DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 13. ledna 2026

Recenze/review - FUNERAL VOMIT - Upheaval Of Necromancy (2025)


FUNERAL VOMIT - Upheaval Of Necromancy
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Mrtvolné ticho nad starým hřbitovem vysoko v horách bylo jen zdánlivé. Procházel jsem se mezi náhrobky a něco bylo jinak, než obvykle. Z márnice se začaly ozývat podivné zvuky. Měl jsem pocit, že někdo stojí ve stínu, že slyším šepot nemrtvých. Měl jsem strach a v kostech se mi jako nějaké děsivé svědomí usadil chlad. První kostnatou ruku jsem spatřil u jedné staré hrobky obrostlé břečťanem. Nemrtví se vrátili. Nad vchodem byl nápis FUNERAL VOMIT.

Všichni, kdo tuhle kolumbijskou smečku znáte, tak moc dobře víte, že se jedná o kapelu, na kterou je spolehnutí. I letos pánové přicházejí s nahrubo nasekaným death metalem té nejvyšší kvality. Žádné zbytečnosti, jenom bolest a utrpení. Pouze čerstvě otevřené hroby, smrad rozkládajících se těl. Vítejte v záhrobí!


Kousek od našeho domu našli oběšence. Byl zmrzlý na kost a kýval se ve větru. Oči mu vyklovali krkavci a říká se, že od té doby chodí lesem a straší. Nevím, co je na tom pravdy, jistý jsem si ale s tím, že atmosféra je velmi podobná, jako ta, kterou můžete potkat i na novém albu "Upheaval Of Necromancy". Chlad, temnota, hnis a špína, tohle všechno zde naleznete. Vše zabalené v masivním, syrovém zvuku, s děsivým stylovým obalem. Pánové jsou ve skvělé formě a osobně musím říct, že si jejich novinku opravdu od srdce užívám. Je pro mě přesnou definicí toho, co mám na death metalu jako stylu rád. Pokud se vám líbí smečky jako AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION, INFESTER, SINISTER, potom bude i pro vás nová nahrávka sázkou na jistotu. Kolumbijské podsvětí vydalo další děsivé svědectví. O nemrtvých, o nekonečné bolesti, o strachu a beznaději. Všechny tyhle věci při poslechu z hudby těchto tmářů cítím a vnímám všemi póry svého těla i duše. Víte, pro mě je vždy velmi důležité, abych kapele jejich morbidní práci věřil, aby byla reálná, ohlodaná na kost, ryzí, poctivá a autentická. FUNERAL VOMIT tohle všechno splňují i letos na sto procent. Pokaždé, když si nové album poslechnu, tak mám pocit, že nejsem ve svém pokoji, ale že kráčím po zdánlivě opuštěném hřbitově vysoko v horách. Smrt je velmi blízko, vnímám ji jako něco samozřejmého. My, kteří tuhle hudbu posloucháme dlouho, moc dobře víme, že existuje ještě jeden svět, který je negací toho našeho. Nechte se do něj pozvat. Hrát vám k tomu bude tahle deska. Hnilobou a zkaženou krví nasáklý morbidní death metal, který vás pohřbí zaživa! Temné a chladné ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

The deathly silence above the old cemetery high in the mountains was only apparent. I was walking among the gravestones and something was different than usual. Strange sounds began to emanate from the morgue. I had the feeling that someone was standing in the shadows, that I could hear the whispers of the undead. I was afraid, and a chill settled in my bones like some terrifying conscience. I saw the first bony hand at an old tomb overgrown with ivy. The undead had returned. Above the entrance was the inscription FUNERAL VOMIT.

All of you who know this Colombian band know very well that they are a band you can rely on. This year, the gentlemen are back with rough-hewn death metal of the highest quality. No frills, just pain and suffering. Only freshly opened graves, the stench of decomposing bodies. Welcome to the afterlife!


Not far from our house, they found a hanged man. He was frozen to the bone and swaying in the wind. His eyes were pecked out by ravens, and it is said that since then he has been wandering the forest and haunting people. I don't know how much truth there is to that, but I am certain that the atmosphere is very similar to what you will find on the new album "Upheaval Of Necromancy". Cold, darkness, pus, and filth—you will find all of this here. All wrapped up in a massive, raw sound, with a terrifying, stylish cover. The guys are in great shape, and I personally have to say that I really enjoy their new album from the bottom of my heart. For me, it is the exact definition of what I like about death metal as a style. If you like bands such as AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION, INFESTER, SINISTER, then this new recording will be a sure bet for you as well. The Colombian underworld has released another terrifying testimony. About the undead, about endless pain, about fear and despair. I feel and perceive all these things with every pore of my body and soul when listening to the music of these dark masters. You know, it's always very important to me that I believe in the band's morbid work, that it's real, stripped down to the bone, pure, honest, and authentic. FUNERAL VOMIT fulfills all of these criteria one hundred percent this year as well. Every time I listen to the new album, I feel like I'm not in my room, but walking through a seemingly abandoned cemetery high in the mountains. Death is very close, I perceive it as something natural. Those of us who have been listening to this music for a long time know very well that there is another world that is the negation of ours. Let yourself be invited into it. This album will play for you. Morbid death metal soaked in rot and corrupted blood that will bury you alive! Dark and cold echoes from that world!



about FUNERAL VOMIT on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Intro (The Disentombment) 
02. Upheaval Of Necromancy 
03. Sulphuric Regurgitation 
04. Hematophagia 
05. Interlude (Mortuary Ecstasy) 
06. Winds Of Exhumation 
07. Altars Of Doom 
08. Cryptic Miasma Stench 
09. Rancid Insorcism 
10. Outro (Effluvia Of The Mass Grave)

Line-up:
Y. Lopez – Guitar
C. Monsalve - Guitar/ Vocals
H. Montaño - Bass guitar
J. Carvajal – Drums

Recenze/review - MORTAL RITES - Promo 2025 (2025)


MORTAL RITES - Promo 2025
demo 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Každý nový den mě utvrzuje v tom, že Bůh neexistuje. Proč by jinak bylo na světě tolik utrpení, tolik zlých lidí, tolik válek, nemocí a hlavně tolik hlouposti? Přemýšlím o tom čím dál častěji a mezitím potkávám Satana tolikrát, že mě to až děsí. Možná je naším základním životním cílem temnota. Nevím, ale spousta podobných otázek mě napadalo ve chvílích, když jsem si rval pod tlakem do hlavy dvě nové skladby kanadských maniaků MORTAL RITES. 

O kapele jsem již jednou psal (máme i rozhovor, odkazy najdete dole pod dnešním článkem). Již v roce 2024 se mi líbil nejen přístup Kanaďanů k death metalu, ale hlavně jejich způsob vyjadřování, motivy, které jsou schopni napsat. Zkrátka a dobře, jsme jedné krve, já i tahle divoká smečka z Quebecu. A tak se zase jednou dívám do tmy a užívám si morbidní melodie, ostré riffy, chorobami nasáklý vokál a bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. 


Ve většině případů, když mi pošle nějaká kapela na recenzi demo nahrávku, tak musím trošku přimhouřit oči nad zvukem, u "Proma 2025" to ale vůbec neplatí. Sound je plnohodnotný, ostrý, surový, masivní, chladný a dobře čitelný, má v sobě takovou tu starodávnou patinu a zároveň je velmi živý, jestli mi rozumíte. Myslím, že ano, znám své čtenáře. Určitě to máte nastavené jako já. Raději dáte přednost kapelám, které nejsou třeba zase tolik "dokonalé", ale hrají hlavně srdcem, jsou upřímné, opravdové, uvěřitelné a autentické. MORTAL RITES i na loňském demu splňují všechny body mé obhajoby. Když si to vezmu kolem a kolem, tak se jedná "jenom" o dvě nové skladby. Přesto jsem je velmi rád poslouchal a vracel jsem se k nim a moc dobře vím, že si je zařadím i do svého soukromého playlistu. Ono totiž, v hudbě těchto maniaků je něco zvláštně přitažlivého, divokého, neklidného, něco, co mě pokaždé doslova přikove ke zdi. Abychom ještě splnili povinnost a přirovnali tvorbu kapely k někomu známějšímu (pro lepší rozlišení), tak musím jmenovat legendy jako BOLT THROWER, DEATH, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE. Těmi se pánové volně inspirovali. Nenechte se ale mýlit, rozhodně se nejedná o jenom dnes tolik častou kopii věcí minulých. Naopak, kapele se povedlo do skladeb vložit i spoustu vlastních nápadů a invence. Osobně mi nezbývá nic jiného, než vám tvorbu kapely, včetně novinky, doporučit. Až se budete jednou ptát, jestli existuje Bůh a nebudete si vědět rady, pusťte si tuhle nahrávku. Je po okraj narvaná dobrou, poctivou hudbou. Poslouchejte hodně nahlas! Propracovaný, syrový a autentický death metal s krvavě temnou aurou! Budete strženi do hlubiny! 

Asphyx says:

Every new day confirms my belief that God does not exist. Why else would there be so much suffering in the world, so many evil people, so many wars, diseases, and above all, so much stupidity? I think about this more and more often, and in the meantime, I encounter Satan so many times that it scares me. Perhaps darkness is our fundamental goal in life. I don't know, but many similar questions came to mind when I was struggling to get two new songs by Canadian maniacs MORTAL RITES into my head. 

I've written about the band before (we also have an interview with them, links can be found below today's article). Back in 2024, I liked not only the Canadians' approach to death metal, but mainly their way of expressing themselves, the themes they are able to write about. Simply put, we are of the same blood, me and this wild pack from Quebec. And so, once again, I look into the darkness and enjoy the morbid melodies, sharp riffs, disease-soaked vocals, and drums that will blow your brains out. 


In most cases, when a band sends me a demo recording for review, I have to turn a blind eye to the sound quality, but that's not the case with "Promo 2025". The sound is full-bodied, sharp, raw, massive, cold, and clear, with an old-fashioned patina, yet very lively at the same time, if you know what I mean. I think you do, I know my readers. I'm sure you feel the same way I do. You prefer bands that aren't necessarily "perfect," but play mainly with their hearts, are sincere, genuine, believable, and authentic. MORTAL RITES, even on last year's demo, fulfill all the points of my defense. All in all, there are "only" two new songs. Nevertheless, I really enjoyed listening to them and kept coming back to them, and I know very well that I will add them to my private playlist. There is something strangely attractive, wild, restless about the music of these maniacs, something that literally pins me to the wall every time. To fulfill our obligation and compare the band's work to someone more famous (for better distinction), I must mention legends such as BOLT THROWER, DEATH, MORBID ANGEL, and CANNIBAL CORPSE. These are the bands that freely inspired the gentlemen. But make no mistake, this is definitely not just another copy of past works, which are so common today. On the contrary, the band has managed to incorporate a lot of their own ideas and inventiveness into their songs. Personally, I can only recommend the band's work, including their new album. When you ask yourself if God exists and you don't know what to do, play this recording. It is filled to the brim with good, honest music. Listen to it loud! Sophisticated, raw, and authentic death metal with a bloody dark aura! You will be drawn into the depths!


about MORTAL RITES od DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Eternal Warfare 
2. Onward to Victory 

pondělí 12. ledna 2026

Report, photos, video - AETERNUS, NORDJEVEL, PHANTOM FIRE, THE BLACK MORIAH - club Futurum, Praha - 11. 1. 2026


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Říká se, že temnota je ukrytá v každém z nás. Záleží jen na tom, jestli ji necháme vyplout na povrch. Dnešní doba je ožehavá v tom, že je všude kolem nás tolik informací, že se dá velmi těžko rozpoznat, co je a co není pravda. Jsem poslední roky docela v šoku, čemu všemu jsou schopní lidé věřit. Jak se nechají ovládat, jak slepě sledují falešné proroky. Popírají se základní a staletími ověřené normy a postupy. Hodně nad tím poslední dobou přemýšlím. A čím dál tím častěji se rád vracím ke svým vlastním kořenům. S black metalem jsem se setkal poprvé v dobách, kdy většina dnešních fanoušků nebyla ani na světě. Mám tenhle styl moc rád, akorát si v něm o hodně víc vybírám, než třeba v death metalu. A samozřejmě, nemám rád, když jsou kapely ušpiněné pro mě špatnými ideologiemi a názory. Přes to nejede vlak.

Tohle všechno probíráme s Michalem, když mě naloží v Plzni a jako dva nepoučitelní metaloví nomádi zase míříme do Prahy. Znáte to, těla nám stárnou, kosti pálí, srdce bije nepravidelně, už dávno jsme si uvědomili svoji smrtelnost. Přesto nebo právě proto, se snažíme, abychom se nestali starci křičícími na mraky. Jezdíme i kvůli tomu, abychom vypadli ze stereotypu všedních dní. A hlavně, vždycky se hrozně nasmějeme. Je to vlastně paradox. Posloucháme drsnou, extrémní muziku a potkáváme u toho samé milé a pohodové lidi. Přežili jsme studenou válku, Černobyl, covid a pořád tu jsme a stále máme rádi stěny z reproduktorů na pódiu, ostrý zvuk, blikající světla, atmosféru tlaku, chladu, tmy a bolesti. Osobně jsem vyrazil hlavně na AETERNUS, ale třeba takové NORDJEVEL bezbožně také uctívám. Většinou jezdíme na death metal a tak bylo zase jednou na čase, nechat se také nechat ušpinit naprostou tmou.

Futurum je klub, který mám (vlastně ani nevím proč) rád. Většinou tu bývá dobrý zvuk, příjemně se mi tu fotí a i když se dá o pivu diskutovat nekonečné hodiny, tak bývám spokojen. Jenže já nepatřím k těm, kteří by pořád jen nadávali. Jsem rád, že je u nás tolik koncertů, že je vůbec někdo pořádá, že si můžu vybrat. Nezapomněl jsem na to, že to není samozřejmost. Zdražilo se všechno, ceny vstupenek nevyjímaje a člověk si už musí trošku vybírat, ale tahle neděle v sobě ukrývala spoustu temných příslibů. Najíme se cestou na okraji Prahy a když vlezeme do klubu, cítím zase v břiše chvění. Těším se na první rituál, mám pocit, že mě brzy obejme tma a chlad.


THE BLACK MORIAH - black thrash metalové maniaky z Texasu jsem v životě neslyšel. Hrají jako první a vlastně vůbec nevadí, že mě moje neznalost neomlouvá. Bylo to značně rychlé, démonické, nihilistické, apokalyptické a dobře zahrané. Vystoupení jsem si užil. Mám pro podobný špinavý styl velkou slabost a tak jsem odcházel na pivo spokojený jako starý hrobník.

I had never heard of these black thrash metal maniacs from Texas before. They were the first band to play, and it didn't matter at all that my ignorance was no excuse. It was fast, demonic, nihilistic, apocalyptic, and well played. I enjoyed the performance. I have a soft spot for this kind of dirty style, so I left for a beer as happy as an old gravedigger. 




PHANTOM FIRE - norská syrová inkvizice mě zasáhla přímo do mého ledového srdce. Velmi dobře zahraný black metal, thrash, speed, i kousky starého heavy metalu, to vše zabalené v naprosté tmě a chladu. Celý týden u nás v Čechách mrzlo a podobnou hudbu jsem stylově poslouchal, když jsem chodil kolem hřbitova každý den ráno do práce. Koncert na mě působil velmi podobně, uvěřitelně, surově, autenticky. Moc mě to bavilo. 

The Norwegian raw inquisition struck me right in my icy heart. Very well played black metal, thrash, speed, and bits of old heavy metal, all wrapped up in utter darkness and cold. It had been freezing all week in the Czech Republic, and I listened to similar music as I walked past the cemetery every morning on my way to work. The concert had a very similar effect on me: believable, raw, authentic. I really enjoyed it.





NORDJEVEL - další norský zásek přímo do živého. Tohle byla sebedestrukce v přímém přenosu. Totální tma, nihilismus a rouhání. Jasně, v kapele jsou členové MORBID ANGEL a RAGNAROK, jedná se o severskou temnou šlechtu. O kvalitu tak bylo postaráno. Z pódia ke mě ztékala špinavá krev a chvílemi jsem měl strach, že u mě dojde ke samovznícení. Perfektně zahrané, s potřebným tlakem, energií, nahrubo nasekaným zlem a spoustu zajímavých motivů a melodií. Při vystoupení se mnohým musela objevit stigmata! 

Another Norwegian blow straight to the heart. This was self-destruction live on air. Total darkness, nihilism, and blasphemy. Sure, the band includes members of MORBID ANGEL and RAGNAROK, so we're talking about the dark nobility of the North. Quality was guaranteed. Dirty blood dripped down to me from the stage, and at times I was afraid that I would spontaneously combust. Perfectly played, with the necessary pressure, energy, roughly chopped evil, and lots of interesting motifs and melodies. Many must have developed stigmata during the performance!







AETERNUS - na tyhle norské tmáře jsem se moc těšil. Už od konce devadesátých let se mi líbí jejich rukopis, jejich alba, která jsou pro mě jasnou definicí zla a tmy. Připravoval jsem se svědomitě a tak mi ihned s první skladbou ožily v hlavě všechny vzpomínky a byl jsem totálně ztracen. Toulal jsem se spolu s kapelou na onom světě a celé vystoupení pro mě bylo spíše takovým magickým temným obřadem, než jen obyčejným koncertem. Měl jsem pocit, že vedle mě ve stínu stojí samotný Satan. V kostech se mi usadil mráz a mozek se vařil ve vlastní šťávě. Byl jsem pod pódiem a splnil si další ze svých hudebních snů. Ještě aspoň jednou jsem chtěl tuhle smečku vidět, než shoří celý svět v plamenech. Bylo to vynikající! 

I was really looking forward to seeing these Norwegian darkies. Since the late nineties, I've liked their style, their albums, which for me are the clear definition of evil and darkness. I prepared conscientiously, and so the very first song brought all my memories back to life, and I was totally lost. I wandered with the band in that other world, and the whole performance was more like a magical dark ritual than just an ordinary concert. I felt like Satan himself was standing next to me in the shadows. A chill settled in my bones and my brain boiled in its own juice. I was under the stage and fulfilled another of my musical dreams. I wanted to see this pack at least once more before the whole world burned in flames. It was excellent!

 







Pivo i organizace v pořádku. Návštěvnost solidní a zvuk v pohodě.  

Já si zkrátka jezdím muziku užít. Záměrně se vyhýbám různým kritikům, nečtu ani reporty. Nechci si kazit zážitek. Vše ve mě ještě několik hodin, někdy i dní, doznívá. Všechny ty emoce, síla, tlak, předaná energie. Report musím napsat nejpozději druhý den, abych nevychladl. Jiný už nebudu, hudbu poslouchám hlavně srdcem. Mnohdy nedokonalé vystoupení ve mě zanechá hlubší stopu než dokonalá preludia. Mám raději ryzost, opravdovost, autenticitu než umělost. O tom ale píšu často. Jedeme do Plzně, předjíždíme kamiony s tunami zboží. Jsme jak jezdci apokalypsy, co se vracejí domů, do svých doupat. Jednotlivá vystoupení ve mě rezonují, spát jdu zase jednou pěkně neklidný. Říká se, že temnota je ukrytá v každém z nás. Záleží jen na tom, jestli ji necháme vyplout na povrch. Jsem moc rád, že ji potkávám jenom na koncertech a v hudbě a ne ve svém osobním životě. Ať to máte také tak. Buďte dobří, děkuji vám za pozornost.


about bands on DEADLY STORM ZINE:

PHANTOM FIRE:


AETERNUS:



Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - BONE GNAWER - Idioms of Gore (2025)


BONE GNAWER - Idioms of Gore
CD 2025, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Hostina může začít. Podávají se jen ty nejvybranější kousky masa. Kuchař se usmívá a vy popíjíte drahé víno. Všem je tak nějak dobře na duši i na těle. Osmažený mozek, ledvinky, maso od kosti. Máte plné břicho a chybí snad už jenom hudba, která by dotvořila tento silný a zajímavý zážitek. Vyšla nová deska maniaků BONE GNAWER, pronese někdo do ticha. Zapnete play a užíváte si syrové death metalové melodie. Co na tom, že kvůli téhle hostině muselo zemřít několik lidí. Maso bylo dobré, to nepopřete.

Rogga Johansson je nikdy nekončící studnicí na chladné melodie a ostré riffy. Tentokrát je vše zahalené do gore atmosféry. Pokud tuhle smečku znáte tak dobře jako já, tak víte, co od ní očekávat. Nahrubo nasekanou tmu, zlo a zkaženou krev. A také trošku toho elegantního kanibalismu. 


Je to již deset let, co jsem měli s touhle smečkou čest naposledy. Ani po tak dlouhé době neztratila na své síle. Kdo Roggův rukopis znáte a dovedete u všech těch jeho kapel a projektů rozlišit jednotlivé nuance a odstíny, budete určitě spokojeni. Novinka je určena hlavně pro vás. Vy ostatní, kterým přijde jeho hudba stále stejná nebo přinejmenším velmi podobná, utíkejte pryč. BONE GNAWER patří, dle mého skromného úsudku, k tomu lepšímu, co tento švédský maniak vytvořil. Také by se dalo napsat, že jsem i letos rád přijal pozvánku na tuhle morbidní hostinu a novu nahrávku si opravdu užívám. Neznám totiž nic lepšího, než přijít domů z práce, pohodlně se usadit, zapnout play a zmizet alespoň na nějaký čas z tohoto podivného světa. Melodie jsou zde chladné a syrové, jako ruka čerstvě uleželé mrtvoly. Bicí zabíjejí na potkání a vokál je stále nasáklý pradávnými chorobami. Rogga a Kam Lee se s tím moc nepářou a je to jen a jen dobře. Líbí se mi motiv na obalu, perfektní zvuk (Jonny Pettersson - mixing, mastering). Zkrátka a dobře, moje mysl je po poslechu vždy čistá a propláchnutá kyselinou. Možná se jednou stanu také obětí a pokrmem na nějaké zvrácené hostině, ale než se tak stane, budu si nadále album "Idioms of Gore" rvát pod tlakem do hlavy. Myslím, že nemusím nic dalšího dodávat. Berte a nebo nechte být! Vítejte na další morbidní death metalové hostině šílených kanibalů! Podáváno je jen to nejkvalitnější maso!


Asphyx says:

The feast can begin. Only the finest cuts of meat are served. The chef smiles and you sip expensive wine. Everyone feels good, both in body and soul. Fried brains, kidneys, meat off the bone. Your belly is full, and the only thing missing is music to complete this powerful and interesting experience. Someone breaks the silence and says that a new album by the maniacs BONE GNAWER has been released. You press play and enjoy the raw death metal melodies. So what if several people had to die for this feast. The meat was good, you can't deny that.

Rogga Johansson is a never-ending source of cold melodies and sharp riffs. This time, everything is shrouded in a gory atmosphere. If you know this band as well as I do, you know what to expect from them. Roughly chopped darkness, evil, and rotten blood. And also a little bit of elegant cannibalism. 


It's been ten years since I last had the honor of listening to this band. Even after such a long time, it hasn't lost any of its power. Those of you who are familiar with Rogg's style and can distinguish the individual nuances and shades in all of his bands and projects will definitely be satisfied. This new release is mainly intended for you. The rest of you, who find his music to be the same or at least very similar, run away. In my humble opinion, BONE GNAWER is one of the better things this Swedish maniac has created. I could also write that I was happy to accept the invitation to this morbid feast again this year and that I am really enjoying the new recording. I know of nothing better than coming home from work, settling down comfortably, pressing play, and disappearing from this strange world for at least a little while. The melodies here are cold and raw, like the hand of a freshly laid corpse. The drums kill on sight, and the vocals are still steeped in ancient diseases. Rogga and Kam Lee don't mess around, and that's a good thing. I like the cover art and the perfect sound (Jonny Pettersson - mixing, mastering). In short, after listening to it, my mind is always clear and flushed with acid. Maybe one day I'll also become a victim and a dish at some perverted feast, but until that happens, I'll continue to blast the album "Idioms of Gore" into my head. I don't think I need to add anything else. Take it or leave it! Welcome to another morbid death metal feast of crazy cannibals! Only the highest quality meat is served!


about BONE GNAWER on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist:
01. The Gory Details 
02. A Bone To Pick 
03. Cannibal Weekend Feast 
04. The Meat of The Matter 
05. An Axe To Grind 
06. Skinning The Pig 
07. Cut To The Bone 
08. Kick The Butcher 
09. Thru Dying Eyes

band:
Kam Lee - Vocals
Rogga Johansson - Guitars, Guest/Session
Jon Rudin - Drums

neděle 11. ledna 2026

Recenze/review - COAGULATING - Deciphering My Scalded Creation (2026)


COAGULATING - Deciphering My Scalded Creation
EP 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Utíkáš temnou mlhou stále dál. Nebezpečí číhalo ve stínu. Šílený maniak, který řádil v ulicích již několik měsíců. Zůstávala po něm zohavená těla. Měl si být dalším na řadě. Nejdřív se ti objevila jeho děsivá tvář ve snech. Budil ses uprostřed noci a nevěděl si, co je pravda a co hnusná noční můra. Doběhneš k plesnivým smradlavým močálům. Raději se utopit,  než se nechat roztrhat na kusy. Najdou tě druhý den ráno. Bez očí, bez vnitřností.

COAGULATING pocházejí ze Spojených států amerických a hrají surový brutální death metal, ušpiněný grindcore a slamem. Do rukou se mi dostalo jejich třetí EP a musím rovnou dodat, že již při prvním poslechu jsem měl pocit, že jsem součástí nějakého děsivého hororového filmu. Ne, pánové nepřinášejí nic nového, ale věřím jim každý tón, notu, riff, úder bicích. Jedná se o extrém, o šílenou a krvavou hru. 


EP "Deciphering My Scalded Creation" vychází na CD, kazetě i digitálně. Jedná se o záležitost, která by se mohla zadřít pod kůži fanouškům třeba takových DEVOURMENT, DEHUMANIZED, INTERNAL BLEEDING, IMMORTAL SUFFERING. Témata textů jsou stylová, pokud se vám líbil úvod dnešní recenze, tak asi víte, o co se jedná. Co se týká zvuku, tak ten je náležitě surový, dobře čitelný a sedne k předkládané hudbě, jako dřevěná rakev k mrtvole. Osobně se mi líbí i grafika a motiv na obalu, všechno tu sedí tak nějak perfektně na svých místech. Jsem sice již starý pes, který za svého života slyšel mnohé a moc dobře vím, jak je v současné době těžké přijít s něčím novým, ale i tak si poslech opravdu užívám. Pokaždé (a stává se mi to čím dál častěji), když jsem unavený ze současného divného světa a přijde mi, že se řítíme do záhuby, tak si narvu muziku od COAGULATING do hlavy a uleví se mi. Možná to zní divně, ale má na mě až terapeutický účinek. Vše je tu dohnané do extrému, hranice je překračována s elegancí starých mistrů patologů. Ze skladeb navíc cítím takový ten poctivý drive, sílu, tlak a energii. Kývám se spokojeně do rytmu a držím v ruce kladivo. Najednou nejsem ve svém domě, ale na starých jatkách a musím drtit prašivé kosti. Je tu chlad, mráz se mi dostal při poslechu tohoto EP pomalu do podvědomí. Nemůžu jinak, než vám novinku od těchto maniaků doporučit. Pokud máte rádi hororové filmy, opuštěné nemocniční sály, pitevny a s chutí se necháte ušpinit od imaginární krve, budete určitě nadšeni jako já. Znovu zapínám play. Utíkám temnou mlhou stále dál. Nebezpečí číhalo ve stínu. Šílený maniak, který řádil v ulicích již několik měsíců. Zůstávala po něm zohavená těla. Jsem další na řadě. Surový a temný brutální slam death grindcore, který vás vyvrhne zaživa! Absolutní masakr na pitevních sálech!


Asphyx says:

You run further and further into the dark fog. Danger lurked in the shadows. A madman who had been rampaging through the streets for months. He left behind mutilated bodies. You were supposed to be next. First, his terrifying face appeared in your dreams. You woke up in the middle of the night, not knowing what was real and what was a horrible nightmare. You run to the moldy, smelly swamps. Better to drown than be torn to pieces. They find you the next morning. No eyes, no insides.

COAGULATING come from the United States and play raw, brutal death metal, dirty grindcore, and slam. I got my hands on their third EP, and I have to say that from the very first listen, I felt like I was part of some terrifying horror movie. No, these guys aren't bringing anything new to the table, but I believe every tone, every note, every riff, every drum beat. It's extreme, it's crazy, and it's bloody. 


The EP "Deciphering My Scalded Creation" is available on CD, cassette, and digitally. This is something that could get under the skin of fans of bands such as DEVOURMENT, DEHUMANIZED, INTERNAL BLEEDING, and IMMORTAL SUFFERING. The lyrics are stylish, and if you liked the introduction to today's review, you probably know what it's about. As for the sound, it is appropriately raw, clear, and fits the music like a wooden coffin fits a corpse. Personally, I also like the graphics and the motif on the cover; everything fits perfectly in its place. I may be an old dog who has heard a lot in my life and knows very well how difficult it is to come up with something new these days, but I still really enjoy listening to this. Every time (and it happens more and more often) when I'm tired of the strange world we live in and it seems to me that we are rushing towards destruction, I fill my head with COAGULATING's music and I feel relieved. It may sound strange, but it has a therapeutic effect on me. Everything here is taken to the extreme, boundaries are crossed with the elegance of old master pathologists. What's more, I feel a genuine drive, power, pressure, and energy in the songs. I nod contentedly to the rhythm, holding a hammer in my hand. Suddenly, I'm no longer in my house, but in an old slaughterhouse, and I have to crush rotten bones. It's cold here, and the frost slowly creeps into my subconscious as I listen to this EP. I can't help but recommend this new release from these maniacs. If you like horror movies, abandoned hospital wards, autopsy rooms, and don't mind getting dirty with imaginary blood, you'll definitely be as excited as I am. I press play again. I run further and further into the dark fog. Danger lurked in the shadows. A mad maniac who had been rampaging through the streets for several months. He left behind mutilated bodies. I'm next in line. Raw, dark, brutal slam death grindcore that will rip you apart alive! An absolute massacre in the autopsy rooms!


tracklist:
1. Deciphering My Scalded Creation 
2. Eradicated Cock Foreplay 
3. Incising Rectal Pores Spewing Glistening Measurements of Rot 
4. Spiraling Induced Barbedwire Lacerations 
5. Hatefucked 
6. Pre-natal Exorcism 

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý padesátý druhý - Boží muka


Příběh pětistý padesátý druhý - Boží muka

Byli jsme ještě děti. Malé vyděšené děti. Máma asi chtěla, abychom to brali jako zábavu, jako nějakou hru. Jenže, stejně jsme měli strach. Pokaždé, když přišli vojáci, tak nám rodiče řekli, ať zmizíme do lesa. Měly jsme se sestrou, která je starší, nedávno zemřela na raka, takový jedno místo kousek od krmelce. Pamatuji si, že jsem se počůrala strachy. Chtělo se mi plakat, ale sestra mi vždycky dala dlaň na pusu. Zahryzla jsem se do ní. Byla mi zima. Mámu znásilnili a otec se musel dívat. Mysleli jsme si, že to jsou Němci, ale ne, byli to Češi. Dokonce jsem poznala jednoho souseda. 

Poposedla si na velkém kameni a upravila si šátek. Připadalo mi, že jí je snad sto. Měla průzračně modré oči, které jakoby mě neustále sledovaly, hodnotily. Byla na svůj věk nebývale vitální. Měla v sobě takový zvláštní smutek starých lidí, kteří toho viděli a zažili až příliš. Chodil jsem na chalupě běhat do kopců. Jezdili jsme teď na chalupu do Jizerek poměrně často. Pryč z města, od studentů, od neustálých pařeb a brigád. Byl tu klid. Ticho a příroda. Pomáhalo mi to se zklidnit. Moje milá ještě vyspávala a já si obul kecky a vydal se poklusem do kopců. Tuhle dámu, babičku jak z jiných časů, jsem tu potkal již několikrát. Zatím jsme se vždycky jen pozdravili, ale tentokrát začala vyprávět. 

Za války se o nás starala máma sestřenice. Nebyla to moc hodná paní. Měli jsme málo jídla a strýček byl hodně přísný. Po škole rovnou domů a často jsme za dveřmi slýchávaly, že jsme jen vyžírkové. Po válce přišla paní z nějakého úřadu a odvedla nás do ústavu. To bylo peklo. Nemít sestru, tak nepřežiju. To bys nevěřil mladíku, jak dokáží být děvčata zlá. Pořád si z nás dělal někdo legraci, že jsme měly taky skončit v plynu. Přitom jsme židovky jen z jedné čtvrtiny. Jenže tohle stačilo. Byly jsme jak špinavé. Vychovatelky nás mlátily řemenem nebo rákoskou. Byla tam zima. Starý klášter. Jediný, kdo na nás byl hodný, tak jedna řádová sestra, kterou si tam bůhví proč nechaly. Sestra už neplakala. Měla v sobě vzdor. Prala se. Ostříhali ji dohola a šla na samotku. Nikdy mi to neřekla, ale podle mě ji tam i znásilnily. Nemluvila o tom. Nikdy. 

Už jsem se vydýchal, přesto nejsem klidný. Sedl jsem si na lavičku k Božím mukám. Poslouchám tu stařenku a vůbec nevím, proč mi to celé vypráví. O tomhle by se mělo mluvit v dějepise, upozorňovat na to a taky by se měly všechny ty svině, co za to mohly, potrestat. Ona místo pomsty sepne ruce a modlí se ke křížku. Nechci rušit, tak se omluvím, rozloučím a odběhnu na chalupu. Blondýnka je ještě růžová ze spaní a hrozně jí to sluší. Ihned za ní zalezu do peřin.

U kávy jí pak všechno vyprávím. Je to další z příběhů starých lidí o starých časech, které mě dost zasáhlo. Jsem na tyhle věci možná až moc vnímavý. Hrozně mě štve, když zůstane zlo nepotrestáno. Jdeme se projít a u konzumu shodou okolností tu starou babičku potkáme. Kývneme na pozdrav a ona se hrozně hezky, i když smutně usměje. Chtěl bych navázat, tak se dám do řeči, ale přeruší mě. Zmizí v kopcích a my jdeme na pivo. Jak je všeobecně známo, tak v hospodě se ví všechno. Zeptáme se na paní, ale odpovědí je nám jenom rozpačité mlčení.

Už jsem si myslela, že dnes nepřiběhneš. Pak nás dali do různých rodin. Byly jsme se sestrou nerozlučná dvojice. Většinou to ale bylo na škodu. Paničky, co nemohly mít děti, ale měly konexe, tak nechtěly adoptovat cikáňata. My byly blonďatý holčičky, sice se špatným rodokmenem, ale slušelo nám to. Neměly jsme vůbec nic. Až po letech jsem zjistila, že šlo o majetek. Někdo chtěl barák našich rodičů. On byl táta šikovný. Měl živnost, dělal všechno z kůže. Pro koně, jezdili za ním až z Prahy. A máma byla krasavice. Co si pamatuji, tak to mezi nimi byla velká láska. Když jsem tě potkala dole v krámě, moje rodiče jste mi připomněli. Problém byl, že ve většině rodin to nebylo dobré. Hlavně otčímové nás nemohli moc vydýchat. Taky jsme vyrostly a začaly vypadat jako ženský. Možná až příliš brzy.

Musely jsme pracovat. Na poli, v dílnách, ale když nás adoptoval někdo z města, tak i v továrnách. Do sestry, protože byla celá máma, se každou chvíli někdo zakoukal. A to štvalo ženské. Vždycky na nás někdo vyštrachal, že jsme trošku židovky, jako bychom to měly napsaný na čele. Stařenka kroutila hlavou a ztrácela se ve vzpomínkách. Opět poklekla, žmoulala v rukou růženec a odříkávala slova modlitby. Z kříže na ní zhlížel Ježíš a mě napadlo, jestli podobní lidé opravdu někdy najdou svůj klid. Nepřipadalo mi to.

Běhám celý týden a svým způsobem se těším na pokračování. Je to zvláštní, vůbec nevím, proč to všechno říká mě. To opravdu nemá nikoho? Co jsem pochopil, tak žije sama, v malé, polorozpadlé chalupě. Nese si s sebou celý život kříž. Netuším, jaká kdysi bývala, ale teď je z ní cítit obrovská pokora a smutek. Dnes si říkám, že mě mrzí, že nepřišla. Chci odběhnout, ale nakonec ji spatřím v lesíku. Chvátá.

Bez pozdravu pokračuje. Sestra se dala do kupy s doktorem, který byl ale sesazený. Byl politickej. Zavřeli ho. Několikrát. A ona na něj pořád čekala. Měli mít dítě, ale potratila, když k nim do bytu vtrhli Stbáci. Začala krvácet a oni ani nezavolali sanitku. On jí nakonec v tom vězení umřel. Už si nikdy s nikým nevyšla. Říkala mi, že to byla láska jejího života. Pánové ji zvali na schůzky, ale ona ne. Chtěla už být sama. Se svým smutkem. Myslela jsem si, že se utrápí a vidíš to, vydržela ještě spoustu let. Stejně si ale myslím, že byla dávno mrtvá. Smrt pro ní byla osvobozením.

Chci se na něco zeptat. Mám tolik otázek, tolik věcí, které bych chtěl vědět. Myslím na to  při přednáškách, které mě nebaví, chodím po městě a nedá mi to klid. Často o stařence mluvím s blondýnkou, až ji s tím musím asi štvát, ale když ono je to ve mě. Zajímalo by mě,  jak to celé skončí. Na chalupě udělám všechnu práci za jedno odpoledne, abych si mohl jít ráno zase zaběhat.

Znásilnili mě. Tady, kousek, nějací lufťáci. Pili pivo a já šla králíkům pro lupení. Sestra už bydlela v Praze a nevídaly jsme se tak často. Bolelo mě to. Nechaly mě u cesty. Jako kus hadru. Domů jsem se skoro nedoplazila. To víš, na samotnou ženskou si každý dovolí. Neměla jsem nikde zastání. Ležela jsem několik dní v horečkách a teprve pak šla k doktoru. Jednal se mnou jako se špinavou. Jako s děvkou. Už nikdy nebudeš mít děti, řekl mi. Chtěla jsem se zabít. Trvalo několik let, než jsem se přestala bát. 

Když jsem se jí podíval do obličeje, tak plakala. Chtěl jsem udělat nějaké konejšivé gesto, vlastně jsem měl v sobě potřebu říct něco hezkého, aby věděla, že ne všichni chlapi jsou hajzlové a zvířata. Ale jen zvedla ruku a odešla. Tentokrát bez modlitby. Když jsem ten den usínal, tak se mi všechno míhalo hlavou, převaloval jsem se a nemohl spát. Bylo to celé hrozně divné. 

Ale aby sis nemyslel, zažila jsem i hezké chvíle. On se objevil u nás před chalupou. Měl psa a jestli bych prý neměla trošku vody. Dala jsem mu napít, jen tak jsme seděli a slovo dalo slovo. Bylo to moc hezký, i když to netrvalo dlouho. Byl tu za prací, odněkud ze Šumavy, chlap jak hora. Dělal v lese a ke mě chodil spát. Dokázala bych si představit, že bych s ním byla celý život. Pokud by tedy chtěl, to víš, chlapi většinou chtějí děti. Ten křížek, co je kousek nahoře u cesty, ten je pro něj. Vůbec mi nechtěli na úřadě povolit, aby tam byl. Tohle by se straně nelíbilo. Zavalilo ho dřevo. Když jsem ho naposledy viděla, tak odcházel támhle po louce a smál se. Už ani nevím čemu. Pes mi po něm zůstal. Žil dlouho. 

Můžu se na něco zeptat? Začal jsem opatrně. Ale ona mě nevnímala. Byla ve svém ztraceném světě. V dobách, co tu byl člověk člověku vlkem. Muselo to být hrozné. Uvědomil jsem si, jak se vlastně máme dobře, jak si nemáme na co stěžovat. Bylo mi jí líto, chtěl jsem, i když jsem nevěděl jak, udělat nějaké hezké gesto, aby se aspoň na chvilku smála. Úplně cizí stařenka vysoko v kopcích, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Možná by ji znala moje babička, možná ale taky ne. Nebyla původem místní. 

Říkám ti to proto, protože to nikoho nezajímá. Nikdo ni nezůstal a jsem sama. Se svojí bolestí. Vlastně bych se ti měla omluvit. Co tě tak může zajímat na staré bábě. Tentokrát jsem mlčel já. Nějak jsem nevěděl, co na to odpovědět. Jen jsem kývl hlavou a chvilku jsme mlčeli. Dívali jsme se do kraje a každý jsme viděli něco jiného. Já měl celý život před sebou a představoval jsem si, kolik potkám ještě hezkých holek, kolik zažiju koncertů, co vymyslíme s blondýnkou za divočiny. Ona viděla za každým stromem bolest a strach. Tady, u Božích muk se psala historie jedné rodiny. Jakoby jsem je všechny viděl, mluvil s nimi, říkal jim, aby si dali pozor. Budu se muset rozloučit. Příště, až sem přiběhneš, už tu nebudu. Já vím, je to hřích, ale na mě je toho už moc. Pálí mě srdce. Mám děsivé sny. 

Odejdu a večer jedeme do Boleslavi. Jsem jak vyměněný. Vytáhnu doma staré fotky, co je na nich ještě děda, prababičky, tetičky, zkrátka celá rodina. Zvláštní příležitosti, černobílé oslavy narozenin, kluci a holky v legračním oblečení. Otec s přísným pohledem. Sedím na gauči, prohrabuji se vlastní historií a říkám si, jaké fotky má asi stařenka? Možná žádné nemá. Zlí lidé jí zničili celý život. Tolik promarněných let. Když příště k Božím mukám běžím, tak tam opravdu není. Už ji nikdy nepotkám. Vlastně ani nevím proč, ale kleknu si, podívám se na Ježíše nade mnou a pomodlím se za její duši. Co kdyby náhodou...

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 10. ledna 2026

Interview - GRAVEYARD WINDS - An old-school death metal ritual from the graveyard of the damned!


Interview with death metal band from Colombia - GRAVEYARD WINDS.

Answered Carlos Zea (guitar), thank you!

Recenze/review - GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist (2025):

Ave GRAVEYARD WINDS! Greetings to the Colombian underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have your first full-length album of your career out this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, cutting like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent.

- Hails Jakub!, Cheers, I am Carlos Zea (guitar). Thank you very much for reaching out and for supporting our music. It is an honor for us to share our words with the readers of DEADLY STORM ZINE. Regards from Medellín, Colombia.

How do you perceive the new album in relation to your debut "Assault to the Coffin"? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Those Who Come with the Mist' presents 8 tracks of refined, compact songwriting. We have evolved beyond previous 80s heavy metal contrasts to solidify a dark, classic death metal sound. With improved audio production and songs under 5 minutes, each track has its own distinct tempo and identity, avoiding a flat listening experience.


"Those Who Come with the Mist" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does GRAVEYARD WINDS compose new material?

Our music is heavily influenced by the wave of European and American Death Metal from the late 80s and early 90s, the era that defined my musical identity. The songwriting is a collaborative process: I present an initial guitar concept to Juan, and we structure the song before recording. Once the instrumentation and drum intensity are laid down, I finalize the lyrics for Mauricio 'Klisgor,' who brings them to life with his distinct vocal character.

I found out that Juan Carlos Henao "Chengo" is credited with the mixing and mastering. I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. Juan created a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic. How was it working with him, and why did you choose him? Which studio did you record in, and how did everything go?

Chengo is a veteran of Medellín's old-school technical death metal scene and the founding guitarist of Cromlech band, active since the mid-90s. We have a long history with him at his studio, Area 51, dating back to 1999 with our first recordings for the bands Planta Cadáver and later with Yogth Sothoth. We trust him completely because he combines technical engineering skills with a deep understanding of what the band wants, making the workflow seamless and the results excellent.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Awakening Records and it has a dark cover. Who is the author? Am I right in thinking that it represents the arrival of the undead on earth? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

We collaborated with Carlos Jacome (from our sister band Bonestorm and founder of Creatus Artworks) for the album art. His illustration brings the title track to life, depicting the mist as a dimensional gateway. The artwork visualizes a 'monstrous procession' of eldritch horrors and lost souls entering our world, freezing the terrifying moment when the dead finally overtake the living.


I would be interested to know what the lyrics on the new album "Those Who Come with the Mist" are about. Who wrote them and where did they find their inspiration?

The band draws inspiration from classic authors of the 'poètes maudits' tradition. Based on stories, books, and poems, we develop adaptations that transcend the original references to construct our own narratives, reinterpreted through a unique literary and conceptual perspective.

I have been wandering the underworld for over thirty-five years and I go to Colombia for music because I know I can rely on it. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Thank you for your appreciation of our country's music. In the 80s, my city gave birth to an underground movement known locally as 'Ultrametal,' defined by its raw power. Back then, Colombia faced significant limitations, making professional gear and recording technology extremely hard to come by. However, many bands transcended those barriers. Today, technological advances have granted us access to better studios, vastly improving technical quality, and I constantly see local bands releasing high-level material.

For Graveyard Winds, the support has been overwhelming. Despite our new CDs currently being held in customs from China, 80% of the shipment is already pre-sold, a situation similar to our 2022 debut. The audience in Medellín is fervent—they buy physical formats and support live shows, especially when they see local bands working with international labels. Their loyalty is what drives us, allowing us to fund our studio work entirely through merchandise sales.


You play devastating death metal influenced, among other things, by the American school. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form GRAVEYARD WINDS came about, who was and is your role model, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

Our influences within classic metal are vast, drawing from bands as diverse as early Paradise Lost, Decomposed (UK), Dismember, Death (Spiritual Healing era), Disincarnate, Immolation, early Rotting Christ, Asphyx, and Bolt Thrower. However, it is crucial for us to channel that classic sound without becoming a carbon copy of any single band; that would be limiting.

In fact, reviewers often struggle to pin down our style. Someone even labeled us 'Melodic Death Metal' just because we included some 80s Heavy Metal-style solos on our debut, haha.

Regarding touring, logistics are complicated since we all have day jobs. Given the economic challenges in our country, taking off for a four-week international tour would jeopardize our stability, and for an underground band, the conditions likely wouldn't justify the risk. For now, we are focusing on select weekend shows in Colombia for 2026 that don't conflict with our work and families. We are adults with responsibilities, after all

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't so visible. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We truly appreciate you reaching out for this interview. It happens often with this band: when folks from zines or distros contact us, the interaction is so warm it feels like we’ve known each other for years. That is the true reward of making music—connecting with countries where we wouldn't normally have any presence.

Ironically, we are definitely better known abroad than in our own country. Here in Medellín, we are mostly recognized within our circle of friends, though word is slowly spreading nationally. We remain very close to the local scene, constantly supporting other bands' releases, attending gigs, and hanging out in bars together. That reciprocal support is exactly what strengthens the community.


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology affect you as GRAVEYARD WINDS? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

For us, digital platforms and physical support are complementary. We rely on merch sales to fund our recordings, but online exposure is what makes those sales possible. It allows us to reach global audiences and build local anticipation, which is why our debut sold out immediately and our incoming album is already 80% pre-sold. We see the internet as a tool to expand our reach, while tangible support remains the engine that keeps the band running.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Music is hardwired into us, affecting our senses in ways that are hard to describe. For me, the raw power of metal instruments and vocals is what sparked the desire in my teenage years to stop just listening and start creating.

I treat this as a serious hobby—one that fights for space against my profession and personal relationships. I try to find a balance and avoid becoming an antisocial 'freak,' acknowledging that we need human connection. But given that my city is saturated with detestable tropical music, Metal serves as my ideal sanctuary.

Finally, a classic but important question. What does GRAVEYARD WINDS have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you be visiting Europe?

For 2026, we plan to focus on promoting the album locally, as we expect customs to finally release the CD copies in January. We currently have concerts scheduled in the neighboring city of Pereira and another in Bogotá. Since the band is not well-known outside of Medellín, we hope the album promotion gains traction and helps us build an audience in those cities.

Visiting Europe with the band would be excellent, but I believe we are still too underground at this stage. The two labels we’ve worked with have done a fantastic job with international promotion, but we don't have plans for Europe just yet... perhaps someday.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live again and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Those Who Come with the Mist" again!

Jakub, cheers from the whole band. We really appreciate your interest and the opportunity to discuss our musical project in depth. We hope DEADLY STORM ZINE keeps the underground flame alive for years to come. Best of luck with your projects. Hails from Colombia, a brutal hug, and thanks for the support!

Best regards, Carlos Zea Díaz.

Recenze/review - GRAVEYARD WINDS - Those, Who Come with the Mist (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine