New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 15. prosince 2019

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý dvacátý pátý - Sídlištní sáňkařská dráha

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý dvacátý pátý - Sídlištní sáňkařská dráha


Příběh dvoustý dvacátý pátý - Sídlištní sáňkařská dráha


Náš výhradní dodavatel videokazet Sabath nám zamíchal mezi různé akční filmy i jedno překvapení. Je sobota ráno, má milá si vedle v kuchyni prozpěvuje spolu se starými DEATH a já projíždím neoznačené kazety. Co by mohlo být tohle? Vložím do videorekordéru Grundig a těším se. Hele, dvě slečny v koženém. Že by nějaké metalové klipy? Kristýnko, pojď se podívat. Bouchne vozíkem o futra a utírá si ruce do utěrky. Co nám to nahrál za překvapení? Holky si ve filmu začnou muchlovat navzájem prsa. Pořád si myslíme, že to bude nějakej odvážnější klip, cenzura tenkrát skoro nebyla, jenže pak si začnou strkat prsty do různých otvorů a my pochopíme, že je tu porno jak vyšité.

Děj je jako vždy jednoduchý a na nás to přijde. Vylezu si na postel a Krista si lehne ke mě do klína. Hladí mě a všechno je hrozně příjemný. Dívám se na scénu, baví mě to moc. Jsme v nejlepším, už, ještě chvilku, prosím. Další scéna, krásná kozatá černovláska. Líbí se ti? Je hezčí než já? Co bych jí tak měl odpovědět, raději mlčím, už to na mě jde a v tu chvíli se odehraje několik věcí. Vybouchnu, to je ta první. Ve filmu se najednou objeví dva chlapi a jeden ho šoupne druhému do zadku. Pak taky zazvoní zvonek. Sabathe, ty debile, to mám koukat na nějaký teploušký filmy? Asi omyl, ale to nic nemění na tom, že zvonek pořád drční jak prokopnutý.

Málem se skřípnu do zipu, seskočím z postele a Krista se může potrhat smíchy. Situace je značně podivná a je ještě zvláštnější, když za dveřmi stojí holky, mají na hlavách kulichy, šály a v rukou sáňky. Taky nějaké lahve vína. Sčuchly se prý včera, opily a jde se sáňkovat. Venku je sněhu tři prdele, řekne Prcalinka a už se hrne do bytu. Krista se nestačí ani přikrýt, na obrazovce stále dva pánové dělají jeden druhému dobře a tak se staneme terčem posměchu. Smrťáku, tobě už ženský nestačí? Jste blbý a to všechny. Nikam nejdu! Tak my tě tu necháme s klukama a půjdeme s Kristýnkou na svah. Nakonec mě přemluví, stejně se na ně nedokážu zlobit. Na to jsou moc hodný a milý. Není to bláznivý, jít sáňkovat v našem věku? 

Nojo no, možná trošku jo, ale pro nás, metalisty z panelů to býval takový zvyk. První sníh, tak se vzaly lahváče, víno a rum a cokoliv, na čem se dalo jezdit z kopce a šlo se na Radouč, na kraj sídliště. Letos mi to nějak nedošlo, těch změn, starostí, těžkostí bylo až příliš. Mám nekonečně dlouhej vytahanej svetr, kterej mi ještě kdysi upletla Kačenka. Když si ho beru na sebe, tak ucítím její vůni. Je to jen takový záblesk, rychlá vzpomínka, ale všichni to ihned pochopí. To bylo taky zvláštní, my byli vždycky v partě jak jeden organismus, tolik empatie a souznění jsem myslím pak už nikdy s tolika lidmi pohromadě nezažil. Jdu do sklepa s Janou a vyzdobíme pro Kristýnku sáňky jak pro kněžnu. Dnes jedeš bez vozíku, má milá.

Rum před barákem a už hulákáme jak malé děti. Město není najednou šedivý, ale bílý. Stařečkové odhazují sníh před domy a my jim rozjíždíme hromady. Na oko nadávají a zároveň je na nich vidět, jak mají taky radost. Jeden pán po nás hodí dokonce kouli. Smějeme se, ne řehtáme, nikde kolem není žádná bolest, ani strach, jen bílý, čistý sníh a my, kteří dokonce sjíždíme po chodníku dolů na sídliště. Řvou na nás holoto, vy smradi, chcete nás zabít? Posíláme s Kristýnkou pusy všem naštvaným a přenášíme na ně dobrou náladu. Stačí nám málo. Pár prchavých okamžiků mezi vločkami. Dělám koně a dokonce i řehtám. Pak musím táhnout všechny sáňky všech holek najednou. Podklouzávají mi nohy, ale když vidím jejich tváře - babička by řekla, že na nich mají jablíčka, tak přidám, až jim vlají šály.

Na svahu, kopci, spíš kopečku je jen pár rodičů s dětmi a když nás vidí, tak jsou trošku vyděšení. Jenže pak dostanou tatínkové rum a maminky víno a když ještě zjistí, že Kristýnka nemůže chodit, tak nás vezmou mezi sebe. Jezdíme divoce, řveme u toho jak krávy a jsme pro ty malý prťata takovým vzorem, že po nás všechno opakují. Srovnám Kristě nohy do pro ní příjemné polohy, přivážu je šálou a jede se. Naschvál to beru šusem, aby křičela a výskala, to máme my kluci rádi, už od malička. Začne ještě víc sněžit, máme bílé čepice i hlavy, jsme najednou o mnoho let zpět. Bezelstný děti, kterým stačí pár centimetrů sněhu a kopeček za městem.

Asi nikdy v životě jsem nebyl se sáňkami takhle dlouho venku. Možná jako malý smrádě, ale to už si nepamatuju. Neměli jsme hlad, ani nám nebyla zima. Prostě jsme na tom malým svahu zažili další z okamžiků absolutní svobody. Tady nám nikdo nediktoval, jak máme vypadat, že je ta naše muzika uřvaná a nedá se to poslouchat, co máme nosit a že se máme ostříhat. Podívej se na ty americký seriály, jaký jsou tam všichni hezcí. A proč nosíš pořád jen ty černý věci? Zrovna tobě by Kubíku slušelo modrý tričko s límečkem. Uff. Řveme teda pořád dokola Freedom, freedom, freedom a naučí se to od nás i ti malí prckové. 

Přijde za náma taková malá holčička a začne vyzvídat. A vy spolu jako chodíte? Kdy se budete brát? A chcete mít jako dítě spíš holku nebo kluka? Je to takový ten typ zvídavého děvčete, u kterého si už teď můžete tipnout, že z ní bude jednou pěkná drbna. Přistoupíme na její hru. Já jsem teda chasník, chudej kluk ze vsi a Krista princezna. Já se o ní musím ucházet, zabíjet draky, ale třeba i postavit sněhuláka. Ten se mi nepovede a pan král mi ji nechce dát. Tak ji unesu, ale ostatní malí chlapečci mě zkoulují tak, že jsem celej bílej. Nakonec mi ji teda daj za manželku, aby byla svatba a slavilo se až do teď, ale musím slíbit, že už nebudu chudej a že na ni budu hodnej. 

Pak mi ta malá treperenda řekne, že to byla jen pohádka a že mám počkat na ni, až vyroste, tak si mě vezme. Tak jí odpovím, že jo, ale že musí začít poslouchat metal. Zamyslí se a pak pronese, že si to ještě rozmyslí a ať přijdeme zítra, že teď musí domů, protože se stmívá. Děti jdou pryč, jejich rodiče taky. Mávají nám a je brzy tma. Jezdíme co do dá, ale pak dostaneme velkou slinu a hlavně hlad. Sjedeme do Černý vdovy, zaparkujeme sáňky u zdi a dáváme si pivka. Objednám smažáky pro všechny. Je nám fajn, jen musím všude Kristýnku nosit. A holky rozvinou debatu, cože jsme to vlastně nedokoukali za film. S každým dalším panákem jsou uvolněnější a že to chtějí dokoukat s náma. 

Když táhnu sáňky do kopce nahoru na Radouč, tak Kristu několikrát vyklopím. Mám hladinku a všechny holky taky. Jsem utahanej jako kůň a tak vidím doma jen jednu scénu. Zaplať všichni svatí i nesvatí v ní není žádnej chlap. A když už, tak jen se správným protikusem. Asi se to rozjede, protože slyším z dálky cinkavý dívčí smích. Budu se muset zítra Sabatha zeptat, co nám to vlastně nakopíroval. V polospánku ještě cítím polibek od Kristýnky a pak už jsme zase na svahu. 

Kristýnka chodí, jsme znovu oddáni. Leknu se, probudím a jdu na záchod. Cestou potkám na gauči naskládané holky. Jsou jim vidět zadky i ostatní obliny. Škoda,  že nemám po ruce foťák, protože by to byla krásná momentka. Za oknem se totiž vznáší sníh a krásně doplňuje všechno v jeden úžasný celek. Vrátím se do pelechu a slyším, jak Kristýnka šeptá, že si mě teda bere. Dám jí pusu a znovu se vrátím do krásného snu o sídlištní sáňkařské dráze. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :