnou sílu mladého života. Bude se mu jednou lehčeji umírat.



Při poslechu „The Plague Within“ jsem náhle já tím starcem. Jako bych viděl spoustu let dopředu. Sedávám také osamocen, uzavřen do své ulity a vzpomínám na budoucnost. PARADISE LOST vždy uměli a vlastně stále umí zaujmout moje uši i mysl. Nerad sice smutním, ale s oblibou se jednou za čas zastavím, srovnám se sám se sebou. Je velmi příjemné vypadnout z toho všeho stresu a presu a jen tak bloumat na ostrých hranách jednotlivých riffů. Já vím, je to nostalgie, je to chtěný zážitek a neustálá touha po vyvolávání starých časů, ale nevzývejte minulost, když jste s touhle kapelou prožili tolik krásných chvil. Jsou mojí osobní srdcovkou, něčím, s čím se mi pojí nejen hudební zážitky. „Hrozné“ koncerty (Nick to naživo nikdy nedával) v náručí mé ženy, proložené mnoha fernety. Nebuďte potom zasaženi. To se to pak jinak „smutní“ a vzpomíná.

Stařec a čas. Dvě veličiny spojené v jednu nádobu. Skřehotavým hlasem rozmlouvá s fotografiemi, vzpomíná na nekonečné noci vášně, na první porod, na bolest získanou strachem o rodinu. Prochází myšlenkami jako Londonův Tulák po hvězdách. Tělo už neslouží, ruce jsou zkroucené, mysl se ráda potuluje často mimo jeho hlavu, ale oči jsou stále pevně jasné. Na špatné je zapomenuto, dobré vyvěrá na povrch. Jednou ho najdou tady nahoře, v jeho oblíbeném křesle, s krabicí v ruce. Ví to. Ví také moc dobře, že na poslední pochod už má vybranou muziku. Transformuje se spolu s ní v nicotu, ze které kdysi vyšel.


Tentokrát se mým prstům míhat po klávesnici vůbec nechtělo. Raději jsem se procházel spolu s hrdiny mých oblíbených knížek ve fantaskních světech, proléval si hlavu pivem a rozjímal nad krásou a smutkem. Dokonce jsem uvažoval, že nic psát nebudu. Jenže se to všechno nakonec nahromadilo a celý ten prožitek musel ven. Z výše napsaného je patrné, že tahle deska je přesně zacílena na nás, pamětníky. My ji oceníme nejvíce a my o ní budeme básnit po hospodách. Neberte nám to, vždyť i my máme nárok na trochu té své staré poctivé radosti. „The Plague Within“ se povedla na výbornou. Propojení minulosti, lehkého chvění a mrazivých melodií nám dává rozhřešení. Věřte a nebo budete zatraceni. Jsme stejně jenom prach, smítko ve vesmíru a jednou po nás neštěkne ani pes. Snad po mě zůstane alespoň malý otisk v podobě téhle recenze. PARADISE LOST obstáli opět se ctí. Úžasný retro doomový zážitek. Odpočívejte v pokoji!


Asphyx says:

When I listened to the new album of British doom metal band Paradise Lost for the first time,I gratefully realized how can be "retro" really "funny". This band has always been  a combination of Holmes's voice and  unmistakable riffs of Mackintosh... This time, I find that  the gentlemen went even further into the past. I get the fact that the band walks through the austere churches of the Anglican Church. Uncovering layers of dust on old graves, sadness beneath colorfull frescoes of ancient art. I feel good here as I know what to expect and everytone strikes me with every hint of eternity. "The Plague Within" succeeded perfectly. Linking the past, vibrations and light frosty melodies that give you complete absolution. Believe it or you will be condemned. PARADISE LOST again stood the test of time with honor. Totally amazing retro doom experience. Rest in peace!

Seznam skladeb:

1. No Hope In Sight
2. Terminal
3. An Eternity of Lies
4. Punishment Through Time
5. Beneath Broken Earth
6. Sacrifice the Flame
7. Victim of the Past
8. Flesh From Bone
9. Cry Out
10. Return To the Sun


Čas: 50:10


Sestava/band:



Nick Holmes – Vocals
Greg Mackintosh - Lead Guitar
Aaron Aedy - Rhythm Guitar
Steve Edmondson - Bass Guitar
Adrian Erlandsson - Drums

Share this games :

TWITTER