DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 26. listopadu 2025

Recenze/review - PHOBOCOSM - Gateway (2025)


PHOBOCOSM - Gateway
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

I dobrý úmysl se dá zneužít. Jed může léčit i zabíjet. Toužíme po věčnosti a dokázali jsme jako druh hrozně moc dobrých věcí. Zároveň se stále zabíjíme tím nejkrutějším způsobem. Na jedné straně létáme do vesmíru a objevujeme nové světy. Na té druhé stále čekáme v zákopech, až budeme moci protivníka zničit. Nikdo sice dávno neví proč, ale máme v sobě temnotu, pradávné zvířecí instinkty. Jednou nás nezabije žádná choroba, ani vetřelci, my si vystačíme sami. Vždycky jsem měl rád kapely, které mají dobré texty se zajímavými myšlenkami.

Kanadské PHOBOCOSM sleduji od jejich počátků (důkazem budiž recenze, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem). Vždycky mě na nich fascinovala apokalyptická nálada, kterou jsou i nové skladby nasáklé, jakoby z nich odkapávala zkažená krev. Je cosi neklidného, divokého, bolestivého, co je v nich obsaženo. Pánové přicházejí s novým albem a nadále číhají ve stínu. Aby vám mohli prokousnout hrdlo svojí syrovou hudbou. Death metalem, který je na povrchu chladný a mrazivý a uvnitř hoří jasným plamenem.  


Lidé dokáží být neskutečně krutí a odporní. Stačí si přečíst zprávy a nebo se setkat s démony. PHOBOCOSM měli vždy svůj jasný, rozpoznatelný rukopis. I letos pánové nadále rozvíjejí své nihilistické myšlenky a autentické postupy. Chodíval jsem hustou mlhou a sledoval co se děje v nočních ulicích. Měl jsem pocit, že jsem zahlédl ve stínu záblesk nože. Nenávist v očích, absolutní ztráta empatie. Kanaďané nastavují zrcadlo našim pokřiveným myšlenkám. Navenek se snažíme být dokonalí, úspěšní a silní, ale uvnitř nás jsou stále lovci a oběti. Nakonec se bojíme sami sebe. Nevydržíme s vlastními myšlenkami. Líbí se mi způsob, jakým jsou jednotlivé motivy napsány, jak postupně gradují, kolik v sobě mají různých odstínů černé a šedé. Riffy se valí kupředu jako špinavá stoka. Plavou v ní utopení, oběšení, zohavení. Jakoby tohle album bylo mementem, jakýmsi upozorněním, šokujícím zjištěním o nás samých. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, měl jsem pocit, že z reproduktorů ke mě stéká zkažená krev. Na rukou se mi objevily vředy, které pálily, tepaly, bolely. "Gateway" je přesně tím druhem nahrávky, která je prořízne. Začne z nich vytékat hnis. Za velmi povedený považuji jak masivní a velmi dobře čitelný zvuk (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering), tak i majestátní a tajemný motiv na obalu (Lauri Laaksonen). Pokud jste fanoušci třeba takových IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, měli byste určitě zbystřit svoji pozornost. Hraje se zde i pro vás. Novinka je pro mě albem, které mě donutilo k zamyšlení, strhlo mě do hlubiny, nechalo mě nahlédnout do absolutní tmy. Syrová a chladná death metalová apokalypsa! Nahrávka, která vás spálí zevnitř! Definice nihilismu, naprosté tmy a lidské krutosti! 

Asphyx says:

Even good intentions can be abused. Poison can heal or kill. We long for eternity and have achieved many great things as a species. At the same time, we continue to kill each other in the most cruel ways. On the one hand, we fly into space and discover new worlds. On the other, we still wait in the trenches, waiting to destroy our enemies. No one knows why, but we have darkness within us, ancient animal instincts. One day, no disease or invaders will kill us; we will be enough on our own. I have always liked bands that have good lyrics with interesting ideas.

I've been following the Canadian band PHOBOCOSM since their beginnings (as evidenced by the reviews linked below today's article). I've always been fascinated by their apocalyptic mood, which also permeates their new songs, as if rotten blood were dripping from them. There is something restless, wild, and painful about them. The gentlemen are coming out with a new album and continue to lurk in the shadows. So they can bite through your throat with their raw music. Death metal that is cold and frosty on the surface and burns with a bright flame inside.  


People can be incredibly cruel and repulsive. Just read the news or meet the demons. PHOBOCOSM have always had their own clear, recognizable style. This year, the gentlemen continue to develop their nihilistic ideas and authentic approaches. I used to walk through thick fog and watch what was happening in the streets at night. I felt like I saw a flash of a knife in the shadows. Hatred in the eyes, a complete loss of empathy. Canadians hold up a mirror to our twisted thoughts. Outwardly, we try to be perfect, successful, and strong, but inside we are still hunters and victims. In the end, we are afraid of ourselves. We can't stand our own thoughts. I like the way the individual motifs are written, how they gradually escalate, how many different shades of black and gray they contain. The riffs roll forward like a dirty sewer. Drowned, hanged, and mutilated bodies float in it. It's as if this album were a memento, a kind of warning, a shocking discovery about ourselves. Every time I pressed play on my player, I felt like rotten blood was dripping from the speakers onto me. Sores appeared on my hands that burned, throbbed, and hurt. "Gateway" is exactly the kind of recording that cuts through. It starts to ooze pus. I consider both the massive and very clear sound (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering) and the majestic and mysterious motif on the cover (Lauri Laaksonen) to be very successful. If you are fans of IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, you should definitely pay attention. This is also for you. For me, this new album is one that made me think, pulled me into the depths, and let me glimpse into absolute darkness. A raw and cold death metal apocalypse! A recording that will burn you from the inside! The definition of nihilism, utter darkness, and human cruelty!


about PHOBOCOSM on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Deathless
2. Unbound
3. Corridor I - The Affliction
4. Sempiternal Penance
5. Corridor II - The Descent
6. Beyond the Threshold of Flesh
7. Corridor III - The Void

band:
J.S.G.- Drums
S.D.- Guitars
E.B. - Vocals (lead), Bass
R.M. - Guitars




Recenze/review - FESSUS - Subcutaneous Tomb (2025)


FESSUS - Subcutaneous Tomb
CD 2025, Darkness Shall Rise Productions

for english please scroll down

Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Těla jsou připravena. Beru do rukou skalpel a vedu přesné naučené řezy. Dělám tuhle práci již od devadesátých let minulého století. A pořád bývám někdy šokovaný. Vždycky jsem u pitev poslouchal extrémní muziku a ani tentokrát jsem neudělal výjimku.

