Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - CAUSTIC.
Recenze/review - CAUSTIC - Inner Deflagration (2026):
Ave CAUSTIC! Trvalo mi to sice skoro celý víkend, ale kazetu jsem našel. Sice už je zmuchlaná a nešla moc přehrát, ale mám ji. Album „Rebirth of Procreation“ jsem si koupil kdysi dávno na burze a je to asi jen falešná kopie. Jestli se nepletu, tak z devadesátých let zbyli v kapele již jen baskytarista Xavi Brossa a zpěvák Roger Moreno nebo se pletu? Jak vás vlastně tenkrát napadlo začít hrát death metal? Mohl bys nás prosím provést historií vaší kapely?
Ahoj Jakube a Deadly Storm Zine! Ano, máš naprostou pravdu, dnes v kapele zbývají už jen Roger a Xavi. V průběhu let jsme bohužel procházeli neustálými změnami v sestavě, což zpomalilo pokrok kapely. Ale zůstat aktivní v undergroundu tak dlouho není snadné a tyto věci se stávají.
Kapelu Caustic založili v roce 1992 její klíčoví členové, kteří se již hluboce věnovali death metalu. Od samého začátku jsme si kladli za cíl hrát extrémní metal kvůli tomu, jaké pocity v nás tento styl vyvolával. V roce 1995 jsme vydali naše první demo. Xavi je jediný současný člen, který se této nahrávky zúčastnil. Později, v roce 1999, jsme vydali naše první studiové album „Rebirth of Procreation“ u Jackhammer Music a v roce 2006 jsme na něj u Hecatombe Records navázali albem „The Horror Cult“.
Poté jsme se vrátili až v roce 2015 s albem „Hate Generation“ u Sevared Records a teprve nyní jsme konečně vydali naše čtvrté album.
Jak jsme již zmínili, historie skupiny Caustic byla velmi nestabilní kvůli neustálé obměně členů z důvodů, které kapela nemohla ovlivnit. Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří do kapely v průběhu let přispěli.
Letos jste vydali po dlouhých jedenácti letech nové album. Musím říct, že pro mě je dlouhodobě vaše hudba takovou sázkou na jistotu. Jsme stejné krve, to je jasná věc. Zajímalo by mě, jak novinka „Inner Deflagration“ vznikala? Jaká byla vize a jak jste s nahrávkou spokojeni? Kam jste se chtěli posunout?
Je pro nás velkým zadostiučiněním vědět, že existují lidé, kteří mají rádi naši hudbu a zajímají se o ni. Opravdu si toho vážíme.
Hlavním cílem nového alba je dostat kapelu tam, kde si zaslouží být, a to jak hudebně, tak zejména produkčně.
Po tolika letech jsme chtěli, aby nové dílo ukázalo, že se Caustic naučili, jak se všemi těmito aspekty vypořádat, a věříme, že konečný výsledek je velmi pozitivní. Bezpochyby je to naše dosud nejlepší dílo a ukazuje nám cestu vpřed pro budoucí vydání.
Ve skutečnosti právě dokončujeme nahrávání našeho předchozího alba „Hate Generation“, abychom ho v budoucnu znovu vydali s produkcí podobnou našemu nejnovějšímu dílu „Inner Deflagration“. Považujeme ho za velmi dobré album, které potřebuje produkční vylepšení, a jsme si jisti, že až ho znovu vydáme, všechny překvapí.
Asi největší změnou od minule je nový bubeník Pol (v death metalu považuji bicí za zásadní). Respektive, ono došlo i k dalším personálním změnám v kapele. Proč se vlastně tak často u vás mění muzikanti? Museli jste kvůli tomu třeba změnit styl skládání nového materiálu?
Je třeba říci, že Pol se ke kapele připojil až po nahrání alba, a to po určitých neshodách s předchozím bubeníkem, který ve skutečnosti nahrál všechny bicí stopy.
Jak jsi řekl, historie Caustic se vyznačuje neustálými změnami v sestavě. Je to proto, že jen velmi málo lidí je ochotno se dlouhodobě zavázat, ať už z osobních důvodů nebo stylistických rozdílů.
Je těžké najít lidi, kteří sdílejí stejná očekávání jako zbytek kapely. I když jsme nikdy necítili na to, abychom se stali ultraslavnými (i když by nám to nevadilo!), vždy jsme vyžadovali minimální úroveň odhodlání, důslednosti a motivace, abychom kapelu posunuli vpřed. Bohužel to nebylo vždy opětováno, ale navzdory všemu jsme vždy bojovali dál.
Asi se mnou budeš souhlasit, že zvuk je nejen u death metalové kapely hodně důležitý. U nového alba jsem si musel sednout. To je tsunami! Totální staroškolský masakr. Přesně podle mého gusta! Kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku?
Nahrávání i mix proběhly v barcelonském studiu Axtudios pod vedením Óscara Davida (pan Ax) a mastering měl na starosti Gail Liebling. S výsledky jsme velmi spokojeni.
Během mixážního procesu jsme byli přítomni ve studiu a přímo se ho účastnili. Pro mastering jsme udržovali neustálý kontakt s Gailem, který žije v Nizozemsku. S ním jsme již dříve spolupracovali, takže celý proces byl velmi hladký a uspokojivý.
Kdo je autorem motivu na obalu? Mě se obal opravdu hodně líbí, ihned vím, že se jedná o surový death metal. Jaké bylo zadání k obrazu pro „Inner Deflagration“? Jak jste se dali s autorem znovu dohromady a proč právě on?
Umělecké dílo vytvořil indonéský ilustrátor Adi Dechristianize. Strávili jsme nějaký čas hledáním umělců online a Adi nás přesvědčil syrovostí svých ilustrací.
Několikrát jsme s ním hovořili, abychom mu sdělili naše nápady, a po několika návrzích nám poslal koncept, který se nakonec stal obalem alba.
Cílem uměleckého díla bylo vylíčit úzkost vyjádřenou ve stejnojmenné skladbě. Proto je zde klečící lidská postava, která jasně projevuje úzkost a neklid, z nichž se vynořují všechny příšery, které ji trápí. Pozadí zobrazuje pekelnou a pustou krajinu, symbolizující pocit izolace a nepřátelství, který obklopuje lidské bytosti v extrémních situacích.
Vaše nové album má ale i velmi zajímavé texty. Ani nevíš, kolikrát jsem se s nimi ztotožnil. O čem jsou na novém albu a kdo je jejich autorem? A kde pro ně bral inspiraci?
Texty představují každodenní aspekty našich životů, které se proměňují v temné a děsivé zážitky. Realita, do které jsme dnes ponořeni, znamená, že ani naše mysl, ani naše tělo nejsou skutečně svobodné, což vede k temným myšlenkám, které nás ženou na hranice naší existence.
Žijeme ve světě, kde jsme pod obrovským tlakem, abychom přežili. Všechno se měří tím, kolik peněz máte. Často je to všechno zdání, které má zakrýt osobní selhání. A tento strach ze selhání má na mysl zvrácený vliv, proměňuje vás v někoho opovrhovaného, mimo systém, s myšlenkami mimo lidskou logiku.
Existují i další texty ovlivněné slashery z 90. let a klasickými horory, jako například „Mato en mi tiempo libre“ nebo „Mestres de l’Assassinat“. A pak jsou tu skladby jako „Rotten King“ nebo „Maggots“, které se zabývají smrtí syrovým, realistickým způsobem, protože nakonec se všichni staneme bílými červy, jak se organická hmota rozkládá.
Není to konceptuální ani jedno tématické album. Ale možná jste se ztotožnili s aspekty souvisejícími s realitou, kdy žijeme v neustálém stavu tlaku, kdy se od nás očekává pouze vystupování, produkce a tvoření. Z dlouhodobého hlediska to vede k vnitřní explozi vzteku, což je přesně název alba.
U nás v Čechách jsme skoro všichni ateisté. Věřících křesťanů je zanedbatelné množství. Nebo to zkusím napsat lépe, církev nijak nezasahuje do společenského dění. Jasně, občas se několik ovcí vzbouří před nějakým koncertem, ale je to spíše vtipné. Jak je tomu u vás ve Španělsku? Měli jste s tím někdy jako kapela problémy?
Ve Španělsku je křesťanství ve společnosti hluboce zakořeněno. Přestože je to oficiálně stát bez vyznání, katolická církev má stále velký vliv. Je to dědictví téměř 40 let fašistické diktatury a chybného přechodu k demokracii, kde církev zůstává jedním z hlavních pilířů španělské pravice.
Nicméně křesťanství je kulturně hluboce zakořeněno bez ohledu na politické přesvědčení. Po desetiletí bylo vzdělávání, slavnosti a každodenní život formováno náboženstvím. V určitých obdobích byla účast na týdenní mši společensky povinná a její nedodržení mohlo vést k marginalizaci.
Dnes se to do značné míry zmenšilo, ale tradice jako Svatý týden stále demonstrují oddanost velké části společnosti.
Co se nás týče, nikdy jsme neměli problémy na koncertech kvůli protestům tohoto druhu. Ve skutečnosti si žádné takové protesty na koncertech nepamatuji. V jiných kulturních oblastech však došlo k incidentům, například komik Leo Bassi dostal výhrůžky smrtí a v roce 2006 dokonce utrpěl pokus o bombový útok ve své šatně kvůli kritice katolické církve. Existuje dokonce i sdružení s názvem „Křesťanští právníci“, které podává žaloby na kohokoli, o kom se domnívá, že uráží křesťanské hodnoty. Jak vidíte, „do církve se nepleťte“.
Pocházíte z města Molins de Rei, z Katalánska. Jaká je vaše scéna, kapely, kluby? Žiju u nás v Čechách v poměrně velkém městě a death metalu se u nás vůbec nedaří. Každý koncert, který chci navštívit, pro mě znamená i dalekou cestu. Jak je tomu u vás?
Věřte tomu nebo ne, undergroundová scéna je docela konkurenční a nikdo nikomu nepomáhá. Kluby si účtují extrémně vysoké poplatky za pronájem, promotéři podporují pouze zavedené kapely, turné jsou předem domluvená a je téměř nemožné se na ně dostat. Stalo se normou, že kapely platí za hraní.
Undergroundová hudba už není respektována tak, jako tomu bylo v 90. letech.
Vždycky jsme byli velmi nezávislá kapela. Nikdy jsme si nenajímali bookingovou agenturu, ani jsme neustále nehledali termíny na festivalech. To může vysvětlovat, proč jsme nehráli moc koncertů, ale v tuto chvíli se nezměníme. Nežádáme o peníze ani catering, jen o respekt.
A co vaše začátky? CAUSTIC datují vznik do roku 1992. V undergroundových kruzích jste právem označováni za legendu. Kdy a jak vlastně vznikl nápad hrát death metal? Co první vystoupení? Od roku 1999 do 2005 o vás nebylo moc slyšet, proč vlastně? Zavzpomínej pro nás prosím.
Moc vám děkujeme, že nás považujete za legendu! Nápad hrát death metal vznikl, když jsme v roce 1992 založili první stabilní sestavu, protože několik členů tento styl milovalo.
Vzhledem k našemu věku jsme mnozí z nás zažili vzestup death metalu na vlastní kůži a byla to jedna z nejlepších věcí, které se nám kdy hudebně staly. Věděli jsme, že chceme být součástí této scény a s velkým úsilím se nám to podařilo a stále se nám to daří.
Mezi lety 1999 a 2005 jsme prošli obdobím mnoha odchodů, což ztěžovalo udržení aktivity. Museli jsme vyměnit všechny kytaristy, což bylo velmi náročné, a proto o nás nebyly žádné zprávy, dokud nevyšlo album „The Horror Cult“.
Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu a společnosti? Je to koníček? Životní styl? Co ti dala a vzala? Klidně se pusť i do filozofických úvah.
Hudba je velmi důležitou součástí našich životů, zejména metal a death metal. Je to způsob života. Posloucháme metal denně, pravidelně navštěvujeme koncerty a dokonce i naše oblečení je s hudbou úzce spjato.
Kreativně zabírá hudba velkou část našeho volného času, ať už se jedná o skládání nebo zkoušení. Stále je to koníček, protože nám osobní život nedovoluje dělat to profesionálně, ale je to koníček, kterému věnujeme spoustu času a úsilí.
Filozofie death metalu? Užijte si ho a samozřejmě pijte hodně piva hahaha!
Co chystají CAUSTIC v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…
V nadcházejících měsících chceme nové album propagovat co nejvíce koncerty. Zatím jsme nikdy nevystupovali mimo Pyrenejský poloostrov, ale rádi bychom to udělali.
Zveme tedy promotéry z celého světa, aby se s námi spojili!
Jak již bylo zmíněno, plánujeme také znovu vydat album „Hate Generation“. Momentálně dokončujeme nahrávání a brzy se pustíme do mixování a masteringu. Je to velmi dobré album, ale v té době konečný výsledek nebyl takový, jaký jsme chtěli, teď chceme, aby dosáhl úrovně, kterou si kapela zaslouží.
Také Mike z Horror Pain Gore Death Productions potvrdil, že ho vydáme společně, což je fantastické. Jsme moc rádi, že s ním spolupracujeme, a doufáme, že v tom budeme pokračovat!
Další věc, kterou chceme napravit, jsou dlouhé pauzy mezi alby. Už jsme začali psát nový materiál a tentokrát to nebude trvat 10 let, slibujeme!
Doufám, že se brzy někde uvidíme naživo. Nové album se opravdu povedlo. Díky za něj i za rozhovor. Vážím si toho. Ať se ti hudba daří co nejlépe a ať se ti daří i v osobním životě!
Brutalize!!!
Recenze/review - CAUSTIC - Inner Deflagration (2026):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: