Když jsem byl malý, chtěl jsem být kosmonaut. Když jsem byl v pubertě, tak jsem chtěl na oběd do Restaurantu na konci vesmíru. No a i teď mám někdy chuť stopnout si nějakou vesmírnou loď a trošku se proletět. Třeba když sedím tři hodiny na poradě a Vogoni jsou úplně všude. Nebo když se koukám na chalupě na dvě malé myši, které si spolu hrají a dívají se na mě hodně divně.
Heslo don´t panic se do dnešní doby hodí naprosto perfektně. Jen včera na mě vyskočilo během dne 8 nesmyslných zpráv, přišlo 5 udání a potkal jsem 7 drben. Podle všech bych si to měl už dávno hodit, konec světa mohl nastat každou chvíli. Přežil jsem jen díky posledním zbytkům zdravého rozumu (a ručníku).
Čím jsem starší, tím častěji si na různé úryvky z Adamových děl vzpomínám. Pomohly mi v mnoha situacích zachovat čistý pohled na věc a spoustu nesmyslů převést v legraci. Snažím se zde psát o muzice, ale jsem také čtenář, cestovatel fantaziemi. Snažím se, abych pokaždé věděl, kde mám ručník!
Podporujeme RUČNÍKOVÝ DEN! WE SUPPORT TOWEL DAY!
info:
