DEADLY STORM zine: Recenze/review - WHITE MANTIS

WHITE MANTIS - Arrows At The Sun

CD 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Někdy si připadám jako závislý. Moje tělo se toulá temným světem. Bez duše, bez nálady. Padá na mě jako nějaký černý mrak splín. Všude kolem jsou jen války, násilí, člověk se stal dávno člověku vlkem. Nic mě nebaví. Všechno se opakuje v podivných kruzích. Stále stejné obličeje, trapné řeči i vtipy. Nakonec skončím u kamaráda v garáži. Dáme pár piv a potom, ostatně jako vždycky, stočíme řeč na muziku. Hele, nevíš o nějakém dobrém thrash metalu? O kapele, která umí všem nakopat zadky?

Konečně se usměju. Jasně, že vím. Bavorští WHITE MANTIS jsou sice naplno věrni stylu zvaném kdysi teutonic thrash metal, ale uchopili jej po svém a snaží se, aby přinesli i něco nového, zajímavého. Vložíme CD do přehrávače, dopijeme další pivo a začneme mlátit pěstí do stolu. Nakonec skončíme v malém soukromém mosh-pitu. Vypadáme možná jako dva staří blázni, ale přátelé, hudba se má poslouchat hlavně srdcem. Myslím si, že není co řešit, tohle album řeže tou správnou stranou nože.

Mě se asi nejvíc líbí, že kapela není jenom dnes tolik obyčejnou retro vzpomínkou. Jasně, zazní tu zřetelné odkazy na KREATOR, DESTRUCTION, VOIVOD, MEGADETH, ale jestliže jsou tyhle vzory v dnešní době již trošku unavené (mimo VOIVOD), tak WHITE MANTIS přinášejí navíc energii, tlak, touhu ničit hudbou. Novinka se opravdu velmi dobře poslouchá, víceméně sama leze do hlavy i do podvědomí. Líbí se mi neotřelé refrény, divoké pasáže, různé vsuvky, užívám si poctivě ošetřený zvuk i dobře namalovaný motiv na obalu. Formální stránka je v nejlepším pořádku. To by ale samozřejmě nestačilo. Je to hlavně hudba samotná, jednotlivé motivy, nahrubo nasekaná tma i chlad, jinakost, odlišnost, co mě na "Arrows At The Sun" baví. Jestli můžete každý den potkat desítky thrash kapel, které znějí úplně stejně (a přesto mají mnohdy pro mě nepochopitelný úspěch), Němci na to jdou přeci jen trošku jinak. Jsou zajímaví, mají dobré nápady, talent na to, přesvědčit mě na svoji stranu. Chtělo by to malý klub někde na periferii města. Tak do dvou stovek fanoušků a volume pořádně nahlas. Myslím si, že naživo musí tahle hudba doslova zabíjet. Dopijeme pivo, znovu se uzavřeme do svých ulit a vrátíme se do obyčejného nudného života. Uvnitř nás ale stále tepe srdce v rytmu thrash metalu. Pokud to máte stejně a rádi objevujete nové dobré kapely, tak neváhejte ani chvilku. Pokaždé, když se moje tělo toulá temným světem, když jsem bez duše, bez nálady. Když na mě padá jako nějaký černý mrak splín, volím tohle album a rvu si jej pod tlakem do hlavy. Za mě, starého psa, rozhodně doporučuji! Syrové, ostré, thrash metalové album, které vás smete z povrchu zemského! Přesný útok přímo na solar plexus!

Asphyx says:

Sometimes I feel like an addict. My body wanders through a dark world. Without a soul, without a mood. It falls on me like a black cloud of bile. All around there are only wars, violence, man has long since become a wolf to man. I don't enjoy anything. Everything repeats itself in strange circles. Always the same faces, awkward conversations and jokes. Finally I end up at a friend's garage. We have a few beers and then, as always, we turn the conversation to music. Hey, don't you know of any good thrash metal? A band that can kick everyone's asses?

I finally smile. Of course I do. Bavarian WHITE MANTIS are fully faithful to the style once called Teutonic thrash metal, but they have taken it in their own way and are trying to bring something new, interesting. We put the CD in the player, finish another beer and start banging our fists on the table. Finally we end up in a small private mosh pit. We may look like two old fools, but friends, music should be listened to with the heart. I think there's nothing to worry about, this album cuts with the right side of the knife.

What I like most is that the band is not just an ordinary retro memory today. Sure, there are clear references to KREATOR, DESTRUCTION, VOIVOD, MEGADETH, but if these models are a bit tired nowadays (except for VOIVOD), WHITE MANTIS brings extra energy, pressure, a desire to destroy with music. The new album is really good to listen to, it more or less gets into your head and subconscious on its own. I like the fresh choruses, wild passages, various inserts, I enjoy the honestly treated sound and the well-painted motif on the cover. The formal side is in top order. But of course that wouldn't be enough. It's mainly the music itself, the individual motifs, the roughly chopped darkness and coldness, the otherness, the difference, what I enjoy about "Arrows At The Sun". If you can meet dozens of thrash bands every day that sound exactly the same (and yet often have incomprehensible success for me), the Germans do it a little differently. They are interesting, have good ideas, a talent for convincing me to their side. It would take a small club somewhere on the outskirts of the city. So up to two hundred fans and the volume really loud. I think that this music must literally kill live. We finish our beer, close ourselves in our shells again and return to our ordinary boring life. But inside us, our hearts still beat to the rhythm of thrash metal. If you feel the same way and like discovering new good bands, then don't hesitate for a moment. Every time my body wanders through a dark world, when I am soulless, without a mood. When a black cloud of spleen falls on me, I choose this album and tear it into my head under pressure. For me, an old dog, I definitely recommend it! A raw, sharp, thrash metal album that will sweep you off the face of the earth! A precise attack straight to the solar plexus!