DEAD VOID - Cranial Devastation
CD 2026, Me Saco un Ojo Records, Dark Descent Records
for english please scroll down
Jdeš pomalu a fascinovaně se díváš do tváří oběšenců. Houpají se do rytmu, osamocení ve své bolesti. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země, vítr je chladný a postupně se ti usadil v kostech, stejně jako pohledy bez očí, jako rozdrásané tkáně. Připadáš si jako bys kráčel bažinou a kolem ležela zohavená těla utopenců. Způsobů, jakými můžete zemřít vlastní rukou, je nekonečné množství. Už nikdy necítit bolest, už nikdy netrpět. Je to tak lákavé. Místo toho odložíš žiletku a hledáš nějakou hudbu, která by dokázala znázornit tvé pochmurné pocity. DEAD VOID přicházejí s novým albem a nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, syrovou, prašivou a nekonečně chladnou záležitost.
Je to druhé dlouhohrající album kapely a opět máme co do činění se skladbami, které jsou na povrchu opředené plesnivými pavučinami, ale uvnitř řežou, spalují a strhávají posluchače do té nejtemnější hlubiny. Někdy, když máme pocit, že nás úplně ovládli démoni, je svět hodně těžké místo k životu. Když poslouchám tuhle nahrávku, tak vnímám celým svým tělem, že se mi do žil dostává pradávná death doom metalová energie.
Skladby jsou propracované, mají v sobě potřebný drive, chvění i pověstný heavy efekt. Nejdříve se kolem mě plazily jako klubko jedovatých hadů, potom mě uhranuly a staly se mojí součástí. Pokaždé, když jsme zapnul play na svém přehrávači, tak jsem si připadal jako na nějaké zvrácené černé mši. Oltář byl od krve, rituál právě vrcholil a modlitby létaly vzduchem jako kruté svědectví. Dánové mají ve své hudbě zakódovanou DNA smeček jako INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, ATARAXIE, samozřejmě s tím, že přidávají do hudby spoustu svých nápadů a invence. Užíval jsem si atmosféru předchozí desky "Volatile Forms" (2022) a s novinkou to mám velmi podobné. Kapela do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Vracím se k nahrávce nejraději večer, když se setmí a vydávám se na nekonečné toulky do záhrobí i do temných koutů své fantazie. Za velmi povedený, syrový, chladný a dobře čitelný považuji zvuk i motiv na obalu. Mohu se tak soustředit na muziku samotnou, která mě nenechá nikdy v klidu. Ano, jsou to hlavně do černých odstínů laděné nálady, připomínající exhumaci prokletých hrobů, návštěvy ruin znesvěcených kostelů, nekonečných močálů bolesti, lesů sebevrahů, které mě nutí se neustále k nahrávce vracet a sedávat s ní ve stínu. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře napsány, jsou zajímavé a morbidní ze samé své podstaty. A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, který zvedá hlavu už jen v případě, když jej nějaká hudba opravdu zaujme. DEAD VOID jsou letos ve velmi dobré formě, hrají opravdově, drásavě, uvěřitelně a naprosto autenticky. Tedy tak, jak to mám nejraději. Jdu pomalu a fascinovaně se dívám do tváří oběšenců. Houpají se do rytmu, osamocení ve své bolesti. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země, vítr je chladný a postupně se mi usadil v kostech, stejně jako pohledy bez očí, jako rozdrásané tkáně. Připadám si jako bys kráčel bažinou a kolem ležela zohavená těla utopenců. Nahrubo nasekaná, syrová a chladná doom death metalová tma! Album, u kterého se utopíte v mokvajících bažinách nekonečně bolesti, smutku a utrpení!
Asphyx says:
You walk slowly, gazing with fascination at the faces of the hanged men. They sway to the rhythm, alone in their pain. The clouds are low, almost touching the ground; the wind is cold and has gradually settled into your bones, just like the eyeless stares, like torn flesh. You feel as if you were walking through a swamp, with the mutilated bodies of drowned people lying all around. There are endless ways to die by your own hand. Never to feel pain again, never to suffer again. It’s so tempting. Instead, you put down the razor blade and look for some music that could capture your gloomy feelings. DEAD VOID are back with a new album, and it must be said right away that it’s a dripping, raw, mangy, and infinitely cold affair.
It’s the band’s second full-length album, and once again we’re dealing with songs that are, on the surface, shrouded in moldy cobwebs, but inside they cut, burn, and drag the listener into the darkest depths. Sometimes, when we feel like we’ve been completely overtaken by demons, the world is a very hard place to live in. When I listen to this recording, I feel with my whole body that ancient death doom metal energy is flowing through my veins.
The songs are intricate, possessing the necessary drive, intensity, and that legendary heavy sound. At first, they slithered around me like a coil of venomous snakes; then they bewitched me and became a part of me. Every time I hit play on my player, I felt like I was at some twisted black mass. The altar was drenched in blood, the ritual was reaching its climax, and prayers flew through the air like cruel testimonies. The Danes have the DNA of bands like INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, and ATARAXIE encoded in their music though, of course, they add plenty of their own ideas and creativity to the mix. I enjoyed the atmosphere of their previous album "Volatile Forms" (2022), and I feel the same way about this new release. The band sank its claws into me and hasn’t let go. I prefer to return to this recording in the evening, when it gets dark, and set out on endless wanderings into the afterlife and the dark corners of my imagination. I find the sound and the cover art to be very well-executed, raw, cold, and easy to interpret. This allows me to focus on the music itself, which never leaves me at peace. Yes, these are mainly moods tuned to shades of black, reminiscent of the exhumation of cursed graves, visits to the ruins of desecrated churches, endless swamps of pain, and forests of suicides, which compel me to constantly return to the recording and sit with it in the shadows. The individual tracks are very well written; they’re interesting and inherently morbid. And so, once again, I’m nodding contentedly to the beat, like an old gravedigger who only lifts his head when some music truly captures his attention. DEAD VOID are in top form this year; they play with sincerity, intensity, believability, and absolute authenticity. Just the way I like it best. I walk slowly, gazing, fascinated, into the faces of the hanged men. They sway to the rhythm, alone in their pain. The clouds are low, almost touching the ground; the wind is cold and has gradually settled into my bones, just like the eyeless stares, like torn flesh. I feel as if I were walking through a swamp, with the mutilated bodies of drowned men lying all around. Roughly chopped, raw, and cold doom death metal darkness! An album where you’ll drown in the oozing swamps of endless pain, sorrow, and suffering!
Recenze/review - DEAD VOID - Volatile Forms (2022):
tracklist:
01. Regurgitation Of Ancient Manifestations
02. Isolation's Hold
03. Phantosmial Stench Of Decay
04. Cranial Devastation
05. Jeg Kan Ikke Flygte Fra Mig Selv
band:
A - Drums, Bass, Vocals
K - Guitars, Bass, Vocals