DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 26. dubna 2026

Recenze/review - FLESHCRAVE - Godhand (2026)


FLESHCRAVE - Godhand
EP 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Přišli za tebou v noci. Už dávno spíš s otevřenýma očima. Moc dobře víš, že přízraky nikdy toužit po krvi. Jsi bojovník, jsi démon, jsi silný a přesto máš někdy strach. Potřebuješ jen hudbu, která tě nabije energií, která se ti dostane do hlavy i do podvědomí. Posloucháš zrovna nové EP indických maniaků FLESHCRAVE a jejich nová muzika se pomalu stává tvojí součástí. Death metal je zde volně inspirovaný japonskou dark fantasy Berserk. Riffy jsou ostré jako čepele těch nejlepších mečů a atmosféra ponurá a surová, jako ty nejzběsilejší boje.

Skladby jsou napsány velmi elegantně, uvěřitelně, opravdově, autenticky. Pánové ve své tvorbě odkazují na ty nejlepší staré death metalové kapely. A dělají to velmi šikovně, inteligentně, s nadšením a touhou zabíjet hudbou. Kosti praskají tlakem a mozky vyskakují z hlavy. Už dávno nespíš, jsi připravený k boji. EP "Godhand" ti dodalo potřebnou sílu. 


Indové se volně pohybují mezi mantinely, které kdysi nastavily kapely typu MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, OBSCENITY, PESTILENCE. Mají syrový, prašivý a masivní zvuk. Obal je opatřen zajímavým a vkusným motivem. Za mě osobně byly splněny všechny zásadní body pro to, abych si tuhle kapelu pustil i do své soukromé sbírky. Svět je při poslechu hodně temné místo a z hnilobných kanálů v našem městě vylézají přízraky. Touží po čerstvé krvi a když mě roztrhají na kusy, tak éterem zní nové EP "Godhand". Nová nahrávka se pro mě stala doslova návyková. Pánové sice hrají postaru a nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale jednotlivé motivy v sobě mají potřebný drive i sílu, které po kapelách požaduji. Navíc (a to je pro mě absolutně zásadní), mě baví jejich letošní novinku poslouchat a rád se k ní vracím. Až vám zase jednou bude připadat současný svět podivný a zahalený do krvavé mlhy, potom si novou desku pusťte a uslyšíte sami. FLESHCRAVE operují s těmi nejkvalitnějšími ingrediencemi a výsledný dojem je velmi naléhavý, přesvědčivý. Přišli za mnou v noci. Už dávno spím s otevřenýma očima. Moc dobře vím, že přízraky nikdy nepřestanou toužit po krvi. Jsem bojovník, jsem démon, jsem silný a přesto mám někdy strach. Potřebuji jen hudbu, která mě nabije energií, která se mi dostane do hlavy i do podvědomí. Troufám si tvrdit, že jsem ji našel. Doporučuji poslech v naprosté tmě, chladu a klidu. Teprve potom vyniknou naplno jednotlivé nuance. Temná a chladná death metalová síla, která vám pomůže zvítězit nad nadpřirozenými silami! Vítejte v říši Berserk!


Asphyx says:

They came for you in the night. You’ve been sleeping with your eyes open for a long time now. You know all too well that ghosts never crave blood. You’re a warrior, you’re a demon, you’re strong, and yet sometimes you’re afraid. All you need is music that charges you with energy, music that gets into your head and your subconscious. You’re listening to the new EP by the Indian maniacs FLESHCRAVE, and their music is slowly becoming a part of you. The death metal here is loosely inspired by the Japanese dark fantasy Berserk. The riffs are sharp as the blades of the finest swords, and the atmosphere is grim and raw, like the most frenzied battles.

The songs are written very elegantly, believably, genuinely, and authentically. In their work, these guys pay homage to the best old-school death metal bands. And they do it very skillfully, intelligently, with enthusiasm and a desire to kill with music. Bones crack under the pressure and brains burst out of heads. You haven’t slept in ages; you’re ready for battle. The EP “Godhand” has given you the strength you need. 


Indians move freely within the boundaries once set by bands like MORBID ANGEL, DEICIDE, MONSTROSITY, OBSCENITY, and PESTILENCE. They have a raw, gritty, and massive sound. The cover features an interesting and tasteful design. For me personally, all the essential criteria were met for me to add this band to my private collection. The world is a very dark place while listening, and spectres are crawling out of the rotting sewers in our city. They crave fresh blood, and as they tear me to pieces, the new EP "Godhand" echoes through the ether. This new recording has become downright addictive for me. The guys play in the old-school style and don’t bring anything new or groundbreaking to the table, but the individual motifs possess the necessary drive and power that I demand from bands. Moreover (and this is absolutely essential for me), I enjoy listening to their new release this year and love coming back to it. The next time the world seems strange and shrouded in a bloody fog, put on the new album and hear for yourself. FLESHCRAVE uses only the highest-quality ingredients, and the resulting impression is very intense and compelling. They came for me in the night. I’ve been sleeping with my eyes open for a long time now. I know very well that the spectres will never stop craving blood. I am a warrior, I am a demon, I am strong, and yet I am sometimes afraid. I just need music that energizes me, that gets into my head and my subconscious. I dare say I’ve found it. I recommend listening in complete darkness, cold, and silence. Only then will the individual nuances truly shine. A dark and cold death metal force that will help you triumph over supernatural forces! Welcome to the realm of Berserk!


tracklist:
1. Black Swordsman
2. Band of the Hawk
3. Behelit
4. Eclipse 
5. Struggler

A few questions - interview with death metal band from India - FLESHCRAVE.


A few questions - interview with death metal band from India - FLESHCRAVE.

Answered Soumodeep Singh, thank you. 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

- Hey! This is Soumodeep Singh, one half of the guitars in Fleshcrave, answering all the questions on behalf of the rest of the band. We are Fleshcrave, from the city of Kolkata, India - and we play old school death metal. Our inspirations as of now range from the likes of Monstrosity, Vader, Sorcery, Pestilence, and Obituary. Fleshcrave was formed back in the days of the COVID pandemic, August of 2020 to be precise.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

- Ever since the band was formed, the concept of writing death metal songs based on the lore of Berserk (by Kentaro Miura) was something which we all thought was overtly unique, and one we had to make propitious, both backdrop-wise and composition-wise. We had started writing songs for this EP from early 2024, with two songs - Black Swordsman and Band of the Hawk - already released on all streaming platforms as singles. There were significant creative inputs from former members for the two songs mentioned above - but keeping that aside, the overall writing process for the entire EP was as smooth as it can get. The EP writing process was done within a year's time - and we started off with the recording from January 2025. The drums came first, followed by the bass recording (special thanks to Alfred Samuel, who aided us immensely in the bass recording process), the guitars followed, and finally ended with the vocal recording. All of the above takes were over by the June of 2025 - all of it being done at our guitarist Anirban Dasroy's house.

Right amidst all of the writing and recording, we did a short 3-city tour back in 2024 - two shows in NorthEast India (Guwahati and Shillong), and one show in Nepal (Kathmandu), followed by two shows in our own city (Kolkata) in 2025.

As I said, the recording was completed by June 2025, and straight to production it went. Clinton Stephen Selvam, a producer from Bangalore (India), was in-charge of mixing and mastering our EP. He possesses an amazing body of work and also happens to play for another old school death metal band called Regicide.

Safe to say, he did a stellar job in mixing and mastering our debut EP.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

- We started the pre-orders for our physicals/CDs (jewelcases) back in February this year. To be honest, we had very low to absolutely no expectations that someone would invest in our EP, and we expected a majority of the first lot of 30CDs to remain unsold. But with the help of local distros and thanks to our friends and well-wishers, we managed to sell all of the 30CDs, and an additional 6CDs - a total of 36CDs. We're grateful for the support we've recieved.
We'll also be carrying a limited number of physicals and tshirts to all the Indian cities we'll be playing in this year. We're looking forward to a substantial amount of support from there as well.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

- As is evident and said above, the contextual and lyrical basis for this EP revolves around Berserk. The lyrics for the song 'Black Swordsman' and 'Band of the Hawk' were written by our good friend Neil Akash Mitra - who has been the primary lyricist for the band in its early days. Lyrics for the song 'Behelit' was written by our guitarist Anirban Dasroy, and similarly, the lyrics for 'Eclipse' was written by our guitarist Soumodeep Singh. Anybody who has watched or read Berserk needs no separate introduction to our lyrics. Apart from that, speaking from a general or comprehensive standpoint, the lyrics deal with struggle - from the moment the protagonist (Guts) was born from his dead mother's womb hanging from a tree, to him finding the sense of brotherhood and companionship amidst a group of mercenaries called Band of the Hawk, and being betrayed by one of his trusted companions in the most gruelling fashion and the aftermath of the same - our EP speaks it all.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

- If you happened to check out Black Swordsman on YouTube, from when we released it as a single back in 2021, you'd see a hand-drawn logo - made for us by our good friend Simran Pujari. From the next release onwards up till now, the logo we use was made by Dipayan Das, who also has an amazing body of work.

The artwork for this EP was made by Yengkhom Dennice Mangang, an outstanding artist and the frontman for the band Dead Soviet, a death-thrash metal band from Manipur (India).

Whatever live footages, music videos, or visualizers we've released so far - almost all of it has been made by our drummer Tommy Howards.

We don't have a website of our own yet, but we intend to make one soon enough. Folks who are interested in ordering/buying our EP, can do so from our Bandcamp profile as well.

Coming down to social media/networks - as of 2026, social media is probably one's only shot at making themselves and their music feel seen. Making short form content/reels, and posting snippets of your own song on top of it - you'd see that everywhere, and that is exactly what Instagram and Facebook algorithms prioritize nowadays. We have had quite a few instances where people have reached out to us or checked us out from any post or reel we've shared on our socials, and it just happened to appear in their feed. On top of that, the Berserk influence in our EP is the cherry on top - we've had a lot of praises from folks who've said that we've found the perfect combination with Berserk and death metal. To sum it up, social media has helped us with lots of new listeners and supporters, and we definitely consider having a good 'social media game' important.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

- Unfortunately, we're not signed to a record label yet, so this release of ours is an independent effort entirely.

We released the EP on YouTube through Death Metal Promotion, after seeing their considerable outreach to death metal fans globally. For CD sales (as mentioned above), a huge chunk of it has been sold through local Indian distros. Apart from these two contributing factors, everything we've done is purely organic in a creating sense, and independent.

Despite all of that, the support we've recieved was heartwarming, and it surely feels great to interact and share our music with both new and old audiences.

We're also looking forward to signing with a record label for our upcoming release.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

- All of the members in Fleshcrave from the beginning (including former members), have been primarily inspired by the likes of Death, Cannibal Corpse, Cancer, Deicide, Sarcofago, Morbid Angel, etc,. Apart from that, the present members in the band have had/still have separate backgrounds of their own. Our vocalist, Pratik Bhattacharjee, has done vocals for a local modern metal band called Erased Undead, and has been the vocalist for a death metal band called Divide Torture before joining Fleshcrave. The guitarists Anirban Dasroy and Soumodeep Singh have heavy metal and thrash metal backgrounds - having contributed as members for bands like Falcun and The Neighborhood Thrashers respectively. Our bassist Ananyo Hoque is very much adept at playing blues. Our drummer Tommy has had a lot of experience playing/filling in for numerous bands and continues to do so. Overall, our separate influences range from heavy metal, thrash metal, blues - and meet at death metal.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

- Nope. We didn't send this EP to any record label as of such. We did have plans for it, but we considered it best to reserve that idea for our next release i.e, our next full-length album.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

- Fleshcrave played its debut show back in the September of 2022, at a show called The Big Mammoth Festival, right here in Kolkata. The band was a 4-piece endeavour back in those days. From that show up until now, we've played around 14 shows - both in our own city and around the country.

Coming down to preferences, we don't really cherry-pick or have any form of favoritism for a certain type of gig. Whatever shows we've played, may it be club shows, open-air shows, or even shows with lesser crowds - we've enjoyed and have something positive to take away from all of them. And I'm pretty sure we'll have the same outlook for all of our shows in the future. The answer remains the same if we have to choose our best performance as well. Every show we've been a part of, the moment before we get up on stage, we ascertain ourselves that we'll have the time of our lives up there. We consider all of our performances as top-tier and something which we can't possibly rate.

 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

- As of now, we're currently focusing on a promotional tour of some Indian cities for this EP, and the songwriting process for our upcoming album. We have a lot of plans in mind, and we intend to execute all of them slowly and steadily.

We're not implying that we're going to be the 'Cannibal Corpse/Morbid Angel from India', and neither do we have a longing to be recognized as one of the best death metal acts from this country - that is for the people to decide. What we really wish to do is continue playing death metal, for both our sake and for the people who like our music. We wish to reach out to more and more people as time goes by - and that alone for us would be an achievement.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

- Surely.

Those who wish to check us out or reach out to us, here are our social links -


Thanx for the interview.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý šedesátý sedmý - Zmrzlí až na kost


Příběh pětistý šedesátý sedmý - Zmrzlí až na kost

Je ještě tma, když probouzím psa, schouleného u našich nohou. Mráz maluje na okenní tabulky květiny. Nebo jsou to obláčky. Nevím, včera jsme se o tom bavili snad hodinu. Hned potom, co jsme leželi na zemi u vyhřátých kamen na spacáku a nechtělo se nám dělat vůbec nic. V Jizerkách hlásili extrémní mrazy. Zaslechli jsme je v autobuse z Jablonce. Pes se mi vrtěl na klíně a pak se mu nechtělo do sněhu. Dnes je to stejné. Obléknu si přes tři vrstvy ještě jednu další. Cvaknu vypínačem na chodbě. A nic. Zase nejde elektrika. Otevřu po tmě dveře ven a vypadne na mě hromada sněhu. Už jsme to zde zažili, ale tolik nemrzlo. Vezmu tedy lopatu, chvilku házím a pes se vedle mě klepe jako osika. Povídám si s ním a pak ho zvednu nahoru, abych ho odnesl na cestu. Přes noc zase napadlo. Lampa nesvítí a dole ve vsi vyjí psi. Mám na sobě vysoké zimní boty - bufy. Přesto mi mrznou prsty u nohou. Zapálím si cigáro, ale hned ho uhasím. Pes udělal loužičku a už na mě vyčítavě kouká. Chce do tepla.

Vlezu si zpět pod hromadu dek a peřin. Přiložil jsem do kamen, ale moc to nepomáhá. Máme tu i přímotop, ale je na elektriku, takže máme smůlu. Chvíli se dívám na svojí milou. Něco mumlá ze spaní. Má zmuchlaný obličej. Vlasy rozvrkočené. Přesto jí to neskutečně sluší. Jdu udělat čaj. Rovnou do něj přidám rum. Přinesu jej do postele. Musím čůrat, pronese v polospánku. Probudíš se, to ti garantuji. Usměju se na ní, ale ona nic. Vždycky jí hrozně dlouho trvá, než se probere. Když se vrátí, tak na mě jen kývne a plácne sebou zase do pelechu. Pes ihned vyskočí a začne jí muchlovat a olizovat. Nech mě. Konečně se probouzí. Víš kolik je na chodbě? Mínus 17 stupňů. Řekne mi a já si zase zalezu k ní. Víš jak se tulí tučňáci? Zabere to, jen se nechce líbat, což je pochopitelné. Pes na nás kouká a má hlavu na stranu. Jenže jsem ještě mladý a vůbec mi to nevadí. Když je dokonáno, tak se snad půl hodiny bavíme, kdo vyleze a udělá snídani. Nakonec losujeme a vyhraju. Zachumlám se a asi na chvilku zaberu.

Něco tam je. Vytrhne mě z dřímoty. Jdi se tam podívat. A opravdu. Za oknem je hromada sněhu,  která se hýbe. Včera jsem zaslechl něco o toulavých psech. Beru do rukou lopatu. Musím mít něco na obranu. Náš pes začne štěkat jako pominutý. Vylezu ven a musím si cestu proházet. Mráz mi zalézá pod prsty i do morku kostí. Pomalu postupuji dopředu. Když překonám nafoukanou muldu, tak opravdu zahlédnu něco hnědého. Na ledové krustě leží z poloviny zabořený srnec a umírá. Už se moc nehýbe, je vyzáblý a má vyděšené oči. Vrátím se do chalupy a přemýšlím o tom, co budeme dělat. Je to divný pocit. My si tu sedíme, jíme chleba s paštikou a sýrem a za oknem umírá zvíře. Já vím, je to příroda. Divočina a hory, přesto, mám v sobě něco samaritánského. Miluji maso, zvěřinu obzvláště, ale nemám rád, když nějaký tvor zbytečně trpí. Nejdřív mě napadne, že bych jej vzal lopatou. Ale jak jsem kdysi jako mladý kluk nedokázal s dědou vystřelit na srnku, tak to nedám asi ani teď. Bažanty, králíky a dokonce prase jsem ale normálně kdysi dal. Přemýšlení srncovi za oknem ale asi moc nepomůže. Filozofie je v kontextu mrazu a boje o přežití jen pouhou představou.

Napadne mě, možná bláznivě, jediné. Nahoře je lesník, co má rozum a dobrou povahu. Bude to síla, ale dám to. Možná jsem bláhový, ale vytáhnu sáňky, dám na ně nějaké chvojí a starý pytel. Potom se brodím až k srncovi a nejdřív to málem vzdám. Když na něj rukavicemi sáhnu, tak ho popadne děs a amok. Zmítá se. Moc dlouho mu to ale nevydrží. Mluvím na něj, jsem jak nějaký zaříkávač zvířat. Netuším, jestli je to mým hlasem nebo jen vyčerpáním, ale nakonec se uklidní. Váží snad tunu. Přijde mi to tak. Mám pásky se suchým zipem. Omotám jej a přemýšlím, jestli ještě žije. Nakonec mě přesvědčí pára u mordy. Občas také trošku zastříhá ušima. Ale to nevím, jestli se mi jen nezdá. Jdu první, jsem jako tažný kůň. Je to jak jinak, do kopce. Do pěkně prudkého. Cesta byla naposledy protažená někdy před pár dny. Pod nohami mi křupe sníh. Srdce mi chce vyskočit z těla. Je to nekonečný. První vrstevnici ještě dám, druhou už moc ne a když se blížíme k hájence, tak se motám jako opilý. Takovou dřinu jsem snad ještě nezažil.

Jsme zmrzlí až na kost. Moje maličkost navíc zpocená jak dveře od chléva. Máme štěstí. Vrchní všech lesních se zrovna stavil na oběd. Vyjde před chalupu a zažene irského setra. Marně se snažím popadnou dech. Nakonec ale ze sebe vysoukám, co chci a koho vezu. Skloní se nad srnce, chvilku mu drží ruku někde v oblasti srdce a pak jen kývne. Jestli přežije týden, tak bude v pohodě. Pak nás zavede do stodoly. Je v ní hromada sena. Uložíme ho tam a přikryjeme ze všech stran dekami. Pozve nás na rum a my s díky přijmeme. Hele, kdybys ho přivezl jen ty, tak ho střelím do hlavy a měl by klid. Ale že tu máš s sebou tuhle krásnou holku, tak ho nechám. Snad se zmátoří. Moje milá dojde pro mléko a jde k srncovi. Vezme trychtýř a vloží mu jej do pusy. Saje jako mládě. Když je tam oba vidím, tak si uvědomím, že my chlapi máme někdy blbý a drsný řeči, ale že za nás mluví hlavně činy. Vypadá trošku jak Madona s Ježíškem. Ne, opravdu, nesmějte se. Lesník má vousy až na břicho, zelený umolousaný svetr a špinavé kalhoty. 

Jdeme do hospody. Notný kus sjedeme na sáňkách z kopce. Pes kolem nás pobíhá a štěká. Dáme si gulášek a je moc dobrý. Taky pivo a pak slíbíme, že se zde stavíme večer, má tu být nějaká taškařice. Jak to, že vám jde elektrika, zeptám se ještě a oni, že prý to konečně nahodili. Když se vrátíme do chalupy, tak zapnu gramofon a posloucháme desky. Je nám moc fajn. Uvědomíme si, jaké to muselo kdysi být těžké vůbec žít. Nešla elektrika, vodu jsme pro jistotu také vypnuli, protože by jinak roztrhala trubky. Když si chceme něco uvařit, tak musíme nejdřív rozmrazit sníh a led. Musím sekat dříví a když jdete na záchod, tak vám pokaždé umrzne prdel. Ale jsme tu spolu, zasypáni sněhem a zmrzlí až na kost a je nám dobře. Kecáme o životě a když se setmí, tak jdeme do hospody i se psem. V sále se už tančí. Uvážu šelmu ke stolu a dám mu vrchovatou misku vody. Jeden soused se k nám ihned hrne a snaží se mu vnutit kousek masa. On ale odmítá, to víte, je cvičený, aby si od cizího nebral. Pochválím jej a když jdeme tancovat, tak na psa pořád koukám. On si nás hlídá také.

Ne, srnčí bifteky dnes fakt nechci. Odmítnu je. Mám před očima pořád toho chudáka srnce. ty skleněné oči, hnědou zimní srst. Chlad, který z něj byl cítit. Opijeme se a děláme kraviny. Táhnu svoji milou do kopce a kolem je jen tma a několik svítících lamp v dálce. Když dorazíme do chalupy, tak je v chodbě mínus devatenáct. Kamna vyhasla. Jdu pro dřevo a praštím se do hlavy. Pak upadnu na ledu na záda. Koukám, dnes to bude asi boj o přežití. Trvá to snad hodinu a půl, než si můžeme sundat bundy. Rum jsme dávno dopili. Tulíme se k sobě i se psem. Dnes nemáme na nějaké techtle mechtle vůbec chuť. Stejně bych to asi nedal. Klepeme kosu a nespíme skoro celou noc. Jsme zmrzlí až na kost a ráno nás vytáhne z pelechu slunce. Mínus dvacet pět, hlásí mi moje milá, když se vrátí ze záchodu. Jdeme ven, musíme se hýbat. Naložím kamna a vydáme se na kontrolu srnce. Kam taky jinam. Jsme překvapení. Už stojí a jí nějaké seno a žaludy. Vypadá dobře. 

Když potom po několika dalších  mrazivých dnech přijede moje máma a přiveze proviant, jsme tak nějak spokojení. Udělali jsme dobrý skutek. Oni ho možná příští rok někde střelí při honu, ale třeba do té doby zplodí nějaké potomky. Třeba ale také ne. O to nejde. Hlavní je, že máme podobný pohled na svět. Že máme v sobě kus srdce, soucitu, že nám není lhostejné, když se děje něco špatného. Možná jsme naivní, pro někoho jen hloupí lufťáci, kteří bůhví proč zachraňovali srnce, místo toho, aby jej normálně sežrali, ale my jsme nějak nemohli jinak. Jsme prostě takoví. Navenek možná zmrzlí na kost, ale uvnitř vřelí a usměvaví. Jiní asi už nebudeme. Snad ne, říkám si, když sedíme ve vlaku na Plzeň a pořád se tulíme, jako by kolem nás bylo dvacet pod nulou. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 25. dubna 2026

Info - ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2026


ANTITREND OPEN AIR FESTIVAL 2026

Kapely:
CENOTAPH (TUR)
AMPUTATED GENITALS (COL)
PURULENT (COL)
COLPOCLEISIS (UK)
MELANCHOLY PESSIMISM (CZ)
CARNAL DIAFRAGMA (CZ)
SPINELESS FUCKERS (CZ)
SPHERE (PL)
SUFFERENING QUOTA (NL)
A.C.M.E. (COL)
SEII TAISHOGUN (AT)
VITUL (PL)
LADY GAZA (CZ)
RISPOSTA (CZ)
ŹAMPACH (CZ)

sobota 27. 6. 2026
Žabčice u Brna
Start 12:00

info:

+420 778 144 578

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Interview - INTOXICATED - Raw, mangy death thrash metal that will break every bone in your body and blast your brains out of your head!


Interview with thrash death metal band from Florida - INTOXICATED.

Answered Erik (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026):

Ave INTOXICATED! Greetings from the Florida catacombs! When I wrote a review of your album “Walled” six years ago, I thought to myself, “Damn, this band would be worth an interview.” I was listening to that album on repeat. A massacre in the morgue exactly how it should be, I told myself. Could you please start by introducing INTOXICATED? How did you get together? I’d be interested in hearing about your very beginnings. Could you please walk us through your band’s history?

Erik: I started the band in 92, it took a good year to get the right guys to do something of substance. When the original lineup was finally in place, we were on fire immediately. All we did was jam, and for a few of us I truly believe it saved us. We were all either state raised or with a fucked up home life. We were a mess. Heavy music brought us together, and gave us a purpose.


Let’s move on to the new album “The Dome”… I’ve had it at home for a while now for a review, and I’ve been listening to it on repeat. I’m absolutely loving it! It’s the perfect resurrection of old-school Florida death thrash metal! How did the album come together, and what’s changed in the six years since your last release?

Erik: We did release our first full length in 2022 titled “Watch you Burn“ After “Walled“ we never stopped writing. Everything was flowing and we’re super proud of the record. We added a long time friend,guitar player John Sutton to the band right after Walled was released. We write well together and adding another guitar thickend up the sound for sure. Organically the tunes are getting faster and heavier. A few challenges also happened with our bass player and great friend Gregg Roberts having complete kidney failure and our drummer no longer being able to tour. It took a few months to get the right guys to complete the line-up but we could’nt be happier. Shawn Clarson on Bass and Colin Vaccaro on Drums. PS Gregg just got a transplant and is healing well. We are all still the best of friends

I’ve been listening to death thrash metal since its inception, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that gritty, moldy sound. You sound like a mix of the early albums by SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, and MASTER. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? It sounds very analog!

Erik: Thats cool you noticed and while we didnt record to tape we did only use real amps,drums, ect..Of course we want it to sound as good as it can but It has to sound real. We recorded in Tampa Florida at Candor Recording studio with a great friend of mine Ryan Boesch. It’s the old Morbid Angel spot. Ryan and I completley rebuilt the place and honestly thats how we could afford to record there. I love working and growing with the same people. Ryan understands the vision Intoxicated has. He’s great!


What is the theme of your lyrics? Where do you get your inspiration, and who are your favorite authors? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one has influenced you the most?

Erik: I write the lyrics, I enjoy the process. Writing lyrics is trippy! I usually have an idea but almost always the final outcome goes a completly different direction. Playing guitar and singing is also a factor but I don’t cut myself any slack. I write the lyrics and then have to learn how to sing and play each tune. It has to be intresting and not over rhythmic. For “The Dome“ the running theme is mostly my view on the current state of the world and also my strong belief we’ve all been lied to. I’ve come to the conclusion i don’t know anything and I’m ok with that. My education only went to 8th grade so i don’t do a ton of reading but I feel like i’m fairly street smart.

How are things going with INTOXICATED and live shows? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far? Are you interested in a longer tour?

Erik: We love playing live, it’s where we find ourselves at our best. We just finished a US tour with Obituary and were able to play a ton of the new album. We’re going to EU at the end of this year to continue supporting the new record. We’ll go anywhere!


You’re from Altamonte Springs and play extreme death thrash metal. Our readers would definitely be interested in hearing how the metal scene works over in Florida. To be honest, I’ve been hearing nothing but great bands coming out of there lately. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Eriki: The scene is strong and it’s a great mix of young and older people. Even local shows will bring out a bunch of heads. There are alot of touring musicians from this area and everyone comes out. Shows are exciting and full of energy

You can tell from your music that you’re influenced by both the American metal scene and old European bands. What about you as fans? Do you prefer classic ’90s metal, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on INTOXICATED.

Erik: I’m a big fan of 90‘s metal for sure. I think you can tell we love Death, Obituary, Raped Ape.

I’m sure we pull from all decades of bands.


When you started out, it was 1992. I read somewhere that Chuch Schuldiner from DEATH himself was behind your formation. Is there any truth to that? And how do you remember your early days? Hey, and why have you actually released so little on physical media?

Erik: Chuck was great; we had already been friends awhile. He'd done some guest vocals on our second EP "Scars". He just came in and slayed it. Those sessions were so much fun. Obituary’s Ken Andrews played bass on that entire EP as well. Chuck and Gene drove up and hung a few nights, I believe they were doing pre-production for Symbolic. Recording at his house happened organically. He had just bought a bunch of recording gear and started what became Black Diamond Studios. I think we were the guinea pigs, but his work ethic was impressive, and the vibe was sick. Chuck played a solo on one of those tunes and we got Trevor Perez to do some guest vocals as well. Trevor came to all those sessions, and ended up doing to cover art for that one "Drain" and our next one "Metalneck" Chuck had a great way of getting the best out of you, while keeping the vibe sick. "Let the metal flow” he always said.

  

Every musician had to start somewhere. How was it for you? Do you have a classical music education? Who was your role model? Do you still remember the first concert you ever attended? Your first time performing on stage? Please reminisce for us… What was it like in Florida in the nineties?

Erik: My uncle gave me a guitar when I was 11 and I learned a few cords and loved it, but like I said I spent most of my youth state raised. I’d say I started really late as far as playing seriously. Definitely self taught, but have always been really lucky to have friends that shred. Guitar didn't come naturally to me, I’ve always and still do really have to work at it and practice. I’ve always played with dudes better than me but vowed never to be the last in the band to learn something. That mindset has served me well. My favorite players are mostly all right from my home town. Ken Andrews of Obituary, Bobby Koelble of Death. Definitely Chuck Schuldiner Death, and I've alwas been heavily influenced by the vocals of Chuck and John Tardy. I genuinely feel lucky to come up in Florida.


What does death thrash metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings as well.

Erik: I like the term but I also don’t think to much about it. We just play heavy music we enjoy. I don’t want to be so worried if it’s death metal or thrash, or death thrash. If it’s good it’s good. That’s just my take on it.

One final question. What does INTOXICATED have planned for the coming months? What can we fans look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Erik: We just got home from a US tour with Obituary that was amazing. Those shows were crazy! We’re getting ready to have a celebration of our new record here in Orlando. We’ll be supporting Gatecreeper and we’re super excited to celebrate this in our home town. Intoxicated will be going to EU at the end of the year. We have a ton of sticks in the fire!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll be walking past the cemetery. It’s clear what I’ll be playing on my player - “The Dome.” And really loud. I wish the album the best possible sales and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! True metal forever!

Erik: Thank you for having us, we really appreciate the opportunity to share our take on heavy music.

Cheers! Erik/Intoxicated


Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):

Rozhovor - INTOXICATED - Syrový, prašivý death thrash metal, který vám poláme všechny kosti v těle a vystřelí mozek z hlavy!


Rozhovor s thrash death metalovou skupinou z Floridy - INTOXICATED.

Odpovídal Erik (zpěv, kytara, děkujeme!

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026):

Ave INTOXICATED! Zdravím do floridských katakomb! Když jsem psal před šesti lety recenzi na vaši desku „Walled“, říkal jsem si, hergot, tahle kapela by stála i za rozhovor. Album jsem totiž poslouchal pořád dokola. Masakr v márnici, přesně jak má být, říkal jsem si. Můžeš nám prosím na začátek představit INTOXICATED? Jak jste se dali dohromady? Zajímaly by mě vaše úplně začátky. Mohl bys nás prosím provést historií vaší kapely?

Erik: Kapelu jsem založil v roce 92 a trvalo dobrý rok, než jsme sehnali ty správné lidi, aby udělali něco podstatného. Když se konečně sešla původní sestava, hned jsme se rozjeli. Jen jsme jamovalo a pro některé z nás to byl způsob (opravdu tomu věřím), jak se zachránit. Všichni jsme buď vyrůstali ve špatných podmínkách, nebo měli rozvrácený rodinný život. Byli jsme na holičkách. Těžká hudba nás spojila a dala nám smysl života.


Pojďme k novému albu „The Dome“…mám jej doma už nějakou dobu na recenzi a poslouchám ho pořád dokola. Neskutečně mě baví! To je dokonalá exhumace starého floridského death thrash metalu! Jak deska vznikala a co se za těch šest let od minulého počinu změnilo?

Erik: V roce 2022 jsme vydali naši první plnohodnotnou desku s názvem „Watch you Burn“. Po „Walled“ jsme nepřestali psát. Všechno plynulo a jsme na tu desku nesmírně hrdí. Hned po vydání Walled jsme do kapely přibrali dlouholetého přítele, kytaristu Johna Suttona. Skvěle jsme spolu psali a přidání další kytary zvuk rozhodně zahustilo. Melodie jsou organicky rychlejší a těžší. Objevilo se také několik problémů, když našemu baskytaristovi a skvělému příteli Greggovi Robertsovi selhaly ledviny a náš bubeník už nemohl koncertovat. Trvalo několik měsíců, než jsme sehnali ty správné lidi, abychom dali dohromady sestavu, ale nemohli bychom být šťastnější. Shawn Clarson na baskytaru a Colin Vaccaro na bicí. PS: Gregg právě podstoupil transplantaci a dobře se hojí. Pořád jsme všichni nejlepší přátelé.

Poslouchám death thrash metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový mix pradávných alb SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MASTER. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Zní to hodně analogově!

Erik: To je super, že sis všiml, a i když jsme nenahrávali na kazetu, používali jsme jen skutečné zesilovače, bicí atd. Samozřejmě chceme, aby to znělo co nejlépe, ale musí to znít skutečně. Nahrávali jsme v Tampě na Floridě ve studiu Candor Recording s mým skvělým kamarádem Ryanem Boeschem. Je to staré místo Morbid Angel. S Ryanem jsme to místo kompletně zrekonstruovali a upřímně řečeno, jen tak jsme si mohli dovolit tam nahrávat. Miluji práci a růst se stejnými lidmi. Ryan chápe vizi Intoxicated. Je skvělý!


Co je tématem vašich textů? Kde berete inspiraci a kteří autoři jsou vaši nejoblíbenější? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Erik: Píšu texty, ten proces si užívám. Psaní textů je bláznivé! Obvykle mám nápad, ale téměř vždycky se konečný výsledek ubírá úplně jiným směrem. Hra na kytaru a zpěv jsou také faktorem, ale nenechávám se tím příliš ovlivnit. Píšu texty a pak se musím naučit je zpívat a hrát každou melodii. Musí to být zajímavé a ne přehnaně rytmické. V případě „The Dome“ je hlavním tématem můj pohled na současný stav světa a také mé silné přesvědčení, že nám všem lhali. Došel jsem k závěru, že nic nevím, a s tím jsem v pohodě. Moje vzdělání sahalo jen do 8. třídy, takže moc nečtu, ale mám pocit, že jsem docela chytrý.

Jak jsou na tom s nimi INTOXICATED a koncerty? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Erik: Milujeme hraní naživo, je to místo, kde se nacházíme v nejlepší formě. Právě jsme dokončili turné po USA s Obituary a stihli jsme zahrát spoustu  z nového alba. Na konci tohoto roku se chystáme do EU, abychom i nadále podporovali novou desku. Pojedeme kamkoli!


Pocházíte z Altamonte Springs a hrajete extrémní death thrash metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás na Floridě metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás znovu slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Eriki: Scéna je silná a je to skvělá směs mladých i starších lidí. I místní koncerty přilákají spoustu lidí. Je tu spousta hudebníků na turné z této oblasti a všichni se hlásí. Koncerty jsou vzrušující a plné energie.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na INTOXICATED největší vliv.

Erik: Jsem velký fanoušek metalu z 90. let, to je jasné. Myslím, že je vidět, že milujeme Death, Obituary a Raped Ape.

Jsem si jistý, že čerpáme z několika desetiletí starých poctivých kapel.


Když jste začínali, tak se psal rok 1992. Někde jsem četl, že u vašeho vzniku stál samotný Chuch Schuldiner z DEATH. Co je na tom pravdy? A jak na vaše začátky vzpomínáš? Hele a proč jste toho vydali na hudebních nosičích vlastně tak málo?

Erik: Chuck byl skvělý; už jsme byli nějakou dobu přátelé. Hostoval nám na našem druhém EP „Scars“. Prostě přišel a rozjel to. Ty nahrávky byly fakt zábavné. Ken Andrews z Obituary hrál na celém EP na basu. Chuck a Gene přijeli autem a na pár večerů se sešli, myslím, že dělali předprodukci pro Symbolic. Nahrávání u něj doma probíhalo přirozeně. Zrovna koupil spoustu nahrávací techniky a založil to, co se později stalo Black Diamond Studios. Myslím, že jsme byli pokusní králíci, ale jeho pracovní morálka byla působivá a atmosféra byla úžasná. Chuck zahrál sólo na jednu z těch písní a dostali jsme i Trevora Pereze, aby nahrál i nějaké hostující vokály. Trevor chodil na všechna nahrávání a nakonec nahrál obal pro „Drain“ a pro naši další „Metalneck“. Chuck měl skvělý způsob, jak z vás dostat to nejlepší, a přitom udržet úžasnou atmosféru. „Nechte metal plynout“: vždycky říkal.

  

Každý muzikant nějak začínal. Jak tomu bylo u tebe? Máš klasické hudební vzdělání? Kdo byl tvým vzorem? Vzpomeneš si ještě na svůj první navštívený koncert? Na první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím… Jaké to bylo na Floridě v devadesátých letech?

Erik: Strýc mi dal kytaru, když mi bylo 11, a naučil jsem se na pár strun a miloval jsem to, ale jak jsem říkal, většinu mládí jsem strávil ve chudobě. Řekl bych, že jsem s vážným hraním začal docela pozdě. Rozhodně jsem se učil sám, ale vždycky jsem měl velké štěstí na přátele, kteří skvěle hrají. Kytara mi nepřišla přirozená, vždycky jsem na ní musel a stále musím opravdu pracovat a cvičit. Vždycky jsem hrál s chlápky, kteří byli lepší než já, ale přísahal jsem, že nikdy nebudu poslední v kapele, kdo se něco naučí. Toto myšlení mi dobře posloužilo. Moji oblíbení hráči jsou většinou všichni z mého rodného města. Ken Andrews z Obituary, Bobby Koelble z Death. Určitě Chuck Schuldiner z Death a vždycky mě silně ovlivňovaly vokály Chucka a Johna Tardyho. Opravdu se cítím šťastný, že jsem se mohl narodit na Floridě.


Co pro tebe znamená death thrash metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Erik: Líbí se mi ten termín, ale moc o něm nepřemýšlím. Hrajeme prostě heavy music, která nás baví. Nechci se tolik trápit tím, jestli je to death metal nebo thrash, nebo death thrash. Pokud je to dobré, tak je to dobré. To je jen můj pohled na věc.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají INTOXICATED v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Erik: Právě jsme se vrátili z amerického turné s Obituary, které bylo úžasné. Ty koncerty byly šílené! Připravujeme se na oslavu naší nové desky tady v Orlandu. Budeme předskakovat Gatecreeper a jsme nadšení, že to můžeme oslavit v našem rodném městě. Intoxicated pojedou na konci roku do EU. Máme v ohni spoustu klacků!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Dome“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! True metal forever!

Erik: Děkujeme za rozhovor, opravdu si vážíme příležitosti sdílet náš pohled na heavy music.

Na zdraví! Erik/Intoxicated



Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):


pátek 24. dubna 2026

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026)


NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Mezi kamennými zdmi chrámu bolesti se vznáší strach. Hlavní velekněz, šílený psychopat a predátor, pomalu zvedá svoji ruku. Kdo bude další na řadě? Vybírá si podle momentální nálady. Nebožák je vyděšený k smrti a možná ani necítí,  jak mu zajíždí rezavý nůž do břicha. Umírá pomalu, za zvuků pradávných černých modliteb. Kult ohně a nenávisti. Tradice, předávaná z otce na syna. Navenek všichni působí seriózně, mile a usměvavě. Jsou úspěšní. Jakmile se ale setmí, začnou toužit po krvi. Mají moc a prostředky. Vítejte v říši zla!

Jakákoliv víra, která se stane slepou je, zlá. Vím to já, píše se o tom po staletí v učených knihách a moc dobře to ví i italští démoni NECROMORBID. Důkazem budiž jejich třetí dlouhohrající album v řadě. Opět se jedná o nechutný koktejl rouhání, satanismu, anti-křesťanství a hlavně black death metalu té nejvyšší kvality.


Nové album muselo být nahráváno hluboko v podzemí, hned vedle vchodu do pekla. Jednotlivé skladby jsou sežehlé ďábelským plamenem. Motivy mokvají a uvrhnou vás do hluboké hladomorny. Budete mučeni ostrými, nekompromisními riffy, surovou atmosférou, divokými bicími i výkřiky raněné šelmy. Italové jsou ve skvělé formě a pokud máte tuhle odrůdu black a death metalu rádi, tak rozhodně neváhejte a uspořádejte černou mši v jejich přítomnosti. Osobně se mi líbí nejen nasazení celé kapely, tlak, nahrubo nasekaná tma a šílenství, které ze songů odkapávají jako zkažená krev, ale také chladné a temné melodie, které pobublávají v pozadí jako čerstvě proříznutá tepna. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko, cítím doslova její fyzickou přítomnost. NECROMORBID jsou jako vyslanci samotného pekla, jako jezdci apokalypsy, kteří přijeli ze záhrobí, aby se pomstili za všechna příkoří, která jim byla způsobena. Hlavní a zásadní potom pro mě je, že se rád k nahrávce vracím. Obzvláště takhle v k večeru, když se pomalu stmívá a mraky jsou nízko. Očekávám bouři a ve vzduchu je elektrické chvění. V těchto momentech utíkám na starý hřbitov za městem, neustále přidávám hlasitost a umírám touhou po tom, abych už byl součástí pradávné krvavé mše. "Ceremonial Demonslaught" je albem, které v sobě obsahuje ty nejlepší ingredience. Pokud máte rádi kapely typu DEOCLETIAN, DIABOLIC, MORBOSIDAD, DIOCLETIAN, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, REVENGE, potom vítejte v podsvětí. Mezi kamennými zdmi chrámu bolesti se vznáší strach. Hlavní velekněz, šílený psychopat a predátor, pomalu zvedá svoji ruku. Kdo bude další na řadě? Ohně byly znovu zapáleny! Ďábelský, krvavý, surový black death metalový rituál! Peklo otevřelo svoje brány!

Asphyx says:

Fear hangs heavy within the stone walls of the Temple of Pain. The High Priest a mad psychopath and predator slowly raises his hand. Who will be next? He chooses based on his current mood. The poor soul is scared to death and may not even feel the rusty knife sinking into his stomach. He dies slowly, to the sounds of ancient black prayers. A cult of fire and hatred. A tradition passed down from father to son. On the surface, everyone appears serious, kind, and smiling. They are successful. But as soon as darkness falls, they begin to crave blood. They have power and resources. Welcome to the realm of evil!

Any faith that becomes blind is evil. I know this; it has been written about for centuries in scholarly books, and the Italian demons NECROMORBID know it all too well. Proof of this is their third full-length album in a row. Once again, it’s a disgusting cocktail of blasphemy, Satanism, anti-Christianity, and above all, black death metal of the highest quality.


This new album must have been recorded deep underground, right next to the gates of hell. Each track is scorched by a devilish flame. The riffs are raw and will plunge you into a deep dungeon. You will be tortured by sharp, uncompromising riffs, a raw atmosphere, wild drums, and the screams of a wounded beast. The Italians are in great form, and if you like this variety of black and death metal, don’t hesitate to hold a black mass in their presence. Personally, I love not only the band’s intensity, the pressure, the brutally chopped-up darkness, and the madness that drips from the songs like rotten blood, but also the cold, dark melodies that bubble in the background like a freshly severed artery. Death feels very close while listening; I can literally feel its physical presence. NECROMORBID are like emissaries from hell itself, like horsemen of the apocalypse who have come from the afterlife to take revenge for all the injustices done to them. The main and most important thing for me, though, is that I love coming back to this album. Especially in the evening like this, when it’s slowly getting dark and the clouds hang low. I sense a storm coming, and there’s an electric tremor in the air. In moments like these, I run to the old cemetery outside town, cranking up the volume, dying to be part of that ancient, bloody ritual. "Ceremonial Demonslaught" is an album that contains the very best ingredients. If you like bands like DEOCLETIAN, DIABOLIC, MORBOSIDAD, DIOCLETIAN, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, REVENGE, then welcome to the underworld. Fear hangs heavy within the stone walls of the temple of pain. The high priest, a mad psychopath and predator, slowly raises his hand. Who will be next? The fires have been lit once more! A diabolical, bloody, raw black death metal ritual! Hell has opened its gates!


Recenze/review - NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter (2020):


tracklist:
1. Ceremonial Initiation
2. Perverted Abhorrence Domain 
3. Manic Savagery 
4. Evil Angelic Might
5. Into Atrocious Vortex
6. Blasphemous Incantation from Beyond 
7. Forbidden Ghastly Curse 
8. Inverse Cruxifixiation 
9. Final Demonslaught 

KNIŽNÍ TIPY - Prokletý deník - J. D. Barker (2026)


Prokletý deník - J. D. Barker
2026 (2014), Fobos

Sundali mi sádru ze zlomené nohy a když jsem se dopajdal domů, tak jsem si musel sednout. Bylo mi blbě, chtělo se mi zvracet, ale nejhorší bylo to, že jsem čekal trošku víc. Ochablé svaly, vše bylo nateklé a jakoby v jednom ohni. Rentgen byl v pořádku, copak o to, ale doktor se jen podivně usmíval. Dělal to vždycky, asi viděl podobných zlomenin spoustu. Jenže mě to bolelo a musel jsem si lehnout. Ještě, než jsem tak ale udělal, vzal jsem si s sebou do plátěné tašky (ve které po bytě přenáším věci) Prokletý deník. J. D. Baker je již dlouhé roky můj velmi oblíbený autor a tahle kniha mi chyběla do sbírky. Jeho práce s atmosférou, s temnotou a pradávným lidských zlem, který máme jako druh stále v sobě, mě pokaždé vždy fascinovala.

Jsem ztracen, říkám si s podloženou nohou, s brýlemi na nose. Chce se mi hrozně na záchod, ale odrazují mě berle a krev, která pokaždé zteče do nohy a pulsuje v ní. Byl jsem asi naivní, čekal jsem, že už budu moci došlápnout, ale místo toho tu pořád ležím jako lazar. Čtu si, co taky jiného. Celý příběh je vystavěn na zápiscích Claytona Stoneho, datován do roku 1692, do městečka Shadow Cove v Massachusetts. Hlavním hrdinou je autor hororů Thad McAlister. Fikce se stane skutečností? A nebo ne? Nechte se překvapit. Pravdou ale je, že mám od mládí pro čarodějnické procesy slabost. Možná je to díky metalu, možná i určitou přitažlivostí temné historie. Uměly tenkrát některé dámy opravdu čarovat? Míchat lektvary, uhranout, znaly černou magii? Nevíme, ale pravdou je, že jsou věci mezi nebem a zemí, které dodnes nedokážeme vysvětlit. V ložnici, ve které si čtu, jsou z nějakého důvodu slyšet různé podivné zvuky. Opravdu, když jsem se probudil v noci a nemohl kvůli bolesti spát, trošku jsem se vyděsil. Nebo jsem spal a zdálo se mi to? Netuším.

Můj mozek pracuje v takovém divném režimu. Snaží se soustředit neustále na nohu, na její snad rekonvalescenci. Jde to všechno hrozně moc pomalu, zdá se mi, ale prý je to normální. Taky už mám nějaký věk a vše se hojí hůře. To víš, to je polízanice, říkají mi příbuzní, kteří jsou starší a vědoucně se usmívají. Nejhorší je ta bezmoc, připadám si jako čarodějnice, zavřená do kobky, mučená a odsouzená. Samozřejmě, já se snad brzy vyléčím, věřím tomu, ale pokoj je pro mě i se všemi současnými vymoženostmi stejně nakonec takovým malým vězením. Možná to trošku přeháním, ale zkuste si to. První týden, dva dobrý, ale po osmi? Nikomu bych to nepřál. I knížky, které čtu, vnímám tak trošku jinak. Někdy jen tak ležím, čtu si a najednou mi začnou myšlenky létat jako zběsilé. A když jdu spát? To se mi všechno motá dohromady. Buď statečný, říkají mi a já se snažím všechno převézt na vtipy, ale je to jen zástěrka, to je vám asi jasné. Hergot, kdyby to tak aspoň nebolelo.

Staré katakomby, dole podzemí. V nich skupina sadistických kněží, kteří rádi mučí. Natahování na skřipec, pálení železem, znásilňování, ponižování. Po zdech stéká hnis a pochodně hoří jasným plamenem. Křik obětí se rozléhá chodbami a já, když o tom všem čtu, tak jsem přímo uvnitř, jako bych stál ve stínu a byl součástí děje. Světlo už nikdy neuvidím. Padla na mě taková zvláštní tíseň, nesnášel jsem soudce, všechnu tu přetvářku, lži i ohně, které olizují nohy odsouzených. Co je pravda a co lež? Autor dovede perfektně vystavět děsivou atmosféru. Opravdu jsem se bál, hltal každé slovo, větu, těšil se na další kapitolu. Mimochodem, podobné knížky jsou pro mě i velkou inspirací pro psaní recenzí. Některé nahrávky u čtení poslouchám a to se to pak píše, to vám povím.

Asi by se slušel nějaký závěr, ale já jsem knížku dočetl již před několika dny a stále ve mě doznívá. Některé momenty se mi vyryly hluboko do paměti. J. D. Barker zůstává i nadále jedním z mých nejoblíbenějších současných autorů. Jeho styl, nápady, způsob, jakým přistupuje ke psaní, mě opět dostal. Nechci znít pateticky, ale podobné knihy mi pomáhají přežít zlomenou nohu a dlouhé hodiny, které trávím o samotě. Místo toho, abych sledoval nekonečné seriály a nebo jen tak koukal do zdi, jsem si četl. Zatím to vypadá, že v tom budu muset nějakou dobu pokračovat. Prokletý deník nelze jinak, než vám doporučit. Pokud máte tohoto autora rádi, sbírku si určitě zkompletujte. Děkuji za pozornost, jdu si zase lehnout, noha mě bolí jako čert. Ať se vám daří!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když se autor hororů Thad McAlister pustil do psaní své nejnovější knihy vycházející z čarodějnických procesů v Massachusetts, plynula slova sama od sebe. Příběh se valil vpřed a zaplňoval stránku za stránkou skutky té nejděsivější postavy, kterou jeho představivost kdy stvořila. Bylo to jeho největší dílo, takové, které by mu zajistilo místo mezi legendami žánru.
Šlo však skutečně o fikci?

Neúmyslně otevřel dveře do světa, jenž měl brzy ohrozit životy jeho blízkých.

Ona se chce vrátit.

Jeho žena doma bojuje, aby udržela jejich rodinu naživu. Ve skrytu duše však přemýšlí, zda to vše nezpůsobila sama… obchodem, který uzavřela před dávnou dobou.

ÚRYVEK Z DENÍKU CLAYTONA STONA – 1692

Dnes byla vyslýchána bez mučení v městysi Shadow Cove na základě obvinění z čarodějnictví. Tvrdila, že se toho zločinu nedopustila a nikdy v životě se nezřekla Boha. Díval jsem se, jak ji vyvádějí ven. Ubohou, neduživou bytost, vyčerpanou časem stráveným za zdmi žaláře. Bosé nohy a ruce měla spoutané koženými řemeny, oděv rozervaný na cáry. Navzdory svému stavu šla s hlavou vztyčenou a hleděla svým žalobcům zpříma do očí. Stále odmítá prozradit své jméno, takže nemůžeme vyhledat záznam o jejím křtu, a nemá ani rodinu, jež by předstoupila a označila ji za svou. Nemáme důvod věřit, že je něčím jiným než sirotkem. Shledávám, že na ni ve chvílích předcházejících jejímu procesu nedokáži pohlédnout zpříma. Ona mě však sleduje očima v odstínu té nejtmavší modři.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine