Druhý život pana Roose - Håkan Nesser
2020, MOBA (Moravská bastei)
Začátek knihy byl pro mě něco úžasného. Když popisuje Håkan Nesser Valdemarovy pocity z práce, z lidí okolo, z rodiny, donutil mě hodně přemýšlet. Možná za to mohly dny strávené na home office nebo současný stav světa, ale někdy se cítím hodně podobně. Mít chatku někde v lese, daleko od lidí, ten božský klid. V mnohém jsem se s hlavním hrdinou ztotožnil. Mě se na knihách pana Nessera hrozně líbí, že zbytečně neplýtvá mrtvolami. Možná už jsme trošku otrlí, zblblí ze sériových vrahů, kteří sází jedno tělo v každé kapitole, ale život je zaplať Bůh, přeci jen lepší a vražda je stále něco šíleného. Ona je tahle kniha zvláštní i v tom, že není vlastně ani moc detektivka. Gunnar Barbarotti se dostane ke slovu až po půlce knihy. A vyšetřuje obyčejně, klasicky. Není to žádný zázračný detektiv s geniálním mozkem, ale další stárnoucí chlápek v knize. Má své problémy, slabosti, ale postupuje kupředu jako pitbull.
Nevím, jestli kniha zaujme každého, to asi ani nejde, ale pokud u čtení i rádi přemýšlíte, tak budete spokojeni jako já. Výtisk jsem si koupil vlastně náhodou, v Praze na hlavním nádraží, když jsem dočetl předchozí román a nevěděl, co s časem. Knihkupectví bylo jasnou volbou. A ve vlaku jsem se stal opět velkým fanouškem Håkana Nessera. Po všech těch neskutečně inteligentních a zatraceně vychytralých vrazích, kteří nemají skoro žádné emoce a autoři se snaží za každou cenu šokovat (víc krve, víc úchyláků), je pro mě vyprávění v Druhém životě pana Rooseho takovým hrozně příjemným osvěžením.
Asi budu mít knížku navždy spojenou s cestováním, s chalupou v horách, s kaštanem, jehož listy mi pořád padaly do piva, které jsem si k četbě otevřel. Čtení je pro mě, asi jako pro každého, hrozně osobní záležitostí a jsem opravdu rád, že se vám dle ohlasů, můj páteční čtenářský deník tak líbí. Můj dnešní tip je určen všem, kdo si chtějí v klidu sednout, vypnout okolí a naplno se ponořit do příběhu jednoho starého chlápka. Je to vlastně hrozně smutná záležitost, po přečtení jsem zase asi hodinu seděl, nikdo na mě nesměl mluvit a přemýšlel jsem. Pokud to bylo účelem, tak se kniha opravdu povedla. Já si to třeba myslím.
---------------------------------------------------------------------------------------
Když bylo Antemu Valdemaru Roosovi dvanáct let, spáchal jeho otec sebevraždu. Valdemar od té doby vytrvale volil v sázkové kanceláři stejnou kombinaci čísel. Nyní už je mu téměř šedesát a moudrá slova, která praví, že „trpělivost růže přináší“, se ukazují být pravdivá: Roos vyhraje dva miliony korun. Aniž by něco řekl rodině, podá v práci výpověď a koupí si malý domek v lese. Místo, kde může být sám sebou. Jednoho dne ale zmizí a po jeho stopách se musí vydat inspektor Gunnar Barbarotti…
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: