Některá hudba ve mě musí pomalu uzrát, dostat se mi do podvědomí, stát se mojí součástí. Nové album technických death metalistů CROWN OF MADNESS z Kanady jsem poslouchal průběžně od konce února letošního roku. Pokaždé, když jsem měl na tuhle odrůdu smrti chuť, jsem se pohodlně usadil ve svém křesle, zapnul play a nechal album, aby na mě jen tak působilo. Raději jsem se nechal unášet do jejich světa, než abych psal slova, která nikdy nedokáží přesně vyjádřit jednotlivé nuance téhle nahrávky.
V některých momentech je tahle kapela až nepříjemná, rozdrásá vám obličej do krve. Jindy zase přívětivá, přesto neklidná. Celé album má takovou zvláštní, těkavou a zpočátku neuchopitelnou atmosféru. Jako bych se dostal do úplně jiné, bolestivé dimenze. Procházel se v dalekém a přesto tak blízkém světě. Schválně, zkuste zapnout play a ochutnejte. Pokud se vám tenhle náročný, komplikovaný, přesto tak krásně morbidní styl líbí, myslím, že byste mohli být spokojeni jako já.
Pokaždé, když píšu nějakou recenzi, tak se snažím pochopit, co svým dílem chtěli muzikanti říct. Zde máme co do činění s dvojicí, která nejen, že umí perfektně a precizně hrát, ale navíc má jasnou vizi. Dokáže, na rozdíl od mnoha jiných, napsat dobré skladby, které mají jasné a zřetelné motivy. Na těch jsou potom dále naroubovány různé odbočky. Kapela se vydává různými cestami, objevuje, hraje si s námi jako šelma se svojí kořistí. Zároveň, a to musím jako vždy napsat, se v závěru nahrávka velmi dobře poslouchá. Jen musíte mít alespoň nějakou hudební fantazii. "Memories Fragmented" bych asi nejlépe přirovnal k řece. Jednou je klidnější, přesto temná pod povrchem, jindy zase zuří, ničí vše kolem sebe. Rád se na ní dívám, přesto z ní mám respekt. Jakoby CROWN OF MADNESS napsali složitý matematický vzorec svým death metalem. Baví mě jej řešit, album má v sobě i jakousi těžko definovatelnou živočišnost, která dělá ze společných setkání uvěřitelný zážitek. Zákon a zachování energie zkrátka opět funguje, alespoň tedy na mě, na starého metalového psa, který už zvedá svoji hlavu jen v případě, když jej opravdu něco baví. Koneckonců, času je málo a psát o něčem, co mě nezajímá zkrátka už nedělám. Nejdříve jsem byl sice trošku ztracený ve vší té změti komplikovaných motivů, ale chtělo to jen čas, aby došlo ke vzájemnému přenosu. Nakonec si desku rvu do hlavy pod tlakem pokaždé, když mám chuť na něco, u čeho musím přemýšlet. Ted, pokud jste fanoušci třeba takových GORGUTS, ULCERATE, DYSGNOSTIC, DEVENIAL VERDICT, potom jste zde správně. Disonantní technický death metal, který vám zanechá v hlavě hlubokou krvavou stopu!
Asphyx says:
Some music needs to slowly mature in me, get into my subconscious, become a part of me. I've been listening to the new album by Canadian technical death metal band CROWN OF MADNESS continuously since the end of February this year. Every time I felt like listening to this variety of death metal, I settled comfortably into my chair, pressed play, and let the album wash over me. I preferred to let myself be carried away into their world rather than write words that could never accurately express the individual nuances of this recording.
At times, this band is almost unpleasant, tearing your face to shreds. At other times, it is friendly, yet restless. The whole album has a strange, volatile, and initially elusive atmosphere. It's as if I've entered a completely different, painful dimension. I'm walking through a world that is distant and yet so close. Go ahead, press play and give it a try. If you like this demanding, complicated, yet beautifully morbid style, I think you'll be as satisfied as I am.
Every time I write a review, I try to understand what the musicians wanted to say with their work. Here we are dealing with a duo that not only plays perfectly and precisely, but also has a clear vision. Unlike many others, they are able to write good songs with clear and distinct themes. Various detours are then grafted onto these themes. The band sets off on different paths, discovering, playing with us like a beast with its prey. At the same time, and I must write this as always, the recording is very enjoyable to listen to in the end. You just need to have at least some musical imagination. I would best compare "Memories Fragmented" to a river. Sometimes it is calmer, yet dark beneath the surface, other times it rages, destroying everything around it. I like to look at it, yet I respect it. It's as if CROWN OF MADNESS wrote a complex mathematical formula with their death metal. I enjoy solving it, and the album also has a kind of hard-to-define animalistic quality that makes listening to it together a credible experience. The law of conservation of energy simply works again, at least for me, an old metalhead who only raises his head when he really enjoys something. After all, time is short, and I no longer write about things that don't interest me. At first, I was a little lost in all the jumble of complicated motifs, but it just took time for the transfer to happen. In the end, I force the album into my head every time I feel like listening to something that makes me think. So, if you're a fan of bands like GORGUTS, ULCERATE, DYSGNOSTIC, or DEVENIAL VERDICT, then you've come to the right place. Dissonant technical death metal that will leave a deep bloody mark on your mind!
Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Když jsi ji potkal, tak se ti v kostech usadil chlad a strach. Kýval ses do rytmu nového alba amerických THRONE a nasával zkažený vzduch. Pach smrti, jasný a zřetelný, vnímal si jej celým svým tělem, stejně jako tuhle nahrávku, která má v sobě něco morbidně přitažlivého. Seděl jsem ve tmě a díval se na pomalu umírající město. Nová deska těchto tmářů pro mě byla soundtrackem k příchodu démonů na svět.
Nové, v pořadí druhé dlouhohrající album kapely poslouchám již nějakou dobu, ale nechtělo se mi o něm nic psát. Raději jsem se rád a často vracel a nechal se unášet shnilými melodiemi. Tohle je hudba přesně podle mého gusta, zlá a ošklivá, nakažená pradávnými chorobami.
Nahrubo nasekaná tma, špína a absolutní zlo, to jsou hlavní ingredience téhle nahrávky. Pokud máte rádi kapely jako BEHEMOTH, GOD DETHRONED, BELPHEGOR. Samozřejmě, pánové na to jdou po svém, mají vlastní nápady. Jejich styl je označován jako melodický black death metal, ale ve skladbách slyším i takovou tu surovou brutalitu (SUFFOCATION), která dělá jejich hudbu ještě uvěřitelnější. Venku zase jednou pršel z nebe sirnatý déšť a mraky se dotýkaly země. Ulice byly plné smogu a stroje v nedaleké továrně ještě spaly. Je něco neotřelého, zajímavého a surového, v téhle nahrávce, co mě nutí k opakovaným poslechům. Rád a často se vracím a rvu si album "That Who Sat upon Him, Was Death" neustále do hlavy. Usadilo se v mém podvědomí, stalo se mojí součástí. Tahle smečka na to jde ostře, nekompromisně a surově, ale nezapomíná ani na melodie a podmanivou atmosféru. Kývám se spokojeně do rytmu, když se vyhýbám bleskům, když s napětím čekám další bouřku. Moc dobře vím, že smrt čeká stále ve stínu a usmívá se. Koneckonců, byla to hlavně ona, kdo mi tuhle nahrávku doporučila. Nevím, jestli to máte stejně jako já, ale mě hudba musí chytit, vymáchat mi hubu v kaluži plné krve, přikovat mě na zeď, zničit mě, abych nakonec zase vstal z popela, silnější než kdy dřív. Ano, je to tak, tohle album má v sobě velké množství nakumulovaní energie, která byla posbírána v tom nejhlubším podzemí. Nezbývá nic jiného, než přidat znovu hlasitost. Dostanete poctivou porci špíny, hnisu a ostrých melodií. Objevila se pokaždé, když se stalo něco zlého. Stála ve stínu a usmívala se. Dáma s kosou, zlá a spravedlivá. Pokaždé, když jsem ji potkal, tak se mi v kostech usadil chlad a strach. Nahrubo nasekaná black death metalová tma, zlo a nenávist! Hudba s morbidně přitažlivou atmosférou!
Asphyx says:
She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. When you met her, coldness and fear settled in your bones. You swayed to the rhythm of the new album by American band THRONE and breathed in the rotten air. The smell of death, clear and distinct, permeated your entire body, just like this recording, which has something morbidly attractive about it. I sat in the dark and watched the city slowly die. For me, the new album by these obscurantists was the soundtrack to the arrival of demons in the world.
I've been listening to the band's new, second full-length album for some time now, but I didn't feel like writing anything about it. I preferred to return to it often and let myself be carried away by the rotten melodies. This is music exactly to my taste, evil and ugly, infected with ancient diseases.
Roughly chopped darkness, filth, and absolute evil are the main ingredients of this recording. If you like bands such as BEHEMOTH, GOD DETHRONED, and BELPHEGOR, you will enjoy this. Of course, these gentlemen do things their own way and have their own ideas. Their style is described as melodic black death metal, but I also hear a raw brutality (SUFFOCATION) in the songs that makes their music even more believable. Outside, sulfuric rain was falling from the sky once again, and the clouds touched the ground. The streets were full of smog, and the machines in the nearby factory were still asleep. There is something unusual, interesting, and raw about this recording that compels me to listen to it repeatedly. I like to come back to it often and constantly play the album "That Who Sat upon Him, Was Death" in my head. It has settled in my subconscious, it has become a part of me. This pack goes at it sharply, uncompromisingly, and rawly, but they don't forget about melodies and a captivating atmosphere. I nod contentedly to the rhythm as I dodge lightning bolts, eagerly awaiting the next storm. I know very well that death is still waiting in the shadows, smiling. After all, it was mainly her who recommended this recording to me. I don't know if you feel the same way I do, but music has to grab me, wash my mouth out in a pool of blood, nail me to the wall, destroy me, so that I can finally rise from the ashes, stronger than ever. Yes, that's right, this album has a lot of accumulated energy that was collected in the deepest underground. There's nothing left to do but turn up the volume again. You'll get a good dose of dirt, pus, and sharp melodies. She appeared every time something bad happened. She stood in the shadows and smiled. The lady with the scythe, evil and just. Every time I met her, coldness and fear settled in my bones. Roughly chopped black death metal darkness, evil, and hatred! Music with a morbidly attractive atmosphere!
tracklist:
01. Disentombed
02. To Breathe The Unknown
03. Blasphemous Perversion
04. Realm Of Immolation
05. Human Frailty
06. Upon Deathless Winds
07. Behold Impurity 08. Where Angels Cower In Fear
Chvílemi jsem si připadal jako starý jezevec, kterého někdo vytáhne na světlo. Z jeho nory, ve které je víceméně spokojený a ze které se mu normálně nechce vůbec ven. Když nad tím tak přemýšlím, tak doteď netuším, co mě vlastně vedlo k tomu vyrazit? Cena vstupenky? Těch pár kapel, co jsem viděl a užil si je? Když je můžu každou chvíli potkat někde v klubu, kde je to o hodně lepší a osobnější? Já fakt nevím. Možná jsem jen chtěl po nějaké době vypadnout, sledovat cvrkot kolem. Utratit nějaké peníze jen za sebe. Hele, já festivaly nikdy moc nemusel. Čím jsem starší, tak je to ještě horší. Mám lidi vcelku rád, nejsem žádným samotářem, ale štvou mě prostoje mezi kapelami. Vidím tak i to co nechci, dostanu se ke skupinám, které by jinak u mě nesměly ani přes práh. Manželka mi odjede do rodného města, děti už jsou velké a zůstal bych sedět jen s knihou. No, to není špatná představa. Než se někde potit a chcát prdelí, jak říká jeden můj kamarád.
Výhodou je, že spím doma. Dojíždím. Normálně Arrivou. Moje návštěvy jsou tak omezeny časem. Vlastně je to jedno. Skoro všechny kapely jsem stejně již několikrát viděl. Tady šlo o něco jiného. Jen si tak udělat dobře. Nechat se spálit sluncem, dehydrovat se. Ale hlavně pokecat se známými i pocestnými. Nasát atmosféru, kterou uměli na Basinu vždycky udělat dobrou. Návštěvnost tak akorát, abych se nikde netlačil, sestava taky slušná a o organizaci nemluvě. Nejsem moc náročný, zbytečně nekritizuji. Kdyby ano, tak už se na všechno vybodnu, sedím jen u kompu (náhrada dřívější hospody) a nadávám na všechno. Já to mám nastavené jinak. Pořád rád cítím pradávnou sílu metalu, pořád to mám v sobě. To nadšení. Brzy to bude 35 let, co tenhle styl poslouchám. Jsem veterán a rád bývám připravený. Proto jsem si vše dopředu vytiskl, naplánoval, srovnal v hlavě, aby to nakonec bylo trošku jinak. Ale tak je to správně, to k festivalům patří. Tohle vlastně ani není report. Vybral jsem si jen kapely mě vlastní, co mám rád. Zkrátka a dobře, na pohodu kámo. Ostatně jako vždycky. Jinak to ani neumím.
Čtvrtek 26. 6. 2025
V práci po mě pořád někdo něco chce. Ještě sepiš tohle, pošli támhleto, fabrika je organismus s vlastními pravidly. Musím je dodržovat, abych mohl odejít dřív, vyměnit si doma triko, vzít foťák, odložit brýle a s lehkým chvěním v žaludku se odebrat na Terminál hlavní nádraží v Plzni. Odtud mi jede autobus. Platím pár peněz a už si to šineme do Spáleného Poříčí. Vystoupím a potkávám černě oděné postavy. Některá trika jsou super, jiná ve mě vzbuzují úsměv. Líbí se mi ta pestrost. Vždycky jsem zastával názor, ať si každý poslouchá, co chce, co se má rád. Vstupuji do areálu a najednou mám na hubě rohlík a už to jede. Pivo a kamarádi, známí, noví známí. Hezký holky, nehezký ale milý holky. Pohodička klídek. Na tý louce zelený, nepasou se tu jeleni, ale my, starý i mladý metly. Vyžunknu další kelímkáč a už jsem dole pod pódiem. Na Poláky nesmím chybět, je to srdcovka, tomu snad rozumíte.
VADER - připadal jsem si jako bych byl na frontě a proti mě vyrazil útočný tank s nápisem VADER na boku. Kapelu sleduji od jejich počátků, jsem ortodoxním fanouškem. I když ale od této skutečnosti odhlédnu, tak musím znovu napsat - bylo to vynikající, dokonale zabijácké. Miluji ten drive, tu sílu, energii, která se v jejich death thrash metalových motivech ukrývá. Poláci jsou zkrátka klasici, kteří nejen, že perfektně ovládají své morbidní řemeslo, ale pokaždé přidají i něco navíc. Byl jsem smeten z povrchu zemského a moje ztracená duše byla navýsost spokojena. Tenhle útok mě opět totálně zničil! VADER forever, amen! I felt like I was on the front line and an attack tank with the word VADER written on its side was charging towards me. I've been following the band since their beginnings, I'm an orthodox fan. But even if I disregard this fact, I have to write it again - it was excellent, perfectly killer. I love the drive, the power, the energy hidden in their death thrash metal motifs. The Poles are simply classics who not only perfectly master their morbid craft, but also add something extra every time. I was swept off the face of the earth and my lost soul was supremely satisfied. This attack totally destroyed me again! VADER forever, amen!
SÓLSTAFIR - s Islanďany máme spolu takový zvláštní vztah. Pokaždé, když vydají nové album (ano od roku 1995), tak jej na sebe nechám jen tak působit. U mě se jedná o osobní, nepřenositelný zážitek. Už jsem je naživo neviděl hodně dlouho. Nicméně, i když bych se s nimi raději setkal někde v klubu, i na festivalovém pódiu jim to šlapalo pěkně. Najednou jsem byl daleko na severu, užíval si všechny ty vikingské, folklórní, post rockové i black metalové nálady a melodie. Byl jsem uhranut, spálen na popel, abych znovu povstal a vydal se na dalekou cestou. Do říše stínů, na sever, mezi opuštěné mohyly. Byla to dokonalé esence roztodivných emocí. Nádherné vystoupení. We have a special relationship with Icelanders. Every time they release a new album (yes, since 1995), I just let it sink in. For me, it's a personal, non-transferable experience. I haven't seen them live in a long time. However, even though I would rather meet them somewhere in a club, they rocked the festival stage nicely. Suddenly, I was far north, enjoying all the Viking, folk, post-rock, and black metal moods and melodies. I was spellbound, burned to ashes, only to rise again and set off on a long journey. To the realm of shadows, to the north, among abandoned burial mounds. It was the perfect essence of bizarre emotions. A wonderful performance.
HATEBREED - tahle kapela rozhodně není moje krevní skupina. Ale vydržel jsem na ně, nenudil se. V hardcore si hodně vybírám. Už jsem je párkrát viděl a nikdy nebyl zklamaný. Tihle veteráni zkrátka umí. Stále mají energie na rozdávání. Navíc to bylo i zábavné. Za mě velký dobrý. This band is definitely not my cup of tea. But I stuck it out and wasn't bored. I'm very selective when it comes to hardcore. I've seen them a few times and have never been disappointed. These veterans simply know their stuff. They still have energy to spare. Plus, it was fun. A big thumbs up from me.
Něco jsem popil, pojedl, obličej si spálil. Je mi fajn na těle i na duši. Procházím stádiem blaženosti. Jako starý mnich v období hojnosti. Stejně, my se u nás v Čechách máme. Každý víkend od května do září nějaký festival, každý si přijde na své. Stačí si jen vybrat a pak už je to jen o vkusu a penězích. Ani po prvním dni ze mě sice asi nebude festivalový harcovník a když si sednu do autobusu zpět, jsem utahaný jako kdybych složil náklaďák uhlí. Ale usmívám se. Přehrávám si vše v hlavě a děje se mi to i v momentě, když už ležím ve své posteli na Košutce. Budík nařízen, nohy nataženy, manželka políbena. Můžu jít spát.
Pátek 27. 6. 2025
Když jsem po snídani kopíroval první sadu fotek, zjistil jsem, že fotím čím dál tím méně. Stejně je všude obrázků až moc a díky sociálním sítím ztratily svoji sílu. Navíc mě to nějak poslední dobou nebaví. Vyfotit totiž něco pořádného mezi davem s mobily nad hlavou, moc ani nejde. No nic, ještě se pořádně napiju vody, vyměním triko a už si to zase štráduju na hlavák. U stánku si koupím prvního kelímkáče, a párek v rohlíku plus řízkovou bagetu. Jako za starých časů. Jasně, není to dýňové pyré, ale prodávají tu dvě moc hezký holky a já mám hlad. Navíc nejsem z Prahy a nechodím na náplavku (to jsem musel, sorry). Chce se mi tím pádem na záchod a v Poříčí marně hledám nějaký kout, kde bych si ulevil. Nerad ochcávám rohy, ale když musíte, tak to jinak nejde. Ono strávit celý den s koláčem v mezinoží, na to ještě nemám věk. Už jsem zase v areálu a všechno začíná nanovo. No, myslím, že ty tři dny budou tak akorát.
SINISTER - kobercový bombový útok z Holandska mě doslova přikoval k pódiu. Kapela hrála nekompromisně, s morbidním nadšením a předvedla jedno ze svých energických maniakálních vystoupení. Bylo to hodně surové, drásající až do krve, s takovou tou černě smradlavou aurou, kterou mám u téhle smečky tolik rád. Jakoby se, i přes brzkou hodinu, setmělo a z nebe začala pršet krev. Pánové to do nás nasypali a jejich songy působily jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj kostmi, hnisem, zkaženou krví a vztekem. Death metal s typickým rukopisem, zahraný jak z partesu. Pokud se nacházel v blízkosti pódia nějaký kněz muselo dojít k jeho samovznícení. Měl jsem pocit, že se mi každou chvíli objeví na rukou stigmata. The carpet bombing from Holland literally pinned me to the stage. The band played uncompromisingly, with morbid enthusiasm, and delivered one of their energetic, maniacal performances. It was very raw, gut-wrenching, with that black, stinking aura that I love so much about this pack. It was as if, despite the early hour, it had grown dark and blood was raining from the sky. The gentlemen poured it into us, and their songs felt like a collision with a truck loaded to the brim with bones, pus, rotten blood, and rage. Death metal with a distinctive style, played like clockwork. If there was a priest anywhere near the stage, he must have spontaneously combusted. I felt like stigmata were about to appear on my hands at any moment.
HENYCH 666 - bylo přehráno album Institut klinické smrti z roku 1991, na kterém se podílel i místní muzikant Daniel "Šakal" Švarc. Bylo v tom spousta vzpomínek a nostalgie. Musím přiznat, že chvílemi jsem byl opravdu dojatý. Víte, tohle je i kus mé historie a tak vlastně nemám co dodat. Vlasta Henych zkrátka pořád umí a i muzikanti kolem něj odvedli velký kus poctivé práce. "Královna zvratků se ve mě bouří, z řitního věnce vychází smrad, po pátý trávě z hlavy se kouří, z těch vašich keců mě chvátí chlad" - myslím, že nemusím už nic dalšího dodávat. The 1991 album Institut klinické smrti (Institute of Clinical Death), which featured local musician Daniel "Šakal" Švarc, was played. It brought back a lot of memories and nostalgia. I must admit that at times I was really moved. You see, this is also a part of my history, so I don't really have anything else to add. Vlasta Henych still has what it takes, and the musicians around him have done a great job. "The queen of vomit is raging inside me, a stench is coming from my asshole, smoke is coming out of my head for the fifth time, your bullshit is giving me the chills" - I don't think I need to add anything else.
TIAMAT - jedna z dalších kapel, které mám navěky zapsané ve svém vlastním soukromém archívu jako zásadní. Také jsem je neviděl hodně dlouho a byl jsem hodně zvědavý. Stoupl jsem si bokem a nechal na sebe hudbu jen tak působit. V hlavě mi postupně naskakovaly všechny gothic, doom death metalové motivy, jakoby byly uloženy někde hluboko v mém podvědomí. Možná jsem pod pódiem chvílemi snil, vznášel se v oblacích, procházel se na onom světě, převážel duše přes řeku Styx. TIAMAT je v sumerské, babylónské, akkadské a asyrské mytologii bohyně oceánu. Měl jsem pocit, slyšel jsem, vnímal jsem, že jsem ji potkal. A pořád dokola jsem se ptal, jak se dá vlastně hodnotit hudba, která je i mojí součástí? Another band that I have forever recorded in my own private archive as essential. I hadn't seen them in a long time and was very curious. I stood to the side and let the music wash over me. All the gothic and doom death metal motifs gradually popped into my head, as if they were stored somewhere deep in my subconscious. Maybe I was dreaming under the stage at times, floating in the clouds, walking in the other world, transporting souls across the river Styx. TIAMAT is the goddess of the ocean in Sumerian, Babylonian, Akkadian, and Assyrian mythology. I had the feeling, I heard, I sensed that I had met her. And I kept asking myself, how can I evaluate music that is also a part of me?
Jsme staří metaloví psi, co si dávají rum, protože tohle je srdcovka a byli jsme zkrátka dojatí.
E-FORCE - když jsem dělal před pár lety s Ericem Forrestem rozhovor, tak jsem se zařekl, že musím tuhle kapelu vidět naživo. Mám totiž moc rád jeho rukopis, jeho kytarovou práci. Konečně se mi to splnilo! Do techniky hozený thrash metal zahráli pánové perfektně. Tolik talentu, zajímavých momentů, různých vyhrávek, odboček, progresivních prvků - zkrátka to nejlepší z alb Negatron a Phobos od Voivod. Vše zamíchané s elegancí, takovým tím staroškolským, hodně přesvědčivým způsobem. Bylo slyšet i vidět, že kapela hraje srdcem. Bylo to vynikající, opravdu jsem byl nadšený. Změny tempa i nálad, síla a energie, vše zde bylo v míře vrchovaté. Nádhera! When I interviewed Eric Forrest a few years ago, I vowed that I had to see this band live. I really like his style, his guitar work. Finally, my wish came true! The gentlemen played their thrash metal perfectly. So much talent, interesting moments, various riffs, detours, progressive elements—in short, the best of Voivod's Negatron and Phobos albums. All mixed with elegance, in that old-school, very convincing way. You could hear and see that the band plays with their hearts. It was excellent, I was really excited. Changes in tempo and mood, power and energy, everything was in abundance. Wonderful!
Kecáme do tří do rána. Nějak máme slinu. Tlemíme se. Mám blbý a trapný vtipy, jsme sami sebou a je nám fajn. Pak nás vyhodí.
Normálně chodím spát poměrně brzy a vstávám ve 3:50. Díky Basinu si ale rozhodím celý biorytmus. Být autista, tak jsem v prdeli, ale jelikož a protože mám volno, tak to tolik neřeším. Tím vším chci říct, že se mi chtělo fakt spát, když jsem jel domů. Škruká ve mě pivo, dával jsem převážně Kozla. Jednak jej mám rád a hlavně stál tak nějak rozumně. Manželka je pryč. Jsem tu sám. Chvilku se dívám na město, které usíná. Pode mnou řvou sanitky a letí i vrtulník. Snad se nikomu nestalo nic zlého, řeknu do tichého bytu a odeberu se do hajan. Spím čtyři hodiny jak dřevorubec. Zítra vstávám ještě dřív než normálně, musím něco dodělat. Jsou čtyři hodiny v limbu málo nebo moc? Zajímavé je, že kapely, co na ně chodím, hrají dnes na festivalech velmi brzy jako předkapely. Nešpačkuj, řeknu sám sobě a odeberu se do říše snů. Zdá se mi o jedný slečně, co jí to na fesťáku moc slušelo a pravidelně jsem jí potkával. Blbý je, že spolu nehřešíme, ale sekáme dříví na chalupě. Ty vole, já jsem fakt starej.
Sobota 27. 6. 2025
Doma není nic moc k jídlu. Nějak jsem s tím dopředu nepočítal. Vyhrabu starý chleba. Připadám si jako blahý paměti na koleji. Tehdy jsem také jezdil na koncerty hlavně sám. Inu, co mám dělat, jsem asi prokletý. Nasadím sluchátka, jedu teď hodně polské CHAINSWORD a za libých zvuků válečného death metalu se odeberu zase na nádraží. Opakuji svůj rituál. Pivo a párek v rohlíku. Za to dostanu jedny z nejhezčích úsměvů posledních měsíců. Hergot, já bejt mladší a bez ženy. Nojo, ale takhle bych dostal od manželky asi pěkně za uši. A tak si sednu v autobuse zase bokem, sleduji krajinu a když dorazíme, tak jsem rád, že mám cestu za sebou. Dneska to bude asi chvílemi na autopilota. Uvidíme. Tak hurá vstříc novým dobrodružstvím, přátelé.
ASSASSIN - jedni z německých thrashových veteránů, kteří kdysi dávno formovali i můj pohled na muziku jako takovou. I přes změny v sestavě jsou stále ve skvělé formě. Navíc, a to pro mě hodně znamená, jsou to velcí pohodáři a sympaťáci (ověřeno také rozhovorem). Mám rád, když thrash metal pořádně odsýpá, když to řeže a pálí, když je v tom neklid, když mám sto chutí dát nějakému hajzlovi pěstí. Bylo tomu tak i u téhle smečky. Nasypali to do nás, vystřelili nám mozek z hlavy a totálně mě zničili. Thrash metal až za hrob! One of the German thrash veterans who once shaped my view of music as such. Despite changes in the lineup, they are still in great shape. What's more, and this means a lot to me, they are really cool and likeable guys (verified by an interview). I like it when thrash metal really kicks ass, when it cuts and burns, when there's unrest in it, when I feel like punching some asshole. That was the case with this band. They blew us away, blew our brains out, and totally destroyed me. Thrash metal to the grave!
Celý den pak nemůžu vyhnat z hlavy refrén Aaaassasssinnn kurva!
LEGION OF THE DAMNED - s touhle holandskou kapelou je tu u mě jako na houpačce. Někdy, když poslouchám jejich hudbu, tak mi perfektně sedne do nálady i do chuti, jindy jdu raději pryč. Občas mi připadá trošku stereotypní, ale tentokrát jsem byl velmi spokojený. Jakoby už při prvním riffu vylezli z děr všechny čerti a roztrhali nás na kusy. Vytahali nám střeva z vnitřností a trepanovali nám lebku. Nebi byla opět vyhlášena válka! With this Dutch band, I'm on a roller coaster ride. Sometimes, when I listen to their music, it perfectly suits my mood and taste, other times I'd rather walk away. Sometimes it seems a little stereotypical to me, but this time I was very satisfied. It was as if, with the first riff, all the devils came out of their holes and tore us to pieces. They pulled our guts out and trepanned our skulls. War was declared again!
BENEDICTION - Dave Ingram, který se před lety znovu vrátil do kapely, je pro mě jednou z největších postav death metalové scény (ano, také ověřeno rozhovorem, stačí si jej u nás na stránkách vyhledat). Britové poslední roky vydávají skvělá staroškolská alba, která v sobě mají všechno potřebné k poctivým exhumacím pradávných hrobů. Představoval jsem si, že kolem leží vybělené kosti a na nich sedí havran. Držel v zobáku čerstvě vyklovnuté oko. Tak na mě celé skvělé a neskutečně energické vystoupení působilo. Death metalová šlechta z Birminghamu mě rozsekala na malé kousky. Tohle byl buldozer, který před sebou hrnul hromadu lidské špíny! Škoda jen zahuhlaného zvuku. Absolutní inferno, totální masakr a za mě asi nejlepší kapela festivalu. Dave Ingram, who returned to the band years ago, is one of the greatest figures in the death metal scene for me (yes, also verified by an interview, just search for it on our website). In recent years, the British band has been releasing great old-school albums that have everything necessary for honest exhumations of ancient graves. I imagined bleached bones lying around with a raven sitting on them. It held a freshly pecked-out eye in its beak. That's how the whole great and incredibly energetic performance struck me. The death metal nobility from Birmingham tore me to pieces. This was a bulldozer pushing a pile of human filth in front of it! An absolute inferno, a total massacre, and for me probably the best band of the festival.
SACRED REICH - pro tyhle veterány mám také velkou slabost. Naposledy jsem je potkal kdysi dávno na jednom pražském koncertě. Byli tenkrát ve vynikající formě. Letos tomu bylo také tak. Vždycky jsem měl rád kapely, které řežou do živého, které se s tím nepářou a zároveň nezapomínají ani na ostré melodie. Jakoby do mě někdo zabodl rezavý nůž, tak jsem celé vystoupení vnímal. Užíval jsem si každou notu, každý tón, každý motiv. Už jsem nebyl jen pouhým fanouškem, ale byl jsem součástí něčeho velkého. Zkrátka a jednoduše, kdybych mohl, pokloním se. Bylo v tom všechno. Včetně obrovského srdce. I also have a soft spot for these veterans. The last time I saw them was a long time ago at a concert in Prague. They were in excellent form back then. This year was no different. I've always liked bands that cut to the chase, that don't beat around the bush, and at the same time don't forget about sharp melodies. It was as if someone had stabbed me with a rusty knife, that's how I perceived the whole performance. I enjoyed every note, every tone, every motif. I was no longer just a fan, but part of something big. Simply put, if I could, I would bow down. It had everything. Including a huge heart.
CARCASS - míval jsem kapelu rád v jejich goregrindových časech, obdivoval jsem ji i když začali s melodickým death metalem. Uznávám jejich status, ale pravdou je, že po jejich posledním návratu v roce 2013, mě jejich nové desky nebaví. Zažil jsem kdysi po dlouhé době koncert v jedné pražské hale a na rovinu, žádný šlágr to nebyl. Vystoupení na Basinfirefestu bych rozdělil na dvě části - něco mě bavilo, něco spíš nudilo. Celkově tomu něco chybělo, možná větší drive, nadšení, nevím. Mě přišlo vystoupení možná až moc chladné, neosobní, sice dobře zahrané, ale bez energie. Takže za mě - píšu si splněno a celkově tak na půl. Profesionální koncert, to ano, ale už jsem asi zvyklý na něco jiného. Prostě do mě svůj dráp nezasekli, s tím nic neudělám. I used to like the band during their goregrind days, and I admired them even when they started playing melodic death metal. I acknowledge their status, but the truth is that since their last comeback in 2013, I haven't enjoyed their new albums. I once attended a concert in a Prague hall after a long time, and to be honest, it wasn't a hit. I would divide their performance at Basinfirefest into two parts - some of it I enjoyed, some of it I found rather boring. Overall, something was missing, maybe more drive, enthusiasm, I don't know. I found the performance perhaps too cold, impersonal, well played, but lacking in energy. So for me - I'll mark it as done and overall about half. A professional concert, yes, but I'm probably used to something else. They just didn't grab me, and there's nothing I can do about that.
MOONSPELL - k albu Wolfheart mám spoustu osobních vzpomínek. Provázelo mě, když jsem začal chodit se svojí ženou, viděl jsem kapelu na spoustě památných koncertů (i s českými ROOT), patří k nahrávkám, které umím nazpaměť. Fascinuje mě jeho chlad a temnota, melodie. Všechno tohle, všech těch 30 společných let, se zúročilo i dole pod pódiem. Byl jsem dojatý, totálně hotový. Jen já a muzika, jen já a démonický Fernandův vokál (ano, rozhovor také máme). Vydali jsme se za soumraku na lov, běželi jsme bok po boku, prokousli jsme tepnu plnou teplé krve. Ne, tohle nebylo jen tak nějaké vystoupení, tohle byl obřad, tajemná a prastará ceremonie, černá modlitba. Neumím to ani popsat slovy, co jsem zažíval. Natolik osobní to bylo. Krása temnoty, chladu a černé poezie! I have many personal memories associated with the album Wolfheart. It accompanied me when I started dating my wife, I saw the band at many memorable concerts (including with the Czech band ROOT), and it is one of the albums I know by heart. I am fascinated by its coldness and darkness, its melodies. All of this, all of those 30 years together, came to fruition below the stage. I was moved, totally exhausted. Just me and the music, just me and Fernand's demonic vocals (yes, we also have an interview). We set out hunting at dusk, running side by side, biting through an artery full of warm blood. No, this wasn't just any performance, this was a ritual, a mysterious and ancient ceremony, a black prayer. I can't even describe in words what I experienced. It was that personal. The beauty of darkness, coldness, and black poetry!
