Příběh pětistý sedmdesátý pátý - Feťááácíííí
Někdo mi říkal, že kousek od Jižáku je nějaký malý obchod s muzikou. Mají tam prý i skvělá trika. Bylo sychravo, nevlídno a jen jsem si odskočil. Tedy původně. Teď, když jsem učinil další ze svých děsně výhodných obchodů, kdy jsem utratil skoro všechny peníze z brigády za několik nových CDček, si to už tak úplně nemyslím. Počítám každou korunu, moje koníčky jsou náročné a taky mi musí něco zbýt na knihy. Jídlo si vozím v krosně z Boleslavi, máma mě vždycky nabalí a neskutečně s tím ušetřím. Nejím moc zdravě, koneckonců, teď si dávám utopence v hospodě Plzeňka. Už jsme tu několikrát byl, ale tentokrát mi přijde, že je osazenstvo nějaké jiné. Ubylo cikánů, je to tu samé číro. Je mi trošku divné a podezřelé, že má každý druhý před sebou žlutou limonádu. Takovou tu hnusnou, co jsme pili jako malé děti a která je plná cukru a umělých barviv. Někdo mi kdysi říkal, že je z Lovosic a proto se tamním zaměstnancům lihovaru rodily jen samé holky. Moc estrogenu, tvrdil mi jeden hospodský mudrlant.
Sednou si ke mě dvě holky a smějou se mi, že s tou igelitkou plnou CD vypadám jako bezdomovec. Možná tak fakt působím. Je mi to ale jedno. Chtěl bych si číst. Měl jsem jenom hlad a hledal jsem něco k snědku a trošku toho klidu. Jak z koleje odešla spoust známých, tak je tam docela nuda. Blondýnka je zase v Táboře. Jsem sice mladý a měl bych dle všech nepsaných pravidel děsně řádit, balit děvčata a být utržený ze řetězu, ale mě tohle nikdy nebavilo. Raději jsem si vždycky zalezl do kouta a těch pár pozůstalých, co ještě chodili na pivo, mělo velký problém mě vůbec někam vytáhnout. Sám do sebe bych to nikde neřekl, ale mě zkrátka přišlo, že jsem už jinde. Nechodím lovit a nenadávám na svoji milou. Navíc, když čtete a posloucháte metal, tak jste automaticky tak trošku jiní. Platilo to kdysi na konci devadesátek a platí to vlastně až dodnes. Co to čteš? Ptá se mě jedna s kokrhelem na hlavě. Odpovím jí jméno jednoho z klasiků sci-fi. Pak pronesu vtip o cyber punku, což ale ony nechápou. Tak nad tím mávnu rukou.
Pak přijde jedna parta mladých studentů, co bydlí dvě patra nade mnou. Vždycky mi přišli takoví povrchní a nebyli rozhodně mojí krevní skupinou. Nemám moc rád, když si někdo na něco hraje. Takový ty pozéry, kterých je všude plno, ale ty vole, muzika se poslouchá srdcem. Něco málo o tom vím. Pět kluků a šest holek. Víme o sobě, ale rozhodně bychom spolu nikam nechodili. Dnes se ke mě ale hlásí, jako kdybychom spolu vyrůstali. Objímají mě, usmívají se jak debílkové a vůbec jim nevadí, že se vlastně skoro neznáme. To se má během několika dalších hodin změnit. Taky si přišel na punk? Ty vole, to bych do tebe nikdy neřekl. No, já do tebe taky ne, pomyslím si, ale nahlas to neřeknu. Ono totiž, tenkrát se lidi poznávali podle toho, jak byli oblečení. Metalisté měli dlouhé vlasy, křiváky a džísky, punkáči číra, kostkované kalhoty, kožené bundy a spoustu cingrlátek na sobě. Depešáci chodili v černém a diskofilové měli gely na hlavách. Tihle všichni vypadají spíš jak kdyby je někdo vytáhl zpoza diskokoule.
Všichni se mi představují, já jejich jména ihned zapomínám a dávám jim své vlastní přezdívky. Jo, ta bloncka bez prsou, ta prdelatá, ten s velkým nosem (jako já). Nemyslím to zle, jen mám velmi špatnou paměť na jména. Dodnes, když se díváme třeba na nějaký film, tak se mě všichni ptají na herce a herečky a pak se tlemí jako blázni, protože pokaždé všechno popletu. Je to asi jedno, v dnešním příběhu nejsou jména důležitá. Je to prostě parta falešných punkáčů nebo spíš taková jejich light verze. Nijak neprovokují vzhledem a chodí jen na ty kapely, které jsou in. V Plzni to bývali E!E. Co si pamatuji, tak tahle parta mívala snad vždycky plno. Taky Požár mlýna, který má s nimi dneska hrát Pod Lampou. Aby nedošlo k omylu, to byla ještě stará Lampa, ta víc hard core a co si pamatuji tak i feťácká. To ještě ale nevím, ani netuším, mám se to za pár hodin dozvědět.
Zatím popíjíme a já, jako ostatně vždycky, po pár pivech všechny miluju. Rozdal bych se. Mám dobrou náladu, švitořím s děvčaty, klábosím s klukama a uvnitř sebe se jim omluvím. Zase jsem dal jednou na svůj instinkt a asi stárnu, protože vždyť oni nejsou zase tak špatní. Je sranda. To nepopírám. Holky jsou hezký, ze všech sálá taková ta mladistvá pohoda a bezstarostnost. Hele, Andrea je plonková, co kdyby ses jí ujal, představí mi malou, štíhlou dívenku. Vypadá jak panenka. Bývalo tomu tehdy tak. Párovalo se to, tak nějak samozřejmě. Koneckonců, když s někým paříte, tak to neznamená, že se s ním hned vyspíte. Ukloním se, políbím jí gentlemansky ruku. Jsem trošku za šaška, ale ze zkušenosti vím, že se ženám líbí vtipní kluci. A tak se snažím. Má velká kukadla a kouká na mě jako na svatej obrázek. Víš, ona ještě nikdy nikoho neměla. Dnes je tu s námi poprvé, je to moje spolubydlící na koleji, pošeptá mi jedna taková divoká zrzečka a zamrká na mě, abych na ní byl hodnej. Nojo, jenže mě tyhle věci moc nedochází.
Asi je to jedno, hlavní je, že je sranda. Když si dá Andrea pár piv, tak je najednou taková vláčná a pořád se ke mě tulí. Jsem docela rád, že už musíme na koncert. Je z ní cítit neskutečná touha potom, aby už o to přišla, aby už nebyla panna. Já si, i přesto, že ji mám jak z praku, pořád myslím, že by o to měla přijít s někým, koho bude mít ráda. Jasně, na tyhle věci jsem staromódní, ale co když se vyspí s někým, jen aby to bylo a nebude se jí to líbit? Pak zanevře na sex a bude se trápit ještě víc. Přemýšlím o tom, když jdeme do klubu, když platím vstup, když jí i sobě kupuji další pivo. Tančíme ploužáky na divoké tance. Řveme texty, které se velmi dobře pamatují. Potácíme se k záchodům. Je tam takový parapet. Čekám u něj na slečnu, až si dojde a koutkem oka najednou udivím celou partičku. Drží v rukou lžičky. Aha, asi nějaký chlastací rituál, něco jako tequilla, napadne mě. Býval jsem v těchto věcech natvrdlý. Drogy už sice byly mezi námi, ale takové to masové rozšíření teprve začínalo.
Já třeba občas ochutnal trošku darované trávy. Jenže to bývalo z domácích pěstíren a nebylo v nich asi příliš THC. Spíš jsme byli jako za rebely a diskutovalo se, že marihuana vlastně není droga, že je to jen rostlina a že vlastně léčí. Jako zažil jsem jedince, co z ní hodně zblbli a rozložila je na malé částice, ale znal jsem i lidi, co hulili spoustu let a byli úplně normální. Jinak jsem se drog bál jako čert kříže. Moc dobře jsem si pamatoval Vencu, jak jsem ho nacházel pochcanýho a zmzlýho v podchodech, jak mě mlátil, jak na mě řval a prosil mě. Uff. Když si ta zrzečka jako první bodne něco do žíly, normálně se zděsím. Kurva lidi, co to děláte, křičím na ně, ale oni se jen tak podivně usmívají. Jsou mimo. Andrea mezitím vyleze ze záchodu a protože je to naivní děvče odněkud z Jižních Čech, tak vůbec netuší, která bije. Přijde k ní jeden kluk a začne do ní hustit, jestli si nechce udělat dobře. Ona na něj kouká a protože chce být součástí party a chce taky dělat něco zakázaného a špatného, tak kývne, že ano. Odtáhnu jí víceméně násilím na parket. Strhnu jí do tance a když je pak chvilku ticho, tak se jí snažím vysvětlit, co tam ta jejich vypečená parta dělá. Vyvalí na mě oči. Jo, děvče, tví kamarádi jsou, jak se říká v Plzni, feťááácííí.
Snaží se mi něco pošeptat, ale neslyším ji. Odvleče mě na chodbu a pak mě vyděšeně poprosí, abych ji pomohl. Jasně, holka, jsem tu já, starý dobrý rytíř. Šlechtic bez bázně a hany, dělám si srandu, ale ta mě přejde během několika dalších minut. Strhne se mela. Nafrčení kolegové studenti se začnou rvát. Začíná to být drsné. Schovám Andreu pod křiváka a snažíme se vypadnout. Jenže nás jeden člen feťáckého studentského bratrstva uvidí, zařve a jdou po nás. Jsou tam takové hodně těžké dveře, které jim zabouchnu před obličejem. Připadali mi jako nějaký rozzuřený šelmy. Už to dlouho neudržím, běž, křičím na ní, ale ona stojí jako solný sloup. Neboj se o mě, já to nějak přežiju. Utíká. Nejdřív opatrně, ale pak přidává a já můžu konečně dveře otevřít. Dostanu pár ran, ale netrvá to dlouho. Pálí mě sice břicho, ale jak jsem připitej, tak to není tak hrozný. Zítra to bude asi hodně bolet, ale to je až za několik hodin. Zatím musím najít Andreu.
Pokouším se běžet, ale moc mi to nejde. Nikde není. Asi šla na kolej. Vrátím se pro jistotu ke klubu a helemese, ona stojí u vchodu a hledá mě. Nebezpečí asi pominulo, už jsou ve stádiu, kdy je z nich zelenina. Myslím, že můžeme dát jedno závěrečný a pak tě, moje milá odvedu ve vší počestnosti na kolej. Usměje se a nevím proč, ale pohladí mě po tváři. Když si dáme pivo, tak je veselo, ale jakmile se vydáme na cestu, tak pomalu umlká. Jakoby ji něco tížilo. U dveří svého pokoje se mi nesměle svěří s tím, že je panna a že si není jistá. I když jsem opilý jako žok, tak se snažím (aspoň si to myslím) být milý. Jdi si hezky lehnout a počkej na někoho, koho budeš mít ráda. No, ale já nevím, jako víš, líbíš se mi, ale když já. Pak se rozpláče a já si připadám zase jednou hrozně divně. Obejmu ji a nechám si zmáčet triko. Dám jí pusu, která chutná slaně, řeknu jí, že jí to hrozně sluší a omluvím se. Jdu spát k sobě.
Druhý den někdy po poledni zaťuká na dveře a vytáhne mě ven. Jestli bych se nešel jen tak projít. No, hele, já se fakt omlouvám, nechci z toho dělat červenou knihovnu, ale já mám holku. Chci být s ní. Prosím, jen jedno malé rande. No, co vám mám povídat. Jdeme. Klasika. Borský park, kolem věznice a pak kolejí. Povídá. Další z životních příběhů, co mi někdo svěřuje. Jen se vždycky zeptám, aby řeč nestála. Já ty ženský fakt nechápu. Je tu na koleji stovka normálních obyčejných kluků a ony je nechtějí. Vybírají si debily a pak jsou nešťastný. Přemýšlel jsem o tom tuhle a napadlo mě, jestli v tom nejsou nějaký pudy. Když se vracíme, leží tu na zastávce několik lidí. Na chladné zemi, zmuchlaní a v hrozném stavu. Zasraný feťáácíí, pronese jedna dáma, co jde náhodou kolem a já v nich poznám studenty z koleje. Uvědomil jsem si, že drog bude mezi lidmi čím dál tím víc. Andrea dostudovala, stala se inženýrkou, našla si normálního kluka, takovýho hodnýho koblížka a co vím, tak je šťastná. Asi je, protože když jsem ji tuhle potkal, tak se smála na celé kolo. A byl to opravdový smích od srdce.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
