Recenze/ review - DESECRESY – Stoic Death (2015) ~ DEADLY STORM zine

DESECRESY – Stoic Death

CD 2015, Xtreem Music

Usínám, pomalu, polehounku. Přitáhnu si peřinu pod bradu a těším se, že nechám odpočinout své tělo. Jenže mi není přáno. Už zase přicházejí, monstra, kreatury, zlouni, duchové. Noční můry, probuzené častým poslechem nových DESECRESY. Na stěnách mého pokoje si dávají dostaveníčko příšery, které jsem naposledy potkal jako dítě. Bál jsem se tehdy stoupnout v noci dolů z postele, dokonce jsem ani nechodil na záchod. Měl jsem obavy, že mě někdo kousne do nohy. Lekal jsem se stínů, bál se, kdo bude za dveřmi, až je otevřu. „Stoic Death“ poslouchám už jako dospělý, původně beze strachu a bez obav. Neměl jsem chodit spát, nebude mi dopřáno klidu, dokud budeme mít s kapelou nevyřízené účty v podobě sepsané recenze. Zvedám se, pro jistotu rozsvěcím malou lampičku. Poblikává a na žárovce se pálí neutřený prach. Pouštím znovu do nočního pokoje zvuky ze záhrobních seancí a plně se oddávám činnosti, kterou jinak vykonávají pouze padlí kněží. Modlím se k negaci samotného boha. Nemohu jinak, při téhle muzice to jde samo. Buďte vítáni v zemi stínů.

Bojím se. Přiznávám. Vím, že to velcí chlapi nemají dělat, ale tady je to jiné. Ve vás nikdy nehlodal alespoň malý červ pochybnosti? Nikdy jste si nemysleli, že ten stín před vaším domem může být duch? Chválím bláznovství, jinak bych byl prohlášen za kacíře. Kolem mě plyne dlouhá, studená řeka ostře řezaných melodií. Potápím se do ní, chytám se jako tonoucí rukou kdysi zemřelých plavců. Vidíte ty protáhlé obličeje? Stávám se postupně death doomovou rybou. Plácnu ploutví a jsem pryč. Navěky věků. Amen. Zavře se za mnou hlubina a já jsem konečně mezi svými. Vím, dnešní recenze je hodně vyprávěcí, ale když ony ve mně tyhle myšlenky vylézají při poslechu stále na povrch. Je mi zima. Nekonečná, prokřehlá zima. Zalézá mi za nehty, odtrhává mi je ve stejném stylu, jako to dělávají na svých deskách HOODED MENACE, ATARAXY, INCANTATION, SLUGATHOR. Doomová nálada, pořádně opepřená smrtí, tak by se dala charakterizovat hudba DESECRESY asi nejlépe.

Opakování motivů, nekonečné soužení, utrpení, které si nesete někde v hlavě celý život s sebou. Najednou to musí ven, člověk má sto chutí vyběhnout za město a všechno to ze sebe vyřvat do krajiny. „Stoic Death“ je přesně tím albem, při kterém se mi začne v hlavě míhat neskutečná změť různých obrazů. Nejdříve zmateně, chaoticky, pak se vše pomalinku uklidňuje, tříbí a nakonec si přijdu jako baletní mistr, tančící na death/doom metal. Vnímám póry celého těla jednotlivé změny tempa, dělají mi dobře záchvěvy kytar i konejšivý hlas. Ten připomíná našeptávače, úlisného hada, hanobícího vše svaté. Proniká mi pomalu do hlavy, trhá ji na kusy a mění mě ve svého otroka. Spoután okovy mrazivých melodií, unášen na vlnách řeky Styx. Tohle není muzika pro každého, spíše bych ji přirovnal k niterné a osobní záležitosti. DESECRESY vlastně hrají pořád dokola to samé. A přesto je to pořád přitažlivé a nakažlivé. Ne, oprátku si dneska ještě nehodím, ale zrovna tohle album při špatné náladě poslouchat nebudu, je pro mě příliš osobní, rozebírá mě a nutí se zamyslet nad rychlostí, s kterou žijeme. Zastavuje mě, obrací proti větru, uklidňuje.

Doom deathové poselství o bolesti bylo opět předáno. Finští DESECRESY umí pomocí své muziky krásně zhudebnit smutek, strach, umírající podzim i krásu smrti. Pomalé, dlouhé songy se vám pomalu zaryjí až někam do mozku, nahlodají ho a rozloží na malé kousky. Album se opravdu povedlo, je hodně nakažlivé, ošklivé, vytažené odněkud z toho nejhlubšího hrobu. Fascinuje mě atmosféra, klid a rozvaha, s jakou jednotlivé songy zní. Zima letos stále nepřichází, ale je ji možno s klidem nahradit novou deskou „Stoic Death“. Mrazivé pasáže jsou protkány vokálem ze samotného pekla a vy jste pomalu ukolébáni k nekonečné smrti. Přijdu si jako na nějaké černé mši, na spirituální seanci, kde se všichni společně pokoušíme vyvolat duchy nemrtvých. Nálada celé nahrávky je pochmurná, zlá, přesto velmi přitažlivá. Doporučuji všem, kdo rádi večer uléhají do své oblíbené rakve. Death doomové CD, které vás zmrazí navěky!

Asphyx says:

Doom death metal message of pain was passed on again. Finnish DESECRESY can set to music with their songs sadness, fear, dying autumn and the beauty of death. Slow, long songs dig up somewhere in the brain, erode and split it into small pieces. The album is really good, it is very contagious, nasty, pulled from the deepest grave. I'm fascinated by the atmosphere, calm and balance, sounding in each song. The winter isn't still coming this year, but it can be easily replaced with the new album "Death Stoic." Frozen passages are weaved with vocals from hell and you are slowly lulled to endless death. I feel like on the Black Mass, on a spiritual session, where we all together tryi to invoke the spirits of the undead. The mood of the record is grim, evil, but also very appealing. I recommend to all who likes to lie down in the favorite coffin in the evening. Death doom CD, which will freeze forever!

Seznam skladeb:

1. Remedies Of Wolf's Bane
2. The Work Of Anakites
3. Passage To Terminus
4. Abolition Of Mind
5. Sanguine Visions
6. Funeral Odyssey
7. Cantillate In Ages Agone
8. Unantropomorph

Čas: 34:30