SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 27. února 2022

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý čtyřicátý - Zase vyvrhelem

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh tří stý čtyřicátý - Zase vyvrhelem


Příběh tří stý čtyřicátý - Zase vyvrhelem

Říkejme ji třeba Eliška. Záměrně někdy měním jména, obzvlášť v případech, když je příběh ošklivější. Tak tedy. Klasika. Hrozně jsem se těšil. A Elišku jsem měl moc rád. Jak ubývalo na školách lidí po prvních sítech zápočtů a zkoušek, tak se měnil rozvrh. Na strojárně odešla už většina lidí. Nevydrželi psychicky. Bylo hodně divný, že já jo. Nebyl jsem typický student, který přijde rovnou z rodného hnízda. Už jsem měl něco za sebou. Ale bylo mi to k ničemu. Až tedy na to, že jsem se nestyděl tolik bavit s holkama. Budoucí pedagožky z patričky kolem Michala a Blanky byly skvělý. A s Eliškou jsme k sobě měli tak nějak blíž, jestli mi rozumíte. Vzdělaná, s krásným zadkem i očima. Trošku se vymykala mezi ostatními. Zářila a to bývá pro ženskou prokletí, když s tím neumí pracovat.

Kecáme o nějakém divadle, ona se mě snaží pořád obléknout do saka a přinutit, abych šel s ní. Jsem ale hloupej, tohle přece není nic pro děsně drsnýho metalistu s příklonem k punku. Je to tak, mám hodně punkové období. Protože jedinej s kým se ještě pravidelně setkávám v Boleslavi, je Venca a jeho nádherné slovenské děvče Petra. Pokud tam tedy jsou, protože jinak tráví už většinu času v Jablonci. Takže spíš chalupa. Ale zpátky do Plzně, dnes je krásně. Ve škole mě dokonce pochválili za nějaký příklad, který mi u tabule kupodivu vyšel. A na rovinu, nemám talent, taky školu dost flákám. Jde hlavně o to prolézt, abych nemusel na vojnu. Takhle nastavené to má spousta kluků, co znám. Piju pivo, čekáme na Michala a Blanku, kteří se zase někde zapomněli. Jejich zpoždění vyvolá spoustu hlášek a Blanka se rdí a je červená. Hrozně jí to sluší, když se stydí. Michal je kaňour, shrnu vše a jde se pít.

Na pitky s učitelkama vzpomínám hrozně rád. Eliška sedí vedle mě a sem tam mi významně stiskne ruku. Pak stehno. Alkohol dělá i ze mě, starého stydlína, vášnivého chlapce. Nemyslete si, v Plzni jsem opravdu příliš štěstí u holek neměl. Na strojárně to byla bída a pro děvčata z ekonomky a práv jsme byli tak trošku póvl. Navíc jsem chodil v černý, nesledoval jsem módní trendy ani nenavštěvoval kluby, kam se chodilo bavit. Já raději hospodu, nejlépe čtvrté cenové a jak  známo, tam moc slušných dívek samo nechodí. Taky si připočtěte, že jsem si raději četl, než abych byl společenský. S holkama z peďáku to ale bylo úplně jiný. Smály se mým vtipům, vedly dvojsmyslné narážky, jedly i tučné od kosti a vůbec odpovídaly mým požadavkům na krásné ženy. 

Probírá se sex, Blanka se stydí, Eliška je ale trošku opilá, tak vypráví věci, že se zase stydím já. V závěru je všechno takové oťukávání, je nám spolu dobře. Piju jak Dán a je mi trošku líto, že mě Michal zanedbává, ale vůbec se mu nedivím. Budiž ti přáno, kámo, řeknu mu u žlábku. Hele, ta Eliška po tobě jede jak blázen. Vem ji do divadla a říkám ti, bude ti moc dobře. Už bys měl taky nějakou někde sehnat, starej seš na to dost. Jenže já už se spálil tolikrát, že nějak nechci. Mám divný období. Na jednu stranu si tělo říká své, na druhou mi připadá spousta ženských jako děsný slepice. Michal se na mě podívá a řekne mi, ty vole, ty zase nevíš, co chceš, co? Usměju se a slíbím si, že mu musím odvyprávět někdy celou svoji historii partnerek. Dnes ale ne, Eliška čeká.

Zrovna je u tématu, že ji mrzí, že má malý prsa. Achjo, tyhle řeči nesnáším a moc dobře vím, že je to každýmu chlapovi většinou úplně jedno. Hele, tak se stav ke klukům zadkem, ten máš krásnej, vtipkuju a vysloužím si hubičku za to. Michal s Blankou se za chvilku omluví, ostatní holky jdou taky pryč a moje maličkost si říká, že bych mohl dnes udělat výjimku a zkusit zase jednou zazářit. Eliška je hodná, milá, moc hezká, líbím se jí, tak proč ne. Jdeme do nějakýho klubu. Ona tancuje, já se dívám a chodím jen na ploužáky. Je opilá. Pak jdu na záchod a když se vrátím, tak sedí na baru a u ní takovej ten divnej týpek. Asi hezkej, s namakanou postavou, gelem na hlavě a rozhalenou košilí. Hm, když se podíváte na mě a na něj, tak je to vcelku jasný. Dám si pivo. Eliška jde ale ke mě. Prý zachraň mě. Jenže mě se udělá blbě, já tyhle koktejly neumím pít. Taky jsou drahý. Na to abych blil před klubem u kandelábrů rozhodně. 

Vrátím se a hledám ji. Připadám si jak v blbým filmu. Kde jsi? Ptám se několika lidí a všichni se jen tak potutelně usmívají. Za klubem je ulička a pak až záchody. Zaslechnu křik. Hergot. Pomoooc. Běžím. Poznávám Elišku a vidím toho fešáka, jak jí obírá a sahá ji tam, kam to násilníci dělají. Chytnu ho za vlasy, odhodím na protější zeď. Zahlédnu jeho ksicht. Jak se může takovej krasavec takhle změnit? Postavím se do obranného postoje, nadává mi, připravím si pěst. Zvedne se a ihned jednu dostane. Už jen za ty kecy. Debil. Eliška křičí. Nerozumím co. Dostanu pěstí zezadu do ledvin. Leknu se a padnu na zem. Kopají do mě. Další dva maníci, asi kamarádi pana násilníka. Ještě, že jsem už pár bitek zažil. Chráním si hlavu i břicho a samozřejmě koule, protože každej srab jde hlavně po nich.

Dokopou mě pěkně, ale není to tak hrozný. Alkohol je na mojí straně. Hlavně, že nás tu nechali. Pomalu se zvednu a jdu za Eliškou. Pojď, zdrháme, když se vrátí, tak to šeredně odneseme. Vypadáme oba hrozně. Já zvenčí, ale má kamarádka uvnitř na duši. Je vyděšená a to dost. Beru ji kolem ramen, ale vysmekne se mi. Chovám se jako chlap. Beru taxíka, rovnou na kolej. Odnesu ji utahanou do koupelny. Umej se. Probere se, má všude po těle modřiny. Uložím ji do postele a jdu si lízat rány. Usnu v křesle a hlídám jí. Probudí se k ránu a pláče. Schoulí se ke mě do náruče a nemůžu jí utěšit. Napadne nás policie, pak pomsta. Vypadám jak vesnickej voříšek po rvačce. Bolí mě ledviny i žebra. Mám oděrky na ksichtě. Radost pohledět. Kluk jako buk.

Ráno zaťukají holky včetně Blanky a vyděsí se. Ujmou se Elišky a já se přemluvím a jdu do školy. Dneska máme povinné cvičení. Všichni na mě divně koukají. Otáčejí hlavu a šeptají si. Dodnes nevím, jak se informace o noční bitce a pokusu o znásilnění dostala do školy, ale asi nějaký studentík. Škoda, že neřekl pravdu, ale lež. Za vyvrhele a násilníka jsem totiž označen já. Marně všem vysvětluju. Připadám si prašivej. Po škole se zavřu na pokoji a normálně se rozbrečím. Nesnáším nespravedlnost. Bolí mě celý tělo. Konečně usnu a spím jak zabitej. Probudí mě ťukání na dveře, ale to už je zase tma. Eliška a holky. Běží ke mě a olíbá mě. Řeknu jí, co se stalo ráno ve škole. Je vztekem bez sebe. 

Usneme v objetí a i když se pokoušíme několikrát o to, aby se náš vztah posunul dál, nejde to. Vždycky se zasekne. Nedivím se ji. Tohle bude ještě chvilku trvat. Možná nebývalo kdysi špatné, že se podobní násilníci pověsili, co, slavný soude? Stejně si říkám, jak je Eliška silná, já tohle zažít, tak si to nesu do konce života. Další den mě probudí a řekne jdeme. Cože? Chytne mě za ruku a jdeme do školy. Celý den je se mnou a všem říká, že nejsem vyvrhel, že jsem ji zachránil a tak. Jde to tak daleko, že zajde na studijní a má tam řeč s jednou velkou drbnou. Asi bylo lehké mě obvinit. Černé oblečení, rozmlácený ksicht, tričko s lebkama. Vždycky byl nějakej divnej, nikdy jsem ho neviděla s holkou. Svět byl zlej, hodně zlej, pak zase dobrej.

Byl jsem zvyklej, že na mě všichni divně koukají. Nikdy jsem nebyl kluk s patkou a gelem na hlavě, nikdy diskofil, jel jsem si ten svůj metalovej svět, kterej se do toho klasickýho prostě nehodil. Lidi budou vždycky posuzovat ostatní podle toho, jak vypadají. To se žádnou revolucí nezměnilo a nikdy nezmění. S Eliškou to jednu dobu vypadalo moc nadějně, dost jsme se potkávali, spali spolu, ale pak vše pomalu vyšumělo. O tom ale jindy. Rozešli jsme se v dobrým a dodnes na sebe trpíme. To víte, zážitky, i ty negativní spojují. Ještě, že byly podobné situace v mém životě hodně výjimečné. Proto si je možná tolik pamatuju. Jo a abych nezapomněl. Ten krasavec z klubu na své jednání dojel. Jednou dělal do holky kluka, kterej byl vojákem z povolání. Ten mu zpřerážel všechny hnáty a byl klid, co jsem tedy slyšel. Asi Boží mlýny nebo voda, která se vaří na všechny svině. Věřte tomu! Karma funguje! A nemyslím tím teď plynový kamna. Musí to tak být, jinak by svět dávno shořel.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :

TWITTER