Příběh pětistý šedesátý čtvrtý - Plesáme
Blondýnka měla dvě sestřenice. Jedna byla velká krasavice, s černými krásnými vlasy, tělem bohyně a prdelkou k zulíbání. Tančila, studovala v Praze a měla kluka z jedné debilní kapely. Postupně u něj chřadla, začala brát drogy a měla anorexii. Slýchával jsem ji zvracet na záchodě a říkal o tom její mámě a příbuzným. Nikdo mě nebral vážně. Ona byla za hvězdu. Prvorozená a dokonalá. Ten její přítel zdědil několik baráků v Praze, promenádoval se v hudebních pořadech. Nedávno zemřela. Jeden ztracený život. Druhá sestřenice měla velký zadek, hrubé rysy a chování řeznice. I přes její nesporné charakterové rysy jsem jí šli na ples. Byli jsme pozváni rodinnou radou a to se neodmítá. Byl jsem z toho trošku na rozpacích. Moje nechuť k oblekům a oficiálním akcím byla ještě navíc narušena vztahem k oběma sestřenicím. Prostě jsem je neměl rád. Nežil jsem s nimi, ani nevyrůstal a tak jsem se díval na jejich chování s odstupem.
Prdelatá chodila nechodila s takovým kudrnatým střízlíkem. Už v dobách, co se seznamovali a já byl víceméně náhodou u toho, tak jí zahýbal. Takhle, moc se mu nedivím. Zvláštní je spíš to, že spolu mají dnes dvě děti, barák, byt a latifundie. Prostě to v Táboře chodilo tak nějak jinak, než jsem byl zvyklý u nás. A to včetně plesu. Ale k tomu se dostanu. Oba naši hlavní protagonisté chodili na průmyslovku. Byli tak trošku lopaty, ale zrovna tohle mi přišlo snesitelné. Dokonce jsme spolu několik let chodili do hospody, pokaždé, když jsem přijel do Tábora. Sedět se staříky u televize nás pochopitelně nebavilo a nebaví mě to dodnes. Do rodného města mé dívky jsme jeli několik dní předem. Plesu totiž předcházely velké přípravy. Muselo se sladit oblečení. A tak jsem postával v obchodech se šaty, obleky a kravatami, cítil jsem se tam nepatřičně. Já si přivezl kvádro, košili i kalhoty vlakem. V takovém tom neforemném obalu, který jsem měl sto chutí někde pohodit. Nějak dodnes nechápu tu touhu některých žen po tom, abychom byli oblečeni v něčem nepohodlném, nepřirozeném. Měl jsem vše ručně šité a přesto mě to štvalo.
Jsem zkrátka typ do džínů a kraťasů. Raději bych spal na karimatce pod širákem v lese, než někde stál s talířkem s hromádkou kaviáru a nudil se smrti. Musel jsem se obléknout, nechtěl jsem, měl jsem blbý kecy, potil se a utíkal na pivo. Budoucí tchán se mi smál. Ale jen do té doby, než se musel také obléct. Nesedělo mu vůbec nic. A tak se narychlo běželo k babičce, která byla vyučená krejčí. Zabíralo se a povolovalo. Slečny a dámy řešily šaty. Moje blondýnka v nich byla neskutečně sexy. Stáli jsme před zrcadlem a já jí to šeptám. Všem se líbí, jak vypadám já. Zamručím něco pod vousy. Co jsi říkal? No, že vypadám jak kokot. Už si můžu tu maškarádu svléct? Funím a potím se. Uleví se mi, když jsem konečně v džínách. Mám toho plný kecky. Chápu, že nemůžu na ples ve svetru, ale radost z toho mít nemusím. Jdu sám na pivo. Na bowling. Sedí tam slečna, která zanáší s chlapcem sestřenice. Je to veselé koketní děvče. Tak nějak je oba chápu. Ona je fakt nepříjemná matróna. A to je jí prosím pěkně osmnáct. Někdo se zkrátka už starý rodí.
Nedávej si tolik knedlíků, nevejdeš se do obleku, plísní budoucí tchýně svého manžela. On má v sobě ale už asi páté pivo a nějaké panáky. Je ve vrcholné formě. Oběd je dobrý, pohodový. Pomalu se scházejí příbuzní a je velmi hlučno. Dámy se jdou líčit a my pijeme rum. Teta se strejdou, oba rodiče sestřenic, spolu nežijí. Každý bydlí jinde. On si matlá nějaké sochy a vede dětské umělecké kroužky, ona je úspěšná a rázná v práci. Zvenku to ale vypadá, že jsou spokojení. Přijdou i jejich dcery. Jedna krásná, druhá ošklivá. Jako v pohádce. Matróna nás víceméně seřve a tanečnice blije na záchodě. To bude zajímavý večírek. Jsem tu jen v trenýrkách, abych ušetřil čas předtím, než se nasoukám do obleku. Bohužel, čas se nachýlil. Jde se do Palcátu. Maturanti se shlukují ve skupinkách. Partner sestřenice a spolužák vypadá jako číšník. Jdu radši vedle do baru. Pak mě zavolejte. Moje milá je trošku naštvaná, protože nejen, že mě to nebaví a je to na mě trošku vidět, ale také strhnu ostatní. Muži a kluci jdou pít, dámy švitoří samy v předsálí.
Vpustí nás dovnitř, sedneme si ke stolu a koukáme na předtančení. Dva postarší tanečníci s křečovitým úsměvem předvedou několik klasických tanců. Tatíci mají rudé obličeje a zaškrcený tuk na krku. Všichni se potí, jsou mastní a pořád si rovnají břicha. Mladí kluci se zase otáčejí ke zdi, aby si mohli srovnat moudí, protože v tomhle věku máme v sobě všichni spoustu testosteronu a líbí se nám všechna ta odhalená ramena, šíje, nohy, stehna. Následuje projev, který je stejně rozpačitý jako předtančení. Jedná se o směs vyhrožování, že pokud se nebudou učit, tak maturita nebude a několika vtipů, co letěly za doby, kdy naši zemi osvobozovala podruhé sovětská armáda. Mělo to velmi podobnou atmosféru. Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na pohřeb prababičky. Omluvím se, jdu na záchod a cestou potkám několik známých. Kecáme na rohu u hajzlíku, dokud pan ředitel nedomluví. Konečně. Vlahý potlesk a následuje šerpování.
Sestřenice vypadá spíše jako máma svého kluka. Nedá mi to a představuji si je, jak souloží. Musí na ní vypadat jako klíště. A když je ona nahoře, tak on musí být v posteli doslova utopený. Nejhorší ale je, že ani v představách, ani v realitě se nikdo neusmívá. Potom kolem studentů natáhnou provaz, což já neznám. U nás se tohle nedělá. Pak se hází peníze a tak si vyprázdním všechny kapsy. Někdo ale začne obcházet s kloboukem a já už mám jen papírový. Už aby tu hotovost zrušili, zasním se vizionářsky. Zametá se. Uklízí a protože je to průmyslovka, tak tu moc hezkých slečen není. Začne se tančit a mě se uleví. Můžu aspoň na chvilku zmizet. Měl bys moji dceru vyvést a jestli to chceš mít jednou dobrý i u tchyně, tak i jí. Ozve se za mnou budoucí tchán. Je hezký, že mě berou už za svého. Nejdřív mě pozve na panáka. S radostí přijmu a pak bruslím po parketách ke stolu, kde sedí ženské osazenstvo. Vezmu to z boku a protože jsem ještě nezapomněl, jak se tančí, tak je provedu všechny. Postupně, včetně babičky, mocné tety i sestřenic. Svoji holku si nechám na konec. Uznávám, že tchán je zkušený chlap. Všechny září a ples si užívají. Jen ho trošku podezírám, že jsem to vzal tak trošku i za něj. Zeptám se ho, ale on se jen potutelně usmívá.
Večer graduje, popíjí se vínko. Já tedy odbíhám pro pivo, ale holky jsou takové vláčné. Svým způsobem to chápu. Plesy jsou dělané hlavně pro ně. Rády se hezky oblékají, líbí se jim ta elegance. Můj svět to ale není. Potkávám gentlemany, kteří umí obleky nosit, korzují a dodržují všechna platná i neplatná pravidla. Já si připadám svázaný, nesvobodný. Sednu si raději bokem a jen tak sleduji páry jak tančí. Je to zajímavá sonda. Mladé i staré dvojice. Jinak tancují matky se syny, jinak manželé, jinak otcové, co si vedou svoje dcerunky. Má to něco do sebe, parket je sám o sobě magické místo. Podle toho, jak se holka hýbe, také poznáte její temperament. To už dávno vím. Nejdřív pro mě přijde ta krásná sestřenice. Potom milenka kluka té druhé a nakonec moje holka. Nebyla žádná dámská volenka, nic takového, ale asi jsem se moc zasnil a vypadal, že mě to baví. Copak o to, držet v dlaních krásná mladá těla je vždycky příjemné, ale že bych byl zase tolik nadšený z tance, to určitě ne. Kroky ale umím a nikomu nešlapu na nohy. A prý cítím rytmus. Kdo ví?
Kousek vedle sedí nějaké mladé děvče, ošerpované a pláče. Asi mám v sobě možná až moc empatie. Je mi jí trošku líto. Tohle má být její večer. Jdu pro ní. Zvedne ke mě uplakané oči a vlažně přijme moji ruku. Plujeme po parketu. Je lehounká, vznáší se, jako víla. Jemně ji otáčím a ona se ke mě tiskne. Je jako mláďátko, co se někde ztratilo, choulí se. Následuje ploužák, chci ji odvést ke stolu, ale ona že prý ne. Šeptá mi něco do ucha, ale neslyším ji. Snažím se příliš netisknout. Vím, že se na mě moje milá dívá. Ale ona mě najednou svírá až křečovitě. Opustil ji dneska její kluk. To se nám to pěkně sešlo, pomyslím si již trošku opilý. Prohodím pár povzbudivých slov. Konečně se usměje. Potřebuji panáka. Tentokrát pozvu budoucího tchána já. Už má taky naváto. A nejsme rozhodně sami. Kolem se potácejí mlhavé postavy. Kravaty sundané, košile vysunuté z kalhot. Teď začíná teprve ta správná zábava. V předsálí se někdo pere. Pojď prosím rychle, dělej. Táhnou mě tam.
Kluk sestřenice stojí proti asi dvoumetrovému obrovi. Dostává jednu ránu za druhou. Kousek vedle se krčí jeho ubrečená milenka. Co se chce po mě? Vždyť ho zabije? A to má jako zabít mě? Asi ano. Najednou jsem všem dobrý. Sundám si kravatu a zařvu na pořízka. Pomalu na mě otočí hlavu. Je opilej, super, bude mít pomalejší reakce. Než si ale stačím všechno promyslet, dostanu takovou pumelenici do obličeje, že se mi zatmí před očima. Popadne mě vztek. Je mi najednou jedno, že jsem mladý gentleman v upnutém obleku. Zvednu ruce a vzpomenu si na ulici ze sídliště. Zaútočím. Kopu, nasazuji páky, dávám pěstí. Vítězím. A pak mě vyvedou gorily. Nakonec jsem docela rád, jen mi je zima. Zalezu si vedle na bar a poprosím o rum. Copak mladej, rval ses o holku? Zeptá se mě postarší barmanka. Jen mávnu rukou a poprosím ji o led. Vlastně ano, jen ne o svoji. Netrvá to dlouho a přijde za mnou moje milá. Dívá se na mě ale divně. Trošku ji vyděsilo, když jsem jí ukázal taky kousek svojí temné stránky. Popadl mě vztek, neovládl jsem se. Teď se za to stydím.
Už neplesáme. Jdeme domů. Sundá si střevíce, protože jí bolí nohy. Hodím si ji na záda a jdeme tichou ulicí. Když dorazíme do bytu, jsem tak utahaný, že sotva chodím, ale nedal jsem na sobě nic znát. Jsme tu první a tak z ní strhám šaty. Rozbalím si ji jako dárek. Voní krásou, mládím a jednou moc příjemnou voňavkou. Ztratím se v jejím objetí a dokonáno jest přesně ve chvíli, když zachřestí v zámku klíče. Spěšně se obléknu a jdu je ještě pozdravit. Panímáma je naštvaná, že jsem se porval. Marně jí všichni vysvětlovali, že jsem se jen zastal slabšího nápadníka sestřenice. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi za to vlastně nikdo nikdy ani nepoděkoval. Byl to takový divný ples. Nic nebylo vyloženě špatně, ale všichni byli tak nějak upnutí. Ale oficialitám bylo učiněno zadost a já si připsal nějaký ten bod do celkového hodnocení. Druhý den, když jsme šli v džínách na vlak, tak jsem se cítil jako v bavlnce.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
