Příběh pětistý šedesátý devátý - Pornoherečka
Měl jsem nějaké cvičení v Tylovce. Byla tam fakulta ekonomická a chodil jsem tam rád. Bylo tu hodně holek a rád jsem se na ně díval. Mladé studentky. Některé hubené, jiné oplácané nebo s normální postavou. Všechny mi přišly krásné. Představoval jsem si, jaké asi jsou, jakou mají povahu, jak mluví. Některé klopily oči, před tím vysokým hubeným metalistou s dlouhými vlasy, jiné se na mě dívaly pohrdavě. Občas jsem byl i ignorován, ale to nebylo příliš často. Mezi studenty jsem musel působit jako exot. Přestal jsem nosit brýle a nebyl jsem ostříhaný na blbečka. Snažil jsem se být za lehce drzého frajera. Jdeme do hospody? Ozve se za mnou a stojí tam jedna moje spolužačka. Přišla odněkud z Prahy, asi z ČVUT. Bylo na ní něco divného. Ale pivo jsem nikdy neodmítal. Tak jsem jen kývl spokojeně hlavou a nechal ji jít gentlemantsky před sebou. Měla moc hezký zadek.
Sedneme si do jedné takové lepší restaurace v Sadech pětatřicátníků. Servírka se na mě moc netváří, ale míval jsem v sobě jakési kouzlo, tak ihned roztaje, když prohodím pár vtípků. Už si nepamatuji, jak se moje spolužačka jmenovala, ale vzpomínám si, že měla hrozně hluboké oči. Povídala a já ji moc nevnímal. Dělal jsem, že ano, ale asi si tohle měla vyříkat s nějakou kamarádkou. Odešel jsem na záchod a když jsem se vrátil, tak vedle u stolu seděla dvojice. vysoká dívka s nohama až do nebe. Trošku menší prsa, ale krásně se vlnila. Znáte to, ihned jsem si jí všiml. Trošku jsem zalitoval, že jsem zadaný. Ale tak, představy snad mít můžu, ne? Nebo to je taky nevěra? Netuším, ale stejně s tím nic nešlo dělat. Možná jsem na ní nějak divně zíral, protože moje spolužačka si odkašlala a zase spustila. Ty mě neposloucháš? Jsi jako ostatní. Otočil jsem na ní hlavu a nadhodil raději téma o škole.
Jen prokroutila oči, ale vzala to. Povídali jsme si, pro mě to bylo super, protože jsme měli mít nějaké práce a já na tyhle seminárky nebyl moc pečlivý. Nasadil jsem veškerý svůj šarm, aby napsala vše za mě. Musel jsem jí ale slíbit nějaký tanec v pátek večer. Což jsem udělal nerad, připadal jsem si trošku jako děvka. Já tomu ale fakt nerozuměl. A ona byla, jako většina dívek pečlivá. Jsme v nejlepším, ona se ke mě nahne, je možná až příliš blízko. Sáhne mi na stehno. Ucuknu. Ne, já nechtěla, já jen myslela. Je to jen nevinný flirt, říkám si, snad to pochopí. Kupuji rum a griotku. Když se vracím ke stolu od baru, zaslechnu vedle od stolu křik. Ohlédnu se tím směrem a tam stojí chlápek a drží slečnu za vlasy. Něco jí prská do obličeje a pak ji dá facku. Ona brečí. Ve mě to zase vře, i když vím, že bych si měl hledět svých věcí. Jenže to mám nějak v sobě. Jdu k nim, i když vím, že třeba dostanu do držky. Zeptám se, odpovědí je mi, ať si hledím svého a následuje rána přímo do mého břicha. Zaúpím a když se ohnu, tak dostanu kolenem do obličeje. Padám k zemi a říkám si zase jednou něco o tom, jaký jsem debil.
Když se proberu. Stojí nade mnou moje spolužačka, servírka i ta dívka vedle od stolu. Zamumlám něco o ráji, chci bejt vtipnej, ale nejsem. Stanu se obětí ošetřování. Nakopal bych se do zadku, vyčítám si, proč chci být vždycky za hrdinu a odnesu to? Chtěl jsem imponovat? Nebo jsem jen hloupý dobrák? Ať je to jak chce, všechny ženy kolem mě pobíhají, nosí led, hladí mě po rukou i hlavě. Ošetřují mě jako vlastního. Ono se mi toho v závěru zase tolik nestalo. Když jsem spadl na brigádě do kanálu, tak jsem byl víc pomlácený, ale osahávají mě, jestli nejsem někde zraněný. Jsi můj hrdina. Šeptá mi do ucha ta s těmi nejdelšíma nohama na světě. Má minisukni a když se zvedám, zahlédnu lem kalhotek. To je jak z červené knihovny, napadne mě a asi zrudnu, protože ona si toho všimne. Koupím ti nějaké pití. Konečně si sednu. Hlava se mi ještě trošku motá, ale jinak to ujde.
Servírka mi přinese rum a postupně se uklidním. Nikdy bych nevěřil, že se stanu objektem žárlivosti dvou žen. Spolužačka i Aneta, jak se mi kráska představí, jsou na sebe jako saně. Předhánějí se v tom, která bude mluvit. Hele, klid, říkám jim a dělá mi to samozřejmě hrozně dobře, protože jak jsem již několikrát zmínil. Ten obrýlený, příliš hubený šprt, který se před holkami možná až moc styděl a které se s ním bavily jen kvůli škole a učení, je najednou jak nějaký paša. Hele, užíval jsem si to, dělal si z toho srandu, nechal je, ať jsou na sebe ošklivé takovým tím ženských způsobem. Nakonec odešla moje spolužačka s tím, že jsem teda fakt dobrej, že mi to všechno napíše, ale tohle nemá zapotřebí. Aneta totiž útočila napřímo, bylo na ní znát, že to s chlapama umí. Uvědomme si, že jsem byl mladý a obyčejný kluk.
Proč tě vlastně mlátil? Zeptám se opatrně. Odpoví mi, že je to složitý. Následuje podivný příběh o dvojici, která se má ráda snad od dětství, ale on ji poslední roky hrozně štve. Má ho ráda, ale je děsně žárlivý. A má důvod, zeptám se. Ona se jen smutně usměje. Nepůjdeme někam jinam? Zeptá se mě a dodá, že si mám klidně vybrat. Kousek vedle je Parlament, kam chodím docela rád. Hrají tu i metal a mají dobré pivo. Jdeme tam a kecáme. Je mi s ní dobře, i když je fakt, že občas mívá takové divné náznaky. Je zkrátka jiná, než ostatní holky. Pokaždé si na záchodě opakuji, ať toho nechám, že mám svoji holku. Není to správné, říkám si, ale pak stejně jdu a nechám se pozvat do nějakého klubu, kde se tančí. Jsem opilý a jsou tam divný lidi. Všichni jsou děsně nalíčení a upravení. Nejsem na to zvyklý a udělá se mi z pití blbě. Vyzvracím se na drahém záchodě a když se vrátím, tak je na skleněném stole několik lajn koksu. S díky odmítnu, ale Aneta se toho rozhodně nebojí. Pak se v jejích očích objeví něco, co tam dosud nebylo.
Zatáhne mě do jednoho temného kouta. Sedíme na gauči a ona se mi nabídne. Omluvím se, že jsem hodně opilý a že by to nešlo. Přijde mi to lepší, než jí říkat, že jsem zamilovaný. To by zde asi působilo hodně trapně. Lísá se ke mě a tak jí po chvilce odstrčím. Ty mě nechceš? Znovu se omluvím. Je na ní vidět, že je naštvaná. Zvedne se a vezme do rukou VHS kazetu, co ležela ve stole. Vloží ji do přehrávače. Znovu si sedne ke mě a zapne play. Podívej se, o co přicházíš. Na obrazovce se objeví porno a mě to nejdřív nedochází. Není to totiž takový ten film s rádoby příběhem, výpravou, kostýmy a zhmotněnými představami nás mnohých, ale brutální nakládačka. Její obličej spatřím až ve chvíli, kdy jí nějaký chlupatý chlápek stříká do obličeje. Koukám na to jako vyoraná myš a ona, asi jak je sjetá, tak mi začne sahat mezi nohy. Normálně se vyděsím, že i kdybych chtěl, tak by nebylo nic. Zvednu se a nevím, co mám dělat. Uklidni se, tahá mě zpátky na gauč. Dobře, ale vypni to. Udělá to a pak sedíme několik hodin a ona pláče.
Příběh obyčejné naivní, i když chytré holky, co si chtěla jen trošku přivydělat. Paradoxně na dárek pro svého kluka, co jí před chvílí chtěl zmlátit. Zase jsem se jednou ocitl v situaci, ve které jsem nevěděl, co dělat. Možná kdybych nechodil ven, víc se učil a nelezl do pajzlů a nebyl slabé povahy, abych šel do hospody s každým, nestávalo by se mi to. Zjistil jsem, že být pornoherečka musí být něco hrozného. Dosud jsem si nedovedl představit, jak na tom holky, co tohle natáčejí, musejí být. Připadala jsem si jako nejnižší forma života. Tahle věta mi zněla v hlavě ještě dlouho. Když jsem se vracel na kolej, měl jsem toho plnou hlavu. Potkám spolužačku. Je na mě naštvaná. Ale seminárku mi napíše. Usměju se na ní a popřeju jí hezký den. Na pokoji nikdo není, jenom vzkaz, že šla blondýnka na brigádu. Zalezu si do postele a usnu jako zabitý. Za pár let mi někdo řekne, že pornoherečka zemřela na předávkování. Když to slyším, přeběhne mi mráz po zádech.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
