DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 15. srpna 2025

Recenze/review - GRAND CADAVER - The Rot Beneath (2025)


GRAND CADAVER - The Rot Beneath
EP 2025, Majestic Mountain Records

for english please scroll down

Někdy si připadám jenom jako tichý stín. Chodím ulicemi a sleduji, jak svět kolem mě umírá. Člověk se stal člověku vlkem, násilí je na každém rohu. Války a utrpení, jedovatá voda, umírající příroda. Měli bychom být na vrcholu, máme skvělé technologie, které využíváme k zabíjení nevinných. Občas se probudím do tiché noci a jdu se podívat z okna, jestli apokalypsa už nezačala. Viděl a zažil jsem již mnohé, ale tolik lží, přetvářky, špíny a hnusu, jsem dosud neviděl. Můžeme si za to sami. Zavíráme příliš často oči před nespravedlností.

A tak mi, ostatně jako vždycky, nakonec zbývá hlavně muzika, která mi pomáhá přežít a nezbláznit se. O švédských GRAND CADAVER jsem napsal již mnohé, máme i skvělý rozhovor (odkazy máte dole pod článkem). I letos se jedná o hrubozrnný, chladnými melodiemi protkaný death metal, který můžeme s klidem označit hrdým štítkem - made in Sweden.


Všichni členové kapely patří mezi zkušené matadory, mezi veterány scény, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Máte tak jistotu, že vždy dostanete perfektně odvedené řemeslo. Na GRAND CADAVER se mi ale hlavně líbí, že přidávají ještě něco navíc, takový ten syrový feeling, vichr ze severu, zdravý vztek, touhu ničit hudbou. Skladby jsou napsány velmi samozřejmě, elegantně, uvěřitelně. Ihned se mi dostaly do krve, staly se mojí součástí. Pryč šly z mého playlistu ostatní kapely a zcela pohlcen jsem chodil ulicemi se sluchátky na uších a sledoval jsem, jak svět kolem mě umírá. Chodím každé ráno velmi brzy do práce, ve smogu, skrz špinavé ulice, kolem hřbitova, továrnou, která ještě spí. Vše je depresivní, zahalené do krvavé mlhy. V těchto chvílích, když už neexistuje žádná další naděje, vynikne síla nového EP "The Rot Beneath" nejvíce. Zachmuření lidé, neustále hledící do obrazovek. Stali se z nás dávno mrtvé zombie. Agresivita roste a děti se rodí v ještě větších bolestech než dřív. Za velmi povedený považuji zvuk (Recorded by Per Stålberg at Welfare Studios, Gothenburg, mixed by Per Stålberg, mastered by Johan Reivén (Audiolord Mastering)). O motivu na obalu netřeba diskutovat, podepsáni jsou pod ním vynikající Illusive Illustration. Hlavní je pro mě, ostatně jako vždycky, hudba a ta splňuje veškeré mé požadavky na to, abych se k nahrávce rád a často vracel. Jedná se poctivou, reálnou, přesvědčivou a autentickou záležitost, která potěší všechny fanoušky třeba takových ENTOMBED, GOREFEST, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS. Samozřejmě s tím, že tahle smečka má svůj vlastní rukopis, výraz, ksicht chcete-li. Svět kolem nás hoří! Apokalypsa dávno začala uvnitř našich zkažených duší! Švédský death metal zahraný s chladnou a velmi přesvědčivou elegancí starých mistrů!


Asphyx says:

Sometimes I feel like just a silent shadow. I walk the streets and watch the world around me die. Man has become a wolf to man, violence is on every corner. Wars and suffering, poisoned water, dying nature. We should be at the top, we have great technology that we use to kill the innocent. Sometimes I wake up in the quiet night and look out the window to see if the apocalypse has already begun. I have seen and experienced many things, but I have never seen so much lies, hypocrisy, filth, and disgust. We have only ourselves to blame. We too often turn a blind eye to injustice.

And so, as always, what remains for me in the end is mainly music, which helps me survive and not go crazy. I have already written a lot about the Swedish band GRAND CADAVER, and we also have a great interview with them (links below the article). This year, too, it's coarse, cold, melodic death metal that we can proudly label "made in Sweden."


All members of the band are experienced matadors, veterans of the scene who know exactly what they want to play and how. You can be sure that you will always get a perfectly executed performance. What I like most about GRAND CADAVER is that they add something extra, that raw feeling, a wind from the north, healthy anger, a desire to destroy with music. The songs are written very naturally, elegantly, believably. They immediately got into my blood and became a part of me. The other bands disappeared from my playlist, and I walked the streets completely absorbed, headphones on, watching the world around me die. I walk to work very early every morning, through the smog, through the dirty streets, past the cemetery, past the factory that is still asleep. Everything is depressing, shrouded in a bloody fog. It is in these moments, when there is no hope left, that the power of the new EP "The Rot Beneath" stands out the most. Gloomy people, constantly staring at screens. We have long since become dead zombies. Aggression is growing and children are being born in even greater pain than before. I consider the sound to be very well done (Recorded by Per Stålberg at Welfare Studios, Gothenburg, mixed by Per Stålberg, mastered by Johan Reivén (Audiolord Mastering)). There is no need to discuss the cover art, which was created by the excellent Illusive Illustration. The main thing for me, as always, is the music, and it meets all my requirements for me to enjoy returning to the recording often. It is an honest, realistic, convincing, and authentic affair that will delight all fans of ENTOMBED, GOREFEST, GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, and the like. Of course, this pack has its own signature style, expression, or face, if you will. The world around us is burning! The apocalypse began long ago inside our corrupt souls! Swedish death metal played with the cold and very convincing elegance of the old masters!



Tracklist:
01. Blood-Red Banner 
02. The Rot Beneath 
03. Endless Dead 
04. Darkened Apathy

Grand Cadaver is:
Stefan Lagergren: Guitar (The Grifted/ex. Treblinka/Expulsion)
Alex Stjernfeldt: Guitar (Novarupta/Let Them Hang/CHILD)
Daniel Liljekvist: Drums (Disrupted/Vorder/ex. Katatonia)
Mikael Stanne: Vocals (Dark Tranquillity, The Halo Effect)
Christian Jansson: Bass (Pagandom, Dark Tranquillity)

Recorded by Per Stålberg at Welfare Studios, Gothenburg
Mixed by Per Stålberg
Mastered by Johan Reivén (Audiolord Mastering)

Album artwork by Illusive Illustration
Album design by Stefan Lagergren


Links:
Grand Cadaver

Majestic Mountain Records

Recenze/review - LOTAN - Yetzer Hara (2025)


LOTAN - Yetzer Hara
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Všechny ty neuvěřitelné teorie a spiknutí o tom, že jsme ovládáni jako loutky bez duše, se nakonec potvrdily. Marast, hnus a špína, bída a utrpení, za všechno si můžeme jenom my sami. Nenávistné komentáře, krásné reklamy, raději utíkám na další krvavý black death metalový obřad. Zde alespoň cítím sílu a energii, tady je vše opravdové a ohlodané na kost.

Dánští tmáři LOTAN hrají od roku 2020 a mají na svém kontě ještě jedno dlouhohrající album a dvě EP. Jedná se do černé mlhy zahalený syrový a chladný kov smrti, který nepostrádá potřebnou naléhavou a divokou atmosféru. Oltář je znovu připraven, nové album hoří zevnitř. Je silné ve svých motivech, bolestivé ve zvuku, tajemné a záhadné, jako motiv na obalu. Pokud se rádi procházíte za rozbřesku na opuštěných hřbitovech, potom jste zde správně. 


Když jsem nové album začal před několika měsíci poslouchat, při každém setkání mě mrazilo v kostech a tuhla mi krev v žilách. Mám rád, když ve mě dovede kapela probudit nějaké emoce, když se jí podaří rozdrásat moji duši do krve. Skladby jsou tu velmi dobře napsány, mají v sobě pověstnou jiskru, drive a jsou ušpiněné jako tělo zohavené mrtvoly, která tu zbyde po apokalypse, která už dávno začala v našich myslích. Tématem textů je dodnes platný příběh o Kainovi a Ábelovi, o celkovém úpadku lidstva jako celku. Zbylo nám už jenom násilí, jsme bezcitní k utrpení druhých. Rozhodně věnujte téhle stránce nahrávky pozornost, stojí opravdu za to. Hudebně se potom jedná o podobný zážitek, jako při poslechu kapel typu BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, případně MGLA. Když se nad tím zamyslíte, tak je vlastně velmi děsivé, co přinese blízká budoucnost. Další válku? Nějakou chorobu, která se nám dostane do podvědomí? Nebo nám budou stačit sociální sítě a internet? Mám rád alba, která mě donutí k zamyšlení, která v sobě mají jasné myšlenky, u kterých kývám souhlasně hlavou. "Yetzer Hara" přesně takové je. Plné nápadů, takového toho těžko definovatelného neklidu, magie i zvláštní přitažlivosti. Za moji maličkost nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Je propracovaná po všech stránkách a zároveň nepostrádá živočišnost a touhu ničit. Rozerve vás zevnitř a zanechá po sobě dlouhou krvavou stopu. Pradávné předpovědi se splnily s krutou přesností. Lidé nepotřebují přírodní katastrofy, ani zásah z vesmíru, aby se totálně zničili. Stačí jim jejich vlastní temné myšlenky a nenávist. Nihilistický, divoký, chladný a temný black death metal plný vzdoru a divoké energie! Album ostré jako břitva, které řeže do živého!

Asphyx says:

Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. All those incredible theories and conspiracies about us being controlled like soulless puppets have finally been confirmed. Filth, disgust, and dirt, misery and suffering—we have only ourselves to blame for all of it. Hateful comments, beautiful advertisements—I'd rather escape to another bloody black death metal ritual. At least here I feel strength and energy; here, everything is real and stripped down to the bone.

Danish dark metal band LOTAN has been playing since 2020 and has one full-length album and two EPs to their credit. It is raw and cold death metal shrouded in black fog, which does not lack the necessary urgent and wild atmosphere. The altar is ready again, the new album burns from within. It is strong in its motifs, painful in its sound, mysterious and enigmatic, like the motif on the cover. If you like to walk through deserted cemeteries at dawn, then you've come to the right place. 


When I started listening to the new album a few months ago, it sent shivers down my spine and made my blood run cold every time I heard it. I like it when a band can stir up emotions in me, when they manage to tear my soul to shreds. The songs are very well written, they have that famous spark, drive, and they are as dirty as the mutilated corpse left behind after the apocalypse that began long ago in our minds. The theme of the lyrics is the still-relevant story of Cain and Abel, about the overall decline of humanity as a whole. All we have left is violence, we are insensitive to the suffering of others. Definitely pay attention to this side of the recording, it's really worth it. Musically, it is a similar experience to listening to bands such as BEHEMOTH, HATE, BELPHEGOR, ANAAL NATHRAKH, or MGLA. When you think about it, it is actually very frightening what the near future will bring. Another war? Some disease that will enter our subconscious? Or will social media and the internet be enough for us? I like albums that make me think, that have clear ideas that I nod my head in agreement with. "Yetzer Hara" is exactly that. Full of ideas, that hard-to-define restlessness, magic, and a strange appeal. I can't help but recommend this new release to you. It is sophisticated in every way, yet it doesn't lack animalistic energy and a desire to destroy. It will tear you apart from the inside and leave a long bloody trail behind. Ancient prophecies have come true with cruel accuracy. People don't need natural disasters or intervention from outer space to destroy themselves completely. Their own dark thoughts and hatred are enough. Nihilistic, wild, cold, and dark black death metal full of defiance and wild energy! An album as sharp as a razor that cuts to the quick!



TRACKLIST
01. Minenwerfer
02. Scorched Tyranny
03. Omnicide Manifest
04. Crown Of Rope
05. Incantation Of Hatred
06. Heksenat
07. Violent End
08. Righteous Fury

Lineup:
Martin Rubini – vocals
Lasse Heiberg – guitar
Andy Dragsberg – guitar
Phillip Kaaber – bass
Jon Elmquist – drums




KNIŽNÍ TIPY - Útočiště - Jérôme Loubry (2020)


Útočiště - Jérôme Loubry
2020, Metafora

Mám tu nějaké resty a jsem na dovolené, říkal jsem si, když jsem vytahoval několik dalších svazků na chalupě z batohu. Útočiště od Jérôme Loubryho jsem již jednou četl. Bylo to v době, kdy jsem čekával na manželku na nemocničních chodbách. Pořád kolem někdo chodil, křičel, zoufal si, špitály bývají živý organismus, ve kterém je spousta emocí. Někdy jsem četl jednu stránku desetkrát, jindy se chytil hned a nevnímal svět kolem sebe. Byl jsem přerušován uprostřed kapitol, abych už jel, že musíme domů. Parkovali jsme mezi domy snad půl hodiny, abych nakonec spal jenom třeba tři hodiny. Zkrátka a dobře, ten zážitek z knihy nebyl tak dobrý, jak bych si představoval. Pravdou ale je, že jsem zrovna nad tímto tématem a dějem hodně přemýšlel. Je to těžké čtení. Obzvláště v prostředí, ve kterém létá tolik protichůdných emocí.

Vše nakonec dopadlo dobře, manželka je vyléčená. Děkuji všemohoucímu a znovu usedám pod kaštan do křesla, abych si knížku znovu vychutnal. Tentokrát je zde klid. Jen občas přiletí některý z ptáků, vyzobat pár červů kousek od mých nohou. Jsme tu v takové zvláštní symbióze. Oba spokojení, já i žluva. Obracím stránky velmi opatrně, nechci ji vyrušit. Pokaždé, když jsem někde v lese nebo jen tak na chalupě, připadám si jako součást něčeho většího, něčeho, co mě přežije. Mám až nábožnou úctu k lesům, loukám, ke všem těm malým i velkým živým tvorům. Vítr ševelí v listech kaštanu a občas mi přistane na hlavě nějaký ten sušší list. Hrabu pak k večeru anglický trávník a přemýšlím znovu a znovu o celém tomhle příběhu. Je totiž velmi dobře napsaný. No řekněte, kolik knih jste za poslední roky četli dvakrát? 

Bylo to ještě lepší než poprvé. Nerušen vnějšími vlivy, jsem se o hodně lépe soustředil a vše si znovu užil. Ten moment překvapení, který nastane, sice nebyl tak ostrý jako minule, ale i tak jsem si knížku neskutečně vychutnal. Je to vlastně všechno hrozně zamotané, zvláštní, neklidné. V malém reproduktoru JBL jsem proto volil jen samou smutnou hudbu. Jako kulisu, jako soundtrack. Užíval jsem si jednotlivé kapitoly, stejně tak i skladby. Letní pohoda, zdánlivá jen na povrchu, uvnitř jsem byl znovu a znovu drásán do krve. Je to hodně zašmodrchané, komplikované, ale velmi dobře se to čte, ale zároveň vše ubíhá hrozně rychle a nebál bych se napsat až návykově. Stal jsem se doslova součástí celého příběhu. Drsného, temného, bolestivého. Také hledáte útočiště? Tak potom vězte, že nakonec je všechno úplně jinak.

Možná máme každý svůj malý ostrov u Normandie. Svoji třináctou komnatu. Svoje představy, bolest, strachy, které nám přináší život. Jérôme Loubry tohle všechno vzal a vložil to do příběhu, který rozhodně stojí za to. Někomu možná bude knížka připadat divná, neuchopitelná, ale moje fantazie znovu pracovala na sto procent. Je tu vlastně úplně všechno. Temnota i děs, napětí, touha, vášeň, ale hlavně hrozně poutavě napsaná kniha, od které jsem nemohl odtrhnout oči. Zase jsem zapomínal pít, jíst a jednou i spát, protože manželka si už šla unaveně lehnout a já mžoural pod lampičkou tak dlouho, dokud mě nebolely oči tak, že už to dál nešlo. A pak jsem stejně ležel v posteli a zíral do tmy. Co se stalo s dětmi na ostrově? Vládne tu zvláštní a velmi podivná atmosféra. Plíživý děs, napadne mě ještě a pak konečně usnu. 

Ani se nedivím, že dostal Jérôme Loubry za Útočiště několik cen. Už dlouho jsem neměl v rukou takto temnou knihu. Pokud rádi čtete, myslím tím opravdu rádi, tak jí dejte čas. Musí uzrát. Je v mnohém jiná, odlišná, přesto napínavá. Vyvolává spoustu otázek. Možná právě proto jsem se rozhodl si ji přečíst ještě jednou. Když jsem knihu odkládal zpět do batohu, tak jsem pořád dokola opakoval, že to tedy byla jízda. U oběda jsem se potom zeptal své plavovlásky, jestli by si Útočiště přečetla podruhé. Řekla že ne, že rozhodně teď několik let ne. Je v ní možná až příliš bolesti. Ale budu si ji pamatovat hodně dlouho. Na tom jsme se rozhodně shodli. Dovolená pokračuje, ještě tu mám pár kousků. Je na co se těšit. Jak jednoduchá a jak pravdivá věta. Někdy si říkám, že je škoda, že mě někdo za čtení neplatí. To by byla krása, co? Jen si tak sedět, chodit po horách a pak si pochutnat na nějaké knižní dobrotě. Budiž přáno i vám. Děkuji moc. Mějte se co nejlépe a opět a znovu děkuji za přízeň. Moc si toho vážím. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jediná možnost, jak přežít, je uniknout... Co skrývá tajemný ostrov? A co skrývá lidská mysl? Sandrine, která se před nedávnem přistěhovala do Normandie, dostává výzvu od notáře, aby si zajela převzít osobní věci z domu po své zemřelé babičce – svérázné ženě, jež žila osaměle na maličkém ostrově nedaleko pobřeží a odmítala se stýkat s dcerou i s vnučkou. Sandrine vystupuje z lodi na šedivém, chladném ostrově a setkává se s hrstkou obyvatel, starých lidí žijících v téměř naprostém odloučení od civilizace. Všichni jí popisují babičku jako milou a laskavou ženu, tedy obraz daleký tomu, co o ní Sandrine vyprávěla matka. Na ostrově vládne podivná atmosféra. Stačí pár hodin, aby si Sandrine uvědomila, že zdejší obyvatelé skrývají nějaké tajemství. Cosi, z čeho mají hrůzu. Proč tedy odtud nikdo z nich neodjede? Co se stalo s dětmi z prázdninového tábora, narychlo uzavřeného v roce 1949? Namísto odpovědí je mladá žena po několika dnech nalezena, jak bloudí po pláži na pevnině s oblečením zmáčeným krví, která není její… Román získal cenu za nejlepší francouzský román roku 2019, která se uděluje na každoročně konaném literárním festivalu detektivek v Cognacu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 14. srpna 2025

Recenze/review - CASTRATOR - Coronation of the Grotesque (2025)


CASTRATOR - Coronation of the Grotesque
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

Pokaždé, když někde vidím nebo slyším rozhovor s nějakým zlým démonem, vaří se mi krev v žilách. Tisíce obdivovatelek, vášnivých dopisů. Jakoby některé z nás rajcovala smrt a násilí. Oběti nikoho nezajímají. Existuje už jenom krev a absolutní temnota. Sérioví vrazi ve světlech reflektorů, čím krutější, tím lépe. Chce se mi zvracet z lidského rodu a zavírám se znovu a znovu raději do své ulity. Americké amazonky CASTRATOR jsem si pro sebe objevil již v roce 2022, když vydaly svůj debut "Defiled in Oblivion" (rozhovor a recenzi najdete dole pod dnešním článkem).

Líbil se mi jejich rukopis, výraz, taková ta zdravá naštvanost, která k dobrému death metalu patří jako k mrtvému rakev. Kapela byla i je na tom velmi dobře technicky a zároveň umí napsat velmi dobré skladby. I letos se jedná o hrubozrnný, ostře nasekaný materiál se staroškolským feelingem. U téhle nahrávky vám poteče z uší krev. 


Dámy jsou i na novém albu "Coronation of the Grotesque" ostré jako břitva, jako nabroušený skalpel. Riffy vás rozdrtí velkou silou, takovým tím tlakem, který se dle mého nedá naučit. Kapela jej musí mít v sobě. Jedná se o hodně nekompromisní album, které ale zároveň obsahuje velké množství temné a chladné atmosféry. Líbí se mi, že kapela ve svých textech upozorňuje na různá zvěrstva, kterých je schopen snad jenom člověk. Příběhy jako smrt Mahsy Amini, hnus a špína, kterou prováděl samozvaný náboženský vůdce Naason Joaquín García nebo eunuchizace rezonují celým albem a krásně morbidně doplňují muziku samotnou. Povedl se i zvuk (Noah Buchanan - mixing, masterig) a o obalu netřeba snad ani mluvit. Jon Zig je vždy zárukou vysoké kvality. Zkrátka a dobře, poslouchat letošní skladby je jako se procházet krutou a ošklivou morbidní galerií smrti. Před očima mi naskakují jednotlivé hnusné a bolestivé obrazy, motivy se mi postupně zadírají pod kůži i do podvědomí. Pokud jste fanoušci kapel jako CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MORBID ANGEL a dalších podobných maniaků, kteří umí ve své tvorbě kombinovat brutalitu, chlad i temnotu ve vzájemném třaskavém poměru, tak neváhejte ani chvilku. CASTRATOR si postupně vybudovali jasnou a pevnou pozici na scéně a stalo se tak zaslouženě. Letošní nové album moje slova jenom potvrzuje. Pro mě osobně je potom nejdůležitější jedna věc - nové skladby mě opravdu baví poslouchat a vždy mě roztrhají na kusy. Pokaždé, když někde vidím nebo slyším rozhovor s nějakým zlým démonem, vaří se mi krev v žilách. Tisíce obdivovatelek, vášnivých dopisů. Jakoby některé z nás rajcovala smrt a násilí. Oběti nikoho nezajímají. Existuje už jenom krev a absolutní temnota. Sérioví vrazi ve světlech reflektorů, čím krutější, tím lépe. Chce se mi zvracet z lidského rodu a zavírám se znovu a znovu raději do své ulity. CASTRATOR patří mezi smečky, které mi pomáhají na současný podivný svět zapomenout. Díky moc za to. Mimochodem, nová kytarista Sara hraje skvěle! Absolutně devastující, krutý a surový death metal, který vás rozdrtí! Bolestivé a temné zrcadlo hnusným lidským myšlenkám a činům!

Asphyx says:

Every time I see or hear an interview with some evil demon, my blood boils. Thousands of admirers, passionate letters. It's as if some of us are turned on by death and violence. No one cares about the victims. All that exists is blood and absolute darkness. Serial killers in the spotlight, the more cruel, the better. I want to vomit on the human race and retreat into my shell again and again. I discovered the American Amazons CASTRATOR back in 2022 when they released their debut album "Defiled in Oblivion" (you can find the interview and review below today's article).

I liked their style, their expression, that healthy anger that belongs to good death metal like a coffin belongs to the dead. The band was and still is very good technically and at the same time knows how to write very good songs. This year, too, it's coarse, sharply chopped material with an old-school feel. This recording will make your ears bleed.


The ladies are as sharp as a razor, like a sharpened scalpel, on their new album "Coronation of the Grotesque". The riffs crush you with great force, with a kind of pressure that, in my opinion, cannot be learned. The band must have it within them. It is a very uncompromising album, but at the same time it contains a great deal of dark and cold atmosphere. I like that the band draws attention in their lyrics to various atrocities that only humans are capable of. Stories such as the death of Mahsa Amini, the filth and disgusting acts of self-proclaimed religious leader Naason Joaquín García, and eunuchization resonate throughout the album and beautifully complement the music itself in a morbid way. The sound is also well done (Noah Buchanan - mixing, mastering), and the cover art speaks for itself. Jon Zig is always a guarantee of high quality. In short, listening to this year's songs is like walking through a cruel and ugly morbid gallery of death. Individual disgusting and painful images flash before my eyes, and the motifs gradually get under my skin and into my subconscious. If you are a fan of bands such as CANNIBAL CORPSE, DEICIDE, MORBID ANGEL, and other similar maniacs who know how to combine brutality, coldness, and darkness in their work in an explosive ratio, then don't hesitate for a moment. CASTRATOR has gradually built a clear and solid position on the scene, and deservedly so. This year's new album only confirms my words. For me personally, one thing is most important—I really enjoy listening to the new songs, and they always tear me to pieces. Every time I see or hear an interview with some evil demon, my blood boils. Thousands of admirers, passionate letters. It's as if some of us are turned on by death and violence. No one cares about the victims. All that exists is blood and absolute darkness. Serial killers in the spotlight, the more cruel, the better. I want to vomit on the human race and I lock myself in my shell again and again. CASTRATOR is one of the bands that helps me forget about the strange world we live in today. Thank you very much for that. By the way, the new guitarist Sara plays great! Absolutely devastating, cruel, and raw death metal that will crush you! A painful and dark mirror of ugly human thoughts and deeds!


Recenze/review - CASTRATOR - Defiled in Oblivion (2022):

A few questions - interview with death metal band CASTRATOR from United States:


Coronation of the Grotesque track listing:
1. Fragments of Defiance
2. I Am Eunuch
3. Covenant of Deceit
4. Mortem Opeterie
5. Remnants of Chaos
6. Deviant Miscreant
7. Psalm of Beguiled
8. Blood Bind's Curse
9. Discordant Rumination
10. Metal Command

CASTRATOR is:
Robin Mazen - Bass
Carolina Perez - Drums
Clarissa Badini - Vocals
Sara Loerlein - Guitars



středa 13. srpna 2025

Recenze/review - THORN - Nebulous Womb of Eternity (2025)


THORN - Nebulous Womb of Eternity
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Občas nevím, jestli ještě spím nebo se staly mé noční můry skutečností. Sestupuji v nich dolů do sklepa, po kamenných schodech. Po stěnách stéká hnis a když dojdu k rezavým dveřím, musím odříkat několik slok prokletých modliteb. Vstoupím dovnitř, do říše absolutního zla a temnoty. Nebe už dávno shořelo a mě nezbývá nic jiného, než se setkat se svými vlastními démony. Z dálky slyším morbidní a prašivou hudbu. Jdu za zvukem, abych nakonec došel k oltáři, ne kterém leží zohavené obětované tělo. Jsem to já.

Mám pro Brennena Westermeyera a jeho tvorbu velkou slabost. Líbí se mi, jakým způsobem přistupuje k muzice, jeho nápady, provedení, zvuk, vlastně všechno (důkazem budiž recenze na minulá alba, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem) pod jménem THORN. Letošní album "Nebulous Womb of Eternity" není výjimkou. Jasně, hlasitě a surově potvrzuje pozici v podzemí a dává jasně najevo, že zde se hraje pro všechny prokleté. 


Poslouchat letošní nahrávku je jako navštívit staré pohřebiště v lesích. Do starodávných kamenů jsou otištěny veškeré bolesti a utrpení, kterých je člověk jako druh schopen. Obětní oltář je poznamenaný krví nevinných. Hudba pro mě vždy byla hlavně o emocích, o přenesené energii a při poslechu "Nebulous Womb of Eternity" se opravdu cítím, jako bych se procházel mezi mlhavými stíny v záhrobí. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, reálně, mají v sobě potřebný drive a sílu. Hoří zevnitř, roztrhají vás a shnijete u nich jako těla nakažená starodávnými chorobami. Líbí se mi tajemno, takové ty neklidné nálady, které se prolínají celým albem, létají kolem jako můry kolem ohně. THORN mají svůj vlastní rukopis, výraz a to je v dnešní době poměrně vzácnost. Toulám se podsvětím již skoro 35 let a rád vždy ochutnám z pestré palety extrémní muziky. Píšu už jenom o té, která se mi líbí, která mě osloví a dostane se mi pod kůži. Letos se spokojeně opět kývám do rytmu a užívám si jednotlivé pasáže. Pokud bych měl k někomu tvorbu téhle smečky přirovnat, volil bych jména jako FUMES, FLUIDS, MORTICIAN, RETCHING a další nechutné a syrové tmáře. O povedeném zvuku jsem již psal, zmínit musím ale i motiv na obalu, který přesně evokuje to, co se na nové desce odehrává. Maniakální muzika, plná morbidních obrazů utrpení a bolesti. Občas nevím, jestli ještě spím nebo se staly mé noční můry skutečností. Sestupuji v nich dolů do sklepa, po kamenných schodech. Po stěnách stéká hnis a když dojdu k rezavým dveřím, musím odříkat několik slok prokletých modliteb. Vstoupím dovnitř, do říše absolutního zla a temnoty. Poslouchám nové album "Nebulous Womb of Eternity" a jsem si naprosto jistý, že jsem zde správně. Syrový, chladný a divoký death metal ze starých pohřebišť! Hudba plná černé magie!


Asphyx says:

Sometimes I don't know if I'm still asleep or if my nightmares have become reality. In them, I descend into the basement, down stone steps. Pus runs down the walls, and when I reach the rusty door, I have to recite several verses of cursed prayers. I enter, into the realm of absolute evil and darkness. Heaven burned down long ago, and I have no choice but to face my own demons. From a distance, I hear morbid and raucous music. I follow the sound until I finally reach an altar on which lies a mutilated sacrificial body. It is me.

I have a great fondness for Brennen Westermeyer and his work. I like his approach to music, his ideas, his execution, his sound, in fact everything (as evidenced by the reviews of previous albums linked below today's article) under the name THORN. This year's album, "Nebulous Womb of Eternity", is no exception. It clearly, loudly, and rawly confirms his position in the underground and makes it clear that this is music for all the damned.


Listening to this year's recording is like visiting an old burial ground in the woods. All the pain and suffering that humans are capable of are imprinted on the ancient stones. The sacrificial altar is stained with the blood of innocents. For me, music has always been mainly about emotions, about transferred energy, and when listening to "Nebulous Womb of Eternity", I really feel like I'm walking among the misty shadows of the afterlife. The songs are written in a very believable, genuine, and realistic way, with the necessary drive and power. They burn from within, tearing you apart and rotting you like bodies infected with ancient diseases. I like the mystery, the restless moods that permeate the entire album, flying around like moths around a fire. THORN has its own style and expression, which is quite rare these days. I've been wandering the underworld for almost 35 years and I always like to sample from the colorful palette of extreme music. I only write about the music I like, the music that speaks to me and gets under my skin. This year, I'm happily rocking to the rhythm again and enjoying each passage. If I had to compare this band's work to someone else's, I would choose names like FUMES, FLUIDS, MORTICIAN, RETCHING, and other disgusting and raw dark bands. I have already written about the great sound, but I must also mention the cover art, which accurately evokes what is happening on the new album. Maniacal music, full of morbid images of suffering and pain. Sometimes I don't know if I'm still asleep or if my nightmares have become reality. In them, I descend into the basement, down stone stairs. Pus runs down the walls, and when I reach the rusty door, I have to recite several verses of cursed prayers. I enter, into the realm of absolute evil and darkness. I listen to the new album "Nebulous Womb of Eternity" and I am absolutely certain that I am in the right place. Raw, cold, and wild death metal from ancient burial grounds! Music full of black magic!



about THORN on DEADLY STORM ZINE:







Track Listing -
1. Ooze Maelstrom
2. Entombed in Chrysalis
3. Quartersawn Remains
4. Zombifying Mold
5. Haunting Gale
6. Gloaming Corporeal Form
7. Nebulous Womb of Eternity

All music and lyrics written by Thorn*

úterý 12. srpna 2025

Recenze/review - CANCER VOID - First Metastasis (2025)


CANCER VOID - First Metastasis
cassette, vinyl 2025, Me Saco Un Ojo / Iron Fortress

for english please scroll down

Právě jsem se vrátil z dlouhého výletu v lesích. Zastavil jsem se v malé vesnici, nad kterou svítil do ticha malý kostelík. U něj hřbitov, na kterém zrovna pohřbívali nebožtíka. Jen pár pozůstalých, rakev pomalu zajíždějící do země. Náš čas, který máme vyměřený, je tak krátký, tak pomíjivý. Možná právě proto píšu jen o kapelách, které mě zaujmou a které sám poslouchám. Není zkrátka čas, ztrácet čas. První zmínky o pražských CANCER VOID jsem zaznamenal až v promo materiálech, které mi přišly od labelu na recenzi. 

Usedám do sklepa, zhasínám všechna světla a nechávám na sebe debutové EP "First Metastasis" působit. Vyhledám si i celkem vtipný klip a pomalu se do nahrávky dostávám. Možná bych snesl trošku víc špinavý zvuk, ale to berte jen jako lehké povzdechnutí starého metalového psa. Po formální stránce je jinak vše v pořádku. Můžeme postoupit na další level. Beru si nahrávku na jednu ze svých toulek podzemím a po nějakém čase se houpu spokojeně do rytmu. Ano, tohle je přesně ta odrůda starého prašivého death metalu, který mám tolik rád. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě pověstný drive a sílu, tlak i energii. Exhumace může pokračovat.


Členy kapely jsou muzikanti ze smeček jako BAHRATAL, SNĚŤ, CRYPTOMB, OTRAS. Můžete se tedy spolehnout, že tihle gentlemani moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Mrtvolný, morbidní, surový, mokvající a prašivý smrtící kov. Vše je podřízeno takové té rezavé starobě, jednotlivé songy v sobě mají jasnou plesnivou stopu. Pokud se vám líbí kapely jako CARCASS, MOLDER, UNDERGANG (ale třeba i švédská klasika), jste tu správně. Těch odkazů je samozřejmě hodně, ale nijak mi to nevadí, v dnešní době již asi nejde nebýt někomu podobný. Pro mě je nakonec stejně hlavní to, jestli mě baví nahrávku poslouchat. Zde to platí na sto procent. Líbí se mi takový ten zvláštní neklid, který se celým EP vine jako jedovatý had. Vždycky, když se setkám s novou kapelou, tak čekám, jaké obrazy, fantazii ve mě probudí. Musím se napojit na stejnou vlnu. Zde se mi to stalo vlastně ihned. Oceňuji i určitý nadhled, pánové se neberou zase tolik vážně, což je v současnosti skoro až zázrak. CANCER VOID jsou sice na úplném začátku, ale už teď je vidět a slyšet, že si pevně stojí za svojí morbidní prací. Mají dar zaujmout, baví mě. Nad velmi dobře zvládnutým hrobnickým řemeslem je i něco navíc, co mi dokáže pokaždé vymáchat ksicht v kaluži plné krve. Už teď se těším, až je někde uvidím naživo. Rád bych si ověřil, zda skladby fungují i na koncertě. Myslím si, že ano. Usedám na pískovcový hrob. Prosévám v prstech prach. Uvadlé květiny jasně mluví o tom, že zde je pohřbený někdo, koho neměl nikdo rád. Hlavou mi létají jen samé nihilistické, do černých odstínů zbarvené myšlenky. Troufám si tvrdit, že se jedná o velmi povedenou záležitost po všech stránkách. Schválně, ochutnejte sami. Pokud jste na tom s vkusem pro záhrobní věci člověka jako já, budete určitě spokojeni. Tahle muzika hnije zevnitř! Mokvající, prašivý, surový a chladný death metal, který vás zahalí do pevných pavučin hniloby!

Asphyx says:

I have just returned from a long trip in the woods. I stopped in a small village, above which a quiet little church shone in the silence. Next to it was a cemetery where they were burying the deceased. Only a few mourners were present, watching as the coffin was slowly lowered into the ground. Our time, which is measured out for us, is so short, so fleeting. Maybe that's why I only write about bands that interest me and that I listen to myself. There's simply no time to waste. I first heard about Prague's CANCER VOID in promotional materials sent to me by the label for review. 

I sit down in the basement, turn off all the lights, and let the debut EP "First Metastasis" sink in. I find a rather funny video clip and slowly get into the recording. Maybe I could handle a little more dirty sound, but take that as just a slight sigh from an old metalhead. Otherwise, everything is fine from a formal point of view. We can move on to the next level. I take the recording with me on one of my wanderings through the underground, and after a while I'm happily swaying to the rhythm. Yes, this is exactly the kind of old, mangy death metal that I love so much. The songs are very well written, with the proverbial drive and power, pressure and energy. The exhumation can continue.


The band members are musicians from bands such as BAHRATAL, SNĚŤ, CRYPTOMB, and OTRAS. So you can rest assured that these gentlemen know very well what and how they want to play. Deadly, morbid, raw, oozing, and mangy death metal. Everything is subordinated to that rusty old age, and the individual songs have a clear moldy trace in them. If you like bands like CARCASS, MOLDER, UNDERGANG (but also Swedish classics), you've come to the right place. Of course, there are a lot of references, but I don't mind that at all. Nowadays, it's probably impossible not to be similar to someone else. For me, the main thing is whether I enjoy listening to the recording. Here, that's 100% true. I like the strange uneasiness that winds through the entire EP like a poisonous snake. Whenever I encounter a new band, I wait to see what images and fantasies they will awaken in me. I have to tune into the same wavelength. Here, it happened almost immediately. I also appreciate a certain sense of perspective; these gentlemen don't take themselves too seriously, which is almost a miracle these days. CANCER VOID may be just starting out, but it's already clear that they stand firmly behind their morbid work. They have a gift for captivating their audience, and I enjoy them. In addition to their mastery of the gravedigger's craft, there's something extra that always leaves me with my face in a pool of blood. I'm already looking forward to seeing them live somewhere. I would like to see if the songs work in concert. I think they do. I sit down on a sandstone grave. I sift dust through my fingers. The wilted flowers clearly indicate that someone who was disliked by everyone is buried here. Only nihilistic, black-tinged thoughts fly through my head. I dare say that this is a very successful endeavor in every respect. Go ahead, try it for yourself. If you have the same taste for the afterlife as I do, you will definitely be satisfied. This music rots from the inside out! Oozing, mangy, raw, and cold death metal that will envelop you in solid cobwebs of decay!


tracklist:
01 Introduction
02 Breeding Pyramids
03 Encased In Veins
04 Interlude
05 Ammonian Baths
06 Cosmic Caverns Of Extinction




pondělí 11. srpna 2025

Interview - DISFUNERAL - The exhumation of old cursed death metal graves! The morgue has given another morbid testimony!


Interview with death metal band from France - DISFUNERAL.

Answered Renaud Mann (vocals), thank you!

Recenze/review - DISFUNERAL - In Horror, Reborn (2025):

Ave DISFUNERAL! Hello to the French underground. Let's get straight to the important stuff. You've got a new album out, "In Horror, Reborn", which is literally crammed with honest, dirty death metal. How was the album made and how do you feel about it? What direction did DISFUNERAL move in?

The album was written pretty much the same way as the previous one. The main difference lies in a darker direction and a move away from the more Swedish death metal vibe. Another change is that we have a new drummer. Even though the album was already written before Yann joined the band, he still brought his own touch to the rhythm section. As for the album itself, we're really satisfied with it, even though there’s always room for improvement. And that’s exactly what we’ll aim for on the third one…


I'm listening to it right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time very clear. I find it slightly different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

Yes, you're right. The album might be a bit less accessible than the previous one, but it fits our vision of Death Metal much better. We deliberately went for a sound that’s maybe a bit less massive, but even more old school, to match the different atmospheres throughout the album. We recorded it with the help of Fabien Cruzille in his studio, and it was mixed and mastered by Robert Pehrsson, who’s really into that raw, old-school, almost untouched kind of sound.

I think you'll agree with me that the cover sells. You guys have it pretty dark this year. It's by Jon Whiplash. How did you and Jon get together and what exactly does the theme convey in relation to the music?

Yes, we love the artwork and Jon’s work. We knew him because he played in Skelethal and had done the artwork for their albums, which we thought were really cool. This visual perfectly represents our music and our intention to go in a darker direction, a return to the roots of the death metal we love. There’s definitely a connection to Mental Funeral by Autopsy in the spirit of the artwork.


I've been putting "In Horror, Reborn" over and over in my head, and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feel. Then I look at your promo photos and you're wearing the logos of my favourite bands. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that have shaped their signature. What were yours?

What motivated us to create the band Herpes (which later became Disfuneral) was already the idea of promoting a style of Death Metal that we consider, in our opinion, almost a subgenre in itself. That style is the one initiated by Autopsy: a mix of Death, Doom, and Punk, with dark atmospheres but very groovy music. The perfect blend for us.The bands that influenced us all revolve more or less around the Autopsy orbit: Death Breath, Murder Squad, Obliteration, Repulsion, just to name the main ones.

I remember years ago when I wrote a review of your first album "Blood Red Tentacle" I listened to the album over and over again. I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm how the songs sound in concert? How do you enjoy going to gigs? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

We love playing live. Our songs are written to be played on stage, with very few exceptions. New ones work really well in a live setting. We get great feedback at shows. We put a lot of work into preparing for gigs so we can be as tight and solid as possible.


How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

You said we’re of the same blood, and given how your question turned out, I think that’s true. Haha. So you can probably guess my answer...If complexity brings something in terms of atmosphere or meaning, then why not. But in my view, that’s rarely the case. Sometimes it feels like a way to hide compositions behind an excess of technique. I feel the same about absurdly brutal bands. For me, music is a language. There must be meaning behind artistic choices, and not just doing things simply because we can. As for integrating instruments or styles that are completely opposite to Death Metal, I think taking two totally opposed things and mixing them without any real thought doesn’t make the music complex or intellectual. At best, it’s boring; at worst, it’s crappy. Haha. Of course, some bands manage those daring blends, but it takes a lot of talent and a lot of thought in designing such music.

The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Nancy, Grand Est, what's your scene like, what about the clubs? And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

I have a similar feeling here. The metal audience is aging and isn’t renewing itself enough... People still support bands, but as they get older, they go out less.Moreover, in our region, it’s quite hard to find suitable venues to play Death Metal. But there are still some associations that really make an effort to keep the scene alive.


A lot of bands are already planning tours for the fall and winter. How are you guys doing with promoting "In Horror, Reborn"? I'd like to finally see it live. Are you coming to the Czech Republic? What about you and concerts in general? Do you like to play live? Do you prefer small clubs or big festivals?

We are looking for shows to promote the latest album for the rest of the year. We are also planning concerts for next year. Unfortunately, nothing is scheduled for the Czech Republic at the moment. But we would love to come! If you happen to have any contacts... Haha! I don’t have a clear preference between small clubs and big festivals. They each have their pros and cons. As long as the gear on site is good and we can hear ourselves play, we’re happy!

We are coming to the end and I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

I see Death Metal as a cathartic music that allows us to experiment with violence. I also like the aspect of talking about death with a certain detachment, humor, even irony. To me, it’s a healthy way to approach death.

 

What are DISFUNERAL planning in the next few months? If you have a message for fans, promoters, labels, here is the space...

As I already mentioned, we’re looking for and have a few shows coming up... We will also quietly start working on the composition of the third album.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm going to put on "In Horror, Reborn" and I'm going to play it loud! I wish you all the best for the new album and that all is well in your personal lives. Thank you!

Thank you for your very interesting interview. Thanks for your support! And I wish you all the best as well! See you!

Recenze/review - DISFUNERAL - In Horror, Reborn (2025):

Recenze/review - DISFUNERAL - Blood Red Tentacle (2022):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DISFUNERAL - Exhumace starých prokletých death metalových hrobů! Márnice vydala další morbidní svědectví!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - DISFUNERAL.

Odpovídal Renaud Mann (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - DISFUNERAL - In Horror, Reborn (2025):

Ave DISFUNERAL! Zdravím do francouzského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku nové album „In Horror, Reborn“, které je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se DISFUNERAL posunuli?

Album bylo napsáno v podstatě stejně jako to předchozí. Hlavní rozdíl spočívá v temnějším směřování a odklonu od švédské deathmetalové atmosféry. Další změnou je, že máme nového bubeníka. I když bylo album napsáno ještě předtím, než se ke kapele připojil Yann, přesto vnesl do rytmické sekce svůj vlastní nádech. Co se týče samotného alba, jsme s ním opravdu spokojeni, i když vždycky je co zlepšovat. A přesně o to se budeme snažit i na třetím albu...


Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám jej v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi lehce odlišný od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Ano, máš pravdu. Album je možná o něco méně přístupné než to předchozí, ale mnohem lépe odpovídá naší vizi death metalu. Záměrně jsme se rozhodli pro zvuk, který je možná trochu méně masivní, ale o to více oldschoolový, aby odpovídal různým atmosférám na celém albu. Nahráli jsme ho s pomocí Fabiena Cruzilleho v jeho studiu a smíchal a zmasteroval ho Robert Pehrsson, který si na ten syrový, oldschoolový, téměř nedotažený zvuk opravdu potrpí.

Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně temný. Autorem je Jon Whiplash. Jak jste se dali s Jonem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?

Ano, líbí se nám výtvarné dílo a Jonova práce. Znali jsme ho, protože hrál ve skupině Skelethal a dělal obaly pro jejich alba, která nám připadala opravdu skvělá. Tento vizuál dokonale reprezentuje naši hudbu a náš záměr vydat se temnějším směrem, návrat ke kořenům death metalu, který milujeme. V duchu výtvarné podoby je určitě cítit spojitost s Mental Funeral od Autopsy.


Dávám si „In Horror, Reborn“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak kouknu na vaše promo fotky, tak máte na sobě i loga mých oblíbených kapel. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?

K založení kapely Herpes (z níž se později stal Disfuneral) nás motivovala už myšlenka propagovat styl death metalu, který podle našeho názoru považujeme téměř za samostatný subžánr. Tímto stylem je způsob, který iniciovali Autopsy: směs death, doomu a punku s temnou atmosférou, ale velmi groovy hudbou. Pro nás ideální směs. kapely, které nás ovlivnily, se všechny točí víceméně kolem orbitu Autopsy: Death Breath, Murder Squad, Obliteration, Repulsion, abych jmenoval ty hlavní.

Pamatuji si, že když jsem psal před lety recenzi na vaše první album „Blood Red Tentacle“ tak jsem album poslouchal stále dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, potvrdit si, jak znějí skladby na koncertě? Jak si užíváte koncerty vy? A jak fungují nové songy na živo? Jaké máte ohlasy?

Rádi hrajeme naživo. Naše písně jsou až na výjimky napsány tak, aby se hrály na pódiu. Ty nové fungují v živém prostředí opravdu dobře. Na koncertech máme skvělou zpětnou vazbu. Přípravě na koncerty věnujeme hodně práce, abychom byli co nejpevnější a nejsilnější.


Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?

Říkal jsi, že jsme stejné krve, a vzhledem k tomu, jak tvá otázka dopadla, si myslím, že je to pravda. Haha. Takže asi tušíš, jaká bude moje odpověď... Pokud složitost něco přináší z hlediska atmosféry nebo významu, tak proč ne. Ale podle mého názoru to tak bývá málokdy. Někdy mi to připadá jako způsob, jak schovat kompozici za přemíru techniky. Stejný pocit mám z absurdně brutálních kapel. Pro mě je hudba jazyk. Za uměleckými rozhodnutími musí být smysl, a ne dělat věci jen proto, že můžeme. Co se týče integrace nástrojů nebo stylů, které jsou naprosto protikladné death metalu, myslím si, že vzít dvě naprosto protikladné věci a smíchat je bez skutečné myšlenky nedělá hudbu komplexní nebo intelektuální. V lepším případě je to nuda, v horším mizerná hudba. Haha. Samozřejmě, některým kapelám se tyhle odvážné směsi daří, ale chce to hodně talentu a hodně přemýšlení při koncipování takové hudby.

U nás v Čechách je scéna taková uzavřená. Kapela i fanoušci se víceméně všichni znají a abych pravdu řekl, tak mi připadá, že na death metal už moc lidí nechodí. Mladší poslouchají už úplně něco jiného. Vy jste z Nancy, Grand Est, jaká je u vás scéna, co kluby? A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

Mám podobný pocit. Metalové publikum stárne a nedostatečně se obnovuje... Lidé sice stále podporují kapely, ale s přibývajícím věkem chodí méně ven, navíc v našem regionu je docela těžké najít vhodné prostory pro hraní death metalu. Stále však existují sdružení, která se opravdu snaží udržet scénu při životě.


Spousta skupin už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom vy s propagací „In Horror, Reborn“? Už bych rád konečně viděl naživo. Zavítáte i k nám do České republiky? Co vlastně vy a koncerty všeobecně? Hrajete rádi naživo? Máte raději malé kluby nebo velké festivaly?

Hledáme koncerty na propagaci nejnovějšího alba do konce roku. Plánujeme také koncerty na příští rok. Bohužel v tuto chvíli není nic naplánováno pro Českou republiku. Ale rádi přijedeme! Kdybyste náhodou měli nějaké kontakty... Haha! Nemám jasnou preferenci mezi malými kluby a velkými festivaly. Každý z nich má svá pro a proti. Pokud je na místě dobrá aparatura a můžeme se slyšet hrát, jsme spokojení!

Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

Death metal vnímám jako katarzní hudbu, která nám umožňuje experimentovat s násilím. Líbí se mi také aspekt mluvení o smrti s určitým odstupem, humorem, dokonce ironií. Pro mě je to zdravý způsob, jak přistupovat ke smrti.

 

Co chystají DISFUNERAL v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, promotéry, labely, zde je prostor…

Jak jsem již zmínil, hledáme a chystáme několik vystoupení... V tichosti také začneme pracovat na skládání třetího alba.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „In Horror, Reborn“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!

Děkuji vám za velmi zajímavý rozhovor. Děkujeme za vaši podporu! A přeji vám také vše nejlepší! Na shledanou!

Recenze/review - DISFUNERAL - In Horror, Reborn (2025):

Recenze/review - DISFUNERAL - Blood Red Tentacle (2022):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine