DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 24. ledna 2026

Report, photos, video - HELLFUCK, BRUTALLY DECEASED, MOROUS - klub Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 1. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Život je krásný ve své jednoduchosti. Jen si tak žít, mít radost, že ráno vůbec vstanete. Dáte si dobré jídlo, vyhýbáte se hlupákům. Jen si tak zajít na pivo s kamarády, pamatujete na ty staré dobré časy, když se lidé ještě setkávali? Když ještě nebyli líní a nečuměli jen 25 hodin denně do obrazovek? Hele, na rovinu, někdy se mi po tom stýská. Mám obrovské štěstí, že mám stále kolem sebe přátele, které svět ještě nezmuchlal. Upřímné, opravdové, autentické. Možná by se slušelo dnešní report věnovat jim. Jo, myslím si, že ano. Hlavně buďte pořád takoví, jací jste. 

Těšil jsem se. Pravidelný lednový večírek v podání BRUTALLY DECEASED v sobě vždycky obsahuje silné zážitky. Netuším, jak to máte nastavené vy, ale já normálně chodím do práce, mám rodinu, starám se o starou mámu. Snažím se žít jako Rychlé šípy a snad mi to i trošku jde. Mám sice menší problém se současnou dobou přetvářky, jedovatých lží a falešných proroků, ale to je asi mnou, protože logicky stárnu. Koncerty byly pro mě únikem do normálního světa, když jsem byl puberťák a vnímám je pořád stejně. Zkrátka a dobře, kolem mě zase celý den lidé řešili politiku, války, násilí, seriály, počítačové hry a umělou inteligenci a já skončil dřív, najedl jsem se, chvilku si četl, abych se hodil do nálady a k večeru mě zase začaly svědit nohy a dostával jsem slinu. Přepnul jsem do módu ty vole jdu na metal, oblékl se jako veterán a v tramvaji píšu Gorovi. Jedu!

Setkáme se v hospodě, na tradičních rozplavbách. Pamatujete na to? Kdysi dávno, ještě před covidem, před tik tokem a Gemini se lidé scházeli tváří v tvář. U Ševců je, jako ostatně vždycky, šedivo. Konečně si zase někde připadám mladý. S úsměvem na rtech sestupuji dolů, objednávám si pivo z tanku a pak? Potom je mi všechno kolem ukradený a připadám si jako v duševních lázních. Probíráme pro mnohé nudné věci jako muziku, knihy a taky trošku život, protože jsme tu i kvůli tomu. Tradiční hospoda na mě měla vždy až terapeutický účinek a v pátek tomu nebylo jinak. A když už jsme měli náladu a vyřešili jsme všechny problémy světa, tak se řeklo dost, jdeme na metal, jdeme pařit. Večírek sliboval mnohé a tak jsem se, snad již po miliónté, těšil jako malej kluk. Vytahuji vytištěnou vstupenku z předprodeje, ladím si nastavení foťáku, vtipkujeme a pomalu se přesouváme do klubu. 

O Divadle pod Lampou jsem toho napsal již tolik, že jej snad nemusím představovat. Mám to tady zkrátka rád. Koneckonců, viděl jsem zde spoustu pro mě zásadních kapel a zažil tolik akcí a vzpomínek, že by to vydalo na několik životů. Nebudu se opakovat, zdravíme se se známými, ptáme se jak je a myslíme to upřímně, není to z naší ani jejich strany póza. Je to jako návrat do rodného domu. Mám během celého večera (asi fakt stárnu), sem tam momenty, kdy si jen tak stoupnu bokem a pozoruji lidi kolem. Ve stínech jsou občas tváře, které již dávno nejsou mezi námi. Dost ale bylo nostalgie, ladí první kapela, skočím si ještě pro pivo a jdeme na to, co říkáte? Koneckonců, přišli jsme hlavně na muziku. 


MOROUS - kapelu vidím poprvé, i když jsem o ní již něco málo slyšel. Takhle smečka má ve svých řadách členy LAHAR a KAOSQUAD, takže jsem tak nějak trošku tušil, co od nich mohu čekat. Temnota se zde potkává s boss HM-2 kytarovým efektem. Vše krásně zabalené v morbidní agresivitě, špinavé prašivině a chladu. Pánům to, dle předpokladu sypalo velmi dobře, také by se dalo napsat, že ve mě jejich vystoupení zanechalo hlubokou krvavou stopu. Jen tedy, nebývám příliš zvyklý na české texty. Ale zde seděly pevně, jako mrtvému jeho rakev. Jako celek na mě potom působil koncert jako reálná exhumace starého plesnivého hrobu. Dobré to bylo!





BRUTALLY DECEASED - Švédi u nás působili během třicetileté války a zanechali zde zajisté spoustu potomků. Kdybyste udělali podrobnou analýzu mých genů, stejně jako u této kapely, určitě byste je tam vystopovali. Píšu to již poněkolikáté a klidně se budu opět opakovat. Jsme jedné krve, já i tahle smečka. Pánové to se mnou umí, to je bez debat. Hrubozrnný švédský death metal ukovaný z těch nejlepších surovin, k tomu kousky americké brutality. Vokál bestie, zabijácké bicí a riffy ostré jako čerstvě nabroušená břitva. Staré zombie opět vylezly z hrobu, aby nám přišly sežrat ty naše zbytečné mozky. Byla to zase jednou jízda přímo do pekla! Kurva brácho, to byl masakr, že mi tuhla krev v žilách a praskaly kosti v těle!