Stojím na kraji kempu a čekám na festivalový autobus. Někdo se vykloní z okýnka auta a zařve, že nám bude řídit lesba. Asi nějaký vesnický vtip, protože řidičem byl chlap jak hovado:)). Noční autobus v Plzni jede odjinud, je výluka a předělávají koleje tramvají. Utíkám (to už je boj o přežití) na jinou zastávku. Tam mě osloví asi šedesátiletá dáma s pivem v ruce. Asi je na zajíčky. Protože mi pořád žmoulá ruku.
Návštěvnost byla velká. Na některé kapely bylo fakt narváno, přesto tak nějak příjemně, že mě lidi kolem neštvali.
Zvuk až na zmiňované BENEDICTION v pořádku, tedy neviděl jsem všechny kapely, ale i z dálky pohoda.
Pivo za mě v cajku. Sem tam nestíhali u výčepu, ale na tohle jsem tolerantní. Chuťově Plzeň v pořádku. Nic jiného jsem nepil, tedy mimo malinovky a té druhé limonády, co si nemůžu zaboha vzpomenout z čeho byla a byla také dobré.
Organizace - za mě mám vlastně jen jednu připomínku. Proč je deštník považovaný za útočnou zbraň? Ty vole, když na to přijde, tak tě klidně zabiju i kelímkem kámo:))). Jinak ale absolutně bez námitek. Pohoda, vše odsýpalo jako na drátkách.
Je konec. Jakože pro mě fakt konec. Mám toho dost. Překonal jsem sám sebe. Fyzicky to dávám, ale i když jsem si kapely jen vybíral, hodně vybíral, tak je toho na mě moc. Tohle mi na fesťácích vadí asi nejvíc. Dávám tak 3 - 4 kapely denně, pak už ztrácím pozornost. Nedovedu se soustředit. Ale bylo to moc fajn. Většinou, naladěn na festivalový mód, jen tak korzuji, snažím se vtipkovat, pokecat. O tomhle metal vždycky býval. O setkávání. Určitě tu vzniklo spousta nových přátelství. Možná i nějaká ta láska, jak už tomu někdy bývá. Na akce, na které chodím já, se to hemží jen šedivými vlasy a vráskami. Na Basinu bylo možné potkat i mladší fanoušky. Dává mi to naději, že jednou nebudu chodit na koncerty sám, protože jak to tak vypadá, tak je budu navštěvovat, dokud budu moct. Jsou pro mě relaxem, odpočinkem. Už když jsem jel domů, tak jsem si říkal, že pokud bude příští rok dobrý line-up, jedu znovu. Tenhle festival je už dávno v mém srdci. Nebyl jsem zde pokaždé, ale pokud ano, vždycky jsem si jej užil. Nezbývá než poděkovat všem kapelám, organizátorům, všem které jsem potkal a byli jste na mě hodní a nakonec i vám, věrným čtenářům. Vždyť to celé vždycky píšu hlavně pro vás. Díky moc. Tak zase někdy někde. Budu se těšit.
Ave REPUGNATOR! Hello to the Portuguese underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first great EP of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record? Could you please introduce your band?
Hails! Thank you so much for having us. First of all, I'd like to thank you for these questions, they're great, coming from someone who really cares and gets what we're about. Now to answer your question, we are Repugnator, a putrescent black death band from Porto, Portugal consisting of Scourge Degragator on vocals, Sulfuric Wraith on guitar, Cryptic Smog on bass and Poisonous Fumes on drums. We're really proud of our release; we believe it truly demonstrates our power. We poured our soul into this release, and it's sick to see that so many people enjoyed it. One of our goals was to make something malignant, spastic, and unique, and I think we achieved it.
"Foul Transfixation" has all the attributes of good black death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it created? How did REPUGNATOR compose the new material?
Sulfuric Wraith: The band started with me wanting to just really create a barbaric and primitive sounding black/death band with all the right influences, but one that could, in a way, stick out and not just be a worship band. So, I eventually just called up the other members, having already played before with two of them in two different bands, and we just made it happen. One aspect that really made us grind and do what we had to do to make this work was to book a gig as soon as possible, so we’d have a deadline to actually focus and make music. It was a great opportunity since the first gig was with Morbific from Finland, which is a band we truly respect. In terms of artistic process, I usually just composed guitar riffs and song structures at home, and then, layer by layer, we added the other elements. Poisonous Fumes and I start out just jamming the song structures, constantly changing them and rearranging the riffs, really trying to perfect the composition of the song. Then we just include the other members who come up with the lyrics and the bass part. The lyrical aspect is made by our vocalist Scourge Degradator, and we all pitch in with our opinion on the lyrics.
I have to confirm that I like the production of the EP. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Who made you a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?
Glad you asked that, Foul Transfixation was produced by André Fernandes at his studio called Tanoaria (Instagram: tanoaria_music.complex). We recorded the EP in his studio as a live take, with a few overdubs to ensure the sound was as organic as possible and not too choppy. We chose him because we had heard great things about his professional methods and his studio. Since he was really intrigued by our project and actually eager to produce it, we had to go with him, and honestly, it was the perfect choice.
The album has a dark cover. I imagine, I perceive, the image as a once desecrated church. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the album?
The author of our cover is Maria Madalena (ig: nosfewatuwu), who is an amazing artist and our obvious first choice for our album cover. The art is basically a visual representation of the "Foul Transfixation" song. We depict an alternative hellish dimension of degradation and rot in our lyrics and, in a way, try to connect this alternative reality to our current society. Everything in our lyrics is just pure morbid fantasy that is supposed to be perceived as a metaphor for the filth that is humankind and, in a way, a punishment for all its wrongdoings.
I've been wandering the underworld for over thirty years and I go to Portugal to get music for sure. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that extreme metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
It’s funny that you say that because we don’t really look at our scene that way. We feel that our extreme metal scene has a few great bands, but it really lacks originality and the primitive and raw feeling we truly appreciate in extreme metal. Honestly, the metal crowd sometimes lacks passion and emotion at most gigs. I wouldn't say that extreme metal thrives here in Portugal, and we’d go as far as to say that the punk crowd is far more enthusiastic and fun to play to, but there are always exceptions.
The population of Portugal is ten million according to wikipedia. We, the Czechs, are the same number. But in your country eighty percent of the population is Christian. We're almost all atheists here. Does the church interfere in your lives? What about music? Have you ever had problems with concerts, etc.? What's your relationship to your faith?
Well, even though Portugal is a religious country, it's not conservative. We don't feel it being shoved down our throats, even though it has been getting more conservative with the uprising of the fascist scum throughout all Europe... it's 100% there culturally since we all grew up with a religious upbringing and even most patrimony has a religious connotation. But, even though we despise Christianity and catholicism (and any other religion) it doesn't really affect our daily lives or our concerts. However we hate oppression and for us, religion is just another form of oppression that obviously fuels our hate towards mankind.
You play old school influenced death/black metal. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I'm curious to know how the idea of starting REPUGNATOR actually came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?
Repugnator’s story was already answered above and obviously this urge to create the band came from the die hard mentality we have towards this type of music. Even though we have our identity, we obviously have many bands we worship and channel through our music, to name a few that we love: Necrovore, Order From Chaos, Profanatica, Sarcófago, Vulcano, Sex Messiah, Bestial Warlust, Blasphemy, Mortuary Drape, Von, Rottrevore, Revenge, Impetigo, Repulsion, Autopsy, Incantation etc. We want to go everywhere and play with many different bands that align with our sound. We’ll play at a big festival if it has great bands and is not riddled with poser bullshit, to keep it simple.
When I started my site eight years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?
We are all huge music fanatics, each one of us with different projects and different obsessions but we all definitely share this passion and we all love buying physical format and buying merch. We do a little bit of both when it comes to promotion, we send out merch and cds ourselves and we also trust the labels to handle their side of the promotion, whether it be Noxious Ruin or Gods ov War.
We believe it is mandatory for an underground music fan to support their scene, even if sometimes the music doesn't align perfectly with their music taste like for exemple in Portugal the underground scene is kind of a melting pot of multiple different genres. Even us, sometimes play with bands that have nothing to do with black or death metal but if we respect the spirit of it, we’ll definitely play. We need to keep it alive, we need to go to gigs, rage out and buy other band’s stuff. In terms of partying, we obviously love to party but we never let it affect our end goal with our band. I feel like sometimes bands loose track of their passion with booze and drugs and we personally like to stay focused.
On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as a REPUGNATOR? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?
Honestly there are way more chances for exposure with the internet nowadays and obviously we take advantage of it but what matters for us is the human interactions, performing our lives rituals, selling stuff in person, having passionate discussions about music with other maniacs. For us, the scene is saturated and the music is getting gradually more soulless in general. Obviously the scene is 100% alive for now and amazing bands come out every year but online platforms are turning even the most underground music a bit like fast food, everyone knows everything but nobody has a passion for it. It seems as if every band is disposable cause there isn’t any effort in finding music and there are too many bands and not that many fans. For these reasons, underground magazines are not nearly as supported as they used to be. I feel like technology can sometimes be the enemy of underground music with stuff like AI. Underground music should be a celebration of the human feeling, from listening to underground demos with flaws and mistakes to amateur artworks, it’s all raw and organic and we must accept for what it is. If I listen to a band like necrovore, what makes it beautiful for me is the raw emotion in every bit of it. For us it is an insult to the genre having bands like Deicide and Pestilence just using a fucking machine to do their art. The artwork is as important as the music and the artists have an equal part in the scene as the musicians. If we take the raw visual aesthetic away from death and black metal I won’t be interested in the genre anymore.
I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
For me this sub sub genre brings out the best of metal. The mystical and occult energy of black metal and growling and cavernous feeling of death metal. With this subgenre we try to balance everything from each genre, the continuous momentum of black metal and the spastic energy of death metal. In a way it is just how we can identify our band and channel our love for this music scene and bands who made it in 80s and 90s but it can be way more than that. Repugnator goes beyond what it is categorized, it’s its own lifeform with no shackles and no restraints. We want to use everything we got to be barbaric but also original and for us this small sub genre isn’t more than just a label on our band so people can get grasp of what we’re about.
Finally, a classic but important question. What are REPUGNATOR planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic?
A new release and new gigs in different places, hopefully outside of Portugal. We’d be more than happy to play in Czech Republic and if we get someone to book us that I’ll definitely happen.
Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Foul Transfixation" in my head again!
Thank you so much for the interview! It's clear you genuinely understand what we're aiming for with REPUGNATOR. We really appreciate your kind words and we're thrilled to hear that "Foul Transfixation" is still getting under your skin! For anyone that is interested in booking us throughout Europe, please reach out through our email: repugnator.band@gmail.com.
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
