HAUTAJAISYÖ - Surun paino
CD 2026, Inverse Records
for english please scroll down
Někdy máš pocit, že na tebe padá celý svět. Mraky jsou nízko, v ulicích se rozlézá jako jedovatý břečťan strach a továrna produkuje další dávku jedovatých zplodin. Vše ti připadá černé, zahalené do krvavé mlhy. Přemýšlíš nad tím, jestli zvolíš nůž, žiletku, provaz a nebo prášky, kterých máš plnou skříň. Ne, dnes ještě ne, dnes zůstane koupelna prázdná, říkáš si nahlas a marně hledáš na nebi slunce. Zapínáš play na svém přehrávači a pouštíš si hudbu, která by polámala tvoje kosti. Finské HAUTAJAISYÖ jsem si pro sebe objevil víceméně náhodou, při jedné z mých nekonečných toulek podsvětím.
Zaujal mě černobílý obal, pro které mám slabost již od devadesátých let minulého století. Těšil jsem se do svého pokoje, až si letošní album "Surun paino" pustím a až se ztratím ve svých myšlenkách a dám na chvilku vydechnout unavenému tělo. Seděl jsem ve svém křesle a kýval se spokojeně do rytmu. Nakonec jsem uspořádal jeden ze svých ďábelských tanců, mlátil jsem pěstí do zdi. Jo, tohle je přesně death a thrash metal, který koluje i v mých žilách.
Na ulicích potkávám čím dál tím častěji mrtvé postavy, hledící do obrazovek. Jsou mimo realitu, mimo tenhle svět. Je hrozně zajímavé poslouchat novou nahrávku a chodit ulicemi našeho průmyslového města. Žijí ti lidé vůbec? Nebo jsou dávno mrtví a zanechali zde jenom své nebohé schránky? Finové čerpají ze starých metalových archívů, jsou syroví, ostří, divocí, živočišní, opravdoví a hlavně naprosto autentičtí. Vidím před sebou malý zaplivaný klub na periferii města, šedou ulici a v dálce desítky komínů. Prodíráš se smogem a marně hledáš včerejší den. Piješ jen levný alkohol, ale když stojíš pod pódiem, tak ti celým tělem rezonuje velké množství nakumulované energie. Ano, došlo ke vzájemnému přenosu pochmurných emocí, mezi mnou a kapelou. Je to pro mě důkaz, že se k novému albu "Surun paino" budu rád a často vracet. Hoří totiž zevnitř, i když je na povrchu chladné jako ruka čerstvě exhumované mrtvoly. Skladby jsou velmi dobře napsány a trefují se přímo do černého, rovnou na solar plexus. Nevím, jak to vysvětlit, ale tahle deska na mě funguje na sto procent. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí, má prašivý zvuk, spoustu skvělých záhrobních nápadů. Jedná se o hudbu, která musela vznikat hluboko v podzemí. Až na tebe přijdou pochmurné sebedestruktivní myšlenky, jako na hrdinu dnešní předmluvy, tak si pusť HAUTAJAISYÖ uvidíš, že nebe rozsekne blesk. Nemůžu tedy jinak, než vám album doporučit. Prašivý, surový death thrash metal ze starých katakomb, který vás rozseká na kusy!
Asphyx says:
Sometimes you feel like the whole world is crashing down on you. The clouds hang low, fear spreads through the streets like poisonous ivy, and the factory churns out another batch of toxic fumes. Everything seems black, shrouded in a bloody fog. You wonder whether to choose a knife, a razor blade, a rope, or the pills that fill your cabinet. No, not today, today the bathroom will remain empty, you say aloud, searching in vain for the sun in the sky. You press play on your player and put on music that would shatter your bones. I discovered the Finnish band HAUTAJAISYÖ more or less by accident, during one of my endless wanderings through the underworld.
I was drawn to the black-and-white cover, for which I’ve had a soft spot since the 1990s. I looked forward to getting back to my room to play this year’s album, “Surun paino”, and losing myself in my thoughts while giving my tired body a moment to breathe. I sat in my chair, swaying contentedly to the beat. Eventually, I broke into one of my devilish dances, pounding my fist against the wall. Yeah, this is exactly the kind of death and thrash metal that runs through my veins.
More and more often, I come across lifeless figures on the streets, staring at their screens. They’re detached from reality, detached from this world. It’s incredibly fascinating to listen to a new recording while walking the streets of our industrial city. Are these people even alive? Or have they been dead for a long time, leaving behind only their pitiful shells? The Finns draw from old metal archives; they’re raw, sharp, wild, animalistic, genuine, and above all, completely authentic. I see a small, dingy club on the outskirts of town, a gray street, and dozens of smokestacks in the distance. You push through the smog, searching in vain for yesterday. You drink only cheap alcohol, but when you stand beneath the stage, a massive amount of accumulated energy resonates through your entire body. Yes, there was a mutual exchange of gloomy emotions between me and the band. For me, this is proof that I’ll happily and often return to the new album, “Surun paino”. It burns from the inside, even though on the surface it’s as cold as the hand of a freshly exhumed corpse. The songs are very well written and hit the mark right on the solar plexus. I don’t know how to explain it, but this album works for me one hundred percent. Nothing is superfluous, nothing is missing; it has a gritty sound and plenty of brilliant otherworldly ideas. This is music that must have been created deep underground. When gloomy, self-destructive thoughts come over you, like they did for the hero of today’s introduction, just play HAUTAJAISYÖ and you’ll see lightning split the sky. So I can’t help but recommend this album to you. A gritty, raw death thrash metal from the ancient catacombs that will tear you to pieces!
Track list:
01. Surun Paino
02. Maan Nielemä
03. Kuusi Kantajaa
04. Kasvoton Kuljettaja
05. Hetki Viimeinen
06. Lyhyt Matka Hautaan
07. Eloton
08. Haaskalinnut Minut Muistaa
Line-up:
Janne Partanen: vocals
Sami Lustig: guitars
Simo Pesonen: bass
Teemu Roth: drums