Rozhovor s black death metalovou skupinou z Finska - PROSCRIPTION.
Odpovídal ChristButcher (kytara, zpěv), děkujeme!
Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):
Ave PROSCRIPTION! Zdravím do temného podsvětí. Poprvé jsem vaši novou desku „Desolate Divine“ poslouchal cestou do práce. Chodím kolem starého hřbitova a potom opuštěné továrny. Měl jsem chvílemi pocit, že vidím přízraky! Album se vám opravdu velmi povedlo. Vrátili jste se po pěti letech a připadáte mi ještě silnější, než dřív. Jak nová deska vznikala a proč vlastně tak dlouhá mezera mezi alby?
Časový odstup? To nebylo záměrné! HAHAHA, asi to prostě trvá tak dlouho, jak to trvá. Ani jsem si toho nevšiml, dokud se o tom nezačalo hodně mluvit v několika recenzích alba. Neuvědomil jsem si, že když si dám na čas, bude to stát body v hodnocení těch recenzí, ale teď už to vím, ale stejně mi to je úplně jedno. První album mělo tak pozitivní ohlas, že jsem někde v koutku hlavy cítil tlak, že se to musí podařit znovu. Ale bez ohledu na to jsem velmi vybíravý, co se riffů týče. Prostě jsme čekali, až se budeme cítit připraveni, a náhodou to trvalo 5 let. Během té doby byla pandemie, která nás rozptylovala, takže možná to mělo taky nějaký vliv? Nevím.
Jsem váš starý fanoušek, poslouchal jsem rád třeba i vaše demo „Promo“ z roku 2017 a líbí se mi, že máte svůj styl a zároveň si zachováváte vlastní rukopis. Jak vlastně vznikl tenkrát nápad v roce 2017 založit kapelu a proč jste se rozhodli hrát zrovna death metal? Z vaší hudby cítím silný vliv starých amerických skupin. Byly pro vás ony inspirací?
Měl jsem napsané písničky, které byly určené pro další album Maveth, ale chtěl jsem vnést čerstvou energii a zjistit, kam by se mohly posunout s otiskem někoho jiného. Okamžitě jsem kontaktoval Cruciatuse – znali jsme se už přes společného známého, oba jsme měli kapely v katalogu Dark Descent Records a měli jsme silné pouto, co se týče hudby a vize. Vložil svůj styl do mého materiálu a bylo to přesně to, jak jsem vždy chtěl, aby Maveth zněli, ale nikdy se mi to úplně nepodařilo.
Proč death metal? To bylo nevyhnutelné. Od chvíle, kdy jsem slyšel Altars of Madness, jsem věděl, že tohle je hudba, kterou mám tvořit. Vždy mě přitahovala temnější, obskurnější stránka death metalu – kapely jako Morbid Angel, Incantation, Immolation, Demilich a Gorguts. Ten vliv v Proscription stále žije.
Jestli jsem to dobře pochopil, tak jsou PROSCRIPTION takovými pohrobky MAVETH?. V kapele je celá řada skvělých muzikantů. Jak jste se vlastně dali dohromady? Jak jste se dali dohromady se současnou sestavou a bylo těžké sehnat muzikanty, kteří by chtěli hrát death metal na takové úrovni? Třeba u nás v Čechách zase tolik lidí extrémní metal nehraje.
Ano, Proscription v podstatě vzešel z popela Maveth. Když ta kapela skončila, oslovil jsem Cruciatuse, kterého jsem znal asi 15 let. Měl zájem a začali jsme tvořit první skladby. Brzy poté se přidal M.K. – je to bratranec Mattiho Mäkelä (Corpsessed) a jakmile jsem viděl video, na kterém hraje, bylo mi jasné, že je to ten pravý. Apep se přidal krátce poté jako basák a když jsem zjistil, že bydlí poblíž M.K., bylo to perfektní, protože mohli spolu jezdit na zkoušky do Kuopia, které je 4 hodiny jízdy od místa, kde bydleli.
Zpočátku měl Apep hrát pouze na basu, ale ve studiu jsem se ho zeptal, jestli by nezazpíval. Měl zkušenosti jako doprovodný zpěvák, tak jsme to zkusili a dvojitý vokál fungoval opravdu dobře – jeho black/thrash energie je skvělým protipólem mých death metalových kořenů.
Nedávno došlo ke změně: Cruciatus se rozhodl odejít a připojil se k nám náš dlouholetý přítel a producent Kalle Laanto (Sonic Violence Studios). Byl vlastně jedním z prvních lidí, které jsem zvažoval při zakládání Proscription, takže mám pocit, že se kruh uzavřel.
Pojďme k nové desce. Víš, co se mi na ní líbí asi nejvíc? Atmosféra. Ano, album je velmi temné, brutální, ale propracované a nálady se v průběhu mění. Jednou vyleze na povrch surovost, jindy chlad, někdy zase zkažená krev. Prozradíš nám způsob, jakým PROSCRIPTION skládají nový materiál? Kdo je autorem skladeb?
Až do tohoto bodu píšu 95 % riffů. Prostě sedím a píšu pořád. Vyhazuji mnohem více riffů, než si nechávám, jako to jistě dělá mnoho jiných. Jakmile mám několik riffů, které mi připadají, že k sobě pasují, začnu nahrávat a aranžovat hrubý koncept. Pak je pošlu M.K. a on udělá několik demoverzí s alternativními beaty, aby zjistil, co riff potřebuje nebo čím by se měl stát. Pracuje na aranžmá nového materiálu, na kterém právě pracujeme, a ani nedokážu popsat, jaká úleva to pro mě je! Když jsem jediný tvůrce riffů, je to pro mě největší překážka. Začínám mít pocit, že se opakuji, a někdy z frustrace zahodím skvělé riffy, protože si myslím, že jsem už něco podobného napsal. Ale pak M.K. udělá drastickou změnu tempa nebo skvělý break, nebo přijde s nápadem na bicí, který mě vůbec nenapadl a který úplně změní nápad k lepšímu. Tato nová evoluce je pro mě velmi vzrušující.
A teď, když je v kapele Kalle, který je jedním z hlavních tvůrců riffů ve svých dalších projektech a už má připravený materiál pro Proscription, troufám si říct, že čekání na třetí album by nemělo trvat dalších pět let. Hahaha.
Zvuk je nejen u death metalu velmi důležitý. Mně se líbí, jak je na novince masivní, majestátní. Podepsán je pod ním Dave Otero. Jak se vám spolupracovalo? Měli jste třeba někdy jiný názor na zvuk, mluvili jste do výsledku? Nebo jste nechali vše na Davevovi?
Dave je můj přítel už přes 25 let. Jsme také staří spoluhráči z kapely! Kdysi jsme hráli v kapele Dethroned z Colorada. Takže jsem už znal jeho produkci a nápady ohledně zvuku. Mixoval a masteroval také první album. U prvního alba jsme mu řekli, aby použil tóny, které jsme už měli ze studia, a aby na nich zapracoval svou magií. Ten kytarový tón už byl z 90 % takový, jaký jsem chtěl slyšet, bicí tóny byly všechny přirozené, takže stačilo přidat jeho „speciální omáčku“. Co se týče basy, stačilo říct „thrashová basa“ a on už věděl, co mám na mysli. Chápete? V těchto ohledech jsme byli na stejné vlně. Na novém albu jsme postupovali stejně, ale nechali jsme mu volnost v tónech, které jsme na prvním albu vynechali. Názory na to se liší, ale kdy tomu tak není? Upřímně řečeno, my sami jsme měli jinou představu o kytarovém tónu, ale před termínem odevzdání už nebyl čas to měnit.
Samuel Araya i Artem Grigoriev se stali i díky vám mými oblíbenými tvůrci obalů (miluju Samuelovu práci pro vaše předchozí album). Ten k novému albu je velmi temný a tajemný. Mrazí z něj. Prozradíš nám, jak jste se dali s těmito vynikajícími malíři dohromady a proč právě tyto motivy? A proč je vlastně na CD i vinylu jiný obal?
Ano... tady je příběh. V roce 2018 byl Artem kontaktován, aby vytvořil umělecké dílo pro Conduit. Řekl, že na to bude potřebovat 6 měsíců, a my jsme se shodli, že to je perfektní načasování pro naše vydání. Ale čas ubíhal a my jsme museli něco vymyslet pro obal, pokud jsme nechtěli zmeškat termín vydání. Nevzpomínám si, kdo mi doporučil Samuela, ale prošel jsem si jeho galerie a obraz, který jsme použili na obal, tam prostě byl, v jeho osobní sbírce. Všichni čtyři členové kapely se shodli, že nás oslovil, tak jsem ho kontaktoval, abychom ho mohli použít jako obal. Bylo to předurčeno, protože se k tomu vydání opravdu perfektně hodí a byl hotový a připravený k použití okamžitě. Pak, když jsem měl pocit, že nové album je téměř připravené k nahrávání ve studiu, mluvil jsem s Naasem o textech a on byl příliš zaneprázdněn Akhlys, aby v té době mohl nabídnout něco nového. Tak jsem se posadil a začal pracovat na konceptech, které jsem měl už dávno v dobách Dethroned, ale které nikdy nebyly použity v textech. Když bylo hotovo, vzpomněl jsem si na další obraz od Samuela, který vyprávěl příběh „Desolate Divine“, pokud to tak interpretujete, a SAME DAY M.K. řekl: „Hele, co ten druhý obraz od Samuela, o kterém jsme předtím mluvili?“ Všichni jsme se shodli na tomto díle, které jsem nazval „Behemoth of Woe“, a bylo jasné, že to musí být ono. Pak jsme si uvědomili, že Artemovo dílo leží v mé schránce a sbírá virtuální prach, a bylo příliš detailní a úžasné na to, aby se nepoužilo. Trvalo téměř dva roky, než jsme ho od něj dostali! Ale shodou okolností má vlastně podobnosti s úvodními skladbami na obou stranách vinylu. Takže... jsme se rozhodli, že OBA musí být na albu. Samuel na CD a Artem na vinylu. Proč ne? Splnilo to tolik věcí z NAŠÍ strany.
O čem jsou texty na novém albu? Odkud jste čerpali inspiraci? Mám, asi stejně jako vy, rád staré okultní filmy i knihy. A tak mě napadá, věříš v peklo? Myslíš, že opravdu existuje?
Vždy mě přitahovaly temnější, převážně antikřesťanské témata. Organizované náboženství mi vždy připadalo jako pokrytectví a duševní otroctví. V průběhu let jsem spolupracoval s Naasem (Nightbringer, Akhlys), který má obrovské znalosti o esoterismu, kosmu a satanismu. Některé z jeho textů se staly texty Proscription, když pro ně nebylo místo v jeho jiných projektech – to je jeden z důvodů, proč se naše první album jmenovalo Conduit.
Pro Desolate Divine jsem napsal asi polovinu textů sám, přičemž mi Naas pomáhal s hledáním zdrojů a nápadů, když jsem to potřeboval. Témata se zabývají kosmickým hororem, duchovním úpadkem a odmítáním falešného světla.
Co se týče pekla – nevěřím v doslovné biblické peklo. Ale jako koncept, jako stav existence, jako odraz lidského šílenství a utrpení – ano, v tomto smyslu existuje.
Jak jsou na tom PROSCRIPTION s koncerty? Hrajete hodně a často? A co nějaké turné k novému albu? Nechystáte? Máte raději menší kluby nebo velké festivaly?
Živé koncerty jsou hlavním důvodem, proč to dělám. Alba jsou důležitá, ale jejich smyslem je přivést lidi na koncerty. Dokud to fyzicky zvládnu, budu na pódiu.
Měli jsme své překážky – zejména dlouhou pauzu mezi alby –, ale s Desolate Divine plánujeme zintenzivnit turné a festivaly. Osobně mám rád jak kluby, tak festivaly. Kluby mají tu intimní, divokou energii, zatímco festivaly vám dávají šanci přiblížit hudbu mnohem širšímu publiku. Pokud je atmosféra správná, jsou oba důležité.
Máme opravdu silnou touhu vyrazit na turné s tímto albem. Turné, které jsme absolvovali v roce 2024, bylo původně určeno pro album „Desolate Divine“, protože bylo nahráno v létě 2024. Ale nebylo možné ho stihnout včas.
Poslouchám death metal od devadesátých let a Finsko pro mě bylo vždy zemí, odkud přicházela spousta dobrých kapel. Jak je tomu ale v současnosti? Vaši scénu sleduji, píšu o nových kapelách, snažím se i o rozhovory a všichni se shodují, že to u vás stále velmi žije. Jaký je tvůj názor na vaší scénu? Co labely, fanoušci, promotéři? Máte ale i hudebníky (Christbutchera) z USA. Můžeš nějak obě scény porovnat?
Finská undergroundová scéna je živá a zdravá – objevila se nová vlna mladších kapel, které hrají oldschoolový death metal s opravdovým přesvědčením: kapely jako Azatoth, Malformed, Disguised Malignance, Tramalizer. Jsou hladové, koncertují, tvrdě pracují a je inspirující je sledovat. A vždycky jsou tu koncerty s Corpsessed, Krypts, Gorephilia, Lantern atd. Aby se udržela kvalita. hahahah
Samozřejmě, scéna má celosvětově své mouchy. Příliš mnoho malých labelů chrlí průměrné desky a přesycuje trh. Ale v jádru jsou stále skvělé kapely, oddaní fanoušci a promotéři, kteří to udržují při životě.
Co se týče USA vs. Finsko – obě země mají silnou undergroundovou scénu, ale liší se svým duchem. Americká scéna je rozsáhlá a rozmanitá, s mnoha regionálními rozdíly. Finská scéna je menší, kompaktnější, ale velmi vášnivá a vždy produkovala death metal, který působí jedinečně chladně a temně. Američtí fanoušci jsou mnohem energičtější a násilnější, mnohem více se věnují pitu. Ale finské koncerty zdá se přitahují více lidí!
Jak si s extrémní muzikou začínal? Jakou kapelu si slyšel jako první a přivedla tě k muzice? A co tvé muzikantské začátky? Na jakém nástroji si začínal? Kdo byl tvým vzorem? A co první koncert, první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím.
Moje první skutečná zkušenost byla, když jsem na začátku 90. let slyšel z pokoje bratra mého kamaráda řinčet album Altars of Madness. Zastavil jsem se v pohybu. Zaklepal jsem, plně očekávaje, že dostanu pěstí, a požadoval jsem vědět, co to je. Ten den jsem se seznámil s Morbid Angel, Deicide, Death, Obituary, Napalm Death… a už nebylo cesty zpět. Dokonce i Slayer na mě poté ztratil svůj vliv. Death metal byl mým posláním.
Můj první koncert byl v roce 1992. Malevolent Creation, Cannibal Corpse, Agnostic Front a Obituary v Gothic Theater v Denveru. Bylo to kurva úžasné. Poprvé jsem slyšel Malevolent Creation, kteří propagovali album Retribution. Cannibal Corpse nahráli album Tomb of the Mutilated, ale ještě nebylo vydané, a pokud si dobře pamatuji, zahráli většinu skladeb z něj. Bylo mi teprve 14! To je další rozdíl mezi Finskem a USA. 99,9 % koncertů ve Finsku je pro osoby starší 18 let, což je škoda.
Jako muzikant mě přitahovala basová kytara! Měl jsem kamarády, kteří byli úžasní kytaristé, ale já chtěl hrát na basu. Chtěl jsem být jako Cliff Burton nebo později Alex Webster! V našem bytovém komplexu bydlel pod námi starý hippie. Moje matka ho někdy slyšela hrát na basu a šla se ho zeptat, jestli by neměl zájem učit. On si myslel, že tam jde, aby si stěžovala na hluk! A když mu řekla: „Můj syn se chce naučit hrát“, on odpověděl: „Žádné děti nechtějí hrát na basu, asi jste to špatně pochopila.“ Ale ona zmínila, že Cliffa zbožňuji, tak řekl: „Pošlete ho ke mně.“ Naučil mě pár riffů a licků. Pak mi během několika večerů ukázal, jak číst tabulatury, a odtud jsem už pokračoval sám. V průběhu let mě různé okolnosti vždy přiměly k tomu, abych se věnoval kytaře, tak jsem přijal svůj osud. Považuji se za průměrného kytaristu, zvlášť když hraju vedle Cruciatuse a teď i Kalleho! Jsem nanejvýš podprůměrný.
Moje první vystoupení: Cursed Divinity v Cafe Euphrates v Denveru. Možná v roce 1998? 97? Nebylo tam žádné pódium, ale jakmile jsem „vstoupil na pódium“ a pocítil tu energii, věděl jsem, že od toho nikdy neodejdu.
Jsem už starý pes, který si ještě pamatuje kopírování kazet, jejich vyměňování. Psaní dopisů kapelám. Byly to krásné časy, člověk byl mladý. Vy jste oproti mně o dost mladší, přesto mi to nedá a zeptám se…vzpomeneš si ještě, jak PROSCRIPTION začínali? Třeba u nás vznikla většina kapel v hospodě. Provedeš nás prosím historií vaší kapely?
Myslím, že o vzniku kapely jsme mluvili v otázce číslo 3.
Ale zdá se, že jsem mnohem starší, než si myslíš! V době, kdy píšu tento text, je mi 48 let a na scéně jsem od roku 1990! Tehdy jsme neměli internet, takže výměna kazet na parkovišti před koncerty byla nezbytná! Hodně jsme také vyměňovali VHS kazety. Díky kompilacím a videokazetám z koncertů jsem poznal spoustu nových kapel! Mám dokonce jednu VHS kazetu, na které zpívám ve dvou písních kapely Cryptopsy, hahaha. Mike DiSalvo měl zánět hrdla a Jason z Divine Empire (a Malevolent Creation) mě doslova hodil na pódium, protože kvůli mnoha nepříznivým okolnostem na tom turné vystupovali bez zpěváka.
Moje první kapela se jmenovala Cursed Divinity a vznikla asi v roce 1997. Koncem roku 1999 jsem se přidal k Excommunion. Během té doby jsem absolvoval spoustu hostování a nahrávacích session. V roce 2007 jsem se přestěhoval do Finska, kde jsem založil Maveth. Následovalo mnoho dalších session a hostování. A teď Proscription.
Jak bys definoval death metal? Co pro tebe muzika znamená? Je to životní styl, koníček, relax? Mě třeba dodnes fascinuje temnota, přitahuje mě energie. Jak to máš ty?
Death metal je síla, temnota, šílenství a pravda vyjádřená zvukem. Pro mě je to posílení, pocit sounáležitosti a svoboda – hudební i emocionální. Kromě lásky k mé ženě a dítěti je to moje nejhlubší vášeň. Zároveň je to ale jen koníček. Nikdy bych se totiž nemohl živit hudbou. Nejsem tedy profesionál. Ale veškerý svůj volný čas trávím skládáním hudby, hraním koncertů a poslechem hudby. Nesportuji, nevyrábím nic ručně ani nic podobného. Jen death metal. Nic mi nedává stejný pocit.
Klasická otázka na závěr. Co chystají PROSCRIPTION v nejbližších měsících? Jestli máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor.
Letos nám zbývá už jen pár koncertů ve Finsku a možná jeden festival v Polsku, ale polští organizátoři se odmlčeli, takže kdo ví, jak to dopadne. Na jaře příštího roku nás čeká festival v Německu, ale rádi bychom ho samozřejmě proměnili v zastávku na turné!
Na podzim také nahráváme demo nového materiálu, abychom zjistili, jak na tom jsme, a doufáme, že brzy se pustíme do práce na třetím albu!
Už teď se těším, až zítra ráno zase nasadím sluchátka a narvu si „Desolate Divine“ pod tlakem do hlavy. Album se moc povedlo. Děkuji vám za rozhovor, opravdu si toho vážím. Přeji vám, aby se kapela dařilo, abyste měli plné koncerty a aby se deska dobře prodávala. Ať se vám daří i v soukromém životě! PROSCRIPTION RULES!
Díky, chlape! Vždycky říkáme „Díky za podporu“ tak často, že to zní jako prosté pozdravné „Jak se máš?“. Ale je to pravda! Potřebujeme podporu, potřebujeme propagaci! Vše, co můžeme dostat! Takže ještě jednou, z celého srdce, díky za podporu!
Recenze/review - PROSCRIPTION - Desolate Divine (2025):
Recenze/review - PROSCRIPTION - Conduit (2020):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: