Report, photogallery, video – 20 let PANDEMIA – PANDEMIA, HYPNOS, ROOT, COWARD – KC Svoboda, Cheb

Pandemia

Píše se rok 1998 (4. června) a já vyrážím s pár pozůstalými z naší party do Prahy. Jedem vlakem z Mladé Boleslavi, s igelitkami plnými piva. Smysl naší cesty je jasný, vidět a zažít DEATH. Dorážíme do Prahy, ještě kousek od nádraží dáváme v hospodě pár dalších kousků a už si to valíme do haly Slavie. Mezi zúčastněnými vládne pohoda, smích a neskutečné těšení. Jsme na místě a zrovna v sále hrají power metalisté STAGNANT. Nic moc pro mě, ani pro ostatní. Kolegové ve zbrani a pivu se odeberou ven, já jsem ale zvědavý, co bude následovat. Další kapelou jsou pro mě do té doby zcela neznámí death metalisté PANDEMIA.

Root

Ano, já jsem byl jedním z těch, kteří dole pod pódiem pařili. Tenkrát, před 17 lety jsem pro sebe objevil chebské vyslance pekla. Vím, že potom ještě hráli TORTHARRY, ale k těm jsem se dostal až později. Při německých DEW – SCENTED odcházím, jelikož mě to nebavilo. Z božských DEATH, (kromě jednoho kolegy (zdravím pana doktora, tenkrát zvaného Chrchel!), který je neviděl kvůli tomu, protože si chtěl vyfotit Chucka (na film) a oni ho vyvedli), jsme byli všichni ostatní totálně rozsekaní. Kamarádi ten večer 1x, mě uhranula i PANDEMIA. Přijel jsem domů a od té doby vedu tuhle západočeskou smečku neustále v paměti.

Hypnos

Uběhlo dlouhých sedmnáct let a najednou mi přišla do facebookové schránky pozvánka na oslavu dvacetiletého výročí PANDEMIE. První, co mě napadlo, byla věta: „Hergot, to neskutečně letí“. Když jsem se pak ještě omylem podíval večer do zrcadla, zjistil jsem, že „to FAKT letí jako blázen“. Vymazal jsem dalších 25 pozvánek na sobotu a postupně sám sebe přesvědčil, že na téhle akci nesmím chybět. Vždyť co bych to byl za starého deathaře, který by zrovna tenhle koncert zazdil? A když si ještě přidáte účast mých, neméně oblíbených HYPNOS, nebylo moc co řešit.

Na Místo činu Cheb jsem se přesunul s kolegou Michalem. Cesta probíhala jako vždy v klidu a s legrací na rtech, je to také jeden z důvodů, proč mě to tolik stále baví na akce jezdit. Michalovi nezbývá než poděkovat, protože nebýt jeho, asi bych trápil slábnoucí zrak ve svém autě. O největší vtip, který mě v autě málem položil, se s vámi musím podělit. Když si kolega dával na pumpě klobásu, pronesl, že když jedeme na ty narozeniny, bylo by dobré s sebou přivést alespoň bonboniéru. Smál jsem se při té představě ještě v Chebu:).

Pandemia

Kulturní centrum Svoboda na mě působilo (ještě jsem tam v životě jako původně Středočech nebyl) velmi příjemným dojmem. Tohle je přesně ten druh podniku, který je možno chebským závidět. Líbilo se mi tam. Jak prostředí, tak obsluha, atmosféra, svěží a moderní design. Víc myslím dodávat netřeba, kapelám i fanouškům mohu jen doporučit.

Pivo, Gambrinus jedenáctka mě velmi mile překvapilo. Točeno s přehledem i úsměvem a chutnalo dobře. Nemám žádných námitek.

COWARD jsem ještě nikdy v životě neviděl a ani neslyšel. Nějak jsme se ta dlouhá léta míjeli a je mi to divné, protože jinak prolezu kdejakou metalovou díru. Bylo tedy na čase se seznámit. A bylo to příjemné setkání. Nevěděl jsem, co čekat a přede mnou si to na pódiu najednou vcelku pěkně dávala moderněji pojatá thrashová kapela, která přesně ví, co chce hrát. Při poslechu mě napadali třeba takoví HEATHEN, ANTHRAX (starší), MORTAL SIN, ARTILLERY. Zkrátka a jednoduše, lehká progrese v mezích thrashového zákona a dobré nápady (i když to občas bohužel sklouzlo k tolik proklínané „české zábavovce“). Slušně to řezalo, vážení! Téhle smečce se budu muset v budoucnu podívat asi víc na zub. Pěkné vystoupení.

Coward

PANDEMIA byla ten večer uvedena do pomyslné death metalové síně slávy. 20 let na scéně, nepřeberné množství koncertů, pět dlouhohrajících alb (recenze na poslední „At the Gates of Nihilism zde“) a dlouhá řada muzikantů, kteří přišli a ten den se nám znovu představili. Hrál se průřez celou tvorbou PANDEMIE a bylo velmi příjemné sledovat, jak tahle smečka postupně zrála, vyvíjela se až do dnešní podoby. Nemá cenu hodnotit výkon kapely, byla to přeci jen oslava a zrovna u téhle party si můžete být jistí, že to bude profesionální. A bylo. Bez debat. PANDEMIA působila velmi uvolněným dojmem, vtipkovalo se, slavilo, přesně jak to má být. Smekám před celou jejich historií i výročním koncertem, který neskutečně odsýpal. Zase tolik smeček z naší země, kterým by se podařilo tohle všechno dokázat, není. Nám, obyčejným fanouškům nezbývá nic jiného, než sundat pomyslné klobouky a zařvat z plných plic: „Díky, bylo to super!“. A doufejme, že ještě dlouho bude. V sobotu byla PANDEMIE zkrátka a jednoduše královnou, která usedla na death metalový trůn. Skvělé to bylo!

(Pokud byste měl někdo chuť, tak si přečtěte rozhovor s PANDEMIÍ – zde.)

Pandemia

ROOT nám přivezli svůj brněnský black metal. První, co mě zarazilo, byly opět nové tváře v sestavě. Ale to bude asi způsobené tím, že jsem je už dlouho neviděl. Mám ve velké oblibě několik jejich slavných alb, ale také jsem je zažil někdy v roce 2010 na Basinfirefestu, kde se v moc dobré formě nepředvedli. V Chebu to bylo o hodně lepší. Má oblíbená smečka se stala asi největším překvapením večera. Mr. Bigboss moc nemluvil, ale o to lépe zpíval. Jednotlivé songy opravdu zabíraly, kapela hrála, jako by jim šlo o život a pod pódiem se ihned vytvořila skupina pařících lidí. Celkově mělo vystoupení skvělou, hodně dynamickou atmosféru. Čekal jsem unavené muzikanty, ale byla mi doslova nakopána zadnice. Chvílemi jsem dokonce stál s pusou dokořán. Pro mě osobně po dlouhých letech asi nejlepší vystoupení ROOT, jaké jsem viděl. Hrály se i ty nejslavnější songy a pánové s přehledem potvrdili svůj status legendy. Na další pivo jsem odcházel doslova nadšen. Paráda to byla!

Root

HYPNOS hráli jako poslední. První, co mě při na začátku napadlo, bylo slovo PRECIZNOST. Ano, moravští bardi připomínali perfektně seřízený stroj (a to včetně image, vystupování apod.). O téhle ikoně toho byly napsány už stohy a právem dávno patří do zlatého fondu mé diskografie. To co předvedli pánové kolem démonického Bruna v Chebu, bylo jedním slovem inferno. Vše sedělo perfektně na svém místě, celý set postupně gradoval a já si přišel jako na nějaké hodně kruté zádušní mši. Sál se otřásal snad v samých základech a já si říkal, že už to lepší být nemůže. A to víte, že bylo. Notoricky známé skladby se mi postupně zarážely do dlaní, jako hřeby do Ježíšova kříže. Měl jsem chvílemi pocit, že mi dokonce na rukách vyrazila stigmata. HYPNOS jsou pro mě velkou srdcovkou a dostal jsem od nich přesně opět to, co jsem chtěl. Samotnou definici smrti. Víc mě vlastně ani nenapadá, byl jsem totiž v death metalovém rauši, nevěděl jsem o okolním světě a užíval jsem si vrchovatě. Bylo to hodně kruté. Vynikající set!

Hypnos

S kolegou jsme se shodli, že takto dobrý zvuk jsme už opravdu hodně dlouho na žádné akci neslyšeli. Byl jsem z jeho „čistoty“ a plnosti natolik rozhozený, že jsem musel jít panu zvukařovi osobně poděkovat. Velká poklona. Návštěvnost byla velmi slušná, lidí přišlo hodně. I přesto se člověk všude dostal, na pivo stál jen chvilku a celkově si mohl vše užívat. Za mě obrovská spokojenost.

Tak a je konec a mě je jako vždy tak trošku smutno, že to celé skončilo. Nemám na to ale moc času, čeká nás ještě cesta do Plzně. Vyrážíme a já si říkám, kolik jsme toho za poslední roky s kolegou viděli. Noc je temná, silnice oslizlá a přijdu si, jako bychom se vraceli z další křížové death metalové výpravy. Kecáme o muzice a najednou jsem před domem. Otevírám dveře a ve výtahu na mě padá únava. Postel je velmi příjemným vysvobozením. Ještě, že zítra nemusím vstávat.

Pandemia and Bigboss

Je neděle ráno a ve mně včerejší koncert pomalu doznívá. Usedám tedy k počítači a sepisuji to, co jsem si uchoval v paměti. Za mě se jednalo o opravdu vydařenou oslavu. Pevně doufám, že si ji řekněme za deset let všichni znovu zopakujeme. Ten večer se totiž v sobotu odehrávala směsice vzpomínek, vystoupení české death (a black) metalové šlechty a neskutečné pohody. Moc jsem si to užil. Díky!