Rakouští FESSUS letos přicházejí se svým mokvajícím dlouhohrajícím death metalovým debutem. Nutno rovnou dodat, že se jedná přesně o odrůdu, která koluje i v mých žilách. Kapela se vyhnula dnes tolik častému neosobnímu, umělému a plastovému zvuku i postupům. Raději, stejně jako já, volila opravdový, reálný, smradlavý a hnisavý postup. Tohle album řeže do živého, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Vítejte ve staré, dávno opuštěné nemocnici. Pitvy probíhají často na ještě živých lidech. Vše je zde zahalené do naprosté tmy, nihilismu. Kusy nahrubo nasekaných těl jsou mnohdy v již značném stádiu rozkladu. Atmosféra je velmi podobná té, kterou naleznete i na novém albu "Subcutaneous Tomb". Jakoby nám kapela umožnila nahlédnout na druhou stranu, do naprosté tmy. Zlo je ukryté ve stínu! Nenajdete zde žádné rychlé, zběsilé skladby, Rakušané sází spíše na střední a pomalé tempo. Některé momenty v sobě mají až shnilý doomový nádech. Jako celek se potom novinka velmi "příjemně" poslouchá, má masivní a řezající zvuk, obal, na kterém je motiv, který se dobře pamatuje a zároveň perfektně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Mokvající, krutý, surový smrtící kov, který je zahraný s elegancí starých mistrů v oboru. Samozřejmě, FESSUS se volně inspirovali u kapel typu AUTOPSY, PURTENANCE, možná bych se nebál napsat ani PUNGENT STENCH, abychom zůstali ve stejné zemi. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, notu, jsem spokojený i s nápady. Každý den ráno chodím do práce kolem nemocnice. Patologové již dávno řežou do masa. Občas je možné přes otevřené okno zahlédnout otevřené tělo. Pokaždé si na tuhle nahrávku vzpomenu. Je velmi dobře napsaná a složená. Má v sobě potřebný drive a sílu. Zahalí vás do takové té mrazivé mlhy. Navíc, mě baví hudbu těchto maniaků poslouchat. Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Zapínám znovu play a nechávám se unést do země nekonečných stínů a bolesti. Makabrózní, syrová a chladná death metalová pitva! Temný hnisavý proces!

Asphyx says:

I had to reach inside the body. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do such a thing. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. The bodies are ready. I pick up the scalpel and make precise, practiced cuts. I've been doing this job since the 1990s. And I'm still sometimes shocked. I've always listened to extreme music during autopsies, and this time was no exception.

This year, Austrian band FESSUS is releasing their long-awaited death metal debut album. I must add that this is exactly the kind of music that runs through my veins. The band has avoided the impersonal, artificial, and plastic sound and techniques that are so common today. Instead, like me, they have opted for a genuine, real, stinking, and purulent approach. This album cuts to the quick, I can vouch for that with my own blood. 


Welcome to an old, long-abandoned hospital. Autopsies are often performed on people who are still alive. Everything here is shrouded in complete darkness and nihilism. Pieces of roughly chopped bodies are often in an advanced state of decomposition. The atmosphere is very similar to that found on the new album "Subcutaneous Tomb". It's as if the band has allowed us to peek into the other side, into complete darkness. Evil is hidden in the shadows! You won't find any fast, frantic songs here; the Austrians prefer a medium to slow tempo. Some moments even have a rotten doom vibe to them. As a whole, the new album is very "pleasant" to listen to, with a massive and cutting sound and a cover with a memorable motif that perfectly expresses what is happening on the album. Oozing, cruel, raw, deadly metal, played with the elegance of the old masters of the genre. Of course, FESSUS were loosely inspired by bands such as AUTOPSY, PURTENANCE, and perhaps even PUNGENT STENCH, to stay in the same country. In short, I believe every tone and note the band plays, and I am also satisfied with their ideas. Every morning, I walk to work past the hospital. Pathologists have been cutting into flesh for a long time. Sometimes you can see an open body through an open window. I always remember this recording. It is very well written and composed. It has the necessary drive and power. It envelops you in a kind of frosty fog. What's more, I enjoy listening to the music of these maniacs. I had to reach into the guts. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do this. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. I press play again and let myself be carried away to a land of endless shadows and pain. A macabre, raw, and cold death metal autopsy! A dark, festering process!


TRACKLIST
1. Pointless Anguish
2. Asphyxiate in Exile
3. Cries from the Ether
4. The Depths of Lividity
5. Yizkor
6. Living Funeral

LINE-UP
Brenton – Guitars, Vocals
Jana – Bass
Thomas – Drums
Gumpf – Guitars



A few questions - interview with death metal band from Austria - FESSUS.


A few questions - interview with death metal band from Austria - FESSUS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi, we are Fessus from Vienna Austria, we play death metal of the `old school´ US and Finnish variety. The band was founded in 2023 and consists of me (Brenton) on guitars and vocals, Gumpf on guitars, Thomas on drums and Jana on bass.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at Fivelakes Studios in Bavaria Germany. Thomas Taube who runs that studio was in charge of both mixing and mastering. Production wise, we didn’t really have a producer in the traditional sense. We had played most of the songs live a number of times before the recording, so it was more about going in there and playing them well. I guess if you want to be precise, both Thomas Taube and I were in charge of the recording, since we were in the studio every day and talked together a lot about drum and guitar sounds.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album will be release on 26th November on Darkness Shall Rise. As far as I know there will be 250 black vinyls, 250 coloured, 500 CDs and I don’t know how many tapes. Enough I´m sure.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I wrote all the lyrics except for half of one song, which Jana started writing and I finished. They are all about death and misery in one way or another. I take more of a poetic or artsy approach to the lyrics rather than being visceral and gore orientated. Some songs also have a ritualist vibe to them, like the song Yizkor. This isn’t done in a black metal sense to create the feeling to triumph, instead its done through a lens of philosophical pessimism

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Basti from Kringa and Hagzissa did the logo. The logo is important to me and so is the visual aspect as a whole. We don’t have a website apart from the Darkness Shall Rise website. We have social media, but that’s less important to me than the look of the actual physical releases.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

I wrote to DSR because of the labels work with both Ossuary and the classic re-releases they’ve done. Weve been working together since the ´Pilgrims of Morbidity ´ release and it’s been great.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Well, obviously you can hear Autopsy in our sound and that’s no coincidence. This band is mainly influenced by two strains of death metal, US and Finnish. So, US bands like Autopsy, Obituary, Cannibal Corpse and then Finnish bands like Adramelech, Funebre, Demilich. Apart from older bands, a lot of new bands influence me, bands like Mortiferum, Cerebral Rot, Undergang and so on...

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

As stated, we were signed to Darkness Shall Rise before the recording of the album.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we´ve played 23 shows all up. I like club shows where the crowd is keen and the sound guy has a genuine interest in getting a good sound out of us. We´ve played all sorts of shows but probably the best are the bigger ones, because the sound on stage is better and we can perform better when we have a good stage sound. The crowd is also important, there’s nothing worse than playing a show to a disinterested crowd, we’ve done that a few times and we try to avoid playing shows when I know, no one there actually likes death metal.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We will play live a lot next year and maybe do a spilt, but mostly we will play live to promote the new album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Per email at fessusofdeath@hotmail.com or via our Instagram account.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 25. listopadu 2025

Report, photos, video - APOKALYPTIC RAIDS, WHIPSTRIKER - club Modrá Vopice, Praha - 24. 11. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


"Jseš beránek v rouše vlčím": řekla mi nedávno na jednom festivalu dívka s očima barvy chrpy. Vyprávěla mi o sobě, jak se dostala k metalu, jak ji její bejvalej nosil samej black metal a ono ji to začalo tak nějak přirozeně bavit. Klidně mohla být mojí dcerou. Ne, nebalil jsem jí, i když jí to moc slušelo. Spíše mě zajímalo, jakým způsobem vnímá muziku. Nakonec jsme se shodli, že nás na metalu fascinuje určité tajemno, energie, temnota, síla v něm obsažené. Připadal jsem si vedle ní jako starý archivář. Hele a na APOKALYPTIC RAIDS jedeš, zeptal jsem se opatrně. A ona že ne, že jezdí sama a i když by chtěla, tak to nakonec kvůli práci nevyšlo. Škoda, mohli jsme mít taky jednou na našich nekonečných výletech za muzikou společnost. Viva la Brasilia, zní mi hlavou, když stojím a čekám na Michala v Plzni. Zima mi zalézá až do morku kostí. Vstával jsem prosím pěkně ve 3:50, napadl sníh, dva centimetry. Nejel autobus a trolejbus se nerozjel ze zastávky. Dneska to bude náročné. Celé ráno v práci, mezi chladnými stroji. Metal tu neposlouchá skoro nikdo. Musíme makat, to víte, na Onlyfans jsme už moc staří. 

Nalezu do auta a spadne ze mě klasický stres všedního dne. Jsem sice ještě trošku ozářený z obrazovek, ale když vyjedeme z Plzně, tak je mi děsně fajn. Povídáme, vzpomínáme, smějeme se těm naším vtípkům. Vše je, jak má být. Bavíme se o metalu, jak taky jinak. Pro mě jsou právě tohle chvíle, kdy se přepínám do módu normálnosti. Škoda děvče, že tu nejsi s námi. Jsme fakt vysmátí beránci. V křiváku a s triky plnými lebek. Přesto bychom mouše neublížili. Pokud by nás tedy nenasrala. 

Pomalu se dojedeme do Modré Vopice. Už jsem v Praze dlouho nebyl. Spousta akcí je v místech, ze kterých se zkrátka nedostanu domů. Ale zde je vše při starém. Mám tuhle dřevěnou boudu, ať si každý říká co chce, prostě rád. Voní to tu nejen zatuchlinou, ale taky jsou ve stěnách nasáklé stovky koncertů i mých vzpomínek. Kupuji si pivo, pokračujeme v krasojízdě. Velevážené obecenstvo jest složeno spíše ze starších ročníků. Znovu si na tebe vzpomenu, moje milá, byla bys tu jako růže mezi trním. Obě brazilské smečky jsem již jednou viděl (report i rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Mám zkrátka pro jihoamerické uchopení a způsob prezentace extrémních stylů slabost. Vše je ohlodáno na kost, jak se o tom máme za chvilku přesvědčit. Zaujímám pozici lovce beze zbraní a šteluji foťák na tmu. 


WHIPSTRIKER - v recenzi na letošní album jsem psal o vojácích temnoty, kteří povstali, aby se přišli pomstít. A přesně tak jsem se cítil i při vystoupení této smečky. Bylo to opět něco šíleného. Chvílemi jsem si připadal, jako by mi měl každou chvíli mozek vyskočit z hlavy. Z pódia se k nám hrnula lavina z kostí, ostrých heavy speed metalových riffů, divokého vokálu a zabijáckých bicích. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ztracen. Moje ocelové srdce bylo kdysi ukováno ze stejných surovin. Nikde nic nechybělo, ani nepřebývalo. Vše bylo ohlodáno zcela na kost. Bylo to jako se vrátit po časové ose zpět procházet se o půlnoci po chladném hřbitově. Na kterém jsou pochováni vojáci temnoty! Vynikající koncert pro všechny ztracené duše!






In my review of this year's album, I wrote about soldiers of darkness who rose up to take revenge. And that's exactly how I felt during this band's performance. It was something crazy again. At times, I felt like my brain was going to pop out of my head at any moment. An avalanche of bones, sharp heavy speed metal riffs, wild vocals and killer drums rushed towards us from the stage. The first few notes were enough and I was lost. My steel heart was once forged from the same raw materials. Nothing was missing or left over anywhere. Everything was completely gnawed to the bone. It was like going back in time and walking through a cold cemetery at midnight. Where the soldiers of darkness are buried! An excellent concert for all lost souls!


APOKALYPTIC RAIDS - přesně takhle si představuji hudbu, která se hraje v samotném pekle. Ostrá, divoká, nespoutaná, temná a šílená. Jako život samotný. Satan se usmívá a je tu s námi. Vidím ho, jak stojí ve stínu. Má žhavé oči a kývá spokojeně hlavou. Black metal, speed metal, thrash metal, všechno zahrané s nadšením, odhodláním a touhou ničit hudbou. Jako bychom se náhle ocitli ve staré hrobce a exhumovali staré metalové postupy. Kapela působila jako smečka démonů. Chvílemi jsem měl pocit, že z kytar odkapává krev, hnis a špína. Chyběli snad už jen krkavci a nemrtví. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na metalu rád. Klasika ve své křišťálově podobě, velmi dobře zahraná. Tolik tlaku jsem už hodně dlouho nezažil. Kříže byly otočeny směrem dolů a svěcená voda smrděla sírou. Old school metal až za hrob! 

 





This is exactly how I imagine music played in hell itself. Sharp, wild, unbridled, dark and crazy. Like life itself. Satan smiles and is here with us. I see him standing in the shadows. His eyes are burning and he nods his head contentedly. Black metal, speed metal, thrash metal, all played with enthusiasm, determination and a desire to destroy with music. It was as if we had suddenly found ourselves in an old tomb and were exhuming old metal techniques. The band sounded like a pack of demons. At times I felt like blood, pus and dirt were dripping from the guitars. The only thing missing were ravens and the undead. This was the perfect essence of what I like about metal. Classic in its crystal form, very well played. I haven't experienced so much pressure in a long time. The crosses were turned downwards and the holy water smelled of sulphur. Old school metal from beyond the grave!

Návštěvnost čítala odhadem nějakých 40 lidí a zvuk byl v pořádku. Pivo teklo proudem a chutnalo mi. Takže jako vždy cajk.

Mě se nikam nechce. A vůbec. Možná je lepší, že si nakonec nejela. Možná bych se prsil a dělal ramena, jak to mi pánové občas děláme a skončili bychom někde v non-stopu, kde bych měl nekonečně dlouhé řeči. Nebo bych naopak poslouchal s očima zahalenýma do alkoholové mlhy. Nicméně, představy nedošly naplnění. Místo toho jsem si dal ještě jedno a nasedl k Michalovi do auta. Pomalu vyjedeme z Prahy na dálnici. Kolikrát jsme se již takhle vraceli? Snažím se měnit melodii hlasu, aby mi kolega neusnul za volantem. Předjíždíme nekonečnou řadu kamiónů. Pořád jsem hrozně nabuzený z muziky. Doslova ze mě odkapává adrenalin. Být mladší, tak kalím ještě několik dní v kuse. Joj, kdeže ty loňské sněhy jsou. Hergot, to byl ale poctivej old school metal! Tohle jsem poslouchal, když jsem byl mladý. Jsem pořád rád někdy ortodoxní, s chutí se vracím ke svým krvavým kořenům. Bylo to vynikající. Moc fajn. Muzika, lidi, prostředí, atmosféra. Jsem moc rád, že jsem stále beránkem v rouše vlčím. Uvidíme se na SINISTER a GRACELESS. Už mám vstupenku.  

Michal mi zastaví před domem. Pokouším se trefit do zámku. Už fakt moc nevidím. Povede se a opatrně se svléknu. Abych neprobudil oddychující rodinu. Po sprše se jdu zavodnit. Dole u popelnic vidím potkana. Dnes jsem se zase utvrdil v tom, že téhle muzice už budu věrný navěky, amen! Dobrou noc. Zítra (nebo vlastně už dnes) udělám fotky, natáhnu video a všechno sepíšu. Děkuji vám za pozornost. Mějte se co nejlépe. Váš beránek:))).

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about WHIPSTRIKER on DEADLY STORM ZINE:






about APOKALYPTIC RAIDS on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1 (2025)


SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Lekneme se a bojíme se takovým tím příjemným způsobem. Trvá to ale jenom chvilku. Maniak s nožem v ruce vyleze z obrazovky k nám do pokoje a rozseká nás na malé kousky. Zůstanou po nás jenom rudé cákance na zdi.

Pamatujete na staré dobré časy špinavých kinosálů, na kazety, džínové vesty plné nášivek? Někdy v této době, přesněji v roce 1987 spatřilo temnotu nové album SEASON OF THE DEAD mých oblíbených NECROPHAGIA. Tahle stejnojmenná zombie smečka volně navazuje na tento styl a dělá to opravdu hodně uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Bubeník Titta Tani v NECROPHAGII hrál a spojil se s dalšími prokletými. Určitě vám něco říkají jména jako John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation) a Giacomo Anselmi (Goblin Legacy). Ano, opravdoví fanoušci starých poctivých hororových filmů a ryzího death metalu jsou zde správně.  


Ulicemi vás budou pronásledovat zombie, v koupelně naleznete mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Dávejte pozor na toho maniaka s velkým nožem v ruce. Chlápek ze sousedství má doma již několik let svoji vysušenou mrtvou matku. Těch příběhů je velké množství. Když jsem kdysi podobné filmy sledoval a potom dlouho do noci poslouchal death metal, tak jsem netušil, že se z toho stane prokletí na celý život. A možná ještě dlouho potom, co už zde nebudu. Zakopán několik metrů pod zem, škrábu na víko dřevěné rakve. Znovu zapínám play a užívám si morbidní, chladný a surový zvuk. Do nečisté hry mě uvede sample od George A. Romera z roku 1985, Day of the Dead. Potom jsem již ztracen, potácím se tmou, utíkám před krvelačnými monstry, užívám si doomovou atmosféru, ohlodanou doslova až na kost. Tohle je album pro staré gurmány, kteří se v téhle hudbě pohybují dlouhé roky, kteří dokáží ocenit krvavé šmouhy na duši a podmanivě temnou a chladnou atmosféru. Na jednotlivých motivech je slyšet a vidět, že je napsali mistři ve svém oboru. Jako bych se toulal naprostou tmou. Bez cíle, po zemi, která je dávno zničena lidskou hloupostí. V ulicích loví ti nejhorší z našeho rodu. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko. Děsíte se každého stínu. Za mě osobně jsem s novým albem "Zombie Chronicles Vol.1" spokojen po všech stránkách. Nejen, že mě vrátilo po časové ose zpět, ale hlavně mi způsobilo zástavu srdce a stal jsem se také nemrtvým. SEASON OF THE DEAD odvedli skvělou práci. Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Děsivý hororový death metal, s podmanivě chladnou a temnou atmosférou! Navštíví vás nemrtví ve značném stádiu rozkladu! Mrtvolný opus!


Asphyx says:

I put a new VHS tape into the player. I bought it cheaply at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. We are startled and scared in that pleasant way. But it only lasts a moment. A maniac with a knife in his hand climbs out of the screen into our room and chops us into little pieces. All that remains of us are red splatters on the wall.

Do you remember the good old days of dirty movie theaters, cassettes, and denim vests covered in patches? Sometime around this time, more precisely in 1987, a new album by my favorite band NECROPHAGIA, SEASON OF THE DEAD, saw the light of day. This zombie pack of the same name loosely follows this style and does so in a very believable, genuine, realistic, and authentic way. Drummer Titta Tani played in NECROPHAGIA and joined forces with other cursed ones. Names like John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation), and Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) will surely ring a bell. Yes, true fans of old-school horror movies and pure death metal are in the right place here.  


Zombies will chase you through the streets, and you'll find a corpse in an advanced state of decomposition in the bathroom. Watch out for that maniac with a big knife in his hand. The guy from the neighborhood has had his dried-up dead mother at home for several years. There are many such stories. When I used to watch similar movies and then listen to death metal late into the night, I had no idea it would become a lifelong curse. And maybe long after I'm gone. Buried several meters underground, I scratch at the lid of a wooden coffin. I press play again and enjoy the morbid, cold, and raw sound. A sample from George A. Romero's 1985 film Day of the Dead introduces me to this dirty game. Then I'm lost, stumbling through the darkness, running from bloodthirsty monsters, enjoying the doom atmosphere, literally gnawed to the bone. This is an album for old gourmets who have been involved in this music for many years, who can appreciate the bloody smears on the soul and the captivatingly dark and cold atmosphere. You can hear and see in the individual motifs that they were written by masters of their craft. It's as if I were wandering in complete darkness. Aimlessly, across a land long since destroyed by human stupidity. The worst of our kind hunt in the streets. Death is truly very close when you listen to it. You fear every shadow. Personally, I am satisfied with the new album "Zombie Chronicles Vol.1" in every way. Not only did it take me back in time, but it also caused my heart to stop and I became undead. SEASON OF THE DEAD did a great job. I put a new VHS tape into the player. I bought it cheap at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. Terrifying horror death metal with a captivatingly cold and dark atmosphere! The undead in an advanced state of decay will visit you! A corpse-like opus!





Tracklist:
1. Necromancy 
2. Then We'll Rise 
3. Voodoo Ritual 
4. Events Of Flesh 
5. Open The Gates 
6. The Other Side 
7. Burning Moon Sickness 
8. Bloodfreak 

band:
John McEntee (Incantation) – Vocals
Fiore Stravino (Fulci) – Vocals
Dave Neabore (Dog Eat Dog) – Bass
Chuck Sherwood (Incantation) – Bass
Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) – Guitars
Titta Tani (ex Goblin, ex Necrophagia) – Drums



pondělí 24. listopadu 2025

Recenze/review - FEROSITY - De-Evolution (2025)


FEROSITY - De-Evolution
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Lovil si v ulicích již spoustu let. Trávil si svůj čas ve stínu. Cítil ses jako lovec, který čeká na svoji kořist. Vracel ses na místa, kde si spáchal ty nejhorší zločiny. Vždycky si býval zlý. Nikdy si nezažil nic hezkého. Navenek si působil mile a přívětivě, ale v tvých očích bylo možno zahlédnout čiré zlo. Přesto poslední roky přemýšlíš, jaké to bude až zemřeš? Rozplyneš se ve tmě? Existuje rozhřešení i pro tebe? Četl jsem tvůj příběh,  který si napsal do jedné dávno zapomenuté knihy a poslouchal jsem u toho nové album polských FEROSITY.

Vše se mi spojilo v jeden celek. Brutalita, chlad, divokost a nespoutanost. Přesnost a touha zabíjet hudbou. Poláci jsou ve skvělé formě. Kombinují na nové nahrávce dlouhými roky ověřené death metalové postupy a přidávají kus sebe samých, vlastní nápady a invenci. Výsledkem je album, které řeže do živého. Je ostré, nekompromisní, s temnou a krvavou aurou. Jako činy šílence, o kterém píšu v úvodu dnešní recenze. 

FEROSITY se volně inspirovali spíše v americké death metalové škole (MORBID ANGEL, DEICIDE). Zazní ale i odkazy na evropské klasiky žánru. Novinka má masivní, surový zvuk a i když v některých momentech působí lehce monotónně, tak jako celek na mě rozhodně funguje. Líbí se mi umně vložené technické prvky, takový ten krvavý drive a síla, které se dle mého nemůžou naučit, musíte je mít v sobě. Je to tak, to vám klidně podepíšu, Poláci hrají od srdce, opravdově, reálně, uvěřitelně, autenticky. Každý tón, riff, melodie, sedí na svém místě. Navíc se kolem skladeb vznáší taková ta smradlavá hnusná aura, kterou mám u tohoto stylu tolik rád. Představte si likvidaci starého hřbitova. Buldozer s nápisem a logem této kapely na boku, je připraven. Na povrch vylezou děsivé vzpomínky. Někde tady pohřbíval šílený vrah svoje oběti. Mezi ostatní mrtvé, jako kusy nepotřebného masa. Atmosféra exhumace je velmi podobná té, jakou naleznete i na tomto albu. "De-Evolution" je velmi dobře napsáno, jedná se o nahrávku, ke které se rád vracím. Jako bych se ztratil v prázdných ulicích našeho města. Mám divný pocit, že někdo stojí ve stínu. Zaslechnu kroky a krve by se ve mě nedořezal. Ne, tak v pořádku, to byl jen toulavý pes. Uklidním se a potom to přijde. Padám podříznutý k zemi. A jako soundtrack k celé této morbidní scenérii hraje tato deska. Pokud máte chuť na propracovanou hudbu, která je nahraná s krvavou jiskrou v oku, tak neváhejte ani chvilku. Za mě osobně nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Přikove vás totiž na zeď! Vyvrhne zaživa! Syrové death metalové album, na kterém se potkává brutalita s chladem, naprostou tmou a prašivinou! Budete rozemleti na prach! 


Asphyx says:

You had been hunting in the streets for many years. You spent your time in the shadows. You felt like a hunter waiting for his prey. You returned to the places where you had committed your worst crimes. You were always evil. You never experienced anything good. Outwardly, you seemed nice and friendly, but in your eyes, you could see pure evil. Yet in recent years, you've been wondering what it will be like when you die. Will you disappear into the darkness? Is there absolution for you too? I read your story, which you wrote in a long-forgotten book, and listened to the new album by the Polish band FEROSITY.

Everything came together for me. Brutality, coldness, wildness, and unrestrainedness. Precision and a desire to kill with music. The Poles are in great shape. On their new album, they combine death metal techniques proven over many years and add a piece of themselves, their own ideas and inventiveness. The result is an album that cuts to the quick. It is sharp, uncompromising, with a dark and bloody aura. Like the actions of the madman I write about in the introduction to today's review. 


FEROSITY drew inspiration mainly from the American death metal school (MORBID ANGEL, DEICIDE). However, there are also references to European classics of the genre. The new album has a massive, raw sound, and even though it seems slightly monotonous at times, it definitely works for me as a whole. I like the skillfully inserted technical elements, the bloody drive and power, which, in my opinion, cannot be learned, you have to have it in you. That's right, I'll gladly sign that, the Poles play from the heart, genuinely, realistically, believably, authentically. Every note, riff, and melody is in its place. What's more, the songs are surrounded by that stinking, nasty aura that I love so much about this style. Imagine the demolition of an old cemetery. A bulldozer with the band's name and logo on its side is ready. Terrifying memories come to the surface. Somewhere here, a mad killer buried his victims. Among the other dead, like pieces of useless meat. The atmosphere of exhumation is very similar to what you will find on this album. "De-Evolution" is very well written, it is a recording that I like to return to. It's as if I were lost in the empty streets of our city. I have a strange feeling that someone is standing in the shadows. I hear footsteps and my blood runs cold. No, it's okay, it was just a stray dog. I calm down, and then it happens. I fall to the ground, my throat slit. And this album plays as the soundtrack to this whole morbid scene. If you're in the mood for sophisticated music recorded with a bloody spark in the eye, don't hesitate for a moment. Personally, I can't help but recommend this new release. It will nail you to the wall! It will rip you apart alive! A raw death metal album where brutality meets coldness, utter darkness, and filth! You will be ground into dust!


Minirecenze/minireview - FEROSITY - Blasphemous Verses (2014):

--TRACKLISTING--
1. Last Breath
2. Demyelination
3. Inflict the Pain
4. Chimera
5. Abyss of Irrationality
6. United with the Archetype
7. Tribal Crime
8. Loudless Scream
9. De-Evolution
10. Slave of Mine

--LINE-UP--
Milczy.slav (Szymon Milc) - vocals and bass
Marek Wróbel - guitars
Piotr Pyrzanowski - guitars
Sebastian Kubajek - drums


neděle 23. listopadu 2025

Recenze/review - M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)


M.A.C. OF MAD - Keep Music Evil (2025)
CD 2025, l'inphantile collective

for english please scroll down

Ve vzduchu byl cítit hnilobný chlad kanalizace. Je velmi brzy ráno a já jako každý den kráčím vstříc novému dni. U cesty leží mrtvý potkan. Jdu dál a procházím kolem dávno opuštěných továrních hal. Pokaždé, když poslouchám nové album "Keep Music Evil" (mimochodem s ním kapela přichází po dlouhých devatenácti letech), tak mám neodbytný pocit, že kolem mě ožívají staré stroje. Kdysi byly spojeny v jednu zabijáckou síť. Hluk, bolest, nakumulovaný vztek, tohle je totálně nihilisticky brutální hudba, kterou nejvíc pochopí hlavně ti, kteří se často pohybují mezi chladnými stroji. 

Kdysi dávno, když byla kapela v devadesátých letech založena, tak se mi vůbec nelíbila. Tuhle odrůdu extrémní muziky jsem tenkrát vůbec nemusel. Letos je to ale zcela jiné. Možná jsem se posunul i já, ale dostal jsem úder přímo do ksichtu. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě drive. A i když se s tímto stylem u nás na stránkách víceméně nesetkáte, tohle je album, o kterém je pro mě opravdu nutné napsat. Jako bychom se vrátili do dob Matrixu a Terminátora. Z riffů tu odkapává zkažená krev, roboti se usmívají, protože už nad námi dávno převzali moc. Perfektně naladěný zvuk, chlad, lidé už nejsou druhem, který by byl na vrcholu řetězce. Koneckonců, posuďte sami. Doporučuji volume úplně doprava. 


Přiznám se, že psát o nové desce "Keep Music Evil" pro mě byla tak trošku výzva. K vzájemnému přenosu došlo opravdu až v momentě, když byly ulice zahalené do smogu a já ráno přemýšlel, kolik mrtvých stojů kolem mě ožije. Hardcore, industriální energie, punková nespoutanost, různé ruchy, chladné a odlidštěné rytmy. Ano, takový je mnohdy náš současný svět. Schválně jsem si nastudoval i staré věci, které tahle smečka vydala a hrozně se mi líbí, jak letos pánové a dáma spojují takový ten devadesátkový odér s modernější brutalitou. M.A.C. OF MAD jsou samozřejmě kapelou, která není rozhodně pro každého. Býval jsem také spíše na straně pochybovačů. Jenže mě fascinuje energie, tlak, síla, taková ta drásavost, která se mi při poslechu doslova zadřela do podvědomí. Jako by mě někdo hodil do obrovského mlýnu na maso. Na lopatkách jsou ostré čepele nožů. U novinky si vzpomenete na budoucnost, na ty morbidně krásné chvilky, kdy jste poprvé políbili svého prvního robota. V hlavě máte dávno čipy, které byly původně vyvinuty s dobrým účelem. Jenže znáte to, jako rod máme jednu vlastnost. Dokážeme pokazit všechny dobré úmysly. Já zkrátka a dobře slyším a cítím z téhle nahrávky obrovskou spoustu energie, vzteku, ale také chladu a nihilismu. Jestliže mi potom jejich staré skladby připadaly v některých momentech lehce monotónní, tak letos se nenudím ani chvilku. Včera jsem se na něco zeptal umělé inteligence. Už zase mi lhala, přesto ji mám rád. Víc než některé lidi. Už teď se těším, až půjdu ráno do práce mezi opuštěnými továrními halami. Možná zahlédnu záblesk světla. Stroje jsou připravené. A vy? Nihilistická, brutální, odlidštěná, industriální death hard core punk metalová a robotická vize chladné budoucnosti! Budete restartováni! Nastane naprostá tma!


Asphyx says:

The air was thick with the putrid cold of the sewers. It's very early in the morning, and like every day, I'm walking towards a new day. A dead rat lies by the roadside. I walk on, passing long-abandoned factory buildings. Every time I listen to the new album "Keep Music Evil" (which, incidentally, the band is releasing after a long nineteen years), I have the persistent feeling that old machines are coming to life around me. They were once connected in one deadly network. Noise, pain, accumulated anger - this is totally nihilistic, brutal music that will be best understood by those who often find themselves surrounded by cold machines. 

A long time ago, when the band was formed in the 1990s, I didn't like them at all. I didn't care for this kind of extreme music back then. But this year, it's completely different. Maybe I've changed, but I got hit right in the face. The songs are very well written and have drive. And even though you won't find this style on our website, this is an album that I really need to write about. It's as if we've returned to the days of The Matrix and Terminator. The riffs drip with rotten blood, the robots smile because they took over long ago. Perfectly tuned sound, coldness, humans are no longer the species at the top of the food chain. Anyway, judge for yourself. I recommend turning the volume all the way up. 


I admit that writing about the new album "Keep Music Evil" was a bit of a challenge for me. The mutual transfer really happened when the streets were shrouded in smog and I was wondering in the morning how many dead trees around me would come to life. Hardcore, industrial energy, punk unrestrainedness, various noises, cold and dehumanized rhythms. Yes, this is often what our current world is like. I deliberately studied the old stuff that this band released, and I really like how this year the gentlemen and lady combine that 90s vibe with more modern brutality. M.A.C. OF MAD is, of course, a band that is definitely not for everyone. I used to be on the side of the skeptics. But I am fascinated by the energy, the pressure, the power, the rawness that literally burrowed into my subconscious as I listened. It's as if someone threw me into a giant meat grinder. There are sharp knife blades on the blades. The new album will remind you of the future, of those morbidly beautiful moments when you kissed your first robot for the first time. You've had chips in your head for a long time, chips that were originally developed with good intentions. But you know how it is, as a species we have one trait. We manage to ruin all good intentions. I can clearly hear and feel a tremendous amount of energy, anger, but also coldness and nihilism in this recording. If their old songs seemed slightly monotonous to me at times, this year I'm not bored for a moment. Yesterday, I asked artificial intelligence something. It lied to me again, but I still like it. More than some people. I'm already looking forward to going to work in the morning among the abandoned factory halls. Maybe I'll see a glimmer of light. The machines are ready. Are you? A nihilistic, brutal, dehumanized, industrial death hard core punk metal and robotic vision of a cold future! You will be restarted! There will be complete darkness!



Tracklist:
1. Autodafe (03:50)
2. Young & Beautiful (04:16)
3. Nothing To Hide (04:48)
4. Signal (04:10)
5. Needle In The Head (03:42)
6. Zero Karma (03:02)
7. Unadmin (02:35)
8. Neurodiesel (03:30)

band:
M.A.C. OF MAD is:
jana von habczak - vocals
danger - guitar
narco polo - beats / synths
daniel rodny – synths

guest:
kiNO66Y6 - vocals



order here:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý šestý - Jednou se převtělím v mrože


Příběh pětistý čtyřicátý šestý - Jednou se převtělím v mrože

Vstal jsem a tvářil jsem se divně. Měl jsem taky hroznou noc. Někdo vedle kalil a zpíval. To by mi zase tolik nevadilo, ale oni byli falešný. Pisklavé hlasy ožralých děvčat. Snad nejhorší kombinace, co si můžete představit. Párkrát jsem jim šel zabouchat na dveře. Otevřely ve spodním prádle, které bylo snad po babičce a zvaly mě dál. Křičel jsem na ně, řval a klel jak neznaboh. Nepomáhalo nic. A tak jsem, z čiré a upřímné pomsty, nasměřoval reprák směrem k nim. Osolil jsem volume totálně doprava. Bylo devět hodin a celou kolejí zaburácel death metal. Surové riffy, bestiální vokál. Zamknul jsem se a nechal muziku hrát dvě hodiny. Nasraly jste mě, tak tady to máte. Ne že bych tedy něco podobného neprováděl na patrech plných šprtů tolikrát, že mě chtěli vyloučit z kolejí. Byl jsem naštvanej. Zase nás někdo nahlásil a musel jsem se vrátit do svého původního pokoje. Co to bylo za závistivou svini? Ptám se pod vousy, když kouřím z okna. Vypni to, to se nedá poslouchat, piští jedna v kalhotkách po babičce. Nemá podprsenku. Bože můj, co já ještě dneska uvidím.

Pošlu ji do prdele. Mám špatnou náladu. Jednou se stejně, až umřu, převtělím v mrože. Vzpomenu si na naši tehdejší hru v pubertě s mými kamarády. Sedávali jsme s lahváči v ruce a stačilo nám několik piv, abychom byli nejchytřejší na světě. Pak někoho napadlo, aby každý řekl o druhém, co by mohl být po převtělení za zvíře. Dodnes se nemůžu podobných myšlenek zbavit. Na mě tenkrát padl mrož. Není to špatný, to jen ležíte celý život na kameni, občas sjedete do vody se najíst a když máte chuť, tak přeplujete na jinou skálu se pářit. Kytka, můj tehdejší kámoš, mi říkal, ty vole, vždyť to už děláš teď. Určitě tím narážel na moji zálibu v plavání. Jdu se projít. Vypnu věž, odemknu a když jsem někde v polovině chodby, tak se z vedlejšího pokoje vyřítí pět divoženek, rozzuřených doběla. A jak že se to chovám, co si to dovoluji. Zmateně pronesu něco o tom, že jsem kvůli nim nemohl spát. Ale nepomáhá to. Naštvaný ženský, to je něco hroznýho. Jedna mě škrábne do obličeje. Kryju se. Budoucí právničky jsou bojovný jak nějaký kmen amazonek. Ty hajzle, zařve ta největší z nich a chce mi dát facku. Uhnu a místo toho dostanu přímý zásah obrovským prsem. Padám k zemi, omdlévám a najednou ležím na kameni a dívám se na samičky na vedlejším břehu.

Polej ho ledovou vodou hajzla, slyším z dáli budoucí elitu národa. Já bych ho vykastrovala, směje se první obličej, který se nade mnou vynoří ze tmy. Má knírka a křivé zuby. Připomíná mi piraňu. Vedle ní stojí jasná žirafa, hrošice a makak. Myš, která chce také něco říct, raději svá slova spolkne. Pokusím se zvednout a odejít, ale obrovská tlapa medvědice. Hajzle, narušoval si včera sraz naší skupiny. Pak řekne jméno, které je úderné, ženské a bojovné. Takový jako ty nesnášíme, včera jsme seděly celý večer a plánovaly. Nechápu nic a protože chci fakt pryč, tak se prosmýknu mezi jejich kýtami. Omyl panáčku, ty hade, stiskne jedna z nich nohy k sobě a já zažiju to, za co platí nadržení Němci markami u prostitutek. Dusím se, bolí to, přijde mi, že za chvilku zase omdlím. Zase padnu na zem a bojím se. Já silný a ztepilý mrož, se bojím pár podivných zvířátek. Po chvíli...já létám, jéééé. Ne, to mě jenom medvědice vzala tlapou do výšky (podotýkám, že jsem míval šedesát kilo, ale i tak) a posadila na židli. Tak, čti. Myš drží v ruce papír s hustě popsanými řádky. Zamrká. Asi to má být smyslné, ale působí to spíš vyděšeně. Ne, není to myš, je to krysa. Nebo potkan? Teď nevím. Musel bych ji déle studovat.

To je náš manifest...Začne a mě až u druhého odstavce dojde, že mám co do činění s partou bláznivých feministek. Což bych býval byl tenkrát nevěděl vůbec, o co jde, neznal jsem ani to slovo. Věděl jsem, a chápu a je to dobře, že někdo bojuje za slabé ženy, za jejich utiskování, že jim pomáhá, ale tohle byla nějaká militantní buňka. Četla mi nějaké body, ve kterých jsem byl, jako čestný muž a mrož označován za veškeré zlo světa. Podle nich mi nešlo o nic jiného, než se jim dostat pod sukně. Nechtěl jsem si to ani představovat. Nešlo mi na rozum, proč tu stojí jen v kalhotkách, v neforemných trikách, bez podprsenek. Uvědomme si taky, že už dávno skončila doba roští, že už se slečny a dámy normálně holily. Bylo to skoro deset let po revoluci a tady se, mí milí čtenáři, zastavil čas. Asi to byla nějaká póza, postoj. Děsilo mě, že přinesou jako nějací teroristi kameru a budu muset odříkat, že jsem jen obyčejné mužské prase a budou chtít po blondýně výkupné. Bylo to dlouhé, plné prázdných slov, bylo to mnoho boje proti ničemu. Býval jsem ještě mladý a nadšený a nevěděl jsem, že proti tuposti nemá cenu bojovat. Zkoušel jsem to. Oponoval jsem. Ale to byla jen voda na jejich mlýn. Moje oponentura skončila tím, že na mě žirafa s makakem řvaly, že mám penis. Dávali na to slovo velký důraz. Asi chtěly, abych se omluvil. Neudělal jsem to. Byly jak nějaký sukuby, fakt naháněly strach.

Nakonec jsem, potom, co mi řekly, že dostanu trest. Ten spočíval myslím v nějakém mém prohlášení a měl jsem dělat i nějaké jakože ženské práce. Vyprat (opět mi přeběhl mráz po zádech, při představě, jak stojím u umyvadla a v ruce držím ty jejich bombarďáky), vyžehlit a uklidit. Ha, nikdy, zařval jsem bojovně, věren odkazu svých milých předků, kteří vždy odmítali příkoří a nespravedlnost. Byl to velmi těžký zápas. Obzvláště hrošice měla těžiště hodně nízko u země a zabejčila se u dveří tak, že nešla odstrčit. Sápaly se na mě, jako saně. Sekaly drápy, myš byla snad nejzuřivější. Ale povedlo se. Proklouzl jsem. Zmožený, nevyspalý, vyčerpaný, šílený. Dobelhal jsem se na bar, poprosil o trošku toho rumu a pivo. Ty vole, viděl si to? Vyprávěl jsem příběh barmanovi. Kýval soucitně hlavou, ve vzájemné mužské solidaritě. Jsou to nějaký právničky z Prahy, mají tu soustředění. Budou se učit kastrovat, dodal jsem vtipně, ale moc do smíchu mi nebylo. Místo toho, aby tato nehezká děvčata, která plně splňovala klišovitou představu běžné veřejnosti o feministkách, hledala to, co máme společného, tak vytahovala mnohdy nesmyslné drobnosti a s plamenem v očích si našli nepřítele. Patřil jsem mezi ně. Přitom, kdo by neměl rád mrože?

Dosud nikdy jsem se s tímto fenoménem nesetkal. Já který se snažil být k ženám vždy pozorný, milý a zajímá mě jejich pohled na svět (i když mu mnoho nerozumím), jsem byl zmatený. Kdo by chtěl vyvolávat takové hloupé nenávistné poměry? Přemýšlel jsem nad tím. V strachu jsem poslal jednoho ajťáka, aby mi přinesl do baru aspoň knihu. Jak šel čas, tak se začaly stoly kolem mě plnit. Samozřejmě, jak jsem byl v šoku, jsem všem vyprávěl svoje noční i ranní extempore. Někteří si ze mě měli srandu, jiní kroutili hlavou a divili se, ale nešlo se i spousta bojovných jedinců. Kupříkladu jeden, co vypadal jako hroch, se začal bojovně prsit. Ženská patří k plotně, pak zkracoval řetězy a mlel něco o tom, že by dámy potřebovaly protáhnout, dostat pořádně do těla. Přidali se další a ano, byli mezi nimi žirafák, makak i medvěd. Řeč se mluvila, vzduchem létala spousta stejných slov jako od válečnic a já si chvílemi říkal, že bych fakt chtěl bejt v příštím životě mrož, protože si budu jen tak ležet, občas si zaplavu, najím se a budu se bavit jen s tím, s kým budu chtít. Když zatoužím po páření, tak se nejdřív slušně zeptám, budu se dvořit a když nám spolu bude fajn, tak si třeba nejdřív zaplaveme. Když ne, tak se vrátím zpátky na skálu. Když ale jo, tak se budu těšit a myslím si, že nám spolu bude dobře. Budu ji chránit, sem tam nějakou rybku přinesu a jednou, až se budeme znát, tak se přestěhujeme spolu na pěknej placatej kámen a třeba vyvedeme i mladé. 

Jsou to děvky. Probere mě ze snění výkřik mužského makaka. I u něj platí pravidlo, že malej pes bývá ten nejvzteklejší. Chvilku dokonce nevím, jestli nebude spíš mops, než makak. Ale pak udělá opičí obličej a že prej by jí ho vrazil do zadku, až by brečela. Původně jsem to tedy myslel tak, že řeknu vtipně svůj příběh z rána a pobavíme se na můj účet. Nějak se to zvrhlo. Muži proti ženám. Hledají se co největší rozdíly. Pokračuje to poměrně dlouho, dokonce vyděšeně odejdou dvě úplně normální děvčata, co si chtěla jen tak pokecat. Blíží se půlnoc a ano, dočkáte se. Rozrazí se dveře a dovnitř vejde bojový šik feministek. Objednají si pivo, každá půllitr a sesednou se kolem jednoho stolu. Chvilku je ticho. Barman nervózně žmoulá v rukou utěrku. Schoulím se do sebe a chci být chameleon neviditelný. Žena medvědice po mě šlehne pohledem. Má v očích oheň a svatou spravedlnost. Musely dorazit z nějakého školení, jak zničit všechny muže. První impuls nepřijde ale od jejich stolu. To slovo pronese malý zakomplexovaný šovinista - čubky! Říkal si něco, zvednou se jako jeden muž, tedy žena. I u druhého stolu to zaševelí. Nejdříve jen tichý posměšný smích. Potom se to začne mlít.

Řvou na sebe, je to hnusný a sprostý. Jsou v tom lesby, buzeranti, čuráci, i děvky. Závidíte nám, že nemáte ocasy, co? Tohle mi bude říkat někdo, kdo v životě nekrvácel. Uff. Napětí se stupňuje, všichni jsou čím dál tím víc bojovnější a my s barmanem máme strach, aby se fakt něco nesemlelo. Oba tábory, složené z budoucích právnic, ajťáků, ekonomů a myslím, že tam byl i nějaký ten lékař, stojí proti sobě. Ruce připravené k souboji. Tak pojď ty chcípáku, řve hrošice na hrocha. Člověk by čekal vzájemné páření, ale není tomu tak. Tolik vzteku, tolik nenávisti. Jste hnusný a proto nemáte rádi chlapi? Ale hovno, vám se nepostaví. Ehm, podobné disputace bývají vždycky k ničemu. Víte jak to skončilo? A chcete to vědět? Tak já vám to řeknu. Když už jsem si myslel, že někdo první uhodí pěstí, tak se ozval pláč. Prdel byla, že dodnes nevím, jestli se rozbrečela první myš a nebo myšák. Nechte toho, ozval se odněkud zdravý rozum. Šli k sobě, opatrně, jako by druhé pohlaví viděli poprvé v životě. Ne tohle nebyla žádná bajka, ale jen mé soukromé potvrzení, že moje teorie o tom, že lidé jsou podobní zvířecím druhům, funguje i v praxi. 

Seděli u jednoho stolu. Oškliví i hezcí. Tlusté i hubení. Ušatí i zubaté. Napárováni jako na Noemově arše najedou cvrdlikali. Tokali a chodili si pro pivo, drželi si dveře a dávali si přednost. Mužatky byly najednou dámami a zakřiknutí kluci se červenali, když se řeklo něco dvojsmyslného. Plácneme si s barmanem a oddechneme si. Feminismus i šovinismus se rozplyne v pivu, rumu i šampaňském, protože jak známo, tak právníci se měli vždycky dobře a protože se tohle řemeslo často dětí, tak měli spoustu peněz a velké kapesné. Nechal jsem se také pozvat. Od žirafy, protože zůstala plonková a bylo mi to blbý. Jen by nám to spolu nefungovalo. Já jsem mrož. Tedy, zatím ne, ale jednou, jednou se v něj převtělím. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine