Příběh pětistý třicátý čtvrtý - Videopůjčovna Peklo
Nudil jsem se. Měl jsem za sebou zkouškové. Mimo mechaniky jsem udělal všechno. Něco lépe, něco hůře, ale celkově zatím dobrý. Tak to bychom měli. Hodil jsem aktovku do kouta, převlékl se z obleku, který mi začínal být malý hlavně přes ramena. Nějak jsem zesílil. Mám svaly, dívám se na sebe do zrcadla. Moc často to nedělám, ale jsem tu sám. Co podniknu? Půlka koleje je pryč. Hlavně tu není ona, moje blondýnka. Zajdu do baru a tam sedí jen pár budoucích ajťáků z fakulty FAV. Mají kostěné brýle a svetry, ze kterých jim čouhají límečky košil. Ty vole, kde berete ty vzory, to je nějakej specializovanej obchod, směju se, ale oni moje vtípky nechápou. Z uší jim leze matematika a programování. Prdel s nima tedy moc není, ale když tu není nikdo normální, tak mi stejně nic jiného nezbývá. Přece nebudu sedět v pokoji a čumět do zdi. Zrovna probírají holky. Jeden z nich vymýšlí právě nový algoritmus na balení. Uff.
Popíjím pivo a pánové se dostávají do obrátek. Všichni mají za sebou také nějaké těžké zkoušky a jsou odhodláni slavit. Jsou to z gruntu hodní kluci, ale je prostě fakt, že na jejich styl humoru si musíte zvyknout. Trvalo mi hodně dlouho, než jsem pochopil první vtip. Ještě, že popíjeli, konečně jsem jim začal trošku rozumět. Jde se k jednomu na pokoj. Mají několik počítačů, které jsou spojeny přes parapet kabelem do sítě, aby mohli hrát hry. Ihned usedají, mají v očích touhu zabíjet. Hraje se Doom. Na obrazovkách se objeví zbraně a dlouhé nekonečné chodby. Nebaví mě to, jsem z jiného těsta. Pokaždé mě ihned zabijou, neumím ovládat několik tlačítek na klávesnici najednou. Něco ti ukážu, řekne mi jeden a vezme mě stranou ke svému kompu. Zadá několik příkazů a z jehličkové tiskárny začne lézt obrázek. Trvá to snad půl hodiny, ale pak mi podá ještě teplý papír. To jsem udělal podle fotky. Má to být Samantha Fox. Vůbec jí tedy není podobná. Je to jen změť kostiček se siluetou ženy. Jakékoliv. Ale pro něj je to obrovskej rajc. Přijde mi, že trošku slintá.
Mám je svým způsobem rád, ale je pravdou, že jsou totálně odtržení od reality. Když se dopijou lahváče a někdo vytáhne vodku, chci jít pryč. Tak to zase ne, za chvilku přijdou holky. Cože? Hrkne ve mě. Nechápu to, celá kolej si z nich dělala srandu. Někdo jim říkal kalkulačky, jinej ještě hanlivěji, ale všichni je brali spíš jako úkaz a chodili se na ně dívat jako do zoo. Vy, jako máte holky? Že váháš, odpověděl jeden drsně. A dneska to bude divoký. Dodá ještě. Dojdu se osprchovat, abych se trošku probral. Vyrazím i do obchodu, abych přinesl pár piv. Vypiju si je asi sám, ale dobře to dopadne. Pět ajťáků a já, to vypadá na veselý večer. No, pořád lepší, než se nudit sám. Mám všechny knihy zase přečtené a čekám, až pojedu do Boleslavi, abych je vrátil v knihovně. Mimochodem s těmahle klucíma se dalo bavit o sci-fi. To jsem zjistil jednou ve škole, když mě jeden z nich odhalil, že si čtu bokem na lavičce Asimova.
Zaklepu a jsem překvapený, protože jsou všichni v bundách a divně se usmívají. Kam jdete? Zeptám se blbě a oni jenom zamručí, ať jdu s nima. Vyrazíme na Jižák. Chvilku bloudíme, až najednou potkáme půjčovnu videokazet. Je to zároveň sexshop, ve kterém je taková asi čtyřicetiletá paní, co má velký prsa v síťovaném triku. Není moc hezká, ale očividně je ráda, že nemusí mrznout venku na ulici a šlapat chodník. Žvejká. Sjede nás pohledem a ihned cože si mladí pánové přejí, asi něco speciálního, co. Máme tu i nějaké pomůcky. Zavede nás do oddělení teploušů, kde je na stěně velká spousta nástrojů, které jdou strkat víte kam. Koukám asi vyjeveně, protože se ihned ke mě přitulí (což mě hodně vyleká). Ty asi budeš na něco tvrdšího co, koloušku? Jen se nedělej. Odtáhne mě za ruku do další sekce, tentokrát sado maso. Málem na mě spadne nafukovací pana. Leknu se hodně, vyjeknu. Ona mě ale chytne za ruku. Pššt, notáák, poplácá mě po zadku jako koně. Kde to zase sem?
Mí kamarádi se ale vyznají. Jdou najisto. Nahrnou se před stěnu s videokazetami a znalecky se začnou dohadovat, které kazety půjčit. Thajské zadečky jsou lepší, než filipínské pipiny. Živě diskutují, dohadují se. Sundávají a zase vracejí VHS do regálu. Někdo je na velký kozy, jinej na mladší, jeden, takový malý klučina, co vypadá jak dítě, zmutovaně navrhuje něco tvrdšího. Jsem úplně mimo. Já sice něco málo viděl, ale skončil jsem u Dolly Buster, kterou jsem zhlédl spíše z hecu a abych mohl tvrdit, že jsem porno už viděl. Tady to ale bylo jiné. Oni koukali na tyhle filmy cíleně a hlavně pravidelně. Začínal mě večírek dost děsit. Já se nechci s partou kluků dívat na porno. Bože. Na pultě se objeví hromada kazet, pánové mají hodně peněz. Oni staví počítače na zakázku, to býval tenkrát velmi dobrý kšeft. Občas jsem jim pomáhal. Něco málo o tom vím. Zaplatí se, prodavačka na mě ještě vilně zamává a vyšpulí pusu, a tak si musím venku zapálit. Cestou mi všichni řeknou, co mají nejraději. Kozy a prdele, nohy a uši, fantazii se meze nekladou.
Vrátíme se na pokoj a fakt přijdou i holky. Tedy. Každej nějak vypadáme, ale na fakulty FAV a strojní nikdy moc hezké holky nechodily. Jsou čtyři. Hihňají se jako puberťačky a dvě se dokonce drží za ruce. Ahoj, čau a zduř. Seznámím se. Pak si sednu raději s pivem do kouta, protože mám divnou předtuchu, co se bude dít. Je to jako ve filmovém klubu. Každý chlapec nejdříve představí svoje filmy. Většinou je to stále stejná produkce. A tak se na obrazovkách heká, ošklivá děvčata klopí oči a pánové rudnou. Po půl hodině mě to přestane bavit a raději sleduji lidi kolem sebe. Vypadají, že se začnou každou chvíli pářit. U toho bych nemusel zrovna být. Nic proti, ale mě to přijde divný. Nejsem žádná konzerva, už jsem zažil mnohé, ale když ony jsou ty filmy fakt ubohý. Žádný příběhy o topenářích, Helmutech ani slečnách, co jsou doma samy. Žádný krásně oblečený holky, co tančí a pak jsou povolné. Ne, jenom obyčejnej styk, zvětšený orgány na obrazovce. A hekání, uřvaný, směšný hekání. Nebylo na tom nic erotického, spíš špinavého. Kdybyste si raději vyšli někam ven na lavičku a začali se muchlovat, pomyslím si. Místo toho jeden ajťák vsune do přehrávače kazetu, která měla navěky změnit můj život. Přeháním, jasně, ale tohle byla aspoň sranda.
Vybírám si jenom kazety, které nadabovala společnost Peklo. Uvede film, který začíná scénou, ve které obrovský černoch brousí nějakou roztleskávačku. Možná ji roztrhne vejpůl. Je vidět, že jí to děsně bolí a přemáhá se a dělá, jaká je to krása. Ten dabing je úžasnej, děsně vtipnej. Černoch totiž u toho dribluje míčem a český dabér se opravdu vyřádil. Basketbalovou terminologií přivede slečnu k orgasmu. Nevadí, že je to hraný a že je to vidět, ale míč je v koši, tři nula na body. Následují hlášky, v další scéně, kde kozatá blondýna potřebuje opravit pračku. Ty máš hubu jako pytel na zmije, dělej mi to jako pánbůh. Co ty tady sama, nebojíš se si zaprcat? A další a další, včetně již klasického, ty mi budeš chcát na vrták. Vyždímu ti koule jako měch. Představil jsem si partu zhulených dabérů, kteří se předhánějí, kdo řekne lepší hlášku. Udělej mi to tvrdě jako na Národní, odkazovali v jedné scéně s policisty na 17. listopad v Praze. Řehtal jsem se jako o život. Konečně nějaké filmy, co mě baví.
Utekl jsem, když se to začalo párovat a zalézat do koutů. Chtěl jsem být sám. Teď už jo. Těch údů, škvírek, prsou a semene na mě bylo zkrátka moc. Taky jsem se opil. Přišla za mnou jedna obrýlená ve stejném svetru jako měli ajťáci. Našpulila na mě pusu, stejným způsobem, jako dámy ve filmech. Omluvil jsem se a ona chtěla pořád. Nedal jsem se a vysloužil jsem si pár sprostých hlášek na moji osobu. Někdy je to hrozný, co dělá s lidmi alkohol, tráva (která se na pokoji objevila ani nevím jak) a porno. Zavřel jsem za sebou dveře a říkal si, že se kluci nezdaj. Hezký holky si z nich dělaly srandu, ale oni nakonec možná měli víc zážitků, než ony. Nevím, víc jsem to raději nezkoumal. Dojdu do půlky chodby a potkám jednu dívku. Vůbec ji neznám. Ahoj, kde je tady ten mejdan? Jsem děsně nadržená, slyšela jsem, že dneska se i promítá. To já můžu. Hlavně se mi líběj velký černoši. Ukážu jí pokoj. Třeba se bude zase driblovat. Zalezu si pod peřinu a točí se se mnou celej svět. Zdají se mi šílené věci. Do videopůjčovny Peklo už nikdy nezajdu, ale filmy s vtipným dabingem si pamatuji dodnes.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
.JPG)