UNEARTHLY RITES - Tortural Symphony of the Flesh
CD 2026, Svart Records
for english please scroll down
Otevíráš rezavou bránu a vstupuješ dovnitř. Po stěnách teče zkažená krev a ve zdi jsou přikováni ti, kteří za svého života hřešili. Někdo jim vytrhal z břicha vnitřnosti a zatloukl do hlavy ostré hřeby. Jdeš dál a otevře se před tebou chrám nekonečné bolesti. Vzduch je těžký, nasáklý sírou a nenávistí. Smrt sedí na svém trůnu a usmívá se. Zde jsme si všichni rovni, tady se žádné rozdíly nedělají. Poslouchám druhé dlouhohrající album finských maniaků UNEARTHLY RITES a potácím se nekonečnou tmou. Nakonec jsem rád, že jsem zde a ne v tom zlém, nespravedlivém světě.
Pokud se rádi jako já pohybujete v tom nejhlubším podzemí, tak jste zde správně. O kapele jsem již jednou psal, bylo to u příležitosti jejich předchozí nahrávky "Ecdysis" v roce 2024. Líbilo se mi, že je tahle smečka opravdová, syrová, nekompromisní a že nezapomíná ani na temnou a chladnou atmosféru. Letošní počin je pokračováním věcí minulých. Znovu máme co do činění se staroškolským kovem smrti, který je zahrán s vlastním výrazem a ksichtem.
Pokud jste v záhrobí již nějakou dobu, tak mi určitě potvrdíte, že nejlepší jsou kapely, které mají zahnívající, prašivý zvuk, zajímavý motiv na obalu a které řežou do živého. Já, jako starý fanoušek, potom vyžaduji, aby mě bavilo nahrávku poslouchat, abych se k ní rád vracel a aby se mi dostala hluboko pod kůži i do podvědomí. Je vám asi jasné, že tihle Finové splňují všechny mé požadavky. Koneckonců, jinak bych o nich ani nepsal. Svět je při společných setkáních zahalený do krvavé mlhy a najednou opravdu nejsem ve svém pokoji, ale procházím se po hřbitově za městem. Mezi náhrobky je zatím tma, ale já moc dobře ví, že když si budu "Tortural Symphony of the Flesh" přehrávat neustále dokola, tak vstup na onen svět najdu velmi brzy. Nové album se pro mě stalo spíše povinností, děsivým každodenním obřadem, než jen obyčejnou hudbou. Nejvíce jsem si užíval morbidní, mrtvolnou atmosféru, takovou tu starodávnou patinu, kterou se dle mého nemůžete naučit. Musíte jí mít v sobě, musíte věřit v poslední věci člověka, v reálnou exhumaci prokletých hrobů. Zde, v márnici, je úplně jedno, čím si kdysi byl. Jen mi připadá, že lidé, kteří byli zlí, kteří ubližovali ostatním, tak hnijí jinak, hnusněji, ošklivěji. Jakoby se jejich činy promítly do jejich tváří i po smrti. Kapela se ve svých textech zaobírá anti-kapitalismem a anti-kolonialismem, což jsou náročná a potřebná témata, i když pro tento styl poměrně netypická. UNEARTHLY RITES na mě působí jako vyslanci z toho nejhlubšího podzemí, jako démoni temnoty. Už teď vím, že se k jejich letošnímu albu budu rád a často vracet. Amen! Mokvající, hnilobný, syrový a temný death metal z prokletých katakomb! Brána do podsvětí je otevřena!
Asphyx says:
You open the rusty gate and step inside. Rotten blood runs down the walls, and those who sinned in life are chained to them. Someone has ripped out their entrails and driven sharp nails into their heads. You walk on, and a temple of endless pain opens before you. The air is heavy, saturated with sulfur and hatred. Death sits on his throne and smiles. Here we are all equal; here, no distinctions are made. I’m listening to the second full-length album by the Finnish maniacs UNEARTHLY RITES and stumbling through endless darkness. In the end, I’m glad I’m here and not in that evil, unjust world.
If, like me, you enjoy venturing into the deepest underworld, then you’ve come to the right place. I’ve written about the band before, on the occasion of their previous release, “Ecdysis,” in 2024. I liked that this pack is genuine, raw, uncompromising, and doesn’t forget the dark and cold atmosphere. This year’s release is a continuation of things past. Once again, we’re dealing with old-school death metal, played with its own expression and character.
If you’ve been in the grave for a while, you’ll surely agree that the best bands are the ones with a rotten, gritty sound, an interesting cover design, and a raw, visceral edge. As an old-school fan, I demand that I enjoy listening to the record, that I want to come back to it, and that it gets deep under my skin and into my subconscious. You probably realize that these Finns meet all my requirements. After all, otherwise I wouldn’t even be writing about them. During our shared listening sessions, the world is shrouded in a bloody fog, and suddenly I’m not in my room at all, but walking through a cemetery outside the city. It’s still dark among the gravestones, but I know very well that if I keep playing “Tortural Symphony of the Flesh” on repeat, I’ll find the entrance to that world very soon. For me, the new album has become more of a duty, a terrifying daily ritual, than just ordinary music. What I enjoyed most was the morbid, cadaverous atmosphere, that ancient patina which, in my opinion, cannot be learned. You have to have it in you; you have to believe in the final moments of a person’s life, in the actual exhumation of cursed graves. Here, in the morgue, it doesn’t matter at all what you once were. It just seems to me that people who were evil, who hurt others, rot differently more disgustingly, more hideously. As if their deeds were reflected in their faces even after death. The band’s lyrics deal with anti-capitalism and anti-colonialism, which are challenging and necessary topics, though relatively atypical for this style. UNEARTHLY RITES strike me as emissaries from the deepest underworld, like demons of darkness. I already know that I’ll be happy to return to their album from this year often. Amen! Oozing, putrid, raw, and dark death metal from the cursed catacombs! The gate to the underworld is open!
Recenze/review - UNEARTHLY RITES - Ecdysis (2024):
Tracklist:
01. Tuonen Tulijat, Manan Menijät
02. Sokli Fields Forever / A Radiative Picnic
03. Solstice
04. A Stygian Winterscape
05. Tortural Symphony Of The Flesh
06. Ignis Fatuus
07. Metalli, Liha, Kone
08. Absurd Transgression
09. Not For The Weak
10. The Notion Of Emerging Totalitarianism
band:
Tapsa - drums.
Sisli - vocals.
Jennika - bass / vocals.
Santtu - guitar
Simo - lead guitar / vocals