The Swedes were active in our country during the Thirty Years' War and certainly left behind many descendants. If you did a detailed analysis of my genes, as you did with this band, you would definitely find them there. I have written this several times before, and I will gladly repeat myself again. We are of the same blood, me and this pack. These guys know how to do it, no question about it. Coarse Swedish death metal forged from the finest ingredients, with a dash of American brutality. Beastly vocals, killer drums, and riffs as sharp as a freshly sharpened razor. The old zombies have crawled out of their graves again to eat our useless brains. It was once again a ride straight to hell! Fuck, bro, it was a massacre that made my blood freeze in my veins and my bones crack in my body!


HELLFUCK - upřímně? Kolik kapel umí dneska doopravdy hrát thrash metal? Myslím tím teď ten opravdový, špinavý, bez falše, bez pozlátek, bez póz? Na rovinu, moc jich není. HELLFUCK patří rozhodně mezi vyvolené. Během jejich obřadu jsem byl zase mladý kluk v džínové bundě, co chodil po sídlišti v devadesátých letech s kazeťákem na ramenou a s nikým, kdo neposlouchal thrash metal se nebavil. Poláci byli znovu ve skvělé formě. Ihned se mi dostali do hlavy. Popíjel jsem pivo, řval jsem to tmy, měl jsem tep něco kolem 160 a vařil se mi mozek v hlavě. Pánové hrají přesně tak, jak to mám nejraději. Divoce, bez příkras, na rovinu a útočí přímo na solar plexus. Satan byl zase jednou mezi námi. Měl na tváři šílený škleb a mě bylo ihned jasné, že na tohle vystoupení jen tak nezapomenu. Amen a díky za ryzí metal! 

 






Honestly? How many bands today can really play thrash metal? I mean the real thing, dirty, without pretense, without embellishment, without posturing? To be blunt, there aren't many. HELLFUCK is definitely among the chosen few. During their performance, I was once again a young boy in a denim jacket, walking around the housing estate in the nineties with a cassette player on my shoulder, not talking to anyone who didn't listen to thrash metal. The Poles were in great form again. They immediately got into my head. I was drinking beer, screaming in the dark, my heart rate was around 160, and my brain was boiling in my head. These guys play exactly the way I like it best. Wildly, without embellishment, straightforward, and attacking right at the solar plexus. Satan was among us once again. He had a crazy grin on his face, and I knew right away that I would never forget this performance. Amen and thanks for the pure metal! 

Se zvukem ani organizací jsem neměl žádný problém, pivo mi chutnalo a návštěvnost byla velmi solidní. 

Moc dobře vím, že se vesmír v dnešní době točí úplně jinak, než před pár lety. Spoustě věcem nerozumím a už ani nechci rozumět. Možná působím jako starý veterán, ale zase můžete vzít jed na to, že tyhle řádky píšu já a ne virtuální stroj. Dopiju pivo a přemýšlím nad tím, jak je skvělé, že pořád ještě podobné akce jsou. Je za nimi spousta práce lidí, kteří s nimi mají jen starosti, odříkání. Moc všem, kteří byli pod páteční akcí podepsáni, děkuji. A myslím to teď opravdu, od srdce. Ono zase těch chvil, když jste jen tak s kamarády, když relaxujete, když se smějete, tolik není. Važme si jich! Některé se nemusí již opakovat. Děkuji moc všem přátelům, známým i kapelám za to, že  jsem mohl být opět u toho. Ani nevíte, co to pro mě znamená. 

Spím trošku déle, než obvykle. Sednu si k počítači, překopíruji fotky a mám před sebou prázdnou stránku. Čekám na inspiraci... Pak začnu přemýšlet a hlavou se mi míhají vzpomínky na včerejší večer... Život je krásný ve své jednoduchosti. Jen si tak žít, mít radost, že ráno vůbec vstanete. Dáte si dobré jídlo, vyhýbáte se hlupákům. Jen si tak zajít na pivo s kamarády, pamatujete na ty staré dobré časy, když se lidé ještě setkávali? Když ještě nebyli líní a nečuměli jen 25 hodin denně do obrazovek? Hele, na rovinu, někdy se mi po tom stýská. Děkuji vám za pozornost, ať vaše kroky provází síla a držte se!


about bands on DEADLY STORM ZINE:


BRUTALLY DECEASED:


















HELLFUCK:


Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

INTERVIEW:

ROZHOVOR:

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - ORACULUM - Hybris Divina (2026)


ORACULUM - Hybris Divina
CD 2026, Invictus Productions

for english please scroll down

Na oltáři jsou ještě stopy zaschlé krve. Ve stěnách starého opuštěného chrámu jsou otištěny nekonečné výkřiky bolesti. Pradávné symboly smrti, kosti vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha jako děsivé svědectví. Čteš si příběhy starých čarodějnic. Ne, tohle nejsou žádné pohádky, ale spíše zhmotněné ty nejhorší noční můry. Rituály plné krve, bolesti a utrpení. Na konci je vždycky smrt a temnota. Potom následuje nicota a pravý, nefalšovaný, surový death metal. Přesně takový, jaký hrají i ORACULUM z Chile. Kapela, která letos přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem.

Pánové mají na svém kontě ještě několik skvělých EP. Svět v podání těchto prokletých tmářů je zahalen do krvavé mlhy. Jejich hudba je přesnou definicí toho, co mám na tomto stylu rád. Postavena je na klasických, tradičních základech, které jsou potom velmi zajímavě a poutavě rozvíjeny. Ne, tohle není jenom obyčejné album v řadě, tady se skládá pocta silám, které nejsou z tohoto světa. Rituál může znovu začít, stačí jenom zapnout play a otočit volume zcela doprava. 


Vždycky jsem měl v oblibě kapely z Jižní Ameriky pro jejich opravdovou vášeň pro poslední věci člověka na zemi. I ORACULUM patří mezi vyvolené. Líbí se mi jejich touha zabíjet hudbou, jasný a zřetelný rukopis. Jasně, inspirace třeba takovými MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, BOLT THROWER, je sice patrná a jasně rozeznatelná, ale to mi nijak nebrání v tom si novou nahrávku užít. Ona má v sobě totiž něco navíc, něco surového, reálného, autentického. Jako bych opravdu navštívil spolu s kapelou místa, na kterých se kdysi odehrávaly krvavé rituály. Správný smrtící kov má bolet, má se vám usadit hluboko v kostech i v podvědomí. Musí mít dobrý prašivý zvuk, zajímavý obal a musíte mít chuť se k němu vracet. ORACULUM tohle splňují na sto procent a ještě navíc přidávají jakousi těžko popsatelnou živočišnost, zvířeckost. Jednotlivé skladby jsou velmi propracované, opravdu dobře se poslouchají, mají v sobě potřebný drive, sílu i náboj. Svět se možná točí již dávno jiným směrem, ale podobné smečky, jako je tato, budu nadále podporovat. Utvrzují mě totiž v tom, že tenhle styl má pořád co nabídnout. "Hybris Divina" jsem poprvé slyšel velmi brzy ráno, když jsem šel kolem hřbitova v našem městě. Měl jsem najednou pocit, že z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvé krvi. Za sebe, za starého metalového psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž zevnitř a na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. Starý, prašivý death metal nasáklý zkaženou krví! Pradávný rituál pro vyvolávání temných sil! 

Asphyx says:

There are still traces of dried blood on the altar. Endless cries of pain are imprinted on the walls of the old abandoned temple. Ancient symbols of death, bones stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence like terrifying testimony. You read stories of old witches. No, these are not fairy tales, but rather the worst nightmares made real. Rituals full of blood, pain, and suffering. In the end, there is always death and darkness. Then comes nothingness and true, unadulterated, raw death metal. Exactly the kind played by ORACULUM from Chile. The band is releasing their first full-length album this year.

The gentlemen also have several excellent EPs to their credit. The world as presented by these cursed obscurantists is shrouded in a bloody fog. Their music is the exact definition of what I like about this style. It is built on classic, traditional foundations, which are then developed in a very interesting and captivating way. No, this is not just another album in a series, it is a tribute to forces that are not of this world. The ritual can begin again, just press play and turn the volume all the way up. 


I have always liked bands from South America for their genuine passion for the last things of man on earth. ORACULUM is one of the chosen ones. I like their desire to kill with music, their clear and distinct style. Sure, the inspiration from bands such as MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, and BOLT THROWER is obvious and clearly recognizable, but that doesn't prevent me from enjoying the new album. It has something extra, something raw, real, authentic. It's as if I really visited places with the band where bloody rituals once took place. Proper death metal should hurt, it should settle deep in your bones and subconscious. It must have a good dirty sound, interesting cover art, and you must want to return to it. ORACULUM fulfills this requirement one hundred percent and adds a certain indescribable animalistic quality. The individual songs are very well crafted, really enjoyable to listen to, and have the necessary drive, power, and energy. The world may have long since moved on in a different direction, but I will continue to support bands like this one. They confirm my belief that this style still has a lot to offer. I first heard "Hybris Divina" very early in the morning as I was walking past the cemetery in our town. I suddenly had the feeling that the undead were crawling out of their graves, craving fresh blood. As an old metalhead who has been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years, I can't help but recommend this new release to you. It burns from the inside and is as cold as a corpse's hand on the surface. Old, mangy death metal soaked in rotten blood! An ancient ritual for summoning dark forces!



TRACKLIST
1. A Monument to Fallen Virtues
2. The Great One
3. Mendacious Heroism
4. Carnage
5. Dolos
6. The Heritage of Our Brotherhood
7. Spiritual Virility
8. Posthumous Exultation

LINE-UP
Scourge of God – Guitars, Vocals
Gaius Coronatus – Guitars
Magnified Wrath – Bass
Conqueror of Fear – Drums


pátek 23. ledna 2026

Recenze/review - MORAL IMPLANT - Delusion (2025)


MORAL IMPLANT - Delusion
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Někdy toho mívám plné zuby. Mám raději, když se jedná na rovinu, když mě kapela dokáže přikovat na zeď, když cítím vibrace uvnitř vnitřností. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a do svého přehrávače si pouštím už jen smečky, které mě zaujmou. Není čas ztrácet čas. Líbí se mi, když je death metal ohlodaný na kost a když je ještě ušpiněný grindcore, tak to potom trávím dlouhé hodiny ve sklepě, odstřihnutý od lží a falše současného podivného světa.

Do rukou se mi dostalo nové EP "Delusion" polských maniaků MORAL IMPLANT. Měl jsem jej v pořadí již několik měsíců, ale znáte to, práce je hodně a času málo. Teprve až teď, když venku mrzne a tma obejmula celé město do svých pavučin, jsem se k němu dostal. A ihned se mi zadřelo hluboko pod kůži i do podvědomí. 


Častokrát jsem si při poslechu vzpomněl na nedávnou pandemii, když jsem musel do práce a ulice byly prázdné. Jakoby se celý svět zastavil a možná to pro nás bylo takové malé, ale o to děsivější varování. Dystopie, to je slovo, které mě při poslechu "Delusion" napadá nejčastěji. Na povrchu bobtná a vře klasický death metal s krvavě černou aurou a pro ještě větší uvěřitelnost a autenticitu je vše ušpiněné surovým grindcore. Skladby jsou na první poslech jednoduché, ale když jim budete věnovat více pozornosti a více společných setkání, tak zjistíte, že pokaždé na povrch vyplují nové zajímavé pasáže, momenty. Jako utopenec, který ležel několik dní u dna. Hudba tak působí propracovaně, opravdově. Je jasným protikladem spoustě současných umělých nahrávek. Když si totiž MORAL IMPLANT rvu pod tlakem do hlavy, tak mám pocit, že sedím na nekonečně velkém hřbitově, na kterém jsou pohřbeni všichni ti, kteří uvěřili lžím a deziluzím. Zažil jsem ve svém životě již mnohé a jako starý pes zvedám hlavu jen v případech, když mě hudba opravdu zaujme. Tentokrát se mi líbí jak zvuk a rukopis kapely, tak i způsob provedení. Doufám, že se brzy setkáme u příležitosti vydání dlouhohrajícího alba. Sedmnáct minut, které jsme dostali tentokrát, je sice skvělých po všech stránkách, ale chci víc! Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Tahle smečka vám nastaví zrcadlo. A nebude to hezký pohled. Mokvající, hnilobný, surový a zničující death grind metal s krvavě černou aurou! 

Asphyx says:

What is truth and what is lies? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. Sometimes I get fed up with it. I prefer it when things are straightforward, when a band can pin me to the wall, when I feel the vibrations inside my guts. I listen to music mainly with my heart, and I only play bands that interest me on my player. There's no time to waste. I like it when death metal is stripped down to the bone and when it's still dirty grindcore, then I spend long hours in the basement, cut off from the lies and falsehoods of today's strange world.

I got my hands on the new EP "Delusion" by Polish maniacs MORAL IMPLANT. I've had it for several months now, but you know how it is, there's a lot of work and not enough time. Only now, when it's freezing outside and darkness has enveloped the whole city in its cobwebs, have I gotten around to it. And it immediately got under my skin and into my subconscious. 


While listening, I was often reminded of the recent pandemic, when I had to go to work and the streets were empty. It was as if the whole world had stopped, and perhaps for us it was a small but all the more frightening warning. Dystopia is the word that comes to mind most often when listening to "Delusion". On the surface, classic death metal with a blood-black aura swells and boils, and for even greater credibility and authenticity, everything is dirtied with raw grindcore. The songs are simple at first listen, but if you pay more attention to them and listen to them more often, you will find that new interesting passages and moments come to the surface every time. Like a drowned man who has been lying at the bottom for several days. The music thus comes across as sophisticated and genuine. It is a clear contrast to many of today's artificial recordings. When I blast MORAL IMPLANT into my head, I feel like I'm sitting in an endless cemetery where all those who believed in lies and disillusionment are buried. I have experienced a lot in my life, and as an old dog, I only raise my head when music really catches my attention. This time, I like both the sound and style of the band, as well as the performance. I hope we will meet soon on the occasion of the release of a full-length album. The seventeen minutes we got this time are great in every way, but I want more! What is truth and what is a lie? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. This pack will hold up a mirror to you. And it won't be a pretty sight. Oozing, rotten, raw, and devastating death grind metal with a blood-black aura!


tracklist:
1. Intro 
2. Neglect 
3. Demiurge 
4. Zero Believer 
5. Obsecrate
6. Outro 

Lineup
PR - vocals, lyrics, intro, outro
Jurek Brokmann - drums
SM (Mortal_VVorx) - guitars/solos, bass



https://x.com/CaligariRecords

KNIŽNÍ TIPY - Ten druhý - Thomas Tryon (2025)


Ten druhý - Thomas Tryon
2025 (1974), Fobos

Venku napadly hromady sněhu a jako každý rok silničáři zaspali. O chodnících ani nemluvím, ty se v Plzni vlastně neuklízejí. Máme tu sice věznici plnou silných chlapů, ale ty by asi do mrazu nikdo nevyhnal. A tak kloužeme, padáme, lámeme si nohy, hýbáme si kotníky. Přesto jsem se byl projít. Nikde nikdo. Jenom sníh, stopy hladových zvířat a nekonečný klid. Včera jsem dočetl jednu knihu a když se vrátím, tak chvilku vychládám. Chodit v hlubokém sněhu je těžké. Koneckonců, každý ví, že na prvním místě hierarchie jsou vždy auta, pak cyklisté a pak dlouho nic. Chodci, ano, my chodci jsem skoro jak lovná zvěř. Přemýšlím o tom, kroutím hlavou nad lidskou hloupostí a najednou dostanu chuť na nějakou klasiku, na knížku, kterou jsem si koupil za 99,- Kč ve výprodeji v Knihách Dobrovský. Přihodil jsem ji do košíku, že si ji jednou přečtu. 

Už jsme měli kdysi spolu něco do činění. Jenže to je více než třicet let. Jako mladý natěšený student jsem hltal vlastně cokoliv, co se k nám po revoluci dostalo. Měl jsem kamaráda, který sice se mnou studoval jen dva roky, ale to stačilo k tomu, aby úplně změnil můj vkus. Býval jsem uzavřený jen ve svém sci-fi a historických knihách. Otevřel mi oči a nosil mi jen samé dobroty. Ten druhý je příběh o dvou bratrech. Jeden hodný, normální a ten druhý je zosobněním zla. Tak trošku jako Jekyll a Hyde, jen s tím rozdílem, že zde jsou postavy dvě. Navíc dvojčata. To vám je mimochodem zajímavá věc. Mám jedny, i kdy dvojvaječná doma a tak pro mě byla kniha o to děsivější. Opravdu jsem se chvílemi bál. Velmi teplé léto na venkově.

Dětské hry, pohoda, klídek. Tedy až na to, že se postupně začnou stávat podivné věci. Děj samozřejmě graduje, byl jsem zase jednou přilepený ke stránkám a vžil jsem se do knihy natolik, že jsem cítil slunce, i když za oknem bylo mínus deset. Víte, pokud mě knížka chytne, bývám úplně mimo. Prožívám jednotlivé kapitoly a musím uznat, že na mě Ten druhý funguje snad ještě víc, než kdysi. Asi jak už si člověk něco odžil a má sám děti, tak si beru vše víc osobněji. Navíc jsem se asi jako každý z vás setkal i se zlem, se špatnými lidmi. Dokonce jsem měl jednu dobu problém se jich zbavit, rozpoznat je. Pořád jsem naivně věřil v dobro, protože jsem byl tak vychovaný. Jako u každé dobré knihy jsem nad ní dlouho přemýšlel. Těch 320 stránek jsem nedal na jeden zátah, ale nutno také říci, že jsem k tomu napsal pár recenzí a jeden report i s fotkami z koncertu. 

Psát o knihách je pro mě stále hrozně zajímavé. Zrovna minulý listopad oslavily naše stránky deset let a psával jsem ještě několik let předtím. Vždy to bylo ale jen o muzice. Postupně jsem si naladil svůj styl a netušil jsem, jestli budou moje příběhy fungovat i o knihách. Zdá se ale, že ano. Nemyslete, jsem za to hrozně vděčný a pokaždé, když potkám někoho divného, což jako asi každý musím třeba v práci, tak je pro mě sepsání knižního tipu nebo recenze takovou soukromou terapií, abych se v současném divném světě nezbláznil. Ne, není to žádný únik, na to jsem již starý, ale je to mojí součástí, stejně jako třeba sport a pití piva. Kdysi dávno někdo napsal, že by vše mělo být v rovnováze. Snažím se to to, i když je jasné, že některé věci zkrátka neovlivníme. Je to podle mě i hlavní myšlenka téhle knížky. Jste dobří a nebo zlí? Kterému bratrovi jste víc podobní? 

Kontroloval jsem z okna auto, jestli ještě stojí před domem a na chodníku upadla jedna stará paní. Nemohla se postavit na nohy, už jsem chtěl seběhnout dolů, protože víte co, pomohli jí asi až patnáctý člověk. Zbytek se díval jinam a nebo do telefonu. Bylo mi z toho trošku smutno, ale když jsem pak viděl mladého puberťáka, jak jí pomáhá na nohy, všechno zmizelo. Snad ještě nejsme ztracení. Přeji vám všem, vášnivým čtenářům, jen vše dobré a opatrujte se. Ten druhý si určitě přečtěte, rozhodně stojí za to. Pro mě osobně je to doslova povinnost. Takhle nějak se mají psát horory. Děkuji vím za přízeň a pozornost. Mějte se co nejlépe. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Třináctiletí Niles a Holland jsou nerozlučná dvojčata; jsou na sebe opravdu hodně napojení, ale čtenář si spíš vzpomene na Jekylla a Hydea: zatímco Niles je hodný kluk schopný soucitu s nemocnou maminkou a vlastně i s ostatními, Holland je škodolibý darebák, který vše shazuje a ironizuje. Početná rodina se ve třicátých letech sjíždí do venkovského městečka v Connecticutu na pohřeb tragicky zesnulého otce a Holland všem tetičkám, dalším příbuzným i sousedům škodí, jak se dá – občas v jeho přítomnosti nepřežije nějaké zvíře nebo snad i člověk a očividně se vše, co s ním souvisí, vymyká z rukou. Není ale vyloučeno, že je to vlastně úplně jinak…

Autor mistrovsky buduje atmosféru žhavého léta na poklidném venkově, která však postupně houstne. A je také stále zřejmější, že dětské hry a prázdniny mohou mít k nevinnosti až nekonečně daleko.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 22. ledna 2026

Recenze/review - CASKET - In The Long Run We Are All Dead (2026)


CASKET - In The Long Run We Are All Dead
CD 2026, Neckbreaker Records, Slime Inhaler Records

for english please scroll down

Do některých hrobek se vracím s naprostou jistotou. Moc dobře vím, že kolem nás se mění svět závratnou rychlostí. Hudba je rychlejší, progresivnější, podivnější. Mnohdy nepřehledná a nedá se ani moc poslouchat. Jakoby technika a stroje dávno zvítězily nad poctivou melodií a ryzím zvukem. U německých CASKET to rozhodně neplatí. Na tuhle německou smečku je spolehnutí, stejně jako na to, že jednou všichni zemřeme. Než se tak ale stane, pojďme se spolu podívat na jejich zbrusu nové album. Je klasické, ohlodané na kost. Jeho atmosféru lze přirovnat snad jen k náladám, které poletují kolem při exhumaci starého hrobu.

O některých se dnes píše, že hrají old school death metal. Mnohdy do není pravda. CASKET ale patří mezi smečky, kterým můžete jejich morbidní práci věřit bezezbytku. Žádné zbytečnosti, ani kompromisy, žádná podivná preludia. Sází se tu spíše na surovou melodii, na smradlavý odér, na úder přímo na solar plexus. Svět se možná mění, ale na tyhle maniaky je spolehnutí. Každý riff, melodie, každý výkřik se mi zadírají hluboko pod kůži, do mozku i do podvědomí. Jsme jedné krve, já i tihle maniaci. 


Kapelu, která byla založena v roce 1990 a stále brázdí pódia s neutuchající energií a nábojem, nebudu k nikomu přirovnávat. Pravověrní fanoušci moc dobře vědí, že Němci si za ty roky pečlivě vybrousili svůj styl, zvuk, výraz. Poznáte ji mezi ostatními, jsou jasnou definicí toho, co mám na tomto mrtvolném stylu pořád tolik rád. Temnota se zde potkává s chladem, shnilou energií, s mlhavými rány na hřbitově, s pohřby do zmrzlé země. Kdo jste viděl CASKET někdy naživo, moc dobře víte, že jsou jako tsunami, jako lavina z kostí a zkažené krve. Na nové nahrávce působí úplně stejně. Tohle je opět poctivá exhumace, která musí udělat dobře na zkažené duši každému, kdo začínal s poslechem tohoto stylu v devadesátých letech minulého století. Kapela by ale mohla oslovit i fanoušky, kteří stále věří v poctivý, upřímný, reálný, opravdový a autentický kov smrti. Kapela měla a stále má schopnost napsat velmi dobré skladby, které v sobě mají spoustu zajímavých nápadů a invence. Zároveň si zachovává takovou tu pradávnou živočišnost, zvířeckost. Jakoby byla každá melodie pokryta silnými pavučinami. Také cítíte ten chlad a beznaděj? Poslech připomíná spíše obřad, noc strávenou v márnici a nekonečné rozmlouvání s nemrtvými, než jen obyčejnou nahrávku. Kapela je letos stále ve skvělé formě. Zkušenosti se zde potkávají s neutuchající touhou ničit a zabíjet hudbou. Nové album "In The Long Run We Are All Dead" vás rozdrtí jako buldozer. Zbyde po vás jenom krvavá šmouha. Zničující a suroví death metal, který rozemele všechny kosti ve vašem těle! Smrt čeká i na vás!

Asphyx says:

I return to some tombs with absolute certainty. I know very well that the world around us is changing at a dizzying pace. Music is faster, more progressive, stranger. Often confusing and difficult to listen to. It is as if technology and machines have long since triumphed over honest melody and pure sound. This is definitely not the case with the German band CASKET. You can rely on this German pack, just as you can rely on the fact that we will all die one day. But before that happens, let's take a look at their brand new album together. It is classic, stripped down to the bone. Its atmosphere can only be compared to the moods that fly around when an old grave is exhumed.

Some are described today as playing old school death metal. This is often not true. But CASKET is one of those bands whose morbid work you can trust completely. No unnecessary frills, no compromises, no strange preludes. They rely more on raw melody, a stinking odor, a blow straight to the solar plexus. The world may be changing, but you can count on these maniacs. Every riff, every melody, every scream gets under my skin, into my brain and subconscious. We are of the same blood, me and these maniacs. 


I won't compare this band, which was founded in 1990 and still rocks the stage with unflagging energy and drive, to anyone else. True fans know very well that over the years, the Germans have carefully honed their style, sound, and expression. You can recognize them among others; they are the clear definition of what I still love so much about this corpse-like style. Darkness meets coldness, rotten energy, foggy blows in the cemetery, funerals in frozen ground. Anyone who has ever seen CASKET live knows very well that they are like a tsunami, like an avalanche of bones and rotten blood. They come across exactly the same on the new recording. This is another honest exhumation that must do good for the rotten soul of anyone who started listening to this style in the 1990s. However, the band could also appeal to fans who still believe in honest, sincere, real, true, and authentic death metal. The band had and still has the ability to write very good songs that contain a lot of interesting ideas and inventiveness. At the same time, it retains a kind of ancient animalistic quality. It's as if every melody were covered in thick cobwebs. Can you feel the cold and hopelessness too? Listening to it is more like a ritual, a night spent in a morgue and endless conversations with the undead, than just an ordinary recording. The band is still in great shape this year. Experience meets an unrelenting desire to destroy and kill with music. The new album "In The Long Run We Are All Dead" will crush you like a bulldozer. All that will remain of you is a bloody smear. Devastating and raw death metal that will grind all the bones in your body! Death awaits you too!



o CASKET na DEADLY STORM ZINE/ about CASKET on DEADLY STORM ZINE:








TRACKLIST
01. The Will To Comply
02. Highest Thrones
03. Mirrors
04. Seeds Of Desolation
05. Hammer, Knife, Spade
06. Skull Bunker
07. Necrowaves
08. Mainstream Mutilation
09. Fundamental Rot
10. Strangulation Culture
11. Graveyard Stomper

LINE-UP
Schorsch – Guitars / Vokills
Susi – Bass
Marinko – Drums



Recenze/review - BLOODFIELD - Homunculus Sapiens (2025)


BLOODFIELD - Homunculus Sapiens
CD 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Vždycky se mi všichni smáli, šikanovali mě. Bývali jsme chudí, špatně jsem se oblékal. Už od dětství ve mě hořel vztek. Dusil jsem jej v sobě, teď už ale nemusím. Nikdy mě nechtěla žádná holka a žil jsem jen se svojí mámou. Někdy kolem dvaceti let jsem byl tak frustrovaný,  že jsem začal přemýšlet o tom, jak udělat něco velkého. Něco hodně krvavého, aby se na mě nikdy nezapomnělo. Brousil jsem zrovna ve sklepě svůj nový nůž, když mě zatkli. Teď sedím za mřížemi a přemýšlím, jestli se zbláznil svět tady uvnitř domu šílenství a nebo venku. Čím jsem starší, tak se mi postupně rozdíly stírají.

O duševních zvrácených pochodech, o nenávisti, o temných částech lidské mysli hrají a zpívají také italští thrash metalisté BLOODFIELD. O tomhle stylu již příliš nepíšu, málokdy mě nějaká kapela natolik zaujme, abych s ní ztrácel čas, ale tihle maniaci mě zasáhli do živého. Je to hlavně celková atmosféra nahrávky, která mě donutila se k albu vracet a rvát si jej pod tlakem do hlavy. 


Pánové na svém druhém dlouhohrajícím albu nijak stylově nezastírají, že mají rádi starou METALLICU, TESTAMENT, EXODUS a SLAYER. V některých momentech (ale tak tomu dnes bývá u většiny kapel) je inspirace velmi patrná. Dokonce i barva hlasu ve mě evokuje notoricky známé postupy. Záleží jen na vás, zda vás to bude bavit, či si raději pustíte originál. Osobně s tím zase takový problém nemám, i když je prostou pravdou, že některé skladby by si zasloužily trošku svěžejší provedení. Dost ale bylo lehké kritiky. Pochválit musím ostrý a dobře čitelný zvuk, popracované motivy a vlastně i vokály. Italové jsou přeci jen jiní, než ostatní, zaujala mě na nich nejen jejich technická zdatnost, ale také schopnost napsat dobré skladby. Líbí se mi i motiv na obalu a třeba i sóla, která na rozdíl od jiných, dávají smysl a dobře se poslouchají. Když si to vezmu kolem a kolem, tak nemám vlastně žádných větších námitek a desku si v závěru užívám. A to i přesto, že píšu spíše o jiných, extrémnějších stylech. Dokonce jsem se mnohokrát přistihl, že jsem přišel z práce domů a probíral jsem se CD, které si večer pustím ve svém přehrávači a nakonec jsem zvolil právě "Homunculus Sapiens". Když se rozhlédnete kolem sebe, když se podíváte na večerní zprávy, když si přečtete jedovaté příspěvky na sociálních sítích, tak zjistíte, že je kolem nás čím dál tím víc maniaků, jako jsem o nich psal v úvodu dnešní recenze. Myslím si, že by pro ně bylo vždycky lepší, aby rozpustili svoji frustraci v headbangingu a mosh-pitu. Jsem moc rád, že jsem BLOODFIELD poznal, bylo mi velkou ctí. Propracovaný, ostrý a nespoutaný thrash metal, který vás udeří přímo na solar plexus! 


Asphyx says:

Everyone always laughed at me and bullied me. We were poor, and I dressed badly. I had been burning with anger since childhood. I suppressed it inside me, but now I don't have to anymore. No girl ever wanted me, and I lived only with my mother. When I was around twenty, I was so frustrated that I started thinking about doing something big. Something very bloody, so that I would never be forgotten. I was sharpening my new knife in the basement when they arrested me. Now I'm sitting behind bars, wondering if the world inside this house of madness has gone crazy or if it's the world outside. The older I get, the more the differences blur.

Italian thrash metal band BLOODFIELD also play and sing about twisted mental processes, hatred, and the dark parts of the human mind. I don't write about this style much anymore, as it's rare for a band to interest me enough to waste my time on them, but these maniacs really struck a chord with me. It's mainly the overall atmosphere of the recording that made me return to the album and force it into my head. 


On their second full-length album, the guys make no secret of the fact that they love old METALLICA, TESTAMENT, EXODUS, and SLAYER. At times (but that's the case with most bands these days), the inspiration is very obvious. Even the tone of voice evokes notoriously familiar techniques. It's up to you whether you enjoy it or prefer to listen to the original. Personally, I don't have a problem with it, although it's true that some songs could use a little fresher execution. But enough with the criticism. I have to praise the sharp and clear sound, the well-crafted motifs, and actually the vocals as well. The Italians are different from the rest, after all, and I was impressed not only by their technical prowess, but also by their ability to write good songs. I also like the cover art and the solos, which, unlike others, make sense and are easy to listen to. All in all, I don't really have any major objections and I enjoy the album in the end. Even though I tend to write about other, more extreme styles. I've even caught myself many times coming home from work and rummaging through CDs to find something to play in my player that evening, and ultimately choosing "Homunculus Sapiens". When you look around you, when you watch the evening news, when you read the venomous posts on social media, you realize that there are more and more maniacs around us, as I wrote about in the introduction to today's review. I think it would always be better for them to dissolve their frustration in headbanging and mosh pits. I am very glad to have discovered BLOODFIELD, it was a great honor. Sophisticated, sharp, and unrestrained thrash metal that hits you right in the solar plexus!



tracklist:
1. Solitude Part 1 
2. Feast for the Fleas 
3. Just Life That 
4. Ultimate Redemption 
5. Pariah 
6. Murder and Funeral 
7. Nightmare 
8. Juggernaut 
9. Burning Down 
10. Solitude Part 2

Line up:
- Filippo Cinetto - Vocals
- Domenico Tihanyi - Guitar
- Marco Olivo - Guitar
- Andrea Dal Cortivo - Bass
- Andrea Dessì - Drums



středa 21. ledna 2026

Recenze/review - CRYOXYD - This World We Live In... (2025)


CRYOXYD - This World We Live In...
CD 2025, Dolorem Records

for english please scroll down

Další noc vytřeštěných očí. Smutek a strach, deprese. Nechápeš to. Vyrostl jsi v normální šťastné rodině. Máš dobrou práci, měl bys být spokojený. Jenže tomu tak není. Prohlédneš za jediný den tisíce obrázků a videí. Mozek se ti vaří ve vlastní šťávě. Zahlcen informacemi padáš do hlubiny. Války, hladomor, násilí, hnus a lidská špína. Tenhle svět se řítí do záhuby. V mořích jsou tuny plastu a v hlavách budeme mít brzy čipy. Stal si se robotem pochodujícím pomalu na smrt. Vyděšený ve své ulitě. Mám rád kapely, které mají svůj názor, výraz, které hrají originálně, které mě dokáží vytáhnout alespoň na chvilku z téhle podivné doby.

Francouzští CRYOXYD hrají death metal a mají na svém kontě dvě demonahrávky a několik singlů. Když jsem slyšel jejich loňský debut poprvé, hrozně se mi na něm líbilo, že na něm velice šikovně a inteligentně kombinují tradiční old schoolové postupy s těmi progresivnějšími a technickými. Zkrátka a dobře, došlo ke vzájemnému přenosu emocí a každé další setkání jsem si neskutečně užíval. Možná jsme všichni spojeni v pevné šílené síti, ale tuhle smečku řadím mezi ty, které ji umí roztrhat na kusy. 


Novinka je divoká ze své podstaty. Připomíná mi má velmi častá setkání s klasickými autory sci-fi románů. Minimálně atmosféra a nálady nové nahrávky jsou velmi podobné. Možná jsme jako lidstvo jenom pokusnými králíky, jejichž chov se příliš nepovedl, ale prostou pravdou je, že pokud budou hrát podobné kapely jako CRYOXYD, bude mě bavit sledovat novou hudbu. Nechat se unášet na krvavých vlnách chladných melodií, užívat si surový a přesto melodický vokál, každý úder bicích, bublání baskytary. Novinka na mě funguje i po zvukové stránce. Líbí se mi motiv na obalu, který (opět) ve mě evokuje obálky knih, které mám tolik rád. Hudba je zde velmi promyšlená, zajímavá, nenudím se ani chvilku. Někdy bývám rád sám. V těchto chvílích si pouštím stále dokola "This World We Live In..." a přemýšlím o tom, kam jako lidstvo směřujeme? Proč je všude najednou tolik zla? Nebo se mi to jenom zdá? Jednotlivé skladby se mi zadírají pomalu pod kůži i do mozku, do podvědomí. Netuším, jak to máte nastavené vy, ale já stále, i po tolika letech, poslouchám hudbu srdcem. Musí mě něčím chytit, zaujmout, musím si podupávat nohou do rytmu. A u téhle desky jsem doslova ve svém živlu. Máte rádi PESTILENCE, DEATH, SKELETAL REMAINS? Potom neváhejte ani chvilku a myslím si, že si tohle album užijete jako já. Možná jsem díky své vytíženosti otálel trošku déle s napsáním recenze, ale přátelé, o to víc si tenhle zásek užívám. Už teď se moc těším, co od téhle smečky uslyším příště. Je něco neklidného, přitažlivého a nebál bych se napsat i magického, co mě na téhle desce zaujalo a neustále mě to nutí k dalším a dalším setkáním. Ať si svět kolem mě klidně shoří, ale tohle se opravdu velmi povedlo. Až mě bude zase čekat další noc vytřeštěných očí, určitě si album znovu rád pustím. Majestátní, temný a chladný technický death metal, ve kterém se potkává tradice s budoucností! Nahrávka, která se vám dostane až do morku kostí!

Asphyx says:

Another night of wide eyes. Sadness and fear, depression. You don't understand. You grew up in a normal, happy family. You have a good job, you should be satisfied. But that's not the case. You look at thousands of pictures and videos in a single day. Your brain is boiling in its own juice. Overwhelmed by information, you fall into the depths. War, famine, violence, filth, and human depravity. This world is hurtling toward destruction. There are tons of plastic in the oceans, and soon we'll have chips in our heads. You've become a robot slowly marching toward death. Terrified in your shell. I like bands that have their own opinion, expression, that play originally, that can pull me out of this strange time, at least for a moment.

French band CRYOXYD plays death metal and has two demo recordings and several singles to their credit. When I heard their debut album for the first time last year, I really liked how they very skillfully and intelligently combined traditional old school techniques with more progressive and technical ones. In short, there was a mutual transfer of emotions, and I enjoyed every subsequent encounter immensely. Maybe we are all connected in a solid, crazy network, but I rank this pack among those that can tear it to pieces. 


The new album is wild by nature. It reminds me of my frequent encounters with classic science fiction authors. At the very least, the atmosphere and mood of the new recording are very similar. Perhaps we, as humanity, are just guinea pigs whose breeding has not been very successful, but the simple truth is that if bands like CRYOXYD continue to play, I will enjoy listening to new music. Letting myself be carried away on bloody waves of cold melodies, enjoying the raw yet melodic vocals, every beat of the drums, the bubbling of the bass guitar. The new album also works for me in terms of sound. I like the motif on the cover, which (again) evokes the book covers I love so much. The music here is very thoughtful, interesting, I'm not bored for a moment. Sometimes I like to be alone. In these moments, I play "This World We Live In..." over and over again and think about where we are headed as humanity. Why is there so much evil everywhere all of a sudden? Or is it just my imagination? The individual songs slowly get under my skin and into my brain, into my subconscious. I don't know how you feel about it, but even after so many years, I still listen to music with my heart. It has to grab me, catch my attention, make me tap my foot to the rhythm. And with this album, I am literally in my element. Do you like PESTILENCE, DEATH, SKELETAL REMAINS? Then don't hesitate for a moment, and I think you will enjoy this album as much as I do. Maybe I took a little longer to write this review because of my busy schedule, but friends, that makes me enjoy this album even more. I'm already looking forward to what I'll hear from this pack next. There's something unsettling, attractive, and I wouldn't be afraid to say magical about this album that caught my attention and keeps me coming back for more. Let the world around me burn, but this is really well done. When another night of wide-eyed wakefulness awaits me, I will definitely be happy to play this album again. Majestic, dark, and cold technical death metal, where tradition meets the future! A recording that will get under your skin!


tracklist:
1. Cowered Under Darken Skies
2. Day After Day
3. Dismal Fate
4. Injected Minds
5. Trapped in a Mirror
6. Effigy of the Unknown
7. Ambivalent Feelings
8. Bodycell
9. Emptiness of Life
10. For All Whom Suffered
11. Mindless Human Form
12. This World We Live In...

